30 ledna, 2023

Americká škola jako utrpení

Řekla bych, že československé školy se snažily dětem předat, kromě základních znalostí, kulturu a civilizaci předků, a tenkrát celkem úspěšně. Americké veřejné školy něco takového dávno vzdaly, a nahradily to tím, čemu se tady říká make-work, práce jen na zabití času. Americké základní školství se soustřeďuje na to, aby děti nekonkurovaly dospělým v práci, a aby rodičům poskytly “ohrádku,” kam můžou děcka na celý den hodit a nestarat se. Co jsem za ty léta jsem viděla skandálů, kde mladí vyjdou ze školy v osmnácti, a nedovedou přečíst a vyplnit ani žádost o práci!

Poznala jsem zhruba tyto typy učitelů:
Tyran (do kouta s tebou, blbečku, já ti ukážu!)
Penzista (jakž takž; už to nějak do té penze překlepu)
Serunato (kašlu na vás, otravné děcka)
Snaživec (děti i předmět mám rád)

V Americe jsem žádného Tyrana neměla. V Československu čtyři. Snad ale nejhorší byl jeden komunista, který kecal místo dějepisu s klukama o fotbalu. Zničil mi můj oblíbený předmět. V Americe byla většina mých učitelů v kategorii Serunato. Třeba naše učitelka němčiny, rodilá Němka, která nás mohla leccos šikovného naučit, nás přiměla celou hodinu piplat se s nudným cvičením z nudné knihy, zatímco si dělala něco jiného. Hrozná otrava a oblbovačka. Podobně jako doma, měla jsem za tu dobu pár Snaživců. Například to byla naše angličtinářka. Záleželo ji na práci s námi, a dokonce nás odvedla do kina na Zefirelliho Romeo a Julii, abychom poznali dostupného Shakespeara. A vybrala dobré knihy na studium. Pamatuju Somerset Maughama, O lidském údělu. Tenkrát bylo v módě u některých Snaživců, neříkat dětem odpovědi, ale “nechat je přemýšlet.” Jenomže co z toho vyšlo? Učitelka se ptala na věci, které jsme nemohli vědět. Vyvolala několik žáků, kteří něco plácli. Vyvolala další, ta taky něco plácla. Pak chtěla, abychom (o těchto plkotinach) diskutovali. Mně nezajímaly názory spolužáků ve věcech, o kterých jsme nic nevěděli a vědět nemohli! A tak jsem tam seděla a divila se. Místo aby nám řekla, jak sama rozumí tomu a tomu, a nechala nás jít dál. Bylo to fejkové, no. Studenti nepřemýšleli, hádali a okecávali. A otázky stejně nebyly naše otázky, ale její.

V biologii jsem se prvně dostala do třídy, která byla přípravkou na univerzitu. Třída měla dobrou výbavu, učitelka se celkem snažila, dokonce jsme měli pitvat žábu, ale moje angličtina na to názvosloví tenkrát nestačila. A tak jsem po čase požádala, aby mne přeložili do normální biologie. Učitel typu Serunato kecal s děckama o všem možném, biologie se jaksi vůbec nekonala. To jsem si uvědomila, že studenti, kteří se chtějí něco naučit, si berou ty přípravky, a ostatní škola pouští k vodě — plav nebo se utop.

V matematice jsme probírali jen dvě věci, které jsme v Československu ještě neprobrali: modulo a matrice. Byla jsem šokována, že oni neumí dělit z hlavy (či jak nás to na prvním stupni učili, na prstech). Když jsem to učitelce ukázala, byla z toho celá pryč, a hned přivedla kolegyni, aby se podívala. Kolegyně řekla, že počítání na prstech to moc komplikuje, a tím to skončilo. Ani mi nedala šanci vysvětlit, že ty prsty nepotřebuju, že to dělám v hlavě. Řekla bych, že byli tak o dva roky pozadu za námi. Možná víc. Kdoví, zda většina žáků to dělení vlastně uměla, když to učitelka řešila na tabuli, a je k tomu volala. To by u nás bylo samozřejmostí.

V kreslení děcka malovaly inzerát na Coca Colu. Byla jsem zmatená a vyděšená, a učitelka si mne okázale nevšímala. To jsem tenkrát vzdala hned na začátku. V “řeči” (speech class) jsme se učili, jak veřejně mluvit. Jako jeden úkol nám dala učitelka téma “my pet peeve.” (Do češtiny by se to dalo přeložit jako “co mne vytáčí.”) Ve slovníku to nebylo. tak jsem se ptala mé sousedky, co to je. Nebyla vůbec schopna mi to vysvětlit.

Psaní na stroji aspoň bylo praktické. V latině se moc latiny neučilo, chytrá a milá Penzistka spíš děcka bavila různými historkami, pocukrovanými latinou. Škola měla dobrou knihovnu, a tak jsem se učila sama. Jednou jsem tam přišla a hledala jsem Mark Twaina. Nenašla. Oči navrch, šla jsem se za knihovnicí zeptat, jak to. Řekla mi, že musím hledat pod Samuel Clemens. Dodnes mi vrtá hlavou, proč se právě k Twainovi zachovali s takovým despektem. Nepředpokládám, že místo George Sand musel člověk hledat baronku Dudevant či Auroru Dupin de Francueil.

Řekla bych ve shrnutí, že v Americe to učitelé dávno vzdali, a nikdo s nimi nic nenadělá. Neučí, jenom děcka hlídají, a zabavují je prázdnou prací, doufajíce, že se jim to aspoň nevymkne z ruky. Odbory je chrání, ať jsou jakkoliv nemožní. Tenkrát platilo, že když chtějí mladí to vzdělání, které v Československu dal druhý stupeň, musel mladý Američan jít na univerzitu. Tam teprve se opravdu učilo. Od té doby se i kvalita univerzit podstatně zhoršila, a zbývají jenom technické a vědecké obory, které nejsou dosud zničené návalem studentů, kteří nic neumí, a profesory, kteří jsou ovládání vysoce placenými manažery a korumpování penězi “na výzkum.”

Nutno dodat, že škola, do které jsem chodila, byla v kategorii “inner city school” čili vnitroměstská. To byl kód pro “plno černochů, kvalita mizerná, někdy jde o hubu.” V té době se už většina bělochů i černochů, kteří na to měli, odstěhovala do předměstských čtvrtí, kde byl život příjemnější a školy kvalitnější.

Dnes to jiné není; jen se to změnilo v tom, že podpůrců veřejného školství ubývá, přibývá soukromých škol a domácí výuky, a školy i v bohatých čtvrtích propadly krajně levičácké ideologii a když si přijdou rodiče na schůzi stěžovat, tak jim seberou mikrofon. A chudí ale ambiciózní rodiče, kteří žijí ve vnitřních městech, se snaží děti dostat do katolických škol, které nabízejí stipendia. (Černoši jsou většinou protestanti, ale raději berou katolictví než neznabožství, a hlavně jim jde o pořádek a kvalitní výuku.) Řekla bych, že jediná věc, co se mi na té americke škole líbilo, bylo to, že se nejelo na kolejích strachu. Učitelé se k nám chovali přece jenom přátelštěji, lidštěji, s menším odstupem.

Já jsem jako mladá žena byla na československé školy hrdá. Přes všecko, co lidi tenkrát trápilo, na školy se dalo spolehnout, a Američani — ti, kteří je trochu znali — je obdivovali. Dosud mě šokuje, že vy v Česku jste se po tom americkém školství začli opičit, byť už bylo tenkrát úplně jasné, že je to debakl a slepá ulička, která nikam nevede. To bolí.

137 thoughts on “Americká škola jako utrpení

  1. Dějou se to vjeci
    : – ))
    nejen že odborníci na regulky řek rozhodili jeden přes stolet starý most, ale na slovákách.. mno

    https://zdopravy.cz/slovenske-zeleznice-zacaly-nabizet-moznost-zpovedi-na-nadrazi-136784/?comments=1#comments

    opravdu kanóni a …

    K té regulce.. jednu stranu bouraj a dělaj tam park. Akorát jsem zvědavá, co budou v panelákách říkat při párdenním dešti na řeku ve sklepech. když tam bude u vody místo regulky postavené předky park. Vážně géniové

    1. to já pamatuji doby, když při deštivém jaru či tání sněhu, bylo nutné upustit přehradu a byla voda jen 10 čísel pod rantlem… Njn, když naplánovali to oteplování s málem vody…….akorát že, že se drží „poručíme větru dešti a že tomu věří“… :-))
      Další varianta je že hráz se bude poroučet když vodu neudrží… Šmárjá odborníci na baterky a docela chápu proč oddělali regulační značky ze zdí domů při možné potopě. Moudří předkové- přiblblí současíci. Nic jiného se říct nedá

  2. Vevčo, Vaše komentáře i většina názorů se mně líbí a jsem spokojený. Máte hlavu, patu i styl a rozum. Proto si dovoluji položit otázku, proč u jednoho jedinkého nevalného učitele oznamujete jeho politickou příslušnost a u ostatních Vás naprosto nezajímá? Viz:
    „Snad ale nejhorší byl jeden komunista, který kecal místo dějepisu s klukama o fotbalu.“
    Víte, jsem velice ostražitý na lodičky přespříliš nakloněné na jednu stranu. A pak, jak víme i komunista se dá časem a okolnostmi změnit na výsostného demokrata. Někdy i bojového. Ale mizerný učitel patrně zůstane mizerným učitelem až do skonání světa – opravuji, do penze.
    Osobně si myslím, že záleží především na osobnosti člověka než na jeho politickém přesvědčení, které u charakterově slabších jedinců bývá jen pláštěm, který používají. A pláště se dají měnit. Co to plácám, pláště se mění!
    Možná to dneska je takto … Snad ale nejhorší byl jeden antikomunista, který kecal místo dějepisu s klukama o fotbalu. (Znám jich v různých oborech překvapivě hodně. Je to IN.

    1. Strejdo: Haha. Jestli jsme meli nejakeho antikomunistu v Ceskoslovensku, tak se o tom nevedelo, a ten by spatne poridil. O tech komunistech se vedelo, vcetne naseho reditele, ktery nas trapil v obcance.

      O antikomunistce jsem povidala, kdyz jsem psala o emigrantske anglictine. A o krajni levici ruinujici vzdelani v Americe se zminuju.

      Ja pisu holt, jak ty vzpominky proudi.

      Co se me politicke orientace dotejce, tak bolsevika rada nemam. Na druhe strane jsem se az do nedavna pocitala k takove te levici, co ji zalezelo na zivotnim prostredi ci prirode, a vseobecne hledala alternativu k modernimu zivotu. Bohuzel, ta levice se zvrhla do blaznivin. Jako treba skolni inkluze.

          1. Tak to já byl na střední v sedmdesátých letech. V podstatě jsem komunisty neřešil. Žil jsem bigbítem a víkendovými tancovačkami! Abych řekl pravdu, tak už si na učitele vzpomínám velmi matně a určitě bych je nedokázal takto kategorizovat. Každý nemůže být Komenský a Gaussova křivka platí i pro učitele. Ale co vím jistě, bylo to, že jsme se v hodinách chovali lépe než dnešní žáci. Tehdy ještě střední škola byla výběrová a nedostal se tam každý!

      1. Vevčo, chodila jsem na základku počátkem šedesátých a bylo jasné, že naprostá většina učitelů si myslí svoje. Se mnou chodila do třídy jedna holka, která měla za politiku v kriminále maminku. Mohu vás ujistit, že všichni učitelé se jí snažili pomáhat, protože otec péči o dvě školačky moc nezvládal a bylo to vidět.
        Asi to bylo případ od případu, jak kde.

        1. Skoro totéž, pouze s tím rozdílem, že spolužačka měla v base za politiku tatínka. Jako děti jsme to vůbec nevěděli a ani nepoznali, že by se k ní někdo z učitelů choval jinak než k nám ostatním. Vystudovala průmyslovku+VŚ technického směru.
          K Vevčině zmínce o dějepisáři komunistovi a fotbalu. Taky mě to trochu zarazilo. Měli jsme nekomunistu ruštináře, který s kluky většinu hodin probíral též fotbal a hlavně pak tréninky. Kdo lajdal a kdo poctivě trénoval, což mělo i vliv na hodnocení zkoušení ze slovíček. To bylo totiž maximum toho co se kromě fotbalu dalo v hodinách jazyka ruského stihnout. Jestli on nebyl tenkrát disident, říkám si dnes.

          1. Ja jsem si rikala, ze neco takoveho by si nekomunista netroufl. Ale mozna i na rustinare si taky netroufli…

            Fakt je, ze politika spatne ucitele chrani. V Americe jsou to progressivisticke odbory.

            1. Není-li žalobce není ani soudce. Nám to nevadilo tak jsme si nestěžovali. A v jiných třídách to zřejmě bylo obdobné. 🙂

      2. Vevčo, dnes máme antikomunistů habaděj, nestačím se někdy divit když se jedná o lidi které znám, žiji v tomto kraji 53 let. To se toho vidí, že se jeden diví.
        Antikomunisty jsme měli a znal jsem je, nejen já. Naprostá většina z nich neměla problémy. Zapadala do většinové společnosti a své názory považovala za soukromé. O mnoha jsem to – nejen já – nevěděl, to až v roce 1990 se jich vyrojilo. Inu „odvaha“ se antikomunistům nedá upřít.
        Nikdy jsem nerozlišoval lidi na komunisty, antikomunisty a takové ty obyčejné. Znělo by dost podivně napsat, jeden antikomunista mi nechtěl zaplatit za odebrané zboží a až soud mu domluvil. Nebo jedna zarytá antikomunistka mně chtěla z moci úřední pokutovat, že jsem měl víc než 20 zaměstnanců a ten 21 nebyl postižený. Ubránil jsem se té zaryté antikomunistce a dokázal, že se jednalo o studenty, které jsem vzal na školní praxi. Nemusel jsem platit 10 tisíc a již nikdy nevzal žádného studenta na praxi.
        To jsou některé důvody proč nepovažuji vhodné vyzdvihovat politické přesvědčení a dávám přednost osobám. Ten Váš učitel byl mizerný. Takových jsem znal a znám mnoho. Pravda, tehdy se někteří oháněli komunismem, dnes antikomunismem.

        1. Moje dcery měly v devadesátkách ředitele školy prý disidenta za bývalého režimu vyhozeného ze školství. Ano, skutečně ho vyhodili, ale jak se později ukázalo, vůbec ne za politické názory, ale za alkoholizmus. A školu, která za bývalého ředitele -komunisty, byla považována za výběrovou, tento disident ( jak nám byl uveden na třídních schůzkách ) přivedl téměř zugrunt.

          1. To já měl na na strojní průmyslovce (1981-85) štěstí na učitele „antikomunisty“, kteří ale byli ve straně. Jeden předtím učil na VŠ. V 70tkách ho z VŠ vyhodili, jenže nevím jestli z politických důvodů (pravděpodobně, po sametu se na VŠ vrátil) nebo kvůli románku s jednou studentkou (jeho budoucí ženou a později naší třídní). Na strojírenskou technologii jsme zase měli učitele, který byl předtím náměstkem v jedné strojírenské fabrice, ten nás dusil až to nebylo hezké (půlka třídy byla v prváku na propadnutí, druhá půlka byla ráda za 4), ale byl to odborník a něco nás naučil. To vše za vedení soudruha ředitele, který se ale za své učitele uměl postavit (možná i díky němu ve straně zůstali). Škola v té době patřila k těm opravdu vynikajícím (vždyť to, co jsem se tam naučil, mě živí dodnes). Soudruha ředitele po sametu odvolali a škola šla do sra, do kopru.

        1. Ze jsem zila v antikomunisticke rodine, tak si mne politika vyhledala v rannem veku, Emo. Babicka se zlobila, ze jsme ve tride volali hura, kdyz letel Gagarin. Tezko se ji divit… deda v te dobe sedel na Ilave. A furt do mne doma hustili, abych se ve skole neprerekla…

          Mne rodice nepremistili. Sla jsem do Ameriky s tatou, ktery tam jel na staz. Pak byla invaze, a tak co ted? Mama za nama prijela, a chtela se vratit. Ale tata nakonec usoudil, ze ho bude chtit bolsevik poslat k lopate, a tak to rozhodnul. Ja jsem hlasovala pro zustani… a byla jsem rozhodnuta, ze kdyby rodice jeli zpet, tak se dam k americke armade, a pozadam tak o azyl. Uz mi bylo 18. Mela jsem hruzu, ze v Ceskoslovensku spadne klec a svet nepoznam.

