28 září, 2022

Národní potíže psychologicky

Když Carl Gustav Jung v roce 1936 jel do USA přednášet, připravil si pro novináře prohlášení:

„Jako psycholog se do hloubky zajímám o mentální poruchy, zvláště zasahují-li celé národy.“

K tomu doplnil, že z celého svého srdce opovrhuje politikou, která je asi z 50% odpornou záležitostí a 99% politiky je symptomem, nikoli lékem na společenská zla. Jsme na stráži, když jde o nakažlivé nemoci těla, ale když dochází k mnohem nebezpečnějším kolektivním onemocněním duše, jsme zoufale neteční.

Při návratu lodí zpět do Evropy napsal Jung přednášku „Psychologie a národní problémy,“ kterou přednesl 14. 10. 1936 na Institutu klinické psychologie v Londýně. Přednášku ve zkrácené podobě jsem poprvé četl v létě r. 1990 ve slovenském znění. V době čtení a následně v čase jsem dílo analytického psychologa C. G. Junga začal více studovat. S postupem let se mi Jungova přednáška jeví neodbytnou.

Úvodem přednášky psycholog zmínil stav Evropy před 1. světovou válkou: pohádkový rozvoj vědy, vyšší standard veřejného vzdělání ve většině evropských států, organizované veřejné mínění; to způsobilo, že Evropané uvěřili v rozum, inteligenci i sílu vůle. První světová válka rozprášila velkou část iluzí předchozího období. Mezinárodní vztahy se zvrhly v nejvyhrocenější nacionalismus a skutečný bůh země, ultima ratio všech věcí na světě – peníze – čím dále získávaly fiktivní povahu…pokusy o stabilizaci mezinárodních financí byly neúspěšné. Hlavní důvody krizového stavu měly ekonomickou a politickou povahu. Zatímco ekonomické faktory se s psychologií míjejí, v politice se psychologické interpretace jeví možnými. Jung jmenoval Rusko, Německo, Rakousko a Itálii, země, jež první válka silně poznamenala a po ní se nacházely v rozvratu a bídě.

Možnosti reagování jedinců a národů na stav bídy

Bída je stav spojený s charakteristickými emocemi, např. depresí, strachem, zoufalstvím, nejistotou, neklidem a všemožnými pocity ukřivděnosti. Na prožívanou bídu lze reagovat pozitivně i negativně.

I. Pozitivní reakce zahrnuje aktivní přístup – vůle a úsilí k překonání překážky a příčiny bídy fyzickým, morálním a intelektuálním snažením. Nestačí-li vlastní úsilí, vyhledává se pomoc dalších jedinců. Mohou se objevovat pokusy o založení organizace.

II. Negativní reakce nastupuje, když místo soustředění energie, vůle a racionálna převáží pasivita. Selže-li pokus o organizovanost, vynořuje se emocionální reakce, instinktivní odezva a vpád primitivního. Emocionální reakce vždy znamená regresi. Regrese vyvolává dětinské reakce, bezmoc. Vlivem vzniklé paniky dochází ke shlukování lidí do masy, k projevům stádovitosti. Uskupení vzniknuvší z paniky nejde označit organizovaným, neboť není založeno z vůle a rozumu, ale zásadně je vyneseno emocionální vlnou. Ve všech podobných skupinových formacích vidíme stopy infantilních a archaických reakcí; infantilní souvisí s hledáním otce a archaické proto, že otcovská figura se objevuje v mytologickém dějišti. Nevyhnutelnou se jeví skupinová formace sestupující na primitivní kmenový svazek, který stmeluje náčelník (medicinman) a nějaká tajemná doktrína (učení kmene). Co udělá národ ve stavu psychologické bídy?

Národy jsou shromáždění jednotlivců a jejich individuálních psychologií. Pro jednotlivé psýché jsou charakteristické individuální rozdíly, a to vrozené i naučené. Specifické schopnosti jedince znamenají jeho relativní jedinečnost. Vedle toho se jednotlivec částečně podobá komukoliv jinému. To, co mají lidé společné, se může shromáždit ve skupinové formaci, ale jejich jedinečné schopnosti se nikdy nesčítají – spíše se vzájemně ruší. Čím větší je seskupení jedinců, kolektivně v něm klesá váha individuality, s tím i morálky. Psychologie mas je vždy inferiorní, dokonce i ve svých nejidealističtějších skutcích. Ve stavu kolektivní bídy se národy chovají jako neurotičtí, anebo psychotičtí jedinci. Davy jsou sugestibilní podobně jako hysteričtí pacienti, jsou bezmocnými obětmi svých emocí. Naletí na kdejaký podvod, nejčastěji v podobě propagandistického sloganu (snad si někteří z našinců vzpomenou na heslo Tečka vnucované vystrašené veřejnosti mediokracií i reklamokracií v souvislosti očkováním ke lživě slíbenému ukončení kovidismu).

Organismus „Stát“

V další části přednášky psycholog Jung promluvil obecněji o Státu (v textu zachovávám Jungovo označení s velkým písmenem „S.“ V reálu je Stát neviditelná legendární bytost, nanejvýš žravý organismus, biologicky nebezpečný a s neomezenými možnostmi. Stát je psychologickým zrcadlovým obrazem monstra demokracie. Na svém území vybírá kontribuci (nucený příspěvek) od jednotlivců a činí z nich otroky svých marnotratných záměrů; energií Státu jsou peníze a nestvůra byrokracie shromážděnou energii uvolňuje tak, že se stává neúčinnou a způsobuje entropii. Rostoucí očekávání a spoléhání na Stát nejsou dobrým příznakem, znamenají, že národ je na cestě proměny ve stádo ovcí vždy čekající na pastýře, že je pošle do ohrady a umožní případnou pastvu. Čekám-li něco od Státu, znamená to, že cosi čekám od všech ostatních (=stát), místo od sebe sama. Co v kulturní historii zaručovala individuální zodpovědnost, přebírá Stát a zotročuje každého jednotlivce svými trapnými schématy. Když nastává inflace a devalvace hodnota peněz se stává fikcí zaručenou Státem. Zdá se, že „demokracie“ je vhodný název jen v raném období ducha Státu. Psycholog Jung veřejně přiznal, že to, co právě (o Státu a jím provozovaném zotročování občanů) řekl, zda to není též fikce. Nevěděl přesně, co se zhoršuje, ale měl pocit prohlubování úpadku. Existují tisíce lidí, jež ztratily důvěru ve směr, kterým se záležitosti ubírají.

Příklad: Německo

Psycholog pak uvedl konkrétní příklad Německa, jehož vývoj dlouhodobě sledoval. V roce 1918 publikoval text o kolektivním nevědomí Němců (svou praxí terapeuta shromáždil kolektivní sny Němců, které zobrazovaly příčiny národní regrese). V přednášce r. 1936 rysy kolektivního nevědomí Němců nepředstavil. Až po druhé světové válce se k tématu vrátil v úvaze nazvané Po katastrofě – zde vsuvka z r. 1946 k psychologické kolektivní vině Němců: Psycholog Jung konstatoval, že Němci mají hysterickou dispozici, umístěno v podskupině psychopatických méněcenností. Sklon se projevuje v protikladech vrozených každé psyché. Na jedné straně je hypertrofované (přerostlé) ego, které doprovází přecitlivělost. Avšak zbytnělé ego není projevem sebevědomí, ale rigidity (nepružnosti). V hysterické osobě existuje i druhá stinná, méněcenná část, od níž hysterik odvádí pozornost (je odštěpená a tak „jedna ruka neví, co dělá druhá“). Hysterik touží po pozornosti, obdivu a uznání. Vnitřní nejistotu kompenzuje siláctvím, vychloubačností, drzostí. Němci světu předvedli, že se považují za panský národ a ostatní národy označili za méněcenné, podlidi určené k likvidaci. Přesnější Hitlerova diagnóza snad byla pseudologia phantastica (bájivá lhavost), forma hysterie vyznačující se vírou ve vlastní lži.

Nyní zpět k přednášce „Psychologie a národní problémy.“ Jung řekl: Německo bylo první zemí, jež zažila zázraky, které mu připravil duch demokracie, Stát. Vidělo, jak se jeho peníze stávají elastickými, jak expandují do astronomických rozměrů a poté se úplně vypařují. …Celá vzdělanecká střední třída byla zcela zruinována, ale Stát byl na vrcholu a stále více válečnické maskování krášlil růžovou barvou. Prostřednictvím komunismu v Rusku, nacionálního socialismu v Německu a fašismu v Itálii se Stát stal všemocným a žádal od svých otroků tělo i duši. Starý totalitární nárok Civitatis Dei (obec boží) teď vyhlašuje Stát: jedna ovce jako druhá a celé stádo v jednom davu, který hlídají tajní a uniformovaní vlčáci; všichni jsou zcela zbavení svých práv, o nichž člověk snil na ostrově demokracie. Nejsou žádná práva, jsou jen povinnosti. Všechny zdroje energie, průmysl, obchod, peníze i soukromé podnikání vysál nový otrokář, Stát. A stal se zázrak. Odněkud přišli jistí lidé a každý z nich promluvil jako Ludvík XIV.: „Stát jsem já.“ Jsou to noví vůdcové…dříve nenápadní nýmandi.

Carl Jung v pokračování referátu mluvil o symbolice – v minulosti Evropy to byl kříž, v Německu se novodobě zobrazovala svastika, symbol stejně starý a rozšířený jako kříž. Hovořil o mandalách, tj. lineárních formacích, jakožto obrazech prapořádku psychické celistvosti a zároveň lidstvem zděděném vzorci nedílnosti chování. Na konci přednášky psycholog dospěl k Nietzschovskému závěru: Nepořádek je destruktivní. Řád je vždycky klecí. Svoboda je výsadou menšiny a vždy je založená na znevýhodnění druhých. Vnucený řád se jeví být lepší, než teror chaosu, v každém případě menší z obou zel. Pokud společnost upadne do éry diktátorů, Caesarů a vtělených Států, uzavírá se cyklus dvou tisíc roků a had se potkává se svým ocasem.

Zpřítomňuji: Změna (jíž můžete opravdu uvěřit na rozdíl od volebního sloganu ODS-KDU-TOP) současného neutěšeného stavu nečeské vládní pětidemolice místodržících v čele s loutkou-fachidiotem může nastat za předpokladu, jestliže si jedinec uvědomí, že sám je strůjcem svého osudu a stát je jeho sluha, nikoli pán (fachidiot není nadávka, je to jedinec omezený jednostranným vzděláním, např. v politologii; oborově zaslepený a s nízkou úrovní sociální inteligence).

Poznámka: Tištěný text i zkrácené přednášky C. G. Junga by v prostém přepisu byl v rozsahu zhruba šesti normostran. Pisatel zde v roli studenta z přednášky pořídil zápis, vlastně parafrázi textu. Čisté citace přednášejícího C. G. J. jsou psány kurzívou. Mezititulky vložil blogger, zvýrazněné částí textu C. G. Jung. Představený psychologický vhled do stavu evropské společnosti mezi dvěma světovými válkami je jedním z možných i užitečných výkladů.


PRAMENY:

Carl Gustav Jung: Psychológia a národné problémy (in Literárny týždenník, 25. VII. 1990, Bratislava; 3. a 15. strana; překladatel z angličtiny neuveden).

Carl Gustav Jung: Po katastrofě (s. 155 – 175); Boj se stínem (s. 192 – 199). Obojí v knize C. G. Jung Duše moderního člověka Atlantis 1994, Brno; překlad Karel Plocek.

Ronald Hayman: Život C. G. Junga II. K pramenům moudrosti (1918 – 1961). Práh 2001; překlad Blumfeld S. M.

50 thoughts on “Národní potíže psychologicky

  1. Velmi poučný článek, je vidět, že zákonitosti, které pan Jung kdysi pojmenoval platí stále, možná ještě víc v této době. Ráda bych dodala, že bychom dnes měli přibrat k pohledu na „národní potíže psychologicky“ také skutečnost, že už více než 200 let /minimálně/ žijeme v období technické revoluce, kdy společnost stále víc, místo tradičních bohů, jako svého hlavního boha zcela vážně, niterně, považuje Rozum, Logiku, Vědu. Ale jen o nich to není. Zase se dostáváme do opačného extrému od středověku, kdy tito „bohové dneška“ nám zajišťují větší a větší blahobyt na úkor zdrojů, které zde na zeměkouli máme. Přibývá masa lidí a jako u každého živoucího druhu, jakmile přesáhneme své zdroje, zanikneme. Člověku, ať už zotročenému státem, anebo diktátorským jedincem, tak jako tak nezbude, než že vyhyne na neochotu začít se rozumně chovat celoplanetárně, a se zdroji konečně začít hospodařit. Část lidí si to uvědomuje cíleně, část podvědomě a to je často vede také k panikám. Vše, o čem píše Jung to ještě zhoršuje. Proto ten všeobecný pocit potápějícího se Titanicu. Děkuji autorovi za velmi podrobný a přesný rozbor díla velkého Junga. Víte, z poslední doby mi trošku svítá naděje. Mám informace od svých dětí a jejich vrstevníků. Mezi mladými se začíná uchytávat snaha o návrat k půdě a jednoduššímu způsobu života rodin a komunit. Vystudovaní vysokoškoláci se najednou vrací na venkov k farmaření, řemeslům, péči o krajinu, snaží se ve svém okruhu, a dle svých možností, kultivovat své okolí, kam dosáhnou. Mám takovou osobní naději, že to, a návrat k řemeslům (mimochodem těch je stále jako šafránu), by se napřed mohlo stát módou, ale pak se třeba proměnit v něco trvalejšího. Doufám, že do té doby naši krásnou planetu zcela nezničíme.
    Taky mě tady v diskusi docela překvapilo, jak velká část je věnována romské problematice. Domnívám se, že již o tom bylo napsáno mnoho, a hlavně že je to podmnožina problému celé společnosti. Dobře řízená komunita s nimi problémy mít nebude, protože by je přiměla buď nutnosti respektovat komunitní pravidla, anebo odejít, pokud bude kam. Tomu rozumí každý. Přeji autorovi krásný víkend a děkuji za blog.

  2. O cygánech vím velice málo, leč podstatné skutečnosti.

    Kočují Evropou od 14 století. Do dneška z dřívějšího způsobu života nic nezapomněli, ale nic nového se nenaučili.
    Po válce jich zde bylo 5000 a dnes jich tu máme 300000. Odečteme li děti a důchodce, pak nezaměstnanost u nás nemůže klesnout pod 200000.

  3. O romske otazce nevim nic. Ale vim a psychopatech. A rikat, ze maji „psychopatické méněcennosti“ je neco, co se uz opakuje sto let a przni psychologii. Nehlede k tomu, ze misto aby se spolecnost psychopatum oprela, tak je ma litovat. Oni chudacci maji mindaky, jo jo! (I kdyz to zvonkajsku vyzera presne naopak.)

    Ke komu se das? K tomu, co prikrasluje zlo [ten chudak psychopat! malo ho meli rodice radi!] nebo k tomu, co fackuje zlo az do pekla?

    1. Dobrý den, jak z hlediska psychologie hodnotit, když někdo nepoužívá interpunkci ? Nedovede přepnout klávesnici nebo je to složitější ?

        1. To je dneska taková doba,že pro všechny zlořády se najde eufemismus. Tuhle ženská na DVTV měla blbé neposlušné děcko,ale psycholožka ji řekla,že on neposlouchá a nedodržuje pravidla,ale nemůže za to ,protože nemá sluchovou paměť,takže když se mu něco řekne,hned to zapomene( česky prdí na to) a tedy musí ona chodit k ní na terapii,kde se bude složitými postupy ta paměť rozvíjet.A hlavně za to platit. Ten Jung taky se asi neživil pránou.

      1. Myslíte diakritiku, tj. háčky a čárky nad písmeny? Nebo skutečně interpunkci, tj. tečky, čárky a velká písmena ve větě?

      2. Ano je to slozitejsi.
        Napoveda: najdete si aspon obrazek nejake ne-ceske klavesnice.
        A pak si z hlediska psychologie ohodnotte, ze misto vyjadreni se k tematu, je prece tak snadne diskutera sejmout hloupym detailem.

  4. Ono s těma rómama je to komplikované. Faktem je a musíte to přiznat, že soudruhům se dařilo je docela úspěšně aklimatizovat. U nás v práci byli a docela bez problémů, děcka chodily do školy, vydělávali stejně jako ostatní, na Bratindě a Křídlovické jich bylo docela\a dost a žáden rambajs nebýval. BOhužel po sameťáku a Klauzovic maxi privatizačním rozprodeji a zrušením všeho co se tu vybudovalo přišli nejen o práci ale také o jistoty, které je táhly/postrkovaly na vyšší úroveň a více méně se pomalu propadali zpět. Samozřejmě se to projevilo v mínění většinových. Pak se toho jako báječnému zdroji příjmů chytili „neziskoví “ aktivisti a maxi malér byl na světě. Takže Klaus a jeho modrá letka na tom mají hlavní vinu. Jako ostatně většině věcí… bohužel…
    A tak píšu přesto, že první setkání s nimi nebylo nic moc. V padesátkách, když rušili košatiny a přesídlovali je do bytů, jim v našem“pavlačáku“ komplet zrekonstruovali byt a rodinku tam nastěhovali. Hmm , vydrželi poměrně krátce a když kdovíkam zmizeli se zjistilo, všechno vybavení vč. vnitřních dveří zmizelo, uprostřed pokoje ohniště ve které spálili vše co se dalo. Barák to vydržel tím, že buď uměli ohniště jak my ne, nebo to bylo kvalitními cihlami ze kterých byl barák byt postaven. Kdo ví…
    Ale zdá se, že se to začíná , i když pomalu napravovat. Když vidím maminy s napucovanými kočárky jak si chodí a jezdí pro příspěvky vč. chování jsem radá, ale otázkou je jak s nimi zamává čas následující, protože je mi celkem jasné že se to bude opakovat… bohužel.
    Samozřejmě nevím jak to bylo v Čechách a jinde, je to jen moje zkušenost.

    1. Milá Emo, socialismus zkrachoval, nejen ekonomicky, a Klaus se ujal nápravy, spíše záchrany. Možná byste to dovedla lépe a on by možná by dnes také dělal něco jinak, ale vinu za Romy mají jiní.

      1. Ti dnešní Romové nemají s těma dřívějšíma nic společné. Ti dnešní sem nalezli z krajin,kde na ně prděli i za socialismu a integrovat se je nesnažili.( východní Slovensko,Rumunsko,Balkán,dnes i Ukrajina.)

  5. Zdeněk Hosman a zde? Netušila jsem, že se zabýváte dílem Jungovým. Inu, proč ne. Ve svém díle jej citoval i doc. M. Král. Lidé se velmi často ptají, kdo jsem, proč tu jsem,…apod.

    1. Ale matko…! Tady už se nikdo neptá, kdo jste a proč tu jste. Už jsme si na vás zvykli! Nevíme, kdo jste a proč tu jste – ale chyběla byste nám!
      (výjimečně si dovoluji hovořit za jiné)

      1. Zakladateli, ten můj komentář měl vyznít trochu jinak. Nevládnu slovy tak, jak bych potřebovala. Pokud je tento Zdeněk Hosman tím Zdeňkem Hosmanem, ráda jej zde vidím a vítám a těší mne jeho přítomnost.
        A pokud není? Tak také.
        Kdo jsem a proč tu jsem? Třeba jsem jen zapomněla odejít….Ale kdybych odešla – každý je nahraditelný, přijde někdo nový 🙂

  6. Výrok “ Emocionální reakce vždy znamená regresi“ považuji buď za pitomý, nebo by měl autor upřesnit, , co v tomto kontextu míní slovy „emocionální“, co slovem „reakce“ a co slovem „regrese“.
    (Naproti tomu slovo „vždy“ snad chápe správně, za což si zasluhuje ocenění.)

  7. Srdečný dík jak Z. Hosmanovi, tak Kláře Samkové.
    Jung rozhodně nebyl blbec a vyplatí se nad jeho vývody přemýšlet; pochopitelně s vědomím, že pokrývají jen menší, byť pozoruhodnou část reality.
    – Co se týče stýkání a potýkání s Romy – prožil jsem s nimi hodně tisíc hodin v jedné místnosti a byl jsem nucen řešit problémy jejich – i díky nim vzniklé. poznal jsem mezi nimi takové, před nimiž hluboce smekám i několik takových, kteří zcela vážně připravovali mou vraždu.
    Vcelku jsem byl u nich nadprůměrně oblíbený, přestože (nebo protože) jsem několik z nich dostal díky své píli do lochu či lapáku (a několik dalších od lochu zachránil).
    ————-
    Co se týče profesionálních organizací, zabývajících se řešením romské otázky a otázek jí podobných:
    Hlavní podmínkou jejich činnosti, přes kterou vlak nejede, je kategorický požadavek, že jejich rady a výstupy ZA ŽÁDNOU CENU NESMĚJÍ FUNGOVAT, protože by došlo k zániku oné neziskovky, vytvářející zisk pro stále se rozšiřující počet dobrovolníků i nedobrovolníků.

    Velmi výstižně to popisuje psychoanylytik a spoluzakladatel teorie her E. Berne – mj. ve svéproslulé knize Jak si lidé hrají.
    ————-

    1. Nejenže nesmí fungovat, ale zásadně musí problém ještě více prohlubovat a metastázovat. A řešení, s nímž vždycky přicházejí, je ještě více toho, co ve skutečnosti tento neutěšený stav extrémně zhoršuje. Dle vzoru trochu odjinud – veškeré evropské problémy vyřeší ještě více Evropy či problémy liberální demokracie vyřeší ještě více sluníčkářství a liberalismu.

      1. vřele děkuji, že to vyslovil někdo jiný než já… kriminalizace, zneschopnění, zesměšnění, nepřátelské převzetí – to vše mají romské organizace za sebou… protože Byznis v Plísni…Pokusím se na toto téma něco sepsat a budu opravdu vděčná, když mi alespoň trochu podržíte nad hlavou deštník před těmi zvratky, co se na mě sesypou – jako vždy, když přijdu s romským tématem. Já už to ke stáru nějak blbě snáším…

        1. Kláro,
          nevím, kam to zkopírovat, abyste si toho všimla…nicméně přimlouvám se o zodpovazení následujícího dotazu:
          —————

          gogo napsal:
          9 srpna, 2022 (10:40)

          „Jinak já netvrdím, že všechny politické procesy a akty proti svobodě slova byly nutně založeny na Paynově zákoně. Režim mívá těch gumových paragrafů víc. Ale vsadil bych se, že Paynovo dílo je nejčastějším podkladem pro vyšetřování a vznesení obvinění.
          To by možná byla otázka na paní Samkovou a pana Rajchla – určitě těch 20 let jako svobodymilovní právníci neseděli s rukama v klíně a pilně sledovali ty procesy.
          Takže by mohli dodat seznam paragrafů, které se objevují v této oblasti a seřadit je podle četnosti použití.“

      1. Přemýšlím, jestli Mao vykrádal Junga či jestli tomu bylo naopak. (Námitku o datování neberu, skutečně geniální myšlenky se mohou pohybovat i proti směru času, zvláště pokud jsou neseny na hřbetě vyděšeně zdrhající Schrödingerovy kočky)

  8. Bravo,
    vynikající článek.
    Jen takové čtení vyžaduje pořádnou dávku sebepoznání.
    Jinak diskuze o tématu, včetně této, vypovídá pouze o jednotlivých přispěvatelích. Ne o tématu samotném.
    👍 LUK

  9. děkuji za doplnění tohoto Jungova dílka – neznala jsem. V roce 2011 jsem napsala a vydala knížečku „Romská otázka – psychologické důvody sociálního vyloučení Romů“, kde jsem s Jungem ve shodě, rozvinula jsem však teorii traumat, která se v Jungově době myslím ještě netěšila pozornosti, respektive nebyla rozvinutá. Národní traumata, a to jak získávaná každou generací zvlášť, tak i traumata přenesená – děděná z generaci na generaci – vytváří/spoluvytváří archetypální povahu národa. I proto nemůže Evropská unie uspět jako organizace, která „zruší“ národní archetypální subjektivitu a nahradí ji evropskou. Správnou cestou, která (možná) měla naději na úspěch, bylo „přidání další slupky“, té evropské, která by mohla velmi pomalu ty traumaticko-archetypální obrazce shlazovat. Základem by ale musela být LÉČBA NÁRODNÍCH TRAUMAT, a to naprosto cíleně. To jsem také navrhovala v rámci svého návrhu na řešení romské otázky – v podstatě národně – etnická psychoterapie… Na to tenkrát třeštil oči i Höschl, který mi ke knížečce psal předmluvu… Pokud někde máte v nascannované podobě ten Jungův článek Psychológia a národné problémy , byla bych převelice vděčna za jeho zaslání na klara.samkova@lawyers.cz. Ostatní prameny mám.
    velmi děkuji, KLára Samková

    1. Zas po starem – za papuansky zivotni styl cikanu muze nekdo jiny. Pripominate mi trenera muzstva ktere prohralo – ti se take vymlouvaji na psychiku 🙂 Jenze takto „intelektualskym ohrivanim tepleho vzduchu“ nelze lecit okamzite a momentalni problemy, ktere s timto etnikem jsou. To potrebuje reseni, ktere v tzv. liberalni demokracii nejsou mozne. Priklad : Pred delsim casem jsem se ptal policejniho velitele na slovenskem Spisi, proc neresi zcela evidentni pripady podezreni na trestni cinnost cikanu v podobe incestu, fingovanych otcovstvi, apod. Vzdyt dneska v dobe DNA testu by to nebylo nijak slozite. Odpoved mimo zaznam znela, ze maji tichy politicky pokyn do toho nevrtat. Protoze odhadem 2/3 muzu z osad by skoncili ve vezeni, ktera by nestacila, co pak s temi zenskym a detmi, atd. Takze potichu trpena nerovnost pred zakonem. Nevim o tom ze by jste se timto fenomenem nekdy zabyvala, vy a vam podobni vidite nerovnost jen tehdy kdyz je namirena proti cikanum – nikdy ne opacnym smerem. Ale lide vedi – a timto se vytvari a stupnuje napeti ve spolecnosti, doslova permanentni politicky Cernobyl chrlici jed do okoli. A vam podobni tomu prikladaji pod kotel. Dopadne to jednou jako to popsal Ondrej Neff v knize TMA. Tam kdyz se ztratila vlada tzv. zakona, tak po case se nemecky dustojnik ptal ceskeho cloveka, jak to dopadlo s nasimi cikany. „Jaci cikani ??“ znela odpoved. A aby nezustal Cech Nemci dluzen, se ho zeptal na jejich Turky. A Nemec take odpovedel : „Jaci Turci ?“ Jen aby jsme se jednou neptali „Jaci advokati ?“ 😀

    2. Třeba by vysvětlení přinesla studie sledující životní dráhu romských osvojenců vychovávaných a žijících vw vhodném nediskriminujícím prostředí, v porovnání s životními dráhami jejich osvojitelů i biologických rodičů, v porovnání se srovnávacími vzorky etnik vykazujících stejné či podobné vnější znaky, příkladmo Indy či Pákistánci .

    3. Otázka Romů je složitá, ale sami si za ni můžeme jejich uplácením sociálními dávkami. A co bylo dříve, slepice nebo vejce? A už Romové sami řekli vládě, jak by si začleňování a soužití představovali? A dávky za tím asi nebudou. Dokud vláda nezačne naslouchat Romům, asi se začleňování nepovede.
      A třeba by Vás zajímalo tohle https://vlkovobloguje.wordpress.com/2015/04/27/zapomenuty-experiment-integrace-cikanu/
      Zastávám v něm názor, že integraci má smysl podporovat jen u těch Romů, kteří o ni stojí sami.

    4. Vřele doporučuji přečtení knihy Robert Plomin. Kód života (s podtitulem jak z nás DNA dělá to, čím jsme).
      Jedná se o výsledek několika desítek let trvajícího rozsáhlého SERIÓZNÍHO výzkumu , mapujícího podíl genetické a sociální dědičnosti a výchovy. Fascinující!

      1. Vyšší nezaměstnanost této menšiny je způsobena i zavedením kapitalismu a postmoderní tekutou dobou. Skončila povinnost pracovat ze zákona. Už nejsou skoro žádné státní podniky, které by nabízely práci i dělníkům. Kvůli Mechanizaci a robotizaci klesá poptávka po nekvalifikované pracovní síle. Jako brambory a kameny už nemusí třídit spousta lidí ručně. Na trhu práce jim konkurují zahraniční pracovníci. Narůstají požadavky na vzdělání. Lidé mají strávit ve školách víc let než dřív. Tyhle změny každému nevyhovují. Mělo to být až nakonec diskuse a ne sem jako reakce. Místo aby byly státní podniky, které nabídnou mzdu za práci lidem, kteří na trhu práce prohrávají, různé neziskovky od práce odrazují a dělají si byznys ze všeho. Svůj byznys.

          1. Jen trochu zjednodušení. Někteří lidi žili i z dědictví a z umělecké tvorby na volné noze, ale většiny obyčejných lidí se to týkalo ve smyslu de facto povinnosti, aby měli razítko v občance. Manuální nekvalifikované práce ta doba tenkrát nabízela hodně.

    5. pripajam sa k tejto prosbe, mozem spravit OCR ak to bude kvalitny sken (300 dpi gray minimalne a CCD skener )
      @Pokud někde máte v nascannované podobě ten Jungův článek Psychológia a národné problémy , byla bych převelice vděčna za jeho zaslání@

    6. Ono mnohdy stačí srovnání s Vietnamci. Těžko najít jinou skupinu, která se do ČR infiltrovala v tak velkém počtu, s tak jinou kulturou a její členové jstou stále dobře rozlišitelní.
      Ne že by s nimi nebyly a v budoudnu nebudou problémy, ale Vietnamci se nikdy netěšili velké úctě, jako např. Němci nebo Britové.

      Ve srovnání s Cikány – ti po 500 letech nezvládli ani základní integraci spojenou se školní docházkou a živení se prací na denní bázi.
      Vietnamci patří ve škole k lepším a ti dospělí se snaží živit jak dovedou – přičemž většinou prací, míněno skutečnou. A jejich kriminalita není namířena (zatím) vůči nám.

      Nikde jsem neviděl odbory a komise pro integraci Vietnamců a výzkumy na téma jak jsou znevýhodňovaní atd…
      Ale věřím, že brzy budou založeny, spolu s instituty na ochranu Syřanů, Afghánců a dalších etnik. A tím začne éra problémů i s Vietnamci, anebo taky ne.

      Já si myslím, že základem by měla být rovnoprávnost a pro ty znevýhodněně nadstandardní podmínky pro vyrovnání handicapu. Tj. např. ty nulté ročníky zavádět a nikoliv rušit s odkazem na rasismus.

      A hlavně, příklady táhnou. Když je systém postavený na výhodnosti parazitického života, tak nelze čekat nic jiného, zejména od skupiny, která tak žila tisíciletí.
      Cikán, který začne žít evropsky, je gadžo a ze své komunity buď musí odejít sám, nebo je vyhnán. A pro neziskovky a aktivisty je to největší nepřítel, protože většinou jejich pomoc nepotřeboval a oni, kdyby takoví byli všichni, by přišli o koryta.

      Cesta rozhodně nevede přes vynucování nadpráv Cikánům.

        1. Toho se právě chci dobrat – zdá se mi, že dělá přesně toto, ale třeba odpoví sama.
          Já jsem ji zase tolik nesledoval, abych to mohl tvrdit tak jistě.

          1. Jinymi slovy tvrdite to, co hodne bilych, starych, heterosexualnich Americanu rika take:
            pozitivni diskriminace (cernochu) je rasizmus.
            Noboli: rovnopravnost ano, ale…

            1. V dobách nepřehledných, těsně pofilcákových, do ČT2 (asi v nestřežené chvíli) pronikl dokumentární seriál o demokracii a jejích úskalích v ekonomicky slabých zemích. Krom jiných poučení tam byla i krátká zmínka o nám známé Veolii. A ukazovali, jak se chová v Africe a jak řeší ty, kteří za vodu neplatí. Nechá na někalika místech téct vodu zdarma. Ale jen malým čůrkem. A před těmito místy stojí zástupy Afroafričanek s plastovými kanystry. A po několika desítkách minut s plnými kanystry na hlavách spokojeně odcházely.
              Myslím,, že by to mohlo být inspirací i pro naše řešení soužití s civilizačně odlišnou (prozatím) menšinou.
              Domnívám se, že problém není v tom, že tato menšina parazituje (takových je víc a horších), ale v tom, že své živitele obtěžuje svou (civilizačně odlišnou) činností. A ta je jí (podle mne a mého psa) umožněna nadbytkem volného času.
              Příslušník zdejší většiny ráno vstane rozmístí děti do školek a škol, osm hodin zařezává, sveze děti domů, nakrmí je, udělá s nimi úkoly a padne na ústa. A už nemá sílu někoho kulturně obohacovat.
              Můj velmi vzdělaný pes navrhuje řešení „Veolia“ i pro různé finanční toky vyživující tyto civilizačně odlišné komunity. Nechť tedy takový příslušník, dlouhodobě se živící finančními toky bez vlastního přičinění, odevzdá alespoň svůj čas.
              Nechť se ráno na sedmou dostaví na určené místo. Stačí třeba jen ohrada (pro VIP může mít i přístřešek). Bude zaregistrován a každých 15 minut potvrdí svou přítomnost. Po osmi hodinách obdrží do ruky nebo na účet příslušnou denní dávku.
              Práce již není věcí cti hrdosti a slávy, ale trestem. Pracovat nikoho nutit nesmíme. Ale nikde není psáno, jakou formou musíme nepracující komunity živit.

              Dojít si dojit dávku přece není trestem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.