25 března, 2023
Vidlákovy kydy

Ještě jednou a je s vámi konec

by Vidlák

Krátký organizační úvodník:

Přátelé, v posledních dnech jsem strašlivě zavalen vašimi mesengerovými zprávami, že nejsem schopen na ně reagovat. Přitom 90% z nich jsou prostě jen odkazy na různá videa. Včera mi jeden a týž odkaz přišel asi šedesátkrát. Prosím, neposílejte mi to. Ani v mailu ne. Potřeboval bych člověka na plný úvazek, aby jen řešil toto.

Můj mail najdete v záhlaví na mých mateřských stránkách: https://www.vidlakovykydy.net/ Prosím používejte ho jen tehdy, když mi chcete něco důležitého. Výzvy k podpoře, odkazy na články a videa, to dávejte do komentářů pod články, ale po mesengeru a mailu se mnou komunikujte opravdu jen o důležitých věcech.

Dále upozorňuji, že pokud posíláte peníze Milanovi Vidlákovi na časopis Šifra, tak je posíláte jemu a ne mě. Já a Milan Vidlák nejsme jedna a táž osoba. Nemám samozřejmě nic proti tomu, abyste ho podpořili, ale pokud jste poslali peníze jemu, tak se k vám moje kniha opravdu nedostane.

Tento úvodník nás teď bude nějaký ten týden provázet… je to nutné.

A teď už dnešní text:

Před několika dny jsem dával na sklo článek, ve kterém jsem upozornil na novou iniciativu Jiřího Paroubka, který se snaží rozjet nové levicové hnutí s názvem Nespokojení. Chce propojit levou část voličského spektra a vrátit k sociálně demokratických hodnotám z dob, kdy se tato strana bila za zaměstnance a ne za padesát pohlaví a neutrální záchodky. Paroubek také naznačil spojení kupříkladu s Michalem Haškem i s KSČM.

Ve svém článku jsem napsal, že Paroubek byl poslední skutečný předseda Sociální demokracie. Po něm už přišli jen likvidátoři, kteří si dodnes myslí, že to dělají dobře a dokázali z třicetiprocentních preferencí udělat preference tříprocentní a každým dalším krokem dokazují, že ČSSD má stále ještě kam klesat. Většinu voličů si už dávno sesbíral Babiš, něco odevzdali Okamurovi a tím se podařilo, že pokud ČSSD zítra zmizí z dějin, nikdo to ani nepozná.

Ale také jsem napsal, že v dnešní době není snadné dělat demonstraci. Lidi už si totiž jen tak z něčeho na zadek nesednou. Zadlužení prodavači pizzy umějí svolávat desetitisíce lidí i bez transparentního účtu a založeného spolku. Chuť demonstrovat by byla, ale veřejnost už tak nějak ví, jak to chodí, už mají odhad na situaci i na lídry a pustit se do něčeho takového, to člověka může vystřelit k výšinám a nebo ho to politicky pohřbí. Středula by mohl vyprávět. Jeho prezidentská kandidatura skončila ve chvíli, kdy na odborářskou demonstraci dostal jen sedm tisíc lidí. Všechno ostatní byla už jen monetizace.

V úterý jsem měl cestu do Prahy a tak jsem si ji naplánoval tak, abych se na hentu paroubkovu demonstraci alespoň na chvíli mohl podívat.

Nerad to říkám a jako starého levičáka a voliče Sociální demokracie mě to vysloveně mrzí, ale dle mého soudu to byla pěkná slabota. Lidí mohlo být tak dvě stě, možná tři sta a to jsem optimista. Dobrá půlka z nich byli příznivci KSČM, což mě nepřekvapuje, protože komunisté měli vždycky mnohem disciplinovanější a loajálnější členy. Červené vlajky jednoznačně převládaly.

Nejhorší dojem ale na mě udělalo samotné pódium… Prázdné. Nic. Žádný banner s nápisem „Nespokojení“ nebo s čímkoliv jiným. Šedivá konstrukce, nikdo se nepokusil to ani ozdobit. Kdyby tam přijela Česká televize natáčet dezoláty, tak mohl být kameraman naprosto v klidu. Do záběru by se žádná dezolátní reklama stejně nedostala, protože tam žádná nebyla. Přitom to je základ všeho. Novináři nikdy nenatočí hezké záběry, vždycky se budou snažit najít bezzubého křičícího důchodce nebo nějakého potetovaného ranaře… a když ho nenajdou, tak si ho tam sami přivedou. To je normální. Ale je velký rozdíl, jestli za člověkem v popředí vlají české vlajky… Je jedno, že J.X. Doležal ve svém článku nadává na proruské troly… důležitější je, že na záběrech z pódia je i nápis „Česko proti bídě“. Když už platím za zábor prostranství a musím si objednat někoho, kdo tam postaví repráky a další audiovizuální techniku, tak prostě musím pamatovat i na příslušné nápisy a odkazy na www stránky. Dvě reklamní rolety to fakt nevytrhnou.

Mimochodem… je čtvrtek a já jsem stále ještě nenašel žádné internetové stránky, které by tomuto novému hnutí patřily. Je možné, že mi to vyhledávač prostě ještě nenabízí, ale zatím je možné je najít jen na fejsbůku a z demonstrace je tam jen jedna fotka, tisková zpráva , ale žádné video. Na jůtubu také nic. Přitom se to natáčelo. Viděl jsem to.

Na loňských protivládních demonstracích bylo vidět nadšení organizátorů. Nějaká snaha.. víra, že by se svět mohl zlepšit, že je možné se semknout a pohnout světem. Bez ohledu na všechny chyby organizátorů to byl pokaždé úžasný happening, který si lidi zpravidla užili. Demonstrace leckdo využil – Václavák byl plný různých petičních stánků i samozvaných proroků, kteří se tam setkávali se svými příznivci (včetně mé maličkosti.) Tady nebyl nikdo. Nebyl ani důvod.

Pánové, já vím, že jste kdysi byli ve vysokých funkcích. Já vím, že jste ve své době předvedli tah na branku i schopnost improvizovat. Já vím, že jeden obyčejný Vidlák vám do toho nemá co kecat, ale ještě jedna taková demonstrace a je s vámi konec. A dost možná je to jedno, protože je s vámi konec už teď. Čišela z toho tak hluboká šeď, že to chvílemi působilo až zoufale.

Takhle se to prostě nedá dělat. Demonstrace se svolává s delším předstihem a už dávno před svoláním se na její organizaci pracuje. Je třeba se naučit pracovat se sociálními sítěmi, protože velká média pomáhat nebudou. Je třeba si vytvořit zpětnou vazbu s publikem, je třeba sehnat peníze a hlavně – všichni už víme, že se to dělat dá. Tato demonstrace působila, jako by se někde vyškrábly poslední peníze ze stranické pokladny a objednaly se za to repráky a střecha. Stál jsem tam a dělalo to na mě dojem, že „ti burani si nic jiného nezaslouží.“

Ve stejné době Jindra Rajchl vydal 200 tisíc korun jen za letáky a zařizuje, aby Václavák byl ozvučen odshora až dolů. A už měsíc nedělají stovky a tisíce lidí nic jiného, než lepí plakáty, posílají maily a dělají koláže na fejsbůku, jak na demonstraci zve i Petr Fiala. Mají krajské koordinátory, organizují autobusy. Nejprve vytvořili podpůrnou strukturu a teď ji využívají. Není to show jednoho muže. Jsou za tím tisíce pracovních hodin.

Prostě nebe a dudy.

Jasně, Paroubek mluvil dobře. I ti ostatní. Správně pojmenovali příčinu většiny problémů. Je vidět, že vědí, jak to v politice chodí. Ale bylo to prostě takové ušmudlané. Do politiky neseme šedé pódium a zachraňují to disciplinovaní voliči KSČM. Rád bych řekl něco lepšího, ale kde nic není, ani čert nebere. Sorry jako.

PS.

Přátelé, výpis z účtu za únor je nahraný do zasílací aplikace, takže vy všichni, co jste si předplatili moji knihu v únoru, můžete si zadat adresu pro zaslání.
Zásilky zvládneme rozeslat během příštích čtrnácti dní.
Pokud mi nějaké knihy ještě zbydou, vezmu je na demonstraci.

Aplikaci najdete přímo na Vidlákových kydech. V záhlaví rozklikněte „objednat knihu“

Zde je přímý odkaz: https://kniha.vidlakovykydy.cz/

246 thoughts on “Ještě jednou a je s vámi konec”

  1. „…úžasný happening, který si lidi zpravidla užili…“ ..no a o to tady jde.., užívat jsem si jezdil k móóóři a hepninigy beru od ochránců sovy kropenaté…, … sorry jako, ale tudy fakt ne…

    Odpovědět

  3. Pozoruhodný dnešní článek Chmelára o lžích kolem Ukrajiny, který rozhodně není proruský, ale tím méně je proukrajinský.

    Drsný seznam klamů a demasování ahistorických paralel.
    ——————————————————————————-
    https://casopisargument.cz/?p=48840

    Odpovědět

  4. Nějaký Rychlík píše v lidovkach

    Nepochybně i porážka Ruska v dnešní válce by byla pro ruský národ požehnáním: Putin a spol. by se museli pakovat z Kremlu, vznikla by naděje na obnovu demokratického režimu a návratu Ruska do Evropy. A potom bude možná jednou, v daleké budoucnosti, možné mírovou cestou vyřešit i otázku Krymu. Zdá se to být nemožné? V roce 1945 leželo Německo v troskách po tak katastrofální porážce, jakou německé dějiny do té doby neznaly; avšak tato porážka byla pro německý lid ve skutečnosti v delší časové perspektivě vítězstvím. Německo (mám samozřejmě na mysli Spolkovou republiku, nikoliv onen efemérní útvar zvaný NDR) se v jejím důsledku trvale vzdalo svých imperiálních ambicí, vrátilo se mezi demokratické a svobodné země, a nakonec v roce 1990 dosáhlo i svého opětovného sjednocení. I Rusko po své porážce a samozřejmě bez Putina, Medveděva, Lavrova etc. může jít touto cestou a jistě je čeká skvělá budoucnost.

    Odpovědět

    1. Rusko udělalo zásadní chybu, že uvěřilo slibům mírumilovného Západu a nenechalo si (jako vítězná mocnost) pár základen ve vých. části Dojčlandu, samozřejmě co nejblíže Rammsteinu!

      Odpovědět

      2. Především jde o špatnou personální politiku v tehdejším CCCP. Nikdo z nich dle mne Západ za mírimilovný určitě nepokládal – šlo o peníze, moc, kariéru, o spotřební pozlátko, a naprostou lhostejnost vůči vlastní zemi a jejím obyvatelům. Spíše možná u jistých lidí či kruhů v tehdejším CCCP zavládl pocit, že se lze vykoupit a za nabytý obnos za rozervaný, rozkradený státní plus veřejný majetek, za aktivní spolupráci při drancování přírodních zdrojů plus službě ďáblu v podobě západních výzvědných agentur ( ano, téměř všichni rušští oligarchové vzešlí z Jelcinovské éry byli pod kuratelou CIA ) budou „přijati do západního VIP“ Clubu se všemi poctami – samozřejmě bez jakéhokoliv ohledu na cokoliv. Nepřipomíná vám to něco?
        A on se Západ mávnutím kouzelného proutku vůči „demokratické“ části RF choval přátelský, Hollywood točil filmy o spolupráci s těmi správnými, v Kremlu korzovali us poradci, bankovnictví přešlo pod vliv dolaru, stát byl rozparcelován pos správu vybraných oligarchů, armáda a bezpečnostní složky paralyzovaná, propad HDP děsivý, a na Rudém náměstí pokládají hladoví i spití lidé …
        Dílo bylo téměř dokonáno, za aktivní účasti jistých nejen ruských vrstev ( uvědomme si, kolik národností tvořilo CCCP ) …
        RF může proradnost západu jako klacek používat, a poukazovat na svůj tehdejší ( I nedávný ) neuvěřitelně vstřícný postoj, nicméně alespoň část z nich není padlá na hlavu, a i přes mnohdy překvapivě naivní ( dle západních, místních zdrojů a médií ) reakce, skutky, řešení velmi dobře vědí, CO mají před sebou, jaká příšera se skrývá za demo škraboškou …
        Přičemž Gorbačov je extra zvláštní persona – v negativním slova smyslu… Takto bezostyšně zradit, prodat, rozložit, rozbít zevnitř jeden pól globálního politického uspořádání …

        Odpovědět

    2. Tenhle kovaný ojrosoudruch se úplně zbláznil.
      Nic horšího by nás nemohlo potkat, než rozvrácení RF. Ono bohatě stačilo rozvrácení Iráku, Sýrie, Afghánistánu , Libye a mnoha dalších zemí. Hladoví a pořádně naštvaní lidé se masově hrnou do Evropy.
      Do Ameriky né, přes Atlantik je to poněkud z ruky.
      Rusům se v české kotlince náramně líbí, už od TGM. Po vítězství bolševismu jich k nám přicestovaly mraky , i když hodně z nich pokračovalo dál západním směrem. Byli to převážně vzdělaní lidé, takže se to nějak vsáklo. Ale o nějaké asimilaci v mnoha případech nemohlo být řeči, berou nás jako nedovzdělané hloupé malé brášky.
      Tentokrát by to asi byli spíš tzv. noví Rusové, a dozajista i mafiáni, ruská mafie má v Evropě docela zvučné jméno.
      Nejlepší soused je spokojený soused, sousedit se zdecimovaným státem je na nic. S Ukrajinou jako nárazníkovým pásmem se nedá počítat, tam by se zmítali v rozvalu státní správy taky. Což činěj už desítky let.

      Odpovědět

      1. Příklady: Roman Jacobson (Pražský ligvistický kruh)
        Jiří Lammeraner (Baku, Elektrotechnika, profesor ČVUT)
        Peter Grünberg, (Plzeň,Nobelova cena za fyziku 2007, otec Fjodor, konstruktér Škoda, nar.
        Petrohrad, zemřel v Plzni 1945 na skvrnitý tyf)
        Dimitrij Slonim narozen ruskému otci, pracoval na očkovacích látkách proti vzteklině,
        obrně, příušnicím

        Odpovědět

  5. Mě oslovuje „Modrej“. Aktuálně na Psu. Protože není politický ekonom.
    Je ekonom bez přívlastků. Je ekonom.

    Odpovědět

        1. Podobné reakce jsem zde samozřejmě očekával.

          Víte, podle mého názoru se celá česká politika, vlastně méně ostře i celá česká společnost, v prvním přiblížení dělí na dvě strany: českou – chcete-li, pročeskou – a protičeskou. Nebudeme-li toto rozdělení respektovat jakožto primární, jsme odsouzeni do fekálií, jež nás obklopují, zapadat stále hlouběji.

          Odpovědět

          1. Když Sibylo to pořád dělí pravo – levo.
            A ono už je to dávno jinak. Sibyla je taková Anna proletářka.
            😀

            Odpovědět

            2. Je a není. Jsme totiž v Bohemii, a tady platí specifická pravidla. Není pravda, že klasické dělení je mrtvé-nakonec i Váš bývalý favorit Klaus o tom často mluví.
              A třeba na něm si ukážeme absurditu dělení české-protičeské v praxi.
              Jistý pravicový premiér prosadil jistou formu privatizace všeho, začal si uši, zavřelmoči a zaštítil, vychoval a motivoval generaci, kvanta tržních hrdinů ala Velká Británie v19.století. Výsledkem už v prvním desetiletí demošky, jenž bylo definováno právě oním pánem a jeho „přechodem k tržnímu hospodářství“ ( Prágl by volil i jeho tenisovou raketu ) totální rozvrat průmyslu, téměř kolaps bankovnictví ( nebýt státních intervencí, tak jde o obdobu Black outu ) , rozklad zemědělství, prodej -spíše rozkradení ( ach, to názvosloví, že ) VŠEHO, včetně distribuce pitné vody jak především zahraničním ( západním ), tak v menším i domácím zájemcům ( kde ty peníze vzali, čím a jak ručili, pro koho a jak obchodování, necháme bokem ) . Inflace tehdy také problém, tehdejší premiér je dodnes spojován ( a dle mnohých oprávněně) s jeho finančně-majetkovým ziskem v podobě skutečného vlastnictví majetku jistého miliardáře… A ten samý premiér měl západu plná ústa, ve všech oblastech, a tetelil se blahem při přijímání čestných doktorátů. Ten samý premiér adoroval západ jak rétoricky, tak de facto zničením a rozprodejem nejen průmyslu právě do západních rukou, od čehož se odvíjí dnešní pozice kolonie.
              Dnes je ten samý pán svými pohrobky, svými ideovými žáky, následníky a pokračovateli v šuplíku téměř proruských Švábů, a je brán co by člen „českého, pročeského“ křídla.
              Na straně druhé je jeden z kandidátů na OPORTUNISTU STOLETÍ, jistého Dlouhého, šedé eminenci privatizační loupeže, který se nestyděl přímo sloužit Goldmannům, a davy havloidů, jež se původně tvářili co by ex offo českých zájmů – a dnes tvoří páteř „osvícené“ Demolice, jenž, světě div se, respektive její dominantní část , o sobě prohlašuje, že je pravicová…
              Tedy otec-zakladatel amerikanizace a trhovecrví, pravičák versus jeho pohrobci-taky pravičáci … Duchovní pachatel a symbol českého zbídačení, finančně-hospodářsko-politického vazalství až otroctví versus jeho v tomtéž úspěšně pokračující následníci …
              A do toho PRO jako z pěny se zrodivší osvoboditelů od jha Demolice, jako na potvoru vcelku silně vpravo se distancuje od všeho, co jen zavání levicí , možná včetně toho Klause, strany, osoby, jež se tváří PRO Česky, ale v reálu bude proevropská, a především se značným koaličním potenciálem na pravém spektru, a z rukávu začne sypat „osvědčené pravicové recepty “ …
              Veřejnost bude sice čučet, ale mileráda se přizpůsobí – jako všemu a vždycky.
              Ono není vcelku ani jasné, kdo je ve finále dnes pro a proti český, možná více, než vpravo-vlevo …

              Odpovědět

              1. To jsou ty důsledky hry na „nehledáme dokonalého“ , „hledíme jen dopředu“, „to je moc složité k pochopení, hlavní je dojem“ a nakonec „on je lídr“.

                Prostě titíž, kteří zvedají pěstičky proti Fialovi za drahý plyn, vzývají toho, kderý zašantročil Transgaz.
                Ti, co vyskakují na povel metr dvacet kvůli drahé elektřině pokyvují moudře hlavou na uznávanou osobností, která kus ČEZu prodala, nebo ten mechanismus Lipské burzy zavedla.

                Koukolík tomu říká stupidita – když se rozpojí uvažování a realita, nebo příčiny od následků.

                Odpovědět

              2. Ono není vcelku ani jasné, kdo je ve finále dnes pro a proti český (zvýrazněno mnou) — Domnívám se, že si to příliš personifikujete. Já psal o dvou stranách (nemaje pochopitelně na mysli strany politické). Kdo stojí na které, je druhotné, vedlejší; kdy stojí na které rovněž. Podobně zda vskutku stojí: Jedna věc jsou názory a úmysly dotyčného jedince, druhá jeho rétorika, třetí jeho skutky, čtvrtá jejich výsledky, které se samozřejmě od úmyslů mohou strmě lišit, stejně jako od rétoriky. Navíc politik, který k Vám promlouvá skrz projevy, články, zákony a opatření jím navrhovaná či přijímaná, a skrz media, ale vždy jednosměrně, pro Vás nikdy nebude srozumitelný do té míry jako člověk, s nímž se můžete setkat peer-to-peer, chtít po něm vysvětlení či s ním uzavřít vymahatelnou dohodu.

                Zkrátka (nemám bohužel kdy se rozepisovat), personifikovat si politiku je dle mého názoru těžká chyba. Těžká chyba, za kterou již desítky let těžce platíme. Na druhou stranu uznávám, že blízká lidské přirozenosti: viz třeba antičtí bohové a bůžci všeho možného.

                Speciálně, u naprosté většiny kritiky a kritiků Klause mi schází schopnost popsat a doložit, co by bývalo lepší udělat jiného. Často se neumím ubránit podezření, že jejich kritika je povahy emotivní, postrádá pevný věcný základ, nebo se snaží si nějaký opatřit až sekundárně. (Je to asi jako vykřikovat, že velmistr Tenaten se dopustil hrubé chyby zahrav 24. g3, a nebýt přitom schopen popsat a zdůvodnit variantou, co měl hrát místo toho.) — To ovšem neznamená, že bych vůči Klausovi neměl výhrady: Kupříkladu takový podpis Lisabonské smlouvy…

                Ostatně nad tím, co se dalo po roce 1989 udělat jinak (totiž, pokud se dalo), může člověk hluboce meditovat při čtení např. http://prog-story.technicalmuseum.cz/data/golan/almanach-5C.pdf … Právě v tomhle oboru to pokládám za zvlášť zajímavé, zašmodrchané a zároveň zřejmé.

                Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *