8 srpna, 2022

Teplý bonz od studeného moře

Má famílie mne znásilnila, abych ji přemístil v co nejkratším čase do místa jedině správných a jedině pravých letních radovánek.

Úplně původně jsem jejich výzvu na zapojení do letních hrátek rozhořčeně odmítl se slovy, že nebudu sponzorovat svými těžce vydřenými penízky pochybné kratochvíle ostatních členů rodiny, když mne celý mančaft soustavně přesvědčuje, jak je to ve výrobním procesu príma. Když už mne do práce (FUJ!!!) dokopali, nechť si užívají prázdnin beze mne.

Nakonec jsem se ale přece jen dal po dostatečně dlouhém doprošování milostivě zlomit a v polovině minulého týdne jsme vyrazili do Ojczyzny „nad morze“ (stále nechápu, proč se v Polsku nejezdí „k moři“, případně „k mořeti“).

Popravdě řečeno, zlomit jsem se dal jen proto, že v druhém autě, které mělo s námi jet, měla sedět má docela čerstvá vnučka, mnou zvaná „Stará Rezyna“. Rezyna je poněkud hanlivá zkomolenina jejího křestního jména a Stará je, protože – proto. Má něco přes rok a již umí vyslovit pár slůvek s hláskou „rrr“, pročež celá famílie po každém jejím „zahrčení“ ihned nadšeně slintá, učůrává blahem a v naprosto geniální Rezyně vidí minimálně budoucí doktorku, anebo radši prezidentku, v nejhorším případě pak dolarovou multimilionářku.

Samotná cesta mne naladila do dobrého rozmaru, poněvadž:

a/ polští soudruzi postavili takřka ukázkovou dálnici od česko-polské hranice (Bohumín – Chalupki) až téměř do gdaňského přístavu. Chybí dokončit jen pár desítek kilometrů u Piotrkowa Trybunalskiego, linkují se tam pásy, montují svodidla, blablabla…

b/v Pšonkostánu je o osm korun levnější benzín a

c/ „snacha – čekatelka“ nachystala na cestu hromadu řízků. To by se spořivé Staré Jahodě opravdu nemohlo stát, ta by mi do krku tlačila hnusnou a ještě k tomu přesolenou Vysočinu…

Samotné přímořské městečko mne nepřekvapilo vůbec ničím, i když jsem v něm nebyl patnáct let. Přibyly celé čtvrtě domů s pokoji a apartmány na ubytování, přibyly kruhové objezdy a suproše za městem, přibyly davy lidí, ochotných se plácat stovky kilometrů za vidinou trávení svého volného času v trošce písku u studené solanky. A samozřejmě přibyly i elektrické „hulajnogi“ (koloběžky) a elektronapodobeniny skútru Vespa.

Za naprosto ideálni považuji způsob jejich pronájmu. Platí se přiložením chytrého patlafonu na řídítka. Pokud přetáhnete předem zaplacenou sumu, firma vám automaticky vyměří flastr cca 530 Kč (100 Zl). Proto se tyto strojky válejí naprosto všude, kde si vzpomenete, a to prý i přes zimu.

Aby nebylo ekologie málo, městem projíždějí jakési elektro-autobusky. Čistě teoreticky by měly pojmout maximálně osm cestujících. Prakticky nes*re nikoho nic, protože ekologie. Navíc provozující firma bere na místa řidičů brigoše – majitele řidičáků skupiny „B“, čímž je vyřešen problém drzých a rozežraných zaměstnanců s normální pracovní smlouvou.

V polské populaci se opravdu razantně navýšilo procento jedinců:

  • tlustých, až obézních ( pro nadcházející zimu to je ovšem ideální stav),
  • s vadným držením těla,
  • s nohama do písmene „X“,
  • neschopných normální chůze,
  • neustále patlajících na patlafónech,
  • neschopných normální komunikace, to jest vyluzováním artikulovaných zvuků pomocí chlebárny – pardon – úst a blízkého okolí, jako je jazyk a občas i hlasivky.

Během několika mých pokusů o komunikaci jsem se dozvěděl starších, tj. méně postižených obyvatel, že:

  • rybářské lodě (rybackie statki) vydělávají nejvíc, když nic nedělají, tzn. když kotví v přístavu a rovnoměrně korodují,
  • o dost horší je ekonomická situace zoufalců, kteří rybářské kutry předělali na výletní lodě a vozí turisty (za posledních patnáct let natřeli asi tak desetinu lodě, jinak pokrok nula nic).
  • bratrům Kaczynským se v Polsku říká „A je to“,
  • předsedovi vlády Morawieckému se říká pro jeho prý neustálé lhaní Pinokijo (jeho lhaní nelze z nezávislých zdrojů ověřit),
  • Polsko prý má dost plynu na příští zimu (pozor – to mám od našich, tzn. českých psacích soudruhů),
  • polská vláda prý uzavřela větší množství prý „ztrátových“ uhelných dolů,
  • ruské uhlí je prý fuj, a to úplně ganc, proto Polsko už NIKDY nekoupí z Ruska ani hovn… – pardon – deko, správněji dekagram,
  • soudruh předseda vlády Morawiecki zastropoval koncové ceny uhlí pro malospotřebitele (dojemně myslí na méně majetné soudruhy – jasná věc),
  • soudruh předseda vlády Morawiecki laje a spílá polským obchodníkům s uhlím, že nejsou ochotni a schopni nakoupit 3 500 000 (ano, je to tři a půl mio) tun (!!!) uhlí s finanční ztrátou takové výše, kterou by byli svolni nést oni sami,
  • soudruh předseda Morawiecki slibuje, že stát se bude podílet na pokrytí nákladů na nákup uhlí (slíbený obnos od vlády prostě nestačí na pokrytí ztráty, vzniklé provedením tohoto „biznesu“),
  • soudruh předseda vlády Morawiecki tvrdí, že státní rozpočet skončí v „jedině správném plusu“ (tvrzení nelze ověřit z nezávislých zdrojů) i přes obří výdaje kvůli Ukrajině a navýšení výdajů způsobené vysokou inflací.

Při nuceném sledování polské telky TVP-1 (Stará Jahoda okamžitě vyčenichala nějaký stupidní seriál a vůbec neřešila, že neviděla začátek a neuvidí konec) jsem zjistil, že soudruzi provádějí tvrdý verbuňk do „své“ armády. Reklamy, odkazy na webové stránky, bojové scény, blablabla… Prostě Rambo byl nedochůdče, kterého polský Antek smete jen svým ocelovým pohledem. Tak jo…

Na silnicích jsem pak pozoroval, kterak i přes údajný zákaz vjezdu ruských a běloruských kamionů na teritorium EU se po Polsku v dosti velkém množství pohybují návěsy s těmito registracemi, tažené ovšem polskými tahači. Co bylo pod jejich plachtami, to netuším, ale řekl bych, že vysoce aktuální bude přemísťování umělých hnojiv, a to v ekonomickém režimu „cap-ca-rap“ (univerzální balkánská zkratka), páč polští obchodníci při vyslovení kouzelného slovíčka VAT (DPH) ihned začnou trpět ušní nedostatečností a a při vyslovení zaklínadla „rachunek“ (faktura, účet) ihned zapomenou veškeré psací dovednosti.

Jelikož jsem obdařen fenomenální pamětí na veškeré pitomosti, které jsou v obyč životě naprosto nepoužitelné, od druhého dne pobytu „nad mořetem“ se mi neustále vracel text čtyřicet let staré písničky, který mi připadne po zhodnocení výše sepsaných poznatků na výsost aktuální. Jeho čtení už není povinné, páč jsem ho na literární stránky již nejméně jednou dával.

Kryzysova narzeczona

(snoubenka /družka/ v těžkých časech)

Mogłaś moją być / Mohlas být mou

Kryzysową narzeczoną /Družkou v těžkých časech

Razem ze mną pić / Společně se mnou pít
To, co nam tu naważono / To, v čem se tu mácháme
Mogłaś moją być / Mohlas mojí být
Przy zgłuszonym odbiorniku / U oněmělého rádia
Aż po blady świt / Až do brzkého svítání
Słuchać nowin i uderzać w gaz / Poslouchat zprávy a přitlačit na plyn
Nie jeden raz / Nejednou…
Nie jeden raz
Nie jeden raz

Mogłaś być już na dnie / Mohlas být už na dně
A nie byłaś / A nebylas
Nigdy nie dowiesz się / Nikdy nedovíš se,
Co straciłaś / Co ztratilas

Mogłaś moją być / Mohlas mojí být
Kryzysową narzeczoną / Družkou v těžkých časech
Pomalutku żyć / Pomaličku žít
Tak jak nam tu naznaczono / Jak je nám tu předepsáno
Mogłaś moją być / Mohlas mojí být

Jakoś ze mną przebiedować / Nějak se mnou protrpět
Zamiast życzyć mi / Místo přání
Na pocztówce nie wiadomo skąd / Na pohlednici, nevím odkud

Wesołych świąt / Veselých svátků

Wesołych świąt
Wesołych świąt

Mogłaś być już na dnie / Mohlas být už na dně

A nie byłaś / A nebylas

Nigdy nie dowiesz się / Nikdy nedovíš se

Co straciłaś / Co ztratilas

Mogłaś być już na dnie / Mohlas být už na dně

A nie byłaś / A nebylas

Nigdy / Nikdy

Nigdy nie dowiesz się / Nikdy nedovíš se

Wesołych świąt / Veselé svátky
Wesołych świąt / Veselé svátky
Wesołych świąt / Veselé svátky…

23 thoughts on “Teplý bonz od studeného moře

  1. V Gdaňsku som bol cca. v septembri (září) 89. Kúpil som si samolepku I love Solidarność. Chalan na stánku mi ponúkol aj podpultový tovar, tie okrúhle plechové odznaky s nápisom Russians go home! Impozantný bol obrovský kríž v kostole uchytený vysoko „nad oltárom“, s Ježišom hľadiacim dolu na „svoje ovečky“. Onehdá nejakí chlapci prišli s batohom plným cigariet na ulicu a „papiroszi“ v sekunde predali. Priviezol som na predaj nejaký salám, už si to veľmi nepamätám. Jeden študent – vekslák sa nado mnou zľutoval a vymenil mi aj mince DM. Dal mi aj svoju adresu. Vtedy boli medzinárodné vlaky plné Poliakov s obrovskými taškami, ktorí cestovali a spali na chodbách vlakov v šusťákových oteplovačkách debilných farieb. Nakúpili tam, predali inde, cestovali stovky kilákov. Už je to dávno – iný svet.

  2. S těmi dálnicemi opravdu mákli, před lety jsem jel minibusem SOR (max. 75-80 km/h) do Gdyně a bylo to něco. Jen nevím, proč mě teď napadly ty odvěké invazní pláně od Holandska až po Ural.

  3. Prima, plánujeme navštívit Kolobřeh, zná-li to tam někdo, máte nějaké doporučení kam zajít či co naopak raději vynechat?

    1. Jde o to, co očekáváte. Kolobřeh je lázeňské městečko, jsou tam pěkné pláže. My tam byli před deseti lety, jak to je dnes, nevím.

  4. Byl jsem tam poprvé v 1954; bydleli jsme v trochu rozbombardovaném Gdaňsku. Od 1964 jsem tam jezdil stopem. Celkem jsem tam byl asi 50x a nikdy se mi to neomrzelo. Znám to tam od Krynice morskiej až po Blota karwienskie. Pokaždé jsem se tam nacpal rybama tak, že jsem zbytek roku svítil fosforem.
    Kromě stopu jsem jezdil autem, ale dá se krásně i vlakem. Z Ostravy kolem 1,30, kolem 6.30 Warszawa a za hodinu pociagem pospiesznym „nad morze“. Ty časy jsou přibližné. A po hadráku se naučili i chladit pivo, tak to šlo.
    Pokračování příště… možná…

    1. Já tam jezdím 15 let po sobě, zkusil jsem všecko od Darlova po Hel a vyhrály Rowy. Pláže jen pro sebe, něco božího. Nedám dopustit.

          1. Jednou na Helu. Ze severní strany (otevřené moře, vítr) 19 stupňů, Z jižní strany helské kosy (záliv) 23 stupňů. V jednom dni. Rok si už nepamatuju.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.