29 března, 2024

Imunizační párty

Všem rodičům a prarodičům, tetám a strýcům, a hlavně učitelům: můžete bojovat proti režimu propagandy a lží imunizačními akcemi pro děti, jako je například tato. Nejde zde vůbec o politickou akci jako takovou. Jde o výchovu mladých k morální odvaze.

https://twitter.com/i/status/1630981589772402699

[Zde začíná překlad videa z twitteru] Nejsem si stoprocentně jistá, proč jsem byla požádána, abych se o tento příběh podělila, ale hádám, že je to proto, že ho někdo potřebuje slyšet. Když mi bylo šestnáct, šla jsem na hodinu biologie; myslela jsem si, že to bude normální den. A když jsem vešla, všechny lavice byly uspořádány do kruhu uprostřed místnosti a vyučující, který byl vždycky opravdu úžasný, milý, laskavý instruktor, byl super militantní, super děsivý, prostě se na nás podíval a řekl: „Sedněte si, mlčte, nesmíte se hýbat, vůbec mluvit, a kdo to poruší, okamžitě u mě propadne.“ A my všichni jsme byli šokováni. Když si na to vzpomenu, je mi zle. Protože jsem byla jedničkářka a známky pro mě byly opravdu důležité, a tak jsem byla vyděšená. A tak jsme tam všichni seděli, mlčky, nervózně, úplně bez sebe. A uprostřed toho kruhu, ve kterém jsme všichni seděli, byl stolek a na něm miska se zlatou rybkou. On se na nás podíval, chytil zlatou rybku a položil ji na stůl. Pak odešel ven a zavřel za sebou dveře.

A my jsme se na sebe všichni dívali, co budeme dělat? Víte? Samozřejmě se to ve mně všechno vzpouzelo, dívat se, jak ta rybka umírá, a taky jsem slyšela tu instruktáž. „Pokud promluvíte, pokud se zvednete, pokud se pohnete, automaticky propadnete z biologie.“ A tak jsme tam všichni seděli a dívali se jeden na druhého, co udělat, protože jsme nikdo nechtěli, abychom to byli my. Bylo to velmi bolestivé, připadalo mi to jako věčnost, a bylo to asi dvě a půl minuty. Pak Hana, Hana B., se zvedla a řekla, “do prdele s tím,” vzala zlatou rybku a dala ji zpátky do misky.

Když to udělala, učitel se vrátil, podíval se na nás všechny a řekl: „Podívejte se, co vám svět udělal. Zradili jste sami sebe. Kvůli čemu?“

Efekt přihlížejícího



251 thoughts on “Imunizační párty

  1. Ještě k těm učitelům.
    Jak jsem níže psal, tak jsem studoval dopravku se zaměřením na lodní dopravu. Takže to byla z půlky dopravka a z druhé strojařina. A jeden maturitní obor se týkal právě tohoto. A v písemné práci po nás náš profesor chtěl, abychom navrhli lodní vrátek. To si vygůglete, je to naviják, který musí udržet remorkér, který má 500 tun, spřáhnutý s vanou, která váží to samé a do ní vám ještě nasypou 1300 tun uhlí. A vy tam musíte obhájit každý šroub a každou matici, že to vydržej. Tohle není zadání pro 18. letého studenta, ale pro inženýra s praxí.
    Ale on toto dával každému ročníku. Takže když čtvrťáci odmaturovali, tak nám prodali za kilo všechny podklady a my je pak za rok použili, přepsali a překreslili, takže pokud by se na naše práce pak pan profesor podíval, zjistil by, že má před sebou 36 totožných lodních vrátků. Pokud Aleš usoudil, že k zakotvení k palubě použije jisté šrouby, tak si mohl být jistý, že ty samé šrouby navrl i Venda, Ivan, já a dalších víc jak 30 konstruktérů. Dle mého on se na to ani nepodíval. Usoudil, že pokud dokázal někdo tuhle pakárnu přepsat a překreslit (výkres byl na á nulce), tak si zaslouží odmaturovat a vstoupit do dospělého života. Takže jsme v tomto předmětu odmaturovali a pak za stovku bouchli všechny výpočty a nákresy třeťákům, jelikož bylo jasné, že se jim za rok šiknou.

    1. Já mám také maturitu na dopravní škole, ale obor Železniční doprava a přeprava.
      Hlavně strojírenství byl pro mnohé děsný předmět, naštěstí se to muselo vydržet jenom dvě pololetí.
      Pan učitel byl rozumný, zkouška probíhala ve vinárně U Benedikta. Zeptal se, komu stačí za 3, může jít domů. Kdo chce lepší známku, nechť ho navštíví druhý den v kabinetu.
      Lepší známku chtěli jenom dva, oba se živili jako strojvedoucí. Ale mám pocit, že jen jeden dostal dvojku a druhý trojku a ještě s odřenýma ušima. ( Bylo to dálkové studium a pan učitel chápal, že pokladní v Horní Dolní bude mít asi se spočítáním nakloněné roviny nějakého ošklivého šroubu problém. )

    2. To je jeden extrem. Druhy byl muj nekdejsi tridni, takto RNDr., ktery nas mel mimo jine na laborky. Tam jsme pracovali ve triclennych skupinach. Splecne jsme neco pripravili, provedli, namerili, pak si to kazdy spocital a sepsal. Jednou jsem chybel a pro takovy pripad byl ucitelem predepsany postup „opsat to od zbytku skupiny, abyste vedeli, co se delalo“. Po navratu jsem to od spoluzaku prevzal a opsal. Jake bylo moje prekvapeni, kdyz se mi pri pristi kontrole sesitu objevila u cviceni cervena koule… pry proto, ze jsem opisoval. Kdyz jsem branil, ze jsem chybel a ze nam tento postup sam predepsal, odmital argumentaci brat na vedomi. Druha zakopova linie byla, ze stejne je to vsechno z jednoho mereni, takze nam musi vyjit to same. A tehdy nas uzemnil padnym argumentem po kterem jsem jeste pred svou plnoletosti pochopil, ze ani doktorsky titul nedokaze ochranit pred promenou v debila.

      „Kdyz mate stejny hodnoty a stejnej vzorec, nemuzete mit stejny vysledky!“.

  2. Už jsem ze školy hodně dlouho, ale takovéhle experimenty jsem nezažila, nakonec ani moje děti. Jen žasnu, co a jak se dnes vyučuje. Asi jsem z hodně starého těsta (70 na krku), ale jako rodič bych okamžitě začala řádit v ředitelně a trvala na přesunu buď učitele anebo mého potomka jinam.
    Ono to může mít pokračování, že další výhrůžky pana pedagoga budou mimo a do p…. ho budou beztrestně posílat všichni. Vždyť to propadnutí zřejmě neuskutečnil, tak proč by to měl dodržet příště? A disciplíně se děti naučí kde? Ale nakonec, proč by se jí měly učit, dneska se to přece nenosí.
    Jsem moc ráda, že už to nějak „doklepu“ a nemusím se účastnit šíleností této doby.

  3. VEVČO, díky moc za příběh a ostatním za reakce!

    Vpodstatě jsem předem odhadl, kdo bude jak reagovat.
    Přece jen se tu nějakou dobu pohybuji.
    ———–
    Ale přece jen připomínka k vašemu textu, kopíruji a DOPLNÍM velkým písmem, co mnohé znejistilo:

    Když mi bylo šestnáct, šla jsem na hodinu biologie; myslela jsem si, že to bude normální den. A když jsem vešla, všechny lavice byly uspořádány do kruhu uprostřed místnosti a vyučující, který byl vždycky opravdu úžasný, milý, laskavý instruktor, byl TENTOKRÁT PŘEKVAPIVĚ A NÁHLE super militantní, super děsivý, prostě se na nás podíval a řekl: „Sedněte si, mlčte, nesmíte se hýbat, vůbec mluvit, a kdo to poruší, okamžitě u mě propadne.“
    ———————————————-
    Přiznám se, že jako ironik jsem při prvním čtení znejistěl a nechápal, jaký učitel skutečně byl a čeho chtěl dosáhnout. Pro přestárlé zabedněnce mého typu doporučuji číst každý podezřelý text dvakrát, (pro mladé nečtenáře knih pak raději čtyřikrát.)
    ————————–
    Ještě jedna připomínka – pro některé nedůležitá, pro jiné důležitá:
    Kantor se vrátil do třídy za dvě minuty, kdy rybičce na tácku ještě vůbec nic nehrozilo, kromě nepohodlí!

    Klodně by bez větší újmy vyržela na suchu i i pět minut….což vám řekne každý bývalý akvarista, kterému vyskočila rybka z akvárka a on ji hledal pod skříní.

    Kantor nehodlal experimentovat ani na dětech, ani na rybičkách, věděl přesně, kdy se vrátit!
    ———————————-
    Přiznám se, že jsem byl řízením osudu nucen vystudovat jako druhou VŠ na KU defektologii a pár let učit děti velmi rozdílné inteligence, postižení rodinného zázemí – a s oblibou mi tam dosadili i těžkého sadistického psychopata, kterého během týdne zcela „uzdravili“ v psychiatrické léčebně, protože i extrémně protřelý a zkušený učitel v tamní škole (plus dvě sestry )prohlásil, že jestli ho okamžitě někam nepřemístí, dá okamžitou výpověď a na dobu výpovědi se všichni hodí marod….

    Pochopitelně se ined pokusil terorizovat celou třídu a ukázat, že blbeček za katedrou dlouho nevydrží…
    No, vydržel….
    ——
    Padl tu názor, že učitel nemá/nesmí být herec.
    Můj názor je, že dobrý učitel MUSÍ být herec. MUSÍ býr t schopen zahrát absolutní klid, když je rozzuřený, MUSÍ léta předstírat sympatie k žákovi ze kterého se mu chce zvracet – a ten žák to nesmí poznat, protože jinak propadne ještě hlouběji do marasmu, do kterého se ne vlastní vinou narodil.
    ———————
    Podobných představení jako učitel z Verčina příběhu jsem sehrál řadu. –
    – Ovšem s jedinou změnou : Předem jsem oznámil, že půjde o hru, že budu předstírat!

    Přesto po pár minutách většina dětí hře uvěřila, začala se bát… dokázal a dokážu být opravdu děsivý.
    V tom okamžiku jsem okamže vystoupil z role, nasadil civilní tón i výraz , omluvil se, že ak dlouho ječet (či krvácet , nesměl jsem zapomenout kečup!) nevydržím, dal dvě minuty přestávku, zeptal se, jestli mohu pokračovat nasadi zuřívý výraz a jelo se dál…
    —–
    Bylo by to na hodně dlouhé povídání…..kdysi jsem si myslel, že o tom (a nejen o tom, ale i o mnohém dalším) napíšu knihu s pracovním názvem Zvláštní škola života…
    Už to nestihnu….
    ———————
    Jako relevantní považuji poznámku, že dneska bych nevydržel ve škole ani den – a možná by mne zavřeli.

    Pokud třeba žák ohrožoval druhé nožem či po něm hodi rýsovací jehlu – prostě pokud dělal něco, co ohrožovalo zdraví či život, klidně jsem mu řekl, že dostane příště přes držku. Je to ovšem přísně zakázáno. Pravda, pokud mě pak někdo ze třídy bonzne ředitelce, ředitelka mě bude muset vyhodit a dostanou nejpřísnější učitelku (udavačka, podrazačka a neuvěřitelná mstivá jalovice), soudruřku XY. Ozval se zoufalé NÉÉÉ! – a fungovala zásada Dvakrát a dost: klidné varování, ještě klidnější varování – a velmi, velmi nasymbolický tělesný trest, nenechávající stopy, leda na čistotě spodního půrádla. (akupresura může být i pěkná sviňa).
    ——————–
    Respektuji názor, že lidé jako já nemají ve škole co pohledávat.

    Však jsem taky po nástupu nových poměrů dal výpověď a nešel ani vypomáhat, přestože mě učení hrozně bavilo (nebavilo mě jen dělat pana učitele bez bázně a hany. Připadá mi to jako pokus jezdit motokros v běloskvoucím smokingu.

    1. Já studoval střední průmyslovku. Lodní doprava. A měli jsme tam němčinářku, celkem mladá ženská, nás 36 chlapců mladých ve třídě a ona nás nedokázala zvládnout, tak jsme si z ní dělali někdy prdel, až párkrát se slzami v očích vyběhla ze třídy a šla trucovat do kabinetu.
      Ale jednoho dne se se svým problémem svěřila dalšímu učiteli, to byl strojař, tak když přišel na hodinu, tak povídá: Vy tady prý týráte němčinářku. tak fajn, ukažte mi, co ve vás je. A tejden tejral on nás. Samé zkoušení, kule lítaly na všechny strany, učil nás i věci, které ani v učebnicích nebyly a pak po týdnu tohoto trýznění nám navrhl: „Vy budete slušní k ní a já zase přejedu do normálního režimu. Výběr je na vás“.
      Vybrali jsme si radši normální režim a když pak někdo viděl, jak se němčinářka blíží ke třídě, otevřel jí vždy dveře džentlmensky, páč to peklo s tim strojařem už nikdo nechtěl.