          1. njn to jsou ty rozdíly. Děda na Ilavě + táta na stáž do emeriky na rozdíl ode mne, co mohla díky dvojnásobné zátěži uranu po škole jen na učení a do fabriky. Ekonomku až o hóódně později, a dálkově, matura po 40tce. A přesto, nebo možná právě proto, jsem si dokázala vypěstovt nezaujatý pohled na běh světa a bez nenávisti… njn jsme lidi různí…pak se divte že Vám nevěřím…
            KOlikpak jste z toho světa poznala,

              1. No že jste antikomunisté, přece.
                Děda na Ilavě zavřený asi za protistátní činnost a vy si s tatíkem vyjedete do země úhlavniho nepřítele našeho tehdejšího státu.

                Můj otec nebyl žádný antikomunista, on režimu věřil.
                Narodil se v Řecku, jako vychrtlý puberťák po těch útrapách mezi partizány, pobytu v lágru na jugoslávské straně, věřil v to co komunisté hlásal. Přesto jsme byli na očích a mohli jsme akorát do Bulharska, což mi nevadilo. A když jsme vyjeli do Jugoslávie, tak se běhalo na StB vysvětlovat proč tam jedeme. Vyjeli jsme všichni 2x. Já se sestrou jednou, měla jsem tehdy šedý pas, lidé prchali za kopečky a tohle jim mělo stížit možnost uprku.
                Což byla největší blbost, hodně uprchlíků mi řeklo, že kdyby se mohli vrátit bez pobytu ve vězení, že by to udělali.

                1. Mě spíš paní Vevča překvapuje, tím že se pohybuje na těchto stránkách. V 18 by vstoupila do US Army (pokud by se její rodiče vrátili do ČSSR) a dneska píše na litterate? Kde se stal ten zlom?
                  Navíc se naprosto odlišuje od mě známých emigrantů, protože ti většinou ve volbách volí „svobodu a demokracii v Československu“, neboli ODS a TOP09.
                  Schválně píšu Československo, protože oni si myslí, že tu jsou pořád 70.léta a je třeba bojovat proti komunismu. Že komouši a jejich potomci jsou ve stranách pětikolky jim nedochází.

                2. Evix: byly osudy ruzne. Ja vam rikam, jak jsme zili. Tata mel jako vedec sve ochrance, a se svymi politickymi nazory byl opatrny. Deda si pustil hubu na spacir, skripli ho. Je mi putynka, verite li mi ci nic.

                  Crusader: byla bych sla do armady, jen abych prezila. Ale americka armada se o sve lidi dobre starala… a po dvaceti letech sluzby mohli do penze. (To jsem tenkrat nevedela.) Taky cloveka leccos naucili… bylo by to byvalo praktictejsi, nez univerzita.

                  Vseci exulanti, co znam, jsou konzervativci, a byvale komunisty nevoli, pokud maji dvoji obcanstvi. (Nejsem si ale jista, jak vy doma dnes chapate pravici a levici. Pro mne je petikolka „blazniva levice.“)

                  I kdyz… no, jedna moje znama na Floride pry ted hecuje pro Pavla. Nejak doblbla. Ono vlastne neni koho volit. Bastu nepocitam jako realnou volbu.

                  Je treba bojovat proti totalite i dnes? Zda se mi, ze ano, i kdyz ma ted ta totalita jiny kabat…

                  1. Na konci 60.let do armady ve Statech? No, zrovna o tehle dobe se o sve lidi starala tak skvele, ze se to jeste par desitek let tocily filmy a komedie to nebyly.

                    Hele doblbla… to jsou silna slova. Rekneme ze informacne podvyzivena. To je potom tezky, no… pro mne to je jeden z duvodu, proc jsem skepticky stran volebniho prava pro ty, co trvale ziji jinde.

                    1. tvl.. pisu jak hotentot, to je zz toho, ze delam vic veci najednou, snad to jde pochopit.

                  2. Je vidět, že žijete jinde. Totalita se vůbec nezměnila. Totalitní praktiky jsou dneska doménou stran jako TOP 09 nebo Fialovo křídlo ODS. Tyhle strany jsou plné bývalých karierních komunistů (nebo jejich potomků, jako je třeba Neruše), o lidovcích není třeba mluvit, ti byli s KSČ v jedné Národní frontě a od skrytých komunistů se nikdy neočistili. Přesto se tyhle strany tváří jako pravicové a většina exulantů je volí. Současně tvrdí, že komunisty by nikdy nevolili.
                    Přitom naopak vlastně volí nejtvrdší stalinisty (i když se jmenují jinak a naoko jsou antikomunisté, čím víc másla na hlavě, tím větší antikomunista). Ve skutečnosti jim ty nejhorší bolševické praktiky nejsou cizí, dokonce by se dalo říci, že jsou jejich oblíbené. Být členem KSČM dneska nepřináší žádné výhody, proto tam kariéristi nejsou.
                    Z těch známějších stran se dá věřit jen SPD a KSČM, protože v nich se kariéra dělat nedá, členství v nich je spíš stigma. I členství v ANO lze chápat jako stupínek v kariéře.

                    1. Místo zaměstnání na volebním lísku bych proto zavedl informaci o členství v politických stranách a sdruženích od roku 1980. Hned by bylo vidět, kdo je kdo.

          2. Vevčo, o kus dál píšete, že jste přišla s rodiči do Ameriky koncem sedmdesátých let, když vám bylo 17. Tady píšete, že rozhodnutí zůstat v USA bylo vyvoláno invazí. To je rok 1968. Tak jak to tedy je?

          3. Koncem 70.let nebyla invaze, ta byla o 10 let dříve a koncem 70.let jsem byla skoro stará jako vy. V 80.roce mi bylo 18 let.
            Na učilišti byli dva bývalí profesoři, přemístění z gymplu za, jak se tenkrát hovořilo, za pomýlení o bratrské pomoci. Dali nám hodně. Na střední byli ti co se nepomýlili a byli to blbci. Prakticky jsem SŠ proflákala, kromě matematiky a fyziky. Ta se na učňáku moc nebrala a bylo to pak znát.

            Jinak měla jsem polskou kolegyni, kterou matka poslala za otcem do USA. Kolegyně má 29 let a je bez vzdělání. Prakticky neumí moc psát, nedokáže překládat z angličtiny do polštiny. Ta její kámoška si z ní dělala legraci, že od 11 let žila v Americe ve stanu. A až na hovorovou angličtinu umí víc než polskoamerická děvucha. Ta se chlubí jen americkým pasem.

    2. Strejdo, vy jste nějaký napružený.
      Něco jiného je soudruh jen z donucení a něco jiného zapálený soudruch.
      My jsme měli na škole jen jednu zapálenou soudružku, učila Občanskou výchovu a vedla Pionýra.
      Byla to … píp, všichni to věděli a měli z ní švandu.
      Vykládala, že v komunismu bude všechno zadarmo, v obchodech si každý vezme jenom tolik, kolik potřebuje. Hned jsem věděla že je to blbost. Já bych si vzala kilo čokolády a deset nanuků a tyto potraviny by brzy došly.
      Měla dokonce soudružskou svatbu, na obřad pozvala celou třídu, samozřejmě v krojích. Zazpívali jsme píseň Rudé šátky na slunci hoří.
      Za odměnu měl každý dostat 1/8 polárkového dortu, který se ale v červnu roztekl. Takže si každý mohl nabrat polévkovou lžíci tekutého sajrajtu.
      😃

      1. Ah… nanukove dorty… to byla vec… americka zmrzlina v te dobe uplny sajrajt. Pozdej se to trochu vylepsilo… ale nanukove dorty jako ty tehda nase, na ty se nezhrabali… 🙂

  3. Jen tak detail. Divěj se číňan§m, tam je pčítání pomocí prstů zřejmě povinné. Mám video kde prcci jedou jak pily.
    Kdybych to sem uměla dát. Je to zajímavé.
    Velký rozdíl od toho emerického 2+2 je 22

      1. V naší škole necháváme děti počítat na prstech a těm, kteří to potřebují, to dost pomáhá.
        Stejně pomáhá i počítání za použití pravítka – sečítání i odčítání. Proč zbytečně stresovat ty, co paměťové počítání nezvládají? Někteří se to časem naučí, jiní používají prsty či pravítko i v páté třídě. Důležité je, že se tak počítat naučí.
        Podobně pomáhají násobkové tabulky – nejdřív se s jejich pomocí naučí děti násobit a docela rychle zvládnou i dělení.

