3 prosince, 2022

Balada o autu

Tohle vyprávění, jak říká titulek, bude o autu. Autu Homera Simpsona.
Už teď útočím na emoce. Jakže? On se chce předvádět!
No ano, dokonce jsem měl více aut, téměř deset, což za dobu lidského života není zas tak moc.

Řeč nebude o ani nádherné limuzíně, v které bych se rád nechal vozit, ale o autu, ve kterém současný dědek Homer jezdil ve svém mládí, autu, kterému se v té době už také říkalo dědek – dnes bychom jej vznešeně nazvali veterán. S odstupem doby se na další text dívám s nostalgickým úsměvem; ovšem toto auto bylo pro mne ne školou života, ale poučením, co vám věci, když se rozhodnou, dovedou udělat. Takže na nějaké další setkání např. s potměšilými výtahy, jsem byl připraven.

První mé auto bylo auto hrdé značky Tatra s číslicemi 57 a písmenky A i B (byla poskládaná z obou typů).
Mělo řízení na pravé straně, kožená vyšisovaná sedadla, málo zatékající prkennou podlahu, plátěnou stahovací střechu, propouštěcí jen drobný deštík na cestující, ukazatel spotřeby benzinu vypadal jako cejchovaná tyčka, kryt motoru zvedající se s oběma blatníky a světlomety (dost těžký a záludný – autor jej více než dobře cítil, když jej zaklapl do motorového prostoru – ten kryt jeho, ne opačně).
Synchronizace převodů, to byla hudba budoucnosti – „synku, tož nauč sa řadit“ – s mezispojkou a meziplynem si musíš, synku, vystačit.
Start vozidla nezjišťovalo tlačítko nebo klíček zapalování, ale k němu dodaná klika poctivého provedení.
A vlastně ani to auto nebylo moje, nýbrž mých rodičů, kteří si tak splnili svůj sen. V naší rodině jsem ale platil za odborníka, protože jsem vlastnil čerstvý řidičský průkaz.

To auto mělo zajímavě vypracovaný převod z plynového pedálu na karburátor. Obyčejná auta si vystačila s lankem, kdežto toto obsahovalo systém kloubových převodů chatrného zdraví. Oprava rozpadlého klouboví byla jednoduchá, jen předtím jsme museli vymontovat dosti pracně benzinovou nádrž, jenž zcela v rozporu s předpisy EÚ byla vpředu nad motorem. 

Uvedené činnosti jsme hravě zvládli na naší první spanilé jízdě – testoval jsem to auto s o něco mladším bratrem – při cestě z Místku do Rožnova, kde jsme skončili s nefunkčním plynovým pedálem.

Po hodině práce jsme si pak tehdy připadali jako Pat a Mat v současnosti – po vzájemných gratulacích jsme zjistili, že jsme obrátili funkci převodu: sešlápnutím pedálu jste plyn ubrali a opačně. Jízda zpět vyžadovala občas třetí nohu, kterou přispíval spolujezdec. Ale kdopak by znova opakoval tu hodinovku a tak jsme vyjeli zpátky domů a celkem rychle pochopili, co to auto po nás chce.

Naše cesta z Rožnova domů byla opět přerušena tím, že nám došel benzín – někde v Metylovicích. Už byla tma a my loudili benzin po barácích. Neobešlo se to bez adrenalinových zážitků, když dědek asi mého dnešního věku, na nás chtěl volat policii: „pomoc, lupiči“. Ale jeho syn, který měl i auto i trochu benzinu, nám pár litrů odlil říkajíc „hoši, to vám musí stačit domů a zpátky“. Mýlil se ten dobrý muž.

Podruhé nám došel benzín již na území obce Místek, asi 3 km od domova. Další shánění benzinu jsme vynechali a pomocí dvou lidských sil dotlačili auto k domovu. To již byla hluboká noc a nás čekali naši stvořitelé, kteří vůči nám zaujali postoj přesně takový, jak jsme očekávali od milujících rodičů.

Důvod toho, že se to nevinné auto chovalo jako benzinový Dracula, byl prozaický. Prodal nám ho jakýsi moc dobrý kamarád našeho táty a aby lépe při předvádění jezdilo, tak mu převrtali trysku v karburátoru, čímž vozidlo mělo výkon drobet větší, ale spotřebu jako malý tank.

