8 srpna, 2022

Jen takové přemítání

Současnost není moc klidná. Když jsem psal povídání o cenách, narazil jsem na heslo „Za Babiše bylo líp“ a to mě přehodilo k tvrzení „za komunistů bylo líp“. Když si tak čtu zahraniční weby (pozlatil bych ruce tomu, kdo vymyslel překladač), ale i tuzemské (nikoliv hlavního proudu) – moc se mě líbí Kosa (kde poslední dobou vycházejí dost katastrofické věci), přidal bych své heslo „za mého mládí bylo líp“.

Řekl bych, že všechna ta hesla v porovnání se současností mají své racionální jádro. Babiš před covidem i během covidu dokázal uklidňovat masy, byť to stálo hodně státní rozpočet. Na druhé straně se neubránil v takové pitomině, jako byl Čuk a Gek ve Vrběticích. Zřejmě na něj naši američtí přátelé něco měli a prostřednictvím agenta Koudelky zařízli Rosatom v Dukovanech. Celkově mám dojem, že výsledky jeho agendy v Bruselu a okolí lépe hodnotil on sám, nežli by to bylo vidět na postavení ČR, když odcházel z funkce. Hnutí ANO je hnutím jednoho muže, ale vidím zde zdatného nástupce: Havlíčka. Pro mne programově hnutí ANO a ČSSD splynulo v jedno (a proto je ČSSD mimo). Kdo chce volit ANO, nechť tak učiní a budu to respektovat; já to nebudu.

Pro diskuzi je zajímavější tvrzení „za komunistů bylo líp“.

To se mě míchá s občasným vypichování provinění, že ten či onen byl v KSĆ (naposledy je toto out u generálského kandidáta na prezidenta, nevadí ale kupodivu u člena ústavního soudu). Pokud si vzpomínám, tak celá řada mých přátel byla v KSČ z naprosto racionálního důvodu: potřebovali to ke kariéře. Mě tam nechtěli kvůli nějakým mým charakterovým vadám; mrzelo mě to; dnes se ale rád chlubím vnoučatům červeným diplomem z VUMLu (mám ho schovaný, co kdyby se doba obrátila).

To (a žádná věrnost vedoucí úloze KSČ) byl zřejmě případ našeho generála. Udivuje mě ale, že jej nechtějí ani z Pětikolky. To že se ohánějí jen jeho někdejším členstvím v KSČ je zajímavé (kariéra v NATO, má charizma). Chce to průzkum v poslaneckých řadách. Ale ani on není můj kandidát – vlastně nevím koho volit a asi ani volit nepůjdu.

Za komunistů líp nebylo.

Byla to doba takového přítmí. Fungovala osobní samocenzura; občasné vtipy o zlatou mříž (zlato: nejvtipnější, mříž: vězeňská kobka) v kruhu prověřených přátel. Cibulkovy seznamy mě ukázaly na pár mých spolužáků na škole jako spolupracovníky STB, dokonce i jednoho již nežijícího přítele z doby základní vojny, jenž se později stal poslancem. Kádrový pořádek KSČ a nikoliv schopnosti určoval možnost kariéry. Možnosti cestování: socialistický tábor. Sortiment zboží (asi tak 5 % současného stavu). Úsměv vzbuzuje (tehdy to tak ovšem nevyznělo) nedostatek některých důležitých drobností (pamětníci znají případ hygienických vložek – vozil jsem je domů přes půl republiky při služebních cestách).

Ale byla to doba našeho mládí, ve kterém jsme se zamilovali, oženili, zplodili syny a dcery, postavili domy. Především proto se říká, že tehdy bylo líp.

Ale v jedna věc je pro mne naprosto jistá. Lidé k sobě měli blíž i díky různým BSP, ROH a SSM, kde obdržené dotace umožnily nádherné večery při grilování a požívání nezdravých tekutin. Dnes jsme se navzájem odcizili, po práci nazdar a jedu domů.

Závěr by mě vyznít jásavě. Shodili jsme komunistické okovy a jdeme vstříc světlým zítřkům.

Nejdeme.

Můj převládající pocit (kromě neduhů mého už dost opotřebovaného těla) je strach.

Strach o děti, děti mých dětí a jejich budoucnost.

To, že se sdružujeme na alternativních webech je příznakem nesvobody, opět požadované autocenzury a omezování svobody slova či názorů.

To, že prožíváme růst cenové hladiny, plynové a sankční války, nedostatky toho či onoho je příznakem možné naší chudoby.

Ale to není ten hlavní důvod měho strachu.

Bojím se války, totální války, s použitím jaderných zbraní.

Bojím se o život a zdraví svých dětí.

99 thoughts on “Jen takové přemítání

  1. Prosím, kdy v minulosti z pohledu současnosti nebylo líp? Teď se to ovšem nějak zvrtlo a místo zářivé budoucnosti nás mají čekat jen temné a studené zítřky – aneb kde jsou ty všechny zázraky předpovídané ve sci-fi z dob našeho mládí?!

  2. Za socialismu byl život opravdu jiný a já jej chápu i s průsery jako kvalitnější a lepší .Vlastenectví bylo potvrzováno na všech úrovních, fabriky byly státní i národní atd. V roce 1989 jsem očekával odstranění nedostatků ,ale ono došlo k zhroucení všeho. Jistě ,je vidět jak se lidé mají dobře ,ale vše je bohužel nafouklé podstatou ,že jsme jen národ vazalů a bezmozků bez vlastních myšlenek.

    1. Trochu bych protestoval.
      Taky jsem už stařík, ale za socialismu nebyl „národ“ tak důležitý slovem. Internacionální pomoc, proletáři všech zemí, spojte se…
      Nacionalita je jenom jedním z parametrů života. Když se stane jediným, vidíte na Ukrajině. S náboženstvím je to stejné. Kolik válek bylo vedeno kvůli víře. A jde přitom o majetek, území, vliv.

      Jsem z poloviny Polák, ze čtvrtiny Němec a zbytek je Slezan. Mohu se snad identifikovat s některým národem? Ale žiji tady, mám „české školy“ a tak se cítím Čechem. A národnost nebo víra druhých je jen jedna vlastnost Jako barva vlasů nebo výška postavy. Existuje, ale není důležitá.

      1. Ja by som to brala tak, ze tenkrat to nebol nacionalizmus, ale vlastnectvo … bola som v siedmej triede, jak prisiel prevrat, co si najviac pamatam z hesiel bolo – pracuj pre vlast, buduj vlast, miluj vlast = staraj sa o miesto, kde zijes, ktore je tvoje vlastne … dnes je vlastenec nadavka, asi je spravne milovat usa, a nemecko, a najnovsie ukrajina nam ma byt prednejsia nez vlast … a preto to tu takto vyzera … pretoze budujeme cely svet, okrem toho, co je nase vlastne.

        1. Ano. Je to jako u všeho v životě otázka míry. Všeho s mírou.

          Třicet ket sem neměl rád sověty. Ne Rusy, sověty, komunisty. Měl jsem dvacet, když nás obsadili-Z té nechuti jsme ovšem musel vypustit ruskou hudbu, ruskou literaturu, balet…
          Když k se k nám začali stěhovat ruští kumštýři, připravení a pracovití, pochopil jsem, že být Rusem není vada. (Oni vlastně mířili dál na Západ, ale zjistili, že u nás je taky dobře a navíc, že když neznají české slovo, pomůže i ruština.)
          Koupili si tu na dluh domy, vdali se a oženili, děti mají české školy a od českých je rozeznáte jenom tak, že mají jiná příjmení. Ale Rusko je pro ně stále vlast, ruského pasu se nevzdají. A za bábuškoj a děduškoj jezdí aspoň jednou za dva roky. To je vlastenectví.
          Když ale někdo na ulici vykřikuje „Smrt moskalům!“ a nosí obraz Stěpana Bandery je to už čistý nacismus. Nebo ty Rusy opravdu zabíjí (Oděsa).
          ===
          Kdysi se noční Ostravou ozývaly opilecké hlasy „Ostrawica – granica!“ – jako že by se měla Polsku vrátit Slezská (Polská) Ostrava. Ale to byl spíše takový humor. Nenašel odezvu. Výkřiky dozněly – a nic.

  3. Jsem už z poněkud starší generace. Netrpím představou, že za komunistů bylo líp a na své dětství a mládí nevzpomínám s nostalgií. Ale je fakt, že lidi opravdu měli k sobě blíž, že peníze nebyly jedinou měřitelnou hodnotou. Možná to byla jen propaganda, ale vnucovali nám pocit, že sice jsou problémy, ale že ty problémy se dají řešit a jednou bude líp. Dnešní doba představuje boj o koryta. A perspektiva je, že bude hůř. Mám strach. Ne o sebe, já už to nějak doklepu. Ale o své děti a vnoučata. Já sama jsem zatím spokojená, věci fungují tak, jak se od nich očekává. Já už to nějak doklepu. Když dojde na nějakou katastrofu, tak to z mého hlediska neřeším. Svůj život už mám víceméně za sebou. Ale jaká budoucnost čeká moje potomky?

  4. Milé spolubabky a spoludědkové!
    (Koho se to netýká, ať dál nečte, mohlo by mu to ublížit!)
    Za komunismu nebylo líp ani nebylo hůř. Bylo jinak. Co bezesporu lepší bylo je fakt, že jsme byli mladí, zdraví a měli jsme život před sebou. Dnes to platí jen velmi podmíněně nebo spíš vůbec.
    Kdyby se svět nevyvíjel, tak se nakonec pokazí. Druh, který se dostatečně nemnoží, vyhyne.
    Ale:
    Když se ale něco replikuje příliš rychle, vyhyne nebo je odstraněno. Rakovina. Jednodruhový svět.
    Pokus Západu podřídit si celý svět se proto nemůže povést. Život je boj a a takovým musí i zůstat.
    ===
    O.T.:
    Dnes je výročí svržení atomové bomby na Hirošimu. 6. srpna 1945 na následky výbuchu „Tlustého chlapce“ zemřelo asi 140 000 lidí. Na Ukrajině jich už k dnešku bylo téměř dvojnásobek. A náš svobodný demokratický svět tam dodává moderní zbraně, aby těch mrtvých a zmrzačených bylo víc a zisku zbrojařů rostly.

    Co můžeme dělat? Chodit na demonstrace je zbytečné, pokud se nestrhne lavina „lidového odporu“. Tu ale ty dva miliony důchodců (či kolik jich je) nestrhne. Nemohou ani vstoupit do generální stávky.
    Primitivní národy mívaly jednu instituci, která jim pomáhala řešit problémy, přežít a kterou jsme bohužel nepřevzali. Rada starších. Bojovníci se před důležitými rozhodnutími ptali těch, kteří už něco podobného zažili. Aby neopakovali jejich chyby. Takže naše síla je jedině v tom, že „my víme“. Tak to taky říkejme všem blízkým a známým. Mladým. I když nás budou považovat za „hloupé penzisty, kteří neprocestovali celý svět a věří čemukoliv…“
    Ve skutečnosti je to téměř naopak. Ale na ta horká kamna si musí každý sáhnout sám. Aź potom si vzpomenou, že jim to děda / babička / táta / máma to už říkali.
    Neměli jsme to za mlada ale stejně?

    1. Moc hezky napsáno.
      Každá generace si musí tu tlamu nejdřív natlouct sama. A rada starších na tom nic nezmění.
      Držím jim palce.

    2. Kocoure, Váš příspěvek tesat do kamene. Opravdu.
      A k tomu zda bylo kdysi lépe nebo hůře z hlediska armády: Co myslíte, dokázala by tehdejší ČSLA i s využitím dnešní moderní techniky ochránit hranice před nezvanými návštěvníky? Já vím, i za cenu zastavování aut na hranici.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.