Take my breath away
Tohle samozřejmě zase bude o lásce. Ale s filmem, jemuž je povědomá píseň odsouzena dělat kulisu, nemá to společného vůbec nic. Miluju moře – a v té písni moře slyším.
Autor: Alef Nula
Autor má silně vyvinutou slabou vůli a soustavně si odpírá požitek z vítězství nad pokušením. Strašně rád píše, ale strašně nerad do šuplíku. Povahou samotář, sám sebe překvapil nedávným zjištěním, že ke psaní potřebuje obecenstvo.
Autor je rovněž beznadějný čínomil.
Zastává názor, že vlastenec by měl svou mateřštinu ctít a náležitě o ni pečovat.
Sveřepě trvá na tom, že tahle země je naše. Že rodina je máma, táta a děti. Že návštěva má ctít zvyky domácího. Že je čas na druhé národní obrození. Jedním slovem – extrémista.
Kde jsou ty časy…?
Parlamentní listy: Doby, kdy se s českým premiérem nikdo nechtěl setkat, jsou pryč!
Cesta dlouhá tisíc mil
Není to tak dlouho, co jsem pustil do světa článek Sezení. Většina čtenářů neomylně rozpoznala, že patří do pomyslné rubriky Vernisáž mých lásek. Ale ten text ve skutečnosti patří především do rubriky jiné: Reportáž.
Consilium abeundi
Vlnky dorážejí na vyhřáté pobřeží, tiše mlaskají v zákoutích mezi balvany a pod záděmi lodí. Poslední večer voní sýrem, olivami, pečení a silným vínem. Noc bude vlahá a klidná, to jen v objetích milenců se odehrají bouře.
Prarozkošná podiveň
Nejkrásnější sbírka je bílá zeď. – Tuhle pravdu jednou objeví mnohý z nás, a snad je lépe, dospěje-li k ní spíše později než dříve.
Počkám na svou duši
To se ti zdá, že najednou v trávě svítá – to na tvá víčka motýl přistává…
Učitel a žák
Vypráví se, že Starý mistr (Lao-C‘, 老子), znechucen mocenskými tahanicemi v říši, jednoho dne nasedl na buvola s úmyslem, který bychom dnes opsali slovy „ztratit se po anglicku“.
Něžná píseň kolejí
Toto je text, kterému dlužím nesmírně mnoho, a zdá se mi, že přišla chvíle literární dluhy srovnat. – Ale po pořádku.
Estetický zákrok
Každá katastrofa má svou specifickou předzvěst, svou bílou vlaštovku, svou černou labuť.