————–

Když jsme měli za sebou toto úvodní seznámení, další příhody ve srovnání s ním již byly procházka růžovým sadem. Problém zadřeného motoru nebyl pro našeho tátu žádným neřešitelným problémem.

A byly i humorné situace (pro nezúčastněné). 
Táta jako taky držitel ŘP vzal mámu na výlet. Vrátili se takoví nemluvní. 

Vyjížděl na silnici z vedlejší cesty, zatočil bravurně doprava, přehodil na dvojku, místo ní mu tam spadla zpátečka, šlápl na plyn a protože mě ještě natočené kola se po výjezdu na hlavní rychle vrátil na původní místo. 

Ten manévr jsem zkoušel zopakovat, ale nepodařilo se mně to, i když jsem měl za poradce mámu s dosti – velmi – obšírným popisem situace.

Naštěstí za nimi nic nestálo, ale i tak se doprava na křižovatce zastavila. Máma, když nabyla řeči, prohlásila, že už víckrát s ním za volantem do auta nevleze. Mně to, sobci, nevadilo, ovládl jsem pole jako hlavní odborník přes řízení aut (pro jehož opravy byl zase táta jedinečný). Pokud se na to, jak to píšu, oba seshora dívají, pak jistě také jen s úsměvem.

—————

S bratrem jsme si vyzkoušeli také, jak se jezdí s autem bez použití spojky. Ano, je to možné a náš postup čtenářům nezištně předkládám (a nemusíte si tak pořizovat drahou automatickou převodovku). Technické detaily, proč ta spojka přestala fungovat, jsou podružné. Ale, stalo se.

Filmy s Patem a Matem byly jistě natočeny podle našich předloh. Po různých pokusech a omylech, provázených skřípěním zubů nevinné převodovky, se nám jevilo jako nejschůdnější to auto roztlačit a ještě než se zastavilo, do něj naskočit a bez ohledu na tu nešťastnici tam zařadit rychlost a jelo se.
Postupem času moje zpupnost dosáhla vrcholu tím, že po odhadnutí otáček motoru a rychlosti pohybujícího se vozidla, jsem tam dal další kvalt, při čemž té převodovce vypadlo míň zubů nežli by očekával nějaký neschopný učitel autoškoly.
S tím autem se bez následných problémů s rozjezdem nedalo zastavit. Křižovatky ulic vedlejších a hlavních byly dost adrenalinové. Na té poslední před domovem čekal osud v podobě velkého  náklaďáku. Slyším to zoufalé volání bratra „JEĎ“.
To, že to píšu, naznačuje, že náklaďák nevyhrál.

—————–

To auto nejezdilo jen na katastrofy. Zažil jsem s ním celou řadu pěkných vzpomínek a cest s kamarády do přírody.

Stahovací střecha po složení z auta udělala kabriolet vznešeného zevnějšku. V té době se ještě dalo vyjet z Trojanovic na Pustevny a já za použití ručního plynu (ano, tuto vymoženost dnes nahrazenou tempomaty, tento bourák obsahoval) jsem si v tom autě udělal pohodlí (tím myslím zcela určitou polohu nohou) a pomalu vyjížděl za obdivných pohledů mladičkých turistek. Nirvána náctiletého mladého muže.

—————-

Pohodový život s autem, které dbalo o vaše zdraví tím, že vás za volantem nenechalo usnout, skončil. Po jedné z drobných poruch – zlomená kliková hřídel – bylo rozhodnuto, že auto půjde z domu. Bylo mě ho líto, vždyť za ty dva roky, co jsme se znali, jsme spolu najeli mých prvních dva tisíce kilometrů za volantem auta. Ale nic netrvá věčně, ale láska k jedné neživé věci.

Zůstane jen vzpomínka.

—————-

Čest jeho památce.

28 thoughts on “Balada o autu

  1. Na Pragovku mám ještě jednu krásnou vzpomínku. Kapota byla dělená, odklápěla se podle potřeby levá nebo pravá strana. Občas se stalo, že auto odmítlo dále jet. Jednou byla diagnostikována závada na palivovém čerpadle, naštěstí se to stalo ve městě a do nejbližšího servisu to bylo asi 2 km, ovšem tlačit auto do kopce by nebyla žádná legrace.
    Táta navrhl řešení:
    Otevřela se pravá půlka kapoty, pod kterou byl karburátor.
    Z nádrže se vycuclo trochu benzínu do lahve.
    Z karburátoru se sejmul vzduchový filtr.
    Já jsem si sedl na pravý blatník a pomalu lil z láhve benzín do karburátoru.
    Motor šlapal jak hodinky a takto jsme slavnostně dojeli až do servisu.
    Škoda, že tenkrát nebyla možnost natočit video, to by bylo něco!

  2. Sedmapadesátka jako kabrio? Neměla startér?
    Oba typy dobře znám. Z nynějšího pohledu esúvéčko. Na polní cestě jako doma. Áčko měl dědeček. Béčko měl bratr babičky. Áčko dostal v šedesátých letech její druhý bratr od dědečka.
    Mít tak Tatřičku po dědečkovi… To by byly výlety.

    1. Re: Schumi

      No když tam odsud ten startér někdo sebral, tak bez startéru, čemu se divíte?
      A tehdy se „každé aspoň trochu slušné“ auto karosovalo až po „vyrobení“. Hadimršky asi moc ne, to měl být jakože lidový vůz.
      Ale v kabriu se dělaly 57 taky, anebo byly později přestavěny, tehdy si s tím nikdo hlavu moc nedělal. Kostra káry se dělala z jasanu, na to pak šel měkký karosářský plech.
      „Výhodou“ bylo, že co kus, to originál. Vzájemná zaměnitelnost dílů se tenkrát nějak moc nenosila.

      https://www.renovet.cz/TATRA-57-sport.html

  3. Toto krásné povídání mi připomnělo mé mládí a dětství. První auto, se kterým jsem jezdil byla rodinná Praga Piccolo, ročník 1938. Některé věci a zážitky byly stejné, jako u popisované Tatry 57: levý závit na levých kolech, festovní startovací klika, se kterou se to muselo umět, řazení z 3 na 2 s meziplynem (3 a 4 stupeň měl už synchronizaci).
    Rád bych připomněl několik technických zajímavostí:
    Jednička byla vlevo nahoře, ale zpátečka se řadila „přes jedničku“ dále nahoru. To byla úžasná věc při manévrování třeba na parkovišti, velmi rychle a pohodlně se dalo přecházet z 1 na Z a obráceně.
    Ovládání plynu bylo také přes kloubový pákový mechanismus, ale ten byl velmi přesný a bytelný (nikdy neměl poruchu). Když jsem pak přesedlal na Škodu 105L nemohl jsem si zvyknout na lankové ovládání plynu. Vždycky se to nejprve napružilo a když bylo mechanické napětí dostatečně velké, plyn se urval a auto poskočilo. Hrůza, najednou jsem se rozjížděl jako žák autoškoly. Promazání nepomáhalo. Bylo třeba upravit připojení lanka ke karburátoru podle rady v tehdejším Světu motorů, kam lidé psali své zkušenosti a rady. Pak už to bylo lepší, ale na Pragu to nikdy nemělo.
    K tomu vrtání trysek: Nikdy jsem to nedělal, ale věděl jsem od zkušeného kamaráda, že se to nějak přibližně vyvrtá a pak se dolaďuje opatrným poklepáním kladívka. Trysky byly z mosazi, a tak se dal otvor tímto způsobem trochu „zatáhnout“.

  4. Ad targus: tryska a nudná jízda s dnešními auty.
    Nejsem odborník, abych na téma trysky mohl polemizovat. Faktem ale je, že po výměně trysky za standardní pro toto auto se přestalo chovat jako Drákula.
    Příběhy kolem různých poruch aut asi každý má z vlastních zážitků. I nové auta je ale dovedou vyrobit. Například při jízdě s novým Mercedesem na stoupání ze Splitu k tunelu Svatý Jura se začal chovat jako vyvíječ mimořádně hustého kouře. Kdyby se to stalo v tom tunelu, tak zastavíme dopravu. Telefon na servis nám doporučil doplnit do nádrže naftu u značkové pumpy a promíchat tak tu, kterou jsme brali u nějaké malé místní pumpy (pak to auto pár dnů stálo a v nádrži vznikly sedimenty mazutu). Pomohlo to, naštěstí. Nudu jsme v této chvíli necítili.

    1. Re: Homér

      Jak jsem psal níže, B-éčkový motor byl v originálu jinak natryskován, než Á-čkový.

      Přijde mamlas (nikoli vy nebo kdokoli z vaší rodiny) se šroubovákem a začne vymýšlet hov*a.
      Tudíž vymění v motoru kříženečka trysku, protože to možná líp pojede.

      Příklad – víte jak uděláte z trysky s číslem 103 trysku číslo 112?
      Musíte sehnat vrták o diametru č. 0,98 mm. Zkuste to, i dnes to je zábava.
      A předtím musíte udělat zkoušku, o kolik víc vám to rozkopne stojanová vrtačka v mosazi, a podle toho sehnat o něco větší či menší průměr. Pochopitelně v řádu stovek – pardon – setin mm.
      Máte na požadovanou díru zhotovený kalibr?
      Jistě že nemáte, protože nemáte soustruh a mikrometr. A po válce asi ani tu přesnou stojanovku.
      Závěr – pokud převrtáte trysku doma, v 99% vytvoříte něco, co můžete s klidným svědomím zahodit, protože karburátor s takto znehodnocenou tryskou jednoduše nebude fungovat.

      Odzkoušeno mnoha generacemi „tuningových“ nadšenců.

      Pokud o tom uvažuji více do hloubky, spíše se tenkrát jednalo o výměnu „špatného“ karburátoru za dobrý s tím, že „opravář“ se neobtěžoval kontrolou tryskování, protože „dyť je to FŠECKO Tatra, ty vole“.

      O příbězích s palivem nemá cenu psát. Je to daň za BIO a EKO. A také pochopitelně daň za neochotu provozovatele platit kartou ta JEDINĚ správná paliva.

      Pokud jste spravili auto „telefonicky“ naředěním „jedině nesprávného“ paliva, evidentně se jednalo o závadu více, než běžnou, vytvořenou výrobcem (firma Bosch).

      Pro teď musím končit, jdu nastartovat krumpáč a lopatu, bo zanesené trativody z okapů.

      1. Jsem to napsal pro laika kapku nesrozumitelně, uznávám.

        Při vrtání se většinou vyvrtá díra o něco větší, než je vrták. Záleží na mnoha okolnostech.
        Z vlastní zkušenosti bych na mosazi ubral z požadovaného rozměru asi tak čtrnáct patnáct stovek, na díru 112 (tzn. 1,12 mm) bych šel s vrtákem 0,98 mm.
        Ano, vyvrtaná díra se dá i zmenšovat, už jsem viděl díru sklepnutou dulčíkem, anebo zaletovanou cínem a znovu vrtanou.
        To jsou metody mnou zvané „na prasáka“ a to ještě nebohé zvířátko docela urážím.

  5. Táta mel 57čku také. s normální střechou.
    Pamatuju, že na šroubech na kola na levé straně byl levý závit a na pravé straně pravý závit.
    Kromě startování na kliku měl i starter.
    Klika se používala hlavně v zimě, protočit klikou a pak starter.
    Když klika při startování kopne, klidně zlomí ruku.

    1. Re: JzH

      Levé závity na levých kolech byla vcelku běžná praxe. Ještě jsem to měl na některých Liazkách. Na Matějích (MTS-24) nebylo nic jiného.

      https://www.agroportal24h.cz/clanky/skoda-706-mt-se-nemela-vyrabet-docasne-nouzove-reseni-nakonec-trvalo-pres-20-let

      Čistě teoreticky to jakože mělo zabraňovat povolování levých kol za jízdy. Ale s tímto jevem jsem se nikdy nesetkal, i když už pak byly šrouby na kolech vyměněny za pravé. Povolené matky na kolových šroubech byly vždy diagnostikovány jako „krátká trubka na elku (elko byl klíč na kola)“.

      Co se týká kopání kliky, nesměl jste dát palec proti ostatním prstům, nýbrž souběžně s nimi.
      A nesměl jste startovat tlakem na kliku, nýbrž tahem nahoru. Pokud to koplo, vytrhla se vám klika z ruky.
      Jinak řečeno musel jste hlídat směr kopnutí, ten musel vždy směřovat pryč od ruky, nikdy ne proti ruce.

      Ale byli i borci, kteří si nechali zlomit klikou nohu.
      Celkově bych řekl, že tehdy bylo ježdění tak nějak zábavnější, dobrodružnější, napínavější. Dnes je to nuda…

  6. Jestli někdo umí udělat z prdu kuličku, tak je to HS.
    V nejlepším slova smyslu, ta povídka je krásná!!!
    Připomněla mi Poslední kabriolet od Antona Myrera. To by Myrer žasnul, že má v Kotlině kamaráda.

    1. Váš komentář je natolik výstižný, že se musím ozvat hned, i když jindy čekám do druhého dne.
      Máte úplnou pravdu, v tom jsem za léta své praxe získal určitou úroveň.
      Říkával jsem, dejte mě téma, začnu mluvit. No a teď píšu.
      Ale s bratrem, který je rovněž grafoman, jsme v rodinných kronikách tento příběh také popsali a občas na něj vzpomínáme. Takže dnes jsem to měl jednoduché, příběh byl, jen ho vyjádřit v podobě drobet komorní s omezením technických detailů.

  7. Vytlučený Fowdy – faudy – kloub se dá vcelku epesně zajistit vázacím drátem. Vydrží to další dva tři roky denního používání, takže na Tatře Hadimršce s nájezdem 1000 km ročně by to bylo na deset let v pohodě.

    Žrací apetit mohl být zaviněn buď popsaným kříženečkováním (A-čko mělo jiný, méně výkonný motor oproti B-éčku – pochopitelně s jiným natryskováním), anebo přicpaným vzduchovým filtrem. Převrtání trysky není tak moc jednoduchá věc, jak by se laikovi mohlo zdát, a většinově to dopadá katastrofálně, neboli tak, že karburátor každou chvíli „uleje“ svíčky.
    Jestli to dobře startovalo a dobře jelo, je minimální pravděpodobnost, že by někdo dokázal tak přesně převrtat trysku. Tolerance vrtání trysek není ve setinách, nýbrž v tisícinách milimetru, a to doma fakt moc nejde, zvlášť, jestli jsou trysky z měkké mosazi (většinou jsou, resp. ještě jsem asi nic jiného neviděl).

    1. Já se po přečtení převrtání trysky domnívám ,že spíše šlo o přetryskování ,dělal jsem to u Volhy 24 když jsem pohodlnému autu chtěl snížit spotřebu.
      Děkuji pane Homére, za mě úsměvný článek,který potěší.

    2. V závodech do vrchu se vrtaly trysky naprosto běžně. Doma v garáži na DODO sloupové vrtačce. Bylo to podstatně jednodušší, než shánět z eresa. Tehdy celkově byli lidi mnohem šikovnější.

      1. Re: jatobyl

        tak to by mne zajímalo. Třeba můj děda měl ruční elektrickou vrtačku až ode mne. jinak jel růčo na mechanický pohon, tedy klika a točit.
        Velmi záleží, o které době píšete. Pokud by to měl být socík a byl přístup k jemné mechanice, případně nástrojař uměl ve fabrice vykouzlit potřebný vrták, jsem ochoten věřit. Že jste si šel do železářství koupit vrták o průměru, třeba 0,53 mm (jedničková Babetta), anebo namátkou 1,12 mm (jeden z mnoha rozměrů trysek na Jawa 634) to se mi moc nechce věřit.

          1. Nejdriv ze vseho meli Tatry uplne vsechny ,na Slovensku a veci byly tak, jak byli a taky potom treba zase u nas..
            Bylo jasny ,vodkad byly..
            Veci pak nebyly, tak jak byly, jiny veci zacaly a byli debily…
            Ty Tatry meli zustat , tam kde byly..
            Vetsinou v Praze byly proto, aby se Tatrama mohli pohodlne vodvvazet veznove do vezeni a tam je uveznit..
            Krkonosema /po pripade Krakonosema/ nesbratrenejma , jako v pripade Tatry ,to asi neslo…
            Veznu bylo jako dnes parasitu, prehrsel..
            Vlastnictvi Tater /plnych ondater/,jinejma a jinde , tak bylo ponekud zlozvestny…
            Tatry ani potom necekalo nic lepsiho nez ,ze musely bejt , usakem , nebo Husakem ,zfederalizovany..
            Nic jinyho nepamatuju..
            Tatry pak nejak vod nas uprchly ,do emigrace…
            A neni vsemu konec..Jsou ty cycly..
            Co rika ucena kniha vo cyklu..Z reckyho kuklos a jinak nic.
            Tak je stejne chytra jako ja..
            Aha, rika jinde cycle..
            Udalosti /events/ ,co se furt vopakujou..A jeste hodne dalsiho…
            To neva, at si delaj ,co je napadne..
            Potom zase nektery nenapadlo nic lepsiho, nez vyrabet Tatranky.
            Je jasny vodkad byli..
            Stejne s nima nikdo nic nenadela…S udalostma taky.
            Vodvoz zlocince pryc vodnas si pamatuju a s ulevou ,/nepolepsitelnyho skautskyho teroristy, horsiho Bin Ladena ovsem, pac nemel nikdy dost i mamu mimo mne ,casto terorizoval , omluvou bylo, ze byl doktor,profesor a jeste docent, ale pak zase nebylo , nasli mu zahadnej delnickej puvod a tim se vyvlik ,zlocin se tak zmensil a se zachranil vratil se zpet a nemel dost a este skautoval ,az pres rok 85.Ale beze mne/..
            Mozny je vysvetleni ze mel u soudu nejakou protekci..
            V Tatre se zebrama , s vokynkem to byl urcite Tatraplan..
            Jak to bejva jeste stacil skauting rozvracet ,kdyz mu brali ten starej..
            Tydle nemaj nikdy klid..
            Aspon usetrim a nemusim chodit do kina na horory , zombie ,upiry a tak.
            Je logicky a pochopitlne samozrejmy, ze mi vladnou ty antipedagogicky predsudky a posedlosti , doted..
            /Obsessions pro jiny, aby taky vedeli/.
            Jinak, mozna stoji za zminku ze ..
            Jako debil ,sem vzdycky auto parkoval i v zime, nakopci..
            Nic lepsiho mne nenapadlo..
            I kdyz u nas nejsou Himalaje , kam se ted jezdi ,misto splhu ,si popovidat s nejakou neznamou zenskou..Nekdo na to holt ma…
            Auto a kazdy se tedy muselo rozjet . Bez pitomyho tlaceni a kdyz auto neni tlacenka a bejt na prvni pohled ani nemuze, tlacit ,co neni tlacenka neni nejlepsi ,to kazdej vi ,namaha a casto nepomaha ,kdyz tak jen na chvilku i kdyz nekterym to nevysvetlis, i kdyz se pricinlive auto leckdy a s potesenim ,vzpiralo..
            Vodpadli pocetny velky potize , nekam se vzdycky dojelo a hyjee, bez nostalgie..Jako dyz prasknes bicem..
            Asi nejvic u nas zrali povalecny dzipove /Jeep/,pres 30 litru..Jeste jsou.
            Hadimrcha byla slavna a zpivaly se vo ni pisne ale , prdprd cililink proslusla ve svete ,Aerovka /myslim s tim remenem pres haubnu / ta se mi libila nejvic, s Porsem 928…Byla slavna…
            Navic tvurci si libovali v pitomejch nesmyslech…
            Vzduchem chlazenej udelali motor a ten jeste umistili v automobilu a vodjeli to zkouset tak, ze projeli celou Saharu a tak motor chladili ,
            /votresny co lidi delaj/, vlastne celou cestu motor jeste vochlazovali..
            Je zase jasny ,vodkad pochazeli.. Nakonec jen to ,ze…
            Dneska u nas Tatry nejsou ,jsou pryc a se zase ty Tatry vratily vsecky na Slovensko…U nas uz nejsou..
            Kdo by chtel Tatry ,musi jet ted jinam a pryc..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.