28 září, 2022

Kmáni u mikrofonu

Tento článeček navazuje na Pány a kmány, a Nechte lidi mluvit! z minula. Mluví o konverzačních možnostech větších shromáždění, kde má obyčejný člověk šanci zasáhnout do děje. Vždyť demokracie začíná u každého z nás.

Dole je dovětek o reportáži našeho Starého kocoura a videu KTV o demonstraci v Ostravě, která… divoucí div… dala mikrofon lidu.

A teď už, jak na to.

——————–
Na demonstracích, které využívají zkušených řečníků, může být druhý mikrofon pro “hlas lidu.” Určí se člověk, který ho bude obstarávat, a lidé z davu jsou pozvání na maximálně (např.) 3 minuty z pódia mluvit v přestávkách mezi připravenými řečníky. Leckde tam stála fronta, kde to zkusili! Ale daný čas se musí hlídat.

——————–
Při jednodenním programu, kde se sejde kolem 50 až 100 lidí, je možno vyměnit přednášky či panely za maloskupinovou konverzací. Řekněme že by “po staru” byl připravený panel s třemi řečníky, kteří částečně přednášejí a částečně mluví mezi sebou. Mají hodinu a půl; na konci mohou brát několik otázek z obecenstva, zbývá-li čas. A tak se to opakuje celý den.

“Po novu” to může být takto: Místo panelu oznámí ti tři na pódiu tři různá příbuzná témata, a každý se odebere k jednomu ze tří stolů opodál. Účastníci se jdou přidat ke skupině s tématem, které je nejvíc zajímá. Každý bývalý panelista udělá 20 minutový úvod či minipřednášku, a pak lidé diskutují s ním a mezi sebou. A je-li zájem, mohou se ti tři nakonec sejít na pódiu na kus řeči, čili sdílet navzájem myšlenky, které vykrystalizovaly v malé skupině. A tak se to opakuje několikrát během dne. Je-li sešlost větší, může být témat vícero.

———————
Na dvoudenním (či vícedenním) setkání je možno zorganizovat tzv. “Otevřený prostor.” Otevřený prostor může mít i stovky účastníků. Tato forma organizace umožňuje, aby si účastníci sami vybrali témata k diskuzi a tak se přímo na místě podíleli na vytváření programu. Radikální, viďte? Že by si lůza sama vybrala, o čem chce mluvit? Neslýchaná drzost! 🙂

Jak se to dělá v praxi? Každá konference Otevřeného prostoru má svůj širší námět. Například, “Potravinové samozásobování.” Po uvítacích instrukcích může kdokoliv navrhnout užší téma, které zapadá do námětu, např. “Slepice ve městě.” Napíše se na větší kus papíru, a připíchne na nástěnku. Když jsou všechny návrhy na nástěnce, organizátor dá každému přítomnému stejný počet lepivých barevných teček. No a pak všichni jdou, a polepí nástěnku tečkami podle svých preferencí. Nejpřitažlivější témata budou mít nejvíc teček. A z těch se vybere ten dvoudenní program. (Nic nebrání tomu, aby tento program byl doplněn i přednáškou či panelem, který byl připravený pozvanými “osobnostmi” předem. Ale hlavním účelem setkání jsou konverzace.)

Každý časový úsek na programu takto nabízí několik minipřednášek s diskuzí, a lidé mohou volně přecházet od jedné skupiny k druhé.

Existují i jiné nápady, leckde už uvedené do praxe. Ale vše musí začít tím, že organizátoři i “osobností” ochotně dají prostor ostatním lidem. Sami oceňují zpětnou vazbu na svoje názory, a dávají možnost vyjádření a “zablýsknutí se” i řadě dalších, obyčejných lidí. Není zde ten markantní rozdíl mezi obecenstvem a lidech na pódiu. Všichni jsou “účastníci” a všichni mohou přinést svou trošku do mlýna.

Tož tak. Přeju všem pěkné demokratické klábosení.
———————————————————
Postscriptum:
Menší demonstrace v Ostravě 9.3.2022 vypadala hodně jinak, než Praha. Organizátoři se rozhodli dát hlas lidu. Jak mile vzácné! Zde je mírně kritická reportáž Kocoura.
https://stary-kocour.blogspot.com/2022/09/revoluce.html
Ale odkazuje na youtube video, pod kterým jsou komentáře téměř všecky velice podpůrné, pozitivní, ba i nadšené.
https://www.youtube.com/watch?v=vitswU0NDyg

Vidím, že nejenom já toužím slyšet obyčejné lidi! Mám z toho radost. Chápu Kocoura, že to po čase znudí, zvlášť, když se čas nehlídá a leckdo zapomene skončit, když skončit má. Ale na druhé straně, ukazuje to, že zájem se podělit na veřejnosti o vlastní zkušenosti a názory je veliký. A jak se lidi mají naučit překonat trému a začátečnictví, než tím, že to prostě zkusí? A příště už to budou umět líp.

Pamatuju, když se ve Španělsku zhroutila před nějakými dvanácti lety ekonomika, lidi seděli na náměstích a vykládali u mikrofonu o svém životě a problémech… jak se je snaží vyhodit z bytu, že není pro mladé práce, osobní tragedie, atp. Ze začátku to bylo dojemné, fascinující, osvobozující, důležité. Za pár týdnů se to omrzelo. Ale tak jak v Ostravě, ukazovalo to, jaký je tu hlad po tom, sdělovat si veřejně a otevřeně, co nás individuálně i dohromady trápí a jak my vlastně vidíme svět. Kdyby měli Ostraváci takový ten Speakers Corner (Bedna a řečník? Tumáš bednu a mluv?) jako je v Hyde Parku, každou neděli odpoledne, nebyli by tak nadržení, a mluvili by víc k věci. Takové místo by mělo být ve všech větších městech, ne? A občas třeba i na Blaníku nebo na Lysé hoře. Nebo v Příčovech.

Zdravím neznámé organizátory ostravské demonstrace, a doufám, že tímto neskončí. Správně tušili, ze tam nepřijdou obrovské davy. Dali na pořad něco unikátního. Dali hlas těm, co hlas dosud neměli. Skvělá práce!

40 thoughts on “Kmáni u mikrofonu

  1. 28. září se mi jeví jako předčasné….ale mohu se mýlit.
    Vláda zatím na sobě dělá uzle aby zamezila nástupu Vidláků s vidlemi. Za jejich peníze. Jiné nemá. Aby nástup krize, stoupání vody v hrnci bylo pozvolnější a žáby nevyskákaly.
    Klíčová bude situace v celé EU. Až se ceny energie plně promítnou do cen ostatního. Až, jestli, začnou vážné rozpory mezi členy EU, na hospodářském základě. Snaha každý za sebe. Klíčové Německo a Francie. Záleží jak se to odrazí u nás. V mezidobí vhodným tématem, zatím co lidé zde začínají padat na hubu, by mohla být jednání o utracení desítek miliard na nákup zbraní, které nepotřebujeme, ale které jiný potřebuje prodat. Proto dnes přiletěl obchodní cestující ministr obrany USA. S nabídkou „exkluzívní smlouvy o obraně, jako bychom, zatím, nebyli v NATO, nějakých krámů i zdarma. Ovšem bez zahrnutého provozu, servisu, doplnění zbrojních systémů, a když už tu krámy se vším dalším harampádím, pak logicky další takové krámy z důvodu kompatibility, jednotného vybavení. Podobně jako když si koupíte něco od Apple, a pak zjistíte, že nejlepší je mít všechno ostatní od Apple, samozřejmě pravidelně obměňované pro zachování kompatibility. S onou smlouvou je kvalt aby pro případ předčasných voleb jí byla vázána i následující vláda

  2. Vitala bych vic myslenek o tom, jak organizovat mensi seslost (mensi nez tisicovy dav!).
    Muj prispevek se venuje demonstracim jen okrajove.

    Hudec psal:
    „Ale vše musí začít tím, že organizátoři i “osobností” ochotně dají prostor ostatním lidem.“
    Probůh, jen to ne!

    Proc ne? Proc ne v mensi akci, par set lidi? Proc by se to melo rozplihnout?

    1. Rozpatlá se to vždy. Protože se lidi za posledních třicet let nezměnili. Ozvučoval jsem v roce 1989 besedy s občany v divadlech (cca 500-600 lidí), kde mohl mluvit každý o čemkoliv. Třetí den jsme už věděli, že 4-5 minut prostě musí stačit. Jinak se ozývalo mručení i pískání.
      Prostě – tak to je.
      Hyde Park je jiná kategorie. Nikdo ho nesvolává k nějaké příležitosti, lidé jdou kolem a koho projev zaujme tak se zastaví a poslouchá. Když ne, zde dál rovnou.
      Loni v létě se takhle na náměstí prezentoval jeden rapper. Moc velký úspěch neměl. Tak vypnul svoji MP3 a šel dál. Před obchodním centrem to bylo o něco lepší, ale ne o moc. Jak to bylo dál nevím, šel jsem domů.

  3. Dotaz k ostravským organizátorům demonstrace:
    Proč tam nebylo nastoleno hlavní téma, shodné s pražskými požadavky?
    Požadujeme demisi vlády, zřízení dočasné vlády odborníků a vypsání nových voleb. Pokud vláda nepodá demisi do 25. září, tak na celorepublikové demonstraci 28. září, která bude přenášena na náměstí desítek měst po celé České republice, vyhlásíme občanské právo na odpor podle Ústavy České republiky a vyhlásíme nátlakové akce s tím, že budeme směřovat k vyhlášení stávky. Dále požadujeme okamžité zastropování cen elektřiny na ceny v tuto dobu v minulém roce.

    Poslední věta je ovšem nesmysl. Já třeba požaduji máslo za 15.- Kč. Ale kdo mi ho vyrobí? Až vystoupíme z EU a NATO můžeme se zabývat takovými věcmi. Restrukturalizaci hospodářství, školství, kultury, bezpečnosti atd. Do té doby je to žvanírna.

    1. Přemýšlel jste alespoň trošku v souvislostech před tím, než jste ten komentář napsal?

      Emocionální rozhodování je trend protlačovaný skrze sluníčka a progresivisty. Je to však jako infekce, šíří se to kolosálně, protože ta infekce napadá základy lidského myšlení, které degraduje na tunelové myšlení, které ztráci lidskost a tedy i schopnost myslet v souvislostech a čase. Infikovaný jedinec ztráci pojem o čase, minulost ho nezajímá a o budoucnosti sní jako by byl všemocný.

      Doufám, že roznášením této infekce pomůžete rozlišit jednotlivce dle výše uvedeného schématu. Ty krásné zítřky jsou však lehce zatemněné skutečností, že zatím na tu infekci neexistuje fumkční lék. Náhražky léčení dle Harariho schématu – v pravidelném podávání drog a přežívání ve virtuálním světě her – se ještě dostatečně nerozšířilo. Je ale možné, že Apoštolovo prorokování „zima a hlad“ bude univerzálním lékem.

  4. O.T. z Mackova blogu:
    Prezident Zelenskyj:
    Evropa se bez Ukrajiny neobejde. To je prostě fakt.
    Dodávám:
    Nemohu se zbavit silného dojmu, že se bez ní klidně obejdu nejen já, ale spousta a spousta dalších Evropanů. To je prostě fakt.

    1. I když mám velkou empatii, tak se nedokážu vcítit do lidí, co nedokážou prohlédnout tu lacinost a křečovitost toho zeleného komika, tedy dnes už tragikomika. Je tedy pravda, že jsem exot co je alergický na jakýkoliv projev marketingu-falešnosti a např. kvůli reklamám TV už skoro nezapínám, kdežto Zelenskému asi věří takoví ti zákazníci teleshoppingu co jim nevadí ani Horst Fuchs.

            1. Jezdím stále po servisu a od českých zaměstnanců slyším skoro unisono, že ti ukravínci, které MUSELI z příkazu ÚP zaměstnat, jsou fakticky nezaměstnatelní.
              Nelze jim například vysvětlit, že aby modrý kontejner na papír, nebyl už druhý den po jeho vyvážce plný, tak je nutně potřeba, všecky prázdné kartonové krabice rozebrat/rozříznout, aby jich tam vešlo víc.
              Oni prostě nechápou, proč by to měli dělat. Stejné je to s petkami, krabicemi od mléka, čímkoliv. Ukravina , nebo minimálně některé její části, prostě nejsou shodnou, či alespoň kompatibilní kulturou s naší.
              Vesměs jsou to mladí lidi, muži i ženy do max. 40 let a nikdo pořádně neví, kde nechali děti a proč ti muži „nebrání svoji zemi před agresorem“.
              V jedné z firem, kam občas jezdím, se na tuto okolnost zeptal dosti přímo, jeden z českých, dlouholetých kmenových zaměstnanců – a už tam týden nepracuje.
              Za ten dotaz jej na hodinu vyrazili, 3 roky před důchodem, z jedné z vedoucích pozic, na kterou následně vypsali konkurs.
              Ukravínský mladík atletické postavy, asi tak 30 let stár a úspěšně simulující práci skladníka, si šel stěžovat.
              V jiném podniku, který vyrábí plastové autodíly, odmítly tři české skladnice pracovat s ukroškami, pro jejich neskutečnou nepořádnost – českým skladnicím bylo v tomto případě doporučeno, odejít na vlastní žádost.
              S tím, že prý jejich práci budou za českou minimálku ještě rády dělat ty ukrošky.
              Fakticky jim nelze nic nařídit, nebo vysvětlit místní standardy. Jakmile ucítí, že by je to stálo víc, než to stávající minimální úsilí, tak „nerozumějí“.
              A ano, je pravda, že naprostá většina ukravínců výborně ruštinu ovládá a výborně jí rozumí.
              Dávejte si vážení dobrý pozor, s kým, o čem a jak mluvíte.
              My se tady umlátíme sami a mezi sebou. Ani k tomu nepotřebujeme nikoho cizího.

  5. Ta sobotní demonstrace především demonstruje stav naší demokracie ( zastupitelské).

    Na Václaváku se sešlo víc lidí, než kolik mají všechny naše politické strany dohromady. A tito lidé tam byli proto, že mají pocit, že je žádná ze stran nezastupuje a už se nebojí to veřejně prohlásit. Těch, kteří mají stejný pocit, ale bojí se to zveřejnit je řádově víc. Proto tam byli lidé nejrůznějších a často protichůdných názorů.

    Politické strany (a hnutí) už neslouží k zastupování zájmů voličů, protože své voliče ani neznají (a jak by mohly znát jejich zájmy a potřeby). Jsou to podnikatelské subjekty, které pouze animují procesy připomínající demokracii.

      1. I v tom Švýcarsku, kde je to součástí systému?

        Mě hodně pobavilo, jak se u nás cyklicky vedly papalášské debaty o tom, jestli zavést referendum a jak ho případně omezit.
        Jak papaláši byli v panice, že by lidi třeba měli možnost jim hodit vidle do jejich špíny. Zvlášť libový byl jeden, co se chytal za hlavu, že by třeba lidi hlasovali o vystoupení z EU nebo NATO .. nepřípustné, aby takové věci rozhodovali občané.

        Ono to celé taky dost souvisí se systémem a informačním prostorem. Referendum implementované jako fake, věc principiálně neřeší, stejně jako volby do roku 1989 nemohly změnit prakticky vůbec nic, protože holt se rozhodovalo nikoliv ve FS.

        Na funkční referenda je potřeba mít taky funkční informační kanály. Dá se možná dohadovat, jestli napřed vejce a pak slepici – já bych široká referenda zavedl hned a to první by bylo o svobodě slova, aby se předem a důrazně omezily takové ty neobolševické praktiky cz.nic a ostatních parchantů.

        1. Dneska je to tak, že kdo má v moci média středního proudu, má moc nad většinou. Ti, kteří si hledají další možnosti informací (Vidlák a spol.) jsou v kruté menšině.
          V roce 1989 se taky situace zlomila až s ovládnutím TV a rozhlasu. Do té doby měla věrchuška šanci „sametku“ násilím a propagandou potlačit.
          Ale k násilí nesáhli (měli strach) a propagandu měli mizernou, asi stejně mizernou, jakou má stávající věrchuška dnes. ( Viz Štěpánova promluva l dělníkům. Dneska ani k tomu nemá nemají odvahu.) Pak už mohli jenom zákulisními domluvami situaci ohnout, takže ze sametové revoluce se stal obyčejný palácový převrat.
          Nezaručená prognóza Starého kocoura: Dopadne to stejně.

          1. S hodnocením roku 89 souhlas, ale s tím začátkem – přece dnes máme informačně mnohem víc možností, než v roce 89, kdy byly evidované i kopírky a cyklostyly a texty se šířily výhradně na papíře.

            Jen je ukázkou buď debility nebo součinnosti se systémem, když panáci, předstírající alternativu organizují hnutí, které nakonec učiní závislým na mainstreamu, ČT, billboardech (a penězích od mafiánů) a zcela ta hnutí odříznou od normální občanské společnosti a iniciativy.
            Já už jsem takhle pozoroval i zevnitř několik.
            Já neříkám, že to tak je, ale nese to prvky vědomé nebo nevědomé kanalizace možných odpůrců do předem vytvorřeného koryta pod kontrolou.
            Takhle fikané to od nich samozřejmě být nemůže, ale řada věcí tomu nasvědčuje, takže jako model k úvaze to není tak špatné. Minimálně čemu se vyhýbat.
            A já vidím spíš opakování a prohlubování.

            1. Je to hodně nepříjemné, ale je to tak. „Oslovit národ!“ se nedá prostřednictvím blogu litterate.cz. Co se bude dít potom už je jiná pohádka.

              V okamžiku, kdy bude „národ“ čekat na další slova a rozhodnutí vítěze mediální bitvy, nastává ta „šedá časová průrva“, kdy se budou nynější (i cizí!!) pokoušet ovlivnit ty nové. Neodolatelné nabídky, které se neodmítají. Dvakrát jsem viděl úspěch. Pokud ho neuvidím potřetí, budu jenom rád. Nebo mrtvý. [;>/

  6. https://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/bezradny-nemecky-ministr-financi-tvrdi-ze-podniky-budou-muset-prestat-vyrabet-ale-pry-nezkrachuji/
    ——————
    Začínám mít dojem, že Fiala zdaleka není politik, který se v Evropě tváří nejneschopněji.
    Vzhledem k tomu, že naše ekonomika je přívěskem té německé a německý ministr financí má mnohem větší sílu ovlivnit (či zastavit) hospodářský život v ČR než Fiala, by měla být četba tohoto rozhovoru povinnou četbou i mimo psychiatrická zařízení.

  7. Doleji uvedená stanoviska jsou mě velmi blízká. To, co popisujete, Vevčo, by se dalo uplatnit je v malém okruhu obecenstva (asi jako Hyde Park v Londýně). Na Václaváku nebo na Letné by to způsobilo jenom zmatek. Ale ano, je to dobrá metoda pro vtažení lidí do řešení problémů.
    Zrajete každým článkem, děkuji Vám za něj.

    1. Problém je v tom, že máte pravdu všichni – Vevča i ti, co poukazují, že by se diskuze „rozplizla“.
      Podle mého je třeba najít mechanismus jak to ukočírovat. Představme si hypotetickou situaci, že by se k mikrofonu na „bedně“ přihlásil nějaký zdejší diskutér – dovolím si tvrdit, že bych (opět hypoteticky jakožto obsluha mikrofonu) nepřipustil „rozpliznout“ diskuzi a současně by mohli zaznít zajímavé názory a myšlenky.

      1. Problém je v různých druzích rozplizlosti.
        Někdo mele dokola svoje závěry nebo se ňahńá v osobní presentaci, někdo žvaní hodinu prostě proto, že potřebuje vyložit na stůl z čeho vychází a jak přišel ke svým závěrům.
        Někdo to rozliší, někdo ne, ale na demošce nebude fungovat ani jedno.

        Ideální je, aby ta informační příprava probíhala dlouhodobě na osobní nebo online bázi a demoška jen trefně shrnula závěry a dala tomu šmrnc nějakým dobrým davovým řečníkem. A presentovala lídry.

        Když se to dělá naopak, tak to skončí banalitami , únavou a někdy i boji o holuby na střeše mezi samozvanými lídry.

      2. Nelze nějak omezovat CO daný diskutér chce říkat nebo právě říká – cenzura takříkajíc předběžná. Lze ale omezit ČAS a tím diskutéra přinutit, aby říkal jen PODSTATNÉ MYŠLENKY – (odzkoušeno v roce 1989) a pak uvolnil místo dalším s jeho nápady.
        A stanovit jednotící téma. Hyde Park „mluví kdo chce co chce“ se hodí právě jen pro menší skupinky. Řečník tam brzy pozná, jestli jej lidé chtějí slyšet.

      3. A co takhle více mikrofonů, i bez beden.

        Se jménem „obsluhy“, nebo tématem na ceduli.

        Lidé by přecházeli dle svého zájmu o jednotlivá témata.

        Kdo by měl největší hlouček, tem by šel na bednu.

        1. U některých by bylo spíše potřeba napsat, že „do bedny“…
          Když by bylo v bedně plno, Bednu vyměnit. Po chvíli by zůstali jen ti, co chtějí hovořit k věci…
          .. a konečně by se věci mohly začít hýbat.

  8. Řeknu to na tvrdo. Lidé na náměstích jsou kanonenfutr. Žebřík moci pro vzestup vůdců.
    Férově jde o to aby když už, aby byli kanonenfutrem i ve prospěch svých zájmů. Aby si po čase neříkali „Zase jsme naletěli“.

  9. Něco se děje. Z USA dorazil obchodní cestující s úžasnou nabídkou zboží která se neodmítá. A kterou si Česko, tak bohaté, že už neví co s penězi, nemůže nechat ujít. Znáte od ječícího mimozemšťana „Můj košík je tak prázdný …“ Must have. Musíte mít. Už mají všichni kolem. I kdyby jste se měli ještě víc zadlužit.

  10. Nemůžu s Vevčou zcela souhlasit

    – ano, každý má právo promluvit, ale jak píšu – každá velká akce je svým způsobem divadlo a aby byla většině srozumitelná, musí mít řád. Když tam není něco jednotícího, je to zmatek. Asi jako když herci začnou dělat extempore – dodávat si do textu hry vlastní nápady. Pokud to je v rozumné míře a ty nápady jsou nosné, je to osvěžení představení. Ale pokud by si tak dodával kdokoliv cokoliv, vznikl by blábolivý tvar a nejspíš by diváctvo odešlo. Což se stalo, k mému zklamání, v Ostravě.

    Spoléhat na reakce diskutérů na internetu je velmi ošidné. Nálada diskuze se mění podle příspěvků a jeden nebo dva trollové dokáží diskuzi otočit dost podivným směrem. Proto příspěvky rediguji (propouštím) a mám jich asi z toho důvodu málo. (čtenost je poměrně vysoká kolem stovky lidí denně a příspěvky tak dva tři. Míval jsem příspěvků hodně, když byl „vstup volný“, ale diskuze byla často spíše o jiných diskutujících a jejich „nevhodných“ názorech a takto dokázal „kvalifikovaný troll“ ostatní znechutit.
    A bylo ticho. Psát (říkat) něco kamkoliv bez zpětné vazby je podle mě celkem nesmyslné. To přece dělá naše vláda a politici obecně.

    Příspěvky typu „Omývej si ořirození vlažnou vodou“ a „vzal sis už své prášky na hlavu?“ však (podle mě) nejsou hlasem lidu, ale „ústní průjem“.

    1. Ano, měl by být někde ten řečnický koutek. Hyde park. K tomu stačí ta bedna. Ale vpnemám zprávy, že by byl kdekoliv kromě hospod a internetu. A v té hospodě se dá odsednout a v nejhorším chlapi takového mluvku vystrkají před hospodu když dělá zbytečný hluk.
      Je to otázka „charisma“. Ježíš, Lenin, Mao i Hitler ho měli bez ohledu na to, které ideje které šířili.

      1. Podle mého, má Vevča pravdu v principu věci. Je nutno zatáhnout do společenské diskuze obyčejné lidi. jak to udělat je věc druhé. Ostatně je to jako diskuze tady – bez Zakladatele by to tady asi byl pěkný svičík … a ještě připomínám, že kvalita diskuze na začátku éry kydů/litterate byla někde jinde než dnes. Ten samý vývoj je nutno předpokládat u akce „vylez na bednu a mluv“.
        Bez masové (a pozitivní) účasti masy lidí žádnou změnu k lepšímu mít nemůžeme. Lidi musí vědět proč konají a ti zdatnější musí holt přispět více.
        Znovu pakuji – je to jak tady … Zakladatel udržuje úroveň, kterou tvoříme my. Bez našich příspěvků a ani bez zakladatele by nebyl tady dnešní výsledek.

      2. V roce 1989 dali Sokolové, pro účely veřejných shromáždění, okamžitě k dispozici sokolovnu. Účastnil jsem se toho, jak jinak, po technické stránce – protože původní sokolská Mono 50 a dva sloupy, prostě těch cca 250-300 lidí nezvládaly.
        Velmi dobře se pamatuju na to, že čtvrtý mikrofon pod pódiem, určený pro připomínky a poznámky veřejnosti, zhusta využívali, resp. zneužívali lidi typu Anna z KSH.
        Stavělo to moderátory a ostatně i mě samotného před zatraceně nepříjemné rozhodnutí, těmto lidem prostě ten mikrofon vypnout. Ne jen stáhnout úroveň, ale stáhnout úplně, aby od toho štendru odešli a přestali odvádět pozornost od vážných věcí. Byli to lidi, co si pletli oficiální shromáždění občanů městečka, s pavlačovou či pouliční drbárnou, kde si může každý říkat, kdo chce co chce – a nemusí za to nést žádnou zodpovědnost.
        Někteří to řešili dokonce i tak, že po stažení příslušné šavle, se začali po pár schůdcích sápat k dalším třem mikrofonům moderátorů na jevišti. Někteří začali i zvučným hlasem hulákat na celou sokolovnu takzvaně „unplugged“.
        Ta Ostrava, to bylo něco jiného. Tam byla jistě dobrá vůle, ale také tam chyběl soudný člověk, který by -aspoň přibližně- držel jeden určitý směr diskuse, jedno téma a rozumný čas.
        A jsem přesvědčen o tom, že při té stávající úrovni ozvučení, nemohly „zadní řady“ shromážděných občanů téměř nic slyšet – nebo jen útržky, nesené větrem.

        1. Slyšet bylo do poloviny náměstí. K mému překvapení, protože aktivky 2x300W byly dost nízko. My je dáváme tak o dva metry výš, aby první řady nepřišly o sluch a zadní ještě něco slyšely. Nebo přidáváme slabá vykrývací repra hned pod pódium. 4x450W nám stačilo na pokrytí tak 90% náměstí.
          Vzhledem tomu že tam byla tak 1/5 náměstí a ne moc husto to bylo +/- O.K. Ale to jen technicky . Nebylo to zvládnuto organizačně – pán byl hodně mírný a argumentoval mi svobodou projevu. [;>/
          Až to bude příště, asi tam nepůjdu ani fotit. Zdá se, že takových jako já bude víc.
          Ale nebudu to tu zaplevelovat odbornými postřehy.

  11. Několik citací z uvedené knihy „Masa a moc“:
    Jedině v „mase“ může být člověk vysvobozen ze strachu z doteku. Je to jediná situace, v níž se tento strach zvrací ve svůj opak. Je k tomu zapotřebí „husté“ masy, v níž se tělo tiskne na tělo (viz Vidlák v repo z Václaváku – pozn. Hudec), husté i ve smyslu psychického stavu, totiž že nedbáme na to, kdo nás „tísní“….. Všechno náhle probíhá jako „uvnitř jednoho těla“.

    Nejdůležitější proces, odehrávající se v mase je „vybití“. Před tím masa vlastně neexistuje, teprve vybití ji skutečně vytváří. Je to okamžik, v němž se všichni, kdo k ní patří, zbavují svých odlišností a začínají se cítit jako „stejní“. (Vybitím je třeba ukojit ničivý pud, který je mase vlastní – nemusí jít hned o ničení předmětů a domů, jak popisuje Canetti, stačí nějaký jiný výsledek – stručná, ale tvrdá rezoluce, výzva apod. – pozn. Hudec)

    „Milý dobrý příteli, vždycky požírali vlci ovce.Budou tentokrát ovce žrát vlky?“ tato věta se nachází v dopise, který za Francouzské revoluce napsala paní Jullienová svému synovi, a obsahuje ve zkratce povahu „obrácení“. Malý počet vlků se až dosud zaměřoval na mnoho ovcí. Nyní nastal čas pro mnoho ovcí aby se obrátily proti nečetným vlkům.

    Tolik jen několik drobností z úvodu knihy. Pokud budou nějaká masová shromáždění pokračovat (myslím, že ano), pak netrpme iluzemi – základní kriteria chování masy budou stejná, ať už jsou úmysly organizátorů jakékoliv. Chvání masy bude třeba zvládnout.

  12. Píšete, mj.:
    „Ale vše musí začít tím, že organizátoři i “osobností” ochotně dají prostor ostatním lidem.“
    Probůh, jen to ne!
    To se vám pak všechno rozplizne do nějakých pidipříběhů a žvanění. Na masové akci musí zavládnout značná míra jednoduchosti, až heslovitosti. Stručnosti.
    Správně zvolené NOVÉ heslo! – to je princip masových akcí. A vůbec nemusí být úplně logické či „smysluplné“.
    Kdysi jsem třeba vymyslel „Rozvážně a odvážně“ – a dodnes se tím bavíme, jak zabralo, i když je to spíše blbost.
    Lidé na masových akcích si nechtějí nic nechat vysvětlovat, potřebují se jen utvrdit v názorech, s nimiž na akci už přišli, a že s nimi nejsou sami. A ukázat na viníky!
    Něco jako „školení“ či „vzdělávání“ masy na náměstí je významný krok k neúspěchu.
    Opakuji se, ale doporučuji Elias Canetti „Masa a moc“ (Arcadia Praha 1994).
    Dovolím si z toho německého/rakouského dílka za chvilku něco ocitovat, jen jako zajímavost.

    1. Jistěže. Bohužel, nejhorší je předstoupit před zaplněné náměstí a spustit vědeckou přednášku. Tu lidé nechtějí. Očekávají jednoduchá hesla artikulující a podporující jejich názory. Sjednocující jejich podobné názory. Přišli si užít si emocí sjednocení. Jako fotbaloví fanoušci v kotli na stadionu. Nepřišli na odbornou přednášku o fotbalu.

      1. Ještě horší je, že ty projevy často bývají osobní, s tématem demonstrace jen velmi, velmi volně vázané.

        Připomíná mi to ten známý novinářský HLP (Hluboce Lidský příběh), kdy se novináři na detailu pokoušejí (často úspěšně) přesvědčit své publikum. Jenže – to jsou profesionálové a ten HLP bývá často buď upravený nebo zcela vymyšlený. Vzpomínáte na utopeného syrského chlapečka na pláži? Utopený sice byl, na pláž ho ovšem naaranžovali a jeho otec jel do Evropy hlavně proto, že si tu chtěl nechat levně, nejraději zadarmo, spravit zuby. Jestli se mu to podařilo nevím, ale vrátil se zanedlouho zpátky do svého domu v Sýrii.

          1. Asi ano,
            ale náměstí není psychoanalytik ani kněz, který by mu nakonec dal rozhřešení.
            Zkusit pohovořit s kolegy v práci, s kamarádkami u kafe nebo kamarády u piva. Tam si taky člověk může ujasnit, nakolik jeho osobní problémy zajímají bližní.
            Na náměstí to nefunguje. To už spíše tady na blogu. Nebo si založit vastní blog.
            Udělal jsem to – ale přímo osobní problémy tam nemám odvahu řešit. Bez trenýrek taky nachodím na ulici, i kdybych se nestyděl – jak by k tomu ta ulice přišla. [;>))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.