        1. Já si pomáhám prstama dodnes.
          Ale když jsem to učila vnučku, tak se zeťák rozčílil a vyčinil mi. Že prý je to škodlivé.
          😀
          Tak nevím. Z matematiky jsem měla vždycky za 1.
          😀

  4. Každá škola, česká/americká… bývala a dnes zůstává utrpením, neboť platí UČ – MUČ (učení – mučení). Utrpení mohou někdy pociťovat žáci/studenti, jindy zas učitelstvo, které je veřejností posuzováno zpravidla jako děvky, protože jde s každým režimem; zobecnění je nespravedlivé. Kdo míní, že učení MUSÍ být bezbolestné, o tom pak svědčí praktické výsledky vzdělávání našeho současného školství. Příklady nechť si každý najde sám. Ministr školství Balaš nedávno ohlásil, že se budeme přizpůsobovat pokrokovému školství UA.
    V r. 2021 jsem publikoval blog „Boj o pozice. Předvoj ideopolicie a mozek pokrokáře“ https://zdenekhosman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=766668 Největší část mého zmíněného textu stručně informuje o knize autorů J. Haidta a G. Lukianoffa: The Coddling of the American Mind. How good intentions and bad ideas are setting up a generation for failure, publikováno 2018; česky nevyšlo (název česky: Mazlení americké mysli. Jak dobré úmysly a špatné nápady připravují generaci na selhání). Ukazuje se, že americké školství, míněny hlavně univerzity, je už určitý čas v úpadku; ten je způsoben různými faktory – jsou v textu blogu popsané.
    Doplňuji, že můj zmíněný blog v iDNES byl krátce po publikování stažen. Bylo odůvodněno do textu vloženým obrázkem mozku s nápisem Socialistický mozek liberálního demokrata (provokativní obrázek jsem převzal, upravil a řádně označil jeho zdroj). Administrací jsem byl vyzván, abych obrázek odstranil, poté bude blog vrácen na hlavní stranu, jinak bude celý text odstraněn. Ustoupil jsem a obrázek dal pryč, aby alespoň informativní text byl zachován.

    1. Platí ono Komenského Učení má kořen hořký a plod sladký. Tudíž jde o motivaci, jsou typy,které klidně stráví den nebo noc nad učebnicí,aniž by jim to udělalo jakoukoli újmu. A jeste je to baví. Jak motivovat všechny?

      1. Také Komenský o učení:
        „Dokud se to v ústech žvýká, náhořkost neb nákyselost číti, potom se obrací v sladkost.“
        „A nač pak to?“ řekl sem. Odpověděl: „Lehčeji mi to přichází vnitř nositi a jsem tím jistší: a co užitku nevidíš?“ I hledím na něj pilněji a vidím jej tlustého a tučného, barvy krásné, oči se mu jako svíce stkvěly, řeč byla pozorná a všecko při něm čilé.
        I dí mi tlumočník: „Ovšem pak tito.“ I pohledím, a aj, někteří tu velmi lakotně s tím zacházejí, pořád, co jim k rukám přišlo, do sebe cpajíce. Na něž pilněji hledě, nevidím nic, aby jim barvy, neb těla, neb tuku co přibývalo, kromě samého břicha odutí a rozecpání: a vidím, že co do sebe nacpali, zase to vrchem i spodkem nezažité z nich lezlo.

    2. Zdenku: Kdo rika, ze musi byt uceni bezbolestne? Nevim o nikom.
      Deti se od narozeni do sesti let samy uci jako geniove. Potom se k nim chovame, jako by se to do nich muselo cpat jako do pytle… co si nejaky byrokrat umine. A ponizovani, sikana bezna. To me vadi.

      Ja jsem v Americe z univerzity vypadla, a stal se ze mne samouk. Kazdy samouk vi, ze sebevzdelani je pracne. Ale cloveka pohani radost z objevovani sveta, ve kterem zijem. Neni to z musu.

      1. Vevčo, dnes v českém školství pozoruji snahu, aby osvojování učiva příliš žáky/studenty nenamáhalo (aby je nebolelo), tak jsem to myslel; nikoli, že Vy to ve svém textu píšete. Uvádíte osobní zkušenost a ta je cenná.
        Většinu záležitostí, které dnes umím, vznikly tak jako u Vás: cesta samouka, např. v muzicírování – naučil jsem se vlastní pílí hrát na chodské dudy, na zobcovou flétnu a ještě jsem pochytil od fachmanů další řemesla, která škola nenabízela.

      2. Paní Vevčo, já jsem vynalezla recept na bezbolestné učení. Kdybych měla obchodní vlohy, mohla bych vydělat majlant.
        Dělala jsem si večerní průmyslovku při dvou dětech a náročné práci. Takže jsem půl roku nedělala nic a potřebovala jsem si rychle narvat učivo do hlavy na pololetní zkoušku.
        Většina předmětů se dá snadno zpracovat slovníkovou formou.
        Přeložit list v sešitu A5 -A4 a rychle prát otázky. Pochopitelně jenom ty důležité.
        Vlevo : Karlova univerzita byla založená … vpravo : datum
        Vlevo : Nejvyšší pohoří v Asii se jmenuje … vpravo : názvy
        Vlevo : Druhý Newtonův zákon zní …vpravo : přesné znění.
        ***
        První den jsem si vytáhla a opsala všechna důležité fakta. A druhý den jsem se učila, to co jsem věděla jsem už mohla vynechat, kde jsem nevěděla, udělala jsem si červenou tečku.
        Takže jsem se učila už jenom otečkované otázky a ty nejtěžší ještě při cestě v metru. Bylo jich jenom pár.
        Tímhle způsobem jsem se bez námahy propracovala k maturité.
        Má to jednu nevýhodu, člověk to samozřejmě zase rychle zapomene. Ale zkoušku musí udělat a to bylo hlavní.
        😀

        1. No ono, dálkové či večerní studium , podle starých zvyků mělo jeden velký plus. A to, že značnou část učiva znal člověk z praxe a to co do té doby nasbíral , a vlastně se doučoval ty buď základy, nebo jen části všeobecných znalostí. Proto většina zde má záběr, který díky úzké specializaci poplyšákoví studios nemají.

  5. Čím více na západ, tím více specializace. Čím více specializace, tím více toho víte o méně věcech. Vrcholem specializace pak je když o ničem víte naprosto všechno. Poslední stadium pak přechází do stavu o ničem nevím vůbec nic.
    Jeden pak z toho může být zmaten (tumpachový ):
    – Jde o to, že nejsou žádné známé. Jsou věci, o nichž víme, že je víme. Pak jsou známé neznámé, tedy to jsou věci, o nichž nyní víme, že je nevíme. Ale pak jsou také neznámé neznámé, jsou věci, o nichž nevíme, že je nevíme. (Donald Rumsfeld)

    1. Z Rumsfelda si za to utahovali, ale já to taky rád cituju, protože to přesně vystihuje, jak by si měl každý kategorizovat na začátku svoje data.

  6. Nějakou dobu jsem pracoval ve firmě v USA, je tomu už skoro třicet let. I na tu nejjednodušší práci brali pouze dělníky, kteří měli hotovou High School, bez toho neměl nikdo nárok se dostat přes vrátnici. Bylo to proto, že si personalisti chtěli zaručit, že všichni zaměstnanci umí číst a psát. Zkoušet někoho ze čtení při přípravném pohovoru bylo nelegální. Bakaláři chemie ze státní university neuměli trojčlenku, bakalář z MIT by byl i na VŠCHT za hvězdu.

    1. Roberte, high school nic nezaruci. Oni maji nakazane, aby mlade bez diplomu (high school) nebrali. Tim se snazi dokazat, aby decka ve skole zustala i po sestnacti letech, kdy se uz muzou legalne na to vykaslat.

      1. Je dobré přečíst si závěr knihy Džungle před tabulí. Napsáno v 50. letech o americkém školství, zde i zfilmovano,bylo to jak z Marsu, zde excesy ve škole nebyly. A tam v závěru se učitel, kterému vyrostci napadli ze zloby i těhotnou manželku, zabývá pod vlivem syndromu vyhoření , k čemu ta škola vlastně je a proč držet blbce ,kteří nemají zájem, násilím ve škole a tam he odpověď. Škola v té Americe je jak žumpa a učitel sedí na víku a snaží se, aby sračky se nevylili na ulici. Tudíž kdo absolvuje střední školu,u toho je asi aspoň naznak přizpůsobivosti a schopnost dodržet nějaké aspoň základní normy chování.

        1. To ale nemůžete takhle brát, v Americe mají rasový problém, který my neznáme. I když děláme všechno proto, abychom ani v tomhle ohledu nezaostávali.
          Evan Hunter se problému dlouhodobě věnoval a snad nejdrastičtější je jeho detektivka Jeho slovo je zákon.
          Zachytil v ní, jak fungují gangy mladistvých a jak je skoro nemožné se vyhnout členství v nějakém gangu. Pro děti z vyloučených lokalit a z rodin, kde většinou chybí otec.

        2. Sibylo, co jiného s těmi dětmi dělat, než se je snažit aspoň trochu kultivovat. Jiná cesta není!!!
          Klidně to berte, že je to pro dobro slušné většiny. Ono to tak doopravdy je.

        3. Myslíte, že u nás takovéhle školy nejsou? Týká se to sice jen základních škol ale jsou tu. Zkuste jakoukoli školu, do které dochází žáci ze sociálně vyloučených lokalit (abych použil oficiální terminologii) neboli cikánští spratkové. Takové školy v brněnském Bronxu, na Chánově, v Ústí n/Labem Neštěnicích nebo jakákoli tzv. speciální škola (zvláštní škola). Kdysi dávala ČT několikadílný dokument o třech začínajících učitelích (učitel a dvě učitelky), jak nastupovali plni ideálů do školy v brněnském Bronxu. Do školy chodila pouze malá cikáňata a z bílých žáku jen ti ze smíšených rodin. Po roce, zbaveni všech ideálů, všichni tři ze té školy utekli. Z celé třídy bylo tak jedno, dvě děti, které měly o školu zájem a chtěly se něco naučit. Zbytek byl naprosto bez zájmu. To je nápor na psychiku učitele, že děláš práci, o kterou tví žáci vůbec nestojí. Podobnou zkušenost měl i kamarád, který nesehnal práci a proto rok učil na speciální škole. Podotýkám, nemá žádné pedagogické vzdělání, jen maturitu.

  7. Zakladatel mi nejspíš poradí, abych sem nelezl, když se mi tu nelíbí.
    Tuš ja, synku. V každém případě si dám pauzičku. Po několika minutách čtení mám totiž pocit, že jsem v člunu, kde jsou téměř všichni odsouzeni na smrt utopením. Sborový nářek v různých tóninách, ale nikdo nevesluje ani neucpává díry v boku. Všichni vědí, jak by se to mělo dělat, ale stejně nikdo nikoho neposlouchá. Pozitivně naladěného člověka tu najdeš stěží. Snad Vidlák. Někdo by patrně měl poslouchat (číst) všechny názory a udělat nějaký průměr. Není nikoho takového. Neexistuje.
    Když čtu jaké [cenzurováno] se tu řeší záležitosti tak si uvědomuji, že tady by spíše než kdokoliv jiný měl práci sociolog a psycholog. Někdy dokonce snad i psychiatr.
    Ale pravda – jednu funkci litterate plní: Pojistného ventilu. Možná už zabránil několika sebevraždám nebo vraždám. Což je dobře.
    Na druhé straně se tu dokola omílá Covid a jiné věci minulé. Jsou minulé, dá se tam snad podávat trestní oznámení na neznámého pachatele, ale nic víc. A argumenty, důkazy tady nikdo nemá, sic by to oznámení podal. Takže nezbývá, než to hodit za hlavu. „Čo bolo to bolo!“
    Jinak se ve vás ta „křivda“ zkazí, tak nějak zkvasí, zplesniví a nakonec vás přivede do hrobu.
    Tohle není filipika proti diskutérům, ale proti atmosféře.

    Držte se Vidlákovy nálady! Ten ji má různou, ale rozhodně ne trvale mizernou.
    Uskuhrané poraženectví není jeho parketa.

    1. Ano, to je dobrý postřeh. Tuhle radu mám pro každého, komu zdejší atmosféra nedělá dobře, a nemyslím to zle. Já sám sem vlastně jako čtenář právě z toho důvodu chodím jen výjimečně; většinou zde pobývám jen v roli policajta: věcným obsahem komentářů se nezabývám.

      Ono taky, buďme upřímní, v podstatě není čím se zabývat. Až na vzácné výjimky lze esenci debaty shrnout takto:
      – Putin to dělá blbě/Putin to dělá chytře
      – ve volbách nevolte XY a volte WZ
      – koronavirus je mor / koronavirus je neškodná viróza
      – …

      A tak bych mohl pokračovat. Z mého pohledu se jedná o témata, k nimž buď chybí široké spektrum informací a proto o nich nelze rozhodnout, nebo jde vydávání obecných stanovisek k situacím, na které nelze smysluplně reagovat v obecné rovině. S řadou věcí, které tady zaznívají, nesouhlasím, a mám na ně svůj vlastní a odlišný názor. Ale má smysl přidávat další hlas k beztak ohlušující kakofonii?

      Z dětských let to dobře známe, ten náhle vzedmutý kravál, když zazvonilo na vyučovací hodinu a (téměř) všichni začali s dobrým úmyslem řvát, co jim stačil hlas: „TICHO!!!“

      Ale svět je pořád stejný, lidé ho nezmění: stokrát plivni si do moře, ono se nezpění.
      Postavit hospodu v hlubokých lesích na zapomenuté mýtince má něco do sebe.

      1. Já bych jen podotkl, že většinou padají zaručené pravdy jen od Cemperů, což ne každému vyhovuje. Ve většině případů se k poznání prokousáváme iterativně, v našem případě diskusí, přičemž věcnou.
        Problém není v tom, že se hádají dva jestli Pávka nebo Bureše, Jestli TO dělá Putin dobře nebo špatně, ale v tom, že se nediskutuje proč a co reálně se stalo a děje. Zůstávat na hodnotící rovině je prostě k ničemu, ale ponořit se do problému je zase schopen málokdo.
        Uzavřít všechna témata s tím, že stejně nevíme jistě, je taky možné, ale to kdyby udělal už Kopčem, tak dodnes máme jen pěstní klíny.
        Vy jste k diskusi vykolíkoval hřiště, o moc víc už po vás člověk nemůže chtít.

          1. Problém ale není tak esoterický. Tahle dovednost bývala běžná i u nás. V té nejpokleslejší, ale pořád funkční podobě v klasické hospodské kultuře.
            Když dáte 10 hlav dohromady, můžete buď sečíst znalosti, nebo vynásobit hloupost, záleží na metodě.

          2. Když už jste mi nahrál.. operací vektorového součinu dostanete vertikálu, byť jde o vektor tzv. axiální, tak nějak neplnohodnotný.

        1. Já tady skutečnou diskusi vidím málokdy. Vidím tady řadu monologů, přemílajících dokola to samé. To není ponoření do problému, nýbrž do studny vlastních předsudků.

          Vykolíkování hřiště, to není špatný příměr. Teď je na řadě zeptat se, k jaké disciplíně je to hřiště určeno. Třeba gymnastika a baseball, taiji a fotbal, jóga a hokej, házená a basket nejdou dohromady.

          K vektorovému součinu: promiňte, ale kecáte jak konverzačně zaměřená AI. Pokud náhodou nejste konverzačně zaměřená AI, dobře víte, proč.

          1. Ale i z těch monologů lze získat dílčí informace (a následně si je ověřit), které nám chyběly do utvoření nějakého obrazu.
            Samozřejmě, jiný obraz si skládá gogo a úplně jiný třeba k42.
            Co mi vadí mnohem víc, nežli ty „monology“ běžných diskutérů, je ta zavádějící a cílená, jednostranná propaganda, ve které není ani místečka pro uvážení názoru někoho jiného.
            Tupá, na kvanta to hrnoucí, do očí bijící propaganda.

            Promiňte mi tu drzost, pane Zakladateli – ale tolerancí tohoto hrnutí na kvanta, rozhodně nezískáte tak potřebný, někdy odbornější pohled z druhé strany – a pro Vaše čtenáře tolik potřebnou možnost porovnání.

            1. Nikdo nemá objektivní názor. Ani vy, ani já, ani gogo – prostě nikdo. Mít objektivní názor je protimluv. To, co vám připadne jako propaganda, jiný tak vidět vůbec nemusí. Proto taky žádný názor, žádný (podle mých kritérií) slušně napsaný názor, nemažu. I když si soukromě myslím, že někdy je to, Targusovými slovy velmi výstižně řečeno, přemílání stokrát již přemletých hoven.

              Každý z nás má svou vlastní představu o tom, co je v diskusi na webu přínos a co už ne. A soubor těch představ má jen malý, ne-li prázdný průnik. S tím, domnívám se, těžko někdo něco udělá.

