30 listopadu, 2022

Říkání o té šibenici pro pana ministra

Titulek je tak trochu rébus, viď, můj milý deníčku. Jak to ten autor vlastně myslel? Výklad je přinejmenším dvojí možný! Je to Říkání o té šibenici, které je určeno pro pana ministra, a nebo je to Říkání o té šibenici, která je určena pro pana ministra? Autor je prostě patlal a nechává čtenáře v nejistotě.

Nebo je to jinak?

Autor by mohl být šílený vědec, který prezentuje svůj ďábelský vynález – Schrödingerovu šibenici. Ta se primárně nachází v kvantovém stavu a všechno další záleží na pozorovateli. Teprve on svým pozorováním ovlivní kolaps vlnové funkce; na něm záleží, co nakonec uvidíme – jestli článek nebo pana ministra Rakušana.

—ﬡ—

Jsem líný a nechce se mi to hledat; jestli se mýlím, nechť mne někdo opraví. Ale domnívám se, že málokdy v polistopadové historii této země byla tady vláda se slabším mandátem, než jaký má ta současná. Trošku si to zrekapitulujme:

Tady vidíme výsledek voleb, ze kterých současná vláda vzešla (zdroj):

Napišme si to do pěkné tabulky:

SPOLUANOPirSTANSPDPřísahaČSSDKSČMOstatní
27,70 %27,10 %15,60 %9,50 %4,60 %4,60 %3,60 %7,30 %

Koalici vytvořily SPOLU a PirSTAN, tabulku trochu přerovnáme:

Koalice SPOLU+PirSTANStrany mimo koalici
43,30 %56,70 %

Uvedená procenta zatím počítáme ze základu, kterým je volební účast. V tomhle vydání to vypadá ještě poměrně optimisticky (pro koalici), ale realita lépe vynikne, když volební výledky vykreslíme na pozadí celkového počtu oprávněných voličů – to jest i těch, kteří u voleb nebyli, přestože volit mohli. Volební účast byla 65,43%, k volbám nešlo 34,57% voličů. Toto je tedy realita:

Koalice SPOLU+PirSTANStrany mimo koalici Nevoliči
28,33 %37,10 %34,57 %

A toto je odpovídající koláčový graf:

Sedmdesát dvě procenta voličů (to je skoro tři čtvrtiny) chtělo něco jiného, než je tato vláda.

Já nevím: můžeme tomuhle ještě říkat demokracie? Může být demokracií nazýván stav, kdy v zemi vládne někdo, koho tři čtvrtiny obyvatel ve vedení země prokazatelně nechtěly? Demokracii (v původním slova smyslu – vláda koho, čeho, lidu) si představuju úplně jinak. Ovšem zastupitelskou oligarchii, tu si představuju právě takto.

—ﬡ—

Jo, ty šibenice… kdo ví. Možná to je provokace, a možná není. Lidi jsou naštvaní, vidím to všude. Předvolebních slibů padlo, že by ses nedopočítal. Byly chvíle, kdy jsem si říkal – není to jedno, koho zvolím? Ať zvítězí kdokoli, odstraněním Babiše nastane ráj na zemi, a to nejpozději okamžitě! – A ouha, ono je to v součtu čím dál tím stejné, ne-li horší.

Jedna věc je mandát, který tato vláda od národa má. Ten je něco mezi čtvrtinou a třetinou, čtvrtině blíž. Druhá věc je aktuální podpora obyvatel. Ta může být i menší než oněch 28%, protože i ti, kteří tuto vládu svými hlasy zvolili, mohou se teď cítit podvedeni. Dejme slovo jednomu ze zklamaných:

Tak takto ne! Dostali jste od nás důvěru a pro svoji absenci a drobný podraz opozice jste ve sněmovně prošustrovali dva důležité zákony! Nezastavili jste platnost stavebního zákona, který chcete zcela předělat, a zákon o korespondenční volbě vám opozice zcela odmítla! … Takto pracovat nesmíte! Politická kultura u nás za padesát let nacistické a komunistické totality a třicet let vlády postkomunistické oligarchie (v zákulisí i u moci) klesla ke dnu. Petr Fiala se snaží politiku osvobodit od postkomunistických oligarchů a papalášů, ale teprve nyní uvidíme, jak je to obtížné. Proto by měla být pětikoalice o to víc ve střehu a nenechávat si Babišovou opozicí vyrážet zákony z rukou!

Bohumír Šimek, 2:0 pro Babiše, blog Respektu

Pan Bohumír Šimek, přispěvatel Respektu, není, můj milý deníčku, jen tak nějaký řadový eurofil. Je to všech bruselských patolízalů futrál – a vidíš to zklamání? Nedivím se mu. On čekal, že poslanci pětikoalice budou i po volbách aktivní stejně jako před volbami, a že po svých oponentech půjdou jak slípka po flusu. Jenže chlapci a děvčata z pětikolky si udělali bene a vyprdli se na to, aby šli do práce – dyť už vyhráli, tak vo co gou, žejo? – Kdo mě zná, ví, že málokomu přeju něco tak upřímně, jako panu Šimkovi jeho zklamání. Kdyby volil Okamuru jako třeba já, zklamání by si byl ušetřil: Foldyna a Okamura nejsou áčkaři.

Ale nechme pana Šimka jeho výživným emocím a vraťme se k meritu věci: že z pětikoalice nejsou nadšení její nevoliči (71,61%), je zcela normální. Ale hned po volbách dožrat i svoje stoupence, to si žádá nevšední talent. – Co ještě? Inu, pámbu jim to požehnej.

—ﬡ—

A ještě k těm šibenicím: otázka politické kultury. Píše o ní i pan Šimek, tak to bude asi vážné, můj milý dezinformační deníčku.

Už tolikrát jsem si myslel, že tuzemská politická kultura dosáhla absolutního dna – a vtom se zdola ozvalo zaklepání. Jedno z těch zaklepání má na svědomí pan Lang, ódéesák dnes již emeritní. To je ten, co chtěl podřezat a vykrvit prezidenta Miloše Zemana, kdyby sis nemohl vzpomenout. Po bouři, kterou jeho prohlášení zvedlo, byl z ODS vyhozen. Ale chvilku to trvalo.

Původcem řady dalších zaklepání je známý řeporyjský psychopat. Tady by byl výčet „zaklepání zdola“ velmi dlouhý, některá z nich si s panem Langem nemají co vyčítat – ale Pavla Novotného kupodivu ze strany pořád nevyhodili; a byla doba, kdy šla po lidu obecném zvěst, že ne Petr Fiala, nýbrž zadnice Pavla Novotného je tváří ODS.

Součástí politické kultury je i reakce stranického vedení na takové výstřelky; všiml sis nějakých? – Řečnická otázka. Pan profesor Fiala, řečený Slušný, není jen slušný, ale hlavně a především je pěkně teflonový.

Pan ministr Rakušan z pětikoalice se spravedlivě rozhořčil a chce zatočit s pandemií nenávisti. Ale to bude muset začít ve své straně i u svých koaličních přátel, kteří tu pandemii nenávisti pomáhali přivést na svět – ne u šibenic na demonstraci. A pro STAN jednoznačně platí: spolu kradli, spolu viseli. – Zase se mně do toho nasouvají ty šibenice, zvláštní náhoda, viď, můj milý deníčku!

Kdybys nevěděl, tak ono spolu kradli, spolu viseli není obviněním a rozsudkem. Je to známé a vcelku běžně užívané rčení. Jeho význam spočívá zhruba v tom, že povahu člověka (i uskupení!) posuzujeme podle jeho přátel či spojenců: přátelé a spojenci mívají podobné žebříčky hodnot. – Výčet přešlapů pětikoalice zdaleka není úplný, ale ty přešlapy jedno mají společné: došlo-li k pokusu o jejich nápravu, vždy to bylo až poté, co někdo (média, občané, opozice) ztropil náležitý bengál, takový, že už to nešlo dále zatloukat. – To je asi tak stejně morální, jako když tě chytnou, žes v Penáči ukradl rohlík – a ty řekneš: no dobře, tak já ho teda vrátím… nebo že bych ho zaplatil?

Má se tedy pan Rakušan bát šibenice? Prozatím snad nemusí; šibenice už je součástí tuzemské politické kultury – stejně jako tam patří vykrvení prezidenta, rozstříhání prezidentské standarty, znásilnění kongresu ODS, starostensko-řeporyjný stalking, okázalé mlčení k předešlému, a nezapomeňme na podraz koaličního partnera ve volbách a pozoruhodné financování jisté politické strany neprůhlednými firmami z Kypru. Ani pokus o parlamentní pašalik pro pana Farského, který jen náhodou nevyšel, neměl by být opomenut. Politická kultura v ČR zaslouží obsáhlou monografii a aktuálně vládnoucí koalice bude v ní položkou nikoli okrajovou. – Až budu mít dostatečně velkou firmu, taky ji odstěhuju na Kypr; byl bych blázen, kdybych daněmi platil systém, jehož jsou pánové Fiala a Rakušan spoluviníky, když bych ho platit nemusel.

Šibenice prostě do české politické kultury neodmyslitelně patří a není třeba se jí bát, alespoň dokud se nestane součástí politických tradic. – Ne, nechme toho. Dosti sarkasmů a jedovaté ironie. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci a mávání šibenicí je příznakem zoufalství. Je to kontrolka, signál, že je něco shnilého ve státě nejen dánském. Je to upozornění pro ty, kteří se zaklínají mandátem lidu, v jehož jméně údajně vládnou, že dělají něco špatně; a lid, aby je probral z letargie a sebezbožnění, musí jim ukazovat šibenice. Ať si někdo dá tu práci, zapátrá v historii demonstrací, a dá do souvislosti četnost výskytu šibenic se stylem vládnutí těch, pro něž máme souhrnný název – věrchuška. Zatím to ještě pořád není o strach.

Chvíle pro strach nastává, teprve když ve vyšších patrech vládních budov – tentokrát v souladu s tradicí – zaskřípou panty oken a ta okna se otevřou dokořán.

—ﬡ—

Úvodní obrázek převzat z PL

8 thoughts on “Říkání o té šibenici pro pana ministra

  1. no, šibenice nebyly pro nikoho. už byly obsazené. co to na těch pytlích bylo napsáno? školství? zdravotnictví? to byl symbol toho, jak s těmi obory zachází stát. fatk žádná souditelná výhrůžka.
    ale jistě, osobně jsem u toho nebyl, třeba ty konstrukce nějakej řečník interpretoval jinak.

  2. Chycen a pověšen… to by to měli za sebou moc rychle.
    Lépe je zavřít na doživotí a nechat je pracovat (rukama) na nápravě toho, co podělali.
    Emigrovat bych měl kam. V zemi krále Miloslava má žena příbuzné. Ale tady jsem se narodil a tady se mi líbí.
    A tady budu dělat vše pro to, aby to bylo k obrazu mému a ne pod obraz.

    1. Naša starenka vravievali – s kým koho chytia, s tým ho aj obesia.
      Iba doplním, že už včera bolo neskoro, podaktorí už sa mali hojdať.

      Kdyby starenka se starečkem věděli, čeho se dožijí jejich vnuci a pravnuci, strachem by umřeli o dvacet let dřív. – Poprvé v životě se vážně zabývám myšlenkou na emigraci, fakt nekecám.

        1. Já strašně trpím kvůli rodné hroudě, když vidím, že to tady vedou jak krávu za ocas. I kdybych padl na hubu a ryl držkou v zemi, nemám možnost cokoli změnit. Když budu v jiné zemi jako cizinec, bude mi to jedno, když to nebude moje země.
          Jenže ještě pořád patřím do sendvičové generace, takže ač na rodné hroudě nelpím, jsem na ní lpěn.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.