28 září, 2022

Myšlenky z promluv disidenta Západu

O manipulativním fungování médií v podobě „výroby souhlasu“ a o nutnosti intelektuální sebeobrany občana.

V roce 2014 navštívil Českou republiku světoznámý lingvista, kritik médií i americké zahraničí politiky Noam Chomsky (tehdy mu bylo 86 let). Mimo jiná místa promluvil v Praze ve Velkém sálu Městské knihovny. Chomsky publikoval knihy k různým tématům a dosud méně z nich vyšlo v češtině. Velký ohlas měla jeho kniha Manufacturing Consent. The Political Economy of the Mass Media, kterou napsal spolu s ekonomem Edwardem Hermanem, vydáno r. 1988 (kniha Výroba souhlasu není v češtině publikována). Čtenářům předkládám útržky z myšlenek pana Chomského zachycené v promluvách na univerzitách i pro veřejnost, v USA i v Evropě, včetně jeho vystoupení v ČR.

Název knihy Výroba souhlasu si Chomsky půjčil z knihy novináře Waltera Lippmanna Public Opinion (Veřejné mínění), vydáno r. 1922. Lippman byl velký fanda „výroby souhlasu.“ Vycházel z předpokladu, že zodpovědností intelektuálů je kontrolovat myšlení lidu, který byl v jeho očích jen ignorantskou masou šťouralů a outsiderů. Podle něj jsou lidé tak stupidní, že je pro jejich dobro, když za ně někdo rozhoduje a ovládá je. Proto se dnes na píár vynakládají stovky miliónů dolarů. Na obyčejné lidi, jejich názory a rozhodování není spoleh, víte? Takto popsané je rozporem ve standardní proceduře fungování demokracie.

Na otázku „čí souhlas se vyrábí?“ Chomsky odpověděl: V zásadě existují dva cíle propagandy: jedním z nich je to, čemu se říká politická třída. Asi 20% populace relativně vzdělaných a víceméně bystrých lidí v rozhodování hraje určitou roli (manažeři, učitelé, spisovatelé atp.). Mohou hlasovat, hrát jistou úlohu v  ekonomickém, politickém, kulturním životě. Jejich souhlas je rozhodující. Tohle je skupina, kterou je třeba indoktrinovat. Pak je tu asi 80% populace, jejíž hlavní rolí je plnit rozkazy a nemyslet. Ničeho si nevšímat, a ti na to většinou doplatí. Dnešní fungování elit nám částečně může připomínat leninismus („diktatura proletariátu“ se třeba zfušovaným převratem v ČR proměňuje v diktaturu plutokratů); například, jak pro včerejší trockisty je dnes snadná pozitúra povýšených pokrokářů. Domácí libo-demo slepenec o „své demokracii SPOLU“ žvaní s narůstajícím sklonem k anti demokracii. Chomsky řekl, že Spojené státy nejsou demokracií, ale plutokracií. Většinapříjmově nejslabších občanů je z hlediska moci bezvýznamná. Veškerá moc je soustředěna v rukou zlomku jednoho procenta nejbohatších. Dokud takový systém trvá, je lhostejné, zda se podaří „vyrobit souhlas,“ či nikoliv. Mínění většiny je nepodstatné. Důležité je ty dole kontrolovat. V roce 2014 Chomsky v Praze znalecky prohlásil: V tomto náhledu si Evropa stojí ještě hůře, než USA – u vás už politika s veřejností nemá vůbec nic společného, protože vzniká izolovaně v kancelářích byrokratů v Bruselu. Vy s těmito politikami nemáte společného vůbec nic. Evropa už si na demokracii ani nehraje. Tento stav po osmi letech od vyslovení nejen přetrvává, ale ještě zesiluje.

Pro službu zájmům vládnoucích skupin elity společnosti velká média podle vyzkoušené struktury vyrábějí propagandistický rámec. Příkladně „publicistika“ České televize, kde redakce s hlasateli

  • Určuje zaměření.
  • Vybírá svoje témata.
  • Třídí, upravuje a účelově zvýrazňuje či opomíjí události.
  • Kontroluje a filtruje informace.
  • Vymezuje se.

To vše nikoli pro zdánlivou vyváženost, ale pro komunikační strategii manipulování veřejným míněním. Státně-televizní pleticháři se vloupali do každodennosti, otrávili ji a vytěsňují zbytky přirozeného prostředí a další část médií je v tom napodobuje. Jak dospět k tomu, aby byla média zodpovědná a demokratičtější? Noam Chomsky odpovídá, že je jen malá šance. Jediný způsob, jak toho dosáhnout, je zbavit se jich. Když máte před sebou koncentrovanou moc, nemůžete ovlivnit strukturu moci, protože by to znamenalo sociální revoluci. Smysl má posunovat hranice systému.

Myslitel krátce načrtnul „kurs intelektuální sebeobrany.“ Ten se ve školách nevyučuje. Nikdo vás nemůže naučit sebepoznávat se. Musí to být váš objev. Je to sledování v zrcadle vztahů s lidmi, věcmi, myšlenkami (např. ideje J. Krishnamurtiho; detailně in Vnitřní revoluce). Jde jednoduše o to, být nezávisle myslící bytostí a pracovat sám/sama na sobě. A k tomu se snažit dávat lidi dohromady a pomáhat jim, aby se naučili odolávat vnější moci a ujmout se dohledu nad svými životy. Myslím, že je to též představa našeho Vidláka. Podat ruku těm, kteří potřebují posilu. A ještě vytvořit silné nezávislé hnutí.

Noam Chomsky je léta nesmlouvavým kritikem zahraniční politiky Spojených států a říká, že podstata americké politiky je militarizace. V roce 2014 v Praze informovaně promluvil o Ukrajině a možném budoucím konfliktu mezi USA a Ruskem: pokud Evropa souhlasí s tím, že ji USA strkají k vojenskému řešení, pokud bude naslouchat jen příkazům, které jí vydává její pán, pak samozřejmě konflikt být může. Stalo se, válčí se!

Dodatek:

Noam Chomsky o sobě dříve pověděl, že je anarchista, také libertarián i socialista (nesourodý celek). Souhrnně bývá označen za levičáka. V ČR se neustále rozlišuje, kdo je levice a pravice. Zvlášť zábavné je to, když se v mezipartajních dostizích předsedové předhánějí, kdo je tuzemsky nejpravicovější. Myslitel José Ortega y Gasset k rozpoznání trefně napsal: Být levicový, stejně jako pravicový, je jeden z nesčetných způsobů, jež si člověk může vybrat, chce-li se stát imbecilem.

Mezi politickými stranami v ČR existuje abnormalita – ODS o sobě prohlašuje, že je liberálně konzervativní, česky pokrokově tradicionalistická. Nejspíš je to mucholapka na naivní voliče. Reálně je to protimluv typu „čistokrevný voříšek.“ Chce-li si vážený čtenář ujasnit svou politickou orientaci, může si přečíst blog s názornými příklady: Morálky liberálů, libertariánů a konzervativců. Pisatel je politicko-společenskou orientací centrista.


Část zdrojů k rozhovorům N. Chomského:

Výroba souhlasu: Noam Chomsky a média (1992); dokument kanadské televize (2 díly, 2 hodiny 47 minut, slovenský dabing).

Noam Chomsky v Praze (13. 6. 2014). Záznam vystoupení v délce 94 minut.

27 thoughts on “Myšlenky z promluv disidenta Západu

  1. Dneska jsem viděla dobrou reklamu na prezervativ Duracel. Byla tam fotografie naší vlády a pod ní text : s naším výrobkem se vám tohle nenarodí…

    1. Asi není důležité, jak je to vysvětlováno ve slovníku, důležité je to, jak je to chápáno v daném kontextu. 5íká vám něco ňůspík?

  2. Děkuji milým diskutujícím za potvrzující i jiné komentáře.
    Obvykle mám rád, když jsou slova i označování na svém místě, když „sedí.“ Z celku mého textu zaujal diskutující Dodatek. ODSáci jako liberálně konzervativní, v mém pošumavsky-českém převodu pokrokově tradicionalistická. V českém označení jsem použil nadsázku. Víme, že zmíněná partaj není člensky jednolitá; jeden příklad: Zahradil je asi „konzerva“…
    Vrátím-li se k celku partaje, je mi celkem fu(c)k, co o sobě tvrdí. Nezajímají mne jejich slova, ale činy. Názor na ně si dělá každý podle své informovanosti. Takže, když si partička zvolila jako předsedu fachidiota (pozor, není to nadávka), nynějšího derniéra vlády, vypovídá to jejím „ideovém ukotvení“ víc než výrazně. Odsáci místo užitečných praktických činů pro všechny občany ČR produkují (oni říkají , že deklarují) nekonečné žvásty…
    Podle p. Hudce (v diskusi) upravuji své vyznání: (ex)centrista, jakožto zakuklený eklektik.

  3. Díky za článek. Není co dodat. Bojujeme s parním válcem. Je to beznadějné ale nesmíme to vzdát. Slovy Oldřicha Daňka (hra Španělé v Praze) Ono to nešlo. Ale on to zkusil. Člověk se má pokoušet o věci, které nejsou možné.

  4. Hudec není centrista, ale eklektik.
    Jeden ruský autor (Ilf, Petrov?) popsal veselou historku:
    Jaké je vaše smýšlení:
    Jsem eklektik.
    To znamená, že neuznáváte marxismus?
    Ale ano, marxismus také uznávám.
    Hodnocení: Je eklektik, ale k marxismu má kladný postoj.
    (není to přesná citace, ale parafráze)

  5. Nejsem si úplně jistý, zda je k pojmu „liberální“ skutečně adekvátní překlad „pokrokový“.
    Takhle to vnímá slovník cizích slov na webu: https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/liberalni

    „svobodomyslně tradicionalistický“ už tak moc jako protimluv nezní, byť je otázka, na kolik jsou ony tradice „svobodomyslné, svobodné“. I když, v nejlepším duchu dickensovského kapitalismu, bezpochyby pro někoho ano..

    Že si ten termín „liberální“ ukradli „pokrokáři“ v duchu údajné (reálně velmi ostře potlačující odlišné postoje) „shovívavosti, snášenlivosti a tolerance k jiným názorům“ (tedy snášenlivé jen k některým, předem vybraným, do konceptu zapadajícím názorům) https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/liberalizmus-liberalismus a nutí někdejší liberály žonglovat – trochu paradoxně – pojmy jako libertariánství (radikální podoba liberalizmu), je historie jiná…

    1. Fakt???
      Nechápu.
      Co je liberálního na straně, která vyznává nenávistnou ideologii. Tím myslím velké vymezování proti cizokrajným kulturám. Souhlas s vražděním pasáků koz někde v Afghánistánu . Třeba.

  6. Poznaná nutnost je nejvíc, co může být. Bohužel, poznat nutnost dokáže jen vzdělaný a morálně pevný člověk. Ne debilizovaná korouhev, která jde podle čuchu za jídlem.

  7. Skvělý článek!
    Ale jsme opět u podstaty – kdo, jaká síla vymyslela strategii „výroby souhlasu“, kdo navrhuje jednotlivé (dlouhodobé) kroky, jejíž realizaci vidíme.
    Uvědomte si už konečně, že nic z toho co se děje není náhoda – jistě, vše do detailu nejde naplánovat a dílčích náhod bude dost, ale ten „určující tah na branku“ náhoda rozhodně není.
    Pochopte, že ve hře je naše svoboda, naše podmínky života – buď budeme novodobými nevolníky, k čemuž spolehlivě dojdeme, pokud se budeme dohadovat o cypovinách nebo začneme spolupracovat … bez nároku na jistotu úspěchu a odměny. Stojíme proti síle, která má ohromné zkušenosti, tvrdě plánuje a hlavně – má náskok.

    1. Pane Dvořáku ,čekám na Vaše slíbené pokračování ,,jak dál „snad bude lepší než Hamplovo.
      Váš článek ,,Rajchl“ se setkal s mým souhlasem i s tímto příspěvkem ,na který reaguji souhlasím,avšak rozpoložení českomoravskoslezké jednoty být semknuti v jeden celek v době temna se odráží v diskuzích.

    2. Výroba souhlasu je podstata současného společenského korporativismu. Všichni NAOKO souhlasí, respektive se to předpokládá, a NAOKO se dělají mraky formálních dokumentů a vyhlášek, které se souhlasně podepisují, nicméně , kdyby se všechny beze zbytku dodržovaly, tak se systém zhroutí. Možná bychom mohli beze zbytku dodržovat vyhlášky a švejkovat, pak by se totiž plně projevila nefunkčnost systému. A pokud jde o to novodobé nevolnictví, tak v mojí branži (zdravotnictví) jsem se nedávno od svých kolegů doslechl, že v jistém nemocničním holdingu zakázali přestupy na jiná pracoviště holdingu a v rámci kraje. Co jiného to je než nevolnictví v korporátním kabátě.
      Musím se dotázat vrchnosti, abych mohl odejít z panství.

    3. ano a nemá žádné morální zásady, které by ji jakkoliv limitovaly…dobro vždy (minimálně krátkodobě) tahá za kratší konec (tedy kromě pohádek; ale život má spíše znaky podobné s noční můrou)

    4. Pane Dvořáku,
      Souhlasím s Vámi, skvělý článek!

      Dovolte mi však malou polemiku s Vašimi a nejen Vašimi názory.

      Osobně si totiž nemyslím, že o naši svobodu se hraje s tzv. výrobci souhlasu (často jmenování též: oni, systém etc.). A proto pro mou svobodu nejsou důležité jejich kroky. Neboť dle mého, jediný kdo mě může připravit o svobodu, jsem jen já sám. Stačí na to pouze můj souhlas. O svobodu hraji pouze sám se sebou.
      Malé odbočení: bývaly doby, kdy u rozhovorů s podobnou tématikou (výroba souhlasu), jsem se někdy pokoušel sdělit přítomným lidem, že se na celou problematiku dá dívat i jinak. Říkal jsem jim, chceš vidět ten SYSTÉM? Někteří byli zvědaví, a tak jsem je zavedl k nejbližšímu zrcadlu, a řekl jsem: „Podívej se do zrcadla a uvidíš systém“. Dnes už to dávno nedělám, je naivní lidem kolem sebe ukazovat takové věci. Musí si na ně přijít sami a z vlastní vůle.
      Ale zpět k tomu výbornému článku. Mě tuze potěšila zmínka o Džiddu Krishnamurtim. Poslechnout si jej ROZHODNĚ stojí za pár chvil života.

      A tak přidávám link na jedno video, ve kterém mluví přímo adresně k tématu tohoto článku.
      Prosím pusťte si jej od času 21:40 do konce.

      https://www.youtube.com/watch?v=_8vma05H0Bk

      Srdečně zdraví LUK

    5. Ta síla, kterou někteří nazývají globálním prediktorem či parazitem, možná jsou to přímo ty bankérské rodiny.
      Ony volby mohou něco změnit, viz Švédsko po volbách.
      V Anglii je nová premiérka bez lidových voleb, prostě si ji tam zvolili, volby teprve bodou.
      V Americe tam je volba dost podivná, dvě strany, nějaký Deep State co si dělá s prezidentem co si zamane. Když je to nutné, prezidentovi zruší sociální stránku.
      U nás se najde nějaký soudce a udělá si zákon aby vyhrálo jistě uskupení. To si zvolí poslanecké kluby i když nemá na ně právo, nějak tak to o volbách bylo.

  8. Možná je potřeba číst „pokrokový tradicionalista“ jinak, než dohromady:
    – pro pracující „otroky“ platí ta část „progresívní“ – ve smyslu, i když jste se stačili něčeho chytit, změníme vám to – nic nebudete mít a budete šťastní
    – pro „vlastníky“ kapitálových prostředků platí ta část „tradicionalistický“ – ve smyslu, zachováme vám vše, co máte a chcete, jen nás musíte z toho krmit – nedotknutelnost bank a zákonem stanovená podpora a nedotknutelnost velkého kapitálu

  9. Mezi americkou údajnou levicí a údajnou pravicí už asi jen málokdo najde rozdíl.
    Snad v domácí politice a v úplných maličkostech. Jinak je směrování úplně stejné. ( Trump se svými excesy poněkud vybočoval. )
    V čem se liší ODS od ČSSD ? V ničem!
    Pokud někdo nevyznává Boha bezmezného liberalismu, je extremista, populista, nebezpečný nácek, bolševik, nálepek mají k dispozici docela dost.

  10. Chomsky je jeden z těch, kteří se nepřetržitě vyvíjejí v čase. ( Neplést s třetinou ve větru ! )
    Většina z nás ho má asi zařazeného jako zavilého levičáka. Kterým možná kdysi i byl.
    Podle mne je to jeden z těch, kterým se vyplatí pozorně naslouchat.
    A děkuji za skvělý článek!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.