      1. No, to byl frajer a kantor na správném místě.
        Já teď něco napíšu, ze tady vytočím některé lidi a Sibyla mě označí za hardttolla.
        Moje vnučka dostala na prvním stupni vynikající učitelku, která měla sama šest dětí. Vnučka se chlubila : Má tři velký a potom ještě tři malý.
        Ta učitelka tvrdě vyžadovala plnění úkolů, když někdo zapomněl na kreslení přinést podzimní listí, hned dostal černý puntík. Pořád probíhala nějaká soutěž, na nástěnce visela hora a žáci měli barevné značky, které se posouvaly k vrcholu, žáček stoupal na Sněžku, nebo dolů, kutálel se do Macochy. Každá známka , ale i puntík, červený nebo černý, znamenal posun , poznámka v notýsku posun dvojnásobný.
        Bylo to přehledné a na dno Macochy nikdo nechtěl.
        Ale píši to proto, že tahle učitelka vychovala z mojí vnučky zavilé slunče.
        Ve třídě měli jednoho žáčka, který by mentálně patřil spíš do praktické školy. Ta učitelka s ním musela mít velkou práci navíc, třeba při diktátu musela z některých vět učinit věty holé, aby to ten klučina stihnul napsat.
        Jednou mi vnučka ukázala školní fotku, kde poněkud vyčnívá právě tenhle druhák. Byl skoro o hlavu větší než zbytek třídy, protože měl odklad. A ve tváři měl takový … ehm… bukolický výraz.
        Zvědavě jsem se zeptala : Hele, a není tenhle chlapeček nějakej divnej?
        Vnučka na mne vyvalila oči a silným hlasem zařvala : Tomu babi nerozumíš. Není DIVNEJ, je prostě jen JINEJ !!! 😬
        Vyrvala mi to školní foto z ruky a oddusala s ním do svého pokojíčku.
        ***
        Docela jsem se zastyděla, dostala jsem lekci od osmileté. Samozřejmě to byla z mojí strany škodolibost, pýcha nad chytrou a hezkou vnučkou, radost, že není divná.
        ***
        Myslím, že nejlíp mě pochopí ten, kdo má tu smůlu, že i jeho prcek má nějakou vadu. A rozhodně neprahne po tom, aby jeho dobře vychovaný potomek musel chodit do praktické, kde se to jen hemží nevychovanými darebáky. Kde by mu hned první den počmárali penál a sežrali svačinu.

        1. Bola by som tomu rada … keby sa moje holky – OBE, aj ta pecliva, aj ta lina a splachovaci – nepriznali, ze sa v skole NUDIA … pretoze pan ucitel sa venoval Daniele – kvoli ktorej sa ta pecliva tesila na 8-rocne gymnazium, a pretoze sa teraz pani ucitelka venuje Maruske, a caka za Danym, ale ta lina sa na 8-rocne gymnazium netesi, pretoze sa nejak prenudi vyucovanim, a po skole ide s holkama na namko … Maruskou pohrda, a Danymu sa smeje … a bavi ju doucovanie s tetou z ‚opravdoveho‘ gymnazia, za 4 hodiny s nou dohnala skoro vsetko, co jej za 5 rokov v triede uniklo … akoze ja som z toho na vetvi, pretoze som jej dala vzorovy CERMAT test, a prvy za 17/50 bodov, a po TROCH hodinac s tetou za 40/50 bodov … nech zije inkluzia!

      2. berrnard napsal:3 března, 2023 (20:23)
        „Já hodlám být dál hulvát , ale vždycky sám za sebe, nikdy ne za myšlenku davu, kde by moje chování řídili společenské konvence, nebo příkaz někoho. Ano, označila jste mě za hulváta, ale ten hulvát by tu rybičku okamžitě zachránil.“
        Ne tak paní učitelku, pravda?

    2. Mily Holube, dekuji za zpetnou vazbu. Ono to bylo takto: ja jsem se napred musela vyhecovat a odhodlat udelat preklad toho videa. Je s tim vzdycky vetsi piplacka, nez si clovek mysli. Potom jsem musela prepsat mluvene slovo, a nechat si to prelozit od DeepL. Pak upravit vselijake spatne vyrazivo. Na to, abych jeste upravovala, co ta zena rika, to uz by bylo moc. Nehlede k tomu, ze jsem opravdu jen chtela delat vice mene presny preklad jejich slov.

      Velice mne zajima, jak jste dokazal ukocirovat tridu s psychopatem. Oni umi sami rozbourat i daleko vetsi organizaci, nez je jen trida. Podelite se svym umenim? (Je to nutna znalost v dnesnim svete, kde „vzpoura deprivantu“ nabyva na obratkach.)

      Dekuji moc vsem, co zde prispeli. Necekala jsem tak pozitivni ozvenu. Ne ode vsech, ale celkove.

      1. Dík za reakci, Vevčo,
        doufám, že se k vašemu dotazu vrátím, ale včera jsem byl na sérii dost náročných předoperačních vyšetření, příští týden jdu na operaci – a mám zkušenost, že kognitivní funkce se vracejí pomalu, předminule jsem nebyl schopen dva týdny po narkóze přečíst s porozuměním čtyřřádkový odstavec….

        A dnes v noci jsem nespal, jsem jak vygumovaný.
        Nicméně pokud ještě budou Kydy a Litterate existovat až se zberchám,napíšu něco dalšího .
        Pokud by se mi to vykouřilo z hlavy, ozvěte se a připomeńte mi můj slib.

        1. Holoubku, preji, at vam to vse dopadne priznive, a pekne se z toho na jare dostanete. 🙂 A na spanek doporucuju tekuty melatonin… ten v pilulkach se mi neosvedcil, ale to tekute moc pomohlo. Dat si nekolik kapatek pred spanim, a kdyz se clovek probudi kolem druhe ci treti, tak si toho dat vic (tak to priroda dela).

          1. Dík,
            já melatonin (tabletkový) beru několik let a při usínání pomáhá
            bohužel se asi za dvě hodiny obvykle vzbudím.
            o tekutém elatoninu jsem nevěděl, nejspíš ho vyzkouším.

            1. Ja to beru tak, aby to imitovalo prirozeny melatonin. Ten se zveda az po zhasnuti svetla. Pak se zveda nahoru, az tak do 3 hodin. Pak zacne klesat. Taky pisou, ze min je vic.

              Takze ja si dam jen dve tri kapatka jak jdu spat ( to neni ani 1 mg), a probudim li se kolem te druhe treti, tak si dam poradne, rekneme 4 kapatka (1 mg). Funguje to celkem dobre.

    3. Takže vlastně nakonec podle této teorie: ‚učitel nechal rybičku pouze dvě minuty..‘ prokázala mládež vysoce morální praktickou vlastnost:‘ co to ta společnost tomu učiteli udělala… Vyndá rybu, za dveřma pak trpí výčitkama, vždyť on brzy přikluše, potvora, jinak má tu rybu na svědomí, před tolika zraky, to by si za rámeček nedal‘. Děcka byla v celé hře nevinně a učitel hrál sám se sebou. A stejně, přišel, a viděl rybu ve vodě a řekne děckám vy, vy, vy jedni, podivejte se, jak my, dospělácká společnosťa jsme vás převálcovali, jestli vy taky náhodou nebudete jednou chtít být taky důchodci a to se tady trpět nebude, to vám společnost nedaruje, styďte se!
      Takže, dvě minuty, v tom to bylo. Tak společnosťo, mějte na paměti- to by vám přece neudělali. A když už to bude vypadat, že je zle… tak max 2 minuty, možná max 2 roky, 2 a půl, ale dýl by vám to oni neudělali, takže seďte v klidu. Jo, vy už sedíte. Ok

    4. Lidský tvor disponuje širokým spektrem vlastností, a vlastnost, která o nás nejvíce prozrazuje, je je- je- je- je- je- teď to přijde- ješitnost!
      Možná stačilo předchozí větu ukončit tečkou, vykřičník je snad i nadbytečný. Ale námět k zamyšlení to není špatný: že by za raným koncem mé učitelské kariéry ve skutečnosti stál nedostatek hereckého talentu? Tomu jsem se dosud vzpíral uvěřit! Vždyť jsem za mlada v Divadle Na provázku hrál v komparsu padoucha! Je to snad málo?

      1. Můžete být geniální herec, ale chce to navíc mít v hlavě přibližný scénář – respektive celou složku variant, na jaké budu či nebudu schopen improvizovat.

        To, jak jsem učil já, byl přístup dost exotický.

        Po prvním roce jsem chtěl kantořinu vzdát. starší kolegyně, proslulá vynikající kantorka, autorka a koordinátorka celostátních matematických olympiád, mi řekla: Mých prvních sedm let byla série neúspěchů a průšvihů. Pak už se to člověk buď naučí nebo nenaučí…

        1. Nevím, jak dnes; ale po škole jsem byl dost naivní. Bavila mě věda, měl jsem nějaké nápady a kromě toho, že jsem je chtěl realizovat, líbila se mi i dovolená o něco delší, než bylo obvyklé.
          Jenže akademické prostředí, nahlíženo zevnitř, bylo daleko méně přívětivé než při pohledu očima studenta zvenčí. Jde tam i o jiné věci, než je věda, a ta bohužel nestojí první v řadě. – Ano: kdo v něm chce obstát, potřebuje herecký talent. A ten já nemám, můžu hrát nanejvýš sám sebe, a někdy ani to ne.

          1. Doplním k talentu i ostré lokty. Když chce jeden udělat kariéru. Zářnou.
            Právě takto vybavení jedinci dosahují met vysokých, až hodně vysokých a aspirují na mety nejvyšší. Přičemž nejen blondýny, že.
            Já dávám, respektive, dával jsem přednost práci v terénu, tam srážka s těmi nejšpičatějšími každý den nehrozí.

            1. Já bal dost exot i tím, že jsem nejen nechtěl dělat kariéru, ale aktivně jsem celý život usiloval, aby mě do ní soudruzi nenatlačili. Kolem se kolegové snažili dostat do strany a pak alespoń na místo ředitele, já odolával prosbám svých nadřízených, abych pro začátek vzal toho zástupce, že dostali můj nábor jako stranický úkol.

              Popravdě řečeno – nebyl v tom žádný hrdý antikomunizmus, jednoduše vůbec nechápu, proč se všichni snaží získat funkci, moc a vliv pak jsou mezi dvěma kameny-podřízenými a nadřízenými. Mezi členy KSČ jsem poznal ty nejbezcharakternější darebáky, ale stejně tak nadšence, kteří se prostě snažili co nejlépe a altruisticky dělat svou práci.

              Ti nebezcharakternější odhodili po listopadu stranické knížky a stali se hrdinnými bojovníky proti těm slušným. A pokud neumřeli, vládnou nám dodnes či si vychovávají své nástupce.

              1. U takových jedinců to není o vědě, nýbrž o kariéře, moci a penězích.
                Každej jsme holt nějakej.
                Nic proti nim nemám, ale raději se jim vyhnu.

            2. K těm metám :
              Zátěží na tom, na čem člověku nejvíc záleží.
              Má pocit, že daleko víc lidí vzpomíná v dobrém na dobrého učitele, než třeba na dobrého ministra anebo předsedu vlády.
              Proto si myslím, že práce učitele má zvláštní přesah.

  4. Kdysi, těsně po převratu, jsme s tehdejší přítelkyní se přihlásili na něco jako tábor, ale už pro zletilé. Dostali jsme jakousi mapku + čas vlaku na místo z vedlejšího velkého města, kterým jsme se měli všichni dopravit. Připravili to asi také psychologičtí „fandové“. Prostě v letní tmě hromada adolescentů se vyvalila z motoráku, štelujíc si své mapky, krátkými rozhovory zjistili, že se stejným cílem. Plus mínus 3-5 km pěšky na místo.

    Po příchodu vedoucí obého pohlaví započali seznámení celé party. Jednotlivě vyvolávali jména příchozích, dotyčný povstal a ostatní měli hlasovat, zda si cestou (ve tmě) dotyčného všimli, třeba si s ním popovídali a jestli jim dotyčný JE SYMPATICKÝ a třeba časem by se s ním chtěli kamarádit. V podstatě platil i opak, kdo nezvednul ruku, v podstatě o dotyčném řekl, že s dotyčným by se asi kamarádit nechtěl, že mu moc sympatický nebyl. Dostal jsem se (jestli paměť neklame) na krásné druhé místo. Od konce. Přece jen, měl jsem tam přítelkyni. Ovšem „vítězka“, taková osmnáctiletá holčina, od pohledu člověk nevěděl, jedná li se o dívku nebo chlapce, které nezvedl ruku téměř nikdo (vlastně ani nevím, jak jsem zareagoval já), se tam málem rozbrečela, úplně jí to sebralo. Po pár dnech člověk zjistil, že dívka by se rozdala, ke všem ochotná, milá…

    NEMÁM rád podobné pokusy. Jinak ještě k té rybičce. Kdysi před plyšákem na gymplu se také jedna třída domluvila, kde byla většina flinků, že učitelé (vlastně tehdy „profesoři“) je nemohou vyhodit všechny nebo je alespoň nechat propadnout. Kašlali na všechno. V podstatě měli pravdu. Vyletěla jen polovina třídy, druhá byla spojena s vedlejší. Docela koukali. Dnes nemyslitelné, když je platba od státu za žáka…

    1. Vite, Auto, on je rozdil mezi strategiemi, ktere jsou pouzivany k tomu, cloveka dostat na kolena… a temi, ktere napomahaji lepsimu fungovani, at uz jednotlivce, ci skupiny. Uz jednou se tu nekdo zminil o tom, jak Cinane nicili lidi brainwashingem. Viz vyhrozovat trestanim cele skupiny, kdyz se individual neshrbi.

      Kruta kritika ve skupine… tu nepouzivali jen Cinani, ale i evropsky bolsevik. Potom byla ta „doznani“.

  5. Ten příběh je samozřejmě zajímavý, sám jsem takových slyšel hafa. Má jeden problém, že v dnešní době je zcela nepoužitelný.
    Děsně rád bych viděl dnešního kantora, který by si i s rizikem maléru a patrně i vyhazovu z práce něco takového náznakem dovolil. Takže pro praktické řešení imunizace našich dětí proti propagandě a dezinformacím je to k ničemu.
    Problém ale zůstává a to velký:
    Naše, patrně většinou vnoučata, se dostávají ve škole do styku s oficiálním výkladem podle jediné povolené pravdy. Dokonce jsou atakováni dobrosery z (ne)politických neziskovek a to vše za tichého souhlasu kantorů, ředitele i jejich nadřízených.
    Patrně souhlasíte, že i opatrné upozornění žáčka prvního stupně, že souška nemá vždycky pravdu, že je to trošku jinak, vlastně naopak, a že až bude větší, tak mu to vysvětlíte a hlavně, že o tom nemá veřejně za žádnou cenu mluvit, bo problémy – to prostě nejde. Buď se z toho dilema souška vs. děda zcvokne, anebo se dříve či později svěří kamarádům, učiteli nebo tomu hodnému pánovi z té neziskovky.
    Jak chcete malé dítě, které už ze své důvěřivé podstaty vykecá všechno všem, naočkovat pochybností?
    Hodně velký problém.
    Přiznám, že nevím, jak na to. Ovšem mohu se pak také dočkat, že moje vnouče mi za pár let bude tvrdě napravovat hlavu, jak to ve skutečnosti bylo s tou válkou, s tím socialismem, s těmi hodnými Němci a těmi hodnými Američany, kteří nám dodnes zcela nezištně pomáhají bojovat proti rusáckým zrůdám, a že je škoda, že ww2 nevyhráli Němci, že jsme se už dávno mohli mít úplně jinak (myšleno lépe).
    Jestli na toto máte někdo použitelný recept, sem s ním.

    1. Nechci rejpat, ale výraz hafo existuje jen v jednotném čísle. Nahrajte si na recidivistu, když tápete ve slangu českého kriminálnictva.
      😀

          1. Božíčku, opravdu? Takže máte skvělé zdroje i mezi recidivisty? Hlavně, že vám z celého příspěvku zarezonovalo jen ono hafo/hafa. Ostatního textu jste si viditelně nevšimla anebo jste nebyla schopna ho pochopit. Jó, točit se na vedlejších nevýznamných blbostech umí každý …
            Mimochodem, v našich končinách se „hafo“ frekventovaně používalo mezi puberťáky. V krimu jsem nebyl a ani si nehraju na recidivistu. Na co si hrajete vy?

  6. Je zajimave, ze Berrnard, ktery se tady casto presentuje jako hulvat, vi o dalsim takovem experimentu. Tentokrat byl slavny, udelali o nem dva filmy. V anglictine a nemcine se to jmenuje Vlna. V cestine Nas vudce (dabovana nemecka verze, ktera vyhrala i nejake ceny). Ten puvodni experiment se jmenoval Treti vlna, a vymyslel to americky stredoskolsky ucitel dejepisu, protoze jeho studenti nechapali, jak se mohli Nemci tak navzajem doblbnout kolem nacismu.

    Experiment trval asi tyden, a decka propadly totalitni hysterii; experiment prestal byt hrou, a rychle nakazil celou skolu. Ron Jones, ten ucitel, to puvodne chtel jako jednodenni zalezitost, ale kdyz videl, jaky to ma „uspech“ tak si vymyslel dalsi prvky, vcetne vlajky a „specialniho pozdravu.“
    https://en.wikipedia.org/wiki/The_Third_Wave_(experiment)

    Nabizi se otazka, zda by takovy program vytvarel u studentu imunitu vuci totalitnimu mysleni a praktikam. Cesko je zeme, kde jeste ziji lide, co zazili nacismus, nebo rodice a prarodice. A presto je vetsinova populace zmagorena do valky, oprasuje ukronacisty, a nechava nacisticke prvky prosakovat do drive proti-nacisticke kultury. Je dnes zrejme, ze ucit se o nacismu a totalite z knih (i od pametniku) je tragicky nedostatecne k tomu, aby se vytvorila kulturni imunita. Vsecky Orwellovy knihy na to nestaci. Treba to opravdu potrebuje onacejsi pedagogicke prvky, kde studenti ziji v tom, co si vytvorili?

    1. Vevčo, nedělejte si o Češích iluze.
      Manžel sledoval Pražské povstání očima devítiletého kluka. Bydlel ve vilové čtvrti, Na Žvahově se válka prakticky nikoho nedotkla.
      Když to vypuklo, ctihodní občané vyrazili rabovat německé byty, každý byl šťastný, když ulovil šicí anebo psací stroj, hodilo se všechno.
      Já jsem zažila povodeň 2002. Vltava se rozlila a přízemí v naší ulici bylo pod vodou.
      Magistrát zařídil rozdávání mycích a dezinfekční prostředků, potažmo hadrů zdarma.
      Bylo zábavné sledovat, jak ve frontě stáli i ctihodní občané z vyšších pater, někteří si šli pro saponát i dvakrát.
      “ Mámo, je to grátis, přeci jim to tam nenecháme, no ne? “

      1. A nebyli to Cikáni ? O těch se v podobných souvislostech hodně při povodních hovořilo. Třeba to bylo podobné i při tom Pražském povstání.

    2. Vevčo, ani jediným svým komentem zde dnes jsem já, hulvát, se nepokoušel znehodnotit váš článek. Pouze mě zaujala ta psychologie.
      Člověk, který by normálně nikdy nepřešel přechod na červenou, když tam čeká v hloučku a někdo jeden to nevydrží, tak vyrazí, přidá se k němu další dva a pak už frčí stržen celý dav. Ve vypjatých situacích mnohdy lidé zapomínají na to, v co věří, ale nechají se strhnout davem a pak se chovají jako hovada.
      Já hodlám být dál hulvát , ale vždycky sám za sebe, nikdy ne za myšlenku davu, kde by moje chování řídili společenské konvence, nebo příkaz někoho. Ano, označila jste mě za hulváta, ale ten hulvát by tu rybičku okamžitě zachránil.

      1. Berrnarde, ja vas naopak muzu ujistit, ze jsem si nemyslela, ze byste nejak byl namireny proti mne ci clanku. Opakovala jsem „hulvat“ ze vas tak leckdo popisuje. A ze je jich vic (tech kritickych hlasu), pripada mi, ze mate radost, leckomu tady rozcepyrit peri podivnyma historkama. Ja jsem rada, ze jste muj clanek vzal tak, jak byl minen… ve smyslu zamysleni, popripade vzpominek.

        Co bychom kdo udelali pro rybicku, kdyz nam bylo 16, zapasovani do stredoevropske skolni kultury sikany, to ponecham domnenkam. 😉

  7. To je psychologie a tu já miluju.
    Měl jsem kámoše a tomu se po škole povedl roční odklad. Pak narukoval, ale když jsme byli na cvičení v Kazachstánu, tak jsem slyšel, že je Olda v druhym stanu. On byl půlročák, já suprák. Tak jsem za ním zašel pokecet, tak čau a pod, ale furt ležel na posteli a já stál. Tak z prdele mu říkám „hele, zobe, když před tebou stojí šéf, asi by ses měl zvednout.“ On mi ukázal krásu svého prostředníčku.
    Tak a předveďte se, co by jste s tím udělali?
    On ví, že mu neublížíte, protože je to kámoš, jste teoreticky jeho šéf, ale to má na háku a vy cítíte potřebu, aby před vámi stál jako svíčka? Tak jak to zařídíte?
    Já začal na ten stan křičet, že to mám za 50 a že co je tohle za jednotku, to budu muset říct u nás, aby si na ně dali bacha, páč evidentně tady šéfujou mladí. Což se dotklo mazáků, páč testosteron, tak toho zoba Oldu verbálně donutili se přede mnou zvednout do pozoru. Ale on protestoval v duchu, tak nestál v úplném pozoru, ale na protest měl nenápadný pohov. Tak jsem se obrátil na jednoho mazáka vedle mě, s tím, že dle mého názoru by ta levá noha měla být taky napnutá. On zavelel, Olda se na mě koukal fakt dost nasraným pohledem, ale stál tam, že byste ho v tom okamžiku angažovali do Hradní stráže. Nechceš poslechnout mě? To neva, já zařídím, že poslechneš někoho jinýho.
    Pak jsem se začal řechtat, mazákům jsem vysvětlil, že je to můj kámoš, vytáhl kořalku a oldovi k tomu kecání a popíjení povolil si sednout. Takovej já jsem charakter!

    1. Re: berrnard

      V momentě udělení povolení sednout si, vám měl ten údajný kámoš zkopat varlata do kostiček a flašku nacpat do řitního otvoru.
      A pokud neměl koule na to udělat to před svými mazáky, měl to udělat metr za vstupem do stanu.

      1. Ale ne. Šlo o drsnější legrandu a jemu nehrozilo vůbec nic, to vám garantuji. Když jsem byl vedle něj, nikdo by mu ublížit nechtěl.
        Mě prostě napadlo, že bez násilí by byla prča ho zvednout, tak jsem to vzal jako výzvu.

        1. Jestli tomu dobře rozumím, „bez násilí“ znamená dostat jej do situace, kdy z něj uděláte terč pro jeho starý… Jo, jsem rád, že nejsme kamarádi. Ale zase je hezký, že jste vedle něj hodlal být 24/7.

          Holt to máme každý jinak. Mě by ani nenapadlo hrát si před kamarádem na kreténa s vymytým mozkem mazárnou. A ještě se tím pak chlubit jako veselou historkou. No, jestli vám onen Olda jako kamarád zůstal, tak si vás zasloužil.

          1. Asi měli podobný smysl pro humor a vzájemně to o sobě věděli. Patrně oba vzpomínají na tu storku jako ne legraci.

          2. Zajímalo by mně, jak by se zachoval tento tvrdý dvoumetrový rváč v pozici kamaráda.
            Jestli by se neochotně postavil s lehce předsunutou nohou po nátlaku vlastních mazáků.
            Nebo je poslal někam a čekal, co se dít.
            S kamarádem by se potom tomu hrozně smáli.
            Asi jen další pohádka o Jacku Reacherovi.

            1. Dle mého, kočka šklíba nikdy nebyla zavřená dva roky na vojně, takže s touto situací má asi stejné zkušenosti, jako já s roděním dětí. (teda, pokud to není chlap, dnes už bych se asi ničemu nedivil).

    2. Proboha, vsadim se, ze se to nikdy nestalo, a troll zase troli.

      „…a vy cítíte potřebu, aby před vámi stál jako svíčka? Tak jak to zařídíte?“

      „… to budu muset říct u nás, aby si na ně dali bacha, páč evidentně tady šéfujou mladí. Což se dotklo mazáků, páč testosteron, tak toho zoba Oldu verbálně donutili se přede mnou zvednout do pozoru.“

      A to pise o svem kamosovi. Komplex vlasni malosti, a jeste k tomu udavac. Proste takovy normalni krypl.

          1. Ano, Sibylo.
            Byl jsem pro to, že jsem hovado a kretén a člověk se závadnými názory, odsud vybanován na věky věků. Amen.
            Akorát mi u toho krapet skřípe, co tady vlastně dělám? Zavolejte někdo šéfa. Tady se nám u našich kvalitních diskusí a intelektuálních rozborů, začínají pohybovat podezřelí jedinci, kteří svými neodbornými a vulgárními příspěvky ruší naše vidění. Tak takhle by to nešlo. Pryč s nepřáteli!!!.

      1. Vás, Sakuro, bych do polohy svíčky nikdy nenutil.
        V tomto případě ale šlo o srandu, sice poněkud tvrdou, ale to se slučuje s tímto článkem, kámoš věděl, že ho nešikanuji, ale že si z něj dělám kozy, nic mu nehrozilo, šlo pouze o drsnější legrácku mezi kamarády. On to pochopil, já taky, vy ne.

        1. Za vaseho kamarada mluvit nebudu, ale vy zjevne nechapete vyznam slova „kamarad“.
          Proto na vas presne sedi slovo zakomplexovany krypl.

          Mate pravdu, ze me byste do svicky urcite nedonutil. Spis byste skoncil na zemi s par zlomeninami.

          Dale pak tu zase lzete:
          „Byl jsem pro to, že jsem hovado a kretén a člověk se závadnými názory, odsud vybanován na věky věků.“

          Alef tu za nazory nikoho nikdy nezabanoval. Vy jse byl vyhozen za opakovane hulvatstvi (vudci zenam) a trolleni.
          Ale od vas to vlastne neni nic noveho. Va spribeh, jak jste delal kryplna na vojne i vlastnim kamaradum to jenom potvrzuje.

          1. Když to vidíte takhle, Sakuro, váš pohled na svět. Já vyrůstal na politicky nekorektním černém humoru, já to vidím jinak.

          2. Sakura se má. Sakura má ve všem naprosto jasno. Sakurové mají krásný život.
            A potom jsou tady ještě pochybovači. Věcně o něčem pochybují, mají tu nešťastnou povahu , že nikdy nebudou bečet s davem. Že se na každou věc pokoušejí podívat i z opačného úhlu.
            Ti budou vždycky dostávat do d@žky z obou stran. Dobře jim tak.

      1. Jste tady zapšklí a bez špetky smyslu pro černý humor.
        Mě vyprávěl kámoš, že největší zmrd ze starejch u nich na vojně byl ten herec malých rolí, Duchoslav, jak hrál ty mladé padouchy. Ale to, co hrál, to pak i prováděl na vojně. On ale měl pak herecký comeback, byl na nějaké akci u nás ve městě, tak jsem splašil jeho fotku, vlítnul k němu a že bych jí chtěl podepsat, ale pro Marcela X. On si na Marcela X vzpomněl rozesmál se a napsal: „mému největšímu příteli z vojny věnuje Jan Antonín Duchoslav“.
        Takže já pak dal k narozkám Marcelovi fotku známého herce s osobním věnováním. Hajzla, kterej mu rok ubližoval.
        Jenomže Marcel je větší formát, než vy tady, poděkoval mi za dárek, že se mu hodí, jelikož ho bude používat místo terče při nácviku střelby ze vzduchovky.

          1. A toto je napsáno někde v nějakých pravidlech?
            Ono to je ale jedno, já pravidla děsně rád porušuji. Testuji tím odolnost okolí.

            1. … pravidlem, berrnarde, by mělo bejt něco v tom smyslu, že chytrýmu napověz a … . Tak nějak bych třeba já četl těch Ládikových 99 slov … co říkáte?

              No a co se týče toho Vašeho „testování odolnosti okolí“, potřeby stavění druhejch do svíček a zapšklosti bez smyslu pro černej humor“… no, nechtěl bych Vám rozkopávat bábovičky, ale nemůže to bejt čistě náhodou tak, že převážná část zdejších „zapšklích“ to může vidět třeba jako ten právník Macháček z Černejch baronů, tedy:

              Generál je na obchůzce, přepadne spícího Macháčka a vezme mu pušku.
              Generál: „Tak ty hovado a teď bych tě moh zastřelit tvou vlastní zbraní!“
              Macháček se usměje: „Ale nemoh! Není nabitá. Nekalý živly totiž munici nefasujou.“
              Generál: „Co kdyby tě přepad diverzant, nebo imperialistickej hrdlořez?“
              Macháček: „My bysme se už nějak domluvili, žádnej strach…“

                    1. A co když se „to“ nenaučili?
                      (Potkal jsem takové ne-praktiky.)
                      Přírodní výběr?
                      Kulturu stranou – ti prostě zahynou.
                      Nebo se stanou domácími chovanci* těch,
                      kteří se „to“ naučili včas.

                      V přírodě prostě větší pes…
                      Jinak by život degeneroval a nakonec zahynul.
                      Surové – ale ať mi to někdo zkusí vymluvit.

                      */ nebo mazlíčky, přáteli, otroky, synbianty atd.

                      Jinak: Zajímavá debata o učení (taky jsem to zkoušel a utekl včas) se jaksi zvrhla v něco, čemu jsme na vojně říkávali ŠMOK. („Hovory na slamníku“ pro jemnocitnější.) Naparování se. Ve dvaceti je to docela běžné i když tišší zbytek cimry se ve tmě vesměs jen tichounce pochechtával.

              1. Obávám se, že se mýlíte, jelikož v této situaci bych já nebyl generál, ale ten Macháček. Já už za komančů měl v kádrovém profilu napsanou větu: odpor k autoritám.

              2. Já nevím, zda to není „Green Urban Legend“, ale slyšel jsem, že se to stalo u bigošského útvaru v Tachově. Přijel tam na inspekci velitel Západního vojenského okruhy generál Veselý (pamětníci vědí) a vyrazil na nejbližší rotu na kontrolu.
                Dozorčího tam měl nějaký svobodníček, taková postavička za groš kudla a když viděl generála ,tak se tak nějak mátožně ztopořil a unylým hláskem spustil: „Končit pozor! Soudruhu generále, během mé služby se nic zvláštního ….“atd.
                Franta Veselejch se nepříčetně rozeřval : „Co to má být, to jste voják socialistické armády? Běžte ke vchodu a dělejte nadřízeného: Já vám ukážu, jak vypadá hlášení“.
                Svobodníček se plouží ke stolu, kde sedí generál Veselý a ten se po jeho příchodu vymrští a hromovým hlasem zavelí: „Končit pozor…“ V tu chvíli jej svobodníček blazeovaně přeruší: „Velte pohov, já si na to nepotrpím.“

    3. Na „testování odolnosti“ nejsou příběhy z totáčový vojny ty pravé. Teda, ty mazácko zobácké. „Empaticky“ se do nich dostane jen ten, kdo tam vůbec byl, a kdo měl štěstí, že jeho mazáci a supři nebyli ultradobytek. Kdy i těm ta vojna často otevřela hráz, aby se jejich temný spodní proudy dostaly ven.

      Síla. Jen ta, většinou doprovázena krví. Bez ní tam bylo málo spravedlnosti. Prý škola života, naučit se samostatnosti. Ale právě vojna byla místo, kde člověk zparchantěl, aniž často sám chtěl. Byl jsem špagi, což tam nebyl zrovna oblíbenej tvor, takže se to některým záklaďákům bude nepříjemně číst. Po přijímači jsem velmi brzy začal chodit na velitele stráže. Muničák v lese. Závodčí suprák, ven chodili dva supráci dva mazáci a dva půlročáci. Přesněji, jen ti půlročáci. Což pro mě byl Sabinov. Těžce, ale dával jsem to. Do tý doby, než se před Vánoci vožrali, stříleli do plechovek a málem to koupil půlročák, co je musel stavět. Já byl pak hodně od krve, ale supráci víc. Ani nevím, komu a jak z mladejch se předtím povedlo kamsi schovat zbraně. Na rotě jsme to nějak pak zamaskovali, špagi doktor měl nějaký šití.
      Jaký to mělo efekt? Chtěli mi to vrátit, ale zase to nedali, zase sice i má, ale víc jejich krve. Jo, zní to až moc hrdinsky, obzvlášť když to píšu sám o sobě. Ale ono to tak skutečně bylo a asi jsem měl víc štěstí než rozumu. Přijali ten mód. Mohl jsem vletět na cimru a jednoho hodit do skříňky, druhému dělo do břicha, řvát jak šílený tur, čehož výsledkem byl konec metra a následného pupenda zobům.
      A protože jsem obzvlášť hrdina, jelo se na zimní Doupov. Několik aut dřív postavit tam ležení, já tam byl jako zástupce velitele ubytovačky. Viděli mě tam makat jak psa, prosadit cvičný pochod do kopce na Andělskou Horu do tamní hospody. A pak podobně polomrtvého, jako byli oni (zimní Činov, kdo zažil, ví, že jen nepřeháním vojenskou latinu), mě viděli, že taky umím pro všechny zařídit teplou vodu.
      Jak tyhle pohádky vždycky mívají ten šťastnej konec, že se všichni udobřili a žili až do smrti, tak taky že ano. Po návratu do kasina uplynulo pár týdnů a suprové šli domů. Novopečení „staří páni“ mě dali předvolat, byla přinesena obřadní brankářská hokejka bez lopaty. Separátní proces, protože půlročáci se povyšovali předtím svými „otci“. Pár dní jsem si pak nesed. Ale od tý doby jsem nosil téčko, pádlo a tudora. Někdo křičí – to ne! Povyšovat špagáty je nepřípustné! Ale stalo se. Toho tudora a pádlo jsem ale nosil jen chvíli, protože mi pak na vejložce přistál podpora. Takže elpíčko a dohoda.

      Vědom si vychloubačnosti, jak to celý zní, nicméně vojna byl svět bezpráví, kde čehokoli, tzn. dobrého i zlého, se dalo dosáhnout jen tou silou.

      Mmch, samozřejmě, že kdyby bejvali chtěli, roztrhaj mě na kusy. Bylo jich dost. Ale já měl jakousi auru či co, že ten závodčí prve byl znám tím, že chodil do boxu, což na zobech rád předváděl. A já jej, asi s armádou svatých v zádech, tehdy velmi brutálně sundal. Kdy jsem pak nebyl svatej ani vzdáleně, jen jsem si vybojoval pro sebe prostor a občas se mi hnusilo, když zobové dostávali až moc…

        1. Jsem z vás zmaten jako…, jako panic 🙂
          Jako, slangový způsob psaní? Nebo, že asi jen poudačka?
          Své psaní do toho slangu schválně stylizuju téměř vždycky, obsah mého psaní je situovanej do druhé půle 80., lokace jsou Prapor chemické ochrany Slaný, muniční sklad Hvězda a střední chemické cvičiště Činov, místní část VVP Doupov 🙂

        2. A jo! Už to mám! 🙂
          Takže
          Přijímač – první měsíc vojny, kde se učí vojenské řády, pochodovat, umět pravo v bok apod.
          Zobák – ten, kdo tam není ani půl roku
          Půlročák – půl roku až rok
          Mazák – rok až rok a půl
          Suprák – půl roku a míň do konce vojny, vojna byla na dva roky
          Špagát či špagi – absolvent VŠ, který měl vojnu jen na rok. Často kancelářské krysa, někdy (naneštěstí můj případ) velitel menší jednotky
          Stráž – tzv. jediný bojový úkol v době míru, vojáci s ostrými náboji stráží nějaký objekt
          Závodčí – ten, kdo tzv. zavádí stráže ze strážnice na venkovní stanoviště
          Kasino – vojenská kasárna
          Ubytovačka – oddíl, vyslaný předem na místo cvičení postavit tam pro vojsko vojenský tábor
          Ta (mohlo být i něco jiného plošného) hokejka – obřadní předmět, zvaný taky pádlo, kterým se (výpraskem) „povyšovalo“ do stavu mazáka
          Téčko – vázání pásků na obuvi do tvaru „T“, pádlo (v tomto jiném smyslu) přeložení sukna uniformy na zádech za opasek tak, aby vznikl jakoby hrb a tudor je specifické nakrčení lodičky na hlavě. Kromě ostatního tyto tři odlišující se věci byly znaky mazáka.
          Podpora – nejnižší důstojnická hodnost podporučík, který nosil ne pouze opasek, navíc měl taky popruh přes rameno, zvaný dohoda. A k běžné uniformě nenosil lodičku, ale klasickou kulatou čepici se štítkem.
          Snad jsem na nic ze svého hantecového textu nezapomněl…

          1. a nemá to být: v pravo bok? Já jen… až potáhnu… aby mě nezapomněli.. někde.. třeba. Aby nedošlo k mejlce rozkazu, nebo tak.

            1. V každým případě dotyčný pak proved tu polootočku, přišoup tam tu levačku a bylo to 🙂
              Ale mám dojem vpravo v bok, vlevo v bok…

              1. Jo, děkuji, teď už mi to dává smysl. A čo to je to v bok? Přišoupnout nohu, levý hák, jako jo? To je ale husarský kousek

                  1. Ono mi Sibylo líp česky zní to vpravo v bok. A když kouknete na jiný zdroje, je to tam spíš v takovém tvaru
                    V bok jako ve stranu boku?
                    Nebo tam vbočit? Že vboč tam?
                    Ale víte co, na vojně to stejně na vás zařvou, že není poznat, kde jsou písmenka. A není čas nad tím gramaticky bádat…

                1. Vpravo znamená směr doprava. V bok, to je, že normálně má jeden tu pravou stranou na svém pravém boku. Takže, vojáku, na místě zaboč doprava! Směrem ve tvůj pravý bok! Neboli otoč se předpisově na tu stranu, kde v tuto chvíli máš svůj pravej bok. A tu levačku za sebou taky předpisově přitáhni, abys tam nestál s. levačkou na špičce za patou pravačky.
                  Vy jste to nikdy nikdá za celej svůj život neučinil? Zkuste to někdy. Kdyby to nešlo vestoje, tak normálně kráčejte a zahněte tam, kde zrovna máte svůj pravý bok 🙂

                  1. Takže vy myslíte, že to není beznadějné? Že ještě není nic ztraceno? Třeba mám talent. Takže když půjdu normálně kupříkladu na sever, jdu na sever.. a zahnu vpravo v můj bok.. rád bych, ale stojí mi tam v cestě fronta

                    1. Jsem si bezpečně jistej, že i kdyby trakaře padaly, prostě se vydáte směrem, pro kterej jste se po hluboké úvaze rozhodl!! Vložil jsem ve vás svoji důvěru!! 🙂

                  2. Toto nas ucili na zakladke na telocviku … som rocnik 77, zenska, vojna nehrozila ani omylom, ale vpravo vbok, vlavo vbok, celom vzad sme vedeli od prvej triedy … teda, az nas naucili, ktora strana je prava, ktora lava …

                    Ja si fakt zacnem mysliet, ze kosicke zakladky boli pre spesl vynimocne deti …

              2. V pravo v bok, v levo v bok
                už jsem z toho cvok
                čelem v záď, babo raď
                jak tu přežít rok
                Jak tu přežít roky dva,
                to snad člověk ještě dá

                Já však pátrám potají
                jak to gumy dělají
                štěstí, zdraví, dlouhá léta
                pásmo stříhají

                1. Pardon, ale dopředu je to jak? V před? Když už se to místo toho obskurního „příkladování“, že šikana je vlastně legrační, zase dostalo do toho grama, tak se pak od toho „na konec“ odejde „do zadu“ pryč? Nebo se odejde do prava, směrem v to pravo?

                  1. přece si z nás dělá srandu. Povídejte radši, piccolo, o té srandovní vojně, je to skoro absurdnější než současný běžný život a ekonomika

                    1. Byl bych radši, jestli srandu. Jinak by to bylo vháji.
                      Ta já se stejně nechat v lákat vámi do rozboru, jak se dělají ty vejkruty do stran a to hle z toho vzniklo. Možná tedy dostran…
                      A já přitom tolik chtěl nastavovat zrcadlo. Nemám teď co lepit, tak jsem nechtěl čekat na nastavování, ale chtěl jsem sám na stavovat

                    2. No vidíte a stejně mi nikdo nevysvětlil, jestli při rozkazu: v pravobok, můžu skočit přes palubu a nechat se unášet. Tak zas nic nevím.

                    3. Už se tu dávno nedělá to „odpovědět“, tak si tak nějak povídáme každý s každým, vy jste unášet, Alef nevylovit a já tam furt vnucuju toho Kunštára.
                      Tak vám tedy povím příběh o Kunštárovi. Níže pod sebou, jak to začíná Sabinovem.

                  2. To já nevím, není to má odbornost. Diplomku jsem psal na téma „Zotavení kompilátoru ze syntaktických chyb“. Mohl bych se zmýlit a tím vás dezinfikovat. Zkuste najít někoho, kdo se habilitoval v oboru ‚Vpravo v bok na štěrku“ nebo „Čelem vzad v černém lese“ – ten by vám určitě řekl víc.

                    1. To já když děcka zlobila, dávala jsem pořadová cvičení za trest.. Tak se pochodovalo, měla jsem tamburínku se zvonečky, do toho bušila do kroku a bylo.

                    2. No vidíte! Já jsem to zažil přesně obráceně. Když po nás, studentech prvního ročníku VŠ, soudruh asistent v tělocviku žádal, abychom pochodovali v rytmu bubínku, začali jsme zlobit.

                    3. Ne ne, neznám. Do takového prostředí jsem se nikdy nedostal.

                      — Co mne zaujalo, bylo právě to téma, které, dá se říci, ztratilo význam právě ve chvíli, kdy se teprve objevily prostředky řešit jej komfortně.

                      (Když jsem vyráběl diplomku, TeXovala se mi možná déle, než jsem předtím potřeboval k jejímu nadatlování. Ale když jsme – z mého dnešního pohledu o pouhou chviličku později – sázeli manuál asi třikrát delší, než byla ta diplomka, kolega jej pokaždé uTeXoval tak rychle, že jsem si ani nestačil všimnout, že se něco překládá.)

                    4. Dřevní doby. V prvním ročníku ještě Algol, Fortran. Děrná páska, štítky. Dávkové zpracování.
                      V posledním ročníku Pascal, Delphi, C++, a příchod OOP.

                      Ale to je dávno. Dneska už ani nevím, jestli blok začíná klíčovým slovem BEGIN nebo ARAFAT.

          2. A Sabinov!! To je slovenský město, kde byla vyhlášená tvrdá vojenská věznice. Kromě útvarového či posádkového vězení, kam se chodilo jen za drobný přestupky na pár dní, Sabinov byl vězení, kam posílal vojenský prokurátor za trestné činy. V mém případě, dopustit, aby stráž nebyla na stanovišti, byla pod vlivem alkoholu a dokonce střílela kamsi do lesa, to by znamenalo hodně tvrdej trest. Já se v tom krutým stavu duše tam raději občas opil s nima. Z posádky nám vždycky dávali telefonem echo, že bacha, jede kontrola, tak stráž rychle mazala ven na stojky a zbytek se dal do maximálního možného pořádku. Jednou jsme, hlavně já, měli až deprimujícně šílený štěstí, když jsme byli jako hovada a přijel na kontrolu dozorčí posádky. Byl ještě víc, než my, navíc cestou zpátky vzal svému řídiči klíčky a řídil sám. A naštěstí vletěl do škarpy, takže měl starost sám se sebou, aby neměl mimořádku. Mimořádnou událost, což znamenalo už skutečně vážnou situaci, která už se hlouběji vyšetřovala.

            Je to milá Vevčo tak, že tehdy na tý vojně docházelo ne k absurdním, ale morbidně absurdním situacím.
            Mám volno, tak jestli vás to baví, napíšu vám o něco veselejší příběh. O tom, jak se nám jednou ztratil vojín Kunštár…

            1. O vojínu Kunštárovi

              Letní cvičení Činov, pomalu se blíží konec let osmdesátých próšlogo vjeka. Pátek. Velitel praporu dostal od vyššího velení, že může na víkend domů. Odjel. Prapor ihned upadl do blaženosti, každý si dělal co chtěl. Úžasná úleva od toho všudepřítomného skřeta debila kokota. Kunštár, něco přes 150 cm vyčnívající, možná k 55 kg vážící hromotluk, takto traktorista v JZD, dočasně řidič BRDM 2 RCH ČRCHPZ a ještě dočasněji dozorčí stanu, pověsil červený šňůry na kůl toho stanu a vyrazil na Andělskou Horu. Jen tak, za dobrodružstvím. Nikdo si jeho odchodu nevšiml, neměl k tomu důvod.
              Cosi se stalo, velitel byl ze své cesty domů takovým tím ruským džípem (UAZ se to jmenovalo?) rádiem přivolán zpět. Už byl mimo dosah, ale kvůli urgentnosti to snad jaksi propojili přes kasárna po cestě, to přesně nevím. Tak se vrátil, samozřejmě nasranej, protože se těšil domů a sešlo z toho. Šňůry tam visely až moc červeně, aby si jich nevšim . „Kde je vojak Kunštár?!“ Nikdo neměl odpověď. Všude jinde byly jen lesy, jen na druhou stranu za horizontem obec Stružná, o který on neměl páru (já jo, protože jsem tam na pivo prchával já), tak bylo hned jasno.
              „Nech ho privede eskorta!“ Eskorta vyrazila, po dvou hodinách byla zpět. Na vzteklý dotaz rozpačitě krčili rameny. „Čo??!! Nech ho privede celá čata!!“ V tu chvíli jsme už od eskorty věděli, že Kunštára se tam jaksi ujali tamní družstevníci, takže jsme byli nadšeně napjatí. Četa se také vrátila bez něj. Ještě větší řev, než jsem vyvinul já tehdy na rotě při metru, a to jsem řval asi zatím nejvíc v životě. Šinfelt se jmenoval ten tejranej, teď jsem si vzpomněl. „Rota!! Zoberte celú rotu a nech mi ho privedú!!!“ V ní jsem už byl i já, vydali jsme se tedy na kopec, někteří už potřetí.
              Když jsme dorazili, za hospodou byl oheň, bečka a družstevníci. U ohně seděl mezi nimi jeden a upřeně do něj koukal. Měl několikrát ohrnutý (ale sahající ke kotníkům) modráky, několikrát ohrnutý (ale sahající po zápěstí) rukávy kostkovaný košile a husté černé strniště. Hm. Prosvítalo mu ale pod tou košili jehličí (tzn. polní uniforma). Strniště měl domalováno uhlíkem z ohniště, to jsme už pak si všimli, protože vypadal nepopsatelně úžasně zamaskovaně. Jestli to tak vymyslel on, nebo jeho ochránci, není známo. Nicméně nám jej nadrátovaní družstevníci nechtěli vydat. Byl přece jedním z nich, traktorista je vážená pozice. Velitel roty si nemohl dovolit konflikt vojska a pracujícího lidu, který nám už dost nevybíravě nadával. Takže jsme se zase vrátili sami. Svědkem je mi zřícenina hradu Andělská Hora, která na to celý shlížela.
              Tajfun. Řádění jezdců Apokalypsy. Zhruba tak se projevoval náš súdruh kapitán. Jeho náčelník štábu byl major, ten to celý dopustil (jakmile byl tamten pošuk pryč, bylo mu totiž všecko jedno, zavřel se do celoplechový véesky a pil si pro sebe rum. Asi.). Dostal před vojskem takový pojeb. Ale takový…
              Ale nedalo se. Ráno se Kunštár vrátil a tvářil se příjemně. Nástup praporu, opět dlouhý řev a vynesení verdiktu – 30 dnů vazby. A přesně, prisámbaču, přesně jako z Černých Baronů. A to je tam přitom málokdo znal. Spíš nikdo. Náčelník štábu se k němu přiklonil a něco mu zašeptal. „Čože??!! Ako nemám??!!“ „Vojak Kunštár, trescem vás týmto dva razy petnáct (nebo čtrnáct, už nevím, kolik mu podle řádů mohl tehdy nasolit coby jen velitel praporu) dňou vezby!!! (Pardon, Slováci, já vám nekazím řeč úmyslně)

              Tento příběh se stal a říkám vám jej já, Dý Džej Dagles (nebo jak to je v tý country písničce?). Jestli to čte Kunštár, já už si nepamatuju jeho křestní, který se za ode dneška za pár málo let dotkne šedesátky, vyzývám jej, aby mi to tu potvrdil. Nebo kterýkoliv z účastníků strhující bojové operace, protože nás tam pro něj tehdy bylo opravdu hodně a bavili jsme se u toho přímo božsky…

                1. Jo, toho znám, starej Dexis, ale nebylo to v Činově, ale někde v Texasu, nejednalo se o Kunštára, ale o ňákýho Tý. a byl to konflikt s pracujícími kauboji né v JZD, ale na ranči a vyprávěl mi to osobně nějakej Krejčí. To jste teda vy, jo?

                  1. A já z něj málem udělal dýdžeje..
                    Ale v Texasu jsme tehdy nikdy na žádným vojenským cvičení nebyli, tak to celý asi bude jen shoda náhod…

                1. On se občas jeden o tý vojně rozvypráví, a pak jej nejde vypnout.
                  Já si teď uvědomil, že tam mám toho opilýho dozorčího posádky (my totiž nebyli jen útvar, ale v areálu bylo velitelství a štáb divize, taky jiný útvary, a tomu celýmu se říkalo posádka), co díky kořalce nepoznal, jak jsme opilí na té strážnici my. Posádkový řidič nám pak vyprávěl, že to bylo něco neskutečného, jak jsme se tam s ním motali a takovým tím opileckým způsobem si tam cosi vzájemně povídali. Vlastně mě tím asi zachránil od toho Sabinova, protože pak nabořil to auto a musel se tím pádem starat o svůj průšvih.
                  No, o málo let později byla první válka v Zálivu. Začátkem 90. A účastnili se jí právě naší chemici. Jednou takhle otevřu noviny, čtu, a najednou koukám. Vždyť tohle jméno znám, ten je přece z útvaru, kde jsem byl na vojně! No vida, i medaili tam dostal… Počkat…, ale vždyť… Vždyť to je přece kapitán X (znám jej, ale nebudu uvádět)! Ten, co tehdy přijel na tu kontrolu, my nic nepoznali, von nic nepoznal, jen ten jeho řidič se držel za hlavu. Prý, že ať mu jdem uříznout do lesa stromek. A ať jej něčím omotáme ať netrčí větve, a ať jej hodíme na korbu. A že nám u toho asistoval a že jednu chvíli jsme k tomu stromku byli přibalený tři, včetně něj. To znám jen z toho vyprávění, pamatuju si ale, že druhej den ráno přijeli na kontrolu jiným autem (což už nám začalo tam být divné, protože i konkrétní auta se do služeb rozdělovala, takže když bylo jiné, něco se muselo stát). A řidič se tvářil významně. Kapitán X nic nekontroloval, jen cosi dlouho vepisoval do zápisu o kontrole ve služební knize strážnice. Když odjeli, koukal jsem na to. Opravoval zápis z předchozího večera a domalovával tam do různých vlnovek a klikyháků, aby to vypadalo jako písmenka a slova…

                  1. Ale co. Stejně už je to promlčený. Kapitán Šudrla to byl. Takovej s knírem. Na tamní poměry dost pohodovej lampasák.

          3. Kruciš! Ještě to metro. To je podlézání vojenských postelí, za každou se postavit, nahlásit stanici a pokračovat. Dělali to zobáci, občas i půlročáci, šlo o oblíbenou zábavu „starých psů“.
            Velmi ponižující.

  8. No, mně ten příběh, když ho dočtu do úplného konce, nedává coby výchova k morální odvaze smysl. Už ten název -Imunizační párty…
    Imunizace slouží k posílení odolnosti organismu vůči něčemu, a mně při reakci učitele přišlo, že vůči soucitu.
    Vždyť klasicky měl učitel po návratu podrobit žáky výslechu, a ti by mohli hrdinně projevit morální odvahu postavit se autoritě.
    Ale on místo výslechu jenom řekl – „Podívejte se, co vám svět udělal. Zradili jste sami sebe. Kvůli čemu?“
    Řekl že zradili sami sebe.
    Co v tom případě hodnotil? Co v sobě ty děti zradily, když zachránily něčí život? Podle mně dobro a soucit.
    Takže naopak, místo výchovy k morální odvaze považuju tohle za varovný příklad úmyslného vkládání bezcitnosti a poslušnosti do dětské duše.
    A jak bych učila morální odvaze? od malička učím děti že každý život má svoji cenu, že se nechodí v přesile na jednoho a do ležícího se nekope. A že na dětské hřiště nepatří válečné letáky (ale to se přiznám, že ve mně byla hodně malá dušička, a dost jsem se pak rozhlížela))

    1. Re: verba
      Svým vštípením jistě chvályhodných pouček byste zničila životy všem svěřencům.
      Jistě si položíte, jak mě to napadlo.
      Byl jsem vychováván totožnými hesly a můj život se po vstřebání těchto pouček změnil v jeden nepřetržitý řetěz vzájemně na sebe navazujících průserů.

          1. Z gaunerů budou primátoři, starostové, gubernátoři, purkmistři, či jak se to jmenuje.
            Prostě budou tomu městu šéfovat spolu s kamarilou sobě podobných a věrných.

            1. Máte pravdu, že vámi zmínění šéfové musejí disponovat určitou odchylkou osobnosti, ale prostá kriminogenní vloha je k ničemu. Nenajdete ani jeden cikánský fotbalový mančaft. Proč asi?

      1. emo, ať žije všeobecná vzdělanost!

        Teď se „bavím“ tím, že (v přípravě budoucího stěhování) probírám knihovnu a vyhazuji do kontejnerů na papír 20 knížek denně. Když to vydržím měsíc, bude to 600 ks a to bude asi tak pětina mého knižního fondu. Chci se dostat do stavu, že mi jich zbude tak asi 25%.
        Parametr pro výběr – budu to ještě někdy číst? Protože nikdo jiný určitě ne. Synové nečtou a vnuci už vůbec ne. Tak dnes letěl třeba Puškin, kus mojí polské knihovny (životopis Paderewského apod.), něco veršů od autorů let 70/80 minulého století, už zapomenutých. Radola Gajda (zjistil jsem, že ho mám dvakrát) atd.

        Zítra se vrhnu na válečné – třeba Štemenkův „Generální štáb za války“ nebo tak nějak se to jmenuje. Pak dětské knížky z komory, asi taky verneovky a májovky, spousta pohádek….

        Navštívil jsem dva antikvariáty, zda by to zdarma nechtěli. Že prý „dejte nám seznam a my si vybereme“. Nasrat….

        1. Re: Godot

          Vítejte v klubu. Kdybyste si chtěl zabrigádit a přijet udělat vyhazovače, mám co nabídnout.
          Ale musel byste mi předem sdělit, jaké víno mám sehnat a na koho se obrátit.
          Obrátit se s vínem samozřejmě, knížky byste obracel vy.

          1. V Knihobotu je taška klasiků za 100 Kč, i s taškou.
            Knihy berou do aukce a nepatrnou částku dostanete až když se kniha prodá.
            Dobře se tam nakupuje, ale s vyřazeným knihami posílám souseda do knihobudky. Tam jsou knihy grátis , pro každého zájemce. Nebo je trousím v čekárnách u lékaře.

            1. Sháněl jsem Dětskou encyklopedii Bohumila Říhy s ilustracemi Vladimíra Fuky.
              V knihovně jsem se dozvěděl, že ilustrátor zdrhnul za kopečky , takže kniha není, ale vyjde kniha s ilustracemi Jana Brychty.Než jsem se k ní dostal, Jan Brychta zdrhnul taky.

              1. To je dobrý…
                😀
                Dneska jsou v klatbě zase jiné knížky. Geopolitiku Ruska neseženete, dotisk se neplánuje.
                A jak se autor – Oskar Krejčí – hodil pánům Kocábovi a Horáčkovi, když budovali svůj skvjelý projekt Most. Ještě ve svém opusu Jak pukaly ledy se o něm vyjadřují uctivě.
                Pokud se nepletu, tak pan Krejčí zařídil, že komančové jako jeden muž si přáli na Hrad V. Havla.

        2. No nevím jak u Vás, ale u nás ve školách začínají budovat knihovny. Obě dvě školy. Navíc Mahenka ve svých pobočkách taky bere, taky dělají jakési akce pro děck, . Nevím jak vysoko, ale základka a střední docela jedou……
          Jenom nevím jak s těmi náročnějšími tématy, co potřebují myslící kapacitu. Ale nějak začít by mohli

          1. To máte pravdu, soused učí na střední zdravotní a odnesl tam nějaké knihy do školní knihovny.
            Dokonce i knihu Sexuální praxe. Že prý se na Zdrávce může hodit ke studiu.
            😂

        3. Já se takhle stěhoval.
          Z vesnického baráku do městského panelákovéhjo bytu.
          Na zahradě jsem měl 200 l plechový sud bez vršku.
          Oheň plápolal několik dní.
          Dodnes toho lituji.
          Ale bohužel, spousta knih byla uskladněna ve sklepě a chytly nějakou plíseň (nevešly se do bytu).
          Takže v novém bytě akorát zadělat na problém.

        4. A co knihobudky? Vím o jedné v IKEMu, co zkusit nemocnice ve Vašem okolí? Nebo si k Vám dojedu…
          Vyhazovat knížky je zločin…

    1. „Expert“ nemá o oné tragédii naprosto žádné informace a tak si vymýšlí; působí na mne dojmem, že ani nebyl na vojně. Totiž nechat běhat vojáka, notabene mladého, po lese se zbraní nabitou ostrou municí je naprosto iracionální představa.
      Jaký by to mělo mít účel? Průser by byl jistý a to by si nikdo soudný nelajzl. S ostrými náboji se voják potkává na střelnici, vyfasuje je těsně před vlastní střelbou napáskuje si je do zásobníku a od té doby je neustále pod dozorem řídícího střelby nebo řídícího na úseku. Zásobník do zbraně zasunuje až na palebné čáře a pak teprve zbraň natáhne, čímž vloží náboj do nábojové komory. To už ale leží a míří na terč před sebou; už jen nějaké mávání zbraní nebo míření jinam je o flastr.
      Jinak tomu možné bude u průzkumníků, výsadkářů nebo policejních zásahových jednotek, tam to neznám.
      Podle obvykle dobře informovaných kruhů se v daném případě jednalo o neuvěřitelně nešťastnou náhodu. Dotyčný nešťasník běžel s nenabitou zbraní a upadl. Bohužel tak nešťastně, že přitom narazil na zbraň a způsobil si tak těžké zranění, že mu podlehl.

      1. Jestli je to pravda, tak az se bude sestavovat zebricek deseti nejvetsich smolaru, on bude jedenacty. Protoze mel fakt smulu.

  9. A co takhle tu rybku chytnout za zadní ploutev, ponořit jí do akvárka, sledovat dveře a když se začnou otvírat, prdnout jí zase na stůl a dělat, jako že já nic?

    1. A chápu, že to byl psychologický testík. Dost krutej. Takže kdybyste ho tímto vycukali a rybka by byla naživu i za dvě hodky, i druhý den, vycukali byste ho vy a ne on vás. A u toho byste seděli a tvářili se jako míliusové.
      On navodil situaci, ale vítězem by nebyl. Mě by děsně zajímalo, jak by pak z toho vybruslil.

      1. A ještě jeden dodatek.
        Já už v životě zabil dost zvířat, ale vždy jsem chtěl, aby to bylo čisté. Aby jeden okamžik žilo a pak najednou není. Vsadím se, že i tímto způsobem zabíjí Vidlák svá prasátka. A rozhodně bych nikdy nechtěl, aby zvíře trpělo.
        Takže u tohoto testíku bych tu rybku čapnul, šoupnul jí zpět do vody, učitele poslal za toto do prdele a odkráčel asi vyhozen středem. Ale jestli jsem situaci dobře pochopil, tak bych pak vyhozen nebyl, ale byl bych vítěz.

        1. Re: berrnard

          No, v šestnácti bych asi VELMI TĚŽKO někomu baštil kecy, že když se pohnu, tak propadnu. Víc k tomu nebudu dodávat.

          1. Souhlas, divný děcka. Normální by začala, ale pane učitel , chudák rybicka vy jste kruťas, to se řekne, napíšeme do ucho boxu.

            1. Re: Gaia

              No, za mých studijních časů ještě byli soudruzi, a na SŠ dokonce profesoři.
              Nicméně nemám názor na to, jak bych se choval před lety 40+.
              Buď bych tu rybku hodil zpátky, anebo bych ji hodil na zem a rozšlápl. A soudruh by si vysloužil tehdy běžné oslovení „ty ch*ju!“ plus další adekvátní koment.
              Pokud bych na nic z toho nenašel koule, asi bych jednoduše třídu opustil.

              Nicméně v šestnácti už jsem byl slušně otřískaný kousek a jizvy na mém xichtu z pouličních rvaček tehdy dávno překročily desítku, takže nějaké rychlé vyměknutí z uřvaného soudruha nepředpokládám.

          2. „No, paneučiteli, zabil jste rybičku – to je týrání zvířat (i kdyby jen bezdůvodně týráte rybičku), nám jste vyhrožoval, způsobil jste mi trauma, protože jsem toho musel být svědkem. Jak to uděláme s tou závěrečnou známkou? Domluvíme se hned nebo až u principála?“

      2. Asi věřil tomu, že se někdo najde, kdo rybku zachrání. A dá tak ostatním dobrý příklad. A nespletl se.
        😀🐠

  10. Tužka napíše,…psychologie davu,…i pár jedinců je už dav…stádo, smečka , hejno. Člověk je živočišný druh, ….jeden se chová tak, jiný onak….výsledky jsou různé.
    Historie je nevyčerpatelným zdrojem příkladů, jak se chovala skupina jedinců v dané situaci.
    Kdo se kam zařadí jako jedinec, záleží na jeho naturelu. Každý je trochu jiný,….atd,…

    Byl tu zmíněn Komenský,….mám ho komplet přečteného. Nejvíce se mi líbí jeho věta:
    Lidská mysl není nádoba, která se má naplnit, ale pochodeň, již je třeba roznítit.

    Mějte se fajn,….přeje Tužka.

    1. Pan Komenský byl zajisté velmi moudrý. A jak bývá už dlouho zvykem v údolí dutých hlav – byl vystrnaděn, jako mnoho jemu podobných. Výsledkem je akutní nedostatek pochodní. Prázdné a poloprázdné nádoby pak mohou neomylně vybrat do svého čela ty, které zní nejvíce dutě.
      A tak to bude pokračovat i nadále neboť doby, kdy Čech pojedl v hostinci selátko, zapil je mázem piva a pěstí přerazil dubový stůl už dávno pominuly.

    2. Re: Tužka

      Ehm, dovolil bych si vás co nezdvořileji pozdravit.
      Mám od vás ještě kdesi na flešce schovanou krátkou básničku ze Stejskalovy éry.
      To jen tak aby řeč nestála…

      1. Tužka napíše pro pana Targuse,…díky, pane. Potěšil jste mne. Čtu Vás, i když jsem v minulosti pod portál -portály pana Vidláka nepsala. Potěšil jste mne i tím, že Vaše příspěvky pořád jiskří tou stejnou zápalnou šňůrou vašich slov.
        Čím začíná ta básnička,?… Stačí prvních několik slov,…díky. Na Aktualně jsem jich napsala spousty, některé jednorázové na jedno použití a z paměti jsou fuč.

        Jen dva prstíčky jsem tuhle pod blog strčila, jen jsem se ohřála,…a v duchu pohádky O Smolíčkovi jsem zůstala.

        Mějte se fajn, kde jsou ty časy, kdy jsem uzavírala text,…A úsměv, prosím. Tužka.

        1. Re: Tužka

          O víkendu zkusím pohledat, teď ještě musím pracovat rukama (fuj). Pokud najdu, hodím do diskuze na litterate.
          Mějte se – jak jinak než fanfárově!
          🙂

        2. Zdravím, tužko, rád vás tu vidím!
          Tuším že vás sem – s odůvodněním lehké a nenáročného vkládání příspěvků -natáhl Ládik, sláva mu§
          (On zas tvrdí, ž jsem ho sem dotáhl na vařené nudli….no, doufal jsem tenkrát, že si toho nevšimne, ale jako mnohokrát později jsem podcenil jeho čím dál tím vyšší inteligenci (když nepočítám jeho drastické způsoby samolléčby, pochopitelně, ale každý máme nějaké chybičky 🙂
          ——————–
          Targusi,
          snažím se k Vidlákovi a na Litterate chodit méně a méně, zbavovat se léta trvajícího návyku…. a vy mi to svým návratem kazíte!
          Srdečně zdravím!

          U původního kydovidláka je natolik nahnojíno náplavou a a zaanoKSHháováno, že je to i na
          otrlého jedince s psychiatrickou průpravou moc. Hrabat se v tomhle jsem nedokázal ani když jsem s mozkem zahnovněným zoufale hledal vás.
          Těším se, kdy na mně konečně zase začnete být sprostej!

          Takže dík za návrat, rád vás vidím (i když zásadového Alefa nulu neodsuzuji, každej jsme ňákej a on tu byl pan domácí – a jeho web- jeho hrad)

          1. Tužka napíše pro Asfaltového holuba….rozkryl jste to stoprocentně, ano, bylo to tak. Vím, že jdete na operaci,….pokud budete chtít, mohu se s Vámi sejít na kus řečí v podzemní útulně. Nabídka je proto, abych Vám zkrátila čas čekání do odchodu do nemocnice, přivedla Vás na chvíli na jiné myšlenky. Budu vyprávět něco veselejšího, tragédie si nechám až se uzdravíte. To pak otevřu své třinácté komnaty…..a nechám mluvit své démony.
            A pokud chcete se připravovat v soukromí a sám, klidně to dejte vědět, nejsem cimprlich,…povídat si budeme až se vrátíte z nemocnice.
            Držte se,…držte se i nemocniční postele,…Vy víte, že Vám přeji jen to nejlepší a plný rybník, velikosti toho u Vás, štěstí, …štěstí,…někdy stačí i pár kapek.

            Tužka.

  11. Tyhle akce jsou zřetelně manipulativní, většina lidí to chápe a ti zkušenější přemýšlejí, co za ptákovinu na ně kdo zkouší. Nepřebírají zodpovědnost za průběh a někteří ještě podřizují své chování příkazů, protože chtějí vyhovět a mají možnost se mentálně oprostit od důsledků.
    A pak se to dá na sebe vršit – vím, že je to bouda, ale zhruba chápu, co se očekává a buď chci nebo nechci jít tou cestou ….

    Ten dotyčný mamlas by se měl hlavně zamyslet nad sebou a systémem, který reprezentuje on sám, ve kterém mají oni moc vyhrožovat a studenti to berou jako hotovou věc.
    Protože samozřejmě za toto vyhodit nikoho nesmí a bylo by namístě ho za to potrestat. A jelikož je iluzorní trest prosadit oficiálně, mohl „dostat deku“ večer v průjezdu.

    Dělat si z lidí pro svoji potěchu pokusné králíky nebo kompars se nemusí vyplácet.

  12. Tak ještěže ten „dobrý muž“ řekl jen toto:
    „kdo to poruší, okamžitě u mě propadne“ – v tom svém Milgramovském pokusu.

    Taky mohl být daleko „výchovnější“ a sdělit,
    pokud to kdokoliv poruší, pak propadnete všichni,
    to by pak dopadlo nejen pro pokusnou rybku o dost hůře, možná i ta Hana by se dost divila…..

    Já si spíše pro sebe říkám, kolik z těch puberťáků,
    když byli pak v reálné situaci, bude místo akce zase v šoku, ztuhne a bude jim spíš špatně,
    než aby se odhodlali stát se rychle až rychleji „Hanou“….,
    Kolik z nich se opakování pokusů stane cyniky, jak píše Alef a ukazuje žitá praxe.

    Osobně bych si spíše řekla, „co to ten svět udělal „učiteli“
    a že takových jako on v lidstvu je….

  13. Na odlehčení přidávám situaci, kdy jsem musela morální odvahu prokázat já a jak to dopadlo. Před několika lety jsem jednoho únorového večera, bylo to za tmy a v zimě, kdy se teplota vzduchu pohybovala pod nulou, vyrazila na pole vyvenčit psa. Asi sto metrů od nejbližších domů uprostřed volné plochy v území nikoho jsem míjela lavičku a zrovna v té době na ní ležel chlap. Buď spal, nebo byl v bezvědomí, ležel bezvládně, asi byl opilý. Moje hlava začala pracovat, co udělat. Jak budu žít s vědomím, až se dozvím, že dotyčný umrzl nebo zemřel z jiné příčiny. Vrátila jsem se domů a zavolala na policii a popsala jsem situaci. Operační důstojník, který hovor přijímal, se mě snažil přesvědčit, že pán si tam jen tak odpočívá. Dalo mi velkou práci přemluvit ho, aby na místo poslal hlídku.

    Poprosila jsem maminku, ať jde se mnou na pole a hlídá pána a já sama jsem šla ke hřbitovu na hlavní cestu čekat na policisty, abych jim ukázala cestu. Mezitím se pán probral, zařval, maminka se lekla a utekla domů a když jsem na místo k lavičce dovedla policisty, tak už tam nikdo nebyl (pán mezitím odešel do vesnice). Na místě jen konstatovali, že jsou cítit zvratky a alkoholové výpary a byla na nich vidět úleva, že nemusí zasahovat.

    1. kenai: Vy jste tedy mňamka. Rozumím-li Vašemu příběhu dobře, svou maminku jste přistrčila napospas potenciálnímu zchlastanému, popř. zfetovanému násilníkovi a sama si šla do luhů a hájů? A aby to nestačilo, ještě zde prezentujete cosi, co s efektem přihlížejícího jaksi příliš nesouvisí, ale ukazuje, jaká jste fakt betelně lidumilná borka a jací jsou fízlové líné lemry? Poplácávat egoisty se mi nechce…

          1. BUDe, a co kdyby na té lavičce ležel opilý váš vnuk, děda, nebo kamarád?
            Asi byste měl na celou událost jiný názor.
            Že si umrznout na lavičce nezaslouží ani feťák anebo notorik, to si už ani netroufám napsat.
            Doufám že nenapíšete, že ve vaší rodině se ještě nikdy nikdo nezrubal do bezvědomí.

            1. Helanov: Budete se divit, ale ne. Nikdo z mých blízkých se neožral jako prase a už vůbec nekoketoval s drogou. A gró mé reakce bylo jinde. Zkuste to prolítnout znovu. A ten kdo nemá hrášek v oblasti crania a není cynické tupé hovado, ví přesně jak se v popsané situaci zachovat i při daných rizicích, aniž by vystavil obrovskému nebezpečí své nejbližší. Popřemýšlejte Helanov, moc prosím.

              1. Tak to buďte rád. Ať se vám třeba vnouček jednou neožere jako prase, anebo dokonce nezfetuje. Stane se to i v nejlepší rodině. Jen u Vítků né.
                😀

              2. Helanov: Za alter ego se velmi omlouvám. Jen dodám, že Vaše podnětné úvahy mám rád a svým způsobem je i očekávám. Vnímám Vás jako inteligentní osobu. Proto znovu zdůrazňuji, že nikde nepíši o nepomoci potřebnému. Pozastavuji se a trpce ironizuji tu neakceptovatelnou míru vystavení nebezpečí své nejbližší osoby. Každý, kdo má alespoň hrášek v neurocraniu ví jak to má být správně. Hezký večer…

                1. Já vás také nevnímám jako hlupáka. Kdyby jo, tak bych neodpovídala. S blbečky se nebavím. Jiný názor mi nevadí .

  14. Tak se asi ti studenti necítili jako mezi svýma. (přece učitel odevšud ze třídy tam prostě není. Tři hlídají u dveří, dva loví rybku po stole, jeden nastavuje misku a holky si pletou copy. A to bacha nejsou zlé děti). Je to klíčový neduh svobodné kočovné společnosti… nikdo nikoho nezná. Ztrácí se přirozená sociální kontrola, kt. zastupuje v tomto příp. dráb. Že je to nepřirozené se pozná podle toho, že se ta děcka tak neadekvátně situaci bála. Obecně nesnáším podobné experimenty. Učitel děckám vytře zrak a jde dom. Ale i kdyby chtěl o tom s nimi mluvit… že pepíček za nic nemůže, ačkoliv byl nejblíž a viděl zřetelně, jak ryba už leká a přesto se nezvedl (chudák píček), dostali by se do bodu, kdy učitel klidně vytáhl rybu z vody a odtud výchovně není návratu.
    Jsou lidi, kt. by v dnešní době nejraději protlačili do výuky sebepoznávání. Jakože dospělák by měl vtloukat nějakou super metodou děckám do hlav sebe sama… tedy je sama. Je to tenký led. Ta vyspělá dospělost

    1. To je trend dnešní doby, vyučovat fyzikální zákony , matematiku, prirodovedu je náročné, tak se začne s měkkými dovednostmi a ještě se zdůvodnil , že je to potřeba.To jsou všechny ty gramotnosti.

      1. Ano, měkkými dovednostmi, aby se dětem neubližovalo… léčba šokem.
        Ostrý střet dospěláckého a dospívajícího…
        Mládež měla co? prokázat vyšší morální vyspělost oproti učiteli. To vždycky dospělí po děckách požadují.. metodou ponižování.
        Mládež jimi pohrdne, a co

  15. Proč ne? V 16 už nejsou děti. Učitel jim názorně předvedl, ze je vhodné používat vlastní hlavu a mít soucit.
    Za zločin považuju dětem nepredavat vědomosti, ale modelovat z nich stádo nevzdelanych tupců.
    Anebo montovat do hlavy ideologie s poučením, ať to doma vysvětli své hloupé babičce. Což se reálně deje na českých školách v režii Člověka v tísni.

    1. Přesně takhle jsem to pochopila. Ty děti také pochopily o co učiteli šlo, protože nejsou hloupé.
      Na nějaké poučování by zapomněly, ale tuhle scénku s rybkou si budou pamatovat. Viděly v praxi, že je netečnost ke zlu špatná.

  16. Přijde mi to celkem legrační… jedna zlatá rybka.
    Moře třeba kolem Kréty, kam jsem jezdil tolik let, je prakticky vylovené, čerstvé ryby jsou tam drahé, neb je jich poskrovnu. Skoro všechny už jsme je sežrali, my a naši předkové.
    A vy tady s jednou zlatou rybkou…. Kdybych byl mezi těmi studenty, ani by to se mnou nehnulo. Nejen teď, ale ani v mládí….. myslím si tak.

    1. Máte takovou povahu.
      V letě byli mladí na dovolené v Řecku , před hotelem se houfovaly toulavé kočky. Někteří hosté je krmili zbytky potravy a vrátný je prosil, ať to nedělají, že jiným hostům vadí okolí hotelu znečištěné od kočičího výkalů.
      Naše děti chodily krmit kočky za roh. Prostřední vnuk tam viděl kočku, která měla jen půlku hlavy. Asi jí pokousal pes. Okamžitě se rozhodl že jí zachrání a začal shánět řeckého veterináře. Chtěl jí vyřídit očkování, aby jí mohl odvézt do ČR a tady jí poskytnout zdravotní péči a klidný život.
      Když mu rodiče vysvětlil, že je to blbost, že tak rychle ty papíry pro kočku nevyřídí, tak dostal hysterák a po zbytek dne nestál za nic.
      Zdá se, že nejsou všichni jako Godot.
      😻

    2. Re: Godot

      Tu rybku bych asi taky překousl.
      Ne však velitele – tupce a hovado.
      Nicméně uznávám, že má výchova byla od základu špatná a navíc jsem se nepodařil…

    1. Johan

      Clovek A: 2 + 2 = 4.
      Clovek B: Clovek A ma spinave gate/skaredy ksicht/plesatou hlavu! Neverte mu!

      P.S. Amerika je plna cernochu, co s BLM nesouhlasi. Ostatne jsou vsici rasovy mix (krom paru nedavnych imigrantu z dolejsi Afriky).

      1. Vevčo, tam jsou na to zvyklí. Tady je to jinak, tady černoši byli vždycky vnímáni spíš kladně. Tady si je lidi spojovali hlavně s jazzem a každý obdivoval Louise Armstronga a Ellu Fitzgeraldovou.
        Když se na Nově objevil hlasatel Koranteng, který má africké kořeny, mluvil perfektně česky a ničím se nelišil od ostatních hlasatelů, tak to také nikomu nevadilo. Ani to nevnímali, že má jiný odstín pleti.
        Potom se ale rozjela multikulti propaganda. A lidé se dozvídali, že v Západní Evropě začínají vznikat ghéta. A že jsou tam s barevnými velké problémy. Takového rázu, že někde si do takové enklávy, kterou zabrali barevní, netroufne ani policie , hasiči a zdravotníci. A že tihle všechno nám naše vláda tají.
        Multikulti nefunguje, jenom lhář anebo hňup může tvrdit opak. Jedna rodina cizokrajných občanů nevadí, ale když je jich moc, tak je to veliký malér.
        V Americe to řešíte poctivě už desítky let a výsledek je poněkud tristní.

        1. Kdysi jsem byl čtenářem Britských listů; – než většina normálních autorů odešla (nebo byla odejita, nevím) a než se z toho staly úplné sračky.
          Čulík tam v jednom článku široce vysvětloval, že ghetta cikánů, arabů, latinců není třeba dramatizovat, že to moc nesouvisí s rasou, ale prostě s chudobou. Že jsou i bělošská ghetta. Až potud jsem to dokázal zkousnout.
          A pak dodal, že prostě těch 20-25 % lidí v svobodné demokratické společnosti takhle žije, že je to normální.
          Tehdy jsem si (ne poprvé) uvědomil, že s tou svobodnou demokratickou společností asi není všecko v pořádku.
          Vemte si Cikány.
          Jako výrostek, před převratem, jsem vnímal, že jsou takoví hlučnější, tmavší, někdy tvoří party a vymáhají tu korunu, tu cigáro. Se staršími Cikány jsem ale nikdy žádný problém neměl.
          Na vojně (byl jsem „špagát“) jsem byl v motostřelecké četě s asi třiceti procenty kriminálníků. Pár cikánů tam bylo, ale ani zdaleka to nebyli ti nejhorší. Jeden bílý psychopatický vrah (jako nezletilý odseděl 7 let) byl údajně z dobré rodiny. Mezi těmi cikány žádný vrah nebyl a působili spíš takovým stabilizujícím dojmem, někteří byli z tradičních patriarchálních rodin, a s těmi bylo vcelku nejsnazší vyjít.
          Pak tam byla tzv „školní rota“, to byli Cikáni ze Slovenska, kteří neuměli číst a psát. No, na vojně se to naučili, zbraně jim nikdo nedal, mezi vyučováním chodili hlavně pomáhat na stavbách.
          Na první vysokoškolské praxi mi jeden cikán několik dní jen tak zadarmo pomáhal lisovat automobilové disky, protože jsem nestíhal ani 40% normy. Byl to takový veselý chlap, říkal že mě to naučí (a naučil).
          Kdo tehdy nepracoval, šel sedět (mimochodem tam „neseděl“, ale pracoval).
          Po roce 1989 vzniklo nepřeberně iniciativ na začleňování Cikánů do bílé společnosti. Nevím, kolik to dosud stálo peněz, ale výsledek je podle mě roven nule, respektive je záporný – někteří prý nepracují už v druhé generaci.
          Dělal jsem ve fabrice. Viděl jsem tam pracující Cikány, ale všichni byli stejně staří, jako já, nebo starší. Mladší jsem občas viděl venku jako kopáče, ale ve fabrice nikdy. Často je ale možné vidět kolem druhé hodiny ranní, když se opilí vrací domů a hulákají na sebe.
          Po těch 33 letech intenzivního začleňování je situace mnohem horší, než předtím. Asi v tom bude nějaká systémová chyba.

          1. No, fakt je, že začleňování bolševikovi docela šlo. Makali všichni, ať už na svobodě anebo v base.
            Pro Indočechy byl hadrák pravá pohroma. Ztratili práci, vytěsnili je ještě lacinější Ukrajinci ,možnost pobírat dávky byl poslední hřebíček do rakve.
            Další hřebík jsou propagandisté od slunčat, kteří jim vysvětlili, že jsou vlastně speciální ušlechtilý národ a všude jim ubližují.
            Trefně to vyjádřil nedávno zesnulý aktivista Čeněk Růžička : Slušný Romák nepracuje, slušný Romák kočuje. 😀
            Čímž chtěl říci, že zlí Češi zahubili slušné Romáky, protože jim odšroubovali kola od vozů a nutili je pracovat. 😀
            Sama s nimi mám zkušenosti spíš dobré, ale je to případ od případu. Poslední dobou to s nimi jde z kopce. Inkluze / neinkluze.

          2. V 89 zazil moj ujo cigana, co plakal, ze ho prepustili, ze co on bude teraz robit … ze cigani v nasej dedine nekradli, bolo vraj tym, ze vajda tak rozkazal … tak nekradli … po 89 sa vajda vymenil (ale to nemuselo byt zmenou rezimu, ale zmenou generacie) a kradnut sa zacalo …

            Osobne som v 16 videla na vlastne oci prvu zobracku v zivote – mala na moste cez Seinu deku, a na nej miminecko v povijanu … myslim ze tym zazitkom sa zo mna stal clovek, ktory sa vyjadruje ako komunista, ac nemam paru co vlastne komunisti chcu dosiahnut

          3. Tak není přece smyslem těch dobrodějů pomoci a začlenit, ale pomáhat a začleňovat!

            A čerpat. To především.

        1. Je jich tam hodně a není to žádná novinka.
          Martin Luther King by byl pro BLM, ale Malcolm X určitě ne. Ten chápal, že i pozitivní diskriminace je pořád diskriminace. Uznání jinakosti, jen na základě barvy pleti.

          1. „Jinakost“ je co? Neříká se tomu normálně „odlišnost“?

            Tenhleten „ňůůůspík“ – to je teda mňamka.
            Jak u blbejch na dvorku…

          1. Já odebiram National Geographic americkou verzi a podle fotek v něm bych řekla že černí tam jsou skoro všichni.

  17. Jsem četla, že Číňani byli v Americe také pěkně utlačováni, nemohli si koupit barák mezi bílými mimo čínskou čtvrť a děti také museli chodit do škol jen segregovane a všichni jiné nadávali do komunistů a dokonce je sledovali agenti. Myslím, že se chovají nadrazeně i k téměř čínským studentům doteď , černí by sedět a držet hubu nedokázali, teď např jeden zkopal učitelku do bezvědomí, že mu vzala nějakou hru. Takovouhle autoritu určitě učitel v Americe nikde nemá.

    1. Re: Gaia

      Ano, nemá ji, pokud nemá fyzický fond, aby si ji mohl vydobýt. Naprosto normální přírodní stav, který se snažili bourat soudruzi jak za komoušů tak i dnes přes „lickýprávavolevole“.

  18. Díky.
    To mi připomnělo jeden zážitek z asi šesté třídy. Měli jsme spolužáka, byl to takový blbeček a tak ho parta kluků pořad šikanovala. Mohli si s ním dělat co chtěli a ta zábava jim často vydržela celou přestávku.
    Jednou se do něj zase pustili, ten kluk pobrekával, a najednou se zvedla Karla.
    Karla byla jedničkářka, taková tichá a trochu silnější dívka, a tak všechny překvapilo, že se postavila před toho otloukánka a zařvala na ty mučitele : A DOST !
    Nikdo jiný nikdy neměl tu odvahu, každý se bál, že by si ti grázlíci mohli zasednout i na něj.

    1. Re: Helanov

      Hmm, já jsem to vyřešil tak, že jsem kluka poslal ve třetí třídě na řeckořímský zápas a doma jsem s ním posiloval a učil ho nedovolené údery.
      Když přešel do šestky do nového kolektivu, pochopili všichni do tří týdnů, že „učitelskej“ není tou nejlepší hračkou pro jejich kratochvíle.
      Stačily k tomu dva zmasakrované ksichty, jedny zničené kalhoty a zašitá hlava.

      1. Tenhle kluk by asi ze sociálně slabší rodiny, myslím, že ani neměl otce. Jeho matka vypadala že má dost starostí sama se sebou.

  19. Své dítě bych z takové školy okamžitě přemístil jinam. Páchat takové experimenty na mém dítěti nikomu nedovolím.

    Proti propagandě se má bojovat osobním příkladem, což je ovšem krajně nebezpečné pro toho, kdo takový osobní příklad dává. To, co popisujete, je líbivá náhražka reálného jednání a náplastička pro zbabělé svědomíčko učitele – taková hra na Vyšší princip, která herce za katedrou ve skutečnosti nic nestojí. Ale za katedru nepatří herec; za katedru patří Učitel.

    A herec? Patří na jeviště, a někdy ani to ne.

    1. Já si zase myslím, že ty děti na tuhle lekci nikdy nezapomenou. Toho učitele považuji za velmi osvíceného.

      1. Nikoli. Učitel, který vyhrožuje něčím, co nemůže splnit, autoritu ztratí a bude za blba. Kdyby se zvedli všichni, nemohl by je nechat propadnout všechny

        1. No jasne — kdyby se vsichni zvedli, byla by to taky dobra lekce pro zivot. Jenomze takovych lidi je malo, co dokazou odolat efektu prihlizejiciho.

            1. To je pravda… mozna, ze kdyby ten experiment delali masove, urcite procento trid by se spojilo. A asi by to bylo v ruznych zemich ruzne. Na americkych skolach je ta solidarita slaba. U nas doma jsme si pomahali (s tahakama, napovedou, kopirovanim domacich ukolu) a brali jsme to jako dobrou vec, a ucitele to vlastne chapali taky a tolerovali. V Americe se za takove veci tresta. Pry je to podvod. Odvadi tak pozornost mladych od te mocenske nerovnosti…

      2. Nepochybně. Osvícený jistě byl – do očí.
        Až se ty děti dostanou do analogické situace, možná si řeknou: zase mě někdo zkouší, co udělám, chachá!
        A otočí se zády.

    2. Experimenty na detech pachaji na skolach porad. Skola samotna je jeden veliky experiment (zavrem dite na dvanact let v baraku, kde musi poslouchat vrchnost, a kdyz ne, je potrestan — co se z toho ditete stane?) A najednou jeden takovy experiment vam vadi? Jak byste vy sam deti vychovaval k moralni odvaze? Aby, az se dostanou do te rizikove situace, o ktere mluvite, meli v sobe dost silny moralni kompas, ktery by je odvedl od podvoleni se zlu?

      1. Obýváme zřejmě různé světy a máme nekonta… neponka… no prostě nesouladné žebříčky hodnot.

        Nekompaktidebilní! To je to správné cizí slovo, už jsem si vzpomněl.

        1. Alef: Ano? Nekompa? Vy nemate zajem vychovavat mlade k moralni odvaze? Ja bych spis hadala, ze mate, tak jak vas trochu znam.

          Nelibi se vam tato strategie. Dobra. Proto se znovu ptam: Jak si predstavujete, ze to delat? Aby, az se dostanou do te rizikove situace, o ktere mluvite, meli v sobe dost silny moralni kompas, ktery by je odvedl od podvoleni se zlu?

          1. To sa ale ucia na triednickych hodinach od prvacikov, nie? Ked sa v triede stane pruser, ked je v triede niekto sikanovany, ked je v triede niekto slabsi, niekto, s kym sa deti nechcu kamaratit …. To sa na specialnych hodinach a specialne vymyslanych situaciach nacvicit neda … v takej nasimulovanej situacii clovek presne vie, ako spravne odpovedat, nezavisle na tom, ci chape ze preco.

          2. Vevča: „Nelibi se vam tato strategie. Dobra. Proto se znovu ptam: Jak si predstavujete, ze to delat?“…
            Napadá mne osobní příklad, reálné vzory, literární vzory, kultivace osobnosti, postupná modifikace osobnostní struktury (chcete-li výchova) etc etc. Pan učitel byl možná sadistický sráč, který zřejmě nebyl schopen nabídnout vlastní hodnotný morální kredit a uchýlil se k pseudopsychologickým hokuspokusům. Rybičkový pokus pana učitele mi přijde zcela nevkusný a disponovaným jedincům ve třídě jen může ukázat, že pasivita je výhodnější,jistější a pohodlnější. A jako rodič bych mu za takové výhrůžky nakopal do řiti. Nicméně Vevčo, jako příklad špatné výchovné metodiky děcka je Váš příběh poučný a pěkný a jako téma k diskusi moc poučný. Děkuji.

          3. Vevčo, máte děti? Podle vašich textů bych řekl, že ne.
            Ad učitel a rybička: souhlas s Alefem, dítě okamžitě vzít z dosahu takového „pedagoga“.

            Vevčo, nerozlišujete mezi UČITELEM, u něhož jeho žáci i jejich rodiče předpokládají péči o mravní a duchovní rozvoj mláďat, a lhostejným (velmi jemně řečeno) MIZEROU, možná i sadistou, který nezodpvědně „experimentuje“.
            Vaše výroky v této věci nechápu. Nechtěl bych být dítětem ve vašem dosahu – ani vaším vlastním, ani svěřeným.

    3. Alef Nula se hluboce mýlí a ( až se tomu sám divím ) Helanov, a dokonce Vevča, mají pravdu.

      Existuje hromada situací, které drtivá většina lidí ( pozor – demokracie ! ) nedokáže pochopit pomocí vysvětlování a poznámek do sešitu.

      Vidět na vlastní oči nebo zažít na vlastní kůži selhání „autorit“ ( policie, úřadů, soudů, atd. ) nebo i svoje vlastní selhání, je pro většinu daleko více edukativní, než si o tom jen číst.

      Jsem si jist, že Komenský by toho učitele pochválil.

        1. Tady se většina lidí naučila držet hubu a krok ač je k tomu škola nevedla. A ta holka, možná je to takové školní Meetooo , teď je moderní vyprávět, jaké člověk zažil v minulosti trauma.

          1. Sibyla by raději měla napsat pojednání, jak byl ten Husák chytrej, když nechal postavit sídliště a umožnil tak narození Husákových dětí. A jak si excelentně poradil i s budováním škol, které ty děti pozřely, ani nemrkly.
            Dnešní ojrosudruzi jsou náramně překvapení, že pro Husákovy vnoučata chybějí školy, kdo by to očekával???
            Tady bych se k Sibylině kritice s chutí připojila.
            😉

        2. Jen spolumajitel té pravdy Já jsem taky jeden ze spolumajitelů!

          Četl jsem o několika dalších experimentech, které měly odhalit uvažování lidí o správnosti jejich konání. Dopadly pro lidi příšerně. Ego vyhrálo téměř vždy. Byla to pro mě studená sprcha.

          Dejme tomu, že tam „někdo“ sedí kolem toho stolu s rybkou. Musí si říct „Nebudu hovado“ a rybku vrátit do vody. Neuvažovat o tom, že miliony rybiček jsou loveny a dávány do konzerv – a jejich konec není o nic lepší, jež předpokládaný konec té rybky. Jinak zůstane sedět.

          Prostý test na soucit žáků. Filosofie přijde až potom…

      1. Přesně tak, prozaiku.

        Slyšené a viděné prochází filtrem (do mozku již zapsaného), prožité se do mozku rovnou tesá. Pokud jsou s prožitkem spojeny silné emoce (jakékoliv), je zápis o to výraznější a zůstává spojen s danou emocí.

        1. Vevčin příspěvek mne v noci velmi oslovil a proto jsem dnes hned pročítal komentáře.
          Je to opravdu velice delikátní téma. Aspoň pro mne.
          Přihlížení je dost odporný fenomém, možná zde upevněný několikasetletou historickou zkušeností. Umožňoval přežívat ty české šlamastiky. Určitě nejde jen o zdejší obyvatelstvo. Když je mocenský tlak a násilí drastické a lidé vidí, co se děje s těmi, kteří se ozvou…

          Přes všechny možné výhrady k učitelově lekci, jsem jednoznačně na straně Vevči a Helanov.

          Osobní zkušenost obdobná Stanfordskému vězeňskému experimentu a mnohým obdobným ve pro většinu učastníků lidsky rozvíjející.
          Ostatně stejně jako dobře reflektovaná osobní zkušenost každého selhání.

          1. Prožitý zážitek je něco naprosto jiného než tisíce slov.
            Problem této společnosti je konformita – tedy česky asi plout s davem.
            Není jednoduché postavit se i mlčící a nekonající většině.
            A do doby, než něco podobného nezažijete, můžete jen teoretizovat.

            1. Kolkokrat v zivote musi clovek trieskat dvermi od riaditelne, aby zabranil nespravodlivosti voci kolegovi? Mne ani raz, mojej hubatej mame raz. Kolko z tych deti, co cumeli na trpiacu rybku sa v zivote vdaka tej lekcii dokaze postavit nadriadenemu aj za cenu nasledkov kvoli kolegovi?

              Toto nebola lekcia do zivota, toto bolo sice velke, ale prazdne gesto.

              1. Bosorečko, když jsem chodila do druhé třídy, přišla během školního roku nová žačka, odněkud poblíž Jablonce nad Nisou. Vypadala jinak, měla nápadně červené tváře, byla urostlá a i silnější, než pobledlí Pražánci.
                Děti jí nadávaly buranko, nikdo s ní nechtěl sedět a zvrhlo se to v slušnou šikanu.
                Ta holka se snažila získat přátele tím, že rozdávala takové broušené kousky skla, ověsky z křišťálových lustrů . Ve sklářském kraji se to válí v každém potoce.
                Ale vůbec jí to nepomohlo.
                O velké přestávce se chodilo svačit na takový malinký dvorek, tam déti ubližovaly té dívce nejvíc. Říkaly jí, že moc žere, že vypadá jako prase, a tak.
                A tak jednou vzala školní tašku, roztočila se okolo vlastní osy a tou taškou zahnala ostatní déti do kouta. Docela to bolelo, dostat roztočenou taškou po hřbetě.
                A měla klid. 😀

                1. Něco podobného jsem zažil později, na učilišti. Tak dlouho jsem se nechal šikanovat, až jsem jednou v tělocvičně dostal opravdu velký „bílý“ vztek a jednoho spolužáka zmlátil do krve. Ostatní utekli. Učitelé dělali, že nic nevidí. Ostatně – totéž dělali i předtím, než jsem vybuchl. Neviděli, neslyšeli.
                  A totéž – měl jsem už pokoj. Báli se mě.

                  Nejvíc jsme se podivil. když z nich po letech vylezlo, proč se do mě tehdy trefovali. Byl jsme už tehdy radioamatér a oni mi záviděli, že rozumím věcem, které oni nechápali.

                  1. Ano, něco podobného jsem zažil taky.Elektroniku a chemii jsem mohl pěstovat tajně, výzkum jsem financoval z peněz na obědy v době,kdy rodiče byli ještě v zaměstnání (brácha byl v polepšovně).Krásná léta života.
                    Jakožto ateista děkuji Všemohoucímu za včasné odstartování hormonálních změn, protože jsem přepral i o hlavu větší spolužáky (byl jsem druhý největší ve třídě, dnes měřím 173 cm). Pokusy s chlorem (včetně chlorodusíku a chloracetonu dle německého návodu) jsem bez problémů využil v praxi odborného učitele. Žáci měli po chloracetonu červené oči, ale stěžovali si ti v paralelních třídách ,,proč taky neděláme pokusy“.
                    Je dobré, když se narodíte ve větším městě, kde se dá dohromady odborně vedený kroužek, práce v tajnosti -útěk před výsměchem- v sobě nic pozitivního nemá.

                    1. No a vidíte to!
                      Když jistý hoch ve sklepě za hromadou briket z Donbasu vynalezl Novičok, tak mu to má za zlé celý kolektivní Západ. Přitom jen využil chvíli klidu, když byla máma na dače a zrovna ho nenutila hrát na basu.
                      🤔

                2. ale to sa postavila sama za seba … ja sa sama za seba nepostavila, len raz, tusim v siestej triede som jedneho fakt neprijemneho (mozno aj sikanujuceho, ktohovie, tenkrat sa to slovo v skole nesklonovalo) prastila pastou do ramena … som sa z toho malem poblila …

                  ale dolezitejsie mi prislo, jak moja mama trieskala dverami na riaditelni, ked jej KOLEGYNA bola nespravodlivo obvinena … na to nema gule kazdy … moja mama asi mala, ze bola este slobodna, bezdetna … a od rany, uz na zakladke chodil jej otcovi bonzovat starosta, ze mu syna vysvihala vrbovym prutim pri nejakej prilezitosti …

                  ale to velke gesto s rybickou tie decka nenauci, ani postavit sa za seba, ani postavit sa za kolegu … len ukaze tym deckam dlhy nos, vidite, nechali by ste tu rybku chcipnut, parchanti

Napsat komentář: Sibyla Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *