28 září, 2022

Přírůstky do mé knihovny

Čas od času dávám doporučení na knížky, zejména ty, které právě vycházejí. Zde je další pokračování této rubriky.
Ve třetím vydání vyšla encyklopedická publikace Ivo T. Budila „Za obzor západu“ s podtitulem „Proměny antropologického myšlení od Isidora ze Sevilly po Franze Boase. Zatím jsem pouze nahrubo prolistovala, protože dočítám souborné dílo právě Isidora ze Sevilly, které, mimochodem v souboru takřka celém (vydání poslední chybějícího dílu jeho Ethymologie naléhavě na nakladatelství urguji) vydalo nakladatelství Oikoymenh. Kdybyste chtěli vědět, to jen tak mimochodem, za co utrácím advokátní palmáre, tak už to víte.

Dále následuje Tchai-wanské okénko.

Ostrov Tchaj-wan není v Zemích Koruny České příliš oblíben kvůlivá jednomu prostrčilovi. Nenechte se tímto prizmatem odradit! Právě vyšla knížka s názvem „Horští nosiči“ od autora jménem Salizan Takisvilainan. Autor je domorodý obyvatel Tchaj – wanu, tedy nikoliv Číňan. Je z malého chudého národa žijícího v horách. Dozvíte se ledasco o japonské okupaci tohoto ostrova a kus další historie, o které, vsadím se o kecky, nevíte vůbec nic. Je to trochu historie, trochu etno, trochu cestopis… Že by se to četlo jedním dechem, to se teda nečte. Konec konců, autor se živil nošením těžkých nákladů a dokumentací života nosičů, nikoliv lehkým spisovatelským perem. Leč stojí to zato. Dále poté, co se začíná prosazovat (a, hurá, i u nás překládat!!) čínská, korejská, vietnamská (semo-tamo) apod. literatura, došlo i na literaturu tchajwanskou. Wu Ming-Yi: Muž s fasetovýma očima. „Mezi nekompromisním realismem a fantazií působivě rozváděnou do detailu“, praví recenze. Kdo se rochní ve „Sto rocích samoty“ a řve „ještě!!!! víííííc!!!“ tak tady má: ještě a víc…
Nu a taky (skoro) česká stopa na Tchaj-wanu, nikoliv jen prostrčeno-vystrčená: Vyšlo již v roce 2016 coby vzpomínka a pocta právě zemřelé manželce pod jejím jménem: „Priscilla“. Napsal můj vážený a drahý přítel, prof. Ota Ulč. Priscilla byla totiž… čínská princezna. Poté, co byla její rodina vyhnána z pevninské Číny, zakotvila právě na Tchaj-wanu. No a nejlepší nakonec – VIVAT BEŇOVSKÝ!!! Protože i on totiž navštívil Formosu – Tchaj-wan, jak o tom pěkně píše paní Táňa Dluhošová v časopisu „Dějiny a současnost“, a to v červnovém čísle. Odkaz sem nedávám, protože prej když se dá odkaz, tak to má tendenci spadnout do spamu, ale stačí si dát to googlu „Jak Móric Beňovský (ne)navštívil Tchaj-wan“
Pěkné počtení!!!

43 thoughts on “Přírůstky do mé knihovny

  1. V dnešní době bych doporučil k přečtení „Ekonomie v jedné lekci“ od Henryho Hazlitta. Velice čtivě napsáno, mnohé z dnešního dění se vyjasní i úplnému ekonomickému laikovi.

  2. Zdr
    Zdravím, Kláro,
    bohužel asi nestihnu pročíst dílo Isodora ze Sevilly, trestuhodně mi – stejně jako značná část historické literatury – unikl. V historii mám nikoli mezery, ale proluky jako po drážďanském bombardování.
    ————–
    Ale doporučuji vám Robet Plomin – Kód života.
    Už jsem ji tu doporučoval. Předpokládám, že by vás zaujala, pokud jste zvyklá přemýšlet nad souvislostmi, určitě by vám objasnila i některé věci z vašeho života a osudu (mně ano)
    Je to psané přístupně, i když autor nevyniká literárním stylem a je rozvláčný…jenže dá se přeskakovat.
    Rozhodně to není jen kniha pro zájemce o biologickou dědičnost. Ukazuje, co jsme a co nejsme schopni změnit na lidském charakteru – a jak jsou ony výchovou dané změny nestabilní.
    Pro učitele, lékaře a právníky bych ji dal jako povinnou četbu.
    Kdyby vyšla o dvacet-třicet let dříve, můj život by vapadal jinak (neříkám že lépe, to není nikdy jasné)

    1. 😳
      Ten Kód života ale nemá moc velkou čtenost. Na Databázi knih je většina čtenářů zklamaná. Asi bych to tajé nedala. Pan autor je možná dobrý vědec, ale mizerný popularizátor. Asi neumí látku čtivě podat.

      1. Asi takhle:
        jedná se o výsledek neuvěřitelně rozsáhlého, desítky let trvajícího výzkumu, který se už nemá šanci opakovat – protože odporuje dnešnímu pojetí ochrany osobních údajů a spoustě dalších pochybných předpisů.

        V době, kdy autor sbíral data, ještě nebyly počítače na tak vysoké úrovni – takže i k jeho překvapení nyní vyplula na povrch nezpochybnitelná a velmi překvapivá fakta. Včetně politicky nekorektních…. o čemž autor nechtěl mluvit na plnou hubu, protože by jinak kniha možná nevyšla.

        A – ano, autor popsal a zaznamenal spoustu poznatků, vložil mezi mně jakousi genetickou propedeutiku….a teď by to chtělo, aby z toho materiálu někdo napsal čtivou knihu.
        Beru to ale tak, že dvě třetiny vysokoškolských skript jsou napsány hůř.

        1. Když se odkážeme na Védy, tak DNA je nosná struktura pro „reprezentaci ve hmotě“, potud lze domýšlet, že DNA určuje formu konkrétní existence konkrétního člověka.
          Lehké nejasnosti začínají u něčeho, co by se dalo nazvat „dejá vu“ – stavy, kdy člověk vnímá souvislosti, které ale s tou reprezentací v hmotě (a tedy ani s DNA) souviset nemohou (k takovému obyčejnému „čtení“ lze doporučit: J. London – Tulák po hvězdách).
          Klasický svist Occamovy břitvy přináší informace z Tibetu, kde reinkarnace je brána součástí života, a nejen proto, že si Dalajlama vybere ze skupiny věcí na stole ty „které používal“…
          Co tedy přesně vytváří to DNA?

            1. Jestli vám vaše odpověď odpovídá na vše, co vyžaduje odpovědi, tak pro sebe máte určitě pravdu, a jste prokazatelně nejšťastnější existující bytost Vesmíru.

              Ale ani tak nelze předpokládat, že je to všeobecně platné vysvětlení, odpovídající na všechny otázky, které se k tomuto tématu souvislosti existence a DNA váží…

              Ni?

              1. Tak si přečtěte stačí na Wikipedii,co to ty bílkoviny jsou a co ovlivňují a jak reagují a bude vám vše jasné,že jednoduché vysvětlení může obsáhnout veškerou složitost života. Na světě neexistuje organismus,který by bílkoviny neobsahoval. A vůbec,např. já už v životě přečetla celou Alexandrijskou knihovnu,obrazně, ale nemám pocit,že by můj život byl nějak kvalitnější nebo statnější než u těch,co nepřečetli míč. Možná naopak v tomto světě je výhodnější být jednoduchý a u holky zvlášť, být intelektuálkou je na překážku.

                1. Ale u DNA a její funkce jde o ty sekvence ACGT, ne tedy o jednotlivé prvky a ani ne o produkty těch sekvencí. Je to jako s cihlami složenými na paletě a cihlami tvočícími stavbu. Jde o tu stavbu, ne o ty cihly.

                    1. Myslíte to jako „práce polidštila opici“?
                      Jen asi nelze tvrdit, že to platí i na bílkoviny.
                      Kdyby neexistovala jakási hierarchie a jakýsi řád, který jde mimo strukturu bílkovin, byly by zde stále jen ty bílkoviny, a ne funkční celky sestavné nejenom z bílkovin. A o tom, že by bílkoviny samy byly schopné užívat abstrakce (například pojmenování „Sibyla“) k identifikaci, mne asi nepřesvědčíte.
                      Ale to ani nemusíte…

                    2. proteiny jsou nezbytnou součástí organismů a účastní se prakticky všech procesů v buňkách. Mnoho proteinů jsou enzymy, které katalyzují biochemické reakce a jsou životně důležité pro metabolismus. Proteiny mají také strukturální nebo mechanické funkce, jako je aktin a myosin ve svalu a proteiny v cytoskeletu, které tvoří systém lešení, který udržuje tvar buňky. Jiné proteiny jsou důležité v buněčné signalizaci, imunitních reakcích, buněčné adhezi a buněčném cyklu. U zvířat jsou bílkoviny potřebné ve stravě, aby poskytly esenciální aminokyseliny, které nemohou být syntetizovány. Trávení rozkládá proteiny pro metabolické využití.

                      Bílkovina je víc než cihla, umí toho dost. I mozek je vlastně bílkovina,forma vysoce organizované hmoty. A tu hmotu zorganizoval kdo? Informace obsažené v DNA.

                      DNA je nositelkou genetické informace všech živých organismů v pravém slova smyslu, ale i mnoha virů. V DNA je zapsána sekvence všech bílkovin a přeneseně je genetickou informací podmíněna existence všech biomolekul a buněčných struktur (k jejichž tvorbě jsou potřeba bílkoviny).

                2. Tak to máte svatou pravdu. Poznala jsem lidi, kteří měli naposledy v ruce školní čítanku. A přesto se s nimi dá rozumně pokecat o životě. A vedou si dobře.
                  Na rozdíl od mnohých yntelektujálů.
                  😀

                3. Sibylo,
                  myslíte si, že ty přečtené knihy (vydestilované jako zkušenosti a vaše postoje) se vám zapsaly do DNA? Pokud ano, má kniha „Kód života“ pravdu….

                  Intelekt je potřeba, ale v pohádkách Rozum ustupuje z mostu, aby mohlo projít Štěstí…

                  1. Ne, do DNA se mi nezapsaly,bylo to obráceně,ta DNA mi velela číst. Rozum je funkci mozku z bílkovin a to štěstí funkci hormonů z bílkovin. Někdo má hormonů víc a někdo míň,někdo ve 14 už má zapálená lýtka,někdo si ve 20 ještě radši čte,ale nakonec ty hormony porazí každého a v pohádce se tomu říká štěstí( smajlík)

                    1. Umíte to krásně zjednodušovat, myslím, že k tomu zjednodušování jste potřebovata tu „intelektuálku“, protože teprve poznání, že to, do čeho člověk narazil, je zeď, člověka dovede k hledání zkratky/zjednodušení.

                      Většina lidí (jak připomenula Helanov) něvěda, že je to zeď, buší a buší. A je zase jen štěstí, že funguje i to „Bušte a bude vám otevřeno.“

                      Cest je mnoho, ale nakonec se stejně všichni sejdeme.

                  2. Jako nenaleznete na světě 2 lidi( mimo jednovaječných dvojčat) kteří by měli stejnou genetickou sadu,nenajdete na světě 2 lidi,kteří přečetli přesně stejnou sadu knih. To ani ti jednovaječní.

                    1. Stále jste ještě u tématu ke knize Kód života, anebo už vás to zaválo někam jinam?

        2. Já to nemyslím jako kritiku. Spíš konstatování, že pro běžného čtenáře , jako jsem já, to asi právě moc záživné čtivo nebude.

  3. @Klára Samková

    Jak mám ve zvyku, jemně odbočím k formalitám – způsobu vkládání nových textů. Je to nejen pro paní Samkovou, ale pro všechny.
    P.T. autoři se žádají, aby:
    – nadpisy článků psali způsobem zde obvyklým, to jest první písmeno velké, ostatní malá
    – před publikováním zařadili článek, je-li možná, do nějakých vhodných rubrik a pokud možno nenechávali text v rubrice „Nezařazeno“

    Nadpis článku jsem upravil a bloggerům děkuji za pochopení.

  4. Ostrov Tchaj-wan není v Zemích Koruny České příliš oblíben kvůlivá jednomu prostrčilovi.
    Nemyslím si,že je to tak. Vystrčil není oblíben kvůli ovoci,které plodí. Tchaj-wan je pro našince moc vzdálený a malý, nevyznamný, viz Werich: „Žena řeší ty nepodstatné věci jako co bude k večeři,kam pojedem na dovolenou a za co se utratí peníze a já ty důležité jako je náš vztah k Tchaj-wanu.“ 😀
    A to byla 60. léta a myslím,že se v myslích obyvatel Koruny české nezměnilo NC. A najednou Vystrčil,problémů doma fůra,ale ty on neřeší. On řeší vztah k Tchaj-wanu.

  5. nejlepší 2 knihy (1. beletrie, 2. naučná), co jsem letos přečetl:

    1) osamělá holubice – larry mcmurtry
    2) podivná smrt evropy – douglas murray

    1. 1) Temné aleje lásky – Ivan Bunin
      Kniha je pozoruhodná už tím, že povídky napsal Bunin ve svých cca osmdesáti letech, v závěru života. Ale moc dobře si pamatoval temná zákoutí fyzické lásky. Část povídek přeložil a doslov napsal Jan Zábrana.
      “ … milovat? …Koho? Vždyť dočasná láska je nic , a věčná nám dostupná není. “
      (Motto z Lermontova vložil Zábrana. )
      2) V zajetí geografie a Věk zdí – obě knihy napsal Tím Marshall.
      Napsal to sice z pohledu Brita, ale maximálně se snažil o nestranný pohled na věc. A dařilo se mu.
      Je to čtivě napsané a může si na to troufnout i průměrný čtenář.
      V kapitole o Spojeném království Marshall srozumitelně vysvětlil, proč je společnost tak rozdělená. ( Věk zdí )
      A v kapitole o Africe vysvětlil, proč je Afrika tak chudá. ( V zajetí geografie )

  6. Díky za tip, Budila mám moc rád. Teď od něj čtu „Globální dějiny“, také vyšlo nedávno, v 1. vydání. Budil se čte dobře, je zábavný.
    Druláka mám také rád, podívám se na to.

  7. Storoků samoty jsem nedočetla, magický realismus mi vysloveně vadí. Nepoznám co je doopravdy a co jenom jako.
    Usilovně čtu Podvojný svět od Druláka.
    Jde to ztuha, na mne poněkud náročný text. Ale jo, těch 5-10 stránek denně zvládnu. A náramně si to užívám.
    Těm, kteří mají rádi český jazyk, bych doporučila Podzemí slov od J. Marka. Je to mladý bohemista a knížka vyšla díky podpoře přátel a rodiny. A jsou tam moc hezké ilustrace.

      1. On má snad stálý příjem na univerzitě v Plzni, ne? Tak by ho tohle nemělo porazit.
        Zřejmě nemá hypotéku. Kdyby jo, tak by si nemohl dovolit svobodně publikovat své názory.

      2. to je naprosto neuvěřitelné, ale je to přesně to o čem před pár dny psal Vidlák, s kým se potkal po demošce. Já jsem se dnes setkal s jedním ekonomickým ředitelem jedné strojírenské firmy, zcela na naší straně. Na jeden jeho tweet deset udání. Zatím drží, protože bezprecedentně vytáhl firmu z červených čísel…

          1. ano, naše demokratické obušky (zapůjčené z Katalánska, kde byly prověřeny terénem) dávají rány, které nebolí, bo jsou demokratické

        1. Dozvěděla jsem se, že pan Milan Syruček byl na besedě v Domě slovenské kultury.
          Vůbec jsem netušila, že ještě žije. Vynikající novinář a evidentně je fyzicky i duševně v pohodě.
          Je to smutné, když mizejí i takovíhle profesionálové. Svoje elity si likvidujeme sami.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.