30 listopadu, 2022

Pruty knížete Svatopluka a volební lekce ze stavební mechaniky

Můj milý dezinformační deníčku!

Češi (o Moravanech ani nemluvě) jsou vpravdě smějící se bestie; v tom vidím naději do budoucna. Nejlepší fór poslední doby? Zní takto: k výsledku voleb v ČR se přihlásil Islámský stát.

Nejdříve si to shrňme a pokusme se o stručnost – neboť na téma volby 2021 byly již napsány jistě přinejmenším gigabajty.

Soudím, že nejprotáhlejší obličeje ze všech dnes mají Piráti. I kůň má kulatější tvář než Ivan Bartoš v posledních dnech. Zavinil si to sám? Ale ovšem! Osudovou chybu udělali Piráti v okamžiku, kdy daleko, daleko před volbami začali obcházet ministerstva a jiné úřady s tím, že si prohlédnou kanceláře, ve kterých budou po volbách sedět; veřejně tak deklarovali svou lačnost a především svou aroganci a naivitu, čímž se nabídli k použití někomu chytřejšímu. O vše ostatní se postaral Vesmír. V tu chvíli mi prošla hlavou myšlenka: jen aby po volbách neseděli úplně jinde…! A vida: mé tušení se vyplnilo. Nu což: pámbu jim to požehnej.

Soudím rovněž, že podobně osudovou chybu udělaly Starosti, když se svým pirátským koaličním partnerem ukázkově vymr…, ehm, totiž vyběhly, chtěl jsem říci. To je to správné slovo, které jsem hledal. Míra zrádnosti, kterou Rakušanova politická strana tímto jednáním předvedla, dosahuje lidoveckých parametrů, pokud je ovšem rovnou nepředčí. Kdesi jsem četl, že starostenský koaliční potenciál byl tímto do mrtě vyčerpán – líp bych to asi nenapsal; uvidíme v příštích volbách; soukromě tipuju, že v nich dopadnou podobně, jako Piráti teď.

Pan prezident (který aktuálně leží v nemocnici a jehož jsem volil – je to tedy můj prezident) již dlouho před volbami správně připomněl, že zejména předvolební koalice jsou podvod na voličích – a opravdu: stačí se jen podívat, kolik hlasů dostaly koaliční strany izolovaně. Nepochybně i tato předvolební sodomie svým odrazujícím účinkem přispěla k tomu, že téměř milion hlasů propadl, neboť šel stranám, které nepřekonaly pětiprocentní bariéru.

Lékař, nehodný toho jména, prohlásil prezidenta ČR za pochcanou mrtvolu (sic). To je svého druhu půjčka, která by podle mého soudu měla být vyrovnána s vysokým úročením, ale pro tuto chvíli to nechme být; věřím, že Vesmír se postará podobně, jako se postaral v případě tuzemských Námořních Zlodějů a Vrahů.

V mezičase prezidentského churavění někteří supové, zahnízdění nejen v Senátu, ale překvapivě a pro mne dost nečekaně i v Čapím hnízdě, pilně krouží kolem nemocného. Co na tom, že bylo zveřejněno video, dokládající, že prezident má jasnou hlavu a je schopen plnit svou funkci, i když není s to docházet do zaměstnání! Oni přece vědí: je potřeba aktivovat článek 66, a to co nejdřív, aby se do té doby prezident nedejbože neuzdravil. Jak příznačně pravil sup tchajvanský: ano, viděli jsme, jak prezident podepsal dokument – ale to nic neznamená!

Občas se v duchu ptám, můj milý deníčku, jestli už nepřišel čas vytáhnout tyhle kreatury za nohy z kanálu a … ale dobře. Předstírejme ještě chvíli, že jsem demokrat.

—ﬡ—

V legendě o Svatoplukovi (Český kníže, Nitranský kníže, kníže Velké Moravy, vláda 871–894 n.l.) se praví, že Svatopluk I. před svou smrtí dal zavolat své tři syny a vyzval je k pokusu o přelomení svazku tří prutů. Synové jeden po druhém pokus učinili, ale neuspěli. Ovšem poté, co svazek rozvázali a podrobili pruty namáhání v tahu za ohybu jednotlivě, pokus o přelomení prutů vyšel nadmíru výtečně. Svatoplukův fyzikální experiment měl i filosofický přesah: ilustroval fakt, že budou-li jeho synové stát při sobě, bude jen velmi obtížné je porazit, zatímco rozhádáni, stojíce osamoceně, budou k poražení daleko snáz.

A legenda, historie, fyzika a koneckonců i naše soudobá zkušenost dávají Svatoplukovi za pravdu.

—ﬡ—

S ohýbáním prutu je to tak: když (pro jednoduchost) podepřeme prut na koncích a uprostřed prutu působíme silou, prut se prohne a nabude tvar oblouku. To ovšem nezůstane bez následků: prut má nenulovou tloušťku a proto nutně vnitřní oblouk (při povrchu, kde působí síla) je kratší než oblouk vnější (od působiště síly vzdálenější o tloušťku prutu). Před ohybem ale oba povrchy prutu měly stejný rozměr, ohnutím jsme tedy prut při jednom povrchu zkrátili stlačením (namáhání tlakem), při povrchu druhém naopak protažením prodloužili (namáhání tahem). Jakmile pokračujícím ohybem překonáme meze pevnosti dřeva prutu, prut se zlomí. – Kdo nevěří, ať tam běží a položí si přes potok nějaké slabší prkno a zkusí přejít.

Svatopluk, Mojmír a Predslav (synové knížete Svatopluka) už vědí: jedno prkno nestačí, i položí přes potok na sebe hnedle prkna tři. A vida! Prkna se sice pořád prohýbají, ale míň. Ohýbající síla nepůsobí na jedno prkno, ale pěkně na všechny tři současně, a tedy je vůči každému prknu třetinová. Prkna pruží, za ohybu se po sobě pěkně posouvají – a neprasknou. To se ostatně dalo čekat, starý Svatopluk byl empirik a věděl, co říká.

Zkusme v této fyzikálně-historické feérii ještě chvíli pokračovat:

Svatopluk a Mojmír přeběhli potok a chvátají, aby stihli zápis do historie.

Predslav nechvátá a zápis do historie je mu lhostejný. Zamyšleně pozoruje prkna. Pak bere do ruky kladivo a hřebíky, a prkna, dosud volně ložená, stluče vzájemně k sobě, načež zkusí přejít. A hele! Prkna se najednou prohýbají daleko míň! Tím, že jsou vzájemně mechanicky propojena, ohýbající síla se rozloží nejen na prkna samotná, ale i na hřebíky, kterými jsou prkna spojena. Horní prkno má za ohybu snahu posouvat se po prkně spodním, a mechanické propojení (hřebík) tomu posuvu brání, čímž přebírá část ohýbající síly. Takovéto mechanické úpravě říkáme spřažení, hřebíky jsou spřažující prvky.

Jenomže Mojmír II. se Svatoplukem II. o fyziku zájem neměli a dosah Predslavova objevu*) nepochopili. Pospíchali vstoupit do historie: mysleli to dobře, a dopadlo to jako vždycky.

—ﬡ—

Výsledky těchto voleb a návazné povolební děje nasvědčují tomu, že Mojmír a Svatopluk se úspěšně rozmnožili a zanechali ve zdejší populaci početné potomstvo. Ochota jejich potomků stát osamoceně a nechat se lámat jeden po druhém je do očí bijící.

Společenské děje jsou – nebo mohou být – nepochybně daleko složitější než situace, které popisuje Svatopluko-Predslavovská fyzika. Ale principy, na nichž je existence našeho světa založena, prostupují všemi rovinami reality, byť se v každé z těchto rovin projevují po svém. Aktuálně nevidím lepší praktickou demonstraci svého tvrzení, než jsou výsledky těchto voleb.

Budu-li hovořit jazykem stavební mechaniky, řeknu, že prvky, samy o sobě slabé a křehké, vhodným spřažením a spolupůsobením mohou dosáhnout mechanické odolnosti, která dalece převyšuje prostý souhrn odolností jednotlivých prvků.

Budu-li hovořit jazykem pozorovatele volebních výsledků, řeknu, že strany, které samostatně nemají šanci významně promluvit do výsledku voleb, vhodným spřažením a spolupůsobením vyhrávají volby.

Co dodat? Snad jen tolik, že strany probruselské to pochopily, spřáhly se (do koalic), a spolupůsobením ohnuly volební výsledek ve svůj prospěch. Kdežto strany národovecké, rozhádavše se podobně jako synové Svatoplukovi, ve volbách ztratily.

Vnímáš, můj milý deníčku, kde leží klíč? Ve spřažení a spolupůsobení.

—ﬡ—

Kdybych byl, můj milý deníčku, osobností byť jen trochu veřejně známou, napsal bych předsedkyním a předsedům národoveckých stran otevřený dopis (ani nevím, jak se to vlastně dělá), v němž by bylo řečeno něco z výše uvedeného, a takto bych je oslovil:

Zanechte nicotného hašteření, zanechte vší vzájemné řevnivosti – abychom my, občané, jimž leží na srdci osud této země, nemuseli zanechat vší naděje.

Jsa založením spíše potomek Predslavův, nestojím o zápis do historie. Hledím na ty osamocené, postupně jednoho po druhém lámané, a tu mi napadá, že oni – a tedy i já – by měli odložit nicotné spory, vzájemnou řevnivost a nevraživost, nehledat, co nás rozděluje, ale věnovat pozornost tomu, co nás spojuje, vědomě to pěstovat a dávat tomu růst.

A shora zmiňované spřažení? Na této úrovni by jím mohlo být komunikační propojení národoveckých subjektů. Vzájemná podpora a v případě potřeby i koordinace – ne jen pro účely voleb, ale trvalá. Důvody pro to, Mojmíre a Svatopluku, jsou, a vážné – třeba zde.

Takže co – vlastenci této země, spojte se? Ale ovšem! Nic jiného totiž nepomůže, a jde o hodně. – Jak si jistě pamatuješ, můj milý dezinformační deníčku, někde na začátku tohoto textu je zmínka o demokracii, vládě lidu. Jde o to, aby předmět onoho vládnutí zůstal v genitivu a nezdegeneroval na dativ.

—ﬡ—

*) Přesně vzato, i svázání tří prutů na obou koncích má účinek jako svého druhu spřažení – ale ne moc dobré, jak si snadno umíme představit. Přikláním se k názoru, že tak ani nebylo míněno; kníže Svatopluk nám to ovšem už neřekne.

17 thoughts on “Pruty knížete Svatopluka a volební lekce ze stavební mechaniky

  1. Tady si budu chodit plknout do klidu, pokud to půjde.

    Mám názor, že přísloví jsou pravdivá, prověřena generačními referencemi. Jedno z přísloví říká: Rozděl a panuj. Pravice a levice je od 1791 a někdo těm chlapům řekl – vy sedněte tam a vy tam. Po 200 let rozdělení rostlo až do globálních rozměrů, vznikly 2 světové tábory a nakonec 1 slavně zvítězil. A zbyl sám, ztratil protivníka, motivaci růstu. Co teď? Opět „někdo“ (GP?) rozdělil partyju na 2 kusy, jedni zpátečníci (konzervy), druzí ženou kupředu – nacházejí nová pohlaví, určují důležitost prvků – některé zakazují – a nastává nový „boj“, v němž někdo zvítězí, pokud v zápalu nezdechnou oba. A tak to bude furt dokola. Proto má opasek dírky.

    1. Utekl mi konec…. V kotlince došlo k témuž. Slavně zvítězila paterčata a co budou sami dělat? O čem budou sněmovat? Zákonitě se rozdělí uvnitř a budou se žrát navzájem, zatímco lid si bude shánět žvanec do huby a hledat v zimě teplý brloh.

    2. Samozřejmě, jinak to nebude. – Ostatně, věděli (a říkali) to již staří taoisté. Proto taky císař raději naslouchal Konfuciovi.

      Stavte se na kus řeči kdykoli, jste vítán. Ovšem tak živý traffic jak u Vidláka tady zatím nenajdete, pakli vůbec někdy.

  2. Proč potom technik demokraticky volí politika, aby mu dělal společenský servis?

    To je otázka. Jedno z možných řešení je, že uděláme puč (ne tak blbě, jak předvádí Vrchní Sup) a začneme vládnout my, technokrati. Staromák, pódium, Mydlář, krev a tak.

    No jo, ale nestanou se tím z nás politici?

    Pak by si o nás nikdo ani kolo neopřel (elektrokola už nebudou).

    1. Až uděláte (úspěšný) puč, budete mít splněno.
      Pak můžete bádat, jestli při konstrukci mostů využít vazby mezi atomy, nebo jestli by se u delších mostů nevyplatila červí díra, nebo portál.
      A aby ste se neušpinili politikou já se obětuji a budu vládnout jako osvícený panovník.
      A vy ke mě budete chodit na punč, abyste neměli chuť na další puč.

      1. Jo, z toho mála, co o Janu z Helvajzu vím, bych Vás jako osvíceného panovníka asi bral 🙂

        Jak se znám, mě by to nebavilo.

  3. Desky mohou být i kratší, než potok. Stačí je přeplátovat a sbít nebo slepit. Nebo vzít ještě tenší proutky, dát je od sebe a propojit je vzpěrami, jak to udělal Svatoplukův levoboček Kremon.

    1. Příhradovina. Dřevěné mosty přes hluboká údolí na Divokém západě. Železniční oceláky na divokém východě (e.g. v Tuzemi). A aj, felovka! Na tu bych málem zapomněl! Ve Francii kdysi sladké, nyní již asi poněkud zakysané.

      1. jwm, mám strojárnu. Napadlo mě, že pruty (desky) by se daly stále zkracovat a zmenšovat, až do podoby mikro a nanokuliček a potom by pevnost závisela na pojivu mezi nimi, pokud by nějaké bylo. Nebo na tlaku, který by kuličky spojil průnikem jejich atomových mřížek. Ale to je už něco nad obyčejnou mechanikou, vchází do toho duchovno, tedy lidský mozek s myšlenkami o budoucnosti.

        1. Mikrobeton: jemná frakce, jako pojivo vysokopevnostní cement + přísady, kompenzující smrštění. Bacha na významně rozdílné pevnosti v tlaku a v tahu, v tahu bývají až 10x menší. Řeší to přidaná výztuž, i předpjatá, v tažené oblasti.

          Ten druhý případ – není to třeba elektronová vazba mezi atomy? Tady by pevnost v tahu mohla být obrovská.
          —-
          Technik to má jednoduché: materiál nelže. Proto skoro žádný politik technice nerozumí a věří Uhlíkovému Náboženství.

  4. Pokud bych to měl vyjádřit Alefem Nulou nakousnutou stavařskou terminologií, pak je nutný především ocenit a vypíchnout profesi, který se říká „přípravář stavby“. A Rychetský a spol. jsou UŽ po mnoha neúspěších poučení „přípraváři“ toho našeho…“zanechávání vší naděje“. A byli tak chytří, že přibrali „logistiky“ a zdá se, že v tomhle jsou UŽ mnohem dál, než ti „nicotně hašteřící“. Je mi ale jasný, že to nevymysleli sami, že maj za sebou mocné našeptávače a loutkovodiče, tím více platí ten apel Nuly.
    P.S.
    aby bylo každýmu jasný = ani „logistik“, ani „přípravář“ žádnou stavbu ještě nepostavili, protože toho nejsou schopni, ale nemusí to dlouho trvat, přiberou-li další profese, tak pán Bůh s náma!!!)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.