              Jakýmsi signálem (cha! profláknuté slovo!) o obsažnosti diskusí je míra účasti, kterou v nich mají autoři článků… kolik autorů a v jaké míře se v diskusi projevuje?

    2. Starý kocoure, právě proto ráda na Vidláka chodím.
      Protože tu politiku nežere jako vojnu, ale vždycky je kapku nad věcí.
      Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Anebo taky líp.
      😀
      Dneska jsem se musela smát, Mazánka pustili z basy a už shání pro Kolibříka nějakou teplou sesli.
      Bém se na ČRo rozvášnil, všechno blbě, Hřib neschopný, kdyby to vzal do ruky Kolibřík, tak je dohoda v cuku letu.
      😀
      Hřiba neznám, ale v naší ulici sídlí komunál a ráno vyjíždějí Kuka vozy na svoz odpadu. S povděkem kvituji, že na každém popelářském vize nevidím Bémúv gzicht v nadživotní velikosti a necení na mne zuby. Je tam jen nápis Děláme stále více pro Prahu a vaše plíce.
      😀
      Jak hospodaří Hřib netuším, ale horší než za Mazánka s Kolibříkem to asi být nemůže.
      Vyhodit hromadu melounů za projekt olympiády v Praze, to mohlo napadnout jen vypečeného šibala.
      Během mistrovství v Liberci se rozkradlo všechno co se rozkrádá dalo a není nejmenší důvod předpokládat, že by tomu bylo v Praze jinak.

      1. Já taky a také proto, že je tu dálnice na informace ať plusové či mínusové. Člověk nemůže „prolistovat všechno“ a mnohé souvislosti, mnohdy důležité jej minou. Zdejší široký záběer, tedy krom „těch jistých“ je nenahraditelný. Bohudík.

  8. Moje sestra-učitelka emeritus- byla náhle povolána do služby po té, co 2 (slovy dvě) učitelky se psychicky zhroutily. Jedna z nich je hospitalisována v blázinci. Několik Cikáňat, několik bílých výlupků. Jeden žák ztropil ohromný výstup, když ho učitel, ve snaze ho usměrnit, chytnul za paži. „Ty buzerante, co mne tu ohmatáváš“…
    Doufám, že ten návrat do školy sestra přežije jen s malým poškozením.

    1. Držím palce! Na základce jsme jeden rok měli učitelku, co byla na nervy. Pořád ječela a blbla. Tahala nás (bezdůvodně) za takové ty krátké vlásky u uší. Každé léto se jezdila léčit na čtrnáct dní do Sadské. Tam je takový ten blázinec, jehož chovance je ještě možné vypouštět mezi lidi. Ale moc to nepomáhalo. Naše třída to přežila. Já snad taky. Ostatní učitelky / učitelé byli vynikající. To samé platí i pro gympl. Bohužel už jsou všichni mrtví. Až na jednu profesorku z gymplu. Ta je jen o pár let starší než já.

      Jinak, k tomu americkému školství: je to naprostá katastrofa. To se nedá dohromady ani za sto let.

      1. Tss m že nedá, otázkou je zda to vůbec někdy k něčemu bylo. Proč by jinak brali a přetahovali všechny z
        té jedné šestiny, kdo se dal. Kdysi dávno bylykrásnou ukázkou jejich šolství ty dva filmy „panu učiteli|“ 1a2, a potom Rajské zahrady jo a taky Sestry a akci. KUpodivu hlavní představitelé co na to poukazovali byli všichni z „menšiny“ tenkrát. To jsou stěžejní díla, jak to jejich školství vypadá. Ale to nic , my už je jak tak koukám fest dotahujeme. Kdo nedoučuje prťata doma, tak se má na co těšit

      2. My jsme v osmicce dostali babici z matematiky, ktera na nas jecela, ze nic neumime, a posilala nas do kouta. Nevedela jsem, jak to preziju. Asi po dvou trech mesicich ji klepla pepka, a sla do penze. My jsme oslavovali.

        1. A my na hudebku učitele, který nám pouštěl Gershwinovu Rhapsody in Blue, Louise Armstronga , Ellu Fitzgeraldovou, někdy počátkem šedesátých.
          Bohužel, dlouho nevydržel, byl odejit. Prý měl sahat žačkám do kapsy, tenkrát se nosily široké sukně s velkými kapkami a širokým pružným páskem.
          Myslím, že nic takového nečinil. Že to na něj někdo ušil.

    2. To Vlastimil Čech:
      Také mám ségru – učitelus emeritus :D, toho starého střihu, co si dovede ve třídě zjednat pořádek a kázeň během pěti minut.
      Nastoupila asi dva roky před čbch a pak se velmi aktivně podílela na „distanční výuce“ tím, že k nám domů nechala chodit své žáky – kteří měli zájem – a zadávala jim úkoly a práce nikoli podle eduinu, ale podle svého vlastního uvážení.
      Výsledkem je to, že ta děcka, co si u nás podávala dveře, jsou na tom dneska o parník jinde, co se zameškané výuky týče. Dokonce jsme i částečně upravili obývák, aby jich sem vešlo co nejvíc. Bez roušek a dalších krávovin, k žádným nákazám nikdy nedošlo.
      Ale fakt je, že v naší škole se cikáňata, nebo děti tzv. white trashe, vůbec nevyskytují. Maximem je tak pár těch klasických „raubířů“, co se nemohou vejít do vlastní kůže – a se kterými je ségra razdva hotova. Až jsem kolikrát čuměl, jak jednoduché to je.
      To jsou ta dlouhá léta, resp. téměř půlstoletí praxe. Má vyzkoušeno snad všechno.
      Mladí učitelé nepřipravení ze škol a kdysi povinných praxí, tohle vůbec nedávají a vše si berou osobně. Možná proto jich tolik končí s psychickými problémy, nebo i přechodem k jinému povolání.

      Co je na tom zajímavé, že i při její spravedlivé přísnosti a občasným, docela sofistikovaným trestům pro tyhle „digitální děti“, ji ta děcka mají hodně rády. A rády se sem k nám domů, stále vracejí pro rady, nebo k doučování zameškaných promaroděných látek.

      1. U nás učitelka druhou třídu učila distančně, ale prý to byla strašlivá fuška.
        Nejdřív musela naučit hlídací babičky a dědečky naučit používat počítač.
        A při výuce dbát, aby babičky neluxovaly a nenechaly štěkat psa , výuku narušil i hlučný mixér.
        😀
        Ale nakonec se to zvládlo.

  9. Díky za tento článek.
    Na druhou stranu, ale, Amíkům, nemůžeme upřít, že vynikají v základním výzkumu a koncentraci prostředků, které pak směřují do vědy a nových technologií. Fakt, že si většinu vědců koupí ze zahraničí je druhotný. Mají výsledky – stačí vidět vesmírný program.
    Moje zkušenosti s anglosaským stylem vzdělání jsou takové, že nikdy nebyli zaměření na všeobecný přehled, ale pakliže se na něco specializovali, tak dosáhli mistrovství. A také jsem vyporozoval, že se vždy zaměřovali více na humanitní vědy než na přírodní. Jsem narozen v 90.letech a jako správný frikulín a příslušník své generace jsem si před usazením se zacestoval a absolvoval jsem několik studentských výměn a zahraničních stáží a měl možnost změřit své intelektuální síly se zápaďáky, Němci, ale také s Poláky, Araby nebo třeba Rumuny a musím říct, že zápaďáci pokaždé vynikali v angličtině, cizích jazycích a literatuře – zejména své domácí literatuře. My, ze středoevropského prostoru a z východoevropských plání jsme, spolu s Němci, vynikali v přírodních vědách a říkám na rovinu, že naše středoškolská biologie, chemie a matematika odpovídá anglosaské VŠ. Jeden z nejbystřejších cizinců, které jsem kdy potkal byl Rumun že Sibiu.

    Kolegův bratr šel studovat do USA na VŠ zaměřenou matematicky. Zde v ČR byl v lepším průměru, ale po přicestování do USA a nástupu na VŠ byl za boha- čuměli na něj, jako kdyby objevil oheň. Obecně anglosaský systém produkuje sebevědomé, hyperspecializované mladé lidi, ale bez jakékoliv hlubší životní zkušenosti, která dává možnost vidět věci v širším měřítku.
    Závěrem jedna věc k zamyšlení : Často se my, Češi, ošíváme, když paní učitelka na ZŠ určí, aby děti recitovaly básničky nebo četli něco v čítance, týká se to hlavně pronárodních a obrozeneckých věcí, které z nějakého důvodu považujeme za patetické a zbytečně. „Na co nám v životě bude umět recitovat básničky!?!“ Z krátkodobého pohledu určitě na nic..kritici mají pravdu.. V lékárně, v továrně nebo na úřadě je to k ničemu… Chleba levnější nebude. Nicméně, po letech se to projeví v podobě neznalosti vlastní kultury, bagatelizací vlastní kultury, snahou o dominanci cizí kultury a také celospolečenským nihilismem. Zkrátka jakoby se vytratila vertikalita myšlení, vědomí, že má smysl bojovat za sebe a svůj národ…. V konečném důsledku z toho vyroste nihilistická generace, která za nás rozhodně kopat nebude a bude sloužit cizím zájmům, protože jejich vlastní národní kultura je přece v jejich očích vyprázdněná, bez vertikality a bez víry. Nakonec bude dražší i ten chleba (nebo energie), protože se k veslu dostali lidi, kteří věří v superioritu jiných.
    Naproti tomu v anglosaské systému se do detailu rozebírá Shakespeare, US ústava a myšlenky zakladatelů USA, atd… Tím se pěstuje zdání kulturní nadřazenosti. A při tom to tak vůbec není. Nemusíte se mnou souhlasit, ale je to, co jsem vypozoroval.

    1. Jak druhotný? To je základ,ne? Vykašlat se na mladé a staré a produktivní někde koupit. To je vzor? Jako NHL? A chlubit se,že mají nejlepší ligu na světě? A tady každý večer ve zprávách poslouchat, že Pasteňák někde zazářil a Vořáček z toho dostal otřes mozku?K čemu to?

      1. Sibylo, věštkyně🧙. Já se s tím přístupem taky neztotžňuji, ale je vidět, že nese ovoce. Např.
        : vesmírný teleskop Jamese Webba, Space X, atd…
        Účel světí prostředky. Větší počet poráží menší počet. Hrstka nemůže soupeřit s mnoha atd.

    2. „zápaďáci pokaždé vynikali v angličtině, cizích jazycích a literatuře – zejména své domácí literatuře. “
      Jestli tím myslíte, že Britové a Američané umí anglicky líp než my a znají svoji literaturu líp, než cizinci, tak OK.
      Jinak třeba Francouzi, jestli jsou taky zápaďáci, s těmi jazyky nic moc většinou.
      A obecně, jde i o to, v jakém vztahu je mateřský jazyk k cizímu – jestli se Holanďan naučí německy, tak je to jako Čech Slovensky.
      Já jsem v podstatě nepotkal „zápaďáka“, který by zvládl plynně slovanský jazyk.

      1. Myslel jsem tím hlavně Němce, Švýcary, Holanďany + Benelux a lidi, co se považují za západní kulturní okruh, takže Švédy, Dany, Nory a Finy.
        A s těmi slovanskými jazyky máte naprostou pravdu… A to prosím mluvím i o lidech, kteří projevili zájem o to se učit třeba česky.
        Fór je v tom, že čeština svou košatostí a slovní zásobou převyšuje angličtinu. Ačkoliv angličtina má více slov na absolutní počet, tak AJ mluvčí jich používá daleko méně než Čech nebo třeba Polák. Z toho potom snadno vyvodíte to, proč se říká, že středoevropské jazyky znějí jiným mluvčím monotónně. V češtině totiž nemusíte mluvit afektovaně a „přehrávat“ svůj slovní projev, abyste dostali do něj dostali emoci, ironií nebo vtip.. Ty to aspekty jsou již obsaženy ve slovech a jejich možném uspořádání a obměnách. AJ a jiné jazyky tyto možnosti nemají, neboť jejich větný řád je pevně daný a funkce slova závisí na pozici ve větě, a proto musejí vyjádřit emoci, ironií, hněv nebo radost afektovaností mluvy a právě zmíněným „přehráváním. Tudíž se nám jeví všichni anglosasští mluvčí velmi afektovaní a tudíž je to dabérský oříšek. Z toho potom plyne to, že US seriály tolik nesedí k české nátuře, když jsou předabované, protože naší herci musejí při dabingu také“ přehrávat“ a nám se tak jeví jako blázni. Blbé potom je, když takovéto věci ovlivňují češtinu v její podstatě.

        1. Kolikrát jsou to až srandy na hranici absurdity. Mladá Němka přijela do nedaleké školy na nějaký „projekt“. Ukázali jí budovu, její kancl, provedli, a že se má další den hlásit u Kateřiny. Pak tam zevlovala, bavila se s lidma a dostávala rady, ať se zeptá Katky. Že to bude lepší projednat s Katkou, Káča že to zařídí…
          Slečna nabyla dojmu, že musí oběhat asi 12 lidí jen proto, že lidi tu Kateřinu různě modifikovali. Skutečný stav věcí jí docvakl až za pár dní. Pak se chtěla učit česky, tak jsem jí nabídl pomoc, aby měla taky kontakt mimo školu. Byla šikovná, po půl roce byla schopna přečíst vtip, doptat se na neznámá slova a většinu z nich i pochopit. To myslím, že je asi největší odměna v té počáteční fázi, chápat cizí vtipy. To se člověk směje i ptákovinám z té euforie, že je to v cizím jazyce.

          Docela oříšek byla sada vtipů o policajtech, a to jsem vybíral spíš ty, co nejsou založení na slovních hříčkách. Ty měly ale největší úspěch.

          Jednou jsme takhle žvanili u piva s Beligičany a taky padaly vtipy. Ukázalo se, že roli našich policajtů u nich částečně sehrávají Holanďani.

        2. Prave pro vami citovane narody je Anglictina smesne lehka.
          Zvlaste pak pro Svedy a Holandany. Ve svedske firme jsem nekolik let pracoval a v Holandsku jsem chvili zil, takze vim, o cem mluvim.
          Kazdy nemcinar vam take potvrdi, ze Anglictina je Nemcine velmi blizka.
          Chapu ale, ze to svadi k obdivu, tak i pocitu menecenosti.
          Tak to je a neda se s tim nic delat.

          1. Je to taky poznat na tom, jak se řeší, jestli má Čech po pár letech v Německu nebo Británii akcent a dělají se na to vtipy. Němec nebo Brit žijící v ČR 15 let zcela běžně není schopen sestavit gramaticky správně větu a ve většině případů ani nechápe problém.

        3. Jason: Ono je to taky tim, ze americka kultura je extrovertni, a nam introvertum se potom zda blazniva, vlezla, agresivni, a vubec moc hecovita. Ceka se, ze introverti se prizpusobi. Dost otrava.

    3. To je i můj názor.
      Kromě řečeného, nyní u nás kritizované „memorování znalostí“, je součástí cvičení mozku v období jeho rychlého vývoje. Posilovna.
      Je užitečné mít základní znalosti o světě, nespoléhat, že vše lze někde najít. Jsou potřebné k pro to co hledat a především proč hledat. Jsou užitečné pro všednodenní život. Jsou kulturním , civilizačním spojovatelem. Dělají člověka člověkem, ne jednoúčelovým strojem. Je užitečné mít to základní uložené na „místním disku“.

      1. Primárním cílem by mělo být, zastavit debilizaci dětí už od školek.
        Černými Sněhurkami na Déčku počínaje, přes inkluzi, až po „zjednodušování“ osnov pod záminkou, že jsou děti hróózně přetěžovány.
        Moje generace toho musela umět (jako když bičem mrská) a pamatovat si toho mnohem, mnohem víc – a nikdo z rodičů neměl pocit, že by děti byly přetěžovány.

    4. Hlavně se cvičí to šedé co je uvnitř lebky… Jasně, šlo by to i odříkáváním přísad v limonádě, ale ta básnička má přeci jenom hlubší význam…

    5. V čem obdivujete jejich vesmírný program. V 70tých letech minulého století (prý) bez problémů hopsali po měsíci, a teď jsou schponi s velkou slávou létat na oběžnou dráhu Země. Hm… Čím to může být?

    6. Americke vysoke skoly jdou dolu. Administrativa je ukradla profesorum. No a brain drain (odsavani mozku) z jinych zemi, to uz Amerika praktikuje od dob nacistickych. Tenkrat sebrali vsecko, co nevzali Soveti. To se potom vynaleza…

      Co se vlasteneckych veci dotejce, tak taky to zde upadlo… progressivisti to nemaj radi. I Shakespeara by nejradeji vyhodili na hnuj.

      A to, ze progressivisti nedrzi na svobodu slova, je pro vzdelani katastrofa. Svoboda slova je jeden z hlavnich duvodu, proc anglosasky svet sel nahoru. IMO.

      1. Re: Vevča

        Jako je fakt, že moje postřehy, které jsem popsal výše, jsou 6- 12 let staré a ve světě, za těch pár let, jasně došlo k posunu. Nevím, jací jsou třeba dnešní američtí nebo evropští dvacátníci a adolescenti, protože už jsem jiná věková kategorie. Soudím, že nějakou dobu potrvá než se destruktivní práce místních libtardů projeví na hlavách dětí.
        Co se, ale týče vynálezů, tak si myslím, že americká superiorita v určitých technologiích je dána jednak brain drainem z jiných zemí a obřími sumami peněz, které se se sypou do výzkumu. V neposlední řadě je také dána dobrými vztahy s Taiwanem, který dominuje ve výrobě čipů.

        1. Jason: taky tu hraje roli to, ze anglosasove, potazmo zapadaci, umi lepe spolupracovat. To mam od kamaradky, ktera prosla stazi v Rakousku a pak v Americe. A sama to taky uz rozlisuju.

          Kdyz lidi neumi spolupracovat, pak spis davaji na totalitni praktiky. Nemuselo se napr. kolektivizovat zemedelstvi tak brutalne, v padesatych letech. To nebylo z Moskvy porucene. To byla mentalita lidi, kteri jeste zili ve feudalismu, a kdyz se dostali k moci, stala se z nich vrchnost, a ta proste porucila. A ty, co neposlechli, dali do klatby, zavreli na Spilberk, ci upalili na hranici.

          1. Souhlas. Také já mám u některých svých kolegů 50 + pocit, že přemýšlí stylem Rakousko – Uhersko. To znamená:zapadnout, držet hubu a krok a hlavně se na nic neptat a o ničem nediskutovat. Když se ptáš nebo diskutuješ, tak jsi minimálně podezřelý nebo divný. Je to primárně defenzivní mentalita, která mi úplně nesedí. Jsem spíš toho názoru zkoušet, dělat nástřel a třeba i failovat, když to dlouhodobě přinese ovoce.

    7. Vesmírný program?
      A proč ze sankcí proti Rusku vypustili právě tu kosmickou spolupráci?
      Tu naopak jako protisankci využili Rusové. Pro srandu králíků se v Rusku neříkalo a teď si do kosmu použijte trampolínu.

  10. Zdeňku Nejedlému,co prosadil jednotnou školu, kde se vzdelavaly všechny děti bez rozdílu,nemohou přijít na jméno a kácí pomníky.

    1. Ta škola až tak jednotná nebyla. Na většině škol fungovaly třídy jednotlivých ročníků pod indexy a. b. atd. Společným ryse bylo, že ze třídy 9-té a odcházelo na střední školy přes 40 procent žáků, z soubežné b třídy pak pod 30 procent. 7O-tá léta. Většina žáků tedy šla do učení, odkud se běžně přestupovalo na střední školy a naopak.

      1. Nepravda, dělilo se podle abecedy, nebo vybíraly učitelky v první tride, žádná nechtěla učit sousedy,známé a příbuzné,jiná zas chtěla děti doktorů a druhé to bylo jedno, tak se domluvily.

  11. Ono by asi bylo dobré podívat se i na školský systém u nás a jeho změny od převratu… Je to ale tak depresivní, že se k tomu asi nikdo, kdo vidí a chápe, nedokope…
    Smutné je, že ani ti noví mesiášové národa nemají školství nějak extra v programu…

  12. Ješte k Twainovi, za mlada jsem to nečet až ted detem (Hucklebery Fin..) a žasnu jak hezke je to čteni, kolik zajimavosti z te doby je tam,jake byli vztahy ve společ.,mezi lidma a podobne.

      1. Nemizi, byly vymeneny za nove edice. Uz pred nejakou dobou.
        Ty jsou upravene a maji na zacatku specialni predmluvu, kde se pise, ze ctenar se uz pravdepodobne se stejnym pribehem setkal, ale ten stary nebyl dobry, a proto je lepsi cist novou a upravenou verzi.

  13. Dobry članek, ja mam školy z Košic, ZŠ typu sidliste celkem fajn, stredni prumyslovka kvalitni tech.vzdelani,jiste mene narocne proti gymplu na zaber a množstvi, roky 74-90,vš celkem prumer ,řikalo se tomu VŠT, dnes koukam na sve kluky, 2st.zš nic moc ukolu na doma, min povinnosti,též mi přijde ze ta systematicnost se vytraci.

  14. V Americe jako v Česku.
    I tady se školy rozdělily na slušné a “ vnitroměstské”. A šlo to docela rychle.
    Pokud má rodina poblíž jako tzv. spádovou školu nějakou v úpadku, tak nezbývá , než vozit děti jinam. Kdo na to nemá finanční prostředky, tak mají jeho potomci velkou smůlu.
    Stačí když je základka vedle nějaké problematické lokality a několik nezvladatelných žáčků udělá kantorům a hodným dětem ze života peklo. A pak už to jede jako sněhová koule.
    Na škole zůstane jenom pár starých, zkušených harcovnic, které si o přestávce dají ke kafi žloutkový věneček, aby si obalily nervy tukem. A střídají se tam mladé pančelky, které při nejbližší příležitosti prchají do lepší lokality.
    ***
    Zajímala by mě jedna věc. Jestli i v Americe je moderní pořídit dítěti papíry na hlavu, tady se to už stává pomalu standardem.
    Když se Máňa zasekne při násobilce štyřkou, tak jí mamka pořídí papír s potvrzením, že je Máňa dyskalkulik.
    ( Dysgrafik, dystentononc, škála od ADHD po autismus je docela pestrá. )
    A pančelko polib si, to by bylo, aby naše Máňa nakonec toho bakaláře někde nezískala.
    ( Bakalář = papír, který Máňu doživotně osvobodí od hejbání rukama. )
    ***
    V ČR už existují školy, kde děti s papíry na hlavu převládají. Učitelskému sboru, který tam funguje, docela fandím. Už proto, že rodiče jsou mnohdy ještě drzejší než děti , a finančně , i po tom přilepšení, pořád nic moc.

    1. Třeba by ve školách, kde převládají žáci s papírem na hlavu, měli i převládat kantoři s papírem na hlavu. Určitě by měli snadnější vzájemnou empatii.

    2. Helanov: Toz o tech papirech jsem neslysela. Nevim, kdy v Americe zacla inkluze. Ja jsem si spis vsimala, ze rada spoluzaku byla proste… no tak trochu hloupa ci radikalne neinformovana. Treba v te „lepsi“ biologii jsme sli ven, ptala jsem se spoluzacky, jak se rekne tamta kytka (pampeliska), no, nevedela.

      1. Tady jde o to, že když třeba dítě zlobí, je neposedné, tak mu maminka pořídí papír na hlavu, že má ADHD.
        A má klid, teď už to není na rodině, ale na škole, aby si s nevycválaným spratkem poradila .
        Jednou byla na návštěvě u dcery kamarádka se synkem s ADHD. Zlobil, rozlámal pastelky a počmáral novou knížku. Nakonec se houpal na takové zácloně v garáži, kterou strhnul a spadla na zem i vodící tyč.
        Tak jsem na něj houkla a naznačila rukou pohyb, jakože mu jednu vrazím. ( Byli jsme v garáži sami. )
        Zajel do obýváku, uklidnil se a hezky si listoval v knížce.
        Z toho jsem usoudila, že je jen rozmazlený fracek a zvyklý, že mu všechno projde.
        ( Tím netvrdím, že opravdu nejsou děti s ADHD. Jenom si myslím, že jich není tolik. )

  15. S jakým „despektem“?
    „Mark Twain“ byl pouze novinářským pseudonymem pána, který se jmenoval Samuel Langhorne Clemens.

          1. Jenomze v te americke skole zadny viz nemeli. To byl ten problem. Hodili Twaina „do kose,“ a kdyz jsi nevedel jeho vlastni jmeno, tak jsi ho nenasel. Proc prave Twain, a ne jini? Nema se v knihovnach autoruv pseudonym respektovat?

    1. Ve světě je známý jako Twain.
      Třeba Mc Baina mají v USA v knihovně asi jako Evana Huntera. I když svět ho zná spíš jenom pod pseudonymem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.