28 března, 2024

O kaktusu a lotosovém květu

Na Hoře Bohů, kam člověku nebylo možno vystoupat, narodili se Kran a Krana. Měli silná, krásná těla, malebný hlas a mysl naplněnou hravostí a zvědavostí. Místo, které obývali, bylo mimo lidské představy. Vše líbezně vonělo, zpěv ptáků laskal jemná zákoutí sluchu a nejvybranější jídlo se spontánně objevovalo na nefritových podnosech, kdykoliv měli hlad.

Kran se usadil na severní části hory, Krana na jižní. Navštěvovali se, hrávali si, objevovali neznámé země. Kran shlížel z hory na lidská města a bavil se drobnými nezbednostmi. Krana byla laskavá a snažila se lidem pomáhat. Jenže boží prsty jsou na lidské hemžení příliš hrubé, a tak občas lidem život komplikují. To pak Krana plakala a lidé se utíkali schovat před deštěm.

Jednou Kran objevil malou horskou vesničku. Se zájmem pozoroval všechno to lidské snažení, tak nepochopitelné pro bohy. Pořád něco stavěli, bourali, přemísťovali, smáli se a plakali, rodili a umírali. Kran byl vším tím zmatkem velice zaujat. Bavilo ho to mnoho století. Pak mu přišlo na mysl, že svůj projekt trochu vylepší. Co se asi stane, když ze své hory pošle dolů k vesnici sněhovou kouli? Docela maličkou. To bude legrace. Jak usmyslil, tak udělal. Koule se valila dolů k lidem a nabalovala na sebe další a další sníh.

Jenže boží hory jsou převysoké. Než se naplní důsledky příčin, může to trvat i několik lidských životů. A tak nakonec Kran o projekt ztratil zájem a svou valící se kouli opustil. Kranův zájem se nyní soustředil na jednu bohyni, z jiné hory bohů. Byla krásná jako mlhovina Andromédy, s velice vyvinutými partiemi, které ho nyní zajímaly mnohem více než podhorská vesnice lidí.

Zhruba ve stejnou dobu, kdy Kran objevil vesničku lidí, našla Krana zalíbení v poušti, která přelévala své písky na úpatí její strany hory. Pozorovala drobné tvory, přežívající jen z vlhkosti, která se srážela v noci na jejích tělíčkách. Obdivovala odvahu lidí, kteří putovali nekonečným oceánem písku. Clonila každou palmu, kterou objevila, před spalujícím žárem slunce. Stejně, jako Kran s podhorskou vesničkou, strávila Krana se svou pouští několik století. Považovala se za její patronku a ochránkyni. Pak ji napadlo, že by mohla dolů poslat sněhovou kouli. Možná, že až roztaje, vytvoří se jezírko, uchytí se palmy a zvířátka a karavany lidí naleznou v nové oáze útočiště a odpočinek. Koule se valí, lidé rodí a umírají, a boží pozornost je vrtkavá – i Krana si nakonec našla jinou zábavu.

Tisíce let minulo a dny Krana i Krany se naplnily. Není ve vesmíru větší bolest, než když umírá bůh. Vše se rozpadá, líbezně vonící květy hnijí, ptáci odlétají, vše ztrácí význam. Bozi si myslí, že jsou nesmrtelní, jsou ale stejně ubozí jako lidé. Nakonec musejí opustit vše, o čem mysleli, že jim patří.

Kran se po nějaké době narodil v podhorské vesničce lidí místnímu vojvodovi. Dostal jméno Krach a do vínku silné tělo a sobeckou, vůdcovskou mysl. Otec byl nesmírně šťastný a pyšný. Vzal malého Kracha do náruče a pyšně jej ukazoval vesničanům:

„Hleďte lidé, váš nový vůdce!“

Krach měl všeho dostatek, otec jej učil lovu, správě vesnice i boji. Brzy byl nejsilnější ze všech chlapců, všechny předběhl, přepral, vždy vítězil v hrách. Vždy si věděl rady, byl odvážný a panovačný. Neváhal vytáhnout mladšího chlapce z ledové vody, když se prolomil led. A neváhal pak po něm chtít drobné posluhy.

Krana se narodila bohatému kupci, jako Kracha. Kupec vlastnil stovky velbloudů a brázdil jimi poušť, aby vyplnil sny bohatých paní drahými voňavkami a hedvábím, a břicha jejich pánů vzácným kořením a sušeným ovocem. Byl to tvrdý, ale moudrý muž. Balil malou Krachu do nejjemnějších látek, ukazoval beduínům a říkal:

„Hleďte, viděli jste už někdy něco krásnějšího? Chraňte ji, neboť je naším srdcem!“

Kupec učil malou Krachu počtům, astronomii, navigaci, filosofii a správě majetku. Kracha byla laskavá. Služebnictvo nikdy neplísnila, s dětmi si hrávala jako se sobě rovnými. Každou malou myšku chránila před kopyty koní. Když z ní byla malá slečna, chtěla s otcem na obchodní cestu přes poušť. Otec se bránil, měl o Krachu strach, nakonec ale svolil: každá dcera ví, jak umluvit milujicího otce.

V podhorské vesničce šlo vše, jak má jít. Krátká léta, žlutící se políčky žita, střídaly dlouhé zimy plné zvěře s dobrou kožešinou. Byl to život tvořený tvrdou prací, ale čistý a jednoduchý. Jednoho dne bylo ráno naplněno zvláštním, tlumeným duněním. Lidé se obraceli k Hoře Bohů.

„Kdoví, co zase chystají, raději přineseme na oltář tučnou kančí kýtu a džbán piva.“

K polednímu už hluk rozechvíval větve stromů a rval lidem slova od úst.

„Podívejte, lavina. Všichni se schovejte!“

S burácením božího hněvu se moře sněhu přelilo přes vesnici. Lidé se choulili k sobě a modlili k bohům, ať je ušetří. Když pak vše utichlo v drásajícím tichu nevyřčených otázek, začali lidé vyhrabávat cestičky ven. Vše bylo bílé, vše bylo čisté. Všichni přežili…až na jednoho odvážného, panovačného chlapce. Vše, co mělo být srovnáno, bylo srovnáno.

Karavana plula mořem písku už dvakrát sedm dní, když se strhla písečná bouře. Kupec se snažil přeřvat vichřici.

„Zvířata k sobě, lidé doprostřed, chraňte dceru! Chraňte naše srdce, malou Krachu!“

Když větry utichnou a písky sednou, pořezané oči hledají milované.

„Kde je mé srdce? Kde je líbezná Kracha?“

A malá, laskavá dívka bloudí žárem pouště. Tady za tou dunou… určitě už je karavana. Milí lidé a milující otec. Žár vysává z úst a očí poslední kapičky vlhkosti. Nedá se dýchat. Jak dlouho už tu bloudí? Je to den, nebo týden? Dech je jezdec života a nyní už jen klopýtá. Už nemá sílu dál bojovat. Umírání bolí.

Najednou, za poslední dunou, na kterou ji stačí síly, smaragdově září listy palem. Voda je cítit na stovky metrů. Ta blažená vlhkost, vracející sílu už jen svou přítomností…! Pískem se mihne pouštní myš. Plody kaktusů tak sladce voní! Ráj stvořený bohy, uprostřed pekla…

Když se o několik hodin později na obzoru objeví siluety velbloudů, štěstí nebere konce. Je přítomné v každém póru duše. Všichni se objímají a pláčou štěstím. Kupec rozdává svým lidem tržbu karavany rovným dílem, a stále znova a znova k sobě tiskne malou, laskavou Krachu.

Na jižním úpatí Hory Bohů lidé slaví a děkují bohům. Na úpatí severním oplakávají malého, statečného Kracha. Jedni říkají, je to vůle bohů. Druzí říkají – štěstí, jiní – neštěstí a ještě další – náhoda.

Já však myslím, že když zasadíme semínka kaktusů, nemůžeme čekat, že nám vykvetou lotosové květy.


45 thoughts on “O kaktusu a lotosovém květu

    1. To zřejmě nebudou jen univerzity, ale celé školství. Nacvičené to už je a krásně to přenese veškeré náklady na učitele a žáky. A aby to bylo nenapadnutelné, vyhlásí se ohrožení nějakou pandemií.

    1. Šmankote, no to se stala fakt „tragédie“. Pár příspěvků o gramatice a jedna omluva za omyl. Fakt největší diskusní tragédie ever 🙄

    2. Ze je Krach novej vudce lidu , nebo barbaru ,nebo voboji ,sem si taky povsim.
      Vo tech seminkach to mne zarazilo. Az sem se z toho vrh na tlustou knihu.
      Kaktus vyroste v pousti a lotus /zadnej lotos/ zasazenej ,zase ma rad baziny a vo bazinach zase vi a krici Trump .
      Lotos je ovoce a kdyz se sezere tak je clovek jako prijemne vozralej…
      Ktery se k tomu ovoci nejak domakli, to meli radi..Az to bylo obcas posvatny..
      Je jasny ,ze pivo by taky bylo pro ne posvatny. Ale to nikde neroste a musi se uvarit..
      To je obvyklej problem.. Chteji neco zboznovat, ale zadarmo.
      Neuvadim tady zadny kejchlopriklady.
      Pred chvili sem sezral Domino pica a je mi taky soufl.
      Naucna kniha rika ze je to z rodu hrachu ,ma to velky listy a zluty,ruzovy nebo bily kvety.
      Lotus-eater /zrout/, je lina osoba.
      Lotus position je sedeni jak kazdej zna z vobrazku..A sedej furt a radi.
      Kdyz teda neni marka /hak nad r/, tak se aspon „zahakovat“ s tim levnym lotosem,by mohla bejt nejaka legracka , v dnesni nouzi…
      At je to jak chce , Kracha ,nebo Zombie ,bych predcasne nepohrbival..Se to nevyplaci..
      Abych nezapomnel ,nekdo rikal , ze z kaktusu , na kterym rostou hrusky , jsou taky vomamnosti ,se asi nazyvaji peyote.Nebo tak.
      Konec popucovani .

    1. a mám dotaz na toho našeho propagátora solárních sběračů Eenergie?. Existují nějaké menší – co by se hodily na balkon s nějakým propojením dovnitř?

  1. Já se trochu ostýchám napsat své hodnocení, aby nám Mandaladan nezpychnul… ale vyřeším to:
    Mandaladan, na můj povel – zavřít oči, nečíst – TEĎ!

    Je to dobré! Moc!

    Mandaladan může zase oči otevřít a číst dál:
    Technická poznámka k tvorbě příštího textu – přímá řeč se píše takto – např.:
    (1) „Jen dva prstíčky si ohřejeme, a zase půjdeme!“ (interpunkce na konci výpovědi je před uvozovkami)
    (2) „Jen dva prstíčky si ohřejeme, a zase půjdeme,“ řekla hlavní jezinka.
    (3) „Jen dva prstíčky si ohřejeme, a zase půjdeme,“ řekla hlavní jezinka Mirka, a pokračovala: „Markéto, zahoď toho čvaňháka, ať Smolíčkovi nenasmrdíš v předsíni!“

    Interpunkce v přímé řeči prostě vždycky patří dovnitř uvozovek, mezi ně. Uvozovky jsou jako poslední, vnější závorky.

    Třeba tohle je nesprávně:
    „Musíme vyslat jasný signál“, žekl plemiél a zatáhl loletu. – Vidíme, že čárka za signálem a horní uvozovky si (nesprávně) prohodily místa.

    Ještě že nám delniél neposlal postel…

    1. Máte tam menší chybu. Pokud je uvozovací věta uprostřed, správně se to píše takto: „Jen dva prstíčky si ohřejeme, a zase půjdeme,“ řekla hlavní jezinka Mirka, a pokračovala, „Markéto, zahoď toho čvaňháka, ať Smolíčkovi nenasmrdíš v předsíni!“

      Dvojtečka se používá pouze tehdy, pokud uvozovací věta předchází přímou řeč. Řekl: „Kašli na to.“

        1. Aby nevznikly dohady o presnym poctu napsanych carek na tacku , znamenajici presny pocet vypitych pulitru piva a vysi utraty , nekdy vymazavanych temi namazanymi ,pravila slecna vrchnimu…
          „Pane vrchni, ja mam taky carku ,ale tu mi nikdo nesmaze“..
          /B.Hrabal/.

      1. Já si tím, co píšete, nějak nejsem jist.

        Vložená uvozovací věta je souvětí souřadné, v jeho druhé části je podmět nevyjádřený. Kdybychom to uvozovací souvětí rozštípli ve dvě věty, dostaneme fakticky příklad, který uvádíte:
        „Jen dva prstíčky si ohřejeme, a zase půjdeme,“ řekla hlavní jezinka Mirka. A pokračovala: „Markéto, zahoď toho čvaňháka, ať Smolíčkovi nenasmrdíš v předsíni!“

        Já bych tam tu dvojtečku nechal.
        Už jsem toho, pravda, hodně zapomněl. Čas na univerzitu třetího věku 😀

            1. Uvozovací věta vložena do přímé řeči
              Čárkami z obou stran oddělujeme větu uvozovací tehdy, když je vložena do přímé řeči. Obě části přímé řeči musí být uvozeny uvozovkami. „To je výborné,“ vykřikla s nadšením Hanka, „moc se ti to povedlo.“

            2. A ježíš… teď si sypu popel na hlavu 😂 Máte to jako dvě věty 😁 Tak pardon. Budu potřebovat zajít na oční 😁

    2. Ukazovali jak plemiel Boris zase prijel s velkou snahou pomahat na na statni navstevu zase do Kyjeva , vylezl z auta ,mocne se podrbal na prdeli ,udelal dva kroky a mocne ,pratelsky a spojenecky si podal ruku ,tu samou ,se Zelim.
      Symbolicke setkani plne snazivosti ,neuniklo pak pozornosti.
      A pravopisem bych si nedelal hlavu, ten se ucil , ale paraziticky akademici v Ustavu pro jazyk cesky chteli nejak upozornit ,ze neco delaji a neberou penize za nic ,tak vymrstili s velkou snahou novy pravidla.
      Ofenzivy akademiku ,taky skoro nikdo a nic neprezije.
      A vysledek se dostavil..Stary pravidla spatny se preucovaly na novy ,pak zase dodatky novych na ty novy a dopadlo to jako vzdycky…
      Kdyz nevis co a jak , nasad dav utocnych vseho schopnych inteligentu..
      Kdy novy zakony a mnozstvi jich udelaji z kazdeho zlocince..mohutnej boj proti teroru ,poridi jeste horsi teror vsude a jeste casto nevinnu pred zakonem tech nejhorsich teroristu ,velkej boj proti epidemii , boj za ovladnuti sveta dolarem a bohatnuti v dolaru konci v inflaci a bide ,velkej boj za klima prinasi zhorseni pocasi a zacina velky niceni ovzdusi i s nami , kvuli U., jako boj za defasizaci v akci rusu..
      Velky a mocny usili znamena ,ze se pak nekdo ,nekde posklebuje ,jak se ty slavny velky celosvetovy zalezitosti pravidelne zvrati do opaku a jako vsi silou hozenyho boomerangu se vrati zpet a snazivce prasti rovnou mezi voci..
      A drtiva vetsina lidi vidi a zabyva se nejradeji malinkymi detaily kolem..Na svym pisecku.
      Pak se snazi masove diskutovat , ale nemaji zdani, co je diskuse..A nechteji ani mit.
      Takovy diskutujou nejvic.
      A kdyz idioti maji nejvic rozumu , umi a vi lecos a predevsim co je potreba , maji schopnosti a je to obcas videt.
      Ale hystericky inteligenti je vzdycky agresivne prekrici.
      Tak sem videl titulek, Kuras predklada dokumenty. Hned v prvni vete bylo jasny ,ze nejaky vedci, predlozili dokumenty.
      Ze Kuras predlozil ,uz predlozeny dokumety.
      Mohutny pisteni a temer nekonecny v zaplave slov nejakyho Rajchla ,samozrejme melo zakryt autorovu paralysu a opravdu velke usili ,aby nahodou nespachal jediny skutecek..
      Nebudu se zminovat dal , radsi do toho zapichnu vidle..

    1. Pako?
      … to nic, to se prostě topenářům stává, Ládiku! Nám, co něco víme o silikonovejch barvách a příměsích do omítek, už ta bajka aspoň něco naznačuje. No a nejen topenářům tady doporučuju buddhismus, tedy to co vkládá do lotostových květů… jo a ještě, myslím si, že kaktus dokonce píchá.

  2. Pohádky mám rád. Jenže každá pohádka či pověst je podobenství.
    Mám k téhle pěkné pohádce jednu naprosto přízemní výtku: Není dobra bez zla. Nerozeznali bychom jej.

        1. Nene, je tam namyšlenost spojená s nelaskavostí a jako druhá je ignorace. Obě asi vedly k návratu do domečku a čekání na další šestku…

          1. … to pak jó, když ignorace a nelaskavost je zlo!

            P.S.
            … a pak se někdo diví, že ignorant, nedomýšlivej namyšlenec a ke svýmu národu naprosto nelaskavej Fiala, kterej je navíc i hloupej, je VELKÝ a NEBEZPEČNÝ zlo! Kam se za ním serou Kran a Krana!

              1. jó, kdybyste bejvala jen tušila, co já se kravin v životě naučil i naučil, taky byste nejraděj zapomněla, i když zase třeba nedávno sem se od vnoučka naučil dělat docela obstojnou bublinu z nosu a … a dneska si né a né vzpomenout, bonbónku můj barevnej.

        2. Ale dlazdici a dlazdice se nejak nedostavaji..
          Jeden pospicha ,konsumuje na co pride , ne s dobrejma ,ale s tema nejlepsima umyslama ,aby tam byl co nejdriv a cesta je neschudna..
          Aby to kat spral.

              1. Teď jste mě dostala, musím to pohledat :-). V nejhorším vám napíšu jinou. Sem to frontmen asi nedá, tak vám to v případě
                zájmu pošlu na mail. Jo, a bacha, jsem kmet, tedy pouze 2 pohlaví 😊

              2. v kufříku?
                To vylučuju, to se snad ani nedá dělat s oparem, možná tak v kolíbce, ale stejnak si myslím, že náš zapp bonbónek barevnej kolíbá!

                  1. Ja pamatuju na pamflet , kde rodina zila v jeskyni a pila vodu z potoka atd. a stejne s platem nevysli..
                    Potom kolovala velmi popularni verse o Babicce ,co treba prisla do stodoly a narazila potme na voj vod vozu a ptala se, ste to vy pane otce, potom sla zase do toho zamku za kneznou a na ceste se zastavila a pravila slavnou ,nezapomenutelnou a dnes klasickou vetu
                    ,zatraceny kyselo a potom mela jeste uzitecny diskuse s kneznou vo tom andelickovi…
                    Tenkrat bylo este dost vtipny zabavy a potom se cetl neco vod ty Charty a nedocet ,pac plny tupejch zhovadilosti..

Napsat komentář: ema Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *