28 března, 2024

Domácí chov drůbeže v Mississippi

Autor: Petra

Než jsem se přestěhovala do Mississippi, živila jsem se hlavou, a mé znalosti s chovem drůbeže se skládaly jen z toho, co jsem načetla v krásné literatuře, především v knize Betty MacDonaldové – Vejce a já a z romantických vzpomínek na prázdniny strávené u babičky, která chovala 5 slípek. Každé ráno slepicím hodila pár hrstí pšenice.

Odpoledne jim našťouchala rozmočený chléb se skořápkami a když bylo hezky, vzala proutek, otevřela vrátka výběhu a nechala slípky prošmejdit zahradu s tím, že pokud lezly do záhonků, vyšťouchala je oním proutkem. Nakonec se posadila na kamennou lavičku před výběhem a slepice se batolily kolem ní, uždibujíce šťavnatou travičku. Takže si umíte představit naše nemotorné začátky. Bill a já jsme původně chtěli jen pár slípek pro vlastní potřebu. Kde je ale vzít? První pokus – dar Billova kamaráda – pět kusů, z nichž se „vyklubali“ kohouti. Druhý pokus – nákup kuřat v Tractor Supply. Tady byl problém, že Billův syn, pověřený nákupem si nevšimnul cedulky – „Bantam, straight run“. „Bantam“ znamená, že se jedná o zakrslé plemeno, „straight run“ znamená, že je to směs kohoutků a slípek a můžete na to vzít jed, že ve směsi bývá víc kohoutků než slepiček. Co s těmi všemi kohouty? Vyrazili jsme na burzu s nadějí, že se zbavíme alespoň některých. Výsledek? Celkem předvídatelný. Vrátili jsme se domů v původní sestavě obohacené o 5 leghornek a 3 kuřata perličky. Kohouti nakonec skončili pod kudlou u Billových přátel, protože jsme v té době ani jeden nenašli kuráž dát se do toho sami. Časem jsme narazili na další problém. Nikdy nemáte vajec tak akorát. Zatímco na jaře a v létě pomalu nevíte co s vejci a rozdáváte je příbuzným, kteří se tváří otráveně, tak v zimě se drbete na hlavě a na nákupní seznam chtě nechtě připíšete položku „Vejce“. Tento zimní nedostatek vyústil v rozhodnutí pořídit si více slepic. Dvůr se postupně zaplnil slepicemi různých plemen – leghornky, wyandotky, orpingtonky, australorpky, sexlink, barred rock… Víc slepic ale znamenalo i větší nadbytek vajec v létě.  I vyvstala nerudovská otázka – „Kam s nimi?“ Odpovědí bylo členství ve Farmářském trhu. 
Jak jsme postupně získávali pověst chovatelů slepic, dostali jsme i nabídku, zda nechceme k chovu také křepelky, konkrétně plemeno „Georgia Giant Bobwhite“. Chov křepelek především pro maso se ukázal jako dobrý projekt, protože křepelky jsou považovány za lahůdku a zákazníci je, zvlášť kolem Díkuvzdání a Vánoc, kupují po tuctech. Asi tak od poloviny dubna do října křepelky bobwhite snášejí cca 5 až 6 bílých vajíček týdně. Protože už jsou to ptáci šlechtění, nemají tendenci sedět na vejcích a proto je třeba použít inkubátor. Takový inkubátor je tepelně izolovaná bedna  s vyhříváním, s prohlubní na vodu pro udržení vlhkosti a se senzorem, který udržuje konstantní teplotu. Ty lepší inkubátory mají i větráky pro rovnoměrné šíření teploty a hlavně zařízení na otáčení vajec. Pokud toto zařízení nemáte, musíte každý den vejce 3x otočit, aby se zárodek nepřilepil k jedné stěně vajíčka. Během let jsme vyzkoušeli několik typů. Některé stály za starou belu. Nejhorší byl inkubátor „Made in China“, který pravidelně v noci  spouštěl alarm kvůli nízké vlhkosti. Nejvíc se nám osvědčil inkubátor značky Farm Innovators s automatickým otáčením. Dá se do něj vložit 42 slepičích vajec, a pokud vyměníte lišty, vložíte do něj 120 křepelčích či jiných drobných vajíček. Bobwhitovi trvá vylíhnutí 24 dní. Prvních 21 dní zůstává vajíčko v otáčecím zařízení. Poslední 3 dny se vajíčka ze zařízení vyndají a nechají se bez dalšího otáčení vylíhnout. Už den před vylíhnutím je slyšet pípání. Pak se u širšího okraje vajíčka začnou objevovat klovance kolem dokola, jako kdyby se vajíčko přeřízlo nepříliš ostrou pilkou. Z něj se vyhrabe ptáče celé mokré. Je dobré počkat až kuřátka v inkubátoru uschnou a teprve pak je přenést do bedny s vyhříváním. Za dob Betty MacDonaldové sek tomu účelu používaly zavařovací sklenice s horkou vodou, dnes jsou to buď infralampy nebo speciální vyhřívací desky. Kuřátka jsou tak malá, že se jim do pítka musí dát kamínky, aby se neutopila, a granule, byť určené pro prvních 5 týdnů kuřat, drtím na hrubost písku v kávomlýnku, protože jinak to nejsou schopná sezobnout. Jak rostou, postupně je přesunete do klece a později, když už jsou dostatečně velká, do voliéry. Kdybych dnes znovu začínala s chovem křepelek, možná bych zvážila chov japonských křepelek. Jejich kropenatá vajíčka můžete koupit i v Tescu. Japonské křepelky mají oproti bobwhitovi 2 výhody. Jednak kratší dobu líhnutí (18 dní) a zatímco bobwhite dosahuje dospělosti až ve 4 měsících, japonské křepelky dospívají již za měsíc a půl a ve dvou měsících již také snášejí vajíčka. 
 Aby se zaplatily investice do inkubátorů, klecí, krmiva, krmítek, pítek…, prodali jsme první rok veškeré vychované křepelky, kromě těch určených k chovu, ale v dalším roce jsme si už pár křepelek usmažili i doma. Musím říct, že je to skutečně dobré maso a počítám, že letos si jich budeme moct nechat pro domácí spotřebu víc. Samozřejmě, je možné chovat křepelky i pro vajíčka. Nedají se tak snadno rozklepnout jako slepičí, protože mají pevnější vnitřní blánu. Proto se musí seříznout nožem nebo si musíte pořídit speciální nůžky. Pokud byste je chtěli uvařit natvrdo, vaříte je jenom minutu. Zvláštní kapitolu ve využití vajec pak představuje nakládání natvrdo uvařených vajec do pikantního nálevu.
Jednoduchý recept na smažené křepelky: Na každého strávníka počítejte 1 křepelku. Stažené a vykuchané křepelky osolíme, opepříme a obalíme v mouce. Takto připravené křepelky osmažíme v oleji dozlatova. Trvá to tak 10 minut. Pak je vyndáme a olej zaprášíme moukou, kterou necháme zhnědnout. Přelijeme vývarem či vodou a rozšleháme dohladka. Omáčku povaříme, osolíme, opepříme a přidáme trošku hořčice. Můžeme zjemnit troškou másla. Takto vzniklou omáčkou přelijeme osmažené křepelky a podáváme.


