30 listopadu, 2022

Lectori benevolo salutem

Z diskuse:
favorit: Alefe, znovu DÍKY za přístřeší pro a.a. a spřízněné sirotky. A za práci, kterou blogu věnujete. Je báječné být zase mezi svými…

—ﬡ—

Vyslovená pochvala samozřejmě velmi těší. Lhal bych, kdybych se tvářil, jako že jsem nad věcí. Díky tomu jsem si ovšem jasně uvědomil, že tento web měl být původně něčím úplně jiným, než čím se aktuálně stal. – To samozřejmě nevadí, nestěžuju si.

Tento web měl být původně něco jako mauzoleum. Vím, zní to až morbidně, ale v následující stati to vysvětlím.

—ﬡ—

Cca 15 let jsem měl blog jinde a přežil jsem tam několik zemětřesení; každá z oněch změn byla vždy k horšímu. Po několika neúspěšných pokusech upíchnout se jako autor na jiném webu jsem nakonec vždy stáhl ocas a pokorně a se sebezapřením jsem se vrátil do svého původního působiště. Přes to všechno na dobu začátků mého blogování vzpomínám rád a s vděčností – poznal jsem tam pár skvělých lidí, a myslím, že jsem se od nich i něco naučil; k tomu se ještě vrátím. – Ti lidé z onoho blogu zmizeli dávno před tím, než jsem nakonec, asi v roce 2020, odešel i já.

Jak někde v diskusi správně připomněl Martin V., psaní je návyk a droga. Psaní blogu je násobně lepší než psaní do šuplíku, protože povolíte-li pod svým textem diskusi, hned se vám dostane zpětné vazby. Což je pro člověka, který to se svým psaním myslí vážně, nenahraditelné. – Psát jsem tedy chtěl, ale nebylo kde.

Nevím už přesně, kdy se tak stalo (začátkem roku 2021?) – objevil jsem Vidlákovy kydy. Nebylo to sice úplně to, po čem jsem toužil, ale dalo se tam dýchat. Jasně, bylo to svým způsobem hnojiště, ale všechno je relativní: když se dusíte zatuchlinou a hnilobným puchem, čerstvý závan hnoje vám v tu chvíli přijde jako rozkvetlá jarní niva.

Tamní pan domácí, Vidlák, mě laskavě přijal a zveřejňoval mé texty. Mně samozřejmě časem otrnulo a začal jsem Vidláka a jeho web vidět kriticky, místy i velmi kriticky. Začal jsem mít roupy a pocit, že přes některé věci se nedokážu přenést. Tehdy přišel covid, zařídil mi prázdniny, a já jsem si začal stavět tyto stránky. Ne že bych na Vidláka nějak zanevřel, to rozhodně ne, ale pomocí vlastního webu jsem chtěl zabít dvě mouchy jednou ranou: jednak mít možnost ustoupit do ústraní, když to na mě přijde, a zároveň nemuset přestat psát; ale především a hlavně – vytvořit prostor, kam odstěhuju většinu ze svých asi 150 textů, které vznikly na mém někdejším působišti, a kde jsem je všechny vypnul, protože není možné, aby moje jméno bylo na nástěnce webu, kterého se štítím. Přestěhovat k Vidlákovi stopadesát článků bylo nemyslitené, Kydy na to prostě nebyly stavěny.

Tak vzniklo litterate.cz.

—ﬡ—

Teď je na místě vzpomenout na mé někdejší kolegy, a zejména na poznání, které jsem ze své tamní anabáze vytěžil. Ono poznání hutně shrnuje věta: Chceme-li někoho podepřít, musíme působit proti němu.

Je to pravda? Ale ovšem!

Ve fyzice, jmenovitě ve stavební mechanice, je to základ všeho: máme nosník, podepřený na jeho koncích, a počítáme reakce. Reakce působí proti tíze nosníku, kdyby jich nebylo, nosník by se zřítil.

Je to pravda i jinde? Ovšemže je! Pochvalu je příjemné slyšet/číst (viz úvodní odstavec), ale chvála nerozvíjí. Rozvíjet se mohu jen tehdy, když mi jiní řeknou, co jsem udělal špatně, v čem (a jak) se mýlím. Pokud tyhle řádky Vidlák čte, snad ví, že má kritika směrem ke Kydům nebyla nevděk, nadutost a povýšenost; a uznávám, že tak někdy mohla vypadat, protože do diplomata mám opravdu daleko.

—ﬡ—

Ale pojďme zpět: pak přišly volby a teď i válka na Ukrajině, a masky spadly – přestože spoustě lidí by náramně slušelo, kdyby si je nasadili, a nejlépe rovnou plynové – a na jedné z těch spadlých masek, zašlápnutých do bláta, je bohužel napsáno – Svoboda slova. Možná budu podezříván z cynismu, ale mám za to, že úpadek svobody slova je daleko větší tragédie než válka na Ukrajině. Proč? Inu, proto: válka na Ukrajině patří do kategorie důsledků, kdežto nepřítomnost svobody slova patří do kategorie příčin.

Kdyby tu byl Vidlák, jistě by napsal, že na jaře je třeba sít. To, co se zasévá potlačením svobody slova, ale není dobrá setba – příkladem je právě sklizeň, která probíhá na Ukrajině. Pokud tedy chceme jednou sklidit něco lepšího než pohromu, musíme mít dobrou setbu, a začít je třeba hned. – V tomto místě poprosím laskavého čtenáře, aby ve chvíli, kdy bude mít čas a chuť, udělal odbočku a přečetl si tento můj starší text (není třeba hned, dočtěte v klidu, nebude to dlouho trvat). Je potřeba odstoupit od výtek byť i oprávněných, ale drobných – a podepřít to, co je dobré a podstatné. Okolnost, že se tady setkáváme, zdaleka není jen moje zásluha. Je to výslednice všeho, co předcházelo, a lví podíl na zdejší pospolitosti má Vidlák. Směřujme tedy svůj dík i k němu.

Co z toho všeho vzešlo pro mě? Myslím, že i když je to jiné než byl původní taktický zámysl, není to špatné: chtěl jsem stavět mauzoleum – a vychází mi z toho hospoda. Je to jednoznačně lepší. A navíc, ta hospoda není na mýtince, chodí sem lidi. Snad se jim tu bude líbit.

Když jsem napsal svůj úplně první blog, uvedl jsem ho těmito slovy: Lectori benevolo salutem, laskavému čtenáři pozdravení.

Myslím, že chvíle, vhodná k přenesení onoho pozdravu sem, nastala právě teď.

—ﬡ—


Obrázek – zdroj: Autor: Tom Murphy VII – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=295698

18 thoughts on “Lectori benevolo salutem

  1. Takto pozdravím. Pro chviličku klidu, pohody a míru:

    Odlesk drobných vln
    ukazuje všehomír
    zlato na vodě.

    Obraz hvězdičky
    malé jasné hvězdičky
    v srdci září

    Světlo očí září
    jemná hudba tiše zní
    srdce rozkvétá.
    ************************

    Ve vůni ohně
    jiskry letí k obloze
    cesta daleká.

    Fénix ožívá
    slzičky za víčky
    život provází

    Zhasínám svíci
    oči ještě světlo zří
    světlo zázračné

  2. Stařec a Knoflíková válka aneb nechoď Vašku s pány na led…“

    Jak to maj „neosobní Tao“+ „astrologický znamení“+ nebo dokonce „Budha“, samozřejmě nemůžu vědět, ale vím, jestli něco nemá rád blbíš, tak je to vysvětlování srandy a fórů, plkání o koze a voze, o kdyby byly v rybníce ryby …, nebo třeba pravidel hry v „karty“, když „karty jsou ložený na stole“!

    Všechno tady začalo, alespoň pro blbíše, od 27. 02. 2022 v 23:50hod, kdy jste, Alefe, tzv. sirotkům nabídl (asi hodně naivně, jak to Vaše teď čtu) Vaše a Zakladatelovo litterate.cz coby chlívek, kterej provozovali u vidláka na dvoře. Že to bude se vším všudy, jste měl vědět a předpokládat, protože jste ho mohl u vidláka sám vidět na vlastní oči. Snad i proto jste z něho vycouval, jak jsem si kdysi z toho Vašeho možná chybně odvodil. Mohl jste tam vycítit onen charakteristickej, avšak pro chlívky zcela standardní smrad a ještě větší zápach, když se jednou za čas pořádně kydal hnůj … jak vidlák nevím, ale mně blízcí kominíci tomu říkaj „bouchnutí sazí“!

    Jsem přesvědčenej, že zrovna každej projektant by tohle měl a mohl vědět, neboť právě předpokládání a předcházení je jednou z neodmyslitelných vlastností projektanta a podmínek pro výkon tohoto řemesla.

    Takhle to Vaše vysvětlování či obeznámení, nebo co to vlastně má bejt, má na mě stejnej dopad, jako ta už značně vyvětraná a mnohým už neznámá, ale furt aktuální a legendární scénka z Knoflíkový války:

    „Kdyby sem to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil“

    A všimněte si také jednoho podstatnýho a neoddiskutovatelnýho faktu! Do toho 27.02.2022 třeba právě blbíš tohle Vámi teď napsaný ctil na více jak 100% a jen občas si do litterate.cz dovolil něco připsat k těm Vašim „mauzoleem šířeným vůním a krásám“ (to nemyslím ani náhodou pejorativně)! Ale celkem toho bylo, co by se za nehet vešlo, protože styl Vašeho oslovování čtenáře „milým deníčkem“ není mým kafem, i když Vámi sdělovaný mělo pro mě skoro vždycky nějakou přidanou hodnotu!

    Jenže ono UŽ je dávno po 27.02.2022 !!!

    Ještě k tý budoucnosti, mýmu předvídání/předpokládání a Vašemu …“chtěl jsem stavět mauzoleum – a vychází mi z toho hospoda“:
    … než se stačil naposledy vidlák střelit mezi oči, napočítal jsem u něho i přes 1000 naprosto nesourodých příspěvků. Tak jestli se to tady v něčem posune k zrcadlení vidlákova chlívu a jestli do toho tady ten novej už taky denně se zakecávající apoštol šlápne stejným způsobem a stylem jako ten už zastřelenej vidlák, tak nechci strašit, Alefe, ale počítám, že o nějaký hospodě, nebo dokonce mauzoleum si se Zakladatelem budete moci nechat akorát tak zdát! Ale nezoufejte, třeba někde najdete taky azyl a budete oba vděčný i za tu mýtinku u lesa, ovšem bez hospody, tedy v tom lepším případě, v tom horším … u Stříže!

    P.S.
    Jeden kladnej výsledek tenhle azyl ale má, to jó. Alespoň jsem si do teď nevšiml nic o „mletí hoven, kráse, mladosti a chytrosti“ našeho Targa, což, jak jsem mu taky napsal, mi vadilo a bylo mi to až nepříjemný, bohužel pro mě, bez nápravy! Tak si říkám, jestli nám chlapec z těch Vašich vůní a krás (opět nepejorativně) nějak nezjihl, nedej Bože neonemocněl (=to by mi bylo vážně líto), nebo dokonce až ták … že by šel do sebe?

  3. Mám jiný názor a dovolím si jej i nastínit.

    Historie ukazuje, že nepřítele je třena pohltit, nebo porazit,zničit. Koalice a nakonec i jakékoli ujednání, či spojenectví má trvání jen do doby, než se některá strana bude cítit znevýhodněna, či posílena.
    V rodině, by to mohlo, či dokonce mělo dopadat jinak. Opět z historie a kriminálek víme, že pokud jde o majetky, tak i rodinná pouta ustupují do pozadí a nastupuje varianta, zničit, zabít. Nakonec, aby těmto koncům bylo zamezeno, dědil vše prvorozený.

    V politice je to némlich to samé. Strany usilují o moc, tedy krasomluvou, prosazují svůj politický program. Vždy jde ale o soupeření o moc. Pokud se na nějakou dobu strany dohodnou na dočasném složení zbraní, pak je vždy jen a jen otázka času, kdy vystoupí do popředí onen politický motor, moc.
    Nakonec STANIsti podrazili svého spojence ještě před volbami, dokonce bych vsadil dost vysoko, že je podrazili ještě před podpisem koaliční smlouvy. Je jim třeba přičíst jistou šlechetnost, že Piráty neposlali do háje ihned, ale odměnili je nějakými drobty moci.

    Problém opačného politického spektra je, že každý chce být tím na vrcholu moci, přitom ale onen vrchol je jen pro jednoho. Nepochopili asi 25 roků a nepochopí to dalších minimálně 25 roků.

    Babiš je specifický tím, že soustředí ve svých rukách velké peníze jež přestavují základní složku moci. Tak se kolem něj seskupila druhá liga těch, co by si taky chtěli ten kousíček moci na Babišovi uloupnout a velká řada těch, co mají k moci velkou afinitu, ale sami si na ni netroufnou.

  4. Ago, a my Býci jsme vytrvalí. Vytrvalost je pro život docela dobrá věc, třebas při výchově dětí.
    Alefe, moc děkuji za kultivovaný prostor pro diskusi!
    Odpověď na to, proč je nutné se od počátku s anonymy nepárat, názorně ukázal experiment u Vidláka. 🙂

      1. Ááále, pokud toho na nás není moc, tak jsme klidní, ne? 🙂 Ale nezapomínáme, jako sloni…
        Můj muž byl Beran, byli jsme tažná dvojka, celý život.

        1. To Vám přeji, že jste se tak hezky našli 🙂

          U mých rodičů to bylo obráceně – máma Beran, otec Býk. Ale těm to bohužel moc nevyšlo.

  5. Dlouholetým pozorováním jsem zjistila, jak velmi platí astrologická charakteristika jednotlivých znamení ve vztahu ke kritice – a to jak v kritičnosti vůči druhým tak ve schopnosti sebekritiky a ochotě kritiku přijmout.

    My Panny jsme absolutní premiantni mezi ostatními znameními – jsme kritické až nás za to ostatní nesnášejí, ale také sebekritické a ochotné se z kritiky poučit. Považujeme kritiku za veskrze a všestranně užitečný nástroj – pokud je konstruktnivní nebo alespoň není zlovolná. Ale nejsou všichni tací, a některá znamení se přes kritiku prostě nepřenesou.

    Schválně, udělejte si svůj soukromý průzkum, budete překvapeni.

    1. Každé znamení je v něčem premiant mezi ostatními. – Například my Vodnáři máme v životě celkem chaos a nevíme, co bude zítra. Vidíme však za obzor a víme docela jasně, co bude za padesát let. – Ne že bych z toho měl vždy radost.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.