28 září, 2022

Přátelé, naše země nevzkvétá

Pojďme se bez obalu vyrovnat s vývojem po roce 1989, v mnoha ohledech skutečně positivním, v mnoha ohledech ovšem i velmi neblahým. Současný parlamentní a tržní systém byl ukován r. 1989, kdy padl komunistický pozdně normalizační režim. Do té doby byla ČSSR opravdu satelitním nárazníkovým státem řízeným nepřímo z Moskvy. V r. 1989 došlo ke změně režimu. Nebyla to ale skutečná revoluce – při revolucích se střílí a bojuje, tohle byla pokojná změna režimu. Pojem „revoluce“ je poněkud matoucí, protože pod něj spadne revoluce r. 1789, 1848 i 1989, přitom r. 1989 tady neproběhly žádné násilnosti srovnatelné s předchozími revolucemi, žádné genocidy jako ve Vendée, žádné dobývání Bastily, žádné gilotiny, strhávání gotických katedrál a masakry jako r. 1789, žádné barikády a dělostřelectvo jako r. 1848. 

Padl hospodářský systém centrálně plánovaný, bylo zavedeno tržní hospodářství, nastalo budování kapitalismu západního typu. (Připomeňme, že existuje i kapitalismus čínského či japonského typu, Tengův „socialismus s čínskými rysy“, korejský čebol nebo japonské zaibacu, to je ale něco úplně jiného.) 

Přínosy roku 1989 

* Positivní energie, tvůrčí, budovatelská nálada, obrovská euforie a radost většiny obyvatelstva. (Ano, do jisté míry to je psychologická iluze, protože každý rád vzpomíná na dobu, kdy mu bylo dvacet. Stará garda alte Kameraden v Rakousku ještě v 90. letech nostalgicky vzpomínala na Norimberský sjezd NSDAP r. 1933 a část dnešních důchodců s nostalgií vzpomíná na normalizaci.) Tehdy ale opravdu nikdo nevěděl, jak listopad r. 1989 dopadne, zda proběhne scénář podobný Rumunsku, kdy rozzuřený dav nechal Ceaușesca rozstřílet samopaly, nebo scénář podobný Náměstí nebeského klidu, kde čínský režim poslal na studenty tanky. Studenti u nás museli prokázat odvahu.  

K chronologii: studentské demonstrace v Praze proběhly v listopadu 1989, měsíc na to v Rumunsku tajná služba Securitate postřílela během demonstrací cca 1000 lidí, Ceaușesca nechal zabít rozzuřený dav na konci prosince 1989; půl roku předtím – v květnu a červnu 1989 – byly nasazeny tanky na demonstrace v Pekingu a v následujících měsících desetitisíce, ne-li statisíce nepohodlných lidí přesídleny za trest do Sečuánska, Sintiangu a do Tibetu. (Vyhnanství do Tibetu vzdáleného 2500 km, kde panuje příšerné klima, středověká životní úroveň, Chanové jsou chováni v nenávisti a mluví se tam zcela odlišným jazykem, byl trest opravdu hrozný, asi jako kdyby někdo pochytal osazenstvo kavárny Slavia a vysídlil jej na poloostrov Kola.) O potlačení demonstrací v Číně se ale v Československu téměř nevědělo, protesty v Rumunsku proběhly až o měsíc později. Přitom v Polsku už v listopadu 1989 seděla Solidarnośćve vládě (od června), změna zde byla na spadnutí a studentům u nás hrozil maximálně otřes mozku od obušků, domovní prohlídka nebo vyloučení ze škol. Během demonstrace na Letné si možnost nasazení vojska nikdo nepřipouštěl. 

* ČSFR (ČR) se stala nezávislým státem, sebevědomým, politicky i hospodářsky samostatným, aspoň na chvíli jsme mohli o svém osudu rozhodovat sami (zhruba do první návštěvy Václava Havla v USA), v každém případě jsme získali obrovskou míru individuálních svobod: náboženská svoboda, svoboda nechodit do průvodu, nevyvěsit vlaječky, svoboda studovat, svoboda nepracovat, svoboda vybrat si místo k životu…. I přes to, že za těch třicet let svobod ubylo, stále je míra osobních svobod v ČR téměř nejvyšší na světě, namátkou: 

* dají se tu legálně pořídit zbraně, snadněji to je možné pouze v USA, kdežto v Británii či Skandinávii nelze nosit ani zálesácký nůž; 

* není tu volební povinnost (oproti Austrálii) ani povinná vojna (oproti ČSSR či Izraeli), žádná válka na obzoru [psáno 2021];

* můžeme si legálně zhuntovat své zdraví (alkohol, cigára) a stát hradí prostřednictvím povinného zdravotního pojištění léčbu; v Austrálii či Skandinávii jsou cigarety a alkohol zatíženy takovou daní, že je reálně nikdo nekupuje, v USA povinné zdravotní pojištění není a mase chudšího obyvatelstva není kvalitní zdravotní péče vůbec poskytována; ve Skandinávii, v Austrálii, v některých státech USA (např. Utah) nelze vůbec kouřit a pít alkohol na veřejnosti, tedy žádné vínko na předzahrádce ani pivko v parku, žádná dvanáctečka na hradbách Vyšehradu s výhledem na zapadající slunce; 

* v ČR jsou legální umělé potraty a IVF (v Bavorsku, některých kantonech Švýcarska a nejnověji i v Polsku jsou zakázané); tím neříkám, že to schvaluji; nesoudím, jen konstatuji, že ta možnost tady je; 

* ČR je líhní špičkových intelektuálů a není zde téměř žádná cenzura; jen má knihovna díky demokratizaci svými rozměry připomíná knihovnu renesančního velmože. Mám v polici svazky, které by za minulého režimu nikdy nesměly vyjít, náboženská literatura, patristika, vše v českém překladu. V ČR lze dnes dokonce volně koupit Mein Kampf, americké jestřáby (třeba Brzezinského), v SSSR přísně zakázaní autoři jako Spengler, Ossendowský či Leontěv vycházejí běžně ve výborných českých překladech; 

* svobody slova v ČR sice výrazně ubylo, ale oproti americkým a britským univerzitám tu máme svobodu slova, o které se Američanům ani nesní; v USA se sice smí legálně mašírovat s háknkrajcem, ale přitom se vyhazuje z práce za mnohem menší prohřešky, např. za použití nesprávného zájmena při oslovování studenta přešitého na studentku; pro ilustraci si stačí zadat do Googlu heslo professor suspended

* nikdo nám nemluví do toho, jak vychovávat děti; můžeme své děti bít; ne že bych to někdy udělal nebo doporučoval, ale ta svoboda zde je; výchovný lepák je například v Norsku trestný čin a pití alkoholu před dětmi dostatečnou záminkou k jejich násilnému odebrání, přičemž sklenka vína nebo třetinka piva stačí; Turkům, Kurdům a Somálcům si tam nikdo odebírat děti netroufne, ti by se raději rvali a vytahovali nože, což je pochopitelné, ale to už je jiný příběh; 

* Jsou tu funkční soudy a instituce, ne sice tak funkční jako v Německu, ale přesto funkční, ve východní Evropě a na Balkáně jsou státní instituce pouhé atrapy pro turisty, zatímco zemi reálně řídí místní mafiánsko-korupční struktury. 

* ČR je jednou z nejbezpečnějších zemí světa; balkánské země sice ve statistikách vycházejí lépe, ale to proto, že monopol na organizovaný zločin zde mají policejní a armádní složky. V Jihoafrické republice se pořádají nájezdy na bílé farmáře, v Zimbabwe byli běloši dílem vyhnáni, dílem povražděni; jet jako bílý člověk v New Yorku v noci metrem, reálně hrozí riziko přepadení a pobodání, do Bronxu nikdo rozumný za setmění nechodí; u nás může patnáctileté děvče stále ještě přejet Prahu v noci posledním metrem, aniž by mu reálně cokoliv hrozilo; 

* Společnost v ČR je nejméně násilná, co kdy byla. Jak uvádí Stanislav Komárek, ještě před sto lety mistři bili učně, starší žáci bili mladší žáky, učitelé mlátili propadlíky, vozkové koně, důstojníci vojáky, sedláci kozy a ovce. Dnes násilí ze společnosti úplně vymizelo. 

* Jak rovněž uvádí Stanislav Komárek, míra blahobytu v ČR je nejvyšší za posledních 1000 let. Je jaksi nepopiratelné, že je tu dnes více pochoutek, ledniček, mikrovlnek i osobních automobilů než kdy bylo, je zřejmé, že v USA jich v 80. letech bylo nepopiratelně víc než v SSSR; centrálně plánovaná ekonomika se ukázala být v 60. letech oproti tržnímu systému zoufale neefektivní. 

K poslednímu bodu krátká poznámka: To, že zápaďáci mají vyšší míru blahobytu, je z velké části dáno jejich geografií, možná do jisté míry i biologií či sociokulturními danostmi, nikoliv společenským zřízením. Až se ostatně za 10, 15 let ukáže, že třeba čínský režim je schopen přinést lidu více darů a blahobytu, můžeme se s demokracií rozloučit. Jistě lze nadávat na to, že Němci a Švédové měli za komunismu lepší auta, větší výběr pochoutek v obchodech, lepší foťáky, technologie, pracovní nástroje a podobně. Není to ovšem náhodou spíše tím, že tyto technologie a spalovací motory sami vynalezli? Přestaňme jim to závidět, je to ošklivá vlastnost, desítky let technických zkušeností navíc prostě nelze jen tak odmyslet. Epicentrem průmyslové revoluce a modernizace byla oblasti severního Atlantiku – Británie, Německo, východní pobřeží Spojených států, Îlede-France.  

Můj děda, mnohem pracovitější, vzdělanější a nadanější než já, jezdil s babičkou na dovolenou do Českého ráje v trabantu, mí rodiče jezdí do Chorvatska nebo létají do USA, dnešní generace má v 18 letech oblétaný celý svět, za pár šupů sežene letenku na Kanáry, na Bali nebo třeba na Madeiru; má dcerka zná pochoutky, o jejichž existenci jsem se poprvé dozvěděl tak v pětadvaceti, babička o nich neslyšela nikdy; naše malá po ránu vyžaduje avokádový toustíček s mozzarellkou a babyccino (pro neznalce: napěněné mlíčko jako v cappuccinu, ale bez kafe). Poslouchejte chvilku své známé: „Jo, letos jsme byli v Turecku, ale na Korfu to bylo lepší, příští rok zkusíme asi Omán.“ Pamatuji dobu, kdy někam letět byl naprosto úžasný zážitek, který se člověku splnil, pokud vůbec, jednou za život. Telefony nebyly, domů se poslal pohled, přivezly drobné dárečky, vyvolat barevné fotky trvalo tři týdny, a pokud se sepsala reportáž, každý ji rád otiskl. 

Je ovšem blahobyt hodnota? Nejsou i jiné a vyšší hodnoty (politické, duchovní)? Nebyla rumunská investice do obří Katedrály spásy národa v konečném důsledku prozřetelnější než třeba výstavba inženýrské sítě? 

Blahobyt v dlouhodobém měřítku je zde skutečně nejvyšší, než kdy byl, ale i tento blahobyt a bohatství jsou relativní pojmy. Každý raději bude hvězda cyklistického zájezdu údolím Dunaje než hotelovým hostem ubytovaným v přístěnku pod schody v Dubaji, přestože druhá možnost vychází finančně na trojnásobek té první. 

Bohatství od jisté materiální úrovně již nečiní lid šťastnějším, přímo naopak, luxusní předměty nabývají rozměr statusových symbolů, jejichž cena a množství může růst donekonečna. Jestliže oblíbená celebrita či místní podnikatel drží helikoptéru a soukromý bazén, nespokojí se sousedi s chalupou a dvěma korci, ale budou naopak rozezleni, že nedisponují podobnými statky také. A pokud dosáhnou počty soukromých bazénů jistého počtu, je zavedení lidského práva na soukromý bazén téměř nezadržitelné. 

Navzdory tomu, že materiální požadavky sebestředných a infantilizovaných mas neúnosně rostou, je zřejmé, že už z generace narozené mezi lety 1990 – 2000 většina finančně nikdy nedosáhne na nemovitost, kterou vlastní jejich rodiče, a to i kdyby se zadlužila hypotékou na celý život, byt 4 + 1 na předměstí Prahy, Brna či Plzně prostě nikdy nesplatí, nemluvě o dvougenerační novostavbě na jakémkoliv maloměstě, které se ještě v 70. a 80. letech stavěly běžně. Podstatná část této generace je zaměstnána jako přeposílači mailů a vyřizovači objednávek v kancelářích nadnárodních společností, všichni si chtějí vzájemně telefonovat, psát maily, objednávat subdodavatele subdodavatelů a něco si prodávat. To „něco“ se stejně vyrábí v Číně, Pákistánu nebo v Indonésii, kde řetězce objednávek končí. Zejména humanitní obory dnes fungují jako síta pro méně ambiciózní část mládeže, která nedostatek matematicko-fyzikálních talentů vykompenzuje konformitou, usilovnou nudnou prací a domestikovaností. Vysoké školy vytvářejí selekční tlak na schopnost dělat pět let v kuse nějakou blbost, která je korunována sepsáním nesmyslné a neužitečné diplomové práce. Kdo tohle dokáže pět let v kuse a získá kýženého magistra z managementu služeb v horní dolní, je dokonale připraven na dalších pět let v kanceláři nadnárodního korporátu, kde bude vyplňovat a přeposílat objednávky, reporty, instrastaty a excelová data, aniž by za ním pozůstávaly hmatatelné výsledky činnosti. Po deseti letech manévrování ten nejzručnější administrátor vyleze do vyššího patra, kde bude aranžovat účetní výkazy pro poskytovatele úvěrů tak, aby data ukazovala na „hospodářské výsledky“. 

A teď ta negativa roku 1989 

Zapomněli jsme v euforii „revoluce“ na to, že svět, do kterého vstupujeme, je svět hierarchický, svět nerovnosti, kde jsou silní a slabí hráči, ovládající a ovládaní, jádro a periferie. My jsme se nestali ani nemohli stát žádnou jádrovou oblastí, jsme periferií západního světa, téměř kolonií. 

Zapomněli jsme na geopolitiku, zapomněli jsme na to, že Československo společně s celým východním blokem prohrálo ve studené válce, že jsme de jure poraženým státem, státem zralým z ovládnutí a rozparcelování, což se také skutečně stalo. 

Viděli jsme ve změně režimu obrovskou příležitost (oprávněně), ale zapomněli jsme na to, že západní svět viděl také obrovskou příležitost v nás, příležitost k expanzi svých firem a k našemu hospodářskému zne/využívání. Obchodníci ze Západu si nás McDonaldy a Neckermannovými katalogy v 90. letech omotali kolem prstu tak, jako si kdysi Indiány koupili ohnivou vodou, zrcátky a korálky. 

Zapomněli jsme na to, že kapitáni západního průmyslu, američtí, rakouští a němečtí manažeři jsou tvrdí obchodníci, tvrdí vyjednavači, kterým jde výhradně o rozšíření vlastních trhů, že Němci a Rakušané se chovají jako ekonomičtí nacionalisté a nikoho dobrovolně nepustí na své vlastní trhy. 

Příklad z vlastních zkušeností: Tendry v Německu skoro nikdy nevyhraje zahraniční firma, přestože by zakázku provedla nejlépe a nejlevněji. Prachy zůstanou v Německu a české firmy ji nakonec získají jako dodávka německého výherce. Úřady a soudy hází východním investorům klacky pod nohy. Většině východních firem nikdo neproplatil kurzarbeit z doby prvního lockdownu (soudy běží podnes a nemají dobré vyhlídky), zatímco byly donuceny platit veškeré fixní náklady. 

Investice se přelévají z jádra do periferie, téměř nikdy naopak. Američan investuje v Německu, Němec v České republice, Čech v Bulharsku, Bulhaři maximálně vyvážejí zbraně do Iráku, kde celá hra končí. Zglobalizovaný svět je pyramida a ČR byla začleněna jako druhé či třetí nejnižší patro… 

…navzdory tomu stále patříme k nejbohatším zemím světa, k horním 10% bohatého lidstva, měřeno mnohými ukazateli. 

Zapomněli jsme na to, že v globálním světě operují velcí hráči, nadnárodní korporace, akciovky s obraty většími než rozpočet ČR, které mohou mít sídlo kdekoliv, s počty zaměstnanců vyššími než naše metropolitní oblasti. (Například automobilka Daimler AG má více zaměstnanců než celá metropolitní oblast Plzně, Volkswagen zaměstnává víc lidí, než je počet obyvatel metropolitní oblasti Brna.) Hráči, kteří přelévají kapitál z jedné země do druhé a nemusí respektovat státní hranice ani národní zájmy. 

Zapomněli jsme, že naše ekonomika tehdy nebyla konkurenceschopná a to málo, co konkurenceschopné bylo, bylo zničeno dumpingem či prošustrováno během kupónové privatizace; došlo ke ztrátě téměř veškerého hodnotného státního majetku, kdy vznikla třída bohatých, zatímco masa obyvatelstva byla demoralizována. 

Kupónová privatizace byla sice průšvih, ale pořád ne takový jako třeba v Albánii, kde vytunelování investičních fondů vedlo r. 1997 k občanské válce a masovému rabování. Pořád to nebylo tak hrozné jako v Rusku, které se ocitlo na pokraji definitivního rozpadu, přičemž reálně hrozilo, že se svou rozlohou smrskne na plochu bývalé moskevské gubernie. (Například v Murmansku obyvatelé rozkradli a rozprodali do sběru veškerý kov, aby měli peníze na potraviny. V Rusku vypukly pouliční boje, jen v Moskvě byly během tzv. ústavní krize r. 1993 zastřeleny tisíce lidí. Tatarstán, Západní Sibiř, Sacha, Dálný východ, Kalmycko a Čuvašsko už se viděly samostatné, tiskly se sibiřské peníze a zasedal sibiřský parlament. Dnes vidíme, že by z těchto nových států byly ropné pašalíky fungující jako poloautonomní provincie Číny jako současný Uzbekistán či Turkmenistán; hospodářské a populační ovládnutí ruského Dálného východu Číňany je beztak již v některých oblastech realita.) Pořád to nebylo tak hrozné jako v Jugoslávii, v Tádžikistánu nebo na Kavkaze, kde vypukly občanské války, pořád to není tak hrozné jako ve Střední Asii a Rusku, kde si průmysl rozparcelovali bývalí komunističtí vůdci, kteří se stali majiteli a manažery bývalých státních podniků a vládnou de facto jako absolutní vládci. Krystalickým příkladem toho je Kazachstán či Uzbekistán, jenž fungují jako postkomunistické plynové emiráty. 

Zapomněli jsme, že svět, do kterého vstupujeme, čelí od 70. let masivní demografické krizi. V bývalém východním bloku, v Srbsku, Gruzii, Rusku nastala po r. 1989 nezvratná populační katastrofa. Všechny země, které prohrály studenou válku, postihl brain drain, jehož kořeny leží v 70. letech v západní Evropě. Z Ruska uteklo za posledních několik let 7 milionů lidí, Srbsko přišlo od r. 1990 o více než čtvrtinu obyvatel (nepočítáme-li odtržení Kosova). 

I můj tchán, který komunisty nesnáší (jeho táta coby sokol a katolík 15 let na uranu), nedávno prohlásil, že tehdy existovala aspoň podpora rodin; byly aspoň novomanželské bezúročné státní půjčky, státní příspěvky na rodinné domy, z nichž bylo možné postavit aspoň hrubou stavbu a střechu, byly státní byty, rodily se děti. Po r. 1989 masivně klesla úhrnná plodnost, nastoupily neblahé demografické trendy. Venkov se vylidňuje i u nás, populačně degraduje. Představa, že by Plánice zplodila druhého Křižíka, Hukvaldy druhého Janáčka či Vratislavice druhého Porscheho je dnes naprosto nerealistická, žijí tam už jen jézéďáci a cikáni (čest výjimkám, které jsou v tom schopny žít, mám v Plánici jednoho starého kamaráda, kterého tímto zdravím). Z hlediska úhrnné plodnosti se ČR řadí k nejslabším státům světa. Vyšší než dnes byla dokonce za Protektorátu, nejvyšší první tři roky po válce. Od té doby úhrnná plodnost nelineárně klesá. To, co právě prožíváme, je populační katastrofa, která během tří, čtyř generací úplně promění skladbu obyvatelstva.  

Poznámka k demografii: Ono avizované vyhynutí Čechů bude zbrzďovat skutečnost, že takto extrémní čísla se obvykle v populacích neudrží dlouhodobě. Okolo roku 2000 byla úhrnná plodnost 1,16, aktuálně stoupla na 1,7. K zachování populace to přesto nemůže stačit. 

Zapomněli jsme, že svět, do kterého r. 1989 vstupujeme, funguje už mnoho let v dikci progresivismu, jeho jádrové oblasti byly už tehdy zadlužené až po uši. (Nejzadluženější země světa jsou kromě Zimbabwe a Egypta také USA, Belgie a Nizozemsko.) Nálepky přežívají, v Číně se už 50 let buduje pod fanglí se srpem a kladivem nejtvrdší kapitalismus na světě, u nás se pod fanglí volného obchodu buduje nejštědřejší socialismus světa. Evropa je nejmenší světadíl, ale spotřebuje třetinu veškerých světových sociálních dávek; uskutečnily se nejdivočejší sny socialistů 19. století a vypěstovali jsme si generaci zcela závislou na demotivujících sociálních dávkách. 

Nadto, za koronakrize se naše ekonomika stala centrálně plánovanou. Svět se podivným způsobem přepóloval. 

77 thoughts on “Přátelé, naše země nevzkvétá

  1. Ani jsem to nedočetl do konce. Skončil jsem u toho, jak naše děti nejsou ve škole indoktrinovány. Uf!!! To je jediné, co k tomu dodám. Každé další slovo, by zákonitě muselo skončit (zcela po právu) Alefovou nohou na mé zadnici a já bych znova letěl po balistické trajektorii odsud ven.

    1. Tak, když už jsem rozdýchal autorovo „nikdo nám nemluví do toho, jak vychovávat naše děti“, pokusím se o pár kritických slov k článku.
      Indoktrinace naších dětí je ve skutečnosti brutálnější než za komančů. Tohle je pro mne nejcitlivější téma, sám mám dvě malé holky a vedu proti novodobým Savonarolům soukromou válku. Už jsem to tu mnohokráte psal- komunistická propaganda, byla ve skutečnosti jednoduchá, snadno prokouknutelná. Děti přišli ze školy a stačilo říct „to co vám tam soudružka učitelka říkala jsou samé lži“. Soudobá indoktrinace dětí je mnohem jemnější, propracovanější, skrytá za „humanismus“, sofistikovanější a hlavně je všude. Ve škole, v umění, v reklamě, ve filmu, pustíte animák a cucají se tam dva teplí pejsci…internet je v podstatě už „samosprašný“ indoktrinační nástroj, kdy indoktrinovaní, vygumovaní influenceři indoktrinují ještě menší děti. Omezit styk s moderními médii, jde vždy jen do určité míry. Jsou mediálně známe kauzy rodičů, kteří měli problém se školou, když své děti nechtěli pustit na nějakou přednášku o islámu, či „sexuální výchovu“. Já sám jsem před časem svedl s ředitelkou školy velmi tuhou válku, kterou jsem zatím vyhrál. Již jsem to tu popisoval. Takže autorovo tvrzení, že si můžeme děti vychovávat, jak chceme je buďto hrubá ignorance a, nebo v tom horším případě, záměrná manipulace.
      Autorovo tvrzení, že tu máme nejvyšší míru blahobytu za posledních 1000 let, snad ani nestojí za komentář. Tak zcela určitě máme lepší auta, pračky a širší výběr jogurtů než před tisíci léty. Tak nějak si, ale nemyslím, že by to bylo díky organizovanému převratu CIA z devětaosmdesátého. Také mám pocit, že ty stovky tisíc lidí v exekucích a desítky tisíc lidí pod mostem, mají na tu míru blahobytu úplně jiný názor než autor.
      Co mě definitivně dorazilo, je ta míra bezpečnosti, kterou autor zmiňuje. Myslím, že jediné možné vysvětlení , že žijeme v úplně jiných zemích, které se shodou okolností jmenují stejně. Já každý druhý týden dělám noční. Projíždím noční Ostravou a mými věrnými společníky jsou bajonet AK47, teleskopický obušek a štyl lopaty. A to Ostravu pokládám za báječné město. V Matičce jsem byl naposledy před třemi roky a jen než jsem se na Hlaváku přebrodil přes ty tuny feťáků, válejících se negrů a Arabů prodávajících fet, chtělo se mi zpátky do černé Ostravěnky. Míra agresivity na stadionech, mezi řidiči, v rodinách nabírá hyperbolických rozměrů a autor tu plácá cosi o sedlákovi, který bije kozu. Zfetovaní smradi za bílého dne, před kamerami napadají lidi, čtyři Cikáni jsou schopni zterorizovat celou školu, nikdo s nimi nehne a autor řeší, že vozkové kdysi byli koně….
      Máme funkční soudy…..už se mi chce zase řvát a používat zakázaná slova, už cítím Alefovu botu na svém zadku….ano máme funkční soudy. Zrovínka včera přiznali Dvořákovi 900000 papírů náhradu škody a uchránily mě před podvratnou činnosti Krafta….
      Další autorovy myšlenky se mi už ani nechce rozebírat. Ten článek je buďto extrémně špatný a, nebo extrémně manipulativní.

      1. Mandalane, zareaguji na Vás, protože přicházíte s podobnou výtkou jako Z. Hosman, ohledně školství a tvrzení, že nikdo nám nemluví do toho, jak děti vychovávat. A já si za tím pořád stojím, mám totiž srovnání. Mám také děti na ZŠ a s paní učitelkou i ředitelkou jen nejlepší zkušenosti. Neziskovky k dětem běžně nepouští, raději ať se učí matematiku, když je rozumný ředitel, vyhodí politické neziskovky hned ve dveřích, aktivita se vykáže papírově, nanejvýše přijde pan strážmistr udělat nějakou rozumnou prevenci. Nikdo tam nevyvěšoval žlutomodrý hadr, ale zároveň se i pomáhalo ukrajinským uprchlíkům, aniž by se to nějak propagandisticky rozmazávalo (proti humanitární pomoci nic nemám, to je něco jiného než dodávat zbraně). Oproti tomu neteř chodí do školy v Německu a …fakt ať žije naše školství.
        Učitelkám prostě člověk neunikne a vždycky záleží, kdo učí. No a pokud to rodiči nevyhovuje, stále je tu možnost domácího vzdělávání, které ale v mnoha západních zemích není dovolené! Já to třeba vím o Švédsku, kde školkové děti trans-queer aktivitám neutečnou, je to povinné, a na základkách tam děti klidně naženou s duhovými vlaječkami do pochodů gejů. A to u nás fakt není.
        Stojím si i zatím, že naše společnost je nejméně násilná, co kdy byla (což považuji za positivní). V 90. letech byly v mém městě čtvrti, kam se po setmění nechodilo. To dnes úplně vymizelo. Víte, jak vypadalo středověké město? Jaká byla pouliční kriminalita v 19. století?
        AD „Míra agresivity na stadionech, mezi řidiči, v rodinách nabírá hyperbolických rozměrů…“ Fakt ne, myslím, že přeháníte. Tak se podívejte na statistiky trestných činů. To je novinářská inflace významů slov – výrazy typu megainflace, apokalyptická pandemie, hypermarket…
        Soudy a úřady u nás fungují – že tu a tam běží i odpudivé politické procesy nepopírám, ale buďme rádi, že věc typu úřad vůbec funguje. Na východ od nás jsou úřady, soudy a podobné instituce pouhé atrapy, zatímco ve vsi sedí různí donové a vorové v zakoně, kteří reálně řídí chod společnosti. Když mě okradli příslušníci vojenské policie kdysi dávno na Ukrajině, největší chyba byla jít na policii, kde mně policajti obrali i o to, co mi zbylo. Na Balkáně to funguje právě tak.

        1. Vaši vývody a argumentaci považuji za silně manipulativní. Srovnávat míru blahobytu s dobou před tisíci léty, to ani nestojí za komentář. Že zrovna do vaší školy nezatínají pařáty neziskovky, nic neznamená. Do tisíci dalších ano. Žádné vaše tabulky mě nepřesvědčí o míře agresivity, kterou vidím každý den kolem sebe. A srovnávat se s Balkánem, nebo vygumovaným Západem považuji za vrchol manipulace. Přesně tohle je argumentace Sluničkářů- „žádní migranti tu nejsou a už hysterčíte….“ no jenže já to nechci řešit, až tu budou a bude to neřešitelné. Já nechci řešit až tu budeme mít problémy Balkánu, Johanesburgu , nebo Saint-Denis…Já tu ty problémy vůbec nechci pustit. Jestli tu je něco dobrého, není to díky tomu, že si z nás Západ udělal kolonii. Je to díky umu, chytrosti, kreativitě a pracovitosti zdejšího lidu. Stejně, jako to bylo za komančů. Nebyl to komunismus, díky kterému tom tu bylo „lepší“ než v Polsku, Bulharsku, Rumunsku…byla to kreativita českého národa. Nebudu mluvit o tom, že funguji soudy, když tu evidentně začínají politické procesy a mafiáni vyhrávají jeden soud za druhým. Nepřesvědčil jste mne o ničem.

  2. A ještě k té svobodě, poslouchala jsem rozhovory s s pplk Kratochvílem a on hovořil o tom, že je na něj podané trestní oznámení, že mu odstavili bankovní účet a že teď pracuje jako pomocný dělník, protože se musí měsíčně platit za energie. Že bez bankovního účtu jste v Praze úplně vyřízenej.
    Komanči vyhodili lidi z práce, ti museli jít pracovat manuálně, ale výplatu dostali na ruku, tohle co dělá dnešní režim už dokáže člověka zlikvidovat.

  3. Před měsícem jsme s dětmi o deštivém víkendu zajeli do Kopřivnice, do tatrováckého muzea. A v něm část o vývoji leteckých motorů a samotného letadla. To letadlo tam také visí.
    Nevím proč, ale na naší industriální minulost jste zapomněl. Byli jsme nejvyspělejší zemí už za Rakouska – Uherska. Uherská knížata byla jen vybojná pakáž, která lezla do holportu chvílí s Habsburky, pak s Turky. Proto území ovládána Maďary byly zaostalé.

    O revolučních dnech byly třeba v Rumunsku pouliční boje mezi Rumuny a Maďary. Teď si na tu župu nevzpomenu.
    Jezdilo se po revoluci i do oblastí Rumunska, Banátu, kde žily početné české rodiny. Už to tam vymírá, mladí jsou u nás. Stačí si najít filmy z té doby, lidé tam žili jako před 100 lety u nás.
    Dobu normalizace si pamatuji, v roce 1980 jsem byla plnoletá a rozhodně si ji neidealizuji, vlastně neznám nikoho, kdo na 70.léta vzpomíná dobře.
    Lepší už byla léta 80. V obchodech byl větší sortiment, začaly se stavět obchodní centra. Dokonce se dalo jet i do zahraničí.

  4. Naše země nevzkvétá….
    To by nevadilo. Kdyby vzkvétali lidé…
    Ostatně, „naše země“… Nám nic nepatří. Jsme jen na návštěvě. Kromě toho, i nyní, je to „naše“ země, či my jsme, tak jako za feudalismu, jejím příslušenstvím jako dobytek a jiné statky, o které suveréni vedli války? Jen je předstíráno, jsme udržování v klamu, že nyní je to jinak? Že nominálně jsme pány ve svém domě, ale že reálně našimi pány je služebnictvo? A že ani to není tak, ale služebnictvo je jen služebnictvo sloužící jiným pánům, kteří nás ovládají?

  5. Naše země nevzkvétá – to je nezpochybnitelný fakt.
    Obsah článku tomu tak úpně neodpovídá, ale každopádně je ten souhrn kladů a záporů zajímavá sumarizace a autorovi to muselo dát spoustu práce.
    Autor, myslím si já, žije ve své sociální bublině, ale to platí v menší či větší míře pro každého z nás.
    V textu mi chybí dvě věci:¨
    a) jak významně se od roku 1989 zvýšila kvalita v obchodech a vinotékách nabízeného vína
    (to byl vtip pro ty, kdommě znají)
    ale hlavně:
    b) chybí konstatování, že do roku 1989 se v ČSR/ČSSR v mnohém jednalo o „odloženou spotřebu“. Prostě se neinvestovalo tolik do spotřeby (což lidi sralo), ale do budování ekonomické základny. Příklad – Dukovany a Temelín. Hlavně JETE je ukázkovým příkladem – byla sice dokončena až po převratu (ono nebylo dost dobře možné ji nedokončit), ale jen z poloviny – do dalších dvou za socialismu plánovaných bloků už se neinvestovalo, přednost dostaly jogurty Danone (pěkná sračka) a cyklostesky.
    Netvrdím, že se investovalo vždy správně, ale že by po roce 1989 v tomto směru nastala nějaká velká náprava, to bych s také jistotou netvrdil (fotovoltaika na polích?).

    Když už srovnáváme dnes a potom, je pominut i podstatný prvek – vývoj v čase. Zatímco „předtím“ šel vývoj od poválečného marasmu rok od roku k lepšímu, „nyní“ kráčíme…. doplňte si každý sám, já už použil vulgarit dost.

    P.S.: Inflace požírá zodpovědným lidem úspory – to je významný jev, který psychologicky ovlivní další vývoj v zemi.

    1. Souhlasím. Jaká významná infrastruktura byla vytvořena za posledních třicet let? Jak investice a dotace posílily národní „fitness“? Energetickou a základní potravinovou sobětstačnost, čistotu vodních toků a nádrží…? Užitečné vzdělání? Základy ekonomické gramotnosti podávané zajímavou formou už na základní škole? Důraz na matematiku, fyziku a přírodní vědy? Jejich propojení s historií a geografií? S výukou angličtiny, světového esperanta?

  6. Můj tip jak to tady dopadne. Staneme se dalším kantonem Číny. Ta za nás cvakne naše dluhy, neboť budeme totalne cugrunt (pro ni je to dysko na kolotoči), aby sem vozili odpady všeho druhu. A dnešní školáci se toho dočkají.

  7. Nadpis textu s havlovskou frází o nevzkvétající zemi mne před četbou odrazoval, ale četl jsem.
    Konstatuji: V houštině slov a různě vyčtených myšlenkových klišé jsem pro sebe neobjevil něco originálního. Přehazování prázdných klasů. Podobné souhrny dění před a po r. 1989, jako je tento, publikoval před léty Václav Bělohradský, také komentátor Pehe, později filosof práva Přibáň a jiní (dva posledně jmenovaní tvrdě pokrokářsky – k nečtení).
    Vybírám příklad autorova tvrzení: NIKDO NÁM NEMLUVÍ DO TOHO, JAK VYCHOVÁT DĚTI. Víte/nevíte, že školní výuka byla ideologizovaná dříve a je též dnes? Vzdělávání a výchova je dnes v ČR výrazně ovlivňovaná všemožným působením propagandy (ne)ziskovek, a k tomu se druží např. mediální výchova, která si dává za cíl skrze školu ovlivňovat „správně“ pokrokově rodinu. Bude to asi naopak – škola bude skrze mládež působit na rodinu.
    V listopadu 1989 neproběhla v Československu revoluce, ale převrat. Ožvýkané sousloví „sametová revoluce“ je oxymóron, významově podobný jinému sousloví „archivní burčák.“
    V roce 2019 jsem si troufl publikovat argumentačně ilustrovaný blog s názvem OTEVŘENÁ SVĚDECTVÍ Z DISENTU K PŘEVRATU 1989; Jak dva bývalí chartisté kriticky promluvili o fungování disentu v minulosti, ale i k převratu v listopadu 1989.
    https://zdenekhosman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=735426

    1. Pane Hosmane,
      s obsahem Vašeho příspěvku téměř zcela souhlasím. S jednou výjimkou – píšete „V listopadu 1989 neproběhla v Československu revoluce, ale převrat“.
      Přesněji, nesouhlasím s tou částí věty, kde píšete, že proběhl PŘEVRAT. Že neproběhla REVOLUCE, s tím samozřejmě souhlasím. Jakkoliv nikdo nemá patent na rozum, ani já, ani Vy, můj závěr se opírá o vcelku známé premisy nebo definice, nebo – dosadit lze podle vlastního světonázoru každého z nás.
      Že neproběhl převrat – samozřejmě míněno jako „státní převrat“, opírám o fakt, který celkem věrně popisuje Wikipedie /aniž bychom museli hledat „vědecké zdroje/ – cituji -„Státní převrat neboli puč ….. je (často násilné) svržení vlády a převzetí politické moci ve státě. Pučisté tvoří obvykle malou skupinu (například vysocí vojenští důstojníci). Převrat či puč je úspěšný, pokud se pučistům podaří převzít moc a dosáhnout konsolidace nového režimu.
      Pučisté se zpravidla zmocní výkonné moci a podřídí si jak zákonodárnou, tak soudní moc.“ – konec citátu.
      Tohle u nás v roce 1989 jistě neproběhlo /abych ale uvedl příklad skutečného státního převratu, jsem přesvědčen, že jako ukázku lze použít to, co se odehrálo na Ukrajině v roce 2014, jakkoliv to tvůrci Wikipedie mezi tam vyjmenované příklady zapomněli zmínit/.
      Naše „sametová revoluce“ měla skutečně mnohem blíže naplnění pojmu „REVOLUCE“ – klidně si opět vypomůžu Wikipedií – cituji – „Revoluce (z lat. revolvere – převracet) je lidové povstání, jehož součástí je mimoprávní akce mas, kterou se usiluje o změnu politického systému, nikoli jen vládnoucí elity.[1] Podle jiné definice je to „rychlá změna státní moci“ provázená zhroucením státu.[2] Podle Ottova slovníku je revoluce „násilný převrat, který se děje … silami vnitřního rozkladu“.
      …….. V osmdesátých letech dvacátého století se však definice pojmu revoluce ustálila na vymezení následujícím: „dnes zřejmě znamená jakoukoli rozsáhlou přeměnu, k níž dochází zároveň na sociální a politické úrovni, a která znamená zmaření očekávání a sociální konformity, jež byly ustáleny v předcházejícím řádu natolik, že určovaly veškeré důležité formy sociální interakce“ – konec citátu.
      Jenže, proč to, co u nás proběhlo, jakkoliv to formálně naplňuje výše uvedené znaky, nepovažuji za revoluci?
      Jsme přibližně stejně staří, takže ani Vám není cizí pojem „historický materialismus“ /bez mučení přiznávám, že cestou kritického myšlení vyznávám dialektický materialismus a s ním také marxistickou filosofii, jakkoliv přirozeně každý nechť si věří či důvěřuje, čemu chce, jako např. pan Ladislav Zemánek zde https://neviditelnypes.lidovky.cz/veda/filosofie-marxismus-je-jednou-velikou-lzi.A130330_132601_p_veda_wag /.
      A tak není divu – i když to výše uvedené definice neříkají – že za revoluci ve smyslu společenského uspořádání považuji historickou změnu, která posunuje vývoj KUPŘEDU, nebo jak by se v dnešním argotu řeklo – „na vyšší level“. Takže se ptám – to, co u nás proběhlo v listopadu 1989 a v letech bezprostředně následujících, posunulo vývoj v Československu kupředu, nebo na vyšší stupeň dějinného vývoje? A zároveň si odpovídám – nikoliv. To, co proběhlo v uvedené době, byla změna, která vedla k obnovení bývalého stavu, tj. politického systému, ekonomických vztahů i společenského uspořádání.
      Jakže se taková změna, pokud se jedná o společensko-ekonomické formace, nazývá? – RESTAURACE KAPITALISMU. Stačí se podívat do historie – „nihil novi sub sole“.
      Václav Klaus to tehdy o tom kapitalismu počátkem „devadesátek“ řekl otevřeně jako první.
      Ale samozřejmě, jde o můj osobní názor, každý si může myslet, co chce, Listina základních práv a svobod dokonce v čl. 17 odst. 2 říká, že své názory může i vyjadřovat slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, leč tady jako osoba poněkud dotčena právem a v neposlední řadě i publikovaným vyjádřením pana Igora Stříže, bych byl poněkud zdrženlivý.
      L.

  8. V 89 jsme byli podvedeni. Abych tehdy ve svých 16ti letech věděl něco jak svět funguje a fungoval, to ani náhodou. Tehdy mnou hýbaly hlavně hormony. dnes, musím říct, že těch pozitiv tedy nebylo. dali nám čuchnout, slíbili kdeco, ale prakticky si vzali pod svá křídla to, co bylo skvělé a vzít šlo, zbytek zlikvidovat, a měli z nás ukázkovou kolonii ala Afrika. Kdyby tenkrát Chitlerovi někdo nakukal, že by to šlo i takto, kdoví jak by to dopadlo.
    Tvrdím, že to, co se tady vybudovalo z socialismu, a to prosím se startovalo těsně po válce, kde bylo hodně věcí v troskách, a porovnám to, s dekádami po 89, tak jednoznačně vítězí socialismus. Pro obyčejného člověka určitě.
    OT. včera jsem sledoval velkolepou řeč slovenského ministra obrany a naší blbky, o společně podepsaných smlouvách o společné ochraně vzdušného prostoru, možnostech oprav techniky apod.- BOHA a proč se tedy Československo muselo rozdělit? stejně jsme v takzvané společné Evropě, stejně si rozumíme bez tlumočníků..zkrátka rozděl, a panuj.

  9. Ta plodnost aktuálně stoupla na 1,7. Ale to je jen číslo.

    Od té doby sem migrovaly statisíce lidí. Kromě jiných Cikánů ze Slovenska, muslimů z Turecka, severní Afriky a Předního Východu. Což jsou skupiny jejich ženy potkáváme dnes a denně s kočárky. Nebo obklopeny již staršími dětmi. Vlastně musím vzpomínat, kdy jsem potkal s kočárkem Češku a nějak si nemohu vzpomenout…

    1. Dexxi- máte recht. V Ostravě populační boom ale jaksi zejména cikánský. Ono není jen o to to dítě udělat ale udělat z něj/ní, i jedince, který bude prospěšný jak rodičům ve stáří, tak společnosti jako takové. myslím si, že tam by to mělo být cíleno. Dávky a podpory když tak až zpětně, třeba dřívější odchod do důchodu, když potomek nebude trestně stíhaný, když dokončí školu, když se etabluje do společnosti. Ať už jako VĚDEC, JAKO živnostník, dělník, cokoliv. Ale prostě ne parazit. Jsem v očekávání stát se ještě letos dědou. Na jednu stranu se moc těším, na druhou stranu mám obavu o to, v jakém to světě bude to malé vyrůstat a následně žít.

    2. Ja neviem cim to je, ale je okolo mna docela dost rodin s troma detmi … mozno ich len viac vnimam, ze nas treti ma uz 5 rokov … ale opravdu sa ‚potkynam‘, jak ja, tak manzel, docela casto o rodiny s troma potomkami … spravidla s posledniatkom mladsim od nasho …

  10. Čekala bych od lidí, kteří se derou do politiky na místa rozhodovačů, že mají jakýs rozhled a nezapomenou na geopolitiku a ani na jiné záležitosti, u kterých autor uvádí zvláštně >zapomněli jsme< (na událostě budoucí…)
    Tak snad…nezapomeňme nyní na to, co se stane!
    a projděme si v klidu tu cestu

  11. Škoda že to celé dokonalou ironií sráží tohle:
    „naše malá po ránu vyžaduje avokádový toustíček s mozzarellkou a babyccino (pro neznalce: napěněné mlíčko jako v cappuccinu, ale bez kafe).“

    Jsem rád, že i když moji rodiče nebyli dokonalí, tak k takovým bezmozkům měli daleko.

    Každý následek má svou příčinu, Miroslave. Vy se teď odmlčíte, abyste se nad tím mohl zamyslet.
    Zakladatel

    1. To Miroslav B:
      Pane, 1+.
      Úryvek v uvozovkách vysvětluje všechno, včetně osoby autora a jeho náhledu na současnou situaci – a ostatně i to, jak si s tímto specifickým náhledem vychoval své děti.

      Neuvažoval jste o změně nicku? Možná byste měl – zkuste si to promyslet!
      Zakladatel

      1. Ani na vteřinu, Zakladateli. Stojím si za napsaným, připravený nést za to případné následky.

  12. Čtenářům i autorovi se omlouvám, moje chyba:
    Obsáhlý článek je rozdělen na dvě části, omylem jsem zveřejnil obě.

    Nyní je zveřejněna (doufám, že správně) jen první část, další přijde na řadu později.

  13. Široký, leč mělký záběr. Od všeho něco, hodně načteného, sem tam zajímavé postřehy, občas objektivní pohledy, jindy mýty mainstreamu.

    1. Akademicky statistiky taky neprijdou nazmar. Obecne vyctene znalosti a jako ve skole ,ucitel rozkazal ,opakovani uciva za cely rok.
      A taky nejsou lidi.
      Tak cteni je ztrata casu i psani clanku. Lepsi ovsem ,nez neco beda udelat.Zvlast kdyz.
      Casto prichazim do kuchyne , tam bordel a hory spinavyho nadobi a vodpadku.
      Rikam, je potreba tady neco udelat. Kdo to udela?
      Odpovidam rychle nikdo , nejsou lidi..
      A zase spokojene si du po svych a s cistym svedomim..Nic nedelat.
      Zlocinci MY ,zase nesmi chybet..Taky se radovali a zapominali ,ale kdo se smeje naposled…
      Taky na ne dojde za jejich zlociny.
      Lid nemohl letet v letadle. Pamet este slouzi..
      Ani na traktoru se nesvezli. Leda na kobyle.
      Nektery si koupi avocado a jeste to sezerou. Dulezity dulezitosti se objevujou a prikladny, to sou..
      Cesi zijou pohromade a bez nasili s Cechama /a neda se to z nich vymlatiti , vymlatit se nechat, taky nejsou casto ochotny a tak nejsou jeste ty nasilnosti a pac sou Slovani..
      U tech zemi protestantskych je samozrejme vse prisnejsi..
      Tady byla dobra prilezitost neco vysvetlit..Moc prace. A zase nejsou lidi.
      Lidi nezadrzitelne pachaji i pokrok a pres prekazky ,chteji lepsi , tak se jim to musi pripomenout. JInak by si nevsimli..
      A porad mysleli, ze jezdi na pivovarsky kobyle..
      Autor dava pozor aby si nevsiml niceho ,mimo povrchnich nasledku poslednich let , nasledku zmen ,ktere nastaly zase na nasledky zmen, predtim…
      To vyzaduje prilis moc prace a poctivyho usili.. A neco schopnosti..
      A zase, nejsou lidi ..A nebudou..

  14. PODĚKOVÁNÍ
    Děkuji J. Procházkovi za obsáhlý článek.
    Pochopitelně ne se vším souhlasím, v článku je i pár vyložených nesmyslů, ale…

    Na druhé straně se autor pokusil o poctivý pohled na minulost a současnost. Rozhodně se jedná o inteligentního člověka, který se nebojí jít s kůží na trh.
    Snaží se vyvarovat jedostranných pohledů.

    Hlavní přínos článku je v tom, že se podle všeho jedná o článek možná nejmladšího zdejšího autora – snad z generace mých vnuků.
    Navíc nejspíš pocházejícího ze SOUČASNÉ (!) vyšší střední třídy.

    Já mu za sebe i všechny holuby děkuji a doufám, že bude (v případě, že tento blog nezablokují) ve psaní pokračovat.

    (Všimněte si, prosím, že i sprosťák Targus se k článku vyjádřil mimořádně smířlivě , snad nejsmířlivěji ve zdejší historii!)

  15. Tady je to jednoduché:
    Použiji upravenou Salieriho větu: Příliš mnoho slov! Nevím jakých slov – nedočetl jsem.
    Na rozdíl od Salieriho autorovi nezávidím. Nepovažuji jej za Mozarta.

    1. Já ho autora taky nepoovažuji za Mozarta.
      Ani sebe ne.
      A – doufám že se neurazíte – nepovažuji za Mozarta ani vás.
      (Mozart by Salieriho partituru alespoň dočetl, aby se vyhnul jeho chybám. )

  16. Za rohem u řezníka jsem si koupil telecí, hovězí(a nepoložilo mě to finančně), husí, kachní játra, sádlo, krev atd., dnes se na farmářském trhu na mne dívají jako na blázna, když to chci. Nebyly banány, ale ananasy byly a ty já raději. Povinná jídla pod 10 Kčs ve trojce. Vždy mě bavilo, když jsem měl větší čistý příjem, než kolegové straníci (holt příspěvky do stranické pokladny). Desítky let života uprostřed dyzentu mne impregnovaly a Listopad – to byl kabaret, no ono sledovat u lidí desítky let trvající kotrmelce, to byla taky zábava. Jsem rád, když mě právě teď někdo v něčem školí.

    1. Starý člověče, mám kamaráda, se kterým chodím na vandry, a ten mi vždycky říká: „Já prožil prvních 20 let svého života v komunismu, už to fakt nechci nikdy zažít, tys byl malé dítě a budeš mi tu vykládat, jak jsme se měli skvěle!“ Jistě, osobní zkušenost je nedocenitelná, jako v tom podobenství o malině. Dají se napsat desítky stran o tom, jak chutná malina, ale nejlepší je do ní kousnout.

      Na druhou stranu: Kdybychom směli psát je o tom, co jsme sami zažili, vycházela by pouze memoárová literatura. A pozor, i ta kecá! Účastnil jsem se jako tlumočník výzkumů v Pohraničí a rozhovorů s německými pamětníky, jak ti si protiřečili! Jak nám mnohdy vykládali i evindentí blbosti, kolikrát jsme koukali na rozvaliny školy, podle fotek škola, podle katastru škola, a paní nám tvrdí, že to byl mlýn… Jak by se asi tvářili starci, kteří zažili třicetiletou válku, na díla dnešních historiků? Nevím, možná podobně. Psát o historii vždy znamená interpretovat a z principu to jinak nejde.

      Mnohdy naopak bývá pohled někoho, kdo tu dobu nezažil, zajímavý. Jistě to není zrovna případ mého článku, ale možné to je. Tak například moje babička mi vždy vyprávěla, jak jim jako dětem Němci stříleli do oken, když měli rozsvíceno, jak na ně v pětačtyřicátém padaly bomby. Strašně ji překvapilo, když jsem jí říkal, že ty bomby na ně padaly právě proto, že měli rozsvíceno, ti Němci, kteří je donutili zatemňovat, jim zrovna mohli zachránit život. A také ji úplně šokovalo, když jsem jí tvrdil, že ty bomby byly americké. Ona si 92 let prostě neproblematicky myslela, že nás bombardovali Němci, nikdy ji nenapadlo nic jiného. To byli ti přeci zlí, že jo, co střílí do oken, popravují Čechy…. Tak to jenom taková historka o tom, že pohled zvenčí může někdy aspoň teoreticky přispět k dopilování vlastní zkušenosti.

      1. Na stary clovek.
        Exportovani ted a vseho a daleko pryc a je nejlepsi , kdyz to neni , kdyby nekde neco zustalo i schovany , tak by to rozkradli..

  17. „každý měl co na sebe, měl kde bydlet, co jíst, i když jen suchý chleba s cibulí a v obchodech byla jen jablka
    tohle mohl napsat jen kdo nezil v CSSR pred 1989, nebo profesionalni propagandista nebo debil. Nebo vsechno dohromady

    Toho debila jste si mohl ušetřit. Tento styl debaty zde není podporován.
    Zakladatel.

    1. Tohle jsou mj. ty nejcennější momenty z celého článku – zkreslený a jednostranný pohled na dobu, ve které autor nežil.
      Autor skutečně nežil před rokem 89.

      ALE: V první polovině padesátých let žili opravdu lidé, pro které byl chleba s cibulí to jediné, co si mohli dovolit.
      Na rozdíl ovšem od stovek tisíc lidí, kteří si po letošní zimě nebudou moci dovolit ani chleba, ani cibuli, pokud jim nezbyde dostatek fyzické síly a energie ( či pokud budou mít přebytek morálky) aby si jej ukradli.

      1. No jo, uznávám, že tohle jsem napsal špatně, beru to zpět. Samozřejmě jsem tím myslel první polovinu 50. let, ne blahobyt let osmdesátých. Říkával to vždycky můj táta (ročník 1954), já to od něj nějak bezmyšlenkovitě převzal, tak mě to odpusťte. Mně je čtyřicet, poměry před rokem 1989 jsem vůbec nevnímal, ostatně i 90. léta mám zamlžená, na vojně jsem nebyl, prožil jsem celý život v konzumním plesání a americkém míru. Profesionální propagandista nejsem, jen amatérský, a debil samozřejmě k tomu navrch, ale takových je nás hodně, že jo….

        1. Tak to aspoň vysvětluje tu avokádovou zhovadilost. Je to jak když si pomocí článku někdo hraje na tvrďáka v černé kožené bundě, ale pak úplně bezelstně přizná, že je spíš barbína v růžových šatičkách a vůbec mu to nepřijde divné:).

          1. Ne, tvrďák v kožené černé bundě nejsem, jsem jasnej měkejš v košili z Tesca (píšu to tady na rovinu, nemá smysl si na něco hrát). Počkejte dnešní patnáctiletí , to jsou teprve bárbíny. Tvrdosti v populaci za posledních sto let prostě ubylo, ale nezoufejte, energetická krize na krku poměry aspoň trochu napraví.

            1. Zkuste mi vysvětlit, proč tu změnu dětí nemůžeme vzít do vlastních rukou, a musíme čekat na nějakou „událost“?

              1. Jen tak: To kdybych věděl! Děti mám dvě a ač se snažím je vychovávat, jak nejlépe umím, žijí prostě v místě a v čase, chodí do školy, mají také příbuzné, kamarády, formují nás nejen rodiče, ale i naše sociální bubliny, média, učitelky, spolužáci… Není to černá skřínka, do které když něco vložíme, tak to tam zůstane nezměněno. Naštěstí mé děti zatím nevychovávají youtuběři a porno, i když i to asi jednou bohužel přijde.

                1. „Kouzelná“ v tomto případě jsou – sdílení, naslouchání, porozumění, zájem, společné hledání příčin a řešení a podobné.
                  Děti jsou naším obrazem – když jim budete skutečně naslouchat, naučíte je naslouchat vám, když vám půjde se jim sdílet, ony to za chvíli zvládnou lépe. Projevíte-li snahu jim skutečně porozumět, ony zase porozumí vám.
                  Není to složité a stačí to jen zkusit (čím déle to „neznaly“ tím více jim musíte dát čas, aby v tom nehedaly nějaký „vedlejší“ úmysl).
                  Ale když to jednou – z ničeho nic – nastane, může se vám zjevit skutečný smysl lidského života. A to za trošku pokory a oběti stojí…
                  No ni? (díky, Aničko…)

        2. Pokud jste skutecne mel na mysli 50-ta leta, tak co to ma/melo spolecneho se statnim zrizenim?!? Mate anunk co to byly potravinove listky, kde vsude byly zavedeny a kdy je ktera zeme zrusila?

          Nehlede na to, co tak asi vam vas tatinek rocnik 54 vypravel o prvni polovine 50-tych let

  18. Co dodat?
    Nic…
    Leda to, že jste mi zkazil nedělní řízek.
    Hnusnej Procházka, kterej bourá všem okolo domečky a bábovičky…

    1. Já se omlouvám, jak psal Zakladatel, ještě mám v šuplíku jeden text (dokončení tohoto) a pak už vám přestanu kazit den. Jsem grafoman a v šuplíku mi leží stovky stran textů k různými obskurním tématům, ale ty už nechám svým dětem, ať to po mně jednou vyhodí do kontejneru.

      1. Omlouvani je demokrautycky , cokoliv ,nejdriv treba nekoho chteji znicit , zmasakrovat a hodne lidi zabijou a pak se omluvi.
        A beda ,kdyz by nekdo ty omluvy neomluvil. Kazdej ma takovy povinnosti.
        Nezridka se musi stedre vynahradit zlocincum jejich utrpeni a litovat je ,kdyz museli pachat.
        Nektery obeti se vzpiraji ..atd. Deti taky ,sou najednou nekde , kde nemaji bejt .
        Kde se nahodou strili ..Nebo se vodvezou do koncentraku…
        Potom zavini ty hromady utrpeni..
        Papez je napriklad uplne nepricetnej z toho omlouvani, omlouva se porad a vsem a za vsechno i to co von a nebo cirkev neudelala..A porad soukromne nekam cestuje.
        Jiny radi mejou nekomu prdel a papez zase rad umejva porad nohy.
        Ted ma ale po zabave. Klimatisti a ty druhy si na nej taky doslapnou ,urcite si este topi v ty residenci , kam lita v soukromy helikoptere …Greta se uz dozvedela.
        Taky porad vodpousti..
        Tak papez Vojtyla si pospisil ,bezel za turkem az do vezeni, aby odpustil turkovi ,ze po nem strilel..To by si urcite nevodpustil ,aby nevodpustil..
        Co si ale vodpustil. Nikdo nevi poradne, co. Zacalo to, ze byl nahodou zvolenej..
        Kdyz prijde na ty volby , kazdej ma jasno. Nahodou byl taky polskej.
        Kdyz dodaval, aby si nikdo nevsim v milionech dolaru, nahle zalozeny a nahodou taky polsky Solidarite, ale ne ze svyho ,…To by si taky asi nikdy nevodpustil..
        Vatikanska banka Ambrosiana se nejak v miliardach zadluzila ,byla do mrte vykradena , zproneverila penize Mafii , co vodesly do Polska , svatym pravem vokradenyho Mafie velice zurila , az nejaky reditele neprezili a papez byl picnutej..Svedli to na KGB. A neomluvili se a zase nevodpustili.
        Takovejm se nikdy nevodpousti..
        Kardinal Marcinkus ,ministr financi ,se taky vomluvil a byl uplne vodpustenej a poslanej jinam daleko..Jak se to dela, kdyz knezi pachaji zlociny..
        Co napisu to vyhodim..Co napisu tuhle ,zase prevazne po precteni vymazu.
        Staci , kdyz to neni ctivy…Asi min je vic..
        Aspon zbyde min , jako tenkrat, kdyz zavedli autocenzuru..
        Se taky porad vomlouvam , cos to idiote zase napsal , nevodpoustim si jako pokrtenej katolik ,ale ze sem nepolepsitelnej a zase neco napisu…

  19. Vypadá to, že padne další režim zvaný EU, a opět jsme na prohrávající straně. Území nyní nazývané ČR začalo 1. světovou válku (Velkou válku) v 1914 na straně R-U, aby se na konci ocitlo mezi vítězi. WWII jsme jako protektorát Böhmen und Mähren začínali a straně III. říše národa německého, abychom v 1945 byli na straně vítězů. V 1989 jsme byli na straně poražených studené války, tam se trochu vymykáme, naše UV KSČ byl od Moskvy dost servilnější než polské či maďarské. Nyní začínáme další globální konflikt na straně USA-EU.

    1. Nekamenujme autora, co učiní ČR po další porážce znovu velkou, bude dobré místo k životu. Což ale znamená, že se nenávistná nedemokratická část obyvatelstva odstěhuje do země svého vysněného ideálu. Vzpomeňme, kolik umělců, novinářů, politiků i podnikatelů, všemožných aktivistů, youtuberů, influencerů prohlašovalo, jak se jim zde špatně žije a odstěhují se někam za velkou louži. Kolik jich tak nakonec učinilo? Ani jeden!

    2. Kdyz Benes predstiral a v kvetnu 38 vyhlasil castecnu mobilizaci , mala moznost, ze bychom se branili zpusobila , jako na povel jekot svetovych proporci , svet byl sjednocen za Hitlerem a nacisty , ze chceme vyvolat ,vyprovokovat svetovou valku .
      /Jako na povel ,mensi staty delaji takove zlocinne veci a musi byt,nejdrive oznaceny za zlocince , bez moznosti napravy a napadeny a okupovany/.

  20. Velmi jsem zpozorněl už u této formulace:
    „ČR je líhní špičkových intelektuálů a není zde téměř žádná cenzura“ a dále jsem tento špičkový libertariánský blábol už jen proletěl.
    To má být prosím co? Na webu, profilujícím se jako alternativa?

      1. Targusi, už to tak vypadá.
        Že článek ležel někde vespod šuplíku a autor už zapomněl, kdy ho psal a co v něm píše.

      1. Souhlasím! RELATIVNĚ jsou ČR a SR – ve srovnání s většinou evropských zemí (a třeba i s Ruskem či nedejpánbu Ukrajinou) „svobodné“ v tom, že za vyjádření názoru je ZATÍM trestně postihováno malé procento lidí.

        Už se intenzivně pracuje na tom, aby tomu byla učiněna přítrž. 🙁

    1. Vy, co čtete a málokdy píšete, za touto formulací si stojím. Vím, že patří k dobrému zvyku alternativy stěžovat si na cenzuru a je to samozřejmě pravda, ale proti Asii nebo většině zemí na západ od nás tady máme v r. 2022 pořád navzdory všem střížům, samolepkovým procesům a zátahům na knihkupce neuvěřitelnou svobodu slova, věřte tomu.

      1. Re: Špacír

        Dovolím si doplnit – jedna věc je opruzování vrchnosti a případné tretní stíhání, druhá věc je šikanování ostatními členy společnosti. Myslím třeba vyhazov z práce a podobné chuťovky, které se dějí i v tak demokratických zemích, jako je Čtvrtá Říše Národa Německého a mnoho dalších…

        1. Targusi, 13:49
          vypadá to, že v tomhle vedou USA (když nepočítáme Ukrajinu, a pobaltské země. A možná, ale jen možná, protože čerstvé spolehlivé informace chybí, Rusko).

          1. Tak pořád si ještě vzájemně píšeme přes web s koncovkou cz. Možná, že za deset let si budeme špitat přes mříže v Rožné nebo Stráži pod Ralskem. Osobních svobod, pravda, každým dnem ubývá, ale mohlo by být i hůř. Minimálně z technických možností, jak nám zavřít hubu, režim zatím použil tak jedno procento, a kdyby chtěli, tak nás mohou pozavírat raz dva.

            1. Naděje je v tom, že všechny pozavírat prostě nemohou. Ti, co zavření nebudou, by měli od těch zavřených nabrat motivaci k tomu, aby dosáhli jejich propuštění. Malý krůček pro člověka, ale obrovský skok pro společnost…

      2. To Prochajda:
        Mám to chápat tak, že by mohlo být i mnohem hůř, ale není?
        Proč vlastně srovnáváte s geopoliticky naprosto odlišnou Asií, nebo zdegenerovaným Západem?
        Myslíte, že takoví Maďaři mají potřebu takového srovnávání, toho typu, jako v úvodu? Nikoliv, nemají. Mají vlastní představu o vlastní cestě a představu o všem, co s tou cestou souvisí – a proto jsou momentálně v situaci, v jaké jsou. A podívejte, kde jsme my a kam jsme to s těmi stříži my dotáhli.
        Tu formulaci, že zde není téměř žádná cenzura, prostě neobhájíte. Jen si vzpomeňte, jak postupovala místní média a cenzoři v případě bolševické chřipečky a k odborným názorům skutečných špičkových odborníků. To podle Vás nebyla cenzura a byla to svoboda slova podle Vašich kritérií?
        K prozření stačí jen málo, sundat klapky z očí.
        Nemám ambice s Vaším článkem, ani s Vámi polemizovat. Dost čtu a dost se dívám kolem sebe. Dělejte to také tak a příští Váš článek bude vypadat o dost jinak.

        1. No jasně, mohlo by být mnohem, mnohem hůř, ale (zatím) není. Proč porovnávám s Asií? Protože svoboda není substanciální hodnota, pojem svoboda neobstojí sám o sobě, svoboda je vždy relativní. Absolutně svobodný je pouze Bůh, my lidé máme vždy svobodu k něčemu nebo od něčeho, čili svoboda je relativní hodnota a k její pravdivé identifikaci je tedy třeba srovnávat. Pokud vám nevyhovuje srovnávat na horizontální úrovni s okolními zeměmi či regiony, podívejte se vertikálně v časovém řezu: Byly zde doby, kdy se Kralická Bible se četla tajně a schovávala pod podlahou, kdy obyvatelstvo chodilo povinně ke katolické zpovědi, kdy byli Kramář a Rašín odsouzeni za politické řeči k trestům smrti, kdy Masaryk vedl politické procesy s bývalými legionáři, pak Protektorát, 50. léta, kdy…. Výbuch individuálních svobod po r. 1989 byl historicky naprosto ojedinělou epizodou, která k mému žalu asi brzy skončí. Ale pořád tu ještě dost vysoká míra individuálních svobod je (i svobody slova), ačkoliv s vámi souhlasím i v tom, co uvádíte. Jak jsem psal někde výše, kdyby chtěli, tak je ze dne na den s námi amen. Nemuseli by nás zavírat, stačilo by blokovat naši komunikaci a čistit internet, takže žádné pořádné kacířství by si člověk ani nepřečetl.
          Jak psala Lentilka, že nemohou pozavírat všechny… To nemohou, oni exemplárně potrestají pár vůdčích osobností a zbytek skončí sám. Já také očekávám, že brzy přijde ježovština a společnost se znormalizuje, byť bych považoval za velmi přínosné, za skutečný, opravdový kapitál ČR, právě to zachování individuálních svobod. To je to, co by nás mohlo odlišit od zbytku světa, od Číny, od Ruska, od Západu, od Turecka, kde je situace nekonečněkrát horší, zabránit odlivu mozků, vytvořit místo, kde sice není nejdokonalejší blahobyt, ale kde se příjemně žije,… a to by se mně líbilo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.