Na dnešní první fotografii vidíte inkubátor s otáčecím zařízením. Na druhém obrázku už se líhnou kuřátka. Třetí obrázek ukazuje dva dny stará kuřátka. Jsou tak malá, že ještě nemají krmítko – bylo by pro ně moc velké. Rozdrcené granule jim sypu přímo na dno bedny vystlané papírovými utěrkami určenými pro úklid v dílně. Slepičím kuřatům bych mohla místo toho na dno nasypat piliny, ale křepelčí kuřata by se tím příšerně brodila (mám to vyzkoušené). Další snímek zachycuje křepelky asi tak 3 týdny staré. Na posledním snímku vidíte už dospělé křepelky. Sameček se pyšní bílou maskou, samička žlutou. Stejně je to zvláštní. U všech živočišných druhů bývá sameček ten nápadnější. Jen u lidí to bývají samičky.

Z Mississippi zdraví Petra

106 thoughts on “Domácí chov drůbeže v Mississippi

  1. Petro,
    prosím pomozte mi.
    Kolik fotek jste poslala? Vidím čtyři, z textu mi vyplývá pět. Je chyba ve mně? Neporozumění psanému textu?

    Jinak – díky za Vaše články. Jsem moc ráda, že zase píšete/publikujete.

    1. Poslala jsem jich 5. Asi se ta s průhledem do inkubátoru s otáčecím zařízením někde zatoulala. To se stává. Ono až se to zaběhne do normálních kolejí, tak se to stávat nebude. To jsou ty potíže růstu. 🙂

  2. Zde je ještě svět v pořádku. Je neděle a já čtu zajímavý článek od paní Petry z MS.

    Ačkoliv příspěvky teď prakticky nepíšu – pěkné počasí a vypadnout s rodinou ven, stejně však pečlivě čtu všechny Vidlákoviny alespoň navečer.

  3. Ano, Evixo, přišla jste na mý částečný zatajení celý pravdy!

    Když jsem doma rýsoval (to se tehdy ještě rýsovalo ručně klasicky na tzv. rýsovacím prkně), tak Pepa mi dělal zdatnýho konzultanta tak, že chodil po prkně po pauzáku a každej můj tah tužkou sledoval způsobem, že kroutil hlavičkou pár centimetrů nad tou mnou narýsovanou čárou a komentoval ji: „Cha-cha-cha- čára“, a já mu na to odpovídal, „dej pokoj Pepíčo, dělám čáry“ a rukou jsem ho od tý čáry na pauzáku jako odstrkoval. To se mu děsně líbilo. To se vždycky o pauzák zapřel pařátkama a nechal se posouvat za děsnýho drhnutí a škrabání pařátků po pauzáku. Nebo před mou tužkou dělal tzv. „válce“ víte-li, jak jsme je dělávaly jako děti v trávě na louce.

    Vůbec nejraději však rýsoval, to ale byla pro mě docela těžká disciplína, protože on vyžadoval, abych držel tužku pro mě v dost nepřirozeným sklonu, aby si na ni mohl sednout a těma svejma pařátkama se tužky držel jak klíště, prostě se už nedal z tužky setřást. To jsem rýsoval tzv. Pentelkou 0,5mm a na ní jsem měl kvůli Pepovi navlíknutou PVC bužírku a v ní kulatej klacíček, aby Pepa měl na tužce dostatečnou oporu pro ty svoje pařátky. Ale bacha, von to vydržel třeba celej večer, to bylo pro mě tak náročný, že mě chytaly do ruky křeče, ale co bych pro Pepu neudělal, žejo!

    Jak jsem řekl, měl rád návštěvy, jednou přijel můj šéf něco konzultovat a vzal tužku a chtěl mi do výkresu, kterej jsem s Pepou večer narýsovali, udělat nějakou poznámku. Najednou se z kuchyně vyřítil doslova rozčepýřenej, naštvanej a vřískavej Pepa, vlítl mu na ruku a prej: „ahoj píčo, cha-cha-cha čára-Pepa je kluk, si kluk“ a šéf z toho byl tak unešenej, že na milou poznámku ihned zapomněl a nemohl se s Pepou rozloučit, protože ten s ním sehrál to svoje tradiční divadlo, v kterým ten jeho monolog byl k nezastavení. Ukazoval mu, jak se dělaj válce na pauzáku a nosil mu po pauzáku tužku v zobáčku, aby mu ji podržel, že spolu budou rýsovat. No a když šéf pochopil, že ho má tužkou honit po pauzáku, byl blahem celej bez sebe, to už mě ale oba nepotřebovali vůbec.

    Já Pepu honil po pauzáku úmyslně, protože jsem ho znal až moc dobře. Pokud byl v pohybu, tak nesral, běda však, pokud si ho nikdo nevšímal, to si uraženě stoupl na pauzák, druhou nohu pokrčil na půl žerdě, pařátek stočil do klubíčka, hlavu zasunul pod křídlo a usnul a… a za maličkou chvilku byla pod ním kupa trusu, která ho málem převyšovala. Jistě si umíte představuit, jak ty moje výkresy vypadaly, zvláště tím mokrým trusem zkrabacenej pauzák. Paní v planografii byla naštěstí chápavá a trpělivá ženská, vždycky ten už zaschlej trus z pauzáku před planografováním seškrabávala žiletkou se slovy:“…koukám, pane inženýre, že vám Pepa zase výkresy kontroloval!“

    Pepíča to ale uměl s manželkou, kam já se na něho hrabal. Když třeba seděla u televize, vždycky jí přilítl na rameno a velice jemně jí zobáčkem a tím děsně srandovním tlustým válcovitým jazykem nadzvedával zlatou náušnici v jejím uchu a jako správnej chlap jí ševelil do ouška takovou jemně ševelivě tichou Pepčí řečí „Pepa je kluk, si kluk, či-či-či“ tak, že i já, jako chlap, jsem to manželce docela záviděl, protože takhle dělalt manželce“díru do hlavy“, to uměl jen Pepa, to jsem prostě nikdy nedokázal.

    Když už byl starej, tak hodně spal na jedný noze a když se manželka koukala na detektivku, tak ji na jejím rameni celou proklimbal, nebo úplně prospal a když docházelo k hlučnější vraždě, třeba škrcení a ječení, nebo střílečce, kterou jen připrdlý Amíci uměj, Pepa se probral a takovým ponurým chechotem: „cha-cha-cha“ právě probíhající napětí zjemnil, vlastně z detektivky udělal frašku.

    Byl to zkrátka takovej náš velkej malej pták, moc rádi na něho vzpomínáme!

    1. No jo, u ptaka se to da odhadnout, ja si ale po pauzaku nechal jednou stradovat suchozemskou zelvu. Dopadlo to presne jak si myslite. Po jednom preletu jsem musel zacit s temer hotovym vykresem od zacatku…

      1. … no to mě kdysi zavolali na stavbu, že by chtěli vysvětlit na jednom výkresu výztuž do betonu, že fakt tomu nerozuměj. Bylo to docela jednoduchý železo do věnce, nějaký třmínky a pár ohybů do rohů a nad otvory. Si říkám, čemu proboha nerozuměj, dyť to není tak složitý. Tak tam jedu a vono jó! Ve výkresech nebyl jedinej rovnej drát, prostě samý chaotický ohyby, dá-li se to tak vůbec nazvat, jenže bez kót. To už sem věděl, která bije (=prostě ten zmetek mi doma posral celej pauzák a ten tak zkrabatěl, že tam nezůstalo jediný rovný železo! Já si toho nevšiml, výkres zabalil a on tak záhadně prošel kontrolou i planografií. Než abych to předělával, tak sem jel zpátky na stavu a strávil se železáři téměř šichtu, kde jsem jim milou výztuž pomohl navohejbat.

        Večer doma říkám Pepovi:
        „Tedy Pepíčo, di do hajzlu, kvůli tobě sem hákoval zadara na stavbě.“
        Ale von mi nevěnoval ani pohled a pohupoval se na veřeji dveří v rytmu písničky, kterou si dcerka strašně nahlas pouštěla z reprobeden. On ho ten rámus zajímal mnohem víc, než nějaký mý stížnosti!

    2. Taková krásná vyprávění by si zasloužila i samostatný článek. Blbíši, co vy na to? Já vím, není to politika, ale zase to zahřeje u srdce, když začíná být moc úzko.

    3. Blbíši, ty Vaše zážitky (nejen) se zviřátky nejsou jen na samostatný článek, ale rovnou na knihu povídek.
      Máte nepochybně spisovatelský talent a Vaše vyprávění jsou osvěžující vláha pro duši.

  4. Nerad bych vypadal jako sexuální maniak, to už s léty pominulo, ale pořád mi není úplně jasné, jak to ty slepice vlastně mají. To snášejí pořád, i když nejsou náležitě „obslouženy“ kohoutem? A jak dlouho jim to po tom „obšťastnění“ vydrží snášet oplodněná vajíčka, než musí kohout zase přikvačit? A jak to ten kohout pozná, že zrovna ausgerechnet tahle slípka potřebuje „potěšit“?

    1. Slepice snášejí bez ohledu na to, zda je kohout obšťastní či ne. Takže pro produkci vajec kohouta nepotřebujete. Potřebujete jej, pokud chcete mít vlastní kuřata. A taky kohout rovná na dvoře rozhádané slepice a křikem varuje, když zpozoruje nebezpečí. Kromě toho někteří jedinci považují chovatele za konkurenta a zkouší s ním bojovat. Náš takový poslední skončil v hrnci. Proto je dobré mít kohoutů víc než jen jednoho jako náhradu.

      Jak dlouho vydrží slepici oplodněná vajíčka – nevím. Sexuální apetit můžou pánové kohoutovi jen tiše závidět. Je to jeho koníček a když nevykonává výše zmíněné činnosti, věnuje se honění slepic. Některé si přidřepnou a počkají až na ně kohout skočí, jiné uhánějí od něj pryč.

    2. Re: nemesis

      Kohout potěšuje, ať chceš, nebo nechceš.
      Totiž ať kura chce, anebo nechce.
      A samozřejmě také záleží na povaze kohouta, jestli to je nimra, anebo muž činu, totiž kohout činu. Je to hodně podobné, jako u lidí.

  5. Diky za prima clanek, pani Petro!
    Objevil jsem v nem otazku, kterou jsem si doposavad nepolozil: Jake datum spotreby ma vejce?
    Vydrzi cerstve vejce mesic, pul roku, rok?
    Nemam predstavu.

    1. Měsíc by mělo v chladničce vydržet určitě, neoplozená vejce i déle.
      Vejce z obchodu jsou starší týden a možná dva, ono trvá než projde tříděním, musí se zabalit, přepravit a chladit. A hned se taky neprodají.

    2. Jak už psala Evix, v lednici až několik měsíců. Lidé se snaží vajíčka „zakonzervovat“ různým způsobem. Nakládají je do vodního skla, do roztoku hašeného vápna. Dokonce je vymražují – viz. video.
      https://www.youtube.com/watch?v=UBcxzEScGJQ

      Ten pár na videu je dost ukecaný, tak pokud chcete vidět jenom vymražování vajec, jděte na 5. minutu a potom na 13:45.

      1. Dekuji, pani Petro!
        Tady jsem jeste nasel zajimavy ti na ireceptari:

        Jak poznat, že jsou vejce čerstvá
        Máme pro vás bezva tip! Je známo, že čím je vejce starší, tím má tekutější bílek. Stáří vajíčka tedy můžete orientačně zjistit tak, že ho opatrně vložíte do sklenice s vodou. Když zůstane ležet na dně, znamená to, že je pod skořápkou málo vzduchu, a je tedy čerstvé. Časem však přes skořápku proniká dovnitř vajíčka vzduch a postupně narušuje strukturu bílku. Jestliže vejce stoupá nahoru, měli byste ho použít spíše do těsta. A pokud vypluje nad hladinu? Takové vejce raději zlikvidujte

      2. Hlavně je v lednici nedávat do dvířek, říkala moje babička i maminka blahé paměti a já se toho držím. Ono jim to hrkání při otevírání a zavírání prý nedělá dobře.

        1. Pokud se nepletu, snad nejde o hrkani, nybrz o zmeny teplot?
          Nekde vzadu v chladnicce se pri otevreni dvirek teplota vzduchu v blizkosti vajec tolik nezmeni, kdezto pri umisteni ve dvirkach ano.

      3. Díky za zajímavý článek i video. Domácí přístroj pro vymražování – sušení mrazem ve vakuu – vidím poprvé v životě alespoň na videu.
        Nevěděl jsem, že je dostupný i pro domácnosti.
        Je jeho používání v USA běžné?

        (Vymražování vajec a mražení vajec je něco absolutně jiného)

        1. Koukala jsem na ceny, ty se pohybují někde od 400 do 3000 dolarů. Tak to asi zatím moc rozšířené není. Ale docela by mě to lákalo. Až na tu cenu.

  6. Hezký 🙂
    Začala jsem s chovem drůbeže před 3 lety. Snacha chtěla vejce a zachraňovat slepice z drůbežárny. To jsem zavrhla, bo před 15 lety jsme slípky, u nás zvané kury, zlikvidovali, protože se s kurami dotáhli i čmelíky, což jsou malí prevíti, kteří sají krev a je je problém zlikvidovat. Jo a mně taky požrali. Do kurnika se nedalo dlouho vlézt,

    bo ta malá havěť hned vyrazila k útoku.
    A když jsou teď ty nové doby a internet, koupila jsem si líheň, čínskou Janoel 12, zamluvila jsem si vajca od chovatelky z druhého konca republiky.
    Přišly poštou, hezky zabalené, místo 10 vajec, jich poslala 12, dvě byly neoplodněné.
    Z toho se vylíhlo 10 kuřátek kříženců araukanou. Pak ještě 10 vajec maransky, ale to už nebylo tak úspěšné, vylíhlo se 5 kuřátek.
    Slepiček bylo 6 araukan, 5 maranska a 4 kohoutci. Další rok jsem si koupila vejce amroksy. Slepic bylo hodně, vajíček též a rodiče snachy řekli, že když si jejich dcera kdysi pořídila dva psy, že už by mohli jít z domu.
    Přibyli dva psi a z jednoho se vyklubal dobrý lovec, zredukoval počet slepic na 10. Kohoutů se asi bál, ty nechal na pokoji. Vyhnal všechny predátory, kteří nic neulovili .
    Slepice jsou za plotem, ve výběhu a letos jsem znova dávala do líhně.
    Amroksy jsou slepice, které nesou i v zimě a jsou to sestřenice plemene plymoutky, obě americké plemena. Jsou hezké, černé peří s bílým pruhem, žíhané.

    Kohouty araukan jsme snědli, byli malí a dva kohouty amroksy jsem prodala jinému chovateli, kterému liška zlikvidovala celý chov. Zůstala mu jedna slepice a vejce z ledničky dal do líhně, tím si chov obnovil.

    1. To je hezký příběh.
      Každopádně, až si vaši mladí poříděj mláďata, tak se aspoň nebudou divit, kde má v bříšku slepice to razítko.
      Až vás budou pozorovat při kuchání slepice.
      😀🐔🐔🐔

      1. Myslíte děti? Mají už dvě a myslím, že stačilo. Kuchat nic nechtějí a i když to neříkají nahlas, považují nás starší za blbce, kteří neutrácejí.
        A že je to problém, jít do obchodu a utratit 2 stovky znamená, že nic v tašce nemáte. Tedy pokud nestačí mléko, rohlík a 20 dkg salámu. Už stačí přikoupit termixy, nějaký sýr, v létě nanuk, meloun vodní a už to jede.

        1. Evix, znáte ten vtip o sprostém papouškovi?
          Komunista má doma sprostého papouška a očekává soudružskou návštěvu. Přemýšlí, přemýšlí, co s papouškem, který zásadně skřehotavým hláskem kritizuje KSČ. Nakonec ho strčí do mrazáku. Když soudružská návštěva odejde, pustí papouška ven a ten začne tleskat křídly a volat: „Ať žije KSČ. Se Sovětským svazem na věčné časy.“ Komunista se zarazí a ptá se papouška, co změnilo jeho názor. A papoušek odvětí: „Sibír vyučíla.“

          No a s vašimi mladými (mám to podobné) – tam to „Nouze vyučí.“

    2. No vidíte, Evix, o plemenu Amrock jsem neslyšela. Tak jsem se mrkla na internet. To plemeno vypadá úplně jako naše Barred Rock. Jakou barvu mají jejich vajíčka? Naše snáší nahnědlá vajíčka. Ale viděla jsem plemeno, které vypadalo úplně stejně a snášelo vajíčka bílá.

      1. Světle béžová vejce, araukany zelenkavé a kříženka po leghornovi světle modrá. Leghorna 🐓 mi zabili, což mě namíchlo , jenže kokrhal a rušil. Letos už jim kokrhel nevadí.
        Hnědá mají Hempširky z New Hampshire. To jsou též vynikající slepice.
        Rodajlendky zase jsou z Rhode Island, opět hnědé vejce.
        Dcera si teď koupila Leghornky, tak budeme mít i bílé vejce. Z Maransek už mám jen jednu slepici, nejsou zase tak dobré nosnice a kvůli pár tmavě hnědých vajec se mi neoplatí krmení.
        Jó a krmivo opět podrahlo 🤔😳, před měsícem mě stálo 25 kg pšenice 180 Kč, syn už platil 220 Kč a granule pro nosnice 200 Kč, o 5 kaček víc.

        1. Tady cena krmení leze taky nahoru. Když ale čtu vaše ceny, musím držet pusu a nestěžovat si. Vždyť ty ceny u vás a tady jsou téměř srovnatelé a to jsou tady vyšší příjmy. Zvažujeme, jakým způsobem nahradit aspoň část krmiva domácími zdroji. Máme štěstí, že jedna sousedka nám vozí nespotřebované potraviny pro slepice výměnou za vajíčka.

          1. Záleží na směsi pro nosnice, co jsem četla, tak pšenice může být celá, část sóji se dá nahradit hrachem a pak je tam další obilnina.
            Tu si už moc nepamatuji. Je to na chovatelském serveru ifauna v sekci chov drůbeže. Jdu hledat.

          2. složení krmiv od
            Kateřiny Bergrový

            Tento článek jsem připravila pro drobnochovatele, kteří mají doma svých pár slepic – nosnic a chtějí se dozvědet více o správném krmení a výživě slepic.

            Krmení je totiž jedna z nejdůležitějších podmínek pro slepice, jen tak mohou dávat plnohodnotná vajíčka a být v dobré kondici a žít spokojený život. A také krmení představuje více než 60% celkových nákladů na chov. ještě pro zajímavost, v ČR se vyproduje kolem 3 mld. Konzumních vajec ročně, z toho 45 – 50% v malovýrobě. Celkový stav nosnic je 2,2 milionu a nosnic coby samozásobitelek je 865 tis.
            Základ krmné dávky pro slepice tvoří obiloviny (hl. pšenice, kukuřice, nahý oves). Část zrnin se zkrmuje ve formě šrotu.
            Doplňek krmné dávky by měla tvořit i mladá zelená píce a šťavnatá krmiva (viz část článku níže).

            Teplota jako důležitý faktor:
            Hned na začátku bych chtěla zmínit, že příjem krmiva i energie je podmíněn i teplotou prostředí. Optimální teplota u nosnic je v rozmezí od 10 do 22°C. Rozpětí, při kterém je možné dosáhnout vysokou snášku, je od 10 do 26°C. V rozmezí teplot 20 – 26°C klesá spotřeba krmiva, aniž by poklesla snáška.
            V teplejším prostředí klesá příjem krmiva. Každé překročení teploty nad optimální požadavky drůbeže o 1°C může snížit příjem krmiva o 1,5%.
            Při nízkých teplotách dochází ke větší spotřebě krmiva. Je li spotřeba krmiva při 13°C rovna 100, při 9°C se zvyšuje na 112 a při teplotě -15°C dokonce na 350. při teplotách pod bodem mrazu nastává prudký pokles nebo dokonce zastavení snášky.
            Úprava krmiv:
            Část zrnin se podává ve formě šrotu (míchanic), část ve formě celého zrna. Velmi se osvědčilo nakličování zrna (vyšší stravitelnost, vyšší podíl vitamínů). Krmiva zvlhčujeme vodou nebo rostliným olejem. Šroty můžeme také míchat společně s nastrouhanou mrkví, řepou nebo mladými kopřivami. Vlhčená směs se připravuje bezprostředně před krmením.

            Množství denní krmné dávky:
            Denně by měli nosnice dostat cca 40 – 60 g obilovin a štavnaté doplňky, při kompletní krmné směsi je to množství na dne okolo 120 g.

            Technika krmení:
            Krmíme obvykle 2x denně – koncentrované krmivo. Ráno podávejte míchanici, večer celé zrno (pšenice, kukuřice, nahý oves). Pokud nemají slepice možnost pastvy v hromadném výběhu, podáváme alepsoň jednou denně nasekanou zelenou píci.
            Krmivo se zkrmuje v krmítkách dostatečně dlouhých dle počtu slepic. Nejméně 20 cm na jednu slepici. Krmítko umístěte do stínu.

            Napájení:
            Samozřejmostí je také vždy čerstvá pitná voda k dispozici. Vhodné jsou kloboukové nebo vědrové napáječky. V létě je vhodné vyměňovat vodu 2 x denně.
            Pro zajímavost, drůbež spotřebuje denně cca 0,5 l vody. Pakliže nebudu mít k dispozici vaše slepice čerstvou vodu, je pravděpodobné, že nebudou i na několik dní snášet.
            Nejbežněji krmenou obilovinou u drůbeže je pšenice, pak kukuřice.

            Příklad obilné směsi:
             50% pšenice
             30% kukuřice
             20% nahý oves, tritikale, otruby, ječný šrot atd.

            Jako doplněk:
             min. – vit. směs (Plastin, Roboran, Konvit, NutriMix atd.)
             vápenný grit nonstop k dispozici
             šťavnaté krmivo(brambory, mrkev, jablko) a zelená píce (jetel, kopřivy, ptačinec)

            1) Pšenice
            • Tato obilovina je základní a nejpřirozenější součástí krmné dávky.
            • Vnáší nejen energii, ale i určitou nezanedbatelnou část bílkovin.
            • Drůbež pšenici dobře přijímá.
            • Je možné zkrmování jak celého zrna, tak i drceného, nebo pšeničného šrotu.
            • Může činit 60 – 80% krmné směsi.

            2) Kukuřice
            • Je vhodnou a zcela přirozenou součástí krmných směsí a dávek pro nosnice.
            • V malém množství se může podávat od jara do podzimu. V zimních měsících je vhodné dávku zvýšit.
            • Vnáší vysoký podíl energie, ale je chudší na bílkoviny a aminokyseliny.
            • Pakliže velkou část krmení vašich nosnic tvoří kukuřice, je potřeba zahrnout ještě bílkovinné krmení.
            • Vhodná kombinace s pšenicí.
            • Obsahuje přírodní barviva- xantofyly, které pozitivně zbarvují žloutky.
            • Zkrmuje se drcená, šrotovaná, nebo v zimě pro dospělé nosnice celá zrna.
            3) Ječmen
            • Ječmen je méně vhodnou zrninou, zejména pro nosnice a brojlery. Obsahuje alkaloid glukan, který drůbež nedokáže dobře trávit, protože jí chybí enzym glukanáza.
            • Má nižší obsah bílkovin a energie a naopak vyšší obsah vlákniny ve srovnání s pšenicí.
            • Zařazení do krmných směsí nosnicím jen vyjímečně do max. množství 30%.

            4) Oves
            • Oves je taktéž méně vhodným krmivem.
            • Pro ostřejší obilky je některé slepice nechtějí žrát celý, proto je nutné nadrcení.
            • Je možné je zkrmovat příležitostně jako naklíčený.
            • Vysoký obsha vlákniny zhoršuje ztravitelnost živin.

            5) Pšeničné otruby
            • Jsou chudčí v obsahu energie, vyšší obsah N-látek a vlákniny.
            • Vhodné do 10% podílu.
            • Málo využívány ve výživě drůbeže.
            3) Ječmen
            • Ječmen je méně vhodnou zrninou, zejména pro nosnice a brojlery. Obsahuje alkaloid glukan, který drůbež nedokáže dobře trávit, protože jí chybí enzym glukanáza.
            • Má nižší obsah bílkovin a energie a naopak vyšší obsah vlákniny ve srovnání s pšenicí.
            • Zařazení do krmných směsí nosnicím jen vyjímečně do max. množství 30%.

            4) Oves
            • Oves je taktéž méně vhodným krmivem.
            • Pro ostřejší obilky je některé slepice nechtějí žrát celý, proto je nutné nadrcení.
            • Je možné je zkrmovat příležitostně jako naklíčený.
            • Vysoký obsha vlákniny zhoršuje ztravitelnost živin.

            5) Pšeničné otruby
            • Jsou chudčí v obsahu energie, vyšší obsah N-látek a vlákniny.
            • Vhodné do 10% podílu.
            • Málo využívány ve výživě drůbeže.
            6) Bezpluchý oves

            7) Tritikale
            • Kříženec žita a pšenice
            • Náhrada pšenice.

            Luštěniny:

            8) Extrahovaný sojový šrot
            • Patří mezi typické bílkovinné komponenty krmných směsí
            • Obsah N-látek je 38 – 49%.
            • Jde o velmi kvalitní rostlinnou bílkovinu
            • Avšak vysoká cena

            9) Hrách
            • Krmivo budoucnosti, v zahraničí běžnějsí.
            • Ve směsích pro drůbež do 10 – 20 %.

            1. Ostatní:
              10) Vojtěšková moučka
              • Tato moučka je často granulovaná, je i v sortimentu Centrum krmiv jako vojtěškové pelety.
              • Obsahuje cca 180 N-látek a má tvořit do 5% krmné dávky u nosnic
              • Vojtěškové pelety se musí buď našrotovat a krmit v míchanicích, nebo namočit a nechat nabobtnat.
              • Obsahuje přírodní barviva- xantofyly, které pozitivně zbarvují žloutky.

              11) Sladový květ
              Jako zdroj bílkovin a energie.

              12) Pivovarské kvasnice

              13) Slunečnice
              • Vhodné v době přepeřování
              • Obsahuje cca 40% tuku
              ——————
              Další návod:
              Mléčné výrobky,sýry si pítka 1x týdne plnotučné mléko,řepa,mrkev,mlety vápenec a pšeničný srot dokud není směs sýpka a nedělá menší hrudky-granulky. Dobré je alespoň čas od času dát nutrimix, hlavně v době snášky, skorapky otevřít, vysušit a podrtit. z kuchanych kusů zpracují kostí na moučku. Nechaji se spálit až zbělají. NÁdhernĚ to jde rozflÁkat. Pipiny mají rády játra, tak jim dopřejte. Kukuřici dávám jen v zimě, nebo při nedostatku řepy. Po bramborách přibírají, takže opatrně a dávat kopřivu. Nesou jak divé a mají hezké svalstvo.

  7. Paní Petro, co to máte za sousedy, že se tváří otráveně, když jim darujete domácí vajíčka?? Já bych Vám ručičky líbala. Jako pražská si domácí vajíčka nakupuji na trzích za drahé peníze, ale nelituji. S těmi kupovanými od mučených klecových chudinek se to nedá srovnat. Taky jsem naštěstí našla oběť, která je ochotna si ode mne vzít nastřádané nespotřebované pečivo a skořápky, srdce by mi utrhlo, kdybych to musela vyhazovat – nakupovat úsporně bohužel moc neumím.

    Vejce je jedna z nejzázračnějších Božích věcí (podle některých kosmologických mýtů sám svět povstal z vejce). Nedávno jsem viděla dokument, jak opravdu složitá a dokonalá věc to je. Navíc je i krásné. A slepice si zaslouží veškerou úctu, že nám je dávají.

    Jste šťastná žena, závidím Vám 🙂

    1. V Americe jsou levné potraviny, ty základní. Už v roce 1995, když jsem byla v Kanadě, byly levné.
      Známí před třemi roky byli v USA a ukazovali ceny masa. O dost nižší než u nás.
      A kde jsme dnes.
      Nedávno byl překlad na YouTube proslovu Putina, kde on říká, že si máme brát příklad z Ameriky právě ve výrobě potravin.

    2. Ago, četla jste Střevíce z lýčí od Františka Nepila? Vzpomíná, že za války jeho rodiče chovali ve sklepě pražského činžovního domu husu. Je možné, že podobná doba pomalu nadchází. Povídání Blbíše o jejich slepici Putině dokazuje, že by to šlo – třeba chovat jednu slepici na balkóně.

      1. To se jen vykrmovala v posadě a cpaly se jí násilím šišky do chřtánu. Dnes by to bylo trestné pro týrání zvířete

        1. Jak kde.
          Myslím si, že Francouzi stále takhle vykrmují kachny. Kvůli játrům Foile gras.
          🤮
          To bych jim zatrhla.

          1. Viděla jsem video a měli to v Maďarsku. Ti kačeři prchali když se blížili s krmením. Nacpali jim hadici do krku a dávkovali jim nějakou směs.
            Chudáci zvířata, snažila se utéct a tlačila se do rohů boxů. https://www.youtube.com/watch?v=yQ1ALgs6MtQ
            Používají křížence kachny pekingské a jihoamerické kachny pižmové, kterým se u nás říká čínka neboli čínská. Kříženci jsou mulardi, jsou klidnější než husy, které se více brání.

            To krmení žaludeční sondou mi vyplivlo zajímavý odkaz https://en.wikipedia.org/wiki/Force-feeding
            Sufražetky , které byly uvězněny během kampaně za hlasy pro ženy , držely hladovku a byly nuceny krmeny. Toto trvalo až do zákona o vězních z roku 1913, známého také jako zákon o kočkách a myších , podle kterého byli oslabení vězni propuštěni, mohli se zotavit a poté znovu zatčeni. Gumové hadičky se zaváděly ústy (jen občas nosem) a do žaludku a potrava se sypala dolů; sufražetky byly drženy dole silou, zatímco nástroje byly vkládány do jejich těl, zážitek, který byl přirovnáván ke znásilnění . [8] V propašovaném dopise Sylvia Pankhurst popsala, jak ji dozorci drželi na zemi a přinutili ji otevřít ústa ocelovým roubíkem. Krvácely jí dásně a většinu tekutiny poté vyzvracela.

            1. Nějaký Edward Bernays zase šikovně využil sufražetky na propagaci tabáku.
              Dostal zakázku od tabákového koncernu, že jde prodej kuřiva dolů.
              Zrovna probíhaly demonstrace sufražetek, chtěly rovnoprávnost. A v té době kouřící žena nebyla společensky moc přijatelná.
              Edward se zamyslel, koupil slečně sekretářce hezké šaty a poslal jí kouřit na tribunu.
              Úspěch byl fantastický, dámy si řekly TO CHCEME TAKY a běžely rychle do trafiky pro cigára.
              😀
              Později tenhle velmi chytrý a bohatý člověk shrnul své poznatky v knize Propaganda.

      2. Já vždycky tvrdila, že bych chtěla mít alespoň pár slepic, ale když vidím, jak to mají některé známé, tak si ta vajíčka radši koupím. Pokud jim slepice nezabije nějaký predátor (už to bych těžce nesla, a nejen kvůli tomu, že bych musela kupovat nové), ale problém je, co se slepicemi, když se vynesou. Do té doby už jsou všechny pojmenované a ochočené, rodina je miluje, takže zabít a zkonzumovat je nepřichází v úvahu. Musíte je nechat v klidu dožít, a jste zase bez vajíček.

        1. To máte, ago, pravdu. V našem hejnu ještě stále máme dvě slepice z našich chaotických počátků. Obě mají jméno – Fluff (Nadýchaná) a Blackie (Černá). I když nám je jasné, že už dávno vajíčka nesnášejí, přesto si užívají privilegia prvních slepic. Když ale máte slepic víc jak deset, ztrácíte k nim osobní vztah.

  8. I u lidského druhu je sameček ten nápadnější taky. Celé věky jsou ženy jen otrokyněmi otroků,jak správně zhodnotil Marx.

      1. Srovnávat normální ženu a léty praxe zocelenou učitelku je jasná podpásovka. Něco jako yorkshire a pittbull. Fuj hamba.

          1. Patriarchát je to nejlepší, co lidstvo vymyslelo. Ženský si čím dál víc vyskakujou, holt spoléhají na to, že delfíní mají studený ploutve. Jinak by už dávno měly komplet po žížalkách.

              1. Každej chlap je krásnej od přírody, ženské se musí malovat a voňavkovat, protože v reálu jsou škaredé a smrdí. Howgh.

                1. Re: nemesis

                  100%-ní souhlas. Muž je ozdobou čehokoli, k čemu se pouze přiblíží.

                  K těm učitelkám – Moje Jahoda pedagogicky působí až od svých 40 let, proto jí Pán trochu rozumu zachovati ráčil. A Gaia o sobě tvrdí, že snad taky pajdagógovala, takže bych řekl, že poměr sil, nebo alespoň poměr předpokladů by byl zachován.

                2. Jasně. Správný chlap smrdí.
                  A který nesmrdí, tak by měl nosit aspoň lejno v kapse.
                  ( To jsem nevymyslela. To napsal na FB uživatel Líná Vrána. )

                  1. Za mých mladých let se říkávalo, že správný chlap voní potem, tabákovou močkou a koňským hnojem. Nic z toho není smrad.

        1. PS.
          běžte na plovárnu a pak můžeme diskutovat,kdo je nápadnější. Na naší to je Honza a Karel. Honza vypadá kvůli tetování jakoby byl oblečení v neoprenu a Karel má břicho jaké jste nikdy neviděli,toho si všimne každý.

          1. Re: Gaia

            To není břicho, to je mužná hruď, která se časem posunula do suterénu. To je běžná věc, vám postupem věku taky spadly líce. Proto ženské běhají na plastiky, my muži dobře víme, že jsme fešáci i s hrudí až u kolenou.

              1. Na té naší plovce jsou nápadné různé typy bez rozdílu pohlaví. Takže všimli byste si toho Karla a Honzy a z holek Krátkonožky,taková zvláštní a zvláštně hezká žena,něco jako francouzský buldoček,nevíte,jestli je krásný nebo hnusný a k tomu má disproporčně krátké nohy k dlouhému tělu a pak fitneslady,maminky od chlapečka,ale tak vysportované tělo,že by se nemusela stydět ani miss aerobik.

                1. a pak případy pro módní policii. Třeba holka s koňským zadkem v tangách nebo nebo chlap s pytlem ke kolenou a v adamkách. To jsou plavky se šňůrkami na boku,to si na plavky natahnete rifle,u boků rzvážete tkaničky a plavky vytáhnete nohavicí a nemusíte do převlékací kabinky,což tenhle týpek s gustem dělá vedle lavičky.

              2. Re: Gaia

                Nic takového jsem v diskuzi nenašel.
                A odpověď je jednoduchá. Muž nápadnější svou přirozenou krásou, chytrostí a šarmem, žena je nápadná, když se navleče do nemožných hadrů, zmaluje se a vystaví své křivé nohy.
                To vědí úplně všici ganc a kdo s tím nesouhlasí, ten tajně zuří na mužský ideál.

                1. rozporovala jsem tuto větu
                  Stejně je to zvláštní. U všech živočišných druhů bývá sameček ten nápadnější. Jen u lidí to bývají samičky.

  9. U nás nejsou slepice, ale kury. Kohout je kohut nebo i kokot (hospoda U Kohutky). Kury jsou oblíbenou kratochvílí jestřába; soused na něj volá héšašaša a má z něj nervy, když nějakou slepici odnese. Letos koupil velkého kohouta a ten slepice dokáže ochránit.

    1. Jo, jestřábi jsou chovatelovou „potěchou“. Stejně tak liška nebo kuna nebo had. Už jsme několikrát nachytali hada, jak si hoví v kukani a vajíčka na něm můžete počítat. A jednou nám vlezl do voliéry a zblajzl 2 křepelky. Tím však ztloustnul a nemohl ven. A to byl jeho konec. Poučení – můžeš žrát, ale ne přes míru.

  10. To zase my, Petro, sme měli doma (od kdovíkde k nám přišlýho kuřátka) jen jednu slepici = Putinu (tenkrát ještě nikdo Putina neznal, takže je logický, že Putin má jméno vlastně po naší slepici … ale upozorňuju, že Putina nebyla žádná bojová ani bojovná slepice … naopak, jako všechno u nás, byla tak ochočená, že když táta třeba na zahradě ryl, tak po každým obrácení rejče se zeminou si dal cigaretu, protože musel počkat, než si Putina prohlídla obrácenou kupku zeminy zda tam náhodou pro ni nění k sezobnutí třeba žížala (tehdy nic o ekologii samozřejmě nevěděla a tátovi to zřejmě bylo jedno, né jako některým pošukům dneska)! Řeknu to asi takhle, kdyby měl třeba dneska vidlák Putinu, přišel by na buben, protože by za den zryl půl řádky.

    A když sme třeba jeli se stařičkou Tatrovkou na celodenní výlet, nebo na dovolenou, Putinu jsme měly samozřejmě my děcka v košíčku na klíně. Měla ráda, když jsme ji lechtaly pod zobákem, to děsně hezky mžourala očima, něco jako hašišák v rauši, i když sem hašišáka v rauši, chválabohu, nikdy neviděl. Nohy jsme měly my děcka na dalším členovi rodiny, na kólii Efce, která ležela mezi předníma a zadníma sedadlama. Efka a Putina tvořily u nás ve vsi všem známou a nerozlučnou dvojku. Běda, kdyby někdo měl něco proti slepici, tomu by Efka natrhla prdel, doslova! A když to na Putinu někdy při dlouhý jízdě přišlo a začala v autě nevrle kvokat, to táta ihned zastavil a znale stavěl stan = typ“A“čko. Teprve pak Putina jako řádně vychovaná dáma zalezla do stanu a zatímco my děcka kolem auta a stanu lítaly, tak Putina snesla vajíčko. Teprve potom se mohlo v jízdě pokračovat, ale až poté, co za vajíčko byla všema výletníkama polechtána pod zobákem a pochválena.

    Vykládejte to však někomu!!! Zvláště dneska, když vidím ten hustej silniční provoz, nevrlost a neurvalost za volantama .. to si vždycky vzpomenu se slzou v oku na ty prázdný silnice, Tatrovku, Efku a Putinu.

    Myslím, že ještě musíte, Petro, na sobě zamakat, pokud se vůbec chcete pokládat za chovatelku drůbeže podle mýho gusta.

    P.S.
    co mi nikdo už vůbec nevěří, když o Putině tvrdím, že nikdy neudělala slepičinec na dlažbě před barákem a už vůbec ne doma(!!!), vždycky jen tam, kde to nevadilo = na záhonkách na zahradě (pravdou ale je, že na ně měla takřka volnej přístup). Vím o čem píšu, protože jsem měl taky děsně upovídanýho a milýho anduláčka Pepu, ten však jako každej ptačí správňák, s prominutím, doslova sral jak zjednanej, jedno kde! Ten byl ale specialista na návštěvy, to když někdo zazvonil, vždycky z klece přilítl na kontinuálně zasranou kliku na chodbě ke vstupním dveřím a s každou návštěvou se vítal pozdravem = „ahoj píčo“ (ale bacha = ode mne to neměl, od syna taky ne, toho jsem nikdy neslyšel vyslovit jediný sprostý slovo, dcerka byla ještě maličká a učitelka, to nepřipadá ani v úvahu!!!)

    1. 10 slepic!

      P.S. S těmi sprostými slovy – to je na studii humanitárních oborů. Pokud se dítě/papoušek má naučit normální slovo, 10 opakování stačit nebude. Když se ale praštíte do palce a pod fousy si ulevíte, můžete se vsadit, že to dítě/papoušek pochytí a použije při první „vhodné“ příležitosti.

    2. Kdo ví,proč se na slepice volá puť puť a uťáplé holce říká Puťka.To asi proto,že slepicím vládne kohout,je tam přísný patriarchát.

  11. Cokoli od středního kádra výše. Jenom modré límečky si mohou dovolit poslat každého kamsi.
    Jinak funguje systém padajícího trusu.
    Ten nejvyšší dostane vylágoš z Brusele, dříve z Kremlu.
    A potom seřve toho pod ním a furt tak a furt tak, až se to zastaví někde u mistra, ten ovšem už nikoho neseřve, neb nejsou lidi. ( Na práci. )

      1. Vytahovani se beznadejnych poddanych a zotrocenych s tyrany /co nabizi trochu nadeje/,jako s tim v Kremlu ,nebo s jahodovou prichuti , je dnes v uplne mode.
        Nadeje umira posledni..

        1. Re: paw

          Paftíku, běžte se svými hláškami do pr*ele. Tady na ně není nikdo zvědavý.
          A sežeňte si učitele češtiny, s ním pak probírejte slohová cvičení. Po devíti letech se vaše výplody MOŽNÁ budou dát číst.

  12. To jsem zklamaná, že nejsou fotky. Tak snad zítra budou.
    Já bych slepice chovat nemohla, protože se drůbeže bojím. Je to iracionální strach a pochází z dětství.
    Jezdila jsem na skleněném nočníku a vyjela až na dvůr, ke kurníku. Tam jsem zaparkovala před žebříčkem a vylezla se podívat na slepičky.
    Ty se mě asi lekly a vzlétly a zvířily smetí a hovínka. To mě asi vyděsilo, takže jsem spadla a rovnou na nočník, který se rozbil.
    Skončila jsem s řeznou ranou na čelisti a v nemocnici ve Slaném jsem dostala 5 stehů.
    Jinak, před domkem se běžně pohybovaly husy, útočné bestie, pro které je honění malých dětí nejlepším povyražením.
    Jinak, Betty MacDonaldová je jedna z mých nejoblíbenějších autorek. Ještě lepší než Vejce a já je Co život dal a vzal. Nepostradatelný román pro rodiče puberťáků. Chce to jen nějak přežít, skončí to stejně rychle, jako to přišlo. 😀

    1. Re: Helanov

      Na husy nejvíc platí brutální protiútok proti nejagresívnějšímu houserovi. Vím, o čem mluvím, taky jsem si snimi zažil svoje.
      Mí někdejší spolubydlící si ze mne tak dlouho dělali pr*el, až nakonec byla svatomartinská husa uprostřed léta. Neuvěříte, jak skvělý pocit jsem zažíval, když jsem toho blbce housera zalehl a držel ho za krk.
      Celá ta drubeží smečka pak ze mne měla respekt, takže útěky před pernatci se již nekonaly. Sice jsem musel přestát pořádný výprask šňůrou od elektrického vařiče, ale stálo to za to.
      Oproti tomu jsem se velice dobře snášel s kačenami. Měly mne tak rády, že mi zobaly ječmen z ruky. Velice rád vzpomínám na to, jak jsem je vedl k nedalekému potoku, v němž rejdily celý den.

        1. Re: Helanov

          To si nepamatuju. Spíše jsem už možná měl nějakou tu třídu za sebou…, fakt nevím. Ale jako dítě jsem byl poněkud dosti zakrslý, takže chudák houser mne mohl brát jako podřadného soupeře.

  13. Já jsem se taky občas živívával hlavou.

    Zastával jsem jsem funkci fackovacího panáka.
    A musel jsem u toho ještě usmívat a děkovat.
    Byla to velmi podobná role, jako fackovací panák ve dvoudílném filmu Princ a chuďas.

      1. Re: Petra

        Nikoli Roman Skamene, nýbrž fackovací panák, který byl k dispozici panu učiteli, jenž připravoval soudruha prince do praktického života předáváním vědomostí, nutných k důstojnému přežívání princů a lidu vznešeného vůbec.
        Dotyčný jen tiše stál, usmíval se a čekal na další facku. Někdy na to jukněte, až budete mít čas. Je to role velmi poučná.

          1. Re: Petra

            Pokud dokážete psát rychleji, než myslíte, není to známkou vaší blbosti, nýbrž známkou naprosto perfektní kondice vašich předních končetin.

            1. Jo, psaní všemi 10 je k nezaplacení. Když jsem se v první třídě učila psát, patřila jsem do skupiny těch, co jim to nešlo. Ale fest. Naštěstí jsme měli dobrou učitelku, která nás povzbuzovala stylem: „Nic si z toho nedělej. Až budeš velká, pořídíš si psací stroj.“ Takže jakmile se vyskytla příležitost naučit se psát na stroji, skočila jsem po ní jako slepice po flusu.

              1. Já jsem se psát psacím nenaučila nikdy.
                Ulevilo se mi až v dospělosti, když jsem zjistila, že mohu psát i verzálkama.
                Sice taky hnusně, ale aspoň po sobě někdy něco i přečtu.

Napsat komentář: Mandaladan Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *