28 března, 2024

Podobenství o budíku

Milé děti, toto zastavení není ani fejeton, ani správné podobenství, spíše mně to připomíná Glosy Miroslava Macka. Ale líbil se mně příměr k budíku (ovládající a ovládaný) a tak vznikla tahle miniatura:

Podobenství o budíku (úvod)

Kolečka v budíku se skládají z 

největších (zájmy velmocí), 
velkých (poslanců a jiných veličin státu), 
malých (Vidláka) a 
mrňavých koleček (berani a ovečky).

Největší mají i velkou sílu a jsou poháněna silným perem – potřebou ekonomické prosperity a politické nadvlády. 
Velká proti malým mají také větší sílu a točí se rychleji (jsou viditelnější). 
Malá už kmitají, ale proti těm velkým nemají žádnou sílu. Nakonec jsou přinucena se točit tak, jak se to líbí velkým, jinak hrozí, že přijdou o zoubky. 
Mrňavá už neví kudy kam, tak se snaží a přidávají na otáčkách a protože je jich hodně, může se stát, že bezděky přidávají sílu malým. 

Ano, milé děti, jde o zpětný ráz, který může způsobit revoltu v řadách malých i velkých koleček. To největší kolečka zase po čase srovnají (pár zbloudilých koleček různých velikostí, ale převážně těch mrňavých přitom skončí bez zoubků a jsou zralá na šrotiště).

Některá z koleček přišla o zoubky v bojích života v budíku, některá prostě stářím – vybraná kolečka ovšem mají zoubky umělé. Říká se jim staří berani. Ti se snaží mírnit nadšení malých a mrňavých koleček poukazem na historické zkušenosti a nabádají k předběžné opatrnosti. Ale nepomáhá to; nakonec každý sám zodpovídá na svou zubní hygienu.

Podobenství o svatostánku (pokračování budíku)

Revolucionář Vidlák na svém pražském putování dorazil do Poslanecké sněmovny. Píše to v některém svém minulém článku. Když tu příhodu četl starý beran Homer Simpson, vzpomněl si, jak v dávných dobách byl uváděn k ministrovi průmyslu (asi to byl tehdy Vrba). Ta bázeň, ta nemístná pokora, nemístná proto, že se tam tehdy ještě ne starý beran šel vyzuřit pro finanční podrazy českých bank vůči českým podnikům v dobách raného kapitalizmu v Čechách a na Moravě.

Ten pocit měl asi i Vidlák, i když pro něj by Poslanecká sněmovna měla být hnízdo hadů, které je třeba vyměnit (ne to místo, ale ty hady). Nějak to na mne z jeho textu vyskočilo. Toto mu ale nemám za zlé, ten pocit je lidský a Vidlák u mne získal body, že překonal ten naprosto nemístný ostych a šel bojovat za svou věc.

Podobenství o prvním dojmu (dokončení budíku)

Milé děti, to, že Vidlák při osobním kontaktu s velkými kolečky budíku bývá zpravidla přesvědčen, že jde o správná kolečka, je už předmětem diskuze pro staré berany, nikoliv pro beránky a ovečky a Homer Simpson to komentuje jinde. Vzpomínám ale přitom na článek, který výslovně zněl „Reklama na…“, který jako reklama byl vyloženě out, zřejmě proto, že první dojem, který ona osoba na Vidláka učinila, nebyl zrovna in. Psychologie prvního dojmu je prostě sviňa (říká intelektuálně už poněkud out Starý beran Homer Simpson).

Poučení 1: V budíku je lépe být velkým kolečkem; pokud to nejde realizovat, měj za kamaráda to větší kolečko, které tě pohání.

Poučení 2: Pokud přijdeš o zoubky, může to být tím, že jsi byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě nebo (v horším případě a bez omluvy) jsi idealista (bez respektu k Poučení 1) nebo, milé dítě,  jsi už staré kolečko (ovšem dentisté v dnešní době dělají divy).

37 thoughts on “Podobenství o budíku

  1. Homére milený,
    pište dál, tak výživná diskuze se nám – osiřelým kydačům, již dlouho nepodařila.
    Je to krásné…,
    … lágry…, božtíci…, fčilek…

    No uznejte, kde se s takovými skvosty setkáte…?

    (-:

    A to jsem urazil jen jednu paní…

  2. Homere Simpsone,
    při vší úctě dovolte připomínku: (TA) kolečka přece nejsou malé, velké, vybrané, ale malá, velká, vybraná.
    A místo „Některé z koleček přišli o zoubky“ jste určitě chtěl napsat „Některá z koleček přišla…“

    Pozor, to není zapšklé hnidopišství, ale zoufalství a pocit bezmoci při čtení takovéhle verze mateřštiny. A hlavně při pomyšlení na to, že spousta čtenářů – hlavně mladších – to bez jakýchkoli pochybností pochopí jako normu.

      1. Při vší úctě, i tak by to nebylo správně, protože pokud by to byli chlapi….(TI) by pak byli malí, velcí, vybraní.

        1. Vzdávám se, přestanu psát, bo vidim ži to ňiznom.

          Ale dodatečně jsem doplnil do původního textu Vidlákovu frázi „milé děti“, čistě jenom k vidění a slyšení, jak to zní. U toho podobenství se to ještě snese (až na tu poslední větu), protože se tváří jako skoro pohádka, ale i tam cítíte tu míru podceňování inteligence čtenářů. Vám konkrétně, jak jste jinde uvedla, to nevadí.
          Mně tento způsob prezentace uráží.
          Každý jsme nějaký.

          1. Re: Homér

            Mně oslovení „milé děti“ nevadí, ba možno říci, že se jím cítím poctěn.
            Je to furt lepší, než kdyby mne autor oslovoval „Zas*aný debile“.
            Mám totiž velice intenzivní pocit, že mne mé okolí zařadilo přesně do tohoto šuplíčku…

      2. Re: favorit, Homér

        Nikoli, jste zcela hloupý favorit.

        Ze svého mládí, byste měl dobře vědět, že jízdní kolo vyrobené v Rokycanech bylA zásadně TA FAVORITKA!!!
        Z to můžeme směle implikovat, že není TO KOLEČKO, nýbrž

        !!!TEN KOLEČEK!!!

        Tudíž Homér píše JEDINĚ správně!!!

        Je vidět, že češtin není zrovna váš kobyl.
        A že nemáte ten JEDINĚ správný vhled na dnešní dobu…

      1. Re: Helanov

        Nikoli, jste zcela hloupá.
        Ať Homér za trest napíše větu – musym se doučiŤ češtin, bo to ot fčilajška bude můj kobyl.

        A tatínek ať to stokrát podepíše.
        To bude ten jedině správný trest.

          1. Re: Homér

            Kdo vám nakecal, že jsem chodil do školy?

            Jinak já jsem výslednicí roztodivných vlivů, zapříčiněním roztodivných, ba možno říci přímo pitoreskních postaviček.

            I proto ten „fčilkajšek“. Velice rád si hraji se slovy.
            Ale nejsem Miroslav Horníček.
            Což je docela škoda…

          2. Fčil je dnes (teď neboli teďkonc), fčilkaj je totéž co fčil, fčilkajšek je dnešek podle „vzoru“ včerejšek. 🙂
            “ Ale dibi sa ďecka mohli fčilkaj hrát, tak jak sme sa mohli mi hrát! Aj při tom paséňí tech kráv!“
            A to jsem chodila do školy ve středních Čechách.

            1. Re: Anna2

              To je na vás vidět.
              Myslím ten velmi neblahý, ba přímo zhoubný vliv středních Čech.

              Plurál od slova Krávy ZÁSADNĚ s písmenkem „F“!!!

  3. Homére,

    až na rychlost koleček není co vytknout.
    Větší kolečka se točí vždycky pomaleji, než malá. Je to tím, že ta pitomá kolca mají stejně velké zuby.

    A zcela jste vynechal kotvu a oscilátor, bez nichž by byly mechanické hodinové strojky velmi nepřesné. Což je podle mého obrovská škoda.
    Taková kotva, která v tu JEDINĚ správnou chvíli zastaví a zabrzdí, aby vzápětí efektně a efektivně odbrzdila a rozjela TO, to je v politice náramně důležitá věc.
    Nu a oscilátor, to je ta nejlepší a nejžádanější součástka, kterou znám. Vyrovná ZCELA NEVHODNÉ rázy a pohybové vlny, poryvy a kolísavé vlivy
    Prostě lepšího agregátu (soustavy) není a nebude.

  4. Jenom, že v budíku, hodinkách aj., musí ta ozubená kolečka ozubená kolečka do sebe zapadat od začátku až do konce. Přesně. Bez ohledu na velikost. A to se porouchalo. Malá kolečka zjistila, že točit s velkými povedou k příliš velkému opotřebení…Zatímco velká kolečka možná příjdou o lesk, ta malá o celé zuby budou k vyhození/nahrazení…

  5. Skoro každé kolečko v budíku má trýb. Dokterého může spadnout štift. (Štift spadl do trýbu)

    Kolečkobez trýbu je na prd!

    1. Re: KuJi

      Trýb je ozubené kolo. Štyft je kolík, zarážka, péro v drážce, možno tak nazvat též klín.
      Klín vypadá skoro stejně, jako pero, akorát že to laici nerozlišují.

        1. Re: Anonym

          No jo, tak když to píše jedině správný ÍÍÍÍ-děs, tak to muší bejt prauda.

          Ještě jsem neviděl v hodinovém strojku kolečko bez trýbu – ozubení, pokud se nejednalo o setrvačník, případně oscilátor
          Ale íděs je íděs, přes něj nejede vlak, jasná věc. A je mi zcela jasné, že setrvák a ozubené kolo jsou pod rozlišovací úrovní soudruhů odborníků.

          Ještě by to chtělo sepsat odborný článek na téma duršlok a jeho jedině správné užívání ve výrobním procesu.

          Ze všeho nejhorší je, když se pitomec naučí pár slov, o kterých neví, co vlastně znamenají…

          1. Nerad, durchschlag (průbojník) stejně jako schublehre (šupléra neboli posuvné měřítko) Vyfasoval jsem za to kuli (5) z fyziky – odmítání českého názvosloví. 🙂

            1. Re: JDK

              Za prvé vás musím pochválit, že ovládáte „mateřštinu“ – to se dnes OPRAVDU už nevidí, Za druhé si do vás MUSÍM z povinnosti kopnout, páč zde mám „kydací úkoly“.
              Pokud se akademicky zeptáte – PROČ, odpovídám zcela neakademicky – PROTOŽE.

              Duršlok znamená i sítko, cedník.

              Abyste se necítil šikanován a koulován sám, vězte, že jsem zažil něco velmi podobného, když jsem opakovaně odmítal používat slovo „prodlužovák“ a namísto něj jsem požadoval natáhnout FERLINGERUNK.

                1. Re: Sk

                  Už jste viděl ženskou na šachtě?
                  Nebo na štalverku (štalverk – ocelárna, neplést se štolverkem – bonbónem)?

                2. Vidíte – a u nás má prodlužovák péro. Je to asi, jak kde.
                  A koneckonců myslím, že TEN PRODLUŽOVACÍ KABEL, je rodu mužského a pak je správně onen prodlužovák.
                  Jak kdo přišel k TÉ prodlužovačce a čeho přesně, to jenom matně tuším 😀

            1. někomu padá štyft do trýbu a my zase házíme vidlama… to je vývoj….
              ale Horníčkovo “ ˇČlověk z půdy“ blahé paměti, to bylo něco, jo jo bejvávalo. Mlaďoši vědí kulový…

              1. Re: ema

                Nechati spadnouti štyft do trýbu znamená toliko, že takto postižený stroj či agregaát se NIKDY zadříti nemůže, páč se RAJBNE.

                Jinak přidám k Horníčkově zdařilé úvaze na téma jazyka českého slovo
                NEBOŽTÍK
                Už jste někdy viděla BOŽTÍKA?
                Já ne.

                A s tímto poněkud paradoxním označením „již neživého“ tvora se trápím již od svých šesti let, kdy mi umřel pradědeček.
                Když jsem se zeptal jednoho ujca, jestli my přeživší jsme božtíci, dostal jsem pár pohlavků.
                Na to reagovala moje babi slovy – nemlať ho, vždyť víš, že je celej divnej.
                V ten okamžik jsem pochopil, že je pouze zásluhou této dobré ženy, že nejsem chován v chlévě, stáji, či jiném podobném příbytku. Neměla to chuděra lehké. Ani se mnou, ani s ostatními, kteří mne obklopovali.

            1. Re: Sk

              Ou jééés. Jste skvělý.
              https://cs.wikipedia.org/wiki/Setrva%C4%8Dka

              Svět hodinových strojků je nádherný…
              Měl jsem jednoho ujca, který se tomu věnoval ve volných chvílích, kdy se místo chlastání v knajpě s ostatními havíři vrtal v roztodivných strojcích.
              Byl „dziwny“, až protivný.
              Dnes bych řekl, že měl zlaté srdce. Škoda, že jsem si ho nevážil o něco více…

  6. No jo, ale co když jsem kolečko, které není na hřídeli upevněno perem nebo klínem, ale na ložisku? A jak na sviňu kuželíkovém, bo má šikmé zuby s dobrou evolventou a nejde ho zadřít, točí se samo.

      1. Re: Homér

        Nikoli, to je kolečko na ho*no, bo se nechce točit na tu stranu, která je JEDINĚ správná.
        Kolečka na lágrech NEBRAT. Určitě je do budíku namontoval Putin.

          1. Re: Ten co…

            Jste zcela mimo mísu.
            Vylágrovaní byli i nemnozí jedinci, kteří se dočkali propuštění z lágrů. Tedy ve stavu „božtickém“, jako že byli ještě „božtíci“.
            Pokud si myslíte, že jsem praštěný, přečtěte si diskuzi výše, zejména pak stať o panu Horníčkovi.

Napsat komentář: Targus Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *