28 března, 2024

Cesta dlouhá tisíc mil

Není to tak dlouho, co jsem pustil do světa článek Sezení. Většina čtenářů neomylně rozpoznala, že patří do pomyslné rubriky Vernisáž mých lásek. Ale ten text ve skutečnosti patří především do rubriky jiné: Reportáž.

Jsou chvíle, kdy mám pocit, že jako blogger jsem již zcela vyhořel. Ze zkušenosti vím, že to není pravda, ale v takové chvíli se hodí oprášit některý ze starých textů, o kterých se domnívám, že s časem, který uplynul od jejich vzniku, neztratily aktuálnost.

Sezení je především reportáž. Je to záznam dějů, který se odehrává v mysli člověka, jenž se odhodlal kultivovat svou mysl pomocí meditace. Reálie a detaily jsou samozřejmě individuální, ale pojmeme-li text jako výpověď o pracnosti toho procesu, má platnost obecnou. Sezení je pohled přímého účastníka děje, pohled zevnitř; následující text se pokouší o výklad a pohled zvenčí. Přestože může vyvolat zdání objektivity, pořád je to pohled ryze individuální a zcela můj.

—ﬡ—

Meditace. Frekventované „alternativní“ téma; slovo, jitřící fantazii, tajuplná esoterická praktika, záliba tichých bláznů, samurajů a špičkových manažerů; slovo, které vyvolá míruplnou představu kláštera vysoko v horách, a stejně tak i představu nebezpečné sekty; slovo, které slýcháme z mnoha stran a o jehož obsahu mnohdy málo víme. Meditace: odkud to je, co to je, k čemu je to dobré? A případně také – jak do toho? A pokud možno: rychle a hned!

Předchozí věta je záměrně poněkud kontroverzní. O meditaci bylo napsáno již mnoho, snad až příliš mnoho; a psát cokoli dalšího by mohlo být nošením dříví ne do lesa, ale přímo do samého srdce amazonské džungle. Zkusme se na informační džungli podívat z nadhledu.

Kořeny a původ slova: odkud to je?

Encyklopedické zdroje nám příliš nepomohou. Samo slovo má svůj původ v latině a dozvíme se, že latinské meditatio je tolik, co české rozjímání. Nahrazení jednoho pojmu jiným pojmem je málo. Ale budiž: co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.

Do zdejších končin se meditace stěhovala postupně a nenápadně a mám podezření, že bez ohledu na názvosloví tu vlastně byla odedávna. Meditační praxe začne dříve či později doprovázet každé spirituální směřování, i když se o meditaci jako o svébytném jevu přímo nehovoří. Systematickou kultivaci meditace v masovém měřítku mají na svědomí východní duchovní nauky a je logické, že s rozšířením těchto učení po světě vzrostlo povědomí i zájem o meditaci.

Zapátráme-li po věcném obsahu meditace, odkazů a hesel, zabývajících naším tématem, najdeme bezpočet. Výklady, byť mnohdy zdařilé a vyčerpávající, jsou zpravidla také velmi rozsáhlé a často odkazují k pojmu náboženství. Přehledné jasno v pojmu „meditace“ se vytrácí. Budiž tedy řečeno, že

meditace není náboženská praktika.

Tvrdit, že meditace je náboženská praktika, je zavádějící. Nedejme se zmást skutečností, že celá řada náboženství, křesťanství nevyjímaje, zařazuje meditaci v různých formách do své praxe. Z hlediska náboženství jde pouze o využití přínosu meditace pro praktikujícího. Jádro věci však leží jinde.

Rozjímáme, rozjímáte, rozjímají:  co to je?

Ačkoli způsobů a druhů meditace je velmi mnoho, a některé jsou velmi barvité, většina, ne-li všechny, mají jedno společné: kladou si za cíl kultivovat mysl cvičícího, a to velmi specifickým způsobem. Bez ohledu na doprovodné detaily, které vždy závisí na kulturním kontextu, do něhož je ta či ona praxe vsazena, jsou pro meditaci charakteristické následující znaky:

  • nejde o žádnou indoktrinaci. Učitel, který vede žáka, má pouze poradní hlas a žáka nehodnotí. Je ukazatelem do dveří, jimiž musí žák projít osobně, zažít svou vlastní zkušenost. Učitel je průvodcem a svědkem, nikoli však arbitrem žákova rozvoje
  • praktikující je zcela svobodný: za obsah své mysli je odpovědný pouze sám sobě a nikomu z něho nevydává počet
  • mysl praktikujícího směřuje ke stavu, kdy bděle spočívá sama v sobě a vzdaluje se závislosti na vnějších podnětech, ačkoli je vnímá a nepomíjí. Tento nadhled je zdrojem vnitřní svobody; a poznamenejme, že právě ona vnitřní svoboda je jedním ze stěžejních důvodů soudobého zájmu o meditaci

Dovolím si shrnout doposud řečené větou, o níž se troufale domnívám, že by jí mělo začínat každé encyklopedické heslo, dotýkající se meditace:

Meditace je pracovní metoda, jejímž nástrojem i předmětem je mysl praktikujícího.

Je na místě uvést konkrétní příklad. Zvolil jsem k tomu meditaci bdělé pozornosti. Tento druh meditace se praktikuje v théravádovém buddhismu a je rovněž znám jako meditace vhledu neboli vipassaná.

Meditaci vipassaná jako ilustrační příklad nevolím náhodně. Ukazuje se totiž, že ať už se meditační praxe vydá jakoukoli cestou, bez bdělé pozornosti se prostě neobejde. Vycvičená bdělost je pro meditujícího totéž, jako fyzická kondice pro atleta; totéž, co matematika pro studenta přírodních věd: neobejdou se bez nich. Meditace vipassaná je prostá a krystalicky čistá, avšak zřetelně manifestující podstatu meditace. Z její povahy vyplývá, že je fakticky obsažena v každé jiné meditační metodě. A je (přinejmenším zpočátku) tak jednoduchá, že po dočtení článku si každý může její úvodní fázi okamžitě vyzkoušet (bude-li chtít). Experimentátorům však připomínám, že slova „jednoduchá“ a „snadná“ nejsou synonyma.

O co vlastně jde?

Teoretický základ meditační praxe vychází z klíčového poznatku, že mezi námi, jakožto vnímajícími subjekty, a zažíváním skutečnosti takové, jaká je, leží dvě bariéry.

První bariéra je nám dána do vínku v podobě smyslů, kterými vnímáme podněty zvenčí. Ať už přiznáme subjektu jakékoli smysly v jakémkoli počtu, rozsahu a citlivosti, toto omezení principielně nejsme schopni překonat a proto má smysl pouze jediné: akceptovat je.

Druhá bariéra spočívá v našem konceptuálním myšlení. Aniž si to přímo uvědomujeme, podrobujeme „signály z čidel“ filtraci skrze model světa, který jsme přijali, a tento model není snadné změnit či dokonce vypnout. Pro příklad není třeba chodit daleko. Ti, kdo s oblibou řeší grafické hádanky a rébusy, to dobře znají: dokud neznáme řešení, vnímáme pouze spleť skvrn a čar na obrázku. Jakmile hádanku rozřešíme, je téměř nemožné řešení „nevidět“ a vnímat pouze původní spleť skvrn a čar. Dítě se musí naučit, že to, co vidí na obrázku, je pes; a musí se naučit v abstraktním vzoru psa vidět. Vrátit se zpátky k původní „nevinnosti“ je obtížné.

Konceptuální myšlení nelze ovšem zavrhnout: je to vynikající prostředek, umožňující budovat model reality v našem vědomí a adekvátně tento model měnit. Má však také – jako všechno – i svá negativa: cokoli se ocitne mimo síť aktuálního modelu reality, je naší mysli nedostupné, nebo dostupné jen s největšími obtížemi. A meditace není nic jiného, než prostředek, který nás dokáže přes tuto bariéru přenést.

K čemu je to dobré?

Mysl, která se dokáže oprostit od bariéry konceptuálního myšlení, je nesmírně svobodná a je schopna činit téměř zázraky v lidovém pojetí tohoto slova. Není to však proto, že je nadána „nadpřirozenými“ schopnostmi, nýbrž proto, že dokáže obejít naučený a determinující model reality a vidět cesty a zkratky, které skrze model vidět nejsou. Dokáže také postavit se k modelu z jiné strany a použít ho netradičním způsobem a přitom na něm nezáviset.

Jak tedy na to?

Prvním nástrojem, kterého mysl užívá k této specifické kultivaci sebe sama, je pozorování. Pozorování umožní praktikujícímu rozpoznat pravou podstatu bdělé pozornosti. Bdělá pozornost je stav, kdy je mysl jasná a prostá emocí; stabilní a míruplná; vnímavá a citlivá, ne však přecitlivělá, a setrvává u svého předmětu pozorování, aniž by přemýšlela – pouze pozoruje.

Následující body uvádím k inspiraci jako jednu z možných variant.

Cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krůčkem

  1. Místo: k meditaci volíme klidné a čisté, příjemné místo. Ideální je samostatná místnost, každý však nemá tu možnost; postačí i kout, oddělený od okolí závěsem, paravánem nebo alespoň symbolicky podložkou, na níž sedíme. Prostor, v němž meditujeme, můžeme doplnit podle vlastního uvážení předměty, které nás inspirují: soškou Krista či Panny Marie, Buddhy, Kuan Jin, obrazy mistrů, svíčkou nebo vonnou tyčinkou, květinou – čímkoli, co je nám milé a přispěje to k uvedení mysli do klidu a míru.
  2. Poloha: zaujmeme pozici, která by měla splnit dvojí: za prvé, být dostatečně pohodlná na to, abychom vydrželi v klidu (bez pohybu) po dobu meditace, a za druhé, abychom měli páteř svisle a pánev v přirozené poloze. Hodí se např. lotosový sed, resp. jeho zjednodušené varianty, hodí se také sed na patách, lze si pomoci i podložkou či polštářem, na který se posadíme. Méně vhodná je židle (kvůli poloze pánve) a leh (mimo jiné riskujeme usnutí)
  3. Zahájení: pro zahájení meditace je dobré mít vhodný rituál – modlitbu, cinknutí zvonkem, dýchací cvičení a podobně – cokoli, co výrazně a klidně zdůrazní začátek a přispěje ke klidu mysli
  4. Pozorování: doporučuje se začít pozorováním výrazného vjemu – tradičně volíme zdvihání a klesání břišní stěny při dýchání. Udržujeme mysl neustále u předmětu pozorování. Mysl zpočátku těká, utíká, nudí se. Stane-li se to, necháme to být a vrátíme mysl opět k předmětu pozorování. Přijímáme vše tak, jak to přijde, není třeba se peskovat: „…já bůvol jsem to zase zmastil, už zase myslím na faktury nebo na sex, do háje…!“ – pouze se vrátíme k předmětu pozorování, aniž bychom cokoli hodnotili. Mysl se časem zklidní a dostaví se mír. Meditace sama může trvat podle osobní potřeby: deset minut, půl hodiny, hodinu…
  5. Ukončení je dobré provést, dokud jsme bdělí (a ne unaveni) vhodným rituálem (viz výše). Pokud ovšem usneme či ztratíme koncentraci, není důvod se na sebe hněvat: příště se to podaří lépe. V tomto smyslu o nic nejde.

Mezery mezi myšlenkami

Ve fázi pozorování se v hlavě vyrojí spousta myšlenek. Jestliže nevěnujeme pozornost myšlenkám, ale udržujeme ji u předmětu pozorování, postřehneme, že myšlenka přichází, setrvá a odejde podobně, jako například mrak na obloze. A mezi zánikem jedné a vznikem jiné myšlenky je jakási mezera, fáze nemyšlení. O tuto mezeru nám jde: setrvat v ní a bděle pozorovat určený předmět. Je tu ovšem jedna past: jakmile zajásáme „…a mám to!!!“ – už jsme „to“ ztratili. Ale nebojme se do ní upadnout: je to dobré poznání a o nic nejde. Vrátíme se k pozorování svého předmětu, a dostaví se mír, skutečný mír, přicházející zevnitř.

—ﬡ—

Strom o objemu dvou sáhů
vyrůstá ze stébélka tenkého jako vlásek.
Věž o devíti patrech vyrůstá z hromádky země.
Cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krůčkem. *)

Chcete to vyzkoušet?


*) Vypadá to jako citát z Tao-Te-Ťing, ale není to tak úplně pravda. Poslední řádek citace se v šedesáté čtvrté kapitolce Tao-Te-Ťingu nenachází. Ony čtyři řádky jsou ale doslovnou citací ze hry Dlouhá cesta, kterou ještě za totality pro Divadlo na provázku napsal a režíroval Zdeněk Pospíšil. Autor těchto řádek měl tu čest v oné hře figurovat jako kompars, a přitom objevil Starého mistra.

85 thoughts on “Cesta dlouhá tisíc mil

    1. Naprosto upřímně: nejsem si jist, jestli je váš dotaz míněn vážně, nebo zda jde o žert. Já, pokud jde o vnímání humoru, opravdu buď mám nějaký deficit, nebo jsem posunut někam hodně mimo křivku normálního rozdělení. Takže pokud jste žertovala a já jsem to nepochopil, omlouvám se. – Targuse neberte vážně, ten si dělá srandu, i když si myslí, že si srandu nedělá.

      Pokud dotaz vážně myšlen byl: budíte-li se ráno s tělem zkrouceným a/nebo ztuhlým, doplňte hořčík a vitamin B6 a nezapomeňte na vápník; hořčík bez B6 a vápníku se špatně vstřebává. Nedostatek hořčíku může vést až ke zdánlivě bezdůvodným křečím. To by mělo zcela samozřejmě být doplněno vhodným cvičením – protahovací a uvolňovací cviky, celý člověk. Cvičení nejlépe pravidelně, denně.

      Meditace vyžaduje vědomou účast. Pokud se s vámi děje něco samovolně, „samo od sebe“ (třeba ve spánku), meditace to téměř jistě není.

      1. Dobrovolně přiznávám, že to byla ode mne nevážná reakce na Targusův nevážný dotaz, který své skutečné já balí často do ježaté slupky jako kaštan. Proto ho beru tak vážně, jak to jen jde. (Targus laskavě promine, že o něm píši v jeho nepřítomnosti, byť virtuální).

        Meditace jako taková mne nikdy nelákala, zajímavější mi přijde, jaké důvody k ní koho vedou, co očekává, co hledá (pomoc, útěk ze skutečného světa, klid).
        Nejde o ty, kteří meditují, aby byli „in“, nebo aby si dodávali důležitosti, obrátili k sobě pozornost a kterým stačí, aby se dva týdny proběhli Himalájí.

        Někde připsala Sibyla, že v Indii se medituje hodně právě proto, aby unikli chaosu. Občas čtu, že jsou lidé po návratu z Indie doma překvapení, jaký je u nás ve městech klid.

        Jen na okraj
        Zmínila jsem pomoc – nedávno jsem četla knihu Himalájský deník od české emigrantky žijící Kanadě (nar. 1947) Liby Švrčinové Cunnings.
        Na první stránce jsem se lekla, že jsem omylem vzala v knihovně horor. Svým způsobem to horor je, na celý život a o hledání, jak a zda vůbec žít po tragédii, která ji potkala. (První manžel po rozchodu zavraždil jejich dvě děti ).
        Určitě je znát pohled člověka zpoza oceánu, který cestuje doprovodem ulehčujícím cestování. Autorka sama závodně sportovala, ale popis cest je zajímavý, i když není nutno se vším souhlasit.
        ——-
        Škoda, že ranní ztuhlost nebo zkroucení vyžaduje ke zlepšení vynaložení určité námahy a pravidelnosti. Jak pohodlné by bylo nahradit staré součástky novými po vzoru můžete jíst , co chcete a nepřiberete ani deko), jenže – nejsou čipy.

        Děkuji za odpověď, klidné dny všem.

  1. Přijměte, prosím, jako varování:
    „To je velmi špatný,“ pokračoval Švejk, „když se najednou člověk začne plést do nějakýho filosofování, to vždycky smrdí delirium tremens.“
    (Str. 349 zde už dříve uvedeného vydání)

  2. Je meditace i stav, kdy se dívám do blba?
    Nebo v autě – někam jedu na jednání a najednou mě auto veze směrem domů.

    1. Jsem si téměř jist, že není. V takové situaci Vaše mysl bloudí kdoví kde a není přítomna tomu, co činíte. Auto v té chvíli neřídíte Vy, nýbrž Váš autopilot (=zvyk).

    2. Ládiku,
      nemusí jít nutně o meditaci, nýbrž o omluvitelné přehmátnutí řidiče- rutinéra: Zálibně jsi se zahleděl do zpětného zrcátka, omylem jsi zařadil zpátečku a pár desítek minut sis nevšiml, že jedeš pozpátku.

    3. Ještě zamlada jsme se domluvily 4 rodiny s děckama, že pojedeme společně na dovolenou k moři na Jadran.
      Bylo rozhodnuto, že konvoj 4 aut na území ČR povedu já a pak se to prostřídá.
      Start jsme měli u našeho domu a konečně jsme vyrazili.
      Konvoj jsem proplétala ulicemi a vyváděla z města na výpadovku, ale na jedné pro mě notoricky známé křižovatce mně to nějak v hlavě přeplo na obvyklého autopilota a po nějakých 10 minutách jsem přivedla náš konvoj zpátky k našemu domu.
      No jo, nikdo to nechápal a tak mě zbavili vůdcovství.

  3. Nemohu doupřesnit svůj pohled. Zase to padá do spamu. Ještě to zkusím jednou a pokud ne, tak to tak má asi být a původní text je dostačující.

    1. Na startu by si měl člověk ujasnit, co od meditace očekává. Podle toho volí prostředky, metodiku.
      Pokud někoho zajímá „mystika“- astrální cestování, chození po vodě, předvídání budoucnosti…a podobné kraviny, musí se obrátit na guru new age a drogy. Je to poměrně rychlá cesta do pokojíčku s klikou pouze zvenčí a vypolstrovanými stěnami.
      Pokud někdo chce „pouze“ lépe fungovat. Lépe zvládat stres, řízení firmy, podávat vrcholové sportovní výkony, nebo být vlídnější rodič, pak bych doporučil meditaci zklidnění mysli (šine).
      Pokud jste se však rozhodli k ničemu menšímu, než je rozpoznání a trvalému prožívání toho čím opravdu jste (osvícení), pak to bez vedení toho, kdo to už zrealizoval nepůjde. Nebo jen těžko. Přirovnal bych to k dopravním prostředkům.
      Nejnižší úroveň buddhismu hinajána bez učitele (ve skutečnosti nedisponuje metodikou k plnému stavu Buddhy/osvícení), je jako chtít se naučit řídit auto bez autoškoly. Chvíli vám bude trvat, než zjistíte, na co jsou ty pedály a páčky. Pak se párkrát zabijete, než zjistíte pravidla silničního provozu. Přednost zprava, červená na křižovatce, jízda v pruzích atd. Nakonec, ale jste-li vytrvalý a nadaný do cíle (stav Arahata, nikoli plný stav Buddhy) dojedete. Pomalu, po pár tisících životů.
      Na úrovni mahajány (kde je již cílem plný stav Buddhy) je to bez učitele, jako naučit se pilotovat raketoplán s warpovým pohonem. Nikdy sami nepřijdete, na co jsou všechny ty čudlíky, kontrolky, jak funguje počítač, co je to gravitace, kvantová mechanika, speciální teorie relativity….pokud vás to všechno instruktor (lama, guru, buddha) naučí, tak můžete nakonec po stovkách životů warpem docestovat na druhý konec vesmíru (Osvícení).
      Ta nejvyšší úroveň buddhismus vadžrajána (tantra) překračuje celé vesmíry. Co víc, ukazuje, že všechny vesmíry, cesta i cíl jsou jedno a totéž. Že realizaci této podstaty, můžete dosáhnout TEĎ A TADY. Tohle nevyčtete z žádných knih. Tohle se sami nenaučíte. To vám musí ukázat/naučit realizovaný mistr. Pošeptat přímo z úst do ucha. Metodikou na této úrovni je gurujóga, šest jóg Náropy a vipasjána. To se nenaučíte přes blog. A nebo naučíte, ale musí tu být výjimečně nadaný učitel (buddha) a výjimečně nadaný žák (buddha)…trocha toho zenu na konec 🙂

      1. Čtyřikrát to padlo do spamu, popáté to prošlo, nepochopitelné.

        Vzhledem k tomu, že pořád jde o tentýž text, ty čtyři instance ve spamu smažu.

        Kdybyste měl chuť na toto téma něco napsat, na webu je místa dost 🙂

        1. Bohužel…chce se říct (k tomu místu) . Já tankista gramatiky, ženista slohu, bych nerad zaplňoval to místo dalšími zbytečnými, nudnými a hloupými texty. Pokud bych přece jen něco sesmolil a odvážil se vám to poslat, pak jedině pod podmínkou, že to pustíte jedině, když si budete jistý, že to je, alespoň na tři mínus. I za cenu toho, že mě přitom budete muset kopnout do koulí. 🙂

      2. Myslela jsem, že mne ten komentář rozesmál a on nikoliv.
        A tak snad jen poznámka – osvícený žák přispěchal na pomoc osvícenému učiteli,…
        a dál to dejme tomu nevím.

      3. Tuze zajímavě píšete,
        Jen si neodpustím přidat něco k mistrům guruuům a učitelům.
        Skutečný mistr, guru či učitel Vám, jakmile uvidí, že jste připraven, do ouška pošeptá, že skutečný mistr, guru a učitel jste jen vy sám a nikdo jiný.
        🤗

  4. Já bych byl na „kurzy“ meditace přes blog strašně opatrný. Sám se meditací zabývám třicet let. Od totálně zmatené new age, přes přeslazený hinduismus, zajímavý taoismus až k nadčasovému buddhismu. Jako většina lidí na Západě jsem začal knížkami, pak Dalajláma, až jsem se před dvaceti lety setkal se skutečnými mistry meditace. To „knížkové“ období má jednu velkou nevýhodu. 95% knih na trhu, jsou tak strašné kraviny, že je můžete bez mrknutí oka poslat po balistické dráze rovnou do kontejneru na papír. Pokud máte tak dobrou karmu, že se setkáte s těmi 5% kvalitního materiálu, je tu pořád ten problém, že bez vysvětlení a vedení někoho, kdo to všechno z těch knih už sám zrealizoval, většinou na konci svého studia zjistíte, že jste vymyslel nové náboženství (které opravdu nefunguje 🙂 ). Pak tu je další problém „webového kurzu“ meditace. Pokud „TO“ člověk sám nezrealizoval, nemůže to prostě předávat druhým. Je to jako vyprávět o tom, jak to chodí ve Vegas, když jsme tam sami nikdy nebyli. No a pak tu je zmatení pojmů. Kupříkladu jen pro „MYSL“ má tibetština tuším více než deset termínů. Těmito nuantivními, jemnými rozdíly, čeština vůbec nedisponuje. V různých školách tibetského buddhismu také stejné termíny znamenají různé věci a naopak. Zrovna meditace „vipasjána“ (tib. lagthong) je velmi složitá problematika.
    Na té nejnižší úrovni buddhismu je to „pouhé“ pozorování mysli, zatímco na úrovni vadžrajány, školy Ningma je meditace vhledu (vipasjána/laghtong) tantrickou metodikou, k jejímuž vysvětlení nemám nejmenší předpoklady, ani oprávnění.
    V nejmenším, nechci snižovat autorovy meditační kvality, ani schopnosti učit. Jen jsem k těmto „webovým“ pokusům učit, vysvětlovat poměrně dost pesimistický. A když, tak se omezit na absolutní základy- meditaci zklidnění mysli (šine), objasnění příčiny a následku (karmy), rozvoj soucitu a maoudrosti…

    1. Jak předesílám v úvodu, článek je dosti starý, jen jsem ho oprášil. Musel bych se podívat, ale je to nejmíň 15 let, co jsem ho napsal. Taky bych rád podtrhnul (v úvodu je to řečeno), že jde jen o můj vlastní pohled, nikoli o tvrzení „takhle to je a basta“.

      Působí to dojmem webového kurzu? To by byla chyba, tak to není myšleno. – Je pravda, že jsem ten text napsal v jistém kontextu, který tady a teď je jiný.

      Poučení pro příště. Andor Bunkerovič dopadl hůř 😀

    2. Mandaladane, a navíc jsou to pěkní vykukové, ti budhisti.
      Jednou jsem vylezla s plnýma taškama na Florenci z Billy. Přítočil se ke mně exotický mladík, prý jestli jsem duchovně založená. Tak jsem mu řekla, že ani né..
      Nic na to nedbal a hodil mi do tašky takový tlustý pejprbek s barevnou obálkou , něco jako úvod do budhismu. ( Viděl že mám plné ruce a nemohu se bránit. )
      Že prý za tu krásnou knihu nic nechce, ale kdybych chtěla podpořit duchovní rozvoj lidstva, tak bere i stravenky.
      Stravenky nemaje, dala jsem mu dvacku a vypadal, že je docela spokojenej. 😀
      ( Když jsem to vyprávěla v práci, tak mi kolega sdělil, že na Florenci vosejsaj krisňáci. Asi nějaká sekta budhistů, nebo tak něco. 🤔)

      1. Buddhistu poznáte podle toho, že ho nepoznáte. Zaručeně nebude divně oblečený, ani učesaný. Zcela jistě vás nebude nikdy prudit, nějakými brožurkami a jsem si naprosto jistý, že si ráno čistí zuby a pak jde makat do práce 🙂

        1. Aha. Tenhle měl vyholenou hlavu a skelet obalený oranžovým habitem. Byl to pěkný klučina a už nebylo léto, tak jsem si říkala, jestli pod tou sukýnkou není naostro. Jako že by mu mohlo nastydnout nářadíčko. 🤔

  5. Meditace… nástrojem i předmětem je mysl praktikujícího.

    Mysl, tak jako smyslové orgány je předmětem pozorovaným něčím jiným. Je to popsáno v následujícím verši:
    Cituji:
    „Vědomí osvětluje ostatní mentální stavy, jako jsou žádosti, určování a pochyby, víra a její nepřítomnost, skromnost, pochopení, vytrvalost a její opak, strach a jiné, protože vědomí je jednotou.“

    To znamená, že v meditaci mnohé z toho můžeme pochopit a přijmout.

    Tedy rychlejší je cesta např. pádu z kola, kdy se okamžitě ocitnete v „jiném čase „a třeba i „nad tělem“ a pracujete tedy „jinak“, můžete si při „vytěsnění z těla“ uvědomit co a jak.

  6. Zajímavé,že východní filosofie zklidňuje mysl meditací,asi proto,že jich je tolik a těžko najít klidný kout,kde by byl člověk sám,v jižní Americe pracují s myslí na základě drog,např. ayahuasca.

    1. Drogy (a věřte mi, že mám své vlastní hluboké a dlouholeté zkušenosti) nevedou k projasnění situace, ale naopak k ještě většímu zmatku. Drogy neukazují „jasnost“ a potenciál mysli, jen další iluze. Drogy nejdou „za“ iluzi, jen ji barevněji vykreslí. Úplně slepá cesta. ….
      Astrální cestování opravdu není pokrok 🙂

      1. Stačilo napsat, ze drogy jsou fůůj. Hlavně ty cizokrajné.
        Tradiční droga v české kotlině je pivko a vínko, a bohatě stačí. Po pěti Plzničkách také vidí konzument svět v růžových barvách. 😀A po lahvince Vetlínského zeleného v ještě hezčích. 😀🍺🥂

      2. O tomhle jsem se kdysi dlouze hádal na Aktuálně s nickem PeeBee, či jak se jmenoval. Osvícení skrze drogy je prostě totální iluze. Bohužel mají některé drogy tu vlastnost, že intenzita halucinogenních prožitků je natolik silná, že na člověka působí reálněji než realita. Alespoň někdo má rozum a napíše to jako jedinec se zkušeností. Já osobní zkušenost nemám a opravdu nejsem stoupencem názoru, že zkusit se má všechno.

        1. Je docela možné, že nějaký národ umí zacházet s nějakou drogou. A jiný zase ne.
          Třeba Indiáni umějí zacházet s odvarem z nějaké byliny , ale náš alkohol je pro ně smrtící.
          A pro nás třeba zase ty jejich lektvary.

          1. Přemýšlíte někdy, jak fungují drogy, co s námi vlastně dělají? Většina duchovních nauk tvrdí, že člověk existuje jako tělo, duše a duch. Duše je mezičlánek mezi hmotou a čirým vědomím. Funguje v astrálním světě, spolu se silami dobra a zla, se kterými má různé interakce. Dokud je člověk živý na tomto hmotném světě, je duše do určité míry chráněna hmotným tělem před negativními vlivy z astrálního světa. Drogy (i léky, narkóza apod.) fungují tak, že duši vymístí z těla do astrálního světa, kde je vydána těmto vlivům bez ochrany. Má sice přímý přístup k vyšším duchovním zážitkům, ale v závislosti na její „čistotě“ je také přímo přístupná „zlu“ – dejme tomu „démonům“. Proto se zdrogovaní lidé chovají „posedle“ – opravdu je může zlo ovládnout. Všimněte si změn vzhledu lidí dlouhodobě třeba na heroinu. Úplně vidíte tu temnotu, která je pohltila.
            Nikdo neumí zacházet s drogou tak, aby to nemělo na jeho duši negativní vliv. Ani indiáni. Ti pouze nemají problém s tím, že se skrze ně občas projevují démoni.

  7. Alef má pravdu a každý, kdo si zkusil jógu, ví, že to funguje.
    Naštěstí dnes už svět pokročil a dovede tyhle věci definovat a dosahovat racionálněji, než jen mýtickým rozjímáním. Pro našince je dosažení změn bezprostředních (žádoucích či nežádoucích) reakcí na vnější podněty popsaná např. v knize „Myšlení, rychlé a pomalé“ (Daniel Kahneman). Velice dobře je o tom ve zkratce pojednáno na YT portálu „TrochuLepší“ ve dvojdílném odkaze na https://www.youtube.com/watch?v=zvwbZeybgK8

      1. Meditace funguje, ale je to historickými mýty opředená disciplína plná abstraktních přirovnání. Stav mysli jedinec pouze subjektivně popisuje, obvykle bez možnosti ověření skutečnosti. A v dnešní přetechnizované době chtějí lidé „hmatatelné důkazy“, než něco přijmou za své.

        V mé reakci jsem měl na mysli, že doba a rozvoj technických i psychologických disciplín pokročil a že rozdílné stavy mysli jsou dnes už alespoň částečně objektivizovány (tj. měřitelné, např. pomocí EEG a jinými metodami) a za jistých okolností dokonce i navozovány (např. řízenou audio stimulací).
        Ale to je tenký led, na který se v detailech nebudu pouštět. Jen vím, o čem mluvím, jednoho takového projektu se zúčastňuji.

        S výrazem „mýtické rozjímání“ nemusíte souhlasit, ale je to pojem, který mně osobně na tradiční způsob meditace sedí. Nemá být hanlivý, mýty i rozjímání mám rád.

        1. S čím nesouhlasím, jsou první dvě věty vašeho příspěvku.

          Nejde o to, že bych s výrazem „mýtické rozjímání“ nesouhlasil (podle mého názoru lze nesouhlasit s výrokem, s tvrzením). Souhlasíte s výrazem „pufodédr“?

          Šlo mi o to, že onomu výrazu nedokážu přiřadit žádný obsah; vy jste ten výraz použil a – předpokládám – obsah znáte. Na obsah výrazu „mýtické rozjímání“ jsem se ptal, setkávám se s ním poprvé.

          1. Nesouhlasit je vaše právo, stejně jako je moje právo stát si za svým. A přitom mít k sobě úctu a respekt.
            Nedělám si nárok na pravdu, ale ve svém životě jsem na vlastní kůži zažil obojí: abstrakci „Ducha“, versus racionalitu „Hmotného světa“. Žádnou statistikou nebo vědou vysvětlitelnou intuici nadcházející události, versus měřitelné (opakovaně) snímání změn stavu lidské mysli, a to v korelaci se subjektivními pocity.
            Takže rozhodně nestavím Ducha nad Hmotu nebo naopak. Obojí existuje a navzájem se doplňuje. Jsou to komplementarity. Asi jako sympatikus a parasympatikus. Jedno bez druhého nemůže existovat.

            Obsah výrazu „mýtické rozjímání“… vezměte to prosím jako básnickou licenci, bez nároku na univerzální platnost. Mně se ten výraz prostě líbí. Ale jestli vás to uráží, už jej víckrát nepoužiji.

            Ještě doplněk: bytostně (přímo antagonisticky ;-)) nenávidím antagonismus… Na to, mimo jiné, dojel komunizmus. Lidé musí umět žít vedle sebe, ne v boji proti sobě.

            Jinak, pokud chcete pokračovat v polemice, můj email máte…

            1. Je mi líto, že jsme si neporozuměli. Onen výraz se mne nijak nedotýká, neuráží mne (jak a proč, proboha?), pouze mu nerozumím. Slovní spojení „mýtické rozjímání“ mi nepřináší žádný obsah, který by mi zapadal do našeho kontextu. Když nevím, prostě se zeptám; nemohu vědět vše.

              Polemika? Aby polemika mezi námi měla smysl, museli bychom nejdříve sjednotit pojmy, jimiž se domlouváme. Nahlížím, že by to byl dost obtížný úkol..

        2. „A v dnešní přetechnizované době chtějí lidé „hmatatelné důkazy“, než něco přijmou za své…“

          To je zvláštní pojetí spirituální cesty. Její první podmínkou je pokora – tady si neklade podmínky „kupující“. Nikdo lidi nenutí, aby něco přijímali za své, ale pokud budou chtít něčeho dosáhnout na duchovní (tedy z definice NEHMOTNÉ) cestě, budou se muset bez hmatatelných důkazů obejít. Tato cesta je vypravena „zevnitř“, ne „zvenku“, její zkušenosti jsou zásadně individuální, osobní a nepřenosné, a skeny mozku jsou v tomto směru slepou uličkou. Znovu, tato cesta je výsostně, z definice SUBJEKTIVNÍ. Vědecké metody a objektivizace platí – v omezené míře – pro zkoumání hmoty – ne ducha. Mozek NENÍ duch – a ani jeho sídlo. Tajemné projekty, které smíte jen naznačovat, vedou do pekla, ne k bohu.

          1. Milá (milý..?) ago, myslím, že jsem na váš příspěvek právě reagoval odpovědí Alfovi (Zakladateli).
            Pokora je dna z věcí, která je pro mě svatá…

            1. OK, jen mi prostě formulace, na kterou jsem reagovala, nepřišla zrovna pokorná. Nebylo to osobní, nepsal jste, že Vy chcete hmatetelné důvody, ale přiznávám, že jsem trochu alergická právě na požadavek hmatatelných, vědeckých důkazů na duchovní cestě. Kdo má takové požadavky, není na tuto cestu připraven, vlastně vůbec nechápe podstatu věci, a pokud se vydá tímto směrem, je to pro něj spíše nebezpečné než užitečné.

              1. PS¨
                A nevidím ve svém postoji žádný antagonismus. Hmota a duch jsou vzájemně se podmiňující, generující a doplňující protiklady, jedno bez druhého tady nefunguje, ale každá tato oblast má své vlastní zákony a metody zkoumání. Racionalistická věda, snažící se objektivizovat, patří pouze hmotě, její metody při zkoumání ducha musí nutně selhat. A duch může být někdy pěkně záludný, když se ho věda snaží takto znásilňovat.

  8. No, jelikož mám jakousi znalost duchovních dimenzí, pak bych varoval před ritualizací onoho soustředění, rozjímání, atd.
    Dere se mi na mysl i pojem „modlitba“, ale ten by vyžadoval delší výklad neboť je obvykle ( mylně ) chápán jakou pouhé škemrání, aby kdosi zařídil cosi, tak jak to já chci…

    Tou „ritualizací“ myslím i „předepsanou“ polohu těla, cinkání, sošky, vonné tyčinky, svíčky, závěs, atd.
    Nelze si přitom nevzpomenout i na Londonova tuláka po hvězdách, který meditoval ve svěrací kazajce nebo proměněného zbabělce z ruského filmu Ostrov, kde mj. ukázal plytkost jakékoli rituality, ve srovnání se skutečnou komunikací s Bohem, která se odehraje i bez přípravy v „čisté a příjemné“ místnosti…

    1. Film Ostrov jsem neviděl, Tuláka jsem četl. Nezaměňujete tak trochu krásnou literaturu s literaturou faktu? Usuzovat na obsah meditační praxe podle Tuláka po hvězdách, to je jako čerpat poznání o historii severoamerických Indiánů z díla Karla Maye.

      Proč konkrétně varujete před (jakýmkoli?) rituálem?

      1. V každé ritualitě je riziko, že se nebudu spojovat, napojovat na skutečnou duchovní moc, moudrost, Stvořitele, ale na svou fikci, kterou jsem si vytvořil.

        A u každého zrání, duchovní pouti, poznání, neexistuje větší riziko, než to, že důvěřuji nějaké falši, iluzi, lidské tradici.

        Proto je ritualita, kterou jsem si víceméně vymyslel já, nebo nějací snílkové přede mnou, vždy rizikem.

        Všimněte si třeba, že jediná „ritualita“ v autentickém křesťanství je křest, modlitba, svatba ( muže a ženy ) a večeře Páně ( lámání chleba a symbolické pití vína ). To jsou vše velmi přirozené, jakoby jednoduché úkony, které mohou být prováděny nesmírně skromě a na jejich hloubce to nic neubírá, spíše naopak.

        Ruský film Ostrov (2006) je jeden z nejlepších filmů, který kdy byl za posledních 100 let natočen. Podobně jako Kafkův Zámek ( z roku 1994 ) nebo Mnich a ďábel (2016). Určitě stojí za vidění a jejich nalezení je otázkou pár vteřin.

        Pokud to zdejší web umožňuje, zkusím přidat i odkazy.

        https://kinogo.biz/34354-zamok.html

        https://www.youtube.com/watch?v=xSB7IkQrHaM

        https://www.youtube.com/watch?v=pryuBdCU9b0

      2. Tak já bych před rituálem nevarovala, ale ani bych ho nedoporučovala. Obecně – radit někomu, kdo o to sám nepožádá, v duchovních věcech, je vlastně nebezpečné – a to pro obě strany (ne že bych sama neměla občas ty tendence, ale pracuju na sobě). Většina duchovních cest vychází z toho, že „žák“ musí – i opakovaně – žádat učitele o radu nebo vedení. Známé jsou historky o budhistických adeptech klepajících na brány klášterů i několik dní. Ježíš říká „proste, a bude vám dáno, klepejte, a bude vám otevřeno“.
        A k rituálu samotnému – denně vykonáváme různé rituály, aniž jsme si toho vědomi. I kafe s cigárkem nebo buchtou může být rituál. A když se na to soustředíte, i škrabání brambor nebo čištění záchodové mísy. Klíčovým slovem je to „soustředění“. Různé kulturní okruhy mají různé rituály – židé obřízku, domorodé národy se bez každodenních i vzácnějších rituálů neobejdou. Jsou rituály, jimiž se v určitých kulturách stává chlapec mužem nebo dívka ženou. Ale tyto rituály jsou více méně nepřenosné, mají smysl a působnost jen v rámci daného kulturního okruhu (záležitost egregoru). S meditací je to pro nás, zrozence západního kulturního okruhu – takové zvláštní. Asi jsou lidé, kteří s pokorou následují příslušné východní rituály a dosáhnou toho, po čem touží. Ale ze zkušenosti vím, že je i hodně takových, které láká spíš exotičnost s jakási výjimečnost východních nauk a rituálů, a vidím tu i nebezpečí, že tuto výjimečnost pak mohou vztáhnout i na sebe, a místo ovládnutí ega nakonec ego ovládne je.
        Čeština má krásný výraz „tiché usebrání“. Když je žák připraven, sám si přijde na to, jak se usebrat. Když není, tak to do něj zvenku nenacpeme.

        1. Ano, klíčové je to soustředění. Ládik!!! který se nesoustředí na řízení automobilu, s tím jsem připraven se psychicky vyrovnat. Ale představa, že člověk, který provádí rituál obřízky, se na tuto činnost nesoustředí, je děsivá!

  9. Tak Archymedes vykřikl své heureka, když ležel ve vaně. A Kekule zase když unaven hleděl do ohně,rozřešil strukturu benzenu.
    A za vše vděčíme dennímu snění jednoho vědce. Po dlouholeté preparaci (nošení problému v hlavě, učení a přemýšlení) následovala inkubace – zrání (spojování různých informací do nových celků a souvislostí), nastala iluminace – náhlé osvícení – prozření, následoval Heuréka zážitek (AHA).
    Já když je vlhká půda a pleju záhony. Též si vyčistím hlavu a na nic nemyslím. Dlouholetou preparaci však nemám,tak mě už nic neosvětluje.

  10. “ Jestliže budeš sedět na místě a udržíš sebekázeň, jestliže jsi oddán své práci, ať je jakákoli, jestliže si ve styku s lidmi počínáš s veškerou ušlechtilostí, pak se můžeš vypravit i k barbarům a budeš tam potřebný. “
    Konfucius
    A já drze dodávám : A ani u toho verpánku nemusíš meditovat.
    😀

  11. Mne se meditace nedari…Napr. strom o objemu dvou sahu ,vyrusta ze stebelka a uz je mi to podezrely a ziram,konspiruju samozrejme ,kdo to ma na svedomi..
    Aby to tak byl zase ten buh.
    Aby mne zase neutahli ,nejakou vyjimecnou vznesenosti ,na vareny nudli..
    Pak mi cinkaji zase v kostele obycejnou pokladnickou pred ksichtem a vsichni cumi ,co do ni hodim.
    Kdyz nehodim ,sem vyvrhelem…
    Nekolik plytkych poznamek na okraj..
    O vezi ani o ceste mne predkladanym ,kdyz oboji podezrele bez vysvetleni, zatajovanych ,zvlaste ty nevinne cesty..Nemam je rad.
    Ani zminka vo tom co vsecko na tech na mne cestach ,ciha..
    Nejde tady zase o hry ,hravy vrchnosti,mne podfouknout.
    A neciha..Napriklad pytle zlata..Na ty myslim furt , kdyz bych chtel ject nekam na vylet a prave se vydat na tu cestu tisice mil..Krucek jeden nebo i dva k cestovni kancelari ,nebo za nejakym zbozim nepomahaji…Skoro se vznasim samym usilim..
    Hlavni je zase zboznovany ucitel . Teo. Kdyz vim nabeton , ze kdo umi dela a kdo neumi ten uci /dnes i vladne a je to videt/. Nelaka mne paradox ,ze cesta zpet je zarucena a jedina cesta vpred.
    Ani ucitelky nemusim , pozdeji o nich.
    S pasivnim posezenim a bez konzumace s kamosema , ani trosku,na uvolneni a kuraz…
    I fyzicky nasili diluvialni ,je pak mozny, vzrusujici a vitany.
    Subjektivita , ktera potrebuje pouceni..Vyklad. Jinak nedorozumneni, neporozumneni.
    Ucitel se vysvetluje, je jen nejaka orientacni turisticka cedule. Zde vstupte , jinde ,vstup zakazan. A mediturista muze jit kam chce.
    A co kdyz ten ucitel vylozene prekazi. Takze nadhledem ke svobode ..
    A svoboda tak nabyta ,vydobyta je co konkretne a na co? Neni to jen subjektivni pocit?
    /Ja vim vsecko , vostatni jsou tupy blbci/.
    Mne od malicka chybi orientace a mysleni ,zit a jednat v pritomnosti.
    Mne se libi ty knezi ,co musej v Himalajich stravit noc venku v jedne kosilce, kterou namaceji do vody a pak ji susi na vlastnim tele..
    Rano jsou pak, jako kdyby spali v kozichu v teple,celou noc..
    Krystalicky ciste vedomi to jo ,to bych doporucil tem, co ustavicne mysli na pornografie vseho druhu..Nejen v sexualni oblasti..
    Prvni bariera.Kdyz neco je, tak to v principu nepomuze to, vodkopnout. Je to furt.
    Vznesena slova pouzita pro obyc veci mne casto neuzasnou. Svoji vyjimecnosti.
    Druha , s modelem sveta sem furt na stiru …I bez diakritiky.
    Vidim nebezpeci na kazdym kroku. Dite se musi nauci videt psa na abstraktnim obrazku.
    Jezisi , to je prave problem sveta , nas berou ty soukromne pouceny , prave jako ten abstraktni obrazek a nebezpecnej , co je svoji existenci ohrozuje , min nas ,/okolo 8 miliard/ znamena pro ne zarucene vic ..Aby meli konecne klid.
    Jinak je navrat klidne mozny , privede se krava do skoly /ta ctyrnoha krava , na misto dvounohy/ ukaze se na ni a rekne se krava = mlicko. To staci../V pripade se podoji/.
    Obtize jsou rychle pryc..Zavladne podnecujici a velmi zdrava zvedavost, jak je tohle mozny..Deti vzrusenim ozivnou..
    Nektery deti zadaji , muzu si na tu kravu sahnout, jestli je vopravdova..
    To vede nekdy k hrubym nepredlozenostem , takovy prijdou do konzumu a krici, nas uz nepodvedes, mlicko dava kravicka a zadarmo..Pak co s nima , meditace nekdy selhavaji..
    Vidim meditace a souhlasim, jako jednu z metod ,zlepseni koncentrace na vec.
    Nakonec. Myslenky jako mracky putujici po obloze se mi libi…
    Jde o to vybrat tu podstatnou myslenku a vyjevit nahlas,napsat jinak zmizi jako para nad hrncem.. A to to jde i ted ,prece..Zaklad jsou,ale ty para-doxy.
    Kdy pritomnost je tak oskliva ,lepsi se ji zbavit.
    A kdo umi zavrit bez zamku a petlice /a bez hranic/..Az jindy.

      1. Já bych doporučil otužování, jednoduchou práci na vzduchu, vyšší zastoupení zeleniny ve stravě, zcela vynechat cigarety, televizi a internet.
        Pak, asi po měsíci, přidat četbu literatury. Pro začátek aspoň Tolstoj, Čapek, Seneka, C.S.Lewis. Pak by se vidělo, co dál.

        1. Já to myslela jako odpověď na otázku v poslední větě.
          Ale není lepší být jednoduchý a tyhle cesty nepotřebovat?

          1. Bylo by to lepší. Ale jako berlička dobrý. Každý není duševní gigant a harmoncká osobnost.
            Mně pomáhá Neurol zapitý skleničkou vinka. 😀

        2. Já bych doporučila neustálou a upřímnou snahu nikomu úmyslně neškodit, a neustálé upřímné sebezpytování – snahu poučit se ze zpětné vazby, kterou nám svět poskytuje v každém okamžiku. Duševní hygiena má přednost přede vším, zdravá strava a cvičení jsou fajn, ale až v druhém sledu.

          1. Souhlas. Nikomu neškodit, aspoň né vědomě. I tak se se člověk dopustí mnoha chyb, které už v budoucnu nenapraví.
            Někdy je to složitý, neškodit nějakému hajzlíkovi.

  12. Jako upřímně… čekal jsem mnohé, ale toto teda vůbec. „Kéž jsou všechny bytosti šťastny. Kromě Kalouska.“

      1. Škoda, že Aleš neodpověděl. Neměl jsem v úmyslu se hádat nebo jeho pohled na věc znevažovat. Naopak – chtěl jsem, aby mi poskytl nějakou zpětnou vazbu: něco čekal a nedočkal se. Jako autora článku by mě to docela zajímalo…

    1. Mejte soustrast , pane A . se smrtelnikama ,vono jim to nemysli a nekdy si meditujou,pardon, zvatlaji co chteji..
      Zacne to jako mala snehova koule a pak se to zlavinuje a riti dolu, az do udoli.
      Kazdej psych s tim uplne normalne ,pocita..
      Ve filmu Ostre sledovany vlaky, ten pribuznej se snazil zastavit nemecky tanky silou myslenky , jiny se snazi votocit vicka naruby, zatleskat jednou rukou , ale ty meditace s udrzenim normalni telesne teploty za velmi nepriznivych podminek se hodi, nabizi se je v praxi a brzy ,vyuzit..
      Co se pocita je se smat a vysmat sam sobe, jo, ja casto neco zpatlam a skoro porad si rikam, co s to ty idiote zase zplodil , nechci verit a je to cerny na bilym….

  13. Taková zajímavá slovní evangelizace 👍 já pro meditaci volím podobný popis – pro nepraktikující podobně stejně zbytečný, ale nauka se má šířit.
    Meditace je věnováni pozornosti, času a prostoru pozornosti samé.
    Je to pro mysl něco jako koán 😉 ale praktik ví co s tím.
    Poloha těla a ostatní jsou podružné.

    27.
    Kdo umí chodit
    nezanechá stopy,
    kdo umí mluvit
    nedopustí se chyb,
    kdo umí sčítat
    nepotřebuje počítadlo,
    kdo umí zavřít
    bez zámku bez závor nedá otevřít,
    kdo umí spoutat
    bez provazů bez uzlů nepustí

    Z té příčiny:
    Světec, kterému dáno je, že umí spasit lidi
    neopovrhuje proto lidmi
    Světec, kterému dáno je, že umí pomáhat všem
    neopovrhuje proto těmi bytostmi a věcmi
    Tomu se říká skrytá osvícenost!

    Proto je ten kdo umí
    učitelem toho kdo neumí
    a ten kdo neumí
    je potřebou pro toho kdo umí
    Kdo si neváží svého učitele
    kdo nemiluje co je mu potřebou
    velice bloudí přes všechno vědění

    Tomu říkám nejdůležitější umění!

    1. … Oldřich Král, myslím 🙂
      Srovnejme s překladem Jiřího Navrátila:

      Kdo umí chodit, nezanechává stop.
      Kdo umí mluvit, nepotřebuje vyvracet.
      Kdo umí počítat, nepotřebuje počitadlo.
      Kdo umí zavírat, nepotřebuje zámky a klíče,
      a přece nikdo nemůže otevřít.
      Kdo umí vázat, nepotřebuje provazy a motouzy,
      a přece nikdo nemůže rozvázat.
      Proto tedy povolaný
      umí ze všech nejlépe pomáhat lidem,
      neobrací se k nikomu zády.
      Tomu se říká hluboké osvícení.
      A tak věru: dobrý je učitelem nedobrých.
      Nedobří jsou látkou dobrého.
      Kdo si svého učitele neváží,
      kdo o svou látku nepečuje,
      ten, byť i byl učený, je velmi zaslepený.
      Toť velmi závažné tajemství.

      Bertu Krebsovou bych musel hledat; někde ji doma mám, ale kde? Až budu hledat něco jiného, sama mi skočí do ruky.

      1. To znam ,to je velmi dobry pravidlo a uzitecny ,; vyhodis to a hned to potrebujes.
        Zacina to s garazi a pak je plnej celej barak.
        A ceka to vsechno , az neco z toho vyhodis..

      2. A můj oblíbený přímý návod na vysvobození v překladu O. Krále
        33.
        Moudrý,kdo rozumí druhým
        osvícený, kdo rozumí sobě
        Kdo druhé přemáhá, je silný
        kdo sebe přemůže, je mocný
        Kdo zná mít dost, je bohatý
        Kdo prosadí svou, má vůlí
        Ale jen ten, kdo nepřestane být čím je
        ten přetrvá
        a dlouhý věk má
        kdo ani v smrti nezajde!

  14. Tak jsem to fčilek zkoušel.
    Sedl jsem si na deku, zaujal jsem doporučený sed, zavřel jsem oči, aby mne nerušily světelné vjemy…

    … a probudil jsem se za hodinu tak zkroucený, že mne Jahoda i s Pinocchiem nebyli schopni rozmotat. Cesta z obýváku do vany s teplou vodou jim trvala dvacet minut.
    Že jsem si místo toho nedal radši štamprlu…

        1. Já když se dostanu do klidu,tak taky usnu v kteroukoli denní či noční hodinu. V MHD, na kosmetice, v kině,divadle,na přednášce,schůzi. Dokázala bych to i v autě. Tomu se radši vyhýbám a jezdím jen kousek.

          1. Tak to jste Sibylo moje krevní skupina.
            Já usnu kdekoli, v jakékoli pozici, okamžitě. 😀
            Asi je to dáno tím, že během dvaceti let u ČSD jsem se nikdy pořádně nedospala. V turnusu jsem nasekala i 300 hodin měsíčně, často i víc. To se potom člověk naučí rychlospaní, dáchne si i během čtyř minut, než vlaková souprava dojede z jedné zastávky do té další.

            1. Mno, mně se stalo, že při jednom pravidelném poučování jsem v pohodě spala ač přednášející řval jak tur. A víte co mne probudilo – když stojíc nade mnou zmlkl a bylo ticho….. 🙂

        2. Jistě chápeš, ó effendi, že jsem podlehl neukojitelné potřebě použít sousloví JASNÝ SIGNÁL. Dneska, kdo NEVYDÁVÁ JASNÉ SIGNÁLY, je neodčinitelně out.

          A teď zcela vážně: pokud člověk při meditaci velmi rychle usne, znamená to jediné: tělo se potřebuje vyspat (nemám na mysli Elán, Modlitba pro dva hlasy).

          Kdyby se to stalo mně, zvážil bych, jestli dostatečně a plnohodnotně (!!!) spím.

        3. Meditovat ve sveraci kazajce by nepomohlo ? Vzdat se na prvni pokus je, jednim slovem srabarna.
          Zena jiste rada klepne po hlave , kdyby se chtelo spat.
          Kapky a pravidelne z neutesneneho kohoutku rovnou na hlavu ,taky pomuzou..
          Profesional se v zivote ridi heslem, nikdy neni konec, az teprve, kdyz je Konec.

          Svit hvezd a mesic v uplnky jsou /pro mne/ hypnoticky okouzlujici..
          S vesmirnym zarenim i vice fotonu , /vlny a castice zaroven/,utoci..
          Vyzyvaji k premysleni, k abstraktnim ,latentnim uvaham ,kdyz, co je pod povrchem /asi vedomi a taky podvedomi ??/ ,ovlada veci a udalosti na povrchu ,coz je snad druh meditace.
          Neda se uprit ani zvlastni cinnost samanu, na Dalnym Vychode.

          Neni mozne /a nikdo nechce/,zaprit hodnotu clanku ,dle odezvy ctenaru.
          Mne se libil predesly clanek autora..Doufam ,ze se nenechal zakriknout hulvatama. Ktery nejsou hulvatama porad..Nekdy ty nalady nejsou,jak by mely bejt spravny..

          Sybila prisla s daleko zavaznejsim prispevkem o lidske tvorivosti..
          S tim doslova zacina a konci svet. Nikdo nevi vo co de.
          Je to ve vas ,nechcete to , nejde to pryc , jen kdyz se vozerete , dela si to co chce a kdy chce..Prikladu doufam dost..
          Napr. Stvoreni novych druhu hypersonickych raket s kinetickou energii ,je aspon blbej priklad. Poskytuje aspon nejakou svetovou rovnovahu..
          A je to u Slovanu dost rozsireny..
          Zapad ma vice technicke tvorivosti. A komercni , tedy Bernays s promyslenou ,pragmatickou ,taktikou a strategii propagace vyrobku prinasejici zvyseny zajem a prodej ,prenesl na propagandu a prodej „politickych umyslu a cinnosti “ vladcu zapadu..
          Zase na snadnejsi a ucinnejsi ovladnuti mas…

  15. Děkuji za takový obsah zde.
    A přidám ještě jeden tuze milý postřeh a velkou pomůcku k pozornosti od mnou oblíbeného Dziddu Krisnamurtiho:
    “ Pozornost je uvědomění si nepozornosti“

  16. Podle mě se nejlépe medituje při vytrvalostním běhu, a to za tmy, v přírodě. Kdy ze smyslů mají přednost sluch a čich. Monotónní zvuky dechu, srdce a bot dělají nejlepší kulisu. Stačí 2-3 hoďky a pod sprchou stojí nový člověk.

    1. Je to možné. – V dobách svého mládí mne bavilo v noci po lesích prohánět stáda srnců. Les je v noci úplně jiný svět než ve dne, tak, jak to napsal Hrubín (2×7 pohádek):

      Les je v noci jako živý
      Vítr učí mluvit dříví
      Měsíc houby cvičí v tanci
      a na zádech svatojánci hvězdy z nebe snášejí…

      Nádhera. Báseň i les.

      1. Hezký článek.
        Noční les potvrzuji. Na stejných místech jiné vjemy než ve dne.
        I noční procházka lesem může být meditace.
        Jen tak, nebo s dalekohledem.
        Jen nedoporučuji toulat se v blízkosti posedů…
        Za nedlouho začnou létat Svatojánští broučkové, to se zase půjdu projít.

        1. Re: JzH

          Možná vám to bude připadat těžko uvěřitelné, ale pocit velmi blízký běhu nočním lesem jsem dokázal navodit při noční jízdě autem.
          Chce to ovšem umět „zapnout autopilota“, tedy vykonávat všechny potřebné úkony naprosto automaticky a umět se „odfiltrovat“ od přijímání všech vjemů, přicházejících zvenku. Musíte se naučit „vypnout“ minimálně oči, uši, a hmat, jak v rukou, tak i v zádech.

        2. Kdyz …..Otevreny prostor , noci plne stinu , vysoka obloha a zar hvezd a mesice na nebi , tajemna priroda , obrysy korun stromu , tvori ty promeny v mysli i lidskou dusi, spolu s uplyvanim casu stravenym v ciste vode, k nepoznani .
          /Nelze vyjadrit ani popsat, co ja nedostatecne nazvu, treba ,
          Alchymie zivota a lasky/. Kdy.
          /Rebel zivota a nikdo jinej ,jako vecnej Rebel ,kterej hleda videt a prozit prave to, co se videt ,prozit nesmi/..
          Pocity a prozitky intensivniho okouzleni a neni jich zrovna malo ,umoznuji pak lepsi poznani a porozumneni veci mezi nebem a zemi a treba poodhali ty nezname a zahadne vztahy Rusalek a Princu..
          Neni zrovna nezbytne travit ty okouzlujici chvile plne krasy o samote , coz je vyhoda /pro mne/, nad meditaci..
          Ale to uz je taky jina opera..

      2. To si já užíval při plavání v Paleochoře.
        Pravidelný dech, pravidelný pohyb. Nijak přehnaná rychlost, spíše naopak. Pozornost jen v očích a v dechu, kvůli vlnám. Myšlenky plynou skoro nezávisle na vlastní vůli.
        Po dvou, třech hodinách stojí pod sprchou nový člověk…
        Ovšem abychom to s tím duševnem nepřeháněli, panák je pak taky dobrý. A po jedné takové lekci brzy ráno a druhé v podvečer ouzo, paidakia (jehněčí kotleky), aspro krasi (bílé víno) u „Modrého dědka“, na závěr pak na „Modrém růžku“ (tam je skoro všechno modré), třeba caipirinha.
        A ráno znovu….
        Meditace á la Hudec.

        1. To bych si dal taky líbit 🙂

          Akorát, že my, představitelé prekariátu, si musíme vystačit s běháním po lese a chvilkami ztišení kdesi u černých skládek a zrušených nádraží v Böhmen und Mähren :-/

            1. Bohajeho, zbohatlíku, kdy jste naposledy kupoval margarín/tj. rostlinný tuk? Zatím, pravda, byl zdražený jen o sto procent, ale z čeho si myslíte, že se bude vyrábět, když je řepka fuj a jedna vláda za druhou zakazuje vývoz olejů a olejnatých semen- a čeští zemědělci už všechno prodali předem?

              Chovy sádlonosných plemen se vybíjejí, zanedlouho nebude u nás a na slovensku k dispozici ani na příděly tuku v možství srovnatelném rozežraným Protektorátem.
              Osatně – když bude stát kilo chleba dvěstě korun, bylo by škoda tuto občasnou delikatesu kazit jakýmkoli pomazáváním čímkoli.
              Vláda bude ráda, když bude schopna zajistit alespoň důstojné stravování našich národních hostů, bankéřů a budoucí páteře naší ekonomiky (po odsunu volkswagenovských automobilek) – pracovníků exekučního průmyslu.

              1. Až bude chleba za dvě stovky
                zajedu na kole do Turzzovky
                naberu do petky svatou vodu.
                Neproženu ji v močovodu,
                není to voda z potoka!
                Nakapu si ji do oka
                a mrknu znovu na cenovku,
                za kilo bych dal tisícovku!
                Za dvě sta – to je za babku,
                to se teď dává za žabku…
                Když nemám ani floka
                slupnu na Ropici mloka.

Napsat komentář: prozaik Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *