28 března, 2024

Počkám na svou duši

To se ti zdá, že najednou v trávě svítá – to na tvá víčka motýl přistává… kde já jsem ten nápěv slyšel? Než si na to vzpomenu, pokusím se zachytit ten průvan, co mám v hlavě. Má dcera zrovna trochu rozečetla Barona Prášila, který samozřejmě práší, co to dá – a tam, kde má moje dítě knihu rozevřenou, je prášeno o technickém pokroku v někdejší Americe.

Považte!

Vlaky tam jezdí tak rychle, že když vystrčíte ruku z okénka, dáte výpravčímu na peróně facku, než stačíte ruku zase schovat. A když se mu omluvíte, závěrečná slova omluvy vyslechne jiný výpravčí na jiném perónu v jiné stanici.

Tak rychle tam jezdí vlaky.

Když z toho vlaku vystoupí indiánský náčelník, zapálí si dýmku míru a čeká, než za ním doběhne jeho duše. Duše totiž neběhá tak rychle, jako vlaky jezdí, takže se za nimi zpožďuje – ne moc, tak akorát na jeden kalumet. Náčelník kouří a čeká na svou duši – nebýt toho čmoudu, jeden by řekl, že je ten Indián přímo v meditaci. Ale není.

—ﬡ—

V meditaci totiž zacházíte se svou myslí jako s buvolem. Mysl prostě je buvol a je s ní – jako s každým buvolem – hromada práce:

  • Nejdřív musíte přijít na to, že buvola vůbec někde máte, a začít se po něm shánět (1. Hledání buvola).  
  • Všimnete si, kde zbořil plotek (2. Objevení stop)
  • … a pak ho uvidíte, jak se pase tam, kde nemá (3. Spatření buvola)
  • To mu v žádném případě nelze trpět a je potřeba ho chytit (4. Chycení buvola)…
  • … a přitáhnout zpátky (5. Krocení buvola). Jenomže násilím, bez ohlávky a biče to nejde, stačí chvíle nepozornosti a buvol zase prchá kdoví kam do dáli.
  • Teprve až ho konečně přemluvíte (někdo tomu říká výcvik), stává se reálnou cesta zpět do místa, kde jste začali hledat (6. Návrat na hřbetu buvola).
  • Je logické, že po takové dřině máte plné zuby všeho a vyhledáte místo k odpočinku. Konec konců, buvol si už taky lehnul (7. Překročení  buvola).
  • Konečně si trochu orazíte (8. Buvol i člověk je zapomenut).
  • Jenže pak vám to dojde: urazili jste dlouhou cestu, a po tom všem jste zase tam, kde jste už byli – na počátku u pramenů. Řeky přece tečou ve stejných korytech a květy voní pořád stejně omamně! Kdybyste byli hluší a slepí, ušetřili byste si tolik námahy…! (9. Návrat ke zdroji).
  • A kdo ví: zítra možná buvol vyrazí zase na potulky, a vše se bude opakovat… je vám to jasné: musíte ho prodat (10. Na trhu).

Ti chytřejší ho prodají o něco dráž i s mapkou a popisem cesty, kde všude hledali. Mapa s popisem jsou ovšem téměř na nic, protože buvol příště zaručeně zdrhne jinudy a jinam.

—ﬡ—

Indiánský náčelník není žádný hlupák, takhle on se dřít nikdy nebude.

Náčelník se v klidu posadí a zapálí si kalumet. Mysl oběhne daleký obzor a pak přijde sama blíž. Náčelník ji pohladí jako malé dítě, ona se přitulí, a pak se spolu dívají do kraje a mlčky čekají, než dorazí udýchaná duše, které ujel vlak. Bez biče, bez ohlávky – nespěchají.

Zvenčí to vypadá, jako by starej náčelník jen tak seděl a čuměl do blba, ale to je jenom zdání.

Až uvidíte starého člověka jen tak sedět bez hnutí a čumět do blba, nespěchejte. Nesmějte se. Pozorně se podívejte: možná uvidíte, jak sedí spolu se ztišenou, přitulenou myslí, a čekají na svou duši, která nestíhá rychlou dobu.

To se ti zdá, že najednou venku svítá,
to na tvá víčka motýl přistává.
To se ti zdá, že najednou léto příští
vlak neodjíždí a s námi zůstává někde stát…

—ﬡ—

35 thoughts on “Počkám na svou duši

  1. „Vlaky tam jezdí tak rychle, že když vystrčíte ruku z okénka, dáte výpravčímu na peróně facku…“

    Vzpomněla jsem si, že jsem někdy někde četla (fakt už nevím kde):

    „Vlak tam jezdil tak pomalu, že motýli mohli volně létat dovnitř a ven.“

  2. Ad: autor

    Pekne rozjimanie. Ja, na rozdiel od niektorych, na dusu nielen verim, ale ju, aj ducha, mam. Samozrejme poezia v proze (ci naopak), rozjimanie…to ma tiez bavilo. Takze s dovolenim dam nieco z mnozstva zo starych cias. Bude to nieco kratsie a mozno k dnesnej dobe tiez, aby ste nemuseli robit vynimky:-).

    Epištola.

    Mám cestu pred sebou. Mám cestu za sebou. Zasnenou mysľou hýbem. Ty, vpredu, čakaj. Prídem! Item. Chcel by som dôjsť. Hosť ako hosť. Ešteže nás spája cesta. Silné gestá. Ťapi, ťapi v prachu. Vrecká plné hrachu. Pre každý prípad. Som ochotný vzdať sa sám. Nie, klam nečakám. Lež! Poznám slová: toto smieš a toto nie. Stien tu niet. (Vraj majú uši.) Sluší sa kývnuť známemu. (Zmámenú som obišiel.). Cieľ si nesie v sebe. Vi-di-teľ-ne. Meľme si, len meľme. (A každý pre seba). Tie mlyny z neba! Akosi škrípu. Závadu skrytú som našiel? Zašiel aj mesiac. Len city ma vedú. Dievčinu bledú stretávam. Vrav, čo si len našla tam -… Plody pre seba. (Ten hlas mi postáť nedá.). Ťapi, ťapi vpred. Snáď kvitne pre mňa kvet. Budúci môj plod. Krok, čo krok sa blížim. Rok, čo rok som nižším. Aj hlava mi už zbelela. Myšlienka, čo ma bolela, už nebolí. (Len cieľu robím po vôli). Senilné myšlienky: boli sme sťa sokoly. Aj draví, aj silní, aj zvedaví. Pozdravy iných nečujem. Sledujem svoju cestu. Prach dýcham ústami. V ústraní tíško vzdychám. Nadávam svojej pýche. (Slová sú nezvyčajne tiché.). Svet sa so mnou kníše. Klišé: Každému dozreje plod. Spod citov rozum vychádza. Svitá mi v hlave. Práve som značku obišiel. Kostnatá pani, no v bielom rúchu. V duchu sa zasmejem. Myšlienka posledná: aspoň hrach zasejem. Čítam jej slová zo šťastných pier. Už si ma našiel, ja som tvoj cieľ…

    P. S. Neupravovane, tak aso som to z rukou pisanych podkladov prepisal ihned, ked sa mi do ruky dostal prvy textovy editor:-).
    Pozor na slovenčinu. Napr. lež nie je lož, ale spojka vo vyzname „ale“, „no“ :-), plus nejake prenesene vyznamy (hrach sa v slovenskej tradicii nehadze iba o stenu, ale aj pod nohy…

  3. O duších toho moc nevím, nejspíš proto, že na ně nevěřím.
    Duše….. to se jen tak říká.
    Mozek, to je ono. Elektrické impulsy.
    Někde jsem kdysi četl, že lidé své „já“ vnímají ve svém těle na různých místech. Někdo v pravé/levé ruce, jiný v hrudníku a co já vím kde všude jinde. Někteří chlapi prý dokonce v přirození, jak je to u žen už vůbec netuším.
    Já mám své „já“ v hlavě, někde „mezi ušima“, tedy spíše mezi spánky, za čelem.
    V mozku, myslím.
    Mozek mě často štve, protože mi připadá jako samostatná bytost, kterou tak úplně neovládám. Často si dělá co chce….. a co já bych vědomě ani moc nechtěl.
    Sny. V těch se mozek chová naprosto autonomně, čerti vědí, proč je člověk vůbec má, proč se mu dostavují. Jeden výklad podává Merkucio:
    https://www.youtube.com/watch?v=cObREKt_dD0
    Já si spíš myslím, že si mozek přehrává možné, byť někdy dost fantastické, krizové scénáře. Abychom, až na něco podobného dojde, nebyli tak úplně vyplašení. Ale třeba je to jinak, co já můžu vědět? Vlastní mozek mi nenapoví, asi se mu nechce.
    Taky mě štve tím, jak neudrží pozornost, i když ho k tomu nutím. Čtu ten svůj třetí díl Hledání ztraceného času, nějaký odstavec, který je vlastně jen jedna věta, ale na celou stránku, těžko se v ní neztratit. A najedou přistihnu svůj mozek, že sice čte, ale myšlenky najednou utekly někam úplně jinam. Je třeba se vrátit na začátek věty……
    Až příliš často si dělá co chce, ale musím to s ním těch pár let ještě vydržet, protože jiný si už asi nepořídím.

    P.S.: Prostřední vnuk, student strojařiny na ZČU, byl tento týden v Praze u ČEZu, na testech, zda by se v budoucnu ČEZu hodil. Trvalo to skoro celý den a prostřednictvím první části u něj zkoumali, zda dokáže udržet pozornost. Prej dobrý, říkal, postoupil k další etapě testování, což se prý všem z oné šestice nepoštěstilo. Vsadil bych boty na to, že kdyby jim dali číst toho Prousta, neprošel by ani jeden…. 🙂

    1. I jak ten mozek popisujete, tak mi z toho popisu logicky plyne, že mozek je jen HW, který přehrává nějaký SW, který máme pod kontrolou jen částečně. Takže těžko přijmout myšlenku, že mozek jsem „já“. Pro většinu technokratů splývá pojem „mozek“ a „vědomí“ – což jsou dvě různé věci.

      1. Jistě, je v tom rozpor.
        To je přesně to, co nechápu…
        Nechápu toho víc, tohle je jen to, co je „k věci“.

  4. ŠAMAN

    Poslouchám, jak v dáli temný bonga zní
    Něco tu kolem zavoní
    To starej šaman koku žvejká

    Hodně ví, taky už nikam nespěchá
    Namísto nože v ruce má
    Vyhaslou dýmku, tiše dejchá

    Protejká mu tělem celá jeho zem
    Opilost mužů a bolest žen
    Když děti na svět ze tmy přijdou

    Sedí sám a nikdo nemá tolik sil
    Aby ho něčim urazil
    To jenom pro něj hvězdy vyjdou

    A kdo z nás si může vážně v klidu říct
    Že na svý černý duši nemá nic?
    Ten slyší v dálce bonga znít

    Kolikrát se ještě vrátim abych žil
    A co jsem nezvlád napravil?
    Chtěl bych to spláchnout jednou rád…

    https://www.youtube.com/watch?v=I1ocOZfFgZc&ab_channel=MarkusM%C3%BCller

    1. Jo, tu mám rád. A někdy si jako tem šaman připadám 🙂 (Říkám si v práci – klid, máš to za pár, už tě nemůže nikdo nasrat – ale stejně občas jo)

  5. Když jsem před čtvrt stoletím začal meditovat, jedná z instrukcí zněla „snaž se nemyslet na růžového slona“ a hádejte čím jsem měl naplněnou mysl několik následujících let ? 🙂

    1. To vůbec nevadí: slon sem – slon tam. – Mně se líbí tento pohled (přirozeně si vypůjčím myšlenku cizí, dva a půl tisíce let starou, protože sám bych to tak elegantně nezformuloval):

      Slyší-li člověk vysokých schopností o Cestě, bedlivě si jí hledí.
      Slyší-li člověk prostředních schopností o Cestě, brzy si jí hledí, brzy ji zanedbává.
      Slyší-li člověk nízkých schopností o Cestě, velice se jí posmívá.
      Kdyby se jí neposmíval, nebyla by ani Cestou.

      Pozorujme a tiše se usmívejme, jak jste to hezky napsal Vy. – Já vím, je to někdy těžké, nepropuknout v halasný řehot, když si o to koledují 😀 😀 😀

  6. Hezky napsáno, poezie v próze, meditativní text… předpokládám, že vycházíte z taoismu.
    Kdysi nám náš učitel říkal „Křesťané si v meditaci myslí, že mají mít jen laskavé, pozitivní myšlenky. Hinduisté, že nemají mít žádné myšlenky, no a my buddhisté to necháváme všechno být. Jen to všechno pozorujeme a tiše se smějeme“. O taoismu říkal “ jsou k nám nejblíž. Jsou jako naší bratranci“.

      1. Re: Zakladatel

        Já jsem siostrzoniec.
        Česky to je sestřenec.
        Je to syn sestry.
        Bratranec je syn bratra.
        Čeština to kdysi taky rozlišovala…

        Polština má pro „české“ bratrance a sestřenice čtyři výrazy, samozřejmě si na ně teď nevzpomenu, protože je málokdo zná a nikdo nepoužívá…

        1. Ano, vím o tom. Slovo „sestřenec“ mi není cizí; jako kluk jsem měl kamaráda z Opavy, on měl sestřence i bratrance.
          I čínština to má podobně, tam se důsledně rozlišují příbuzní ze strany matky i otce, až do kdovíjaké úrovně příbuznosti, každý „level“ příbuznosti má svůj vlastní název pro obě větve. – Pro mě je to něco šíleného, vůbec se v tom neorientuju.

        2. V maďarčine zase používajú pomenovanie
          pre niekoho staršiu/mladšiu sestru, brata
          Hugom – moja mladšia sestra
          Nővérem – moja staršia sestra
          Öcsém – môj ml. brat
          Bátyám – môj st. brat
          Možno toho majú viac, ale tak dobre už maďarsky neviem

  7. Literárně zajímavé, ale v reálu to takto nefunguje.
    Člověk si svou duši nosí s sebou. Té nejde ujet ani vlakem, ani uletět letadlem.
    Článek se vyloženě podbízí starým lidem, kterých je zde dost, tudíž bude náležitě oceněn (narozdíl od tohoto mého textu).
    Jsem řekl své manželce: až budu takhle sedět a celé odpoledne budu civět do blba, nebudu čekat na svou duši, ale to už bude ta senilita. Tak mě, prosím, nech utratit.

    Co myslíte, Alefe? Já bych řekl, že se furt ještě držím těsně pod tou riskou tolerance.

    1. Já jsem to pochopila tak, že člověk má sklon jednat zbrkle. Až později pozná důsledky svých činů.
      Že se vyplatí zpomalit, nechat doběhnout rozum a ten má být v souladu s duší. A že jsou i lidi bezduší.
      Ačkoli jim nechybí rozum.

      1. Prakticky s vámi souhlasím.
        Když mi bylo 20, šel jsem do dost věcí po hlavě, na plný pecky.
        Výhodu to mělo v tom, že jsem někdy hned dosáhl plného jackpotu. Nevýhodou bylo, že když to nevyšlo, dost slušně jsem si robil držku. Ale co, byl jsem mladej, oklepal se a frčel dál.
        Dnes, po padesátce, už do věcí, díky životním zkušenostem, jdu opatrněji. K tomu jackpotu se musím dostat pomaleji, obezřetně.
        Nevýhoda je, že to chvíli trvá, výhoda je, že si nerozflákám držku, pouze max odřu kolena.
        Já bych to ale nespojoval s duší, ale s životními zkušenostmi.
        Pochopitelně, ten mladý je nemá, ale zase má sílu. Starý je má, ale už mu zase chybí ta síla. Tak to okecá duchovnem.

        1. Já si nemyslím, že ze strany těch starých jde jenom o okecáváni. Spíš si uvědomují, že v mládí udělali spousty chyb, které už ale nemohou napravit. Že kdyby měli tu možnost, chovali by se úplně jinak, líp.
          Ale tu možnost nikdo nemá, má ale možnost varovat mladé, aby neopakovali jeho chyby. Nebo se o to aspoň snažit, protože ta ústa si stejnak každý nabije, testosteron s duší nejdou moc dohromady.
          Duši chápu jako metaforu pro nitro. Je často ve velkém rozporu s rozumem.
          Někdo má čistou duši a dobré srdce, současně ale i zdravý rozum. Je to složité, když je rodina a platí se hypotéka , normální člověk asi upřednostní ten rozum. A dělá věci, o kterých ví, že by je dělat neměl.
          Tady má starý člověk výhodu, hypotéku už nemá, potomci se živěj sami, takže je svobodnější a může preferovat tu duši.

          1. „Spíš si uvědomují, že v mládí udělali spousty chyb, které už ale nemohou napravit“.

            Což je asi dobře. Jsem se pokusil si představit, jak by to bylo, kdybych dostal druhou šanci. Bylo by mi najednou zase 21, věděl bych, co jsem tou mou cestou životem kde dokurvil a co se mi povedlo a mohl bych to vylepšit.
            Tak v prví řadě bych věděl, že tu pravou, se kterou jsem už 30 let a měl jsem fakt kliku, potkám až za tři roky. Tudíž bych se asi do té doby ke všem dívkám, které mi prošly rukama, choval jak Tom Cruise ve filmu Magnolia. Sveď a smeť.
            V té době jsem jezdil na lodi, tak bych věděl, že mě to za dva roky přestane bavit, tudíž bych to típl dřív. Šel bych do lesa.
            Potom bych ulovil tu ženskou a věděl bych, že začneme podnikat ve zverimexech. Že se nám nakonec podaří vytvořit jeden, z kterého jsou dodnes velice slušné příjmy, loni dělala firma Nestle soutěž o nejlepší zverimex v čr a ten mojí manželky se umístil do dvacátého místa. Tak dobrý.
            Ale taky bych věděl, že když jsem se pokoušel udělat jiný, na dobrém místě v Ústí, nasypal tam jenom ve zboží mega a to nepočítám terárka, akvárka a regály a spol, tak to pak budu rok a půl dotovat. A pak to vzdám.
            Tak do tohohle bych už nešel.

            Všechno bych dopředu věděl, do čeho jít, čemu se už vyhnout, ale víte, Helanov, já mám obavu, že už by mě to takto moc nebavilo.
            Co jsem v životě posral, to jsem posral, co se mi povedlo, se mi povedlo a těším se, co ještě bude dál. A asi je lepší, že natuty nevím, co bude. To bude právě to překvápko. A bude dost záležet i na mě, jak to překvápko bude vypadat. Tam už mohu použít ty životní zkušenosti.

            1. Líp se to nedá říct!
              Kdyby lidi nedělali chyby a všelijaké průsery, tak by to byla nuda a nebylo by to k životu.
              Prvoci patrně moc chyb nedělají, ale narodit se jako prvok bych nechtěla. 😀
              Člověk je složitý organismus.
              Moje duše prahne po návštěvě NG a shlédnutí některých děl Mistrů.
              Moje srdce se divoce roztepe, když slyší zabijačkové hody.
              Moje tělo přímo prahne po krvavé tlačence, anebo aspoň talíři prdelačky.
              Můj rozum mi velí : NEŽER.
              Ale vstupné do NG poněkud podražilo, tak jsem si koupila plátek té tlačenky, jenom jeden, protože když máme dneska ten svátek, tak se nějak odměnit musím. Dá rozum asi, né? 😀

  8. Podobný obrázek je u tohohle článku. To je zvláštní.Na Novinkách.

    Ukrajinci jsou při chuti. Ostřelují ruská kontrolní stanoviště u hranic

  9. Staří lidé se zpomalují, protože už nemají kam dál jít. Ale můj strýček před smrtí řekl Když máš cos chtěl míti musíš jíti.
    Takže jít za něčím a jít někam

  10. To je pěkné, já si ležím na posteli a přemítám, pozoruji kapky a bublinky… a otevřou se dveře, přijde cikán a hubu nezavře; že chce nadstandard. Už aby tam běžel.

      1. Dík. Můj nový kamarád má rentu, papíry na hlavu. Před 3 lety zůstal v závalu. Už nechce na nadstandard, že prý bude tady. Tak pokecáme.

        1. Hmm… tak slovník cikánského havíře z Orlové pi.. bych tady neměl rozvádět.

          (Červená hlava: “já jsem vaše sestra”…to má vysvětlivku v Tribuně).

          1. Ládiku, víte jaký je rozdíl mezi českým a moravským Indočechem?
            Český Indočech když čapne nerva, tak je vypsýchaný.
            Indočech z Moravy ( aspoň z té jižní) je vypsíchaný. Kikána z Ostravy, který čapnul nerva jsem ještě neslyšela. 😀

  11. Jawohl.
    Ten odkaz na konci bol asi na tú mapku a popis cesty.
    Page not found.
    Tož si musím vystačiť s mojou GPS-kou.

Napsat komentář: Helanov Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *