28 března, 2024

Hoši, budujte si své obří knihovny u vás doma na ubytovně

Autor: yoker

V poslední době se díky novým komunikačním technologiím rozmohly přímé rozhovory s politiky, novináři a odborníky z jejich domovů. Televize to zbožňují.

Redaktor zavolá dotyčného (třeba v 11 večer), ten si sedne před kameru svého notebooku a rozhovor začíná. Velice často má chlapík za sebou knihovnu. To je zajímavé. Ještě nedávno se lidé, kteří ve společnosti něco znamenali (liberálové), ke knihám moc nehlásili. V domácí knihovně bývá všechno možné. Ale to gró je beletrie a poesie. Těžko si někdo bude před spaním listovat v tabulkách od Valoucha. Ne – sáhne třeba po „Milé sedmi loupežníků“.

Liberálové ale citové záležitosti nesnášejí. Pokud chcete liberála opravdu pozlobit, vyprávějte mu třebas o plukovníkovi, kterému večer v divadle na představení Carmen tekly po tvářích slzy. (Plukovník samozřejmě není žádný „měkejš“: dopoledne nechal vysázet vojáčkovi deset ran holí, protože nestál správně v pozoru, a jiného šoupl do basy, protože mu chyběl knoflík.)

Takže je tu viditelný rozpor: liberál dává na odiv svou soukromou knihovnu, ale beletrie a poesie se mu z principu hnusí. Měl by tedy svou knihovnu (pokud ji vůbec má) skrývat a stydět se za ni. Ale on ji neskrývá a dokonce se jí chlubí! – Ne. Ta knihovna v pozadí tam není proto, aby nabádala ke čtení knih. Znamená něco jiného. Říká divákovi:

MY, my jsme ta ELITA! My máme moc, konta, vily, limuzíny, jachty, soukromé tryskáče. A knihovny! Jen se podívej! Ty jsi PLEBS! Ty nemáš nic a bydlíš na ubytovně. Ale jsi ŠŤASTNÝ! Jsi šťastný, protože až tě z té ubytovny vykopnem, půjdeš si s tou svou umolousanou igelitkou lehnout někam pod most! TY NEJSI NIC!

Až se zase budete někdy dívat na televizi, vezměte si tužku a pište si jejich jména na papír. Tady jich máte pár pro začátek:


Studijní materiál: Kara-Murza, Manipulace vědomím (překlad J. Šifrin)

75 thoughts on “Hoši, budujte si své obří knihovny u vás doma na ubytovně

  1. ČT ani rozhlas neposlouchám ,protože se mi protiví vším.Amerikanizace oslovuje lidí ve fofru současnosti je to dáno stylem života ,který se po roce 1989 rozkošatěl. Socialismus byl takový domácký ,zato kapitalismus je fičák ,který vyssává a ničí.

    1. Teď děláte přesně to, co havloidé. Házíte všechny rozhlasáky a televizáky do jednoho pytle. Jako oni nás.
      I dneska jsou tam slušní, kteří se snaží pravidla moštárny nějak obejít. Těch echtovních sekerníků je tam jen pár.
      Většina se snaží nějak přežít, ošvejkovat co se dá.

  2. Myslím si, že knihovna v pozadí mluvicích hlav je nevýznamná část manipulace.
    Pan Yoker zmiňuje knihu „Manipulace vědomím“. No, tu knihu mám a doporučuji ji.
    Kara-Murza například už v počátku knihy uvádí důležitou tezi (nebudu citovat, jenom přibližně).
    Takzvané liberální demokracie předstírají, že v těchto zemích nevládne oligarchie (deep state, … ať už tomu dáte jakákoliv název), a dá se říct, „zvonku to tak naozaj vyzerá“. No, ale přece si elity nenechají vládnout nějakými smraďochy, že. Tak jak to udělat? Přímo vládnout, jako ve státech reálného socialismu nemůžou (tedy aspoň zatím, že).
    Udělají to jednoduše a efektivně. Přesvědčí lidi, že přesně takovou politiku, jakou mají, si přejí, a (dokonce že na ní mají vlastní zásluhu – taky jste byli revolucionáři Velké Sametové?).
    Týmy psychologů, sociologů a dalších odborníků zpracují postupy manipulace, nejspíš realizované formou dotovaných projektů, které se pak široce použijí zejména v televizi, ve filmu, v oblíbených masových zábavách (např. facebook, YouTube, atd.).
    Nemyslete si, naše televize si takové týmy vytvářet ani platit nemusí, protože metodiky jsou rozpracované a stačí jenom kopírovat skvělé postupy v západních televizí (nejspíš existují i poradenské firmy, které by jim v adaptacích pomohly, pokud by si nevěděly rady).
    Knihovna v pozadí je nevýznamná část. Důležitější jsou nekonečné seriály, které sleduje každá zaměstnaná žena (např. Ulice). To přece není žádná propaganda, že. Až na to, že obsahují modelová chování, se kterými se může občánek/občanka ztotožnit. Lidé si vůbec neuvědomí, že jsou manipulováni.
    Ale výsledek za to stojí.
    Vidlák se diví, proč si lidi neuvědomují, že jsou na Titaniku. Tady je odpověď. Podstatnou většinu lidí politika nezajímá, nebo se jim hnusí. Ale to, jak se rozhodnou, když už jdou volit, je dané modelováním/programováním osobnosti. Když ta paní Nerudová je tak sympatická!
    Kara-Murza samozřejmě není první, který na takové věci upozorňuje. Komu nevyhovuje literatura faktu, ať si přečte pěkné scifi dílko z padesátých let minulého století (svěží, napínavé, milé – dá to na prdel většině tzv. scifi posledních třiceti let) Obchodníci s vesmírem Fredericka Pohla.
    Viz. např. https://uloz.to/file/Qsv1UKPFCKPZ/pohl-frederick-obchodnici-s-vesmirem-mobi#!ZGquAGR1L2IuAwEuAJR0MGD0MJVmJyOYDmyfHyWKIQEBZTAv
    Tak se vládne, mnohem efektivněji, než to dělali komunisté, protože v tomto případě jsou lidé spokojení a spolupracují i při přípravě na sprchování (čti „na vstupu do plynových komor“).
    Pokud se chcete trochu vymanit z tohoto otroctví, měli byste:
    – definitvně odpojit TV i rozhlas (pokud chcete nějaký pořad sledovat, třeba ze studijního hledika, najděte si ho na internetu)
    – nechodit do kina, nesledovat seriály
    – nepoužívat domovskou stránku Seznam. cz, nebo jejich analogy
    – apod.
    Například browser Opera domovskou stránku nevyžaduje.
    Samozřejmě, musíte vzít v úvahu, že jste byli desitky let programováni systémem (a rozhodně to nezačalo rokem 1989, tehdy to jenom zintenzivnilo) a to jen tak vymazat nelze.

    1. „Knihovna v pozadí je nevýznamná část. Důležitější jsou nekonečné seriály, které sleduje každá zaměstnaná žena …“

      Jistě. Ty knihovny jsou kamínek v mozaice. K tomu, aby na ně člověk upozornil, stačí jedna stránka. Rozebrat nekonečný seriál by bylo na knížku … Ale skutečná cesta ze současného systému oblbování povede jinou cestou.

  3. Zajímavé téma – tohoto psychologického tahu jsem si všiml už v minulosti. Nicméně dnes jde o masivní zneužití.
    Jde o vytvoření zdání, o aktivaci asociace u konzumentů. Snaží se vsugerovat davu, že cíleně zvolený host – manipulátor, disponuje značným intelektem, díky rozsáhlosti oněch knihoven i celkovým přehledem, a k tomu moudrostí danou odžitými lety ( v případě politických a gaunerskych zombie ), nebo velkým, perspektivní potenciálem dosáhnout intelektuální nirvány v případě presentace „juniorských zmrdů“… Nejde o presentaci sociálního statusu, ale o podprahovou manipulaci na téma moudrost, životní zkušenosti, opravdu „kvalitní“ názory, nadprůměrná kvalifikace dotazovaneho manipulátor.
    Rozsáhlá knihovna je fundamentální důkaz o kvalitě a rozsahu vědomostí, kvalifikace manipulátora, a patří přece k roli, titulům, funkci, historii, auře, atd. zpovídaného manipulátora – tedy slouží jako nezbytná součást intelektuální výbavy, ne jako presentace majetková. Jde o podstatně sofistikovanější útok na podvědomí, o nechutnou manipulaci s asociativní částí mysli konzumenta – má vzbudit dojem o správnosti a nejen rozumové oprávněnosti médií a politiky vnucovaného pohledu, odpovědi, řešení…
    Prázdní a falešní ZMETCI, političtí zombíci, mentálně-morální mrzáci nastavují pravidla za pomoci laciných levých…
    A lid to žere i s navijákem, ač ví, tuší, ač je mu jasné, co za vším je… Což jak si demaskuje voliče co by oběť, a naopak staví do pozice podlé, vychcané, z velké části hloupé masy, která nejen, že by měla, ale ona MUSÍ nést zodpovědnost za svá rozhodnutí a skutky. Za svůj fanatismus, podlost, nemilosrdnost vůči vlastním, hladovost, aroganci, za vše, svojí volbou jimi vybraní způsobili, působí a způsobí.
    Zapomeňte už kruci na pohádky o hodných voličích – český volič je stejná bestie a deprivant jako vládnoucí Pětihnus.

  4. Tedy nevím jestli ty „knihovny“ na pozadí diskutujících přes Skype nebo Teams nejsou jenom fake, v práci používáme Teamsy a v těch si můžete vybrat pozadí jaké chcete, aby nebyl vidět vás bordel doma nebo v kanclu. Je vidět osiva v popředí, reálné pozadí je nahrazeno vygenerovaným počítačem, jako 5zv. klíčování ve studiu v TV. Můžete si vybrat jak má vypadat vaše kancelář nebo pracovna doma. Nejsem si tedy zcela jist, že ty „knihovny“ opravdu v reálu existují. 😄

    1. Já si tím taky nejsem stoprocentně jistý, ale vypadají většinou dost věrohodně. Muselo by se to důkladněji prozkoumat. Jestli třeba dochází (mezi jednotlivými videi) k drobným změnám. I kdyby to ale byla jen tapeta, moc to na věci nemění.

  5. Kdo hodně čte,tak se to na něm projeví. Ale nevím,jestli není lepší být jednoduchý. Zvlášť u holek. Páral taky o tom napsal povídku v Dekameronu 2 000. To jeden průvodčí rád jezdil do Košic,neb to málo stavělo a on mohl celou šichtu číst a chtěl babu,se kterou si budou číst spolu,ale nakonec si vzal nanynku,protože žena je stroj na děti a tak z ní příroda odstranila vše,co by tento úkol mohlo komplikovat( Paral) a ty,se kterými četl zůstaly na ocet a bez rodiny a nic jiného,než čtení neměli ale nanyka na ně žárlila,ale její průvodčí byl zodpovědný ,takže žárlivost zbytečná,ale dělala mu dobře,takže jim to klapalo.

    1. No, ano, žena je také stroj na děti. Ale v normální společnosti to je jen jedna stránka věci. Určitě jste četla Utrpení knížete Sternenhocha. Takoví muži, jako kníže, skutečně existují. Nebo alespoň existovali. A to ještě není všechno …

    2. Počet přečtených knih vůbec nic nevypovídá o moudrosti člověka. Mnohý analfabet si vede úspěšněji a je užitečnější, než yntelektujál.
      Lidově se tomu jevu říká “ chytrej blbec”.

  6. Já jsem věděl, že se na mě vrhnete. Ale já si přesto trvám na svém. A to, že to skutečné sdělení, které televize posílá divákovi, je v zásadě to, co je v tom zvýrazněném odstavečku ke konci článku. Řeči, které dotyčný vypouští z úst, jsou druhotné: Co keců tu odeznělo za posledních 30 let – a nic.

    Než jsem napsal recenzi na knížku Kara-Murzi, musel jsem ji celou přečíst a i trochu přemyslet. Celé TV vysílání je předem připravená manipulace. Stojí za tím tým odborníků s podporou výzkumu, většinou nepublikovaného. Diváka tohle ani nenapadne. (Zmínil to někdo z vás?)

    Ta knihovna v pozadí opravdu vypadá úplně přirozeně – všichni to tady říkáte, ale kdyby tam ta knihovna z nějakého důvodu „vadila“, nikdy by se tam neobjevila. Samozřejmě, ne všichni ji tam mají: to by bylo příliš nápadné a diváka by to trklo. Určitě na to existují tabulky, které říkají, co divákovi připadá ještě normální, a co už ne. (A mají to tříděné podle pohlaví, věku, dosaženého vzdělání atd.!) V televizi ty tabulky mají k dispozici. Zapomeňte na nějaké „NÁHODY“!

    Ještě něco na konec: Snažil jsem se také nalézt video se Soukupem z Respektu – ten tady: https://www.youtube.com/watch?v=FpHcLNfoZ0g . Ve videu je taky sice knihovna, ale je to „v práci“. Když povídá z domova, sedí přímo pod střechou. Jsou nad ním vidět trámy. Já si myslím, že je to proto, že se jednou na nějakém tom trámu oběsí. A lidi řeknou: „Vidíš, to přece známe! To je pod tou střechou!“

    1. Nevím,jestli jsou knihy znakem sociálního statusu. Ale špatně se stěhují,to jo. Takže kdo má podnájem a často se stěhuje,tak minimalismus a knihy radši ne. Plus jsme zblblí Jiráskem a Koniášem, z dědictví vše v klidu vyhodíme,knih,byť baráků,je nám líto. Přitom to je spotřební zboží jako každé jiné.

    2. No, ona mnohdy ta knihovna je skutečně „statusovým symbolem“, ale třeba já mám ve svém bytě pracovní kout. V něm mám počítač… a většinu knih. Mám je snad přenášet, abyste si nemyslel, že chci jen lacině vypadat? Mám snad kvůli tomu přenášet komp?
      Mám si snad KVŮLI TOMU měnit v aplikaci pozadí?

      Ne. Pokud si ho měním, tak kvůli tomu, že si myslím, že nikomu nic není do toho, jak to u mě doma vypadá. (A nikdo mě nemůže obvinit z nepořádku ;)). Ale kdybych to digitální pozadí vypnul, tak tam budu mít právě také knihovny lemující vstup do místnosti a byly by autentické. Vlastně si říkám, že pokrytecké by bylo ty knihy naopak schovávat, aby si snad nikdo nemyslel, že se vytahuji.

      (U toho Kroupy doma třeba v autentičnost věřím. I v případě Vondry. Dál jsem nezkoumal).

      Zajímavé je, když dostane divák šanci tu knihovnu prostudovat – „Řekni mi co čteš a já ti povím, kdo jsi“. Pak se dá vlastně i poznat, která knihovna je jen dekorativní, která statusová, která má hlavu a patu.

      Podobně autenticky na mě působí třeba i ona knihovna v Diskusním klubu. Viz například nedávná debata mezi Janýrem (exulantem do Rakouska) a Petrem Drulákem o „Českém nacionalismu“.
      https://www.youtube.com/watch?v=almh9ve4cTM
      DOcela dobře ilustruje nedávnou vyhrocenější debatu zde…

      1. „Mám je snad přenášet, abyste si nemyslel, že chci jen lacině vypadat? “

        Ne, přenášet je nemusíte. Protože vás (dokud nedojde k zásadní společenské změně) nikdo do televize nepustí. Bůhví co byste jim tam vykládal! Stačila by i věta, aby jste jim pobořil jejich pracně vybudované bábovičky. Nemám pravdu?

        1. Tak jasně, ale na stranu druhou si představme, že v předčasných volách zvolí lid Vidláka premiérem a ministrem zemědělství, Targuse ministrem dopravy, Občana ministrem školství a tak… Ládika ministrem poezie… A teď se ČT zařadí do správné řady, srazí podpadky a bude toužit po rozhovoru se mnou… A první, nad čím budu přemýšlet, je zda náhodou nekouká yoker a nenařkne mne z intelektuálního snobství 😉

          1. A máme stínovou vládu!
            Měli bychom si rozdělit ministerstva a pak je začít obcházet, jestli se nám budou líbit ty kanceláře…

            Gerd – ministr vnitra
            Godot/Hudec – váhám: ministr obrany, nebo ministr kultury? Nebo rovnou dvojministr…?

            Já bych prosil funkci politického náměstka na libovolném ministerstvu.

  7. Já přestala s koupí knih s příchodem videa. Tenkrát a většinu devadesátek televize se předháněly s kvalitními díly minulosti-ještě tenkrát cizojazyčné nadabované mistry oboru, dokumenty a cestopisy. Díky tomu jsem odbourala k ? údajné? neopravitelnosti dvě videa a díky třetímu z druhé= ruky mám o kvalitní zábavu postaráno. Snad vydrží. Takže mi TV a rádio vůbec nechybí a co tak čtu, remcá na novodobou produkci kdekdo. njn toje vývoj.

    1. Videa různých systémů odejdou ze scény s navzájem nekompatibilními přehrávači. Promítačku na film je možné na základě proměření geometrie filmového obrázku dodatečně vyrobit, máte-li film, ale k magnetickému záznamu to tak samozřejmé není.
      Před lety běžel v TV dokument, kde jeden specialista sbíral CD s vadnou zaváděcí stopou.
      Měl jich desetitisíce a prokazatelně žádný z těch výlisků nemohl nikdy fungovat. Přesto prošly trhem. Všimněte si , že magnetické záznamy archivního charakteru hrají všemi barvami (i německé), záznamy na filmech jsou kvalitní (lze je digitálně vylepšit).
      Naproti tomu 110 let staré knihy a časopisy lze pročítat ručně, bez technických zásahů.

      1. Proto se nejdůležitější znalosti lidstva archivují pro budoucnost na mikrofilmy (i když digitální archiv samozřejmě existuje také) – protože k jejich přečtení bude pak třeba vlastně jen slušná lupa. A zároveň jsou úspornější než knihy.

      2. „Naproti tomu 110 let staré knihy a časopisy lze pročítat ručně, bez technických zásahů.“

        Souhlas: knihy, to je základ. Z dlouhodobého úhlu pohledu.

    1. Tak se omlouvám, jedná se o Fake. Kdysi mně někdo poslal odkaz a teprve teď jsem si přečetl diskusi k videu, kdy jsem tu dal odkaz. Jedná se o reklamu U.K. a ne UA. Někdo si pohrál s videem…

  8. Yokere, kam byste se posadil vy? Myslím si, že hlavním důvodem je to, že knihovna na pozadí je „bezpečná“. Není to kuchyňský stůl s rozjedenou večeří, není to hala s pověšenými kabáty, nejsou to dveře, kudy by nechtěně mohl vstoupit partner/ka v pyžamu nebo negližé, o ložnici jako takové ani nemluvě. Pravda, vzpomeňme hlavní hygieničku, která zveřejnila svoji fotografii z ložnice, ale myslím si, že to je stále ještě výjimka. V místě knihovny většina lidí mívá decentní křeslo i nějaký stolek, kam lze umístit kameru.

    1. Petro, víte, jak se pozná opravdový intelektuál? Když myslí, tak nemluví. A když mluví, tak nemyslí. Já bych si takhle před kameru nikdy nesedl. Ale jinak: viz můj delší komentář o trochu výše.

    1. Ale je to vidět pokud není reálný objekt v popředí dobře nasvícený a reálné pozadí vhodné. Což u těch „hovorů z gauče“ nebývá. Ale zase – koho to zajímá, že? Všechno je to jenom taková hra…
      (P/rezident Zelenskij na to má celý štáb, aby příliš neriskoval svůj pobyt na čerstvém vzduchu.)
      Pokud se použije zelené pozadí a kvalitní chroma-key tak to většina lidí nepozná. Ale chce to už nějaké ty vědomosti a zařízení. Telefonem ti asi dobře nepůjde.

      Řešíme tu techniku, ale jde tu o lidské chování, že? Pokrytectví.

  9. Tak fakt je, že důvody k hromadění knih mohou být rozličné. Knihy mají i lidé, kteří naposledy četli školní čítanku.
    Antikvariát Knihobot nabízí na svojí pobočce i knihy podle barev. Regál knih v růžové vazbě, v zelené , v modré, tady si musí vybrat i každý esteticky založený analfabet. Prostě si koupí metr knih, které budou dobře ladit s vínovou sedačkou. Bude mít dobrý pocit a ani ho u toho nikdo nemusí kamerovat. 😉

      1. A čtou i vaši potomci? To bych žasla.
        Moje vnoučata četly všechno a chodily do veřejné knihovny už v předškolním věku. Vybíraly si knihy podle obrázků.
        Číst se naučili na komiksech, Detektiv Štika, vnouček už v první třídě louskal Foglara.
        Teď už dávno nečtou. Mají iPhony, čučej do toho a mám temné tušení, že delší text jim dělá problém.
        Útéchou mi je, ze v tím nejsou sami.

        1. Kdyby jen potomci. Ale já sám u sebe jsem si toho vědom. Ač v dětsví i mládí zanícený čtenář, sic nic uměleckého, hodnotného – samé sci-fi, dobrodrůžo, tak si uvědomuji, že komplet knihu jsem si nepřečetl snad dvacet let. V nemocnici jsem alespoň v digitální formě zkoušel po letech znovu Troskův Zápas s nebem (párkrát tu o něm byla diskuse), ale bezúspěšně. Ačkoliv čtu stále a pořád, tak komplet knihu ne. Tím se nechlubím, je mi stydno.

          1. Mám to taky tak. Těžce se soustředím na delší text. Ty hejbací barevné obrázky v televizi se podepsaly asi na všech.
            Přenést se pomocí písmenek do nějakého napínavého příběhu je náročnější, než sledovat příběh na filmovém plátně.

          2. Já tedy nové knihy ještě čtu. Ale mám tak 15, 20 starých, už mnohokrát přečtených, vynikajících. Mám je tak nějak „zadřené“ pod kůží. Teď už je nečtu znova celé, jen jimi čas od času listuji, přečtu pár stránek a tak.

            1. RE : yoker
              Já už čtu prakticky jenom odborné. Sem tam překlad nějakého autora ze Středního východu, anebo ze severní Afriky.
              Přes prázdniny jsem četla i beletrii, někdo tady vyhodil dvě krabice od banánů plné celkem kvalitního čtiva. Měla jsem ale trochu problém se začíst.
              Vlastně bleskově jsem se začetla jen do knížky pro děti, Bombi Bitt a já. 😀
              Asi na tom něco je, že s věkem člověk mládne. 😀
              Na knize mě zaujalo, jak strašlivě se se změnily poměry v kdysi půvabné Skandinávii.
              Dneska by na ty všechny děti zaklekl Barnevernet a všichni rodiče by skončili v base za zanedbání výchovy… Fakt je, že kniha začíná svižně, dekapitací školáka dveřmi od nákladního vagonu. 😀

              1. Já jsem odborné knížky posledních asi 20 let postupně vystěhovával do sklepa. Teď už mám v knihovně jen ty tabulky od Valoucha …

                „Asi na tom něco je, že s věkem člověk mládne.“
                Taky to možná bude tím odstupem: ve čtyřiceti si člověk asi nebude číst dětské knížky, protože mu to je žinantní. Ale v šedesáti? Nu, proč ne? Já jsem před nějakou dobou četl knížku Emil a detektivové. V němčině, abych se pocvičil. Taky to byl takový zvláštní pocit. Hošíci – jako oni – napochodovali za 10, 15 let do války …

                Dvě knížky, které nejsou pro děti, ale jsou vzpomínkou na dětství viděnou dětskýma očima, mám velice rád: Dutka: U útulku 5 a Radůza: Čáp nejni kondor. Člověk má pocit, že je tam s těmi hrdiny, že zažívá to, co oni …

        2. Já jsem čuměl. Pardon, vzhledem ke svému vzdělání jsem překvapeně hleděl.
          V dětském oddělení knihovny v Bílovci pobíhali mladší školáci s knížkama v ruce, cosi si navzájem ukazovali a pochopitelně u toho nebyli nijak zticha…
          Bílovec měl jeden unikát. Zavítal jsem tam na základě údajů katalogu SKAT, kdy jsem při hledání knihy srbského komunisty Milovana Djilase Nová třída zjistil, že existuje v síti veřejných knihoven jediná , která má knihu ve fondu.Kniha vyšla v roce 1977 ve Švýcarsku, vytištěna v Itálii se zřejmě vrátila po převratu do ČSFR.
          ‚Protože antikvariáty knihu znají , včetně obálky, soudím, že knihu tehdejší vedení knihoven dostalo zadarmo a střelilo do bazaru, s výjimkou Bílovce. Kniha vyšla po desítkách let znovu v roce 2018.

          1. Moje vnoučata chodila do obecní knihovny v Louňovicích. Asi hodně záleží na paní knihovnici, jestli jí práce baví a umí objednat čtivo, které vyhoví vkusu obyvatel té lokality.
            Tahle to umí.
            Ale překonat pouto mezi PC , tabletem, televizí a dvounožcem je fuška. Je to BOJ.

      2. Re: Helena

        Tak to jste dozajista těžce nemocní.
        Ihned vysvětlím, proč.
        Já chodím k lékaři ZÁSADNĚ se starou KOŽENOU aktovkou. Z ní vytáhnu dioptrie a knížku.
        Knížku otevřu, na nos zaparkuju dioptrie a tvářím se důležitě.
        Pokud mne jako prvního nezavolá sestra, pustí mne dopředu před sebe ostatní pacoši – pardon – klienti.
        Jednoduše mne vnímají jako nebezpečného úchyláka.

        1. To jste na tom dobře, Targusi, že vás pouštějí do ordinace. Mě už ne. A tak mám jen dvě možnosti: být zdráv nebo mrtev.

    1. Už je to dost let, abych se přiznal, ani nevím, kde jsem to viděl (ale určitě v TV), jak američtí boháči, co si staví ty ohromné papundeklové vily. Mohou si koupit, jak vy píšete – ty metry knih, kdy se jedná prakticky o jedno těleso na nějaký ten metr, vypadá to jako řada knih, se jmény světových autorů a uvnitř není NIC. Vhodné právě pro zaplnění velkých „knihoven“, aby člověk působil jako ultrabohatý „inteligent“

      1. Znám. Taky jsem ty „knihy na míru“ kdysi viděl. Je to děs. Je to tím, že lidi nežijí proto, aby žili, ale proto, aby vypadali! Před ostatními. Já na to, co si o mě lidé myslí, kašlu. Jde to mimo mě.

  10. Vtipná glosa, yokere.
    To je, myslím si, taková lidská slabost, něčím se chlubit. Vámi vybraní jedinci se nemohou veřejně chlubit soukromými tryskáči ani audinou A8 (vyrábí se ještě?), natož velkou vilou – to by mohlo být vhodné pro Kellnera (in memoriam) nebo pro Křetínského, ale tihle jsou přece „intelektuálové“.

    Možná mě k nim můžete v tomto smyslu také zařadit, neb moje knihovna je nepochybně nadprůměrně rozsáhlá, a já se s ní také někdy chlubím (jako bych snad všechny ty svazky napsal já). Aniž bych to přesně spočítal, myslím, že z těch tří tisíc svých knih jsem ještě třetinu nečetl. Chystal jsem se na to v důchodu, ale nějak to nevychází.

    Například (abych si trochu odpočinul od toho svého stáleho Prousta), jsem dnes v noci (stařecká nespavost) vytáhl z knihovny svazek „Vratislav II.“ od Vratislava Vaníčka. Když tak koukám do tiráže, mám to doma od roku 2004 a ještě jsem to neotevřel…. A to mě vede k jediné výhradě k vašemu (vtipnému) textu. S tou beletrií a poezií se možná mýlíte – zase jen odhadem (nepočítal jsem) – více než polovinu z mých knížek je faktografie, jako ten Vratislav od Vratislava (Vaníčka).

    Třeba jsou na tom vámi uvedení jedinci podobně?¨

    P.S.: Možná je to už stařecký postoj, ale já tu moderní beletrii nedokážu číst. Dílem mi přijde hodně vyumělkovaná a od života odtržená, dílme naprosto infantilní. Kdy se narodí třeba nový Hemigway?

      1. Alefe, poslední beletrie, kterou jsem dokázal číst bez donucení, jsou ta vaše drobná dílka. Hlavně to poslední, tuším pod názvem „Můj milý deníčku“.
        To není mazaní medu kolem úst, ale na rozdíl od Standy Grosse to myslím opravdu upřímně.

        1. To je tak: žánry, které tvořím zcela přirozeně, jsou tyto:
          – povídka
          – úvaha
          – technická zpráva
          – faktura

          Dva posledně jmenované by tady asi nikoho nezaujaly, tak je sem nedávám.

          Zkoušel jsem psát i něco delšího, ale pravidelně mi přitom dochází dech: příběh se mi rozběhne, rozvětví – a pak najednou nevím, jak dál. Jen jednou jedinkrát se mi podařilo dopsat dílko zvíci cca 200 stran, ale tam byla nesmírně mocná motivace, která se už patrně nezopakuje.

          Zůstanu věren krátkým literárním formám a jsem s tím smířen. – Vašeho ocenění si vážím, a také já při tom Standu G. obcházím zdaleka.

          1. Mě by zaujaly. Já už třeba faktury nepíšu a když musím, tak je vyhodím. V technických zprávách vypíchnu jména, bydliště a pár detailů a je po literatuře.

            1. Já faktury píšu rád. Považuji to za svou nejčestnější vlasteneckou povinnost. – Někdy fakturu píšu ještě ve špinavých montérkách, hned jak přijedu domů, aby DUZP a DVF byly totožné.

    1. Re: Godot

      Hemingwayů je všady plno. Položil jste špatně otázku.
      Nikoli – kdy se narodí, nýbrž – kdo se zblázní a vydá ho?

      Ještě jinak. když mi seženete vydavatele, klíďo vám sesmolím dílko typu Stařec a moře do dvou, tří měsíců. A garantuji vám solidní čtenářský zážitek.

    2. Taky mám dost rozsáhlou knihovnu. Ale s vámi to nemohu porovnat. Měřím ji na metry – asi 18. Skoro všechno jsem četl. Na papír si píšu, co bych si ještě chtěl pořídit. Je toho čím dál méně. Jsem, myslím, trochu mladší než vy, ale taky si už uvědomuji, že jsou limity. Něco už číst nebudu. Třeba Prousta a taky Mein Kampf. Jen málokdy ještě objevím něco krásného, co jsem nečetl – naposledy Adelheid.

      K té beletrii ze současnosti: Taková kniha by musela vycházet ze současné společnosti. Ale tohle už není společnost. A tak kniha nevznikne, protože vzniknout ani nemůže. Mohla by ale ještě vzniknout kniha založená na příběhu z minulosti. To jo. Ale kolik ještě existuje spisovatelů, kteří tradiční společnost zažili. Páral – 92. Víc nevím.

      1. Znala jsem manželský pár, který nikdy nečetl. Když se jim podařilo získat prostornější byt, mohli si konečně dopřát ložnici. Což v jednopokojovém bytě nešlo.
        Zakoupili v bazaru masivní ložnici z tmavého dubu, nebo mahagonu, no prostě ta místnost v novostavbě vypadala pochmurně a tmavě.
        Součástí byla i knihovna, dole prádelník, nahoře prosklený regál. Co do něj.. ? 🤔 Chtělo by to něco veselého, barevného.
        Tak zašli do bazaru a zakoupili 1,2 metru knih, pěkně barevných. Byly to pejprbeky, jmenovalo se to Světová četba a na krásně barevné obálce byl kompas.
        Místnost se oživila a nakonec se ukázalo, že ta investice do 1,2 metru knih nebyla zbytečná. Postupně je všechny přelouskala jejich malá dcera. I když u některých jí to šlo opravdu ztuha. 😀

        1. Táta měl knihovnu a moc nečetl. Zato já bral z knihovny všechno. Poslední jsem vytáhl tu nejtlustší, s názvem, kterého jsem se bál. Běsi od Dostojevského. Moc se mi nelíbila, ale v dospělosti jsem ji přečetl ještě jednou..

          1. Já jsem přečetla naprosto všechno, co se mi dostalo pod ruku. Všechno lepší, než učit se do školy. 😀 Snad nejvíc mi dal zabrat Rollandův Jan Kryštof. Uff 🙄

        2. Nečíst? Jedině proto, že nestíhám – nebo knížku odhazuji, obvykle po desáté stránce.
          Nejčastěji v tramvaji – třeba se někomu bude líbit. S prodejem v antikvariátu je to strašná pruda.
          Proto nerad nakupuji knížky přes net. Buď je znám a a obvykle i mám nebo je to hazard. Není komise, která by vydání knížky doporučila. Kdo si zaplatí tiskárnu, tak mu ji vydají. Tohle postihlo SF. Za totáče vycházela +/- slušná kvalita – tedy kromě sovětských, ale to byla zase zábavná literatura.

          1. Za totáče vycházely neuvěřitelně krásně vypravené knihy pro déti.
            Mám Holčičí tajnosti, vydalo SNDK v roce 68.
            Je to knížka pro puberťačky, musela zmizet ze školní knihovny, jsou v ní články od Ivana Medka a dalších autorů, kteří byli po 68 odstraněni z knihoven. Ještě má razítko Základní škola Praha 5 Hlubočepy. Dcera jí zachránila, když probíhal odvoz knih do stoupy.
            Jsou tam krásné povídky, básničky, ankety, kde se vyjadřují malé slečny k různým problémům. Nechybí humor, židovské vtipy, povídání o hudbě, všechno čtivou a stravitelnou formou.
            Ani si nechci představit, jak by takový sborník pro věk 10 – 15 let vypadal dneska. V téhle knížce je nápadná absence propagandy. A výchova k toleranci.
            V “ Hovorech přes hradby” Ivan Medek moderuje debatu mezi zástupci vážné hudby a džezu.
            Karel Ančerl, Oldřich Korte, Karel Krautgartner… Závěr : Hudba je jenom jedna.
            A z ošoupanosti té knihy je vidět, že šla z ruky do ruky.

Napsat komentář: RTG Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *