Se zájmem jsem přečetl nedávné Targusovo motorkářské povídání, které jsem si žánrově sám pro sebe zařadil jako „lovestory“, protože celkové deziluzorní vyznění je jen fíkovým listem, zakrývajícím neutuchající autorovu lásku k jednostopým vozidlům.
Z cyklu Spirály života. Manželka mne narvala do mého maturitního saka a synových kalhot s puky. Na hlavu mi pověsila klobouk po dědovi, jež prý je neustále …
Autor textu: Libertus
Snad každý člověk má během svého života nějaký sen, nějakou touhu, myšlenku nebo jen obyčejné přání, které by chtěl zrealizovat.
Autor textu: Libertus
Bylo pozdní zářijové odpoledne, hustě pršelo a mráz zalézal hluboko pod kůži. Lidé na ulici se choulili do svých kabátů a třásli se zimou. Stál jsem u okna a díval se na ty bezejmenné davy a přemýšlel, jest-li se chvějí skutečně zimou nebo strachem.
Sněhové vločky tančily zářivým dopolednem jako bílé baleríny nasvíceného jeviště. Oranžové slunce prozařovalo modravou oblohu a jiskřilo na něžných sněhových duchnách nízké smrčiny. Kročeje mírně vrzaly, ale záhy byly přehlušeny smíchem.
Gang přešlapoval rozměklou půdu, aby se trochu zahřál. Půdu, kterou tolik miloval. Zemi, kterou do úmoru oral, vláčel, sel a sklízel. Hlínu, která mu dnes dávala život a zítra se stane jeho ložem.
Tuhle jsem neslyšel z úst mé babičky (která uměla moc pěkně vyprávět – zejména tu o zlobivém prasátku – tím asi myslela mně), ale zažil jsem ji …
Babí léto líně posouvalo dopolední čas přes hranu nenávratna. Slunce bylo ostré a už trochu zubaté, horká káva však vracela vesmíru rovnováhu. Zahřívala a voněla …
Na Hoře Bohů, kam člověku nebylo možno vystoupat, narodili se Kran a Krana. Měli silná, krásná těla, malebný hlas a mysl naplněnou hravostí a zvědavostí.
Těžký vzduch voněl čerstvou hlínou a pšenicí, kterou nikdo nesklidí.
