Můj milý deníčku! Kdekdo řeší Dominika Feriho, já se taky přidám; ale než se k tomu dostanu, vezmu to pěkně zeširoka kolem – však mě znáš.
Aktualizace 28.5.2021:
Titulek stál nejdříve jinak, takto: Ty jsi sám jak poustevník. Ale nakonec jsem ho změnil, protože mi toto znění připadalo strašně laciné. Původní titulek byl velmi okatá narážka na cca padesát let starý hit, který dodnes nevyčpěl a při jméně „Dominik“ napadne úplně každého, jak jsem si při čtení jiných textů na téma Ferigate ověřil. Současně jsem se nechtěl naznačené poetiky tak úplně vzdát – z poustevníka jsem udělal kouzelníka: má Dominik Feri kouzelnou hůlku? Ovšemže má, je tedy kouzelník!
Jenom směr magického působení je poněkud jiný než obvykle: hůlka ovládá svého majitele.
—ﬡ—
Už dlouho mám podezření – ba co dím: důvodné podezření! Spojení těch dvou slov si zapamatuj, ještě se nám budou hodit. – Nuže tedy: mám důvodné podezření, že skutečným posláním každého nového skandálu je především zakrýt skandál předcházející. Současnost je skandály doslova těhotná, můžeme si vybírat.
—ﬡ—
Kdo chce, může se zamýšlet nad pozoruhodným faktem, že prof. MUDr. Arenberger, Dr.Sc., tedy – vysokoškolsky vzdělaný člověk, držitel profesorského titulu a velkého doktorátu, ředitel nemocnice a nade vší pochybnost velmi schopný lékař i manažer, neumí zorganizovat své majetkové přiznání. Tomu, můj milý deníčku, při nejlepší vůli nedokážu uvěřit. – Aby nebylo pochyb: bez jakékoli ironie říkám, že pro pana profesora mám svým způsobem pochopení. Nemovitostí mám sice o něco méně než on, nakonec i ten příjem asi mám o něco menší, ale i tak mám za to, že do mých majetkových poměrů nikomu nic není, a státu ze všeho nejméně. Jenže nedělám Babišovi ministra, nezastávám žádnou exponovanou funkci ve stádní (nejde o překlep, pozn. aut.) správě, a tak se o mně nikdo nezajímá a nějaký Alef Nula je každému víceméně buřt. Pane profesore, copak si neumíte dát dvě a dvě dohromady? – Nemám dalších otázek.
—ﬡ—
Pak tady máme jakýsi asi sedm let starý ohňostroj. Celou tu dobu nikdo nevěděl, kdo tak spektakulární divadlo v nestřeženém a nezabezpečeném vrbětickém muničáku uspořádal, ačkoli kromě místních vrabců, kteří si o tom jistě cvrlikali na střeše, i místní obyvatelé věděli, že arabští obchodníci se zbraněmi si v tom objektu vybírali div ne jak v hytlermarketu a podávali si tam dveře. Takže co si budeme povídat: byl tam bordel jak v tanku a když už to přestalo být únosným, bylo potřeba uklidit, a rychle. – A nastojte! Zrovna když hrozí, že další jadernou elektrárnu v ČR zase budou stavět ti Rusové, bác ho! Nečekaně vychází najevo, že pachateli ohňostroje byli Čuk a Gek v přestrojení za Čepigu a Myškina, tajní agenti FSB, kteří cestují po světě a tu a tam někoho neúspěšně otráví novičokem. – Ani tomu, můj milý deníčku, při nejlepší vůli nedokážu uvěřit. Použít Occamovu břitvu a dát dvě a dvě dohromady? To by věru bylo otázek! Ale koho to zajímá? Je tu důvodné podezření, že to provedli Čuk a Gek; a protože Čuk a Gek, převlečení za Myškina a Čepigu, jsou ti Rusové, někdo postavil důvodné podezření na roveň důkazu.
Důkaz se anglicky řekne, myslím, highly likely – nebo tak nějak podobně. I tato dvě slova si můžeš zapamatovat, budou se ještě hodit.
—ﬡ—
Nevím, jestli to není pod tvou rozlišovací schopnost, můj milý deníčku – ale věz, že žil-byl jeden mladík toho jména Dominik, a ten si v jednom moravském sklípku tak moc pustil hubu na špacír, až ho domorodci požádali, aby ten sklípek opustil. Při tom žádání mu trochu o parapet natrhli krupón. A teď vychází najevo, že s Dominikem to nebylo jen tak: on podle všeho totiž vůbec neví, jak se chovat k dámě.
Kdyby Dominik znal českou klasiku, dobře by to věděl: džentlmeni ranou pěstí hrubiánů mravy pěstí, a to nejen v Arizóně. Dominik to prostě pohnojil, a jak se zdá, ve své poslanecké pýše hnojil to dlouho a pořádně. Jak moc to pohnojil, možná ani nenahlíží: on totiž přinutil své stranické soukmenovce, aby buď přiznali barvu, nebo odložili dvojí metr. A to mu nikdo nezapomene a nikdo neodpustí; až to jeho bývalým stranickým a koaličním kámošům v plné šíři dojde, ještě mu to dají sežrat – tomu věř. Oni teď přemýšlejí, co z toho dvojího si mají vybrat, a nelíbí se jim ani jedno. Možná je na řadě pokus – po vzoru führerin Merkel – to prostě vysedět, že, paní Pekarová – Adamová? Tady bych si dovolil parafrázovat jedno okřídlené rčení: co je dovoleno bohyni, není dovoleno hokyni. Napadají mne i jiná, snad výstižnější podstatná jména rodu ženského, ale nechme to být.
Jako sexuální predátor si Dominik uměl vybírat oběti, a jako správný predátor je uměl i nalákat a potom zaskočit – to je z výpovědí poškozených dívek zřetelně vidět.
Vím, že jako bílý heterosexuální macho do toho nemám moc co mluvit, ale přesto bych si dovolil připomenout jednu věc. Když chlapi se zalíbením a obdivem pokukují po děvčatech, často o nich mluví jako o kočkách – tedy, alespoň za mého mládí tomu tak bylo: „…panečku, to je ale kočka!“ Jak víme z přírodopisu, kočky jsou šelmy a mají zuby a drápy a nebojí se je použít.
Dominik má svým způsobem štěstí, že tělesnou integritu narušoval kočkám, které o své šelmovitosti nevěděly, nebo se jí snad zalekly. Znám pár dívek, u kterých by to euronadsamci Dominikovi opravdu, ale opravdu neprošlo. Parapet, krupón a tak.
Ale jak víme z dřívějška, milý deníčku, každá mince má rub a líc. Dominikovo slizké prasáctví nutně proto má i pozitivní aspekty. Zkusme nějaké najít.
Zaznívají hlasy, že proval Dominikova sníženého sebeovládání není náhoda. Proč ne; klidně to může být pravda. Média pravdomluvná i dezinformační v pozoruhodné shodě uvádějí, že již dlouho to bylo veřejným tajemstvím. V takovém případě ovšem byla jen otázka času, kdy toho někdo využije – a ten čas právě nadešel, nic víc. Zcela výjimečně nepoukážu na přísloví čínské, nýbrž japonské:
Nechceš-li , aby se to někdo dozvěděl, nedělej to.
Tak málo někdy stačí, můj milý deníčku. Pokud si tyhle souvislosti Dominikovi soukmenovci odmítali připustit a přesto si pěstovali svého smaženého karfióla jako maskota volební kampaně, za následky mohou kromě Dominikovi poděkovat hlavně sami sobě. A budu jedovatý jak příslovečný novičok: že si paní Pekarová během sdílení kanceláře s Dominikem ničeho nevšimla? Žádný div! Třeba není Dominikův typ; na fotkách vypadá, že by k ráně nemusela mít daleko. Ale možná má nějaké děti; ať si představí, že by Dominik svou „přízní“ obšťastnil její dceru. Co by se tak asi stalo? Hádej, můj milý deníčku, můžeš jen jednou. – Takže kromě potvrzení nadčasové platnosti japonského rčení tady máme i obnažené pokrytectví koalice SPOLU. Není to hezký pohled, že? Snad za to obnažené pokrytectví nebudu obviněn z šíření pornografie; ale jinak – bravo, Dominiku! To není špatný výsledek! Najdeme ještě něco?
Dominikův případ rychle získal publicitu a poskytuje prostor k zamyšlení. Třeba i nad tím, kde a proč se v mužské populaci jedinci s tak nemužnými sklony v jednání berou. Tak schválně: kdo je první žena v životě každého muže? Velmi správně, můj milý deníčku, je to matka. A když dovolíš, já to napíšu ještě jinak: je to maminka.
Jsou to matky, maminky, které budoucím mužům dávají základ jejich vztahu k ženám.
Je to obrovská odpovědnost, je to těžký úkol, a proto kromě matky má dítě ještě otce. Úkolem otce/muže povždy bylo tu nesnadnou úlohu matce/ženě ulehčit. Pokud se my, muži, chováme k ženám špatně, naše matky někde udělaly chybu. Možná se jí nemohly nebo nedokázaly vyhnout, a pak je to chyba našich otců.
Nebudu zabředávat do úvah o tom, že takto nějak se přenáší to, čemu náboženství (snad) říká dědičný hřích. Ale úvahy o tom, zda žena místo do politiky daleko více nepatří do rodiny, vnímám jako nanejvýš oprávněné.
Musíme působit na to, co tu ještě není. Musíme dávat do pořádku, co ještě není zmateno.
Lao C‘, Tao -Te-Ťing, verš 64 (úryvek)
Právě rodina je primárním zdrojem toho, co vnímáme jako slušnou politiku. Cpát kvótami ženy do politiky za každou cenu, tomu říkám end-of-pipe solution. Kdo bys řekl, že takto principielně vadné řešení problému prosazuje, můj milý deníčku? To bys neuhodl, je to Strana zelených ústy svého funkcionáře – zde odkaz; až se budeš smát, nestrhni si pupek.
Dominik Feri svým nechutným, nyní i mediálně provařeným konáním dává děvčatům příležitost posoudit, nakolik vhodným životním partnerem může být pokrytecký prasák, pro kterého žena není víc než podložkou do postele.
A tobě, národe, pak dává Dominik Feri znamenitou příležitost zvážit, zda je na místě, aby do vlády věcí tvých zasahovaly i nedospělé děti, které – doufejme, že jenom prozatím – nevládnou ani samy sobě.
—ﬡ—
Dalo by se jistě namítnout, že Dominikovo provinění ještě nikdo nedokázal a všechno je to jen předvolební boj. Předvolební boj to je docela jistě, o tom není pochyb, o tom už byla řeč. A to ostatní? Myslíš – něco jako důkazy, můj milý deníčku? Ale jdi! Vždyť tady máme důvodné podezření, to je ti málo? Když je možno na základě důvodného podezření veřejně odsoudit jiné, v Dominikově případě to musí taky jít. To je další pozitivum, které z kauzy Ferigate můžeme vytěžit. Nevina Dominika Feriho? Ani tomu, můj milý deníčku, při nejlepší vůli nedokážu uvěřit.
Až se tě někdo zeptá – tak udělal to ten Dominik, nebo ne, máme důkazy? – můžeš se vědoucně a shovívavě pousmát a říct:
Jaképak copak? Highly likely to byl on!
A všichni dají od Dominika ruce pryč a on zůstane se svou kauzou sám jak poustevník. S nějakými důkazy se nemusíš zalamovat – tak je to, můj milý dezinformační deníčku.
—ﬡ—
Dovětek tak trochu překladatelský
Vše, co se týká Dominika Feriho, dotýká se i volební koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09). Dominika už vyzývají, aby své členství ve straně pozastavil. – Pozdě. Měli ho daleko dřív vyzývat k něčemu úplně jinému. Jenže v době, kdy ještě byl prostor k nápravě, to strana Markéty A.P. namísto vyzývání vyzívala. A tak dnes, i kdyby Dominik svou stranu nadobro opustil, jeho špína na koalici ulpí tak jako tak.
Když začaly shora uvedené tři strany spolu kopu…, ehm, totiž – koalovat a přijaly souhrnný název SPOLU, pořád mi to evokovalo jedno krásné rčení: spolu kradli – spolu viseli. Ale nesedělo mi to chronologicky, protože pokud by dotčené strany i kradly, dělaly by to nejspíš každá zvlášť. Obdobné, ale tématicky daleko přiléhavější rčení mají na Slovensku: s kým koho chytia, s tým ho aj obesia. Tam ovšem zase schází ono klíčové „spolu“. Úplně ideální by bylo ta dvě rčení nějakým česko-slovenským překladem sjednotit, ale pořád mi to nějak nešlo. Pomohl až Dominik, hle:
Spolu chyceni, spolu oběšeni.
Je to česky, má to slovenský šmrnc – a koalici SPOLU to předpovídá skvělý volební výsledek; není to kouzelné?
Vždyť jsem to napsal hned na začátku: Dominik je kouzelník.
—ﬡ—
Související odkazy:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dominik_Feri
… každý jistě sám najde mnoho dalších a lepších.
Alespoň se teď Feri ostříhá (aby nebyl tak nápadný), ne? 🙂
Ano; a konkrétní střih účesu, a možná i módní styl doporučené konfekce, asi bude záviset i na právní kvalifikaci jeho skutků a jejich následném posouzení soudem. – Řekl bych, že tohle si Dominik zřetelně uvědomuje a není mu moc do skoku. To ale těm holkám taky nebylo, když je Dominik pigloval a ony nechtěly, že…
Zdravím z Kydů. Článek výborný, stejně jako způsob, jímž je vystavěn. Takovým jazykem by si snad člověk i o sobě rád přečetl, že … no, zase nebudu přehánět. Ale čte se to opravdu dobře, mistrovsky použitá čeština. (Přijďte zas někdy na Kydy.)
A souhlasím s přínosem euridika, tedy eurodominika: je potěšením pozorovat, jak s nadšením vlka uhryzávajícího si hnátu uvízlou v železech, polykají hlavouni té nej-strany svoji vlastní meducínku, přičemž nejctihodnějšímu kmetovi se nechce natolik, že ji veřejně vyplivnul. Ten ovšem může, neboť vzhledem k okolnostem i jemu již všichni můžou, ale Černín meducínku pokorně zvednul a spolykal, ten ještě hraje o hodně.
Ne, Martine, zklamu Vás: takhle si o sobě nikde nepřečtete. Nikdy. Dominik je jen jeden a je první, komu se to takhle skvěle podařilo. I kdybyste se stal (umím si představit, s jakým sebezapřením!) politickým obšourníkem No. 1 a na bujarém večírku pod vlivem kvalitního materiálu v množství větším než velkém uspořádal grupáč za účasti Angely M., Markéty P., Uršuly v.L., Miroslavy N., Marie K. a Anežky H.S. in memoriam, nikdy nebudete první. Na to rovnou zapomeňte.
—
Já myslím, že spektáklu, který SPOLU odehrají protagonisté nejčerstvějšího skandálu, ještě zdaleka není konec. Dobře Vám radím: strornujte svou objednávku na respirátory a objednejte pytlíky na blití. Budou se hodit. Oni nám SPOLU ještě ukážou, jak hluboko je opravdové dno.
—
Na Kydech se ukázat nemohu z jednoduchého důvodu. Vidlák tam někde napsal, že „z Kydů nelze odejít“, čímž mne vystavil neodolatelnému pokušení si to ověřit. Hned první věta mé anotace Vám to objasní blíže.
Pozdravujte na Kydech 🙂
Dobrý článek!
A pro ty, co hned v médiích přispěchali s tvrzením, že je to jen podraz kvůli volbám, dodávám – Ne. To by bylo špatně načasované! Kdyby obvinění Feriho nebylo pravdivé, měl by do voleb dost času se obhájit a udělat ze sebe ještě navíc mučedníka .
Podrazem byla Kubiceho zpráva – týden před volbami v roce 2006, kdy se nedalo prakticky nic dělat.
Bylo by neúpřimné nepřiznat, že pochvala čtenářky (i čtenáře, pochopitelně! Málem bych se dopustil genderového faux pas) potěší.
—
Jestli to podraz byl nebo nebyl…? Kdo ví! Prvoplánový podraz docela určitě ne, ale co takhle podraz „v druhém plánu“? Co když Dominika někdo zverboval, aby ve vhodném okamžiku podrazil celou koalici? V médiích se teď hodně píše o tom, jak jsou děti a mládež z Dominika zklamaní; od kopulace (kolaborace? koalice? kobylince? – ta cizí slova se mně nějak pletou) SPOLU teď hodně voličů jistě uteče, i mladých – kampak asi?
Dominik je mamlas, ale zároveň vystudovaný právník – tedy není hloupý. Z jeho reakce (na odiv dávaná, až teatrální účinná lítost) je vidět, že se snaží minimalizovat neodvratné škody. Bude zajímavé sledovat, kam se Dominik teď vrtne, kdo mu poskytne zázemí. Pokud jeho budoucí „zaštítitel“ bude v nějakém spojení s beneficientem Dominikova průseru, je na místě o „druhém plánu“ vážně přemýšlet.