29 března, 2024

Uprchlíci, vítejte!

Alef Nula oznámil politováníhodnou mimořádnou událost. Její odezvy Jsme zaznamenali i v rubrice Tribuna.

Zakladatel považuje za nezbytné dát na všeobecnou vědomost, že uprchlíci, sirotci a vůbec všichni pozůstalí z webu Vidlákovy Kydy jsou na tomto webu srdečně vítáni, zváni ke čtení a v případě zájmu i k publikaci svých textů. Diskutovat lze jak pod články, tak i v rubrice Tribuna, určené k diskusi na libovolné téma.

Vážené hosty prosím, aby brali v úvahu tato dvě upozornění:

  1. Tento web je stále staveništěm, je nedokončený a nefunguje tak, jak by měl. Zakladatel prosí o shovívavost, protože se může stát, že se někdy bude návštěvníkům doslova pod rukama měnit
  2. Platí zde trochu jiná pravidla než na Kydech, budou co nejdříve zveřejněna zde. Než se tak stane: diskutujme, prosím, uvážlivě. Diskutující i bloggeři zpravidla nejsou cukrové panenky a snesou ledacos, bezobsažné urážky však budou mazány podle uvážení admina, okamžitě a bez varování
  3. Karma je zdarma. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že z mé klávesnice splynou tato slova:

Uprchlíci, vítejte!

119 thoughts on “Uprchlíci, vítejte!

  1. To poměřování času vzhledem k délce života zní sice logicky, ale mi to přeci jen nesedí. Trochu nerozumím tomu Vašemu druhému odstavci – ale v podstatě říkáte to, co já – rodíme se z věčnosti a do věčnosti směřujeme, a čas se směrem do věčnosti zrychluje. Na začátku je tedy pomalejší / delší.

    Beztak je to vše jen iluze našeho pozemského omezeného relativního vnímání, ale dokud jsme tady, tak nám nezbývá, než respektovt pozemská pravidla.

    1. Ježíšmarjá…! Z toho už se nevymotám!
      S Vámi není možné nevést nekonečné filosofické disputace! Vy jste skutečně nebezpečná žena.

      K debatě se vrátím, a rád – jen se musím teď otočit na nákup. – Chtěl jsem napsat „Za hodinu jstem zpátky“, ale neudělám to – Vy si ten seriál jistě pamatujete 🙂

      1. Ta akademická debata trochu odvádí myšlenky od toho, na co se myslet nechce.

        Ale nenechte se vlákat do pavoučí sítě, a vraťte se až bude čas a nálada 🙂

        1. Ago a Alefe, jsem na tom s dětmi úplně stejně.
          Už přes rok se s nimi o politice nebavím, řekla jsem si, že přece se s nimi nerozejdu kvůli politickým názorům, přece si nezničíme vztahy.
          Podle mne je to tím, že vyrůstaly v 90. letech, kdy se mohlo otevřeně mluvit i psát o všem a já, ani manžel jsme je tedy nemuseli trénovat v tom, v čem jsme byli vychováni my – hledat mezi řádky, nevěřit novinám a prohlášením státníků; používat zdravý rozum; porovnávat informace z různých zdrojů.
          Bohužel si na to budou muset přijít sami, pozdě, vlastní zkušeností, až sami tvrdě narazí. Dopředu je lituji, ale nemohu jim pomoci.

          1. Určitě máte velký kus pravdy. – Vzpomínám si na své debaty s otcem, když jsem byl ve věku cca 19-20 let (to jsem měl samozřejmě úplně jiné starosti, většinou tyhle: https://web.litterate.cz/lod-snu/), ale byla to taky doba, kdy mně začaly padat klapky z očí. Otec mi tehdy, skoro už dospělému, samozřejmě řekl dost věcí, před kterými mne coby dítě chránil. Ale když jsem začal být příliš radikální a kategorický, radil: zpomal a přijímej všechny informace a z nich si pak podle svého rozumu vyber; když se jednostranně uzavřeš, nebudeš mít povědomí o tom, jak věci doopravdy jsou. – Měl pravdu, samozřejmě. Ale na to jsem přišel až dávno, dávno poté, co jsem tato slova od něj slyšel. Je to asi 6 nebo 7 let, co umřel; pak jsem se s ním ještě jednou setkal (https://web.litterate.cz/balada-o-kamennem-moste/), ale na tohle řeč nedošla, času málo. I když – on to jistě ví.

        2. Nebo plynutí času odvozujeme z teorie relativity. Dva pozorovatelé, kteří se relativně vůči sobě pohybují, zjistí mezi danými dvěma událostmi různé časové i prostorové intervaly, přestože se na oba vztahují stejné fyzikální zákony.Takže když pojedete autobusem,tak vám čas rychleji uběhne,než kdybyste seděl stejnou dobu nehybně na nádraží. Vliv má i to,že venku se pořád něco děje,takže vás zaměstnají ty vjemy. A vjemů má dospělý člověk víc,než dítě. Takže se to zdá vše rychlejší. A dospělý se pohybuje rychleji,tak mu i čas ubíhá rychleji.

          1. Nemyslím, že dospělý má více vjemů než dítě – spíše naopak. Když uvážíte, co vše se musí dítě naučit od narození třeba do tří let života, je rozhodně zaměstnanější než senior v domově důchodců, kterému ovšem čas utíká subjektivně „rychleji“. Jen si vzpomeňte, jak dlouho bylo za Vašeho dětství od vánoc do vánoc, dnes je to za mrknutí oka – tedy pro nás staré – pro děti je to stále věčnost.

            A k dospělým dětem a politice – mladí mají odevždy tendenci myslet si, že sežrali Šalamounovo ehm., a že staří dementi s věkem ztrácejí úsudek. Tedy alespoň v naší kultuře – v Asii by si to nedovolili.

            1. Ad „rodíme se z věčnosti do věčnosti“: a co když je zrození takovým pokusem alespoň na chvíli z věčnosti uniknout? – Když hovořím o poměřování časových úseků délkou vlastního života, mám na mysli právě onen čas, který začne ubíhat od okamžiku zrození…

              A Šalamounovo hovno? Nechte být, to je skvělá věc!
              V dobách, kdy jsme opravdu každý pátek vyráželi do lesů a vraceli se v pondělí ráno/dopoledne rovnou na přednášku nebo cvičení (ano, na akademické půdě to působilo trochu pozdvižení, zejména na přednášce z marxismu 😀 ), byli jsme trampská osada a nerozlučná parta, pořádali jsme si samozřejmě i vánoční besídky. Na těch besídkách se jedlo též cukroví, které každý přinesl z domu.

              A jeden můj kamarád, popatřiv na tyčinky z mletých fíků a datlí, ochutnal je, a se zalíbením pronesl: „Právě jsem sežral hovno z Šalamouna.“ – Tomu cukroví pak už nikdy nikdo jinak neřekl.

              1. Já mám taky na mysli onen čas od okamžiku našeho narození. Ale zároveň také čas od okamžiku „narození“ planety, soustavy, galaxie, vesmíru atd. Protože „jak dole, tak nahoře“ musíme brát velmi doslovně, to není jen nějaký planý esoterický tlach. Pro každý časný jev platí stejné zákony času.

                A otázka „co je to zrození“ souvisí myslím dost s otázkou PROČ Tao působí. Nevím, proč má absolutní věčný celek potřebu rodit relativní časné bobečky a jestli do toho mají bobečky co mluvit…

                Za mého mládí se prodávalo rostlinné projímadlo, na jehož jméno si nemohu vzpomenout, které bylo v zásadě taková kostka z mletých fíků, takže nějakou volnou souvislost s Šalomounovým hovínkem ty mleté fíky mají…

                1. Kdyby Vás mé psaní nudilo, klidně ho přeskočte a pošlete mne do háje; pochopím to. Ale kdyby ne, tedy:

                  Jak dole, tak nahoře (Hermes Trismegistos, mj. údajně zakladatel západního pojetí astrologie), to je pravda. Je to velmi obecná teze, nejspíš univerzálně platná; ale hledáme-li její praktické projevy, musíme si počínat obezřetně, abychom udrželi její smysl. To nemusí být vždy jednoduché. – Obecně se uznává, že jedním z projevů Trismegistovy teze jsou např. fraktály. Nebudu zabíhat do detailů – jde o to, že příroda má sklon některé tvary vnořeně opakovat: třeba list/plod určitého stromu vypadá podobně jako jeho koruna. V písku na pláži i v uspořádání velehor nalezneme tytéž vzory, a tak podobně. Kdo ale ví, že lidské tělo je uspořádáno podle týchž zákonitostí, i když se projevují úplně jinak? Například pánev, pletenec ramenní a lebka se spodní čelistí jsou stále tentýž konstrukční vzor, a když to nerespektujeme, přivodíme si zdravotní potíže. Ano: jak dole, tak nahoře.

                  Proč Tao působí… je to samozřejmě jen můj osobní názor, mohu se mýlit. Ale domnívám se, že otázka vede špatným směrem.

                  Ptáme-li se na důvod, „smysl“ působení Taa, zaujímáme a priori antropocentrický pohled. Ale svět není antropocentrický (srv. Tao Te Ťing, odst.5: „Nebe a země neznají slitování: tvorové jsou jim jen slaměnými obětními zvířaty…., a dále). Smysl jako účel, důvod, to je náš, člověčí konstrukt. Tao (dao, cesta, 道) je (kromě jiných významů – cesta ve významu trasa, ale i mravnost,…) je způsob, kterým se věci dějí. Prostě se „tak“ dějí, to je vše. Podobně – např. neptáme se, jaký je smysl toho, že tělesa padají shora dolů,…

                  U stejné odpovědi skončíme, bude-li naše „proč“ hledat něco jako „mechanismus“ působení Taa. Odpověď také může znít – protože nemůže jinak (srv.DDJ, odst.30: „…Plní svůj účel, ale jen proto, že nemůže jinak….“)

                  Trochu zjednoduším: „západní“ člověk má sklon (snad vlivem křesťansko-židovského náboženského učení, které zásadně formovalo celou západní kulturu) vše, co ho přesahuje, nějak personifikovat (není to odsudek). Proto má sklon tak trochu personifikovat i transcendentno, přicházející z Východu, a tudíž hledat u něj i něco jako motivace. To je ale (dost hluboké) nedorozumění. Tao je neosobní, nic jako motivaci nemá, a jako „způsob, kterým se věci dějí“, zcela přirozeně stojí jako počátek i míra všeho.

                  Nevím, jestli jsem Vás trochu nenudil/neotrávil 🙂

              2. Fakt mě to baví.

                A pokud někde polemizuji, tak ne že si myslím, že moje pravda je ta jediná pravá.

                Ano, ptám se po smyslu působení. Myslím, že transcendentno je jen jedno – tedy ne „východní“ či „západní“ Ale určitě máte na mysli východní či západní pojetí transcendentna. A pojetí toho kterého kulturního okruhu vypovídá daleko spíše o vlastnostech dané kultury než o skutečné povaze transcendentna. To spíš Východ je neosobní, než to, co nazýva Tao/em. A Západ personifikuje, protože to je povaha Západu.

                Náš SW chápe svět apriori v dualitách, ale to je špatně. Nic není buď/anebo, vše je jak/tak i.

                Já si transcendento představuji jako množinu, jejíž my jsme podmnožinou. Vše stvořené je částí transcendentna „v exilu“. Transcendento nás stvořilo „ke svému obrazu“ – rozuměj – aby se v nás ob-razilo, aby se v nás vidělo, poznalo. Jeho obraz/pečeť v sobě máme někde hluboko ukrytou. A vzhledem k „jak nahoře, tak dole“ je můžeme legitimně „personifikovat“ – můžeme usuzovat, že my sami jsme jakýmsi Jeho fraktálem, a podle své povahy usuzovat na Jeho povahu (v rámci našich velmi omezených možností). Už to, že je v nás ta otázka po smyslu tak inherentní, že každé malé dítě se prvně ptá „a proč“, je důkazem, že vše nějaký smysl má – jinak bychom se po něm neptali. To otázka po smyslu vedla ke vzniku náboženství, ne naopak.

                Neosobní Východ myslím ustrnul v určité fázi vývoje lidského ducha a duše, Západ – se vší svou hrůzou – je v tomto směru vývojově dál.

                Ale hlavně – každému podle jeho víry, a mně se nechce žít jako slaměnému obětnímu zvířeti pod neosobním Taem. Kdyby se mi chtělo, tak mě karma vyplivne na Východě.

                Každopádně, z povahy věci se tady dál než k subjektivním osobním názorům nemůžeme dostat. 🙂

                1. PS

                  Uvědomuju si, ža ta diskuze je z mé strany trochu zmatečná. Ptala jsem se, jak působí Tao, a to jste mi přesně vysvětlil v rámci příslušné doktríny.
                  Měla jsem se od začátku ptát, jak působí transcendento, což byl smysl mé otázky. Tak se ještě dodatečně omlouvám.

                2. S řadou věcí, co píšete, souzním. Ale ze své pozice – samozřejmě velmi, velmi subjektivní – mám pocit, že na Západě je koncept „Tao“ chápán něco jako „nejvyšší božstvo“. A tak to (myslím) zcela určitě není. Tao není božstvo, Bůh, Stvořitel – to jsou (aspoň já tomu tak rozumím) aktivní činitelé, výsledkem jejichž působení je všechno, co je.

                  Tao není NAD TÍM. Je za tím, je pod tím, je v to, je všude. Je způsobem, podstatou toho, jak – dejme tomu – Bůh tvoří svět, jak tesař staví dům, jak na zahradě roste tráva. Je způsobem, jak se věci dějí, ať jsou jakékoli, není ničím víc – a právě proto je vším. – Asi by to chtělo příklad, že: tak třeba předpokladem existence každého tělesa automaticky je prázdnota, která je jím vyplněna.

                  Tak chápu Tao já.

                3. Ano, nakonec mi došlo, že jsem se ptala špatně.

                  Ale pokud je Tao tou neprojevenou podstatou – jak s tím souvisí ta projevená netečnost nebe a země, ten hrůzný obraz obětních slaměných panáků?

                  Dům, tráva, vesmír atd. jsou věci plné harmonie a smyslu, jak by je stvořitel mohl stvořit „pomocí“ netečné prázdnoty?

                  Možná jsem někde nešikovně použila pojem „nad“, ale taky transcendento chápu jako všeprostupující ideu. Lidská řeč není postavena na to, aby to mohla vyjádřit bez těch zavádějících místních a časových pojmů.

                  A prosím, už se nebudeme omlouvat za subjektivitu svých názorů – to je dané. A trocha mírné arogance taky nevadí, sama nemohu hodit kamenem 🙂

            2. Já jsem jednou četla, že znázornění vnímání času v různých věkových obdobích si můžeme představit kolmo stojící kolík, na kterém je nahoře přivázán provázek. Jedno otočení kolem dokola je jeden rok. Začíná se v dětství, a pak v mládí, kdy se čas nekonečně vleče. Provázek se každou otočkou postupně navíjí na kolík, zkracuje se, a na stáří už máme jen kraťoučký kousek, který se otočí dokola, ani nestačíme mrknout. 🙂

              1. Jo, to je hezké přirovnání.

                Podobně se mi líbí znázornění toho, že čas vlastně neexistuje, že se vše děje „najednou“, jako pohled na řeku shora, kdy vidíte plynoucí řeku vcelku. My ale stojíme v určitém bodě na břehu a .. hergot, to se blbě vysvětluje. 🙂

    1. Jasně.

      Když ve svých odpovědích mluvím jen o sobě, neznamená to, že mě nebaví ty Vaše. Je zábavné i poučné vyměňovat a srovnávat si zkušenosti, zvláště s někým, kdo uvažuje kompatibilně 🙂

      A máte pravdu, že čím je člověk mladší, tím je čas „delší“ a pár let může znamenat rozdíl generace.

      Mimochodem, je to jedno z mých oblíbených zamyšlení – to „zkracování“ času během života. Osobně jsem dospěla k názoru, že to není jen zdání, ale že to je dáno tím, že do světa relativity/času vstupujeme z „bezčasí/věčnosti“, a jak se od té věčnosti vzdalujeme, tak se čas tak nějak zkracuje.

      1. Zkracování má jednoduchý důvod, domnívám se. Člověk poměřuje časové intervaly délkou svého života, protože to je ve skutečnosti jediné (i když subjektivní) měřítko, které reálně prožíváme. Když jsou mně 2 roky, 1 rok je pro mne půl života, šíleně dlouhá doba. Když je mně 60 let, 1 rok má se k délce mého života stejně jako 1 minuta k 1 hodině. Co je 1 minuta proti hodině?

        Věčnosti bych se proto nebál – čas se směrem do věčnosti stále zrychluje. Ovšem cena není malá, stanete se trosečníkem bez šance na vysvobození.

        1. Já zas někde četla,že je to rychlostí metabolismu,ten udává tón vnitřním hodinám, malé děti mají rychlejší metabolismus děti tak v daném časovém úseku prožijí více projevů životních funkcí (tepů a dechů) než dospělí. Z toho důvodu není od věci jejich pocit, že už muselo uběhnout více času, než skutečně uplynulo.

          1. Tím tempem životních fcí si nejsem jist. V době mé vrcholné sportovní kariéry (plavání) jsem měl v klidu 35 tepů za minutu, dneska mám téměř dvojnásob. – Ledaže by to bylo množstvím jídla: tehdy jsem jedl jednou denně (od rána do večera a vážil jsem cca 65 kg), dneska mám o 10kg víc a skoro nejím. Vlastně bych klidně mohl říct, že držím půst, a to dokonce 3x denně, někdy i častěji!

            Jedna moje známá říká, že půst drží trvale, jen ho vždycky během jídla přeruší.

  2. Ráno mi volala dcera a vážně se se mnou loučila – Rusové přeci zešíleli a chtějí zlikvidovat jadernou elektrárnu.

    Neměl by někdo zakročit proti šíření poplašných zpráv?

    1. Zpochybníme poplašné zprávy alespoň v tomto malém formátu:
      https://www.aktualnikonflikty.cz/viewtopic.php?f=14&p=243975&sid=2528d37810540db8eaa0ade3778f901a#p243939

      Ministerstvo obrany Ruska informovalo o provokaci Kyjeva v jaderné elektrárně Záporoží

      Ukrajinští nacionalisté se v noci na 4. března pokusili o monstrózní provokaci v Záporožské jaderné elektrárně, uvedl mluvčí ruského ministerstva obrany generálmajor Igor Konašenkov.

      „Při hlídkování v chráněné oblasti přiléhající k Záporožské jaderné elektrárně byla mobilní hlídka Rosgvardie napadena ukrajinskou diverzní skupinou. S cílem vyprovokovat odvetnou palbu na budovu byla na vojáky Rosgvardie zahájena palba z ručních zbraní z oken v několika paterech výcvikového komplexu, který se nachází mimo elektrárnu,“ uvedl.

      Opětovná palba ruské hlídky potlačila palebná stanoviště ukrajinských diverzantů v budově výcvikového komplexu. Při odchodu z budovy ji ukrajinští diverzanti zapálili.

      Hasiči, kteří dorazili na místo, požár uhasili. V době provokace se ve výcvikové budově nenacházel žádný zaměstnanec elektrárny.

      V současné době pracuje Záporožská jaderná elektrárna v normálním režimu a radioaktivní pozadí v okolí elektrárny je v normě. Konašenkov dodal, že prohlášení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského o údajném ohrožení jaderné elektrárny a jeho jednání s Washingtonem a Londýnem nenechávají nikoho na pochybách, že provokace v jaderném zařízení měla za cíl obvinit Rusko z vytvoření ohniska radioaktivního zamoření.
      —ooo—
      https://www.aktualnikonflikty.cz/viewtopic.php?f=14&p=243975&sid=2528d37810540db8eaa0ade3778f901a#p243952

      To hlavní z nového briefingu Ministerstva obrany Ruské federace:

      – Radioaktivní pozadí v oblasti JE Záporoží je normální.

      – Celkem zasáhly ruské ozbrojené síly během vojenské operace na Ukrajině 1812 vojenských cílů.

      – V noci na 4. března se Kyjev pokusil o provokaci na území sousedícím se Záporožskou JE.

      – Kyjevský režim se snaží obvinit Rusko z vytvoření ohniska radioaktivní kontaminace.

      – Zelenský ztratil kontrolu nad operacemi ukrajinských diverzních skupin za účasti zahraničních žoldáků.
      —ooo—

      Dceru zkuste uklidnit a vzkažte jí, ať zváží, nakolik lze věřit informacím od lidí, kteří nám do dnešního dne lhali (a přitom se na zřejmě uměle živené koronakrizi báječně napakovali). Jestli je ochotna číst i jiné než oficiální informace, ať se dívá sem:
      https://www.aktualnikonflikty.cz/

      1. To mě na tom všem vlastně ničí nejvíc – dcery jsem vychovala já, nejsou hloupé, a přitom jsou už od covidu absolutně hluché k jakýmkoli mým argumentům. Věří jen mejnstrýmu a upřímně nenávidí šílence Putina, který se chystá zničit svět a momentálně žere děti na Ukrajině.

        Je to generace, která není připravena na jakékoli ohrožení svého pohodlného konzumního zahnívání, a ve svém strachu z toho se chopí první propagandou předhozené udičky. Argumenty ohrožující jejich jednoduché vidění světa je tak maximálně rozzuří. Však to vidíme všude kolem sebe na primitivním antirusismu.

        1. Já vím. Pozoruju doma něco podobného; jen s tím rozdílem, že věkový rozptyl mých dětí je cca 20 let. – Nemají to lehké, ty starší; nezlobím se na ně. Je těžké odolávat masírce sociální bubliny. Kudy chodím, slyším: Zimu nám sem poslal Putin, čurák jeden (dnes, prodavač v obchodě). Putin je šílenec, psychopat, maniak – vykastrovat a zabít, nic jiného nepomůže (před pár dny, vysokoškoláci cca 40-50 let).

          Já jsem v pohodě, alespoň relativní. Už asi 10 let se cítím být trosečníkem na pustém ostrově, zvykl jsem si. Ale co oni?

          Mně je čtyřiašedesát, za tu dobu jsem si musel své představy o světě a životě x-krát přerovnat, zvykl jsem si; i teď přerovnávám, ale už v tom mám jakýsi cvik. Oni to mají vlastně poprvé.

          1. Mně je sedmdesát, takže jsem také generace, která si užila nevídaně neslýchaně dlouhé přestávky mezi válkami (alespoň tedy těmi, které by se nás dotkly bezprostředně) na maximum. Navíc v době, která po válce hýřila optimismem a vírou v nádhernou budoucnost – což – byť i to byla iluze – hodně pomáhalo formovat zásadní náhled na svět a charakter pozitivním směrem. Takže i když jsme se zklamali v tom, koho/co jsme nenáviděli a komu/čemu jsme věřili, zůstala nám jakási základní víra v to, co je správné, spravedlivé a pravdivé. Dcery nemohou pochopit, jak jsem mohla za socíku odmítat vstup do SSM po 68 a podepisovat Několik vět, když teď odmítám mejnstrýmový pohled na současné dění. A nejde jim to vysvětlit, dokud si nezažijí své vlastní zklamání.

            Ale je to i o tom, že nás, trosečníků, je na tomto světě setrvale, v průběhu času, vždy jen pár procent – tak, jako všichni školou povinní nejsou najednou maturanty.

            1. Posloucháte Žalmana? Já od mládí. Žalman je jeden ze skutečných mágů dneška. Dvakrát po sobě jsem byl svědkem (a se mnou celý Lochotín), jak svým magickým hlasem a zpěvem přičaroval déšť. Potřetí, přes naléhání publika, tu píseň-zaklínadlo zpívat odmítl 🙂

              Tohle je taky Žalman, ale z jiného soudku:
              https://www.youtube.com/watch?v=ZjUFvfEHsy4

              Jak to mohl vědět? Už tehdy! Mně to dochází teprve teď.

              1. Žalman mě nějak minul – možná i proto, že jsem si nemohla dovolit (kvůli dětem) pěstovat si veltšmerc/chandru, jinak bych se z toho musela zbláznit.

                Ale jestli Vám to dochází teď, já jsem měla předtuchy už v 89. Byla jsem dost blízko dění, a to, co jsem do té doby pochopila o lidech, mi nedovolilo žádný přílišný optimismus.

                A pak, já byla spíše „rockerka“, a z písničkářů jsem poslouchala spíše ty ostravské 🙂

                1. Vy máte výhodu, že jste o 6 let chytřejší. Mě rock nikdy moc nebral, v tomto bodě se asi míjíme 🙂 Z ostravských písničkářů mám nejradši Darmoděje, kterému Poláci zrušili koncert, protože má Puškinovu cenu…

                  V ’89 jsem měl bízko k Divadlu Na provázku, shodou okolností jsem tam pár let předtím účinkoval jako součást komparsu. V listopadu 89 jsme v práci tiskli letáky, šéf dělal, že to nevidí, nosili jsme je na Provázek a domlouvali výlep. – Od té doby se Provázek (asi) dost posunul, v „mé“ éře by si nikdo ty hnusárny s Ježíšem a čs. vlajkou… chtěl jsem napsat – nedovolil, ale ne, to není přesné. Tehdy by to na Provázku jednoznačně zavrhli, nikoho by to ani nenapadlo.

                  Časy se mění.

              2. Už zase se Vám nedá odpovídat – tlačítko 🙂

                S Jarkem a ostatními ostravskými bardy, plus s Plíhalem, jsem se – i díky zaměstnání – znala osobně. Nohavica je (slovanský) muzikant od pánaboha se vším všudy, navíc vzdělaný a sečtělý. Přecitlivělost umělecké duše s sebou samozřejmě nese určitá úskalí, ale mám ho prostě ráda.

                Rock byl pro mou generaci ještě víc politický protest a svého druhu náboženství než jen věc hudebních preferencí. A po hudební stránce mě vlastně ještě víc bral blues nebo RnB. Je nás hodně z mé generace, pro které znamenají některé kapely a skladby posvátnou součást našeho života 🙂

                1. Tlačítko: v komentářích je nastaveno momentálně 8 úrovní vnoření – pak se musí začít někde jinde odznova.

                  Vy jste – vzhledem k době, o níž se bavíme – prostě jiná generace. Když mně bylo 20, Vám bylo 26, to je (vzhledem ke mně) rozdíl o více než 1/4 života. To je hodně.
                  Dneska ten rozdíl (vzhledem ke mně) činí méně než 1/10. To je skoro nic. Až mně bude 108 a Vám 114, budou z nás vrstevníci.

                  Na případný další rozhovor založím na konci nové vlákno 🙂

      2. Drobný dodatek.

        Když se podíváte na Windy, směr větru SZ, tak pochopíte, že si neza****u vlastní území.

        1. Josefe, tady klidně můžete. Za vulgární výrazy se tady a priori nemaže. Zakladatel – ať mu dá Tao tisíc let života, jestli ho to bude tak dlouho bavit – je toho názoru, že sprostota spočívá v něčem jiném než v použití vulgárního výrazu. Jak jste jistě nazřel u Vidláka, lze být sprostý jak kanál a přitom užívat těch nejvybranějších slov.

          Za sprostotu v těchto intencích se tady samozřejmě mazat bude, dojde-li k ní (zatím se nestalo). Ale myslím, že to není váš případ.

          A jinak – samozřejmě ano, Windy. A Drábová, není blbá ==> podle principu vyloučeného třetího musí být navedená.

    1. Není to ve 21. století šílené?
      ČT24
      Ukrajinci poznají ruské diverzanty podle chleba. Trik jménem šibolet funguje už od biblických dob.
      Je to ve skutečnosti dost jednoduchý trik. Ukrajinci nutí říkat podezřelé osoby jedno konkrétní slovo, a tím je „paljanica“. Tento výraz označuje na Ukrajině kulatý chléb vyráběný typicky z pšeničné mouky. Mívá křupavou kůrku, která může být někdy i lehce připálená, od toho také jeho jméno.
      Důležité je, že cizinci pojmenování vyslovují poněkud odlišně než lidé, pro které je ukrajinština rodným jazykem. Rusové vyslovují lehce odlišně písmeno „i“ a také „c“ –⁠ a Ukrajinec dokáže tento rozdíl velmi snadno rozpoznat. Existuje řada věrohodných a ověřených důkazů z bojiště, že ukrajinští vojáci k identifikaci těch ruských nasazují právě pojmenování chleba.

      Přitom jde o mnohonárodnostní stát, každá národnost může mít jinou výslovnost.
      Chaos, nad chaos,

      1. Nevím jak často a jakým způsobem se to archivuje. Nejbližší další zaarchivovaná stránka je už jenom ta o ukončení Kydů…

  3. Vážení, pokud byste si chtěli přečíst starší Vidlákovy články, našla jsem je na adrese svobodný svět cz

    1. Klid, to je jen začátek. Další level přijde: moroženoe imeni Stěpana Banděry.
      Teprv pak bude mít tu správnou chuť.

      Ježíšmarjá, čeho jsme se to dožili.

  4. Jak chcete uprchlíci, i zde vám do toho budu házet vidle. Nejen mizerné trojky, ale i rycí, aby to pořádně zabralo.

      1. Diskuse je monitorována.

        Alef Nula takto naznačuje, že kdokoli poruší zatím blíže nespecifikovaná pravidla kultivované diskuse, bude umlácen monitorem.
        (doplnil Zakladatel)

  5. Teď to nejsou komunisti
    teď si říkaj demokrati
    Vítek Čistič všechno čistí
    dle vyhlášky práva krátí.

    Se svobodou projevu
    můžeš jít tak do prdele
    krásně pěj o Kyjevu
    v Berlíně máš chovatele.

  6. Informace z ukrajinského štábu:
    – sestřeleno dalších 5 letadel (celkový počet je přes 30, žádná videa ani fotografie)
    – jedna rozstřílená kolona tanku a BVP
    – nenechte si sebrat ukrajinskou vlajku, Rusové na tancích mají ukořistěné ukrajinské vlajky
    Informace z ruského štábu:
    – blížíme se k Nikolajevu
    – Mariupol obklíčen + vyjmenování osvobozených obcí v DNR a LNR
    – největší atomová elektrárna na Ukrajině je obsazena ruským výsadkem, normálně funguje
    – z Kyjeva je otevřen humanitární koridor – silnice na Žitomir

  7. Děkuji za přístřeší, pane domácí, začínám zde vidět známá jména a těší mě, že mám kam chodit číst. Zdravím zdejší uprchlíky!

    1. No uprchlíky ani ne, spíš vyhnance z ráje, ale zkušené a chápající. A pomalu si ten nový ráj budující. S díky panu domácímu, že nám to dovolí. Akorát ti anonymové děsí, aby to nedopadlo jak v předchozím

  8. Inu, až do posledního Ukrajince!
    https://www.novinky.cz/domaci/clanek/tiskova-konference-krizoveho-stabu-k-situaci-na-ukrajine-40388686
    A já myslel, že jsme ve válce. Nebo snad nejsme? A jestli nejsme, na základě čeho vypínáme weby? A vlastně nejsmeli, nešíří pan Fiala a spol poplašnou správu, tvrdí-li, že jsme? Začínám být z té naší postfaktické současnosti nějaký zmatený.

    A už se těším na květnové pásmo tklivých příběhů o ošklivé kolektivní vině na našich nebohých krajanech v roce 1945 spáchané našimi xenofobními, rasistickými a sovětským narativem zatíženými předky. Po šestileté okupaci, 120 000-270 000 mrtvých šlo samozřejmě o zcela nepochopitelné selhání naší tehdejší společnosti. To dnes vládne dělná, trpělivá, k názorům a argumentům tolerantní humánní a svobodomyslná atmosféra plná rozvahy mezi lidem, dělníky pera, práva i politiky. A to na nás samotné ještě Rusové ani nezaútočili a uznáme-li historku o Vrběticích a Myškinovi s Čepigou, zastavili jsme se na čísle 2… Aniž bch jejich životy hodlal zlehčovat…

      1. Což nikde nezpochybňuji. Jen píši o nás a o našem pojetí kolektivní viny. Které je stejně výběrové, jako všechno. Ano, ani v tom 1941 Ukrajina Německu válku nevyhlásila, a přesto byla Německem také – A NEJENOM ONA – napadena. Přesto dnes mnozí dnešní hrdinové neváhají odsuzovat naše dědy.

        Ale jinak je super, jak nám nyní všem na těch pohrdaných „úkáčkách“ záleží. Jak najednou přestali být levnou pracovní silou s diplomy na naše stavby, montoven a hlídání dětí a uklízení. Možná že řekneme ukrajinským doktorům a sestrám, aby se vrátili domů (po válce) a rozvíjeli svou vlast a pomáhali svým lidem, právě proto, že je potřebuje jejich vlast. My už to bez nich nějak doklepem…
        Možná jim kromě vyzbrojování občas i pomůžeme… Nevysávat elitu a pracovité lidi by byl dobrý začátek. A třeba se těch Clintonovců, G.W.Bushe i Albraightové v tom Haagu hned vedle Putina s Lavrovem opravdu dočkáme. A třeba se staneme stejně citlivými i na ty naše bomby mající tak nějak „povahu humanitární“ a vyloučíme oprávněně ze středu lidstva každého, kdo nevyprovokovaně zaútočí na kohokoliv.
        Zatím se nám to totiž příliš nedařilo.

  9. omlouvám se, ono se to zkopírovalo pod „Kulovej blesk“, ale chtěl jsem to dát sem, takže znovu:

    Tedy né, že bych tomu Fulbrightovo stipendiu toho mladýho nadějnýho Farskýho nějak výrazně rozuměl, třeba zrovna tomu uplatňování zkušeností s americkou federalizaci v EU , nebo tý další hovězině s tou ještě neexistující evropskou armádou, jako prej k čemu by mohla jako bejt dobrá a co by asi tak měla bránit.

    Já si třeba myslím, že zrovna teďka Farskej trestuhodně marní čas v Oregonu, když by měl seděl doma na prdeli a usilovně zkoumat třeba Černochovou s Fialou, nebo i kámoše Rakušana jak to dělaj, mohl by zkoumat i svobodu slova od nejvyššího prokurátory Stříže, nebo obdivuhodný převekslování Zemana, kterak se například dá bojovat od Kábulu ke Kyjevu za Prahu. Sám by Farskej přijít na to, co blbíš, že tohle ho zkrátka nějaký béčkový oregonský profesoři ze CIA nemohou nikdy naučit!

  10. krajina po bitvě
    obklíčena lidskými minovými poli
    možná tiše odpočívá, či spí
    ale koroze pracuje,
    po minách, stejně jako po lidech
    v krajině jednou ani stopa nebude

  11. Dnes jsem si šel pro oběd do jídelny a potkal našeho souseda z Ukrajiny. Slovo dalo slovo a došli jsme na Putina, soused řekl, že se chová jako car. Říkám mu, že přeci žili s Rusama v jednom státě, že je škoda, že Němci se spojují a Slovani rozdělují. Říkal jsem, že každá válka je špatná – Irák, Libye atd. Soused mi zase popisoval, že byl na hranicích pro příbuzné – ženy a děti, a že je úžasné, jak jsme solidární. Řekl jsem mu, že je máme rádi. V duchu jsem si řekl, že bych to řekl i ruskému sousedovi, kdybych nějakého takového měl. Je to pěkně zamotaný …

    1. No co mi vrtá hlavou, když to je/bylo na té ukrajině tak báječné, proč už tak dlouho a hodně domácích žije/žilo tak nepohodlně a jezdí/jezdilo na úkor rodin a pod. pracovat na západ, a třeba i k nám, přestože tady mají míň než jinde.

      1. Bída a bordel, a to píšu jen o Zakarpatí. Mám odtud přátele, kdysi u mě dělali jako dělníci, pak si našli práci jinde, ale v kontaktu jsme byli ještě dlouho poté. Po čase samozřejmě kontakty vyšuměly, teď nevím, kde jsou a jak se jim vede.

        Jednomu z nich jsem navrhoval a kreslil RD. Vozil odtud (autobusem!!!) i okna do té stavby, a nejen okna. Skoro všechno, kromě hrubého stavebního materiálu: stavební kování, sanitu, dlažby a obklady…

        O pár let později jedna „z bezpočtu mých přítelkyň“ podnikla s partou přátel výlet, rovněž na Zakarpatskou Ukrajinu. Krásné hory, nádherné a prázdné. Říkala, že blízkost vesnice spolehlivě signalizoval výskyt hromad odpadu (plasty, šrot, suť) v lese. Lidi moc fajn, ale – bordel a bída.

        Tím bordelem, jak jistě rozumíte, není myšlen jen fyzický nepořádek v lesích a kolem cest. My jsme pro ně „Západ“, tak, jak pro nás bylo (A), (D), (F), (GB).

    1. Dnes se začaly objevovat na ruských webech informace, že důvodem k zahájení invaze na Ukrajinu byla informace, že Ukrajina zaútočí na Donbas. Podle jedněch Rusko předešlo Ukrajinu o pár hodin, podle druhých o den-dva. Z mého pohledu o tom svědčí:
      – situace na frontě, na Donbase se teprve po pár dnech bojů linie dotyku posunula o pár kilometrů, mezitím na ostatních úsecích o desítky či stovky.
      – výrok ukrajinské strany, že opět přichází pomoc ze západu a to ve větším rozsahu než byla (4-8 nákladních letadel plných zbraní)

  12. Díky za místo, kde se dá ještě mluvit.

    Informace o možném jednání Ukrajina versus Rusko.
    Schůzka mezi mezi ukrajinskou a ruskou vládou o přerušení bojů by měla proběhnout dnes na hranici mezi Ukrajinou a Běloruskem přímo na technickém hraničním přechodu Aleksandrovka (zřejmě ve 12 hodin).
    více na Fb
    https://www.facebook.com/marie.divisova.731

    Bohužel ze strany Ukrajiny nevypadá vůle k jednání dobře, více na
    https://rusvesna.su/news/1646029423

    1. Pro Ivet:

      Vaše komentáře čekaly na schválení, protože obsahovaly několik odkazů. Mnoho odkazů, to je příznak spamu, proto Vás antispamový filtr zadržel. Vaše komentáře jsem schválil, nyní by mělo být už vše v pořádku.

      Omlouvám se za nepohodlí, které Vám to způsobilo.

      1. Díky za upozornění.
        Došlo mi to až pak, že je to těmi odkazy.
        Člověk toho má plnou hlavu.
        Doufejme, že se situace v rámci možností uklidní.

    1. Jenže k čemu to asi může vést, když už dopředu jeden z ukrajinské strany prohlásí, že to bude buď po jejich, nebo běžte do pr….
      Tak co fčil ???

      1. to bude jak v Korei. dneska se (snad) dohodnou, ze jeste nejsou jasne vychozi pozice k jednani a z e se priste sejdou v Istambulu.

    2. Požadavky před začátkem schůzky:
      Rusko – demilitarizace, denacifikace, uznání Krymu.
      Ukrajina – okamžitý odchod ruské armády z Ukrajiny a Krymu.
      Schůzka proběhla, dvě kola, pak se delegace rozjely, nevydaly žádné komuniké po ukončení schůzky.
      Video je k dispozici na běloruských kanálech.
      Pak Gosdep(úřad vlády Ukrajiny) vydal oficiální prohlášení, že nejdříve musí konzultovat výsledky schůzky s USA.

  13. Zdravím vás pánové. Byl to velmi smutný zážitek, najít tu hnusnou hlášku místo Vidláka. Vrátilo mě to do roku 68, kdy mi v srpnu bylo čerstvě 13 let a kdy mi maminka ráno ještě v posteli řekla, že nás Rusové obsadili. Nechápu, jaké city to probudilo v té malé osůbce, brečel jsem smutkem, ponížením a bezmocí … Našel jsem tápavým hledáním toto útočiště a jsem rád, že tu jsou tři moji blízcí. Pánové držte se, život je zajímavý, někdy i krásný. Přes to teď trochu potemnělo. Václav

  14. Stařec a vnučka aneb VŽDYŤ ONI ANI NEMAJ MNOHDY SVÝ DĚTI!

    To bylo tak, můj syn se snachou jsou skřivani, tak holt choděj spát se slepicema. A tak k tomu jejich životnímu stylu se snažili přivést i mojí tehdy roční vnučku, která, jak jinak, je samozřejmě po dědovi a ten je ukázkovou sovou. Prostě jim tu jejich snahu bořila večer co večer, protože ona spát přece nebude.

    Střih.

    Dneska prej Putin uvedl jaderný zbraně do zvláštního režimu!

    … a tak jsem si vzpomněl na tuhle každovečerní atmosféru v bytě nade mnou, kdy moje vnučka stojí v postýlce a lomcuje ohrádkou svý postýlky, řve samozřejmě jak tur, protože ona je po dědovi a na to jejich přiblblý skřivanství se jim může akorát tak z vysoka … ona prostě spát nebude a nepůjde. Vždycky to ale ti mladý rodiče nějak udělali, že si nakonec dala říci. Pak mír a klid zavládl v jejím pokojíku.

    Jenže se stalo, co stát se muselo! Mladý rodiče se rozhodli, že začnou vnučku (roční !!!) konečně VYCHOVÁVAT (=cepovat) a že ji prostě už nebudou ustupovat a začali NEuznávat, NEtolerovat, přikazovat. Kdyby holčička nebyla jejich, tak i ten výsměšnej prostředníček by jí snad ukázali!!!

    Střih.

    Kurva, vážení, co mi to jen připomíná … Evropu poslední doby a taky Putina, kterej taky asi nechtěl chodit brzy spát jak si ostatní přáli, tak mu začali přikazovat a zakazovat. Večer co večer stál v postýlce a marně lomcoval ohrádkou svý postýlky a dožadoval se možná opravdu JEN plyšáka, jenže odpovědí mu byl jen vztyčenej prostředníček … a kdyby se to mohlo … i pohlavku by se snad dočkal.

    Střih.

    A tak se stalo, že ten dětskej pokojík už nebyl oázou klidu a pohody, nýbrž prostorem plným večerního napětí a špatný energie. Vnučka už si po koupání NEmohla ještě pohrát s plyšákama, máma před spinkáním stále častěji zapomínala na chlácholivý broukání a hlazení! Naopak přibývaly příkazy, zákazy, sankce, přehlížela se přání a na tužby malýho človíčka se zapomínalo! Výsledkem toho novýho vychovávání byla každej večer v postýlce řvoucí vnučka, která s námahou škytala a lapala po dechu a její srdíčko splašeně bušilo v rozpáleným tělíčku. A děda s babičkou o poschodí níž s nervama na dranc!

    Střih.

    Já vám řeknu, Fialo a Černochová, jak se to má dělat a jak to děda blbíš taky udělal. Přestože ve válce nikdy nebyl, tak dávno z knih a vyprávění ví, že když mluvěj zbraně, tak už je na všechno příliš pozdě, neb všechno je v háji a žádný spravedlnosti se už NIKDO nedovolá i kdybys, ty nejvyšší prokurátore, navrhoval tresty absolutní!

    Střih.

    Zkušenej rodič to udělá tak, že do pokojíku vnučky vtrhne nasranej děda a tváří se na ty novou výchovou posedlý mladý rodiče jak tisíc ďáblů, kdy ani jeho syn nepochybuje, že by byl při pouhý námitce zašlápnut jak červ! Nakloní se nad postýlkou vnučky a velice opatrně do svý náruče uchopí až téměř do běla žhnoucí a po dechu lapající tělíčko, v kterým splašeně buší srdíčko jako ten největší zvon na světě. Ten uzlíček neštěstí přivine k sobě, protože je to je to nejdražší co má, protože nic jinýho a lepšího na světě nemůže bejt a najednou ten nemotora se sám slyší, jak svý vnučce brouká svý konejšivý …. „šššš, já vím, všichni ti ubližujou“ a za dalšího …“šššš“ si ten poklad odnáší z dosahu těch mladejch vrahounů a …. a hned za dveřma mu ten poklad bere babička, která už dávno z toho má nervy v kýblu a je jasný, že už ji má a nikomu ji nedá, protože … „šššš, já vím, voni ti ubližujou a … a jen ona moc dobře ví, že to bušení srdíčka se zas tak moc neliší od červenejch tlačítek tý současný zkázy.

    A pak už jen cítí, co tolikrát, když vine vnučku ke svýmu tělu a ona se k ní tulí, protože jen u babičky má to svý jistý. A najednou jako mávnutím kouzelnýho proutku se ospale zívá a slzama ještě zalitý očička se pomalu zavírají, srdíčko se zklidnilo a najednou je všude klid a mír!

    Střih.

    Vážení a tak mě napadlo, jestli ten Putin taky nepotřeboval JENOM toho svýho plyšáka a občas pohoupat na klíně?
    Jenže vykládejte to těm, co ani děti nemaj a jsou do obyčejnýho lidství odtržený a chladný jak psí čumáci!
    Zapomněli jsme na děti, a tak si říkám, jestli to není největší naše prokletí a provinění!

        1. Klíďo-píďo, libo-li, Alefe, neb si umím představit, jak asi musí bejt člověku, když trpí.

          I když si myslím, že byste asi musel bejt hodně zvláštní člověk, kdybyste to moje četl a chtěl dokonce opravovat chyby, kterým taktně říkáte překlepy. Já ty svý blbiny píšu pouze pro sebe v přestávkách mezi svým čáráním, kdy si potřebuju vypnout mozek. To mý psaní způsobem = jak to stojí a leží, bez ladu a skladu … totiž nemá žádnej řád, natož myšlenku, jak jste si asi už ráčil všimnout = prostě ani hovno , jak se taky říká u nás v kamenitejch horách. Ale jinak máte pravdu, pokud se stane, že moje unavený oči vůbec ještě dohlídnou na sklo a já si po sobě něco přečtu, tak se, přesně jako Vy, nestačím divit, co všechno je člověk člověku schopnej udělat! Jenže pak se podívám kolem sebe (nikdy však na ČT!!!), přečtu si něco od jinejch a jsem opět hravej, přestanu se divit a dokonce se mám za génia. To mě zase otrká natolik, že bez obav můžu čárat dál ty svoje čáry.

          Závěr?
          Oprava překlepů to tedy v žádným případě už nezachrání, prostě škoda času a námahy! Já to o sobě dávno vím a dávno jsem se s tím smířil. Vám to doporučuju taky, pokud se někdy stane a uděláte tu kravinu, že si mě omylem zase přečtete!

          1. Pane jo, pane blbíši…
            Těch překlepů jsem si ani nevšimnul, zato to opravdu pohladilo po duši.
            Což jsem v téhle zku… (ale fuj) době potřeboval – moc díky.
            Za pár měsíců mě taky čeká dědečkovství, tak jen doufám, že tenhle Váš návod nebudu potřebovat. No … asi opravdu ne, protože mladí nebydlí v patře nad námi. 🙂

          2. né že bych Vám to přál, Bote, ale cukaj mi koutky úst pod fousem, protože u nás v kamenitejch horách se říká:
            “ co není, může bejt“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *