30 ledna, 2023

Pro Rybku

Psala: “Přefrčely roky, mě i mámu život omlel a obral skoro o všechno a maminka se začala znovu k Bohu obracet. Vedly jsme spolu nekonečné neodborné debaty, ve kterých se mě máma snažila donutit k přemýšlení o Boží existenci. Vždycky argumentovala faktem, kdo jiný by mohl stvořit něco tak dokonalého jako je lidské tělo. Jak všechno do sebe zapadá, doplňuje se, spolupracuje, jen málokterý orgán může tělo postrádat.
To je pravda, ale tady já narážím. Každý život závisí jen na tom, že je krmen, že si něco nacpeme do žaludku. Když nebude vykrmován, nebude trvat dlouho a život skončí. Fakt, o kterém není pochyb, a taky nic objevného.
A to je to, v čem vidím nedokonalost Stvořitele. Odjakživa si všichni tvorové zajišťují obživu, a s tím souvisí boje o území, na kterém lze pěstovat a získávat potravu. A samozřejmě se u lidí boje zvrtly, lidé chtěli mít prostoru čím dál víc. A pak už to jelo, válka za válkou, celá historie člověka je o válkách.
A všechno to začalo bojem o naplnění žaludku, na čemž závisí život. A to mně vadí, ale samozřejmě je mi to houby platné, že jeden pojídá druhého, silnější slabšího, aby byl život zachován.
Přála bych si, aby tenhle systém v mém příštím životě nebyl. Představuji si, že energii, potřebnou k životu, by bylo možné získávat že vzduchu. Ale to už je sci-fi.”

Taky jsem kdysi tak myslela. Dnes se na to dívám takto: život slouží životu. Celé Stvoření je založeno na vzájemné službě. Bylina dá život kobylce. Kobylka dá život slípce. Slípka lišce. Liška dá kožich člověku a zbytek těla vranám. Kosti dá půdě (která je živoucí). A člověk poslouží žížalám… nebo medvědovi. Jak kdy. Viděno z toho úhlu, nemám s tím problém. Sloužit životu: není to snad dobrá kosmická karma?

Sen o tom, že se budou živáčci živit vzduchem se mně zdá podobný snu živit průmysl eletřinou z větrníku. Prostě vzduch tu pořádnou energii nemá. Není dost energeticky hutný. Krmí nás slunce, ale (zatím) potřebujeme prostředníky.

Mohl to Bůh zařídit jinak? Tak nějak bez té krve? O tom mluví lidé, kteří si představují Boha jako kouzelníka s hůlkou. Prostě mávne, a hned je vše po jejich. A tak se zlobí — proč ten pitomý Bůh nemávne a nespraví to? Asi je zloduch nebo neschopný.

Já předpokládám, že Bůh, když jednou vytvoří limit, tak sám je taky omezený tím, co stvořil. Může Bůh stvořit ženatého “starého mládence”? Nemůže. Může Bůh stvořil kulatý trojúhelník? Může být Bůh překvapen? Atp. Znamená to, že Bůh je nedokonalý? Jak se to vezme. Podle čeho usuzujete dokonalost?

Byl by Bůh dokonalejší, kdyby věděl, že život není možným beze smrti, a že vyžaduje přelévání jednoho života do druhého… a rozhodl se, se stvořit život není vůbec dobrá věc, protože živoucí organizmy trpí, a soustředil své tvoření jen na neživotné planety?

Každý z nás bude ve smrti sloužit životu, jako jiní živáčci slouží teď nám. Je v tom poezie i zadostiučinění… Je to nekonečný řetěz sebeodevzdávání. Něco jako princip ve filmu Pošli to dál.

Co mne osobně vadí je toto: je jedna věc, že máme emfyzém či zápal plic či tuberkulózu. Musíme taky mít plicní rakovinu?! Není toho zla na člověka trochu moc? Až tam jednou přijdu, tak budu mít pro Boha jakési pěkně špidlaté otázky.

A hádám, že mi Bůh vysvětlí, že není statický. Že se taky učí. Že se taky vyvíjí. Že pořád dál pracuje na Stvoření, aby bylo ještě zázračnější, než je dnes. A že nás k té práci potřebuje.

Myslím, že důkaz boží existence neexistuje. Nic nepřesvědčí ty, kteří odmítají vidět to, co zde na Zemi máme, jako nepravděpodobný zázrak. Ale přesvědčivá může být forma Pascalovy sázky.

Původně Pascal argumentoval na základě strachu z pekla. Já argumentuju radostí ze života s Bohem. Vsadila jsem kdysi, že můj život zde na Zemi bude lepší s Bohem než bez Boha. Mohu porovnat. Vsadila jsem, a ejhle: ono to vyšlo. Co se stane po smrti bude už třešničkou na dortu.

A co když se pletu, a Bůh není? Tak nic; není po smrti penále pro ty z nás, co žili pohádku. Ale když Bůh existuje, tak ti, kteří se rozhodli negativně, jsou ochuzeni o velký dar. A po smrti se dostanou do ukrutného šoku! 🙂



63 thoughts on “Pro Rybku

  1. Ta myšlenka, že jeden pojídá druhého v zájmu Života se mi moc líbí. Že silnější pojídá slabšího, ale i naopak, ráda si pochutná i žížala a třeba veška.
    Příroda nám odhaluje svoje tajemství po kouscích a to hlavní se nedozvíme asi nikdy.
    Možná jedna holčička dostala jako dárek Malého chemika a v jedné zkumavce se jí podařilo vytvořit vesmír a naši galaxii. Něco tam přidala, už neví co, a na planetě Zemi vznikl život.
    Možná nás pozoruje pod mikroskopem , ale možná na nás zapomněla a až jí omrzíme, vylije tu šlichtu do záchodu a my budeme mít po žížalkách.
    Zatím dobrý, takže jen přáníčko paní Vevče a ostatním kdo sem chodí : Hodně optimismu do roku 2023.
    A jestli ten Nový bude o trochu horší, což je docela možné, tak to přežijeme, protože život je krásný, i když to sem tam vypadá bledě.

  2. Vy jste měla, Vevčo, na konci uvozovek připsat… tolik Rybka, nebo… potud Rybčiny úvahy. Nebo začít další odstavec: Rybko a teď Vám k tomu napíši své…
    Jinak si nedovedu vysvětlit tolik nedorozumění v diskuzi.

  3. Štěstí
    Robert Adams
    Vše děláte proto, abyste byli šťastní. Opravdu. Vše. Nejsou žádné jiné důvody. Můžete si myslet, že máte rozdílné důvody, ale chcete být šťastni. Věnujete se duchovnímu životu, abyste nalezli štěstí. Cokoli děláte, je proto, abyste byli šťastní, a takto můžete uvažovat o tisících událostech vašeho života. Věříte, že to děláte z jiného důvodu, ale pokud jste k sobě opravdu upřímní, zjistíte, že to děláte jen pro vaše vlastní štěstí. Dokonce, i když jakkoli pomůžete chudákovi, děláte to, abyste byli šťastní. Učíte se ve škole, abyste byli doktorem, zdravotní sestrou, účetním, přísedícím u soudu. Vše se učíte pro vaše štěstí. Cítíte, že na této dlouhé životní dráze se můžete stát šťastní. Ale co když si nějak začnete uvědomovat, že štěstí, které hledáte zevně, jste vlastně vy sám? Že vzrušení, které prožíváte ve vnějším světě, když děláte určité věci, není nic jiného, než vy sami? Že štěstí, které jste všechny ty dlouhé roky hledali, domnívajíc se, že vaše naprosté štěstí je vystudovat, vdát se či oženit nebo najít dobrou profesi, se nedostaví? Pak začnete chápat, pak začnete přemýšlet, že toto štěstí, které hledáte, jste vždy měli. Nejenom, že jste ho vždy měli, jste to vy. Vy jste štěstí. Extrémní štěstí. Naprostá blaženost.

    Ve vnějším světě neexistuje nic, co vás učiní šťastným, srovnatelně s tím, jakým štěstím už jste. Začněte o tom uvažovat a pochopíte, že tento svět je světem neustálých proměn. Nic nezůstává beze změny. Tak jak by vás svět mohl učinit šťastné? Může vás potěšit na krátký čas, na moment, ale vše se musí změnit. To už všichni znáte. Vše, co prošlo vašim životem a učinilo vás šťastnými, se změnilo. Nezůstává to beze změny. Vše se změnilo. Ale přesto si nepřipustíte a neuvědomíte si, že jediným skutečným štěstím, jste vy sami.

    Můžete si říct. „Ale já nejsem šťastný. Cítím se mizerně. Mám deprese. Mám práci, která mě nebaví. V mém životě je něco špatně. Potřebuji víc peněz. Potřebuji více lásky.“ A myslíte si, že když tyto věci získáte, učiní vás to šťastnými. Pravdou je, že budete na chvíli šťastní, ale když tyto nově získané věci zevšední, vaše deprese se vrátí zpět. A v hledání štěstí ve vnějším světě budete pokračovat tak dlouho, dokud nepocítíte, že jste štěstím.

    Ale proč to nepociťujete, když víte, že to tak je? Je to podobné jako s cibulí. Abyste se dostali k jádru cibule, musíte svlékat vrstvu po vrstvě. Těmito slupkami bylo jádro cibule překryté. Tak vyjde najevo, že naše štěstí, světlo, kterým jsme, bylo přikryté nevědomostí, májou, velkou iluzí a my tak reagujeme na svět a na situace, místo abychom se stočili dovnitř k nalezení pravdy, že jsme štěstím. Bez ohledu na to, co se na tomto světe děje, nás to pak nebude trápit, nedokáže to zasáhnout naše štěstí.

    Pokoušíme se změnit vnější podmínky. Běháme po celém světě. Hledáme toto, hledáme tamto, stále věříme a myslíme si, že tam někde existuje nějaké štěstí, které jsme ještě neobjevili. A že budeme navždy svobodní, když toto štěstí nalezneme. Už začínáte rozumět, že na tomto světě neexistuje nic, co vás může učinit svobodnými nebo šťastnými? Tento svět vás může učinit šťastné jen na chvíli, jen na moment.

    Přemýšlejte o manželství. Když vstoupíte do manželství, jste tak šťastní. A jak plynou týdny a roky, začínáte být nešťastní. A i když si to nepřipouštíte, tak vaše manželství už není tím, co dříve. To samé je s vaší prací. Když poprvé získáte práci, milujete ji. Myslíte si, že je to nejvyšší dobro. Je to nejlepší práce, jakou jsem kdy měl. Mám ji rád. Po šesti měsících, po roce jste znudění. Záležitost nevyšla, jak jste mysleli, a začnete hledat novou práci, nové štěstí – stále hledáte nové štěstí. Stěhujete se, změníte město, stát, získáte nové přátele, abyste byli šťastní. Stále hledáte toto štěstí.

    Možná, že jste už četli, že štěstí je uvnitř vás, ale přesto na to nedbáte. Pokračujete v hledání. Pokračujete v zápase. Bojujete, vyhlížíte štěstí, hledáte štěstí, stále vzhlížíte k vnějšímu světu. Neustále věříte a myslíte si, že vám svět nějaké štěstí přinese. A nikdy se nepoučíme. Stále věříme, že když vyhrajeme v loterii, budeme nejšťastnější člověk na zemi, ačkoli bylo dokázané, že to není pravda. Když sledujete životy lidí, kteří v loterii vyhráli, tak jsou provázeni mnoha strašnými událostmi. Někteří se stali alkoholiky. Jiní opustili svoje rodiny. Další šli do vězení. Těmto lidem se přihodilo mnoho podivného.

    Peníze, člověk, místo či věc, zdraví, nemoc, chudoba, strádání nebo nedostatek – nic z toho nemá absolutně nic společného s vaším štěstím. Vaše pravá podstata je štěstí. Jste štěstí, které hledáte. Ale jak jsem před chvílí řekl, je přikryté mnoha slupkami, jako u cibule. Musíte tyto vrstvy nevědomosti či máji odstranit, abyste našli, kdo jste.

    Jakmile objevíte vaše skutečné pravé Já, že jste štěstím, už jej nikdy nebudete hledat ve vnějším světě. Pamatujte si, co máme dělat. Nezkoušejme měnit situace. Nezkoušejme měnit špatné v dobré. Nezkoušejme dosáhnout dobra lidské existence. Nic takového neexistuje. Veškeré lidské bytí se mění. Ve vašem životě se vše změní. Když dosáhnete opravdového štěstí, když se k němu probudíte a uvědomíte si, co skutečně jste, pak na tomto světě nebude nic, co by vás znovu dokázalo polekat, rozrušit nebo vám způsobit jakékoli problémy. Nebude nic, co by vám mohlo něco udělat. Budete zcela svobodní. A uvědomíte si, že toto je pravé štěstí. Tato blaženost – kterou jste vy sami – je všepronikající, všudypřítomná. A díky tomu uvidíte, že to nejste vy, kdo je naprosto šťastný, je to pravé Já (Self). A všude, kam se podíváte, naleznete pravé Já. Pravé Já není omezeno vaším tělem.

    Lidé, kteří se dívají do světa a vidí nejrůznější situace, vidí svět a to, co jsou oni sami. Ale vy se podíváte do světa a uvidíte vaše pravé Já. Spatříte štěstí, kterého jste dosáhli. Nemá to nic do činění s vaším tělem, s vaší myslí, vesmírem, Bohem nebo s čímkoli dalším. Nejste oddělení od naprosté radosti, blaženosti a štěstí, jež pronikají tímto vesmírem. Jste tím.

    Ale pamatujete si, co musíte udělat? Musíte odstranit vrstvy nevědomosti, zbavit se věcí, které vás rozrušují, odstranit hněv, pocity nenaplněnosti, úzkosti, zbavit se toho, co vás rozčiluje a o čem věříte, že vám způsobuje bolest. Neměňte podmínky. Změňte sami sebe. Začnete chápat a rozumět, že vše se odehrává ve vás. Ve světě není nikdo, kdo by vám skutečně dokázal pomoci. Neexistuje člověk, který by dokázal změnit vás samotné.

    Pokračování článku: http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/ostatni/stesti.htm

    1. Ladary, znáte?
      Eduard Tomáš: „Není trvalého štěstí v žádném z předmětů světa. Štěstí je v nás…“
      Jeho přednášky kdysi běžely na ČT 2. Ale většina lidí nerozuměla, přestože mluvil česky 🙂 A je tomu tak pořád 🙂 Subham astu sarvadžagatam 🙂

      1. Pamatuji se na to, když jsem ho poprvé viděl v televizi. Zůstal jsem stát a poslouchal…to byl první impuls, který mě nasměroval na cestu sádhany.
        ,,Kéž jsou všechny bytosti šťastné,,

          1. Mně se nejvíc líbí definice Vladimíra Párala.
            Volně :
            Štěstí není rozkvetlá louka, štěstí je v podstatě bod. A po dosažení vrcholu následuje sestup.

  4. O životě a jeho ukončení a smrti doporučuju opravdu hodně knihu MUDr Herčíka : ŽIVOT NA RUBY.
    Opravdu „na ruby“, ne „naruby“….

  5. K tomu bědování nad násilím: Vše živé je tvořeno organizmy. No a organizmus je celek, ve kterém se soutěž přeměnila ve spolupráci. Každá buňka v těle žije, protože v ní probíhají procesy ke vzájemnému prospěchu. Buňky tvoří orgány, o kterých platí to samé. No a kooperace orgánů tvoží živé tělo, které teprve může vzít nůž a místo, aby si s ním ukrojilo chleba ho vrazí sousedovi do zad.
    V lepších dobách byla zdůrazňována spolupráce mezi lidmi. V rodině, obci, národu. Všechny tyto celky měly tvořit a často taky tvořily svého druhu organizmy. Dneska jste naučeni to nevidět a onanovat se tím násilím, až ho přivoláte.

  6. K čemu je plicní rakovina..? Stejně jako většina jiných nemocí. V tom zcela abstraktním pojetí upozorňuje daného člověka na to, že není pánem svého života, za kterého se člověk rád považuje.

    K čemu vlastně chce člověk být pánem svého života?

    A tak se dostaneme až k vašemu sporu s maminkou.

    P.S. Moje odpověď na tu otázku o potřebě být pánem svého života zní prostě: Protože člověk má ze života strach, chce se proti životu nějak zabezpečit.
    Jenže to nejde – právě kvůli tomu „k čenu život vlastě má být“.
    Někteří to pochopí později, někteří dříve, někteří se k tomu pochopení ani nepřiblíží. Taková nemoc je vhodným prostředkem člověka k tomu pochopení dovést.
    Ale to je moje odpověď, vůbec netrvám na tom, aby to byla odpověď i někoho jiného. Odpovědi se totiž nedají kopírovat.

  7. Niekde som citala, ze nas pozemsky zivot nie je na urcenie, ci pojdeme do neba, pekla, alebo na reparat do ocistca … ze uz v ocistci sme, a preto nas dalsi zivot zavisi na smrti … ale ano, tym padom sa tu rozhoduje, kto kam, ako tou skuskou v ocistci prejdeme.

      1. Uplatňování síly, přesily, znásilňování, to je nosný princip biologična. A v jeho režii tu panuje potravní řetězec jako obludná zvrácenost a lapsus. V kontextu každodenní děsivé interakce člověka s okolní přírodou i se sebou samým, zůstává vždycky predátorské paradigma tohoto tvora, byť umně překryté kulturním nátěrem, zřetelně čitelné ve své brutální biologické podstatě.
        Žádné zvíře nikdy netrýzní, aby trýznilo, dělá to však člověk a takto vzniká ďábelská povaha, která je daleko horší než je povaha zvířecí.

  8. Kardinální otázky všech, kteří se začali odpoutávat od pomíjivé hmoty a stali se hledajícími. Konkrátní otázky, ale odpovědi jsou domněnky. Proč rakovina plic? Proč jeden život na úkor jiného? Myslím, že pokud si dokážeme odpovědět na prvotní otázku „co jsem Já“, nalezneme odpovědi i na otázky ostatní. Jsem pomíjivé tělo nebo vědomí, které si ono tělo uvědomuje? Tělo nebo vědomí? Vědomí je nadřazeno pomíjivému tělu, hmotě a všemu, co s tím souvisí, bez něj si nelze pokládat tyto otázky. Náš problém je, že sami sebe ztotožňujeme s tělem (egem) a z hlediska ega máme problém nalézt odpovědi. V egoistické mysli budou tyto odpovědi vždy domněkami. Z hlediska nadřazeného Vědomí otázky nevznikají. Vše je prostě ok, jak má být. I ta rakovina…

    Pro Vevču – zkuste navštívit „Oslíkův net“ – mnoho podnětných myšlenek: http://www.oslikuv.net/vnitrnihlas/index.htm

    Krásný povánoční čas…

  9. Je spoustu názorů a vysvětlení „světa“ a „Boha“

    Tohle vykoumala viroložka Soňa Peková. Kdybych se náhodou dostal do rozhovoru s ní, mohl bych jí položit různé otázky.
    Třeba – proč kvantový fyzik začne před smrtí věřit v nadpřirozeno. Holografická projekce celého světa, alternativní dějiny, atd. Minulé civilizace taky mají zcela přirozená vysvětlení. Proč všechno natahuje na „případ covid“ kde utrpěla „mediální porážku“.

    Jedině poslední třetinu bych mohl vzít. Posledních cca 20 minut, kde se mluví o stále stoupajícím nátlaku a potřebě se vzepřít. Tohle považuji za reálné – ale nikoliv jako Boží záměr, ale jako úpornou snahu určité vládnoucí vrstvy, „deep state“ získat veškerou moc na Zemi pro sebe.

    Soňa Peková jako hlasatelka jakéhosi nového „vědeckého“ náboženství se sem docela hodí.

    1. Vůbec si nemyslím, že by paní Peková utrpěla mediální porážku.
      Média všeho druhu, vynaložila maximální úsilí k dehonestaci její osoby i profese, zpočátku ve jménu zisku, protože nabídla mnohem levnější variantu testů. Později to byli i „odborníci“ a jejich hlasy, jimž se zásadně nehodilo do krámu všechno to, co paní Peková říkala. Pak už bylo docela jedno, co vlastně říkala a platilo pouhé : Peková –> PAL!
      Tohle jednotlivec prostě nemůže ustát, byť by stokrát měl pravdu.
      Neumím posoudit, jestli měla pravdu ve všem, nebo jen v něčem – nejsem přímo z oboru a nikdo z nás, co jsme tady.
      Ale už podle hysterických a až křečovitých reakcí „vládních odborníků“ bych řekl, že měla pravdu v mnoha věcech. A naopak, vládní odborníci se ukázali jako banda neschopných diletantů a lhářů, v čele s rotujícími ministry a jejich podržtaškami. Radši ani nechci připomínat, kdo tomu cirkusu dělal principála..
      O to víc oceňuju přístup jejího zaměstnavatele (pokud tedy není přímo spolumajitelkou firmy), ale stejně tak u doktora Turánka, nebo profesora Berana. Všichni tihle lidé se kleptokracii nehodili do krámu. Paní Peková měla jen tu smůlu, že byla první.

  10. Vevčo, k některým odpovědím na otázku se dá dostat i nepřímo. Zkuste místo otázky proč to tak je otázku <k čemu to je.

    Pokud se vám podaří najít odpověď na otázku „k čemu“, automaticky získáte odpověď i na to „proč zrovna takto“.

      1. Na taková témata se sice vždycky dívám tím nevěřícím pohledem, ale přečtu si a přemýšlím i o těch jiných.

        Jeden by si měl nějak odpovědět, co konkrétně ten příslušný bůh je, a proč je. Často je to odbyto tím, že obyčejný člověk se ani nemá co pokoušet do takových věcí strkat nos, protože je to celý tak veliký, že by to stejně nepobral. Zrovna otázka proč rakovina je tím odpovězena. Tak to on jednoduše narafičil, jen on ví, proč. A nějaká Vevča ať si třeba ulomí hlavu.

        Velmi brzy se tam dopouštíte takovýho hříšnýho smýšlení, že pak to vaše skřípění zuby bude slyšet i z pekla ven. To s tou nedokonalostí. Jste spadla z višně? Je absolutně dokonalý. Absolutně znamená naprosto kompletně úplně sakum prdum. To je zásadní a apriorní koncepce boha. Dokonalost, před kterou když někdo sebou ihned neplácne na břicho, tak bacha na takovýho.
        Jakýkoli jinak vnímaný koncept je hereze, tam nejede vlak. Což neříkám z potřeby ironie, naopak se tý jediný možný koncepce držím. Často se naopak stává, že právě když někdo upozorní na něco z téměř nekonečné řady protikladů a protimluvů tím, že se důsledně tý koncepce drží, a ke všemu se pak proflákne, že je to ten neznaboh, tak je věřícími ihned označen za takového, co jim to záměrně a potměšile kazí. Záleží totiž děsně na použitých slovech. I když říkají jedna k jedný to stejný, není to pak stejný.

        A až tehdy, když někdo připustí, že na duchy se taky věřit nemusí, dá se začít uvažovat nad tím, proč zabíjení, dokonce zabíjení pro potěchu, taky proč rakovina. Dokud se nevymaní z tý nevyzpytatelnosti, zezadu jištěný příkazy, který každej kvůli darovaný svobodný vůli může či nemusí dodržovat, zůstává v místnosti bez dveří a bez oken.

        Tohle mělo být před předchozím odstavcem, je to ale koneckonců jedno. Jsou i volnější koncepce, který na svou herezi nedbají. Tam se uvažuje právě, že proč rakovina, když bůh. A spekuluje se o tý nedokonalosti. Tam se takto uvažovat smí. I přes spíš nenacházení odpovědí si takoví lidé za svou autoritu takového nedokonalého boha zvolí. Proto, to je má úvaha, že mají potřebu ne úplně definovatelného či aspoň popsatelného dobra. Pocitového dobra, tzn. takového, který považuje za to skutečně správný dobro. K tomu chce vzor, autoritu, protože o sobě ví, že jen sám před sebou by to šulil. Má to různé úrovně a provedení, někdo má za tu autoritu téměř přesnou předlohu původně židovského a následně křesťanského kolektivního boha, někdo to má trochu, někdo víc rozmazanější. Někdo si boha prolíná se svým svědomím, má jej ne kolektivního, ale osobního, někdo tam má jen to svědomí, někdo je na tom prachbídně i s tím svědomím. Navíc to nebejvá ustálený, někdy se po tý hrubé naznačený škále časem pohybuje na jednu a druhou stranu. Záměrně nepoužívám nahoru dolů, protože to není neutrální, ale čistě teistický nasměrování kvality.

        Cítím z vás, že právě zabíjení, nejen lidí, máte za velmi velké, možná dokonce největší zlo. A jako by jste chtěla u svého boha najít odpověď, proč to tu všude je. Ta rigidní boží koncepce vám odpověď nedá, tedy, pokud se nespokojíte s tou odpovědí – neodpovědí, že tak to je a šmytec. Nedokonalý bůh vám ale taky neodpoví, aspoň vás ale nechá samotnou si ty odpovědi hledat a podle situace svý verze těch odpovědí i nacházet.
        No a pak je ta neduchová verze. Ta přírodní, kterou asi rozepisovat nemusím.

  11. Mohli by lidi mít v kůži chlorofyl, potom by místo oběda stačilo jen sedět v parku na sluníčku. Časem díky genovým manipulacím lidstvo jistě takové bude. Zelené.

    1. Zelení jako žáby, ještěrky ,luční koníci a někteří papoušci?
      Že bychom „fotosyntezovali“? Z čeho?

      … nebo něco jako zelení mužíčkové a ženušenky z létajích talířů? Co ženušenka vykakinká, zelený mužíček fotosyntezuje?

            1. Takže jenom čistá voda, sodovkový plyn, světlo a ta svislá farma? A kde budou ty VELKÉ ŠIRÉ RODNÉ LÁNY? A hnojiva? Zkouším si představit ten lán nastojato :-)…..
              Řepa se bude jednotit z žebříku? 🙂 Mrva se bude nahazovat jako malta na zeď? A jak se bude pást dobytek? Nebo se budou chovat jenom holubi?
              Nemáte, prosím nějaký odkaz, nebo vůbec nějaké vysvětlení. Nic ve zlém, ale tohle by mne nenapadlo… Fakt to nemyslím ve zlém, asi jsem to tak úplně nepochopil…

    2. Ucinnost ??

      Budete jen sedet a diky tomu ve vas budou proudit tekutiny, ale energii na pohyb tim nenacerpate a v zime se na 6 mesicu v parku zakorenite ?

          1. Sibylo, to, co poisujete, je jinými slovy strach člověka ze smrti, strach z nebytí…

            Pokud si v sobě člověk takový strach živí, není divu, že toho jiný člověk může zneužívat.

          2. Každá ydejologyje hrozí. Náboženství je jenom jedna z ideologií.
            Dnešní náboženství se nazývá liberální demokracie a nejlepší evropská zpěvačka je fousatá Conchita Wurst na šteklích.
            Zbytek Zeměkoule si ťuká na hlavu, ale my Euroatlantici jsme spokojení. Puberťačce Grété Aspergrové tleskají učení pánové v OSN i ve Vatikánu a pornobuk Džanda je strážce evropských hodnot.
            Pokrok se splašil a pádí jako vzpěněný oř. Mám pocit, že v Kataru už čutálisti nepoklekali, jsem zmatená, je to asi na mne moc velký fofr ten pokrok a ty zvraty.
            😳

            1. No jasne. Co mi vadi je, ze jisti lide propagandizuji, ze jen ideologie zvana „nabozenstvi“ je jaksi ten cert co vsude skodi, kdezto ti skveli ateiste nikdy ani musce neublizili.

              Prave jsem se mrkla na odhady: nacismus, zhruba 70 milionu mrtvych.
              Komunismus: zhruba 100 milionu mrtvych.

              Napr. islamu se podarilo zabit vic, ale trvalo to 1400 let. Kdezto ateismus to zvladl za sto let.

                  1. Druh náboženství, stejné znaky. . V jednoho boha budeš věřit, ráj v budoucnosti, ať už po smrti nebo v komunismu, ničení odpůrců a jejich zatracení , vzletné myšlenky a altruismus, pomníky bohům, ať už je to Marx či Stalin či morový sloup

                    1. Je to tak. Ale spousta ateistu to tak nevidi, a haze spinu na bohaplne ideologie zatimco bohapuste chvali jako zachranu lidstva.

        1. Haha, Kocoure! Predstavuju si,ze clovek, ktery cely zivot sazi na smrtelnou prazdnotu bude sokovany, ze to tak neni. Proc by ho mel nekdo litovat? A co ma takova domnenka co delat s vyhrozovanim? Konec koncu, zivot pristi je dobra zprava, i kdyz zprvu sokujici pro ty, kteri tu moznost odmitali, ne? 🙂

          1. Ale ano, klidně to tak nechte Vevčo. Je to jenom myšlenka.

            Já mám představu, jak mě bude převážet ten v kápi tak velké, že mu není vidět do obličeje přes Temnou řeku, že se z černé mlhy vynoří vysoký travnatý svah a nahoře pod nebem s malými bílými obláčky budou sedět všichni mí kocouři a psi které jsem v životě potkal. Jsou zdraví, s lesklou srstí a živýma očima, které se budou smát. Čekají tam na mě a až vystoupím, budeme si do nekonečna hrát. Tam není nekonečno jen představou.

            Tohle jsem si vymyslel a budu se snažit na to myslet, až budu nastupovat do člunu, který mě poveze na druhou stranu řeky. Nekonečně krátký a nekonečně dlouhý je jen pojem.
            Nic neznamená.

            1. Mimo jiné, s tím převozníkem či spíše převoznicí jsem se už potkal. Poté, co jsme po infarktu ležel na JIP se mi zdál sen. Že jsem doma a mám pocit, že je někdo na chodbě. Tak jsem otevřel a do předsíně vstoupila postava v černém plášti s kápí. Z rukávu se vynořila bílá, štíhlá ručka, asi dívčí, a gestem mi ukázala „NE!“ Pak se otočila a odešla do tmy. Když jsem tam rozsvítil, nikdo na schodech nebyl. Jestli to nebyla Smrtka tak nevím.
              [;>))

            2. Je to krásná představa, kterou s vámi nevědomky sdílím. Zvlášť když je člověk provázen těmito zvířaty celý život. A připomenout se mi chodí i zástup těch, které jsem dávno pohřbil v zahradě.

          2. Už jsem nechtěl sem psát, ale přece jen k té poznámce. Nikoliv emotivně, jen popisně – celý život sázet na posmrtnou prázdnotu zní jako paranoia.
            Když uvedu jako příklad sebe, ano, myslel jsem už na smrt. Poté, co jsem jí byl blízko. Buď tam něco bude, nebo ne, to byl výsledek. Ani předtím ani pak už jsem se nezabýval smrtí. Pořád se zabývám životem, což, na rozdíl od nekončícího přemítání o smrti, považuju za dávající smysl.

            Vaše domněnka někomu jako výhrůžka zní, někomu ne. Bez ohledu, že to nemyslíte jako tu výhrůžku, ale jako dobrou zprávu. Vaše domněnky či dojmy ovšem především zůstávají domněnkami a dojmy. Ani písmenko víc. Z toho titulu kvalitativně výhrůžkou či dobrou zprávou ani být nemohou, pořád se jedná pouze o emoční dění ve vaší hlavě.

            Zdá se, že taky máte ještě větší mezery v náboženský nauce, než jsem myslel. Bůh, lhostejno která část triumvirátu, je přímo mega slitovný. Zase jste ignorovala tvrdá náboženská fakta, především tu boží absolutnost. Je ABSOLUTNĚ SLITOVNÝ, vždyť stačí, aby někdo byl celoživotní dokonalej parchant, ale na závěr tzv. přijal Ježíše do svého srdce. A valí blaženě patřit, všecko je v hedvábíčku. Jako, sice se to taky interpretuje, že jen zatím začne mít tu naději, ale dál se o tom ještě zmíním.
            Že zlí se hned jdou vopejkat a skřípat zuby, to se sice taky říká a je to oficiálně platný, nicméně v nábožku se na protiřečení nedbá. Pěkně se zároveň chodí nahóru i dólu, a když to nazvu schizofrenií, půjdu dólu jen v hlavě zarputilýho věřícího, respektive pouze podle jedný verze z několika platných odlišných verzí. Ježíšovi například je to jedno. Trochu není, ale protože je i není jsou obě platný verze, nemusím mít nějaký obavy. Vlastně ještě nesmím zapomenout na variantu, že mě tam zároveň pošle i nepošle, to bych pak měl smůlu.
            Nezapomeňte totiž, že až k tomu dojde, každej ihned bude dle zásluh v rámci tý jedný části schizofrenie distribuován do příslušných institucí, v rámci druhý části zároveň, pokud stihl na konci to přijetí do srdce, půjde jen upstairs , a v rámci třetí části schizofrenie bude zároveň někde zaparkovanej a čekat na soudný den. Teprve pak bude distribuován. Jo? Všechny tyhle varianty platí zároveň, což je doloženo oficiálním církevním učením jedné a té stejně denominace. Třebaže právě můžu být u některých věřících ve velké nelibosti, v žádném případě nic neparoduju, naopak se důsledně držím oficiálních náboženských pravd.

            Docela mě zaráží, že zrovna já mám věřící informovat, jak to v tom posmrtným životě chodí.
            Už jsem tu kdysí tuším taky zmínil, což si uvědomte prosím taky, že to tam po smrti po tom řekněme plus minus osmdesátiletým životě pak bude trvat ca 1.000.000.000.000.000 let na začátku pobytu, pak dalších tolik let to potrvá, pak zase a zase. 80 ku bilionu bilionů je velmi souměrné… Bude to 80 ku navždy. V tom životě klidně můžete žít jak podle věroučněho měřítka certifikovaná svatá,, nebo i skvěle podle lidských měřítek, ale jakmile se nedáte pokřtít, nebo na konci zapomenete na přijetí, protože jste jednoduše nebyla křesťanka, ty všechny miliardy let bude vopejkačka. Takto jsou rozdaný karty.

            Leda by ten bůh přece jen musel nějaký ty diskrepance mít, takže by byl schopen v tom přece jen udělat pořádek. Pak, pokud byste byla zosobněná dobrota, bez ohledu na předepsané rituály byste to nakonec měla dobrý. Já vám to uznám, ale opravdu nevím, jestli by vám to uznali věřící. A jestli by zrovna váš bůh neměl mrzutou náladu, takže by se vámi nezabýval. Máte jej nedokonalého, takže ani mrzutost u něj vyloučit nejde. A že byste si jej natvarovala tak, že sice v nedokonalosti přehlíží to různý vraždění a ostatní neplechy, ale zrovna u vás bude pozornej, to bych pak spolu s Andrejem musel zvolat – jako, sori…

            Tohle celé je jen v návaznosti na to vaše, že litování se neřeší. A prosím, až budete oznamovat další domněnky, vždy důsledně používejte podmiňovací způsob. Kdyby, tak by.

              1. Máte přece Vevčo v komentáři, že si to tak představujete. To sázení a pak šok. Tak jsem odpověděl, že ale nutno dodat to – kdyby, tak by. Kdyby někdo sázel na něco a bylo by to ale pak jinak, tak by…
                Něco vědět, nebo dokonce nejlíp vědět, se před to „kdyby“ nedá předřadit.

                A to ostatní, to bych snad taky nenazval, že vím nejlíp. Stačí jen, že to vím. Vím proto, že jsem to četl v náboženské literatuře a duchovních textech. Na internetu je jich mnoho, lze si to proto velmi snadno ověřit. Dost jsem toho slyšel taky přímo od věřících. Třebaže používám jiná slova, pečlivě se držím tvrzení v té literatuře a věřících samotných.

                Víte, nemám nic proti víře v dobro. Právě naopak. Velmi mnoho ale mám proti diametrálně si odporujícím tvrzením, který jsou ve vírách předkládány. Kritizuju nikoliv víru, ale „manuál“ k ní. Zkušenost mi nicméně praví, že prakticky žádnej věřící to nerozlišuje. Ihned jsem padouch.

                Tady jsem se zastavil u toho rozdílu mezi bohem absolutním dokonalým a tím nedokonalým, kterého si lidi k tý obtížný dokonalosti různě alternují.
                Taky u těch podmínek, způsobů a načasování odměny a trestu, který skutečně jsou popisovány nejméně třemi odlišnými, ale souběžně platnými způsoby .Měl-li bych uvěřit v boha, jeho odměnu za dobro a trest za zlo, velmi by mi překážela existence vzájemně si odporujících ale zároveň platných tvrzení.

                Podle toho, jakým způsobem jste odpověděla, asi se vám to moje psaní nelíbilo ani za mák. Jak už jsem uvedl, už jsem se u věřících hodněkrát setkal s nelibostí, takže z toho vyloženě překvapen nejsem.
                Věřícím se zejména nelíbí, proč si jich teda všímám, když sám nevěřím. Oni mě si ovšem všímají podobně, zejména jejich tvrzeními – jó, hošíku, však brzy poznáš, zač je toho loket. Akorát jseš ťululum, protože to neumíš vidět. Ale jestli jsi byl hodnej podle manuálu, není to výhrůžka, ale krásný oznámeníčko.
                Mám takovej nějakej pocit, jako byste tam snad i měla něco podobnýho 🙂 ). A asi byste koukala, kolikrát už jsem byl taky ten duševně/duchovně méně kvalitní…
                Značně iritující je pro ně taky můj slovník, když něco řeknu či napíšu sice v souladu s jejich tvrzeními, jimi považovanými za svatá, ovšem v mém podání velmi nesvatě.

                Jako, opravdu jsem takový zloun?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.