3 prosince, 2022

Podobenství o koze

Po včerejším a dnešním strašení blackoutem je čas na oddech. Ten nabízí krátké zastavení ne u auta, ani u výtahu, ale u až moc živého tvora, kterému se říká koza. Zítra, po volných dnech, bude první pracovní den a s ním i návrat k házení kamenů do stojaných politických vod webu Litterate.


Kdysi hodně dávno jsme se přestěhovali z velkoměsta do malé obce u Šumperka. Má asi 500 obyvatel a přestože je v ní velká fabrika, hodně lidí pracuje i v zemědělství. A přirozeně, kdo může, má zahrádky či záhumenky. Samozásobitelství jen kvete (1).

Rodiče mé ženy, původem z Karviné, si koupí bývalé usedlosti se stodolou, chlévem a velkou zahradou realizovali v důchodě své potlačené touhy (oba byli ze sedláckých rodin, ale tchán celý život pracoval jako horník). Tam jsem poznal veškeré domácí zvířectvo, snad kromě koňů a krav tam bylo vše, od krocanů, až po králíky. Podle stanoviska prasat domácích patřím mezi hromadné vrahy – pomohl jsem na onen svět za ta léta asi padesáti z nich (2). 

Tam jsem poznal kozu Lízu. Bylo to takové svéhlavé stvoření – jako všechny ženy.

Když nastal čas, chtěli jsme, aby se důvěrně seznámila s kozlem z vedlejší vesnice. V té době jsem měl již starší a otlučenou škodovku, sklopili jsme zadní sedadla a vyzvali kozu k nastoupení. Dívala se na nás jako na blázny a vyjádřila přání si dát něco k snědku (kozy mají pořád apetit). Po určité diskuzi jsme ji nakonec přemluvili k nástupu a ona se tam obdivuhodně dokázala poskládat. Za velkého zájmu ostatních vesničanů jsme projížděli obcí: byli jsme vlastně vpředu tři: já, tchán a mezi námi zvědavá vousatá hlava kozy Lízy. Námluvy proběhly natolik úspěšně, že pak, kdykoliv jsem nastartoval auto, koza už stála u dveří a chtěla nastupovat. Bez ohledu na svůj apetit.

Ponaučení: Nebraň se získávání nových zkušeností, mohou být i k tvému prospěchu.

Už zmíněný apetit naší kozy měl své zvláštnosti. Podle speciálního plánu byl v určeném místě zatlučen kolík a koza přivázána na přiměřeně dlouhou šňůru. Její vyčítavý pohled nasvědčoval, že má k místu výhrady. V přesvědčení, že ty nejlepší trsy jsou tam, kde nedosáhne, se málem udusila. Zpočátku jsme to považovali za pochybení z naší strany. omluvili se a kolík byl přesunut žádaným směrem. Kupodivu ty trsy trávy, po kterých tak toužila, zůstaly nepovšimnuty a situace se opakovala. Po těchto zkušenostech už jsme se nenechali oblomit a nechali kolík tam kde byl. Mám dojem, že jsme u ní svým neurvalým přístupem klesli v ceně.

Ponaučení: Nehledej štěstí v dáli, možná si po něm šlapeš.

(1) platidlo velmi často bylo také naturální (slivovice); občas se stalo, že se tatáž láhev vrátila původnímu majiteli při některém z dalších obchodů (výsledek: nikdo nezískal slivovici, za to všichni měli co chtěli; je podivem, že tato obchodní výměna není více vyučována na vysokých školách)

(2) jen tak mezi námi: byli ve všech následných podobách, od jitrnic, přes ovar až k libovému masíčku či dobře prorostlé krkovici velice chutní

23 thoughts on “Podobenství o koze

  1. „Námluvy proběhly natolik úspěšně, že pak, kdykoliv jsem nastartoval auto, koza už stála u dveří a chtěla nastupovat. Bez ohledu na svůj apetit.“

    Tohle I. P. Pavlova nenapadlo.

  2. Zkušenost z chalupy na Vysočině:
    Soused, přes 4 baráky má dvě kozy a dvě ovce. Když v srpnu vylamuji na jabloních nové výrostky, tak putují naloženy na dvojkoláku za těmi zvířaty. To jim chutná více, nežli zelený pažit na louce.

    1. Jezdíval jsem do vedlejší dědiny pro kozí sýr (doma musel ještě uzrát). Měli tam farmu „Kozí ráj“. Kdo tam přijel, tak musel zazvonit na zvonec na předzahrádce. Jednou jsem se dal do řeči s hospodářkou (krev a mlíko) a tak jsem se zeptal : kolik máte koz? Odvětila, že něco kolem 40 kusů. Jelikož jsem starý sprosťák, tak jsem se chtěl zeptat, jestli mezi ně počítá i své dvě kozenky. Pak jsem si to musel rozmyslet, jelikož za hospodářkou stál statný vlčák a nabyl jsem podezření, že rozumí lidské řeči (asi snědl upečeného úhoře).

        1. Tata byl z Uh. Brodu a matinka z FM.
          Že vy budete levoboček (s princeznou) Sarky – Farky loupežníka.
          Prosím, neberte to zcela vážně.

      1. Re: berkowitz

        Jste staré prase!

        A já ještě větší.
        Já bych soudružce sýrařce rovnou vzal míru, jestli jsou do ruky, nebo do dvou, a tak všelijak podobně.
        Maximálně bych vydržel do druhé návštěvy, abych měl se sebou adekvátní úplatek pro žrouty pečených úhořů.

        1. Ta hospodářka měla pěkné kozenky, asi tak čtverky, ale to představa, že by mne ohryzával vlčák mi vzala veškeré chlupaté choutky.

        2. Konecne $$ neco osvety v pustine proste a hole, bez oblin ,co voblazi..
          K $$ nezaplaceni.
          Kozy nestaci spocitat ,ze jsou dve , musi se uvest na miru spravny cislo,
          kolik meri.
          Nekdy se v tom podvadi..Inspekce a vlastnorucni je nutna.
          Diskuse nemusi nudit ani ty obdarene a naopak..
          Vubec neni sprosty, touha videt jakej maji tvar ,kdyz spicickama se pnou k nebi.
          Co je k nebi je nejlepsi a povznasi ..Smerem dolu….
          A zadny hned vohmatavani , nejdriv je povinnej a dulezitej ,vobdiv.
          Poradi je tak dulezity.
          Je s podivem ze nektery sou z toho nejak sprostaci..
          Zminka a povsim co je prede mnou , kazdou zenu potesi a casto tazatele odmeni..
          Nejdriv stedre ale nemusi to mit trvani..Deserce je ale casto politovanihodna..
          Byla a uz tady nejsou a musi se patrat dal..
          Zminena farmarka a s tema kozama ,asi ocekavala nejen povsim ,ale dalsi normalni a neformalni konverzaci vedouci k praktickym vysledkum..
          Konverzace normalka smeruje od tech ctyriceti v poctu a daleko za plotem ke dvema, co sou nejbliz..
          Mozna lok koralicky /stacilo rict/,by veci uspisil , jako katalysator, tani ledovcu , normalne mezi lidma zavedenych..
          To nejdulezitejsi nakonec. Zkusenosti nejsou houby , nepricetny sbirani ,az do preplnenosti organismu ,jich taky skodi .
          Nektery se v prubehu musi zahodit , jako prasivky…
          Aby bylo misto pro jiny a lepsi..
          Zkusenosti i s chovatelkama koz, to dokazuji..

    1. Koza je nejdrzejsi z tvoru , jako malej nekdy sem nedaval pozor a uz mela cumak v kapse a sezrala mi posledniho vajgla. A este se mi z dalky smala ..

  3. Mlsná koza

    Povídala koza koze
    jak šly spolu po úvoze :
    taková jsem pěkná, bílá,
    ach, proč jsem se nezrodila
    radši někde v Orientu.
    Tady denně slýchám hen tu
    hlášku naší panímámy ,
    že mám chlívek bobky stlaný.

    V Orientu švarný chlapec
    pulíroval by mi kotec,
    při měsíčku šeptal by mi
    do ouška slaďoučké rýmy.

    Achich ouvej je to bída,
    pantáta si jetel hlídá,
    má ho jenom pro kravičku,
    a já baštím jen travičku.

    V Orientu po ránku
    snídala bych marjánku.

    ( Podle Jana Čarka.
    Volně.
    Hodně. )

    1. esteticka lasicka

      Ten prehumorny tvor
      tak cinil kvuli rymu..

      Potom zachrchal
      az dostala jsem rymu
      z toho rymu.

      Sdilnosti mesicka
      rymy chytla lasicka..

  4. Otázka k poslední větě.
    Kdo byl chutný?

    Jinak moje babi měla vždy a zásadně pouze Růženky.

    A moje svatka se jmenuje Marie a má Žofii.
    Vždycky se při našem setkání namísto pozdravu zeptám:
    „TAK CO ŽOFKA?“
    Následuje příval nevybíravých slov ze strany mé Jahody.

    Když jsem se po cca roce od našeho seznámení nezmínil v první půlhodině našeho hovoru o koze, zeptala se svatka:
    „JAK TO, ŽE SES NEZEPTAL NA ŽOFKU?“

  5. Kupovali jsme barák, kde ve sklepě bydlel cap (dům je ve svahu, ze sklepa se jde na terén). Při předávání majetku ležely před sklepem 4 kopýtka.
    Ponaučení – ukliď po sobě.

  6. Obě poučení jsou důležitá.
    1. Nebraň se získávání nových zkušeností, mohou být k tvému prospěchu.
    S tím souhlasím. Vůbec není pravda, že ostrého psa novým kouskům nenaučíš. A co tě nezabije, to tě posílí.
    2. Nehledej štěstí v dáli, možná si po něm šlapeš.
    Bohužel, každý si myslí, že jinde je tráva zelenější. Není.
    A k tomu štěstí : Líbí se mi definice V. Párala.
    “ Štěstí není rozvetlá louka. Štěstí je v podstatě bod. Po jeho dosažení následuje sestup. “

    ( Jsem líná to hledat, ale napsal to zhruba takhle. )

    1. Nic netrva vecne. Zadnej bod. Zadna diktatura se nestupnuje do nekonecna..
      Neco vo tom ,co je v dnesni dobe novyho snad..
      Vono to u nas probihalo asi takhle. Vsude se hledalo neco kulturniho za kazdou, cenu aby se vykazala cinnost.
      Tak na Morave prisli s P.Novakem , jinde s nejakou mistni skupinou a s taky s tim Paralem..

    1. boty.

      Jako dva psy prasive , vecer nez jdu spat,
      tezke boty od blata na straz stavivam.
      Spavam jako zabity, pres tvar zlaty sram,
      s rukou mekce visici nad parem bagancat..

      V noci bloudi po strope stiny pomale ,
      jak plac kvili kroceje v jizbe osamele;
      to muj spanek nebohy cvachta zoufale
      a plouzi se unaven jak ja po mem tele..

      Rano – slunce rozlite na prknech se peni
      zahanbeny jasny den do oci mi kvapi :
      drevenymi tyckami zuby na mne ceni
      moji bidy hladove strasne vyschle krapy…

      Julian Tuwim. /Senzacni , jako by tam ctenar byl uvnitr ty basne/..A bezva preklad.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.