5 prosince, 2022

Samkové kydy – formování kupky hnoje, aby bylo co přehazovat

Autor: Klára Samková

Když to zase za mě Vidlák zase tak vodnes, tak se musím do toho hnoje pustit. Především přiznávám, že často hřeším, myšlenky, slovy i skutky a jedním v mých nejhroznějších hříchů je, že furt někoho poučuju, nabízím řešení a vykládám poučný storky ze života, který maj mít návodnej charakter. Chápu, že jsme s tím naprosto nesnesitelná a votravná. Zkuste to ale brát jako moje genegický postižení. Vysvětlím.

Nejstarší dohledatelný pedagogický předek byl můj prapradědeček, řídící venkovské školy ve vesničce na Vysočině s názvem Domamíle. Ten měl dceru, křtěnou Viktorii, ovšem v rámci vlasteneckého nadšení si změnila jméno na Vítězu, což bylo inspirací její přítelkyni, jisté Nezvalové, k pojmenování jejího syna Vítězslava. Vítěza pochopitelně vystudovala učitelský ústav, rodinná historie praví, že k závěrečné zkoušce se dostavila ve vlastnoručně ušitém jezdeckém kostýmu a s bičíkem na koně. Na dotaz zkoušející komise, kde má koně odpověděla, že na toho si hodlá vydělat učitelským platem. Místo koně si však osedlala jistého Jindřicha Váchu, původně soudce okresního soudu v Hrotovicích, posléze do roku 1939 předsedu trestního senátu Nejvyššího soudu ČSR. S ním měla čtyři dcery, které nepřekvapivě všechny vystudovaly… učitelský ústav. Moje babička Věra byla třetí v pořadí a patřila k těm ženám, za kterými se muži otáčejí na ulici tak, že naráží do kandelábrů a následně činí naprosté nesmysly. Učitelování si užila pouze do svých nějakých bratru osmadvaceti, kdy klofla továrnického synka, což je nepodstatné, protože nám v restituci stejně nic nevrátili, ale opět – pedagoga… Tentokráte vysokoškolského, posléze profesora botaniky, jistý Alois Zlatník. Od něj se v naší rodině traduje, že kdo nemá něco málo červených diplomů, je takový Untermensch, se kterým se rodina nezahazuje. Moje matka se pokusila pedagogickému rodinnému prokletí vzepřít a vystudovala dějiny umění, což jí avšak bylo prd platný, protože stejně skončila jako středoškolská profesorka nejdříve na střední knihovnické škole v Brně, posléze na zahradnickém učilišti v Rajhradě u Brna, protože nepamatovala, že když už jeden něco píše, tak to nemá podepisovat. Pikantézní na tom bylo, že na stejné učiliště byly odsunuti nejen obdobně postižení kantoři, ale i řada prominentních brněnských disidentských dětiček, takže o přístup k veškeré samizdatové literatuře bylo postaráno.

Na tomto místě třeba připomenout slavný výrok Otto von Bismarcka, že „První generace majetek vytváří, druhá jej spravuje, třetí studuje dějiny umění a čtvrtá zpustne docela.“ S ohledem na skutečnost, že jsem dcera d v o u historiků umění, žádám zdvořile, aby na mne bylo pohlíženo tak, že skutečnost, že nepařím lajny s Kateřinou Jaques, Apolenou Rychlíkovou a Miky Minářem byla z mé strany již navždy brána jako zásluha, ke které cokoliv jest přidáno, je vlastně bonus. Se svým úžasným nejen rodinným maloburžoazně-intelektuálním brněnským prostředím jsem se pokusila jaxi vypořádat, což nebylo jednoduchý; tak zaprvé jsem splnila ty diplomy, i když teda červený nebyly. Zadruhé jsem se pokusila zdrhnout, a to jednak sňatkem do východoslovenské romské osady, což přes to, že ta rodina byla a stále je fakt fajn, nebyl dobrej nápad, a dále z Brna do Prahy, což, prohlašuju zodpovědně, bylo mááálo. Někdy si říkám, že jsem se z tý Emeriky neměla vracet, zvláště, když mi tam nabízeli různá studia břečťanového charakteru, ale jak se tak znám, tak ty průsery by mne dohnaly i tam, neb i tam jsem vznášela dotazy zcela nepatřičné, a to před bratru osmadvaceti lety, když ještě ledasco prošlo. Též jsem měla dojem, že je mou vlasteneckou povinností budovat rozvinutou kapitalistickou společnost a hentu demokracii, takže jsem se vrátila. Dnes už vím, že není kam zdrhnout, takže nelituju.

Nyní přeskočím pár desítek let svého života a učiním závěr. Prostě jsem to posrala ve všech směrech a svou naprosto nesnesitelnou povahou, která mne nutí jít až na úplnou dřeň každého problému (o což vlastně nikdo nestojí) podpořenou zcela nepatřičným IQ (MODROU pilulku, Morfee, pro mě modrou, pls…) jsem se dopracovala do úplného osamění a totálního debaklu. Moje poloromská dcera se se mnou nebaví, řkouc, že jsem rasista (to kvůli islámu, btw). S chlapama jsem to měla tak, že jsem dvakrát rozvedená, protože, já kráva, jsem měla v životě dojem, že když s někým lezu do postele, tak mám být s ním sezdána. (Jo, tohle mě už přešlo). Opět: chápu, že to je se mnou těžký. Ale některý věci prostě nejdou spojit. Na příklad být vzorná matka – manželka – hospodyně a vydělávat love. Kdo z „emancipovaných“ žen tvrdí, že to jde, v hrdlo lže. Na podporu tohoto svého názoru mám coby rozvodová advokátka něco šifonérů kauz podobně postižených žen. Co se týká mého celoživotního zájmu, totiž romské otázky a lidských práv, dopadla jsem hůře než se dalo očekávat, protože v obém jsem tvrdila – a tvrdím stále – že to mainstrým dělá blbě a že to nemůže fungovat. Mám jeden drobný důkaz, že mám, bohužel, pravdu: vono to nefunguje, a to tak že vůbec. Současná situace na Ukrajině je důkazem kompletního selhání systému ochrany lidských práv, nastolených nejdříve Evropským soudem pro lidská práva, potažmo (tou původní) Radou Evropy, o EU nehovoře, současná situace s naší drahou menšinou mi dává zapravdu, že tudy cesta nevede. Což jsem ovšem tvrdila již před třiceti lety a udělala jsem vše pro to, abych tento neblahý výsledek zvrátila dříve, než k němu dojde. Důsledkem je, že nemám větších nepřátel než lidskoprávních a pro-romských aktivistů. (Bonus: většina z nich v životě narazila na nějaký osobní průser takového charakteru, že s ním skončil/a v mé advokátní kanceláři. Povětšinou šlo o věci, které, jak praví přísloví, se nešeptají ani uprostřed pouště v pravé poledne do opuštěné studny. Ještěže máme to advokátní tajemství… Jasně že mě kvůli tomu nenávidí ještě víc.)

No a tak tady tak jsem. Chodí zamnou lidi se svými průsery a platí mi za to, že je z nich dostávám. Doma mám báječného partnera – svou knihovnu. Bydlím ve sklepě, protože už jsem začala skládat regály s knížkama nejen okolo zdí, ale i do prostoru a v každým normálním bytě by se propadly. Miluje mne na světě jediný člověk, můj devadesátiletý otec, který slábne každým dnem. O první část přátel jsem přišla covidem, protože já jsem prostě zastáncem očkování, a to jak z medicínského, tak i z právního hlediska. Čímž neříkám, že celý slavný covid nebyl kšeft jak noha a že vůbec jak ten virus nějak podezřele zapadl do megatrendů, nad kterými tady už dobře dvacet let hloubám, těžko může být jen tak samo vo sobě. Protože kauzalita totiž funguje.

O další část přátel jsem přišla s „causou Ukrajina“. Což je načase, abych řekla svůj jasný názor. Jsem zcela daleka toho, abych jásala nad Putinem a trpěla jakýmikoliv iluzemi o způsobu, jak to v zemi, kde zítra znamenalo včera, chodí. Leč pokud v Rusku jsou problémy oligarchové (což západ samozřejmě vůůůbec netuší, co to je, a klientelismus taky ne, že jo,) tak teda Ukrajina není jeden za osmnáct druhý bez dvou za dvacet, ale bere Rusko o délku koně, minimálně korupcí. S Banderou jako třešničkou na dortu. Takže tenhle konflikt fakt není to stejný, že interbrigadisti odjíždějí bojovat na Ukrajinu proti generálu Francovi. (Mimochodem, skoro zvláštní, že s tímhle příměrem ještě nikdo nevylez). Ani za jednoho z těchhle chlapíků, peroucích se o „divoká pole“ (doporučuju dostudovat, co jsou divoká pole – furt stejný minimálně posledních 350 let) já prostě nehodlám ani hnout prstem a jestliže tím více než prstem hne fialová vláda, tak to jsou v mých očích vlastizrádci, kteří opustili tisíc let českého narativ, který drží český národ nad vodou, totiž, že NESOUHLASÍ SE VSTUPEM. Abyste rozuměli: Začalo to sv. Václavem, který se z toho pokusil vyvlíknout těma hřivnama a volama, což nevyšlo. Dále to pokračovalo Braniborama v Čechách, pak ňáký ti křižáci s husitama, Švédi se taky moc nevohřáli, načež nastaly komplikace s Habsburkama. Prostřídalo se to s Němci, kteří měli dojem, že konečně Čechy budou jejich (a o čem jiném bylo celé devatenácté století, že jo…) následovala bratrská pomoc a pokus o radar v Brdech. No a teď jsme ukrajinská gubernie… A naše vláda souhlasí se vstupem, kurvadrát. Jeden Bilak vedle druhého, případně semo tamo ňáká Bilaková. Tak tohle nepobrala ta druhá parta mejch kámošů, a kupodivu se s těmi anticoviďákama nějak komplementárně spíše doplnili než překryli.

Za této situace, kdy se mými nejlepšími přítelkyněmi stala Hannah Arendtová, Ann Randová a začalo se schylovat k Hogenové jsem dospěla k názoru, že prostě musím se sebou něco dělat, protože jinak si to můžu jít rovnou hodit. A naordinovala jsem si: jednou za 14 dnů setkání s některými z těch přátel, kteří mi zbyli, a to face to face. A aktivní vyhledávání dalších, protože přece nemůžu bejt jedinej osamělej ostrov, co se se svými názory ocitnul v těchhle kleštích – to statisticky není možný. Z toho vyplynulo i moje setkání s Vidlákem. Taky chodím každých 14 dnů do divadla. Povětšinou do ooopery, protože do džezovýho klubu chodit sám, to je úchylárna na druhou; u opery to ale projde. A každý dva měsíce vyjedu na týden někam do hajzlu, protože jinak ve sklepě Arendtová s Randovou. No a protože jsem člověk fejsbúkovej, tak na mě vyskočili „Brontosauři v Himalájích“. Což je neziskovka, která působí v indickém městě Leh, v Ladaku, podporuje jednu místní vesnickou školu, kterou grandiózně podporuje a patronát nad její činností má Dalajláma. A já jsem si řekla, že letos s nimi pojedu. Dovolená mezi sluncaty, ukrajinská vlajka (skoro) nad hlavou. Maj vypracovanej komplikovanej systém sportovních „výzev“, na které se má sázet a tím se mají vybrat další prachy na tu školu. Což skoro vypadá jako skutečná práce. Tak jsem tady. Ve skupině lidí, které vede reportérka Českého rozhlasu Lucie
Výborná. S lidma, kteří jsou úplně jinde než já…. Ovšem jen v něčem. Pomalu se rozkoukávám, pomalu… zahrabávám příkopy. Ve své duši, v jejich duši. Myslím, že kdyby věděli o mně toho více, tak jednak by mě vůbec s sebou nevzali, jednak by to asi mohlo dopadnout vopravdu… možná divně. Pro mě není tenhle „výleteček“ jen sportovní výzva. Je to výzva ideologická, je to zkouška, jestli je možno žít alespoň vedle sebe, když ne spolu. Je to zkouška (rozumějte – moje zkouška) jestli je možno vůbec něco udělat v malém, ohraničeném poli malé pětadvacetičlenné skupině. Jestli se můžem vůbec někde protnout. Není to o ustoupení z ideových pozic – to raděj ta kšanda. Ale o tom, jestli vůbec můžeme se alespoň sejít a neplivnout si do tváře. Pro mě o bude obzvlášť obtížný, protože jen pár dnů před odjezdem jsem se dozvěděla, že novou laboratoř ve škole podporované „Brontosaury“ bude otvírat za naší přítomnosti… náš vrchní stahovač králíků. Zažila jsem jej dvakrát naživo: když jsem kandidovala na zástupkyni ombudsmana v Senátu (BTW – dnes vidíte, co pošlo z toho, že to nevyšlo…) a taky na prezidentské debatě se Zemanem v Karlínském divadle. Řeknu vám, nezačít se smát, podat mu ruku, to je fakt životní výzva – ale kde jinde to dát, než v buddhistickým Ladaku? No a here we are. Mám spoustu fotek s komenty z Lehu na svém Facebooku. Zvu vás k pokoukání. Delší texty o tom, co mne napadne tak trochu „nad rámec“, pošlu Vidlákovi. Jeden z diskutujících nám přisoudil to rande v hodinovým hotelu (zdravím, Jano!!), ale pokud vím, tak Vidlák není gerontofil, takže to neprojde. Ale třeba projdou moje úvahy, z nichž tohle je takový první zahřívací kolo…Namasté.

Více o Himalájské výzvě zde:

Skupina dobrodruhů právě dorazila do hlavního města Malého Tibetu Lehu a připravuje se na následující výzvy. Na tomto videu se koukněte, co nás čeká
https://www.facebook.com/BrontosaurivHimalajich/posts/5528659783850711

A už jsme začali s promo! https://youtu.be/BcniXHUsuH4
A můžete si vsadit – dokonce i na mě: https://www.beneficnihimalajskavyzva.cz/
 
Každý z členů naší skupiny vsadí na každou naši výzvu 4100 Kč. Celkově tedy darujeme škole 230 000 Kč. Pokud 500 dalších lidí vsadí na každou naši výzvu 500 Kč a my uspějeme, tak vybere pro naši školu 750 000 Kč. Děkujeme firmě Husky, že každému sázejícímu dá slevu 35 % na nákup outdoorového vybavení a těm nejlepším sázejícím daruje outdoorové vybavení.

Pozítří vyrazíme na první výzvu. Jedeme na motorkách k ledovcovému jezeru a bude o tom další video.


183 thoughts on “Samkové kydy – formování kupky hnoje, aby bylo co přehazovat

  1. Držím palce. Ovšem, musím si jen představovat, protože FB nemám a mít nebudu.
    Zúčastnit se povídání s projekcí by mi bylo potěšením.

  2. Nejprve pozdravím autorku článku. Popravdě mne překvapila forma i obsah autorčiných řádek, ale faktem je, že fádnost, mnohdy ani uhlazenost, nikdy mezi její charakteristické vlastnosti nepatřily . Jsem dalek toho přikládat pod kotel laickou komplexní“psychoanalýzou“ autorky na základě jednoho blogerského vstupu. Je na autorce samé, co vše je ochotna o sobě takto zveřejnit, co je ochotna prozradit o svém soukromém životě jako celku i v jednotlivých oblastech, v jaké míře je ochotná nechat nahlédnout do svého soukromí v podstatě kohokoliv těchto stránek znalého – přičemž v případě osobního kontaktu by k něčemu podobnému nejspíše u velké většiny nedošlo… To je prostě podle mne právo každého autora – jedno ze základních, právo na soukromí. Za projev dobré vůle tedy řádky KS považuji – třeba jsem naivní idealista, ale konspirační či oportunistické pohnutky bych za tím rozhodně neviděl, nehledal – panebože, co by z toho asi tak měla, co by komunikací s alternativou mohla získat, jaký profesní, finanční nebo jiný zištný profit by z toho asi tak měla a má ??? Logika se usmívá, a tvrdí, že žádný… Zkusme prostě přijmout fakt, že jí prostě bylo u Vidláka fajn, že si měli co a o čem říci, že si prostě LIDSKY rozuměli – zapomeňme na zištnost, prostě sympatie – na tom přece není nic divného, a bohužel se lidé čím dál více ostýchají sympatie přiznat, nedej bože obhajovat někoho, komu jsem nakloněn, obzvláště v momentě mediální profláknutosti, a vcelku velkému nadání svými výstupky polarizovat publikum … Beru to tedy z pohledu tvora společenského – své známé a přátele si vybírám sám podle svých pravidel, a buď ber, nebo nech ležet…
    Teď vypadám, jako ex offo KS, její sympatizant, ale to je hluboký omyl, naopak mám vůči mnohým jejím krokům v minulosti a způsobu prezentace, velmi, velmi silné výhrady , ba dokonce bylo období, kdy se regulérně dalo mluvit o velké, těžké antipatii. Kdosi tady v diskuzi šermoval s názorovým, životním charakterovým vývojem, a charakterizoval hrdinství, odvahu na třech příkladech ( ten třetí vůbec nebyl příkladem odvahy, hrdinství, ale normální, prachsprostě kalkulované zbabělosti a strachu o pozici, společenskou pozici v zahraničí, kde by byl NIC, NIKÝM – jeho jím samým tradované NE mu tady přineslo prezidentství, a především ukojení nesmírné naprosto jalové ješitnosti ), tedy abych byl konkrétní i já, a uvedl alespoň jednu velkou výhradu ( to ale KS nebude vadit, politický stojí někde jinde ) – kdysi dávno přetírala jistý tank narůžovo, s Rumlem a spol., de takto už tehdy tímto legitimizovala Kováře, Novotné, a vůbec všechny nácky a gaunery nejen v politice, legitimizovala masivní přepisování dějin, legitimizovala nástup konfidentů a kolaborantů skutečných okupantů k moci – dnes Fiala, Rakušan, a vůbec ta kolaborantská smečka – legitimizovala opovržení a poplivání více než statisíce obětí při osvobozování ČSR, defakto stála u základu legitimizace české varianty fašounstvi a náckovství s jejími tehdejšími ( jestli i dnešními, tak potěš koště ) kamarády. Věk není omluva – už tehdy jste byla dost psychicky , osobnostně a morálně způsobilá rozpoznat závažnost následků. Stejně jako měla být opatrná v případě přízně zparchantělých médií, což samozřejmě mnohdy nebyla. Příliš pavlačová – to je něco jiného, než mediálně výrazná – se ukázala v řadě dalších kauz.
    Tank jsem použil schválně, jde v jejím případě o prvopočátek, a pokud si stojí za tím, že to bylo správné, odpovídající a moudré ( neplatí na mne řeči o atmosféře, atd., to bychom se mohli podřezávat jak na běžícím páse, když ta atmosféra… ), pouze skončíte v mých očích na morálně – mentální úrovni Vašich kolegů Sokola, Bendy, Pospíšila, atd., či Novotných, Kolářů, Minářů, Fialů, Rakušanů, Džamila S., atd., tedy nic k zaznamenání – o jedno nesouhlasné NIC víc nebo míň pro Vás nehraje roli.
    Nicméně si myslím, že tak jako drtivá většina lidí, prostě normální projev přátelství, přátele a přítomnost, existenci, pozornost a kamarádství potřebujete. Nakonec osobní znalost dokáže mnohdy naprosto zvrátit původně negativní postoj k druhému – což mám za sebou, a je možné, že bych stejně jako Vidlák podlehl v reálu možnému kouzlu Vaší osobnosti …

    1. Omlouvám se můj komentář nebude tak květnatý , ale k věci . Její vylíčení rodinné ságy je působivé , v podstatě neznamená pro její osobu žádné plus . Původ neznamená v podstatě nic , jen výhodu v dosažení vzdělání .a jak s ním člověk naloží je věc jiná . Jenže lidé vás hodnotí podle skutků a u paní Samkové jak sama říká , je to její nešťastná povaha , která ji motivovala k nepatřičným reakcím . Vzpomenu třeba Romskou otázku . Obviňovala lidi z rasizmu , xenofobie z nepřátelství vůči Romům . Nevšiml jsem si , že by navrhovala nějaký plán řešení tohoto problému . Poznal jsem za svého života dost Romů a byli mezi nimi lidé lepší než průměr naší společnosti , většina byla však pravým opakem . Mají bohužel tu smůlu , že tíhnou ke kmenovému uspořádání své komunity , podvolí se tomu nejsilnějšímu a zpravidla i nejbezohlednějšímu . Reakce paní Samkové tehdy byla silně nepatřičná . Impulsivnost není dobrým vysvědčením pro advokátku a zeptal bych se kam se v řešení této problematiky posunula . Zkrátím to . Připomíná mi to její psaní o své osobě , jako advokátský záměr pozměnit situaci , která se může vyvíjet pro ni v její neprospěch . Z upřímnosti bych ji asi nepodezříval !!!

      1. Cikánské otázce jsem se vyhnul vcelku cíleně – jde o neuralgický autorčin bod. A to tedy sakra velmi.
        S rodovým, klanovým uspořádáním, s principem smečky, respektive respektem k těmto zvykům, jejich dodržováním, máte samozřejmě pravdu, a u drtivé většiny se ( i dle jinak mírných kantorů) „volání rodu“ ( mnohdy i v případě adopce do bílé rodiny, včetně silné citové vazby náhradních rodičů) projevuje v období před pubertálním, maximálně pubertálním.
        Vyhnul jsem se tomuto tématu cíleně i proto, že s nimi mám své silně negativní osobní zkušenosti – tudíž ode mne nelze čekat ani náznak jakéhokoliv milosrdenství, velkorysost, nedej bože pochopení nebo ohleduplnosti vůči této etnické entitě.
        Problémy, a to mnohdy fatální, jsou s nimi vlastně kdekoliv, kde se objevili – fakt, že ani téměř 700 let jejich evropské anabáze nepřineslo kdekoliv jejich začlenění do společnosti o něčem vypovídá. Kecy o tom, jak je jim ubližováno si kdokoliv může nechat na neděli, nebo lampárnu.
        V reálu je to přesně naopak, kdy za přispění osob, jako je autorka, naprosto beztrestně terorizují sousedící, nebo i jen cestující obyvatele – samozřejmě, za štědrého sponzoringu z daní „bílé rasistické lůzy“ ( a pod ochranou stovek opět z daní bílé chátry, kterou je třeba pozabíjet, viz kdysi diskuze na Romea, atd…) cikánských a ostatních neziskovek. Nemluvím ani o tom, co dokážou vytvořit za peklo pro spolužáky a učitelský sbor ve škole ( kam i občas chodí).
        Ve zkratce – bílí si více než velkoryse platí „relativní klid“, aby nemohli být nařčeni z „rasismu“, což je označení horší moru.
        Všem z touhou po sluníčkových mezirasových vztazích jeden lék – co takhle ubytovat, financovat, odpovídat za „socializaci“ cikánských utečenců ( stačí jedna rodina) prý z Ukrajiny, kterým bylo opět dle profi cikánů v tom Brně ubližováno…
        Jděte OSOBNĚ PŘÍKLADEM, a za pár let předložte REÁLNÉ VÝSLEDKY.
        V jedné moudré knize je psáno, že pomocnou ruku najdeš na konci své paže – po více, než 3 dekádách luxusu života na bianco šek většinové společnosti, s téměř generálním pardonem před odpovědností, je pro cikánskou entitu jako celek aktuální heslo:do škol a ke strojům…

  3. Tedy paní Kláro, je z toho poznat jistá hořká odevzdanost. A taky už nejste Veselá. Ale pořád platí Cicerovo Dum spiro spero! Jednoho dne vítr či osud přivane zase lepší dny.
    Co se týká antivaxerů, většina těch, co znám, jen nechtěla být za pokusné králíky u vakcín tolik protěžovaných. A čím dál větší tlak ze strany vlády v nich jen vzbudil pocit, že je s lidmi opět manipulováno. Dorazil to informovaný souhlas, co strkali očkovaným podepsat.
    Jinak těm anitvaxerům, co znám, nijak nevadilo, když se někdo nechal dobrovolně očkovat. Na oplátku jen chtěli, aby si vyhodnotili sami, zda je větším rizika vakcína nebo Covid 19.
    No nic, užívejte knihovny, ale obávám se, že za chvíli budete hloubit další patro směrem dolů. 🙂

  4. Zatím tu nemáme počítač přístupů, ani anketu typu líbí-nelíbí, tak jsem jsem zahrál na to počítadlo (pokud mě bude někdo kontrolovat, za chyby nemohu já, ale progresivní senilita).
    Tento článek klasicky rozdělil společnost (Zakladatel dobře hrál roli prezidenta, který má společnost spojovat, měl tu asi 15 příspěvků).
    Výsledek:
    sympatie pro KS: 20,
    výhrady: 16;
    mimo téma: zbytek do asi 50ti přístupů různých nicků (originalitou se mně líbí nejvíce asfaltový holub). Patřím mezi ty negativisty s výhradami, omlouvám se paní Kláře, přičemž slibuji, že to udělám znovu. Ale většina vyzněla pro Vás!

    1. Počítadlo přístupů máme, ale zatím jen pro celý web. V pravém postraním panelu, pod seznamem doporučených stránek.

      Počítáme od středy 13.7. 2021. Nyní máme 180871 návštěv.

      1. To je docela slušné cca 500 denně, i když všichni nepíšou, jen se rozhlížejí a předpokládám, že i čtou.
        Cíl by mně být (to je návrh):
        přístupy na téma (článek),
        počet příspěvků na článek,
        počet nicků (přispívatelů),
        ikonka líbí-nelíbí u článku (příspěvku) nebo emotikony (viz Novinky),
        statistika ve smyslu nejvíc komentovaný článek a nejvíce produktivní přispívatel.
        Ale moc si vymýšlím.

        1. 180.000,00/12=15.000,00
          Za 12 dní 180 tisíc návštěv je 15 tisíc denně, ne 500. Počítám dobře?

          Nejvíce
          – čtený přispěvatel
          – komentovaný přispěvatel
          – produktivní přispěvatel

          … to všechno je Vidlák, na to nepotřebujeme dělat statistiku 🙂

            1. @ oldo, @kočka šklíba, @honza

              Máte pravdu. Patří tam 13.7.2022. Omlouvám se za dezinformace, byl jsem přistižen.

              Kde jsou, ti blbouni nejapní? Teď, TEĎ propásli životní šanci nachytat mě při šíření dezinformací! – A hovno. Dneska už není na nic spoleh, ani na elfy, ani na trolly.

              Ještě že oldo, kočka a honza opravdu čtou – děkuji!

  5. Autor(ka) se domnívá, že je vybaven(a) „nesnesitelnou povahou, která mne nutí jít až na úplnou dřeň každého problému“.

    Kdyby to byla pravda, tak by se nemohl(a) zastávat ani Cigánů, ani Covidího „očkování“.
    Už jen tato dvě témata usvědčují dotyčného ze lži.

    „když s někým lezu do postele, tak mám být s ním sezdána. (Jo, tohle mě už přešlo).“
    Pokud je tohle myšleno vážně ( a nevím, jak jinak ), tak je to životní fiasko a dekadence, nikoli zmoudření.

    V neposlední řadě není pravdou, že jde komukoli z českých advokátů o nějaké právo nebo dokonce spravedlnost. I můj „šifonér“ má k tomu nejeden důkaz.

    Asi jediné v čem se shodnem je konstatování, „že to mainstrým dělá blbě“. Jenže to není nedopatření, ale záměr. Takže to, z pohledu zákulisních loutkařů, vlastně dělá dobře. Velmi dobře.

    Autor(ka) je zjevně součástí toho úpadku, nikoli jeho řešením nebo aspoň někým, kdo by stál na straně pravdy, moudrosti a spravedlnosti.

    1. Člověče, vy jste snad nikdy nebyl mladý? Od dětství jste dělal věci s rozmyslem, vše zvažoval? Asi proto jste si zvolil přiléhavý nick… 🙂

    2. Co se týče cikanů, dnes Romů, v 89 jich už bylo hodně asimilovaných. Taky se nadávalo, že jim komunisti vzali tradice.
      A začala se pěstovat jejich „tradice“, jelikož těch tradičních zase až tak moc nebylo, začalo se s jejich dovozem z osad odněkud. Celé to bylo hlídáno ze správných ambasád, odkud se ozývalo často cosyk o diskriminaci.
      Pokud se chtěli „diskriminovaní“ odstěhovat do zemí, kde by diskriminovaní nebyli, byly použity víza, byly kontroly, teď už si nevzpomenu jak to ti Angláni dělali, zda u nás nebo u nich.
      No prostě celý problém, který by nebyl, vznikl za účasti mocností.
      A pak následovala Matiční, pak nějaké rodině se musely vyplatit peníze, už přesně nevím jak to s tím bytem bylo.
      Dostávali dávky jen za to, že měli hodně dětí, že se o ně starat nemohli pro vysokou kriminalitu už nikoho nezajímalo.
      Na Slovensku vznikly nové osady založené rodiči, kdy jejich děti měly děti s bratranci, se strýci, prostě to co nemá být kvůli zdraví potomků.
      Před tuším 10 a více lety se už opatrně psalo, že je v těchto osadách větší výskyt genetických chorob. Dokonce jsem viděla video, které jakoby řešilo množení psů, nějaký spolek na ochranu zvířátek, řešil kastraci a podařilo se jim do toho videa říci, že nejen psi se rozmnožují mezi příbuznými, ale že i mezi osadníky se už vyskytují děti, které nemluví.
      A už tehdy se psalo, že tito jedinci snižují Slovensku věk dožití.
      A pak se v rámci korektnosti tohle vytratilo.
      Přijdou doby kdy budeme řešit jak z tohoto ven. Američané si je určitě nevemou.

      1. Jo a zapomněla jsem, že dostali odškodné za sterilizaci při porodech císařem. Protože se jim stala velká újma, že podepsaly souhlas se zákrokem, o kterém jim údajně neřekli. Opět s tím někdo vylezl, že se to bude týkat i majority.

  6. Zdravím Vás paní Kláro, dnešní článek se dobře četl, ona Romská otázka vždy bude vyvolávat rozpory už je to pár let co jsme se různě přeli nevím už přesně na kterém fóru, bylo jich tolik většinou jsme všichni začínali u Stejskala. Čas ukázal že teď jsou mnohem důležitější věci bohužel většina těch rádoby obrany lidských práv je zneužita a to jak přisátý neziskovky tak samotnou skupinou poškozených že velká část se naučí jen brát ale povinnosti ignorují

  7. Díky Kláře, díky Vidlákovi, díky Zakladatelovi za to, že píšete. Díky všem přispěvatelům(za všechny jmenuji Holuba asfaltového) u jejichž příspěvků řvu smíchem. Doba je furt těžká, ale pokud to jen trochu jde tak chci život brát spíš jako komedii a ne tragedii. Sice nechápu, jak někdo jiný může mít na stejnou věc úplně odlišný pohled než já no aale budiž…
    U Kláry mi stačil jeden jediný článek na PL, abych si ji už napořád zařadila do kategorie + (i když nějaké povědomí o ní mám už z dřívějška). V tom článku komentovala to, co se přihodilo Babišovi, když si jeho oponenti před vobama vodili jeho nemocného syna, což byl ten největší hyenismus. A toto bohužel voličům té naší zpropadené pětikolky nevadilo..
    Kláro, výlet do Himalájí Vám přeju, ale mně by byla přece jen bližší charita o které v jednom příspěvku psal Ládík!!!. To běhání po českém nebo moravském nebo slezském lese 🙂

  8. Napsal jsem odpověď na anketní otázku zakladatele a pokračoval ve čtení diskuze. A to jsem neměl dělat.
    Docela mě vyděsilo co tu máme psychologů (možná jimi skutečně jsou). Začalo to pohledem do študákovy (Klářiny) duše a najednou mám pocit, že jsem s octl u psychiatra. Čeho je moc, toho je příliš. Přesto přeji všem pěkný den.

    1. Víte, že se nesmí ani naznačovat, ale pokud to uděláte, je dobré uvést konkretní jména. Vcelku by mne potěšilo, kdybych mohl znát ty, jež považujete za psychopaty. Třeba se pletete a vaše rozpoznávací schopnosti nejsou dobré.
      Tak do seznamu. Nebo, že by jen takové plácání.

      1. Tak já nevím, ale doposud jsem si myslela, že psycholog ani psychiatr nerovná se psychopat.
        Což ovšem neznamená, že psycholog a psychiatr jím zároveň nemohou býti. Tedy alespoň, že někteří jedinci z obou profesí nemohou být obdařeni touto poruchou osobnosti.

  9. Zdravím paní Samkovou.
    Zajímavý blog. Paní advokatku jsem sledovala i dříve, měla hodně nepřátel. I tady ji někteří nemusí, patrně proto, že když dělá tu advokacii, dělá to s vervou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.