30 ledna, 2023

Můj kamarád Mandaladan

Aktualizováno 12.1. 2023

Včera jsem dostal oznámení o tom, že mého kamaráda z webu, kterého jsem si přál potkat, už nikdy osobně nepoznám – a tak jsem napsal toto:

11.1. 2023, 17:35

Nemám pro nás dobrou zprávu.
Právě jsem dostal smuteční oznámení: včera, 10. ledna 2023, nám po krátké těžké nemoci odešel kamarád a také autor několika krásných článků. 
My tušíme, že přísná anotace, kterou o sobě Mandaladan sám napsal, je ve skutečnosti projevem jeho skromnosti, a realita byla daleko, daleko bohatší, než si dokážeme představit. Snad mohu napsat nejen za sebe, ale za všechny jeho příznivce, že nám bude velmi chybět – a bohužel, nejen nám.
Upřímnou soustrast pozůstalým – a Mandaladanovi spočinutí v tom, v co věřil. Jak je psano na jeho smutečním oznámení:
Očím jsi odešel, v srdcích jsi zůstal.

Dnes mi bylo dovoleno zveřejnit jeho smuteční oznámení s tím, že Daniel (tedy Mandaladan) rád na tento web psal a dělalo mu to radost.

—ﬡ—

101 thoughts on “Můj kamarád Mandaladan

    1. Myslela jsem na Vás, zda se Vám podařilo tam dojet, díky i za mne z druhého konce republiky!
      Večer si doma zapálíme svíčku.
      Pokud by se podařilo vymyslet, jak nějakým způsobem pomoci, velmi ráda se přidám!

    2. Určitě by si nepřál proslov. Velký smutek se nedá vyjádřit slovy. Myslím i na jeho maminku, přežít své dítě …
      Naštěstí po sobě zanechal vnoučata.
      😥

    1. Jednou jsme generála už měli,ale to byl úplně jiný matroš. A po něm už naše republika prezidenta neměla po dlouhých 14 a půl roku.

  1. Prosím, nejsem nijak movitá, mám dům, mám zahradu, ale jsem vlastně taková ta „chudá milionářka“, přesto bych strašně ráda věnovala nějakou částku pro pozůstalé. Půjde někdo na pohřeb? Mohla bych tomu dotyčnému poslat peníze na účet, aby je dal rodině? Pokud ano, dejte vědět a spojíme se. Nevím, jak jinak pomoci, či být prospěšná.

  2. V podstatě byl sousedem. Jakkoliv bych mohl na smuteční obřad dorazit, nechám mu místo v paměti mezi dobrými lidmi.

  3. Psal nádherně. Zapálím mu doma na Budhovi tyčinku. Bylo mi ctí.

    Jeho duše podobá se
    Křišťálovému draku.
    Míří přímo do světla,
    jak vystřelená z praku.

    1. V pondělí 16.ledna budu jeho rodině držet palce. A přát, aby vyplakali hodně slz, to prý pomáhá, když se smutek pořádně vybulí.
      V úterý už bude líp a vzhledem k tomu, že má Mandaladan dcery, tak má rodina velkou naději, že se brzy narodí nový Mandaladan, anebo Mandaladanka. A až to miminko poprvé roztáhne dásničky k úsměvu , tak definitivně pomůže zahojit bolestnou ztrátu.

  4. Inu nevím, jak moc byl pan Dan do celé té reinkarnace, a křeba krišnu cestou hůre ukecal… pokud ne, tak doufám že je ňáká opravdu fešná chobotnice kdesi v severním móři. Snad mu běluhy a lidi s kamerama dají pokoj.

  5. Blbíš a Mandaladan aneb jak malovat nikoho nenaučím, ale na barvičky přispěju moc rád, jen vědět jak!

    Je blbý, když nevíš a snad ještě horší, když si myslíš, že víš. Nikdo do hlavy druhejch nevidí, přitom tušit je tak strašně málo. Je těžký se vžít do situace druhejch a snad ještě těžší pochopit, cos´ nikdy nezažil.

    Je však snazší bejt dítětem, když máš za sebou cestu starce.

    Pamatuju si dobře na ten můj bezstarostnej prázdninovej den, když sem přilít večer z kina. Doma nezvykle pusto a prázdno ač jindy tam plno vod šesti lidí. Otevírám postupně jedny dveře, pak další a další, volám, ale nikdo neodpovídá. Zmatenej a zaskočenej usedám ke stolu a čekám.

    A pak už to šlo ráz na ráz. Nejdřív vidím dosud nespatřený, poprvé v životě úplně bezradnou mámu jak mi říká, co stejně děcko nikdy nepochopí: “Táta nám před hodinou umřel“! Koukám z jednoho na druhýho a nevěřím. Teprve až v noci, když si maminka myslela, že nikdo nevidí, tak až ten její potok slz mě přesvědčil, že už nikdy nebude, co bylo.

    Noc asi byla děsná pro všechny, nevím, každej sme si to pod peřinou marně v hlavě srovnávali a jak zpráskaní ráno usedali ke snídani. Pak se objevila maminka a já poprvý v životě uviděl, co od tý doby už nesčetněkrát. Maminčinu zarputilost, její ruce jakoby uchopily štětec a paletu s barvama a bravurními tahy starého mistra nanášela barvy, své děti, na plátno a… a ten obraz dokázala malovat bez přestání do konce svých dnů.

    Každýmu dítěti, který přijde o tátu, bych přál, aby v sobě nosilo maminčino plátno tak, jak ho nosím v sobě já.

  6. Čtení Vašich novel byla Mandalane plavba po klidné hladině jezera. Škoda.

    Vím jaké to je, přijít o někoho v tak mladém věku. Letos jsem pochoval manželku, taky jí bylo 51….

  7. Zapaluji svíčku a vonnou tyčinku, nechť jejich světlo a vůně doletí až k Mandaladanovu vědomí ve světle.
    Bylo mi ctí.
    Pokud někdo najde cestu, jak přispět Mandaladanově rodině, sdělte prosím cestu, jak zmírnit alespoň trochu finanční dopad.

  8. Už když jsem viděl název článku, sevřelo se mi srdce, protože jsem tušil, co v něm bude.

    Je mi to moc líto a rád se přidám k pomoci, když bude ze strany pozůstalých zájem. Sám jsem v podobné situaci (nezaopatřené děti, hypo atd.) a vím, jak by na tom asi moji blízcí byli, kdyby…

  9. Zvláštní, jak dokázala bodnout a zabolet zpráva o odchodu člověka, kterého jsem nikdy neviděla.
    Budete mi tu moc chybět, Mandaladane. Odpočívejte v pokoji.
    Rodině upřímnou soustrast a přání hodně sil…

    1. Hezky jste to napsala a já s tím musím souhlasit. Zabolí takováto zpráva o člověku, kterého vlastně neznáme.

      Není to zas tak dlouho, věk podobný Mandaladanovu, napsal jsem na Kydy příspěvek paní Petře z MS a pak se odmlčel na několik měsíců, nastoupiv cestu na druhý břeh…Manželka prášky na nervy, děti šokované, ale vrátil jsem se zpět do BYTÍ. Proč to píšu. V nemocnici, kdy jsem se učil znovu chodit, jsem obstarával pána, dobře o dvacet let staršího, v rámci svého „výcviku“ mu nosil mobil na nabíječku, ovladač na televizi, telefon zpět, aby mohl volat své pracovní pobočnici, co v práci změnit, koupit nové vybavení a tak. Když jsem se vrátil zpět domů, dozvěděl jsem se, že onen pán už nikdy nic nezařídí, nenakoupí…Strašně mě to sebralo, ačkoliv se jednalo už o staršího muže, kterého jsem znal ani ne měsíc z nemocničního pokoje.
      Jestli na to mělo i vliv, že jsem původně mohl skončit stejně, nevím. Spíše ne.

      Takže rodině Mandaladana: „Přijměte hlubokou soustrast. Je mi to moc, moc líto.“

    1. Tohle byla jeho nejlepší povídka.
      Ale jestli byl budhista, tak bude pokračovat v ještě lepší bytosti. Kéž to takhle pojme i jeho rodina.

    2. Já mám v tu dobu kontrolu na hemošce a to nemůžu vypustit, dneska mi vycucli 5 ampulí… jinak bych měl na hlavě modrou hučku Swix a leteckou bundu USA.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.