30 ledna, 2023

… v prach a popel

Autor: Jan z Polovidlákova

Motto: Zdvihl se zářící oblak dýmu jasnější než tisíc sluncí a města pod ním byla proměněna v prach a popel
(Mahábhárata)

Sergej připravoval hlášení, aby ohlásil další postup svého pluku. S dostatkem nové bojové techniky NATO a USA disponující konečně stejnými nebo i lepšími parametry, než mají Rusové, s dokonalým taktickým přehledem konečně zcela otevřených informačních kanálů od očí amerických satelitů, jež nikdy nespí, a jež vidí drobné detaily bez nadsázky i potmě a celými týmy vojenských analytiků, se dařil nevídaný průlom na frontě. A nejen jeho pluku. Koordinovaný postup hlásily i další pluky a podpůrné roty, ruská obrana se hroutila. Rusové ustupovali až panickou rychlostí, pokud tedy ještě nějací živí zbyli.

Tak dlouho slibovaná pomoc se konečně dostavila v plném rozsahu, a že čekali bolestivě dlouho, předlouho.

A dorazila snad opravdu v poslední chvíli. Sergej měl dobře vštípeno z výcviku, že pokud jde všechno až příliš dobře, patrně upadl do léčky. Tomu však nic nenasvědčovalo, chaoticky prchající nepřítel bez dalších rozkazů, nebo tak často se potupně vzdávající i celé skupinky špinavých a zoufale málo vybavených nováčků, dle tetování jistě i z řad trestanců, někdy se vzdorem v očích, jindy s nepopsatelným výrazem zoufalství a hrůzy, tušící, že si měli poslední kulku raději nechat pro sebe.

Mezi nimi byli ti, co se vzdávali téměř s radostí, nechtějící bojovat, zabíjet. A nechyběli ani ranění a zbídačení i umírající stále nenávidějící Ukrajince až za hrob. Jeden z nich dokonce nějak propašoval na marodku granát a odpálil se i s doktorem. Tuhle chybu už nemohl znovu dopustit. A i proto už nebral žádné zajatce…

 Ostatky padlých, často až surrealisticky zmučená a ohořelá torza těl, pach rozkládajícího nebo spáleného masa dávno nikomu žaludek neobracel, staly se kulisou, všedním denním chlebem, šedou realitou bezčasí vymezujícího prázdné přežívání v bahně a pomalu zasychající krvi. 

Už nešlo nic odpustit, nezbyla žádná cesta zpět, tolik vlastní i cizí krve bylo prolito, tolik zoufalství a beznaděje prožito a vnitřností vyvrženo na zem do nemrznoucí rasputice, že samotný Dante by musel svému Peklu připsat další a mnohem děsivější sféru.

Sergej se už dávno zřekl nějaké lidskosti nebo spíš okoral, otupěl, nebo zapomněl? Chtěl zapomenout?  

Už si ani nevybavoval tváře svých dětí, ženy a matky, zabitých Rusy. Ani nelitoval, že v zuřivé odplatě nechal pobít a vypálit celou ruskou vesnici. Oko za oko. Sám už nevzpomínal ani kde to bylo, když střely jeho velkorážného kulometu zblízka trhaly na kusy Rusky s dětmi v náručí. Plakaly a prosily alespoň o život dětí, ale on neslyšel, dlouhými boji a nelidskými podmínkami zmučená a zmrzačená lidská duše nepozná lítost nebo cit, nic necítí ani neprožívá a všudypřítomná vodka znovu pomůže zapomenout. Taková duše propadlá peklu je znetvořena v entitu démona s jedinou jistotou – zatracení, jen prozatím oblečenou v lidské kůži. Ale Sergej ani to stejně jako pomstu necítil, neuspokojilo ho to, ani nepotěšilo, protože už nic necítil, zabíjel už jen tak, mechanicky, jak strohé počítadlo, co jen odečítá životy. Stejně tak dobíjení zajatců mu neposkytovalo žádné zadostiučinění ani pocit viny, a bylo jen plýtváním střelivem a dobíjel je, jen aby se s nimi nemusel zdržovat, anebo ho neohrozili jako tenkrát toho doktora. Toho byla škoda, řemeslo uměl a uměl i opatřit dobré pití…

Pokud u toho nebyly kamery, nechal klidně celou skupinku ležících zraněných přejet tankem. Levně, rychle. 

Věděl, že když nezabije on je, tak oni jeho určitě, jen možná o něco později… 

Ale nyní postupuje! Snad náhle pocítili i konečně nějaký snad závan naděje nebo opatrného nadšení? Prchavý záchvěv naděje, i když dávno bez skutečné šance na nějaký konec či spíš na začátek opravdového života, takového, který kdysi dávno měl, ale který je již navždy pryč. Nikdy už nevstoupí do stejné řeky, života v malém trochu oprýskaném domku po dědovi, kde prožil chudé dětství, života ve skutečném domově s dětmi hrajícími na zahradě a ženou Mášenou, která mu sice často nadávala do opilců, ale i odevzdaně ho milovala. 

Života, který se rozplynul se zářivým zábleskem vybuchující rakety rozsévajícím setbu jisker dračích zubů smrti. 

Věděl, že od toho momentu jeho životem bude už jen válka a smrt. 

Ztratil vše.

A stejně tak jako on, i ostatní vojáci už dávno skutečným životem nežili, už byli jen špinavá pohybující se těla s mrtvou duší, pochodující automaty na smrt a ničení.

Ostatně, mohli by být jiní? Bez domovů a rodin, přežívající od přestřelky k přestřelce, týdny nemytí, od bitvy k bitvě přežvykující armádní stále to samé nepoživatelné cosi, a od láhve vodky k druhé? Někdy s nějakou ženou jdoucí téměř dobrovolně, za kousek toho nepoživatelného armádního žvance, aby uvolnili napětí a jindy s jinou třeba i násilně pod namířenou hlavní pistole. A noc, co noc, to láhev i dvě vodky nebo místní samohonky, po ní krátký spánek s kocovinou, a jako lék na kocovinu a útržky nežádaných vzpomínek – další vodku…

Zaregistroval, jak o kus dál v krytu lesa na oslnivých sloupech žhavých spalin stoupá salva raket HIMARS směrem k Moskvě. Jak vztyčené prostředníčky Putinovi, pro kterého si již brzy dojdou. Už již jim nemůže utéct, když k Moskvě zbývá jen pár desítek kilometrů. Jediné, co dnes bylo jinak, byl nižší radiový provoz na straně nepřítele, jen občasné volání o pomoc nebo zmatené amatérské a nešifrované hlášení nějakého zoufalce. I to zapadalo do scénáře zoufale prohrávajícího Ruska. Nicméně jediná faktická aktivita nepřítele hlášená satelity byla přes 1300 km daleko, pár tuctů letadel bylo ve vzduchu, všem bylo jasné, že Rusové ustupují do vnitrozemí, za pohoří Uralu. A na takovou vzdálenost už nemůžou podniknout nic významnějšího. 

V tom náhle systém včasného varování ohlásil hromadný odpal mnoha manévrujících střel odněkud ze západouralské oblasti pohybující se rychlostí 5 – 9 Machů. Nebýt počítače, nikdy by nevěřil, že dopadnou již za nějakých 10 minut. Asi Kinžaly, nespíš už konečně posledních pár desítek kusů. Počítač ještě nečekaně přidal na monitor další střely z Běloruska letící na jih, ale i tak jistě jde o poslední zoufalý výkřik nepřítele, předsmrtnou křeč. To samé si pomyslel o ještě dodatečných varováních blížících se střel z Černého moře.

 Sergej si přihnul vodky, ze zvyku, na bratry, kteří zahynou v bezprostředním žhavém a ostrých střepin plném okolí jejich dopadu, ale na konečném výsledku války už nic nezmění. 

Sláva Ukrajině, nebo čemu vlastně?

Sergej ještě přemýšlel, na co v hlášení zapomněl, ztráty zaznamenal nevelké, chybí léky a dobrý doktor, ale zásoby munice měl i kořistní včetně paliva, prakticky měl všeho dostatek. Jedině ještě mohl zvážit, co by mohlo být cílem těchto střel. Ale beztak není dost času na nějakou reakci. Tak co bude cílem? Oni? Asi ne. Jsou podle všeho zatím ještě málo ověřeným cílem a zatím i relativně malým svazem ukrajinské bojové techniky. A na těch pár rot a přeskupujících se pluků, na to se Kinžaly neplýtvá. Zkusil si vzpomenout na nějaké dosud nerozbité město od Dněpru na východě Ukrajiny nebo významný velitelský post, ale marně. Všechna místa už byla tolikrát dobyta a osvobozena, znovu dobyta a osvobozena, že z nich vlastně nic nezbylo víc než vyhořelé, nepoužitelné ruiny. 

Tak, tak, ty střely asi poletí dál, opět na dosud ještě poměrně málo rozbitá města na západě, s nepatrnou úlevou problesklo Sergejova hlavou, i když ani tam už jedna či dvě rakety nikoho nevzrušovaly a do krytu se před nimi uchyloval již jen málokdo. To ani nemá cenu hlásit, prostě, poslední křeč hroutící se federace. 

 O chvíli později nad planinou s vojsky náhle vyšlo slunce, jen o dost hodin dříve, než by správně mělo. A nebylo jediné a vyšlo i nad každým jen trochu významnějším ukrajinským městem. Každý z Kinžalů a dalších střel nesl dost plutonia, aby celá města vymazal ze zemského povrchu stejně efektivně, jako kterýkoliv svaz bojové techniky nebo obrněný bunkr. 

 Perfektně synchronní implozní čočky na jednotky mikrosekund mocnou silou konvenčního výbuchu zhutnily plutonium do kritického poloměru, neutrony odvedly svou práci v řetězové reakci s matematickou přesností exponenciální funkce, a neutronová zrcadla je ještě pár nanosekund vracela do horoucího nitra štěpné reakce, aby co nejvíce atomových jader podlehlo štěpení a vyprodukovalo ještě více ničivé energie. Nová slunce byla jasnější než tisíc sluncí, byly smrt, jež pustoší vše, žár jejich megatun smetl, roztavil a posléze v hřibovitém mraku odnesl vše, co zbývalo a oč stálo ještě bojovat.

Ukrajina přestala existovat. 

Sergej ještě zahlédl oslnivý záblesk, ale už ani nepocítil žár výbuchu. Reflexivně stihl stisknout tlačítko vysílačky, ale už sám hořel v žáru nově zrozené a rychle hasnoucí hvězdy.

Již nepodal hlášení, ostatně už nebylo ani komu. 

A Ruská federace mlčela, nevydala žádné prohlášení, ani nótu, že Speciální vojenská operace skončila. Nicméně bylo jasné, že válka skončila, nebylo dál o čem, a ani s kým jednat. Jen zlý vítr donesl nad sever a západ Evropy temné mraky, a déšť, jindy tak potřebný, dál rozséval neviditelnou radioaktivní zkázu.


67 thoughts on “… v prach a popel

  1. Dovolím si jen opravu, ukrajinský voják by se jmenoval Serhyi, nikoliv Sergej, který by byl na druhé straně fronty. A kdyby se někdo zajímal, jaké množství plutonia by raketa tak asi nesla, nejméně 4,5 kg, což je kritické množství vyvolávající řetězovou reakci.

      1. Ono nejde ani tak o množství, jako o geometrii, aby sestava nabyla kritičnosti (ideální tvar je koule). Vhodnými odrážečů neutronů lze kritické množství snížit, např. karbid wolframu, berylium. Na kritičnosti se podílí i počet neutronů do systému dodaných zvenčí (Po+Be, Am+Be zdroje nebo generátor neutronů na bázi urychlovače částic) anebo i vzniklých spontánním štěpením kontaminujícími izotopy (240-Pu, weapon grade max 7%).
        Pro obchodní účely doporučuji zejména slitky Pu s 0,8-1,0 % galia, stabilizující Pu v modifikaci delta a poniklované, neb ochotně rezne případně i koroduje, je jedovaté a umí i jako kov moc pěkně hořet. A hasí se docela blbě…

        1. Není to má odbornost 🙂 ale odhadoval bych, že od určitého množství na jedné hromadě na geometrii už záležet nebude. Kdyby, dejme tomu, nějaký neopatrný obchodník se smrtí naskládal Pu na hromadu zvíci 1/2 m3 někam do rohu garáže, možná by to ani nestihl všechno odnosit – není to tak?

          1. Kritičnost masy, tj moment kdy počet nově narozených neutronů štěpením začne převyšovat počet neutronů ztracených (opustivších masu štěpné materiálu nebo bez další štěpné reakce pohlcených např. nečistotami), se bude měnit prudce, skokově. Takže do nějaké cihličky nic, a přiložením další bude následovat modrý záblesk (ne nutně výbuch). Též se kritičnosti dá dosáhnout nechtěným přiblížením materiálu který neutrony odráží zpět.
            Na tohle umřel Dr. Slotin a ten druhý vědec, u plutoniové koule zvané Deamon core. Trochu podobný incident se stal v Japonsku kolem 1999, kdy při nedodržením pracovních postupů vytvořili tři koumáci kritické množství roztoku obohaceného uranu. Taky smrťák, a kontaminace okolí..
            Mimochodem 0,5 m3 plutonia (modifikace delta) by vážilo asi 8 tun 😀 a jsem si jistý, že by taková hromádka mohla existovat jen pokud by slitky byly odděleny něčím co neutrony absorbuje (bór, kadmium)…

  2. Tohle stojí za přečtení i když to potěšující čtení není.

    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/General-Pelz-Jsme-ve-valce-jen-vam-to-nerekli-Totalita-uz-je-727286

    „Ne, ani pan Pavel, ani pan Babiš nás do této války nemohou zatáhnout. Tím, že se ČR účastní různých protiruských sankcí, posílá na Ukrajinu zbraně, provádí na našem území výcvik ukrajinských vojáků, a kdoví, co je ještě tajné, v té válce dávno jsme. Jenom to vláda jaksi zapomněla občanům sdělit.

    NATO se výrazně zdráhá na Ukrajinu poslat bojové jednotky, sám Joe Biden říká, že je to nepřijatelné. Máme jistotu, že buď nedopatřením, nebo zásahem Ruska proti zemi NATO, případně akcí třeba i jedné země NATO v rámci bojů na Ukrajině, k tomu nemůže dojít?

    Ale neoficiálně k tomu již přece dochází. Na Ukrajině má být hned několik tisíc Poláků, bojují tam Američané, Britové, Francouzi a další. Americké a britské zpravodajské služby nejen že dodávají Ukrajincům zpravodajské informace – i v rámci bojových operací, ale provádějí na území Ruska diverzní akce. Rusové, teď myslím jak obyvatelstvo, tak vládu a velení ozbrojených sil, již chápou tento konflikt jako existenciální boj, něco jako Velkou vlasteneckou válku 2. Jakmile usoudí, že nechat něco bez povšimnutí představuje větší riziko než zasáhnout, zaútočí. To se týká i výcviku Ukrajinců na území státu NATO.

    Americké elity, které siláckými a lehkovážnými výroky vehnaly celý Západ do pasti, začínají zjišťovat, že pro ně se začíná jednat o existenciální boj též. Proto mám strach a tvrdím, že situace může být i horší než před šedesáti roky“

    Pan Pelz potvrzuje, že to co tu pěkně nastínil Jan z Povidlákova může být docela reálně popis dalšího vývoje.

    Pelz se také zamýšlel nad vývojem naší „demokracie“ a nadl týppky, kteří nám ji tu formují.

    „Vždy jsem brojil proti komunismu, ale teprve před několika měsíci mně došlo, že komunismus nebyl projevem specifického zla, ale jen obrazem něčeho obecnějšího a hrozivějšího. Ty samé lidské typy, jako byli svazáci, dnes odsuzují ostatní, ty samé typy cenzurují, ty samé volají po exemplárních trestech jako za normalizace, jako v padesátých letech, jako za okupace a patrně kdykoliv předtím.“

    Pro ilustraci, že jeho popis stavu je naprosto přesný přikládám včerejší úderný článeček angažovaného svazáka na seznamu. Věnujte pozornost slovníku. Padesátá léta.

    https://www.seznamzpravy.cz/clanek/volby-prezidentske-sevcik-dal-rozhovor-hlasne-troube-kremlu-jeho-pozici-resil-ministr-s-rektorem-vse-224164#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

    Lovci roubí halali. Kořist je Ševčík. Psi štěkají, štvanice začala.

    Doopravdy si většina národa myslí, že jsme tam, kde si přáli být?

    1. Doplnění – Po Ševčíkovi je další na řadě Marek Prchal, Babišův marketér. Hezká čtvrthodinka nenávisti.

      https://www.novinky.cz/clanek/domaci-sdruzeni-vyloucilo-prchala-40421085#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=3&utm_campaign=abtest205_redesign_feedu_varAA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

      „Babiš postavil kampaň před druhým kolem prezidentské volby na tématu války. Na billboardech a opakovaně v debatách téma otevírá a vyvolává tím ve společnosti obavy.“

      Vylučme ho, zadupejme ho. Do kotelny s ním.

  3. Jako postapo dobré…

    Když se člověk zamyslí nad nemyslitelným, co by se stalo, kdyby Rusko použilo na bojišti taktické JZ? Nestalo by se dohromady nic. Západ by proti Rusku kvičel a sankcionoval, jako to dělá nyní, a zbývajících 82% světa by se omezilo na slovní proklamace bez faktických činů.

    Použilo by NATO také taktické JZ proti Rusku? Jistěže ne: protože taktické JZ v Evropě jsou amícké – a tak by ruská odpověď zasáhla USA; kvůli nějakým městům v Ruině (nebo někde v Polsku, Rumunsku, Německu) přece Amíci neobětují NYC nebo Fašington, Boston, Dallas, … Francouzi a Britové svoje JZ také nepoužijí – v jejich případě by ruská odpověď mohla znamenat téměř vyhlazení, jelikož Rusko má taktických JZ mnohonásobně více než všichni ostatní. Evropa je proti Rusku maličká, obyvatelstvo nepřipravené, sklady žádné, kryty téměř žádné, …

    A to byla tedy jen taktická, tj. bojišťová jaderná válka. Co „velká jaderná válka“, se strategickým arzenálem? Odzbrojovací dohody radikálně snížily počet hlavic na přibližně 1850 pro každou stranu – čímž paradoxně učinily jadernou válku možnou. Protože sice by to znamenalo „vzájemně zaručené zničení“ (MAD), ale ne vyhlazení lidstva. Blábolení o „jaderné zimě“ je do značné míry druhem klimatických lží, je to velice přehnané. Každý větší výbuch sopky je o několik řádů větší katastrofa. Kromě toho, od vpravdě šílených 50. a 60. let s mnoha-megatunovými náložemi se značně snížila mocnost JZ, jelikož stoupla přesnost a nikdo nechce zabitím protivníka zabít i sám sebe. Menší výkony JZ nevyhodí popílek a radioaktivní spad až do vysoké stratosféry, tudíž radioaktivita se nerozšíří po celé planetě a neudělá to „jadernou zimu“ v ohrožujícím rozsahu.

    Kdo má větší šanci na přežití, Rusové nebo Amíci? Rusové, zcela jednoznačně – pokud by se dalo vůbec říci, že jadernou válku někdo vyhrál, bylo by to Rusko. Protože pro ně hraje mnoho faktorů, především geografie. Mimo evropské části Ruska, kde je kulturní osídlení hustší, je zbytek ruské civilizace rozprostřen pro celém obřím území Ruska. USA jsou východní a západní pobřeží, a mezi tím téměř nic – tedy asi 20 větších měst a jinak prázdno. Přičemž vzdělanost, technologie, kultura je skoro 100%-ně jen v pobřežních pásech. Navíc jsou Rusové civilizačně, jazykově, etnicky mnohem více homogenní a spolupracující než Amíci, kde při narušení pořádku vznikne dost jistě okamžitá řežba a rozpad všeho. Amíci nemají kryty, nemají sklady, nejsou poučení v civilní obraně, a jsou o dost více choulostiví a neschopní zvládnout rozpad civilizace.

    1. Tím vším jsem chtěl naznačit, že nějaké přiblblé úvahy, že by snad Rusko mohlo prohrát válku – jakoukoliv, nejen současné blbnutí v Ruině – jsou úplně švihlé.

      Nejen že Rusové jsou neporazitelní konvenčně, díky své pozemní armádě, tankům, vrtulníkům, stíhačkám, PVO/PRO, dělostřelectvu, raketám všeho druhu, a hlavně také díky vojákům – mají 20 mega mobilizační rezervu, nezničený „velký“ vojenský průmysl, vzdělané a vlastenecké obyvatelstvo, … Ale kdykoliv mohou říct „Dost“. Konec kočkování, chlapci. Teď to začne fakt bouchat…

      Mohou útočníka – Ukroše, Pšony, Němce, Amíky, … kohokoliv, kdo po nich vyjede, prostě na bojišti odpařit. Zničit protivníkovi základny, sklady, nástupní prostory, centra velení a řízení. A protivník jim to v zásadě nemůže vrátit – protože by to pro něj byla úplná sebevražda. Přitom většina světa by sice proklamovala „zděšení“, ale spíše by si mysleli, že to konečně Západu někdo spočítal i za ně…

      Takže tak. Válka v Ruině brzy skončí likvidací banderonacistického režimu, a nerozšíří se… Taktická ani velká jaderná válka nebude – Rusové ji sami nezačnou a Západ také ne, protože je absolutně jasné, že by prohrál.

      1. Prohrat muze kazdy, i kdyz ma velkou presilu.
        Valka porad probiha a jeste peknou chvili bude.
        Ochotnych slouhu je porad dost.

      2. Naprosto souhlasím. Navíc se domnívám že Rusové ještě nezapojili úplný potenciál svých utajených technologií. Teprve nedávno začali používat „Penicilin“ což je velice účinný „lovec“ dělostřelectva. Narozdíl od běžného hledání pozic nepřátelského dělostřelectva pomocí radaru, který průzkumem prozrazuje svou polohu, tak tenhle „Penicilin“ v tichosti sečkává na pozici a snímá seismické aktivity. Proto poslední balíček „pomoci“ pro UA zahrnuje velké množství houfnic a dělostřelectva, neb UA již žádná nemá……Ovšem co nejvíc stahuje půlky hlavně USA a UK je ponorka Belgorod. S tím co má na palubě za arzenál může pohodlně utopit celé pobřeží USA a po cestě domů potopit celou UK.

      3. Moc rád bych sdílel Váš optimismus, ale nedaří se mi to.
        1) EU ještě zdaleka není ekonomicky v loji a USA si dají náramně záležet na tom, aby ji do něho dostaly.
        2) Vypadá to, že je dost magorů, kteří to k tomu „tisíci sluncí“ hodlají dohnat.

  4. Pěkně dramaticky napsáno, jako sci-fi blahé paměti,
    jenže Ukrajina velmi rychle ztrácí schopnost ofenzivy, natož velké. Ukrajinci docházejí a pár tanků z NATO to nezachrání. Pokud máte prapor Abramsů, tedy avizovaný počet 31 kusů, tak do boje, ani prvního, jich plný počet nemůže jít. Něco potřebuje údržbu a něco opravu. Jsou to hodně komplikované stroje.
    Těžko předpokládat, že dojde k nějaké tankové bitvě s Rusy. Tanky jsou přednostně určeny na průlom fronty. Ta je nasycena protitankovými zbraněmi a není nutné tank zničit, postačí jen znehybnit. V případě vítězství se tank opraví – tedy pokud je kde a čím. V případě ústupu se stane kořistí. To je z reklamních důvodů poněkud nevhodné.
    Abramsy jsou příliš těžké, hodí se do pouště či do západní Evropy plné silnic. Na Ukrajinu ne. Jsou dost komplikované a proto náročné na údržbu a potřebují letecký petrolej. Nechtěl bych být odpovědný za jejich zásobování. Na větší opravy budou muset do Polska.
    Pokud bych byl ruský vojenský plánovač, přál bych si aby Ukrajina měla Abramsy. Dají Ukrajincům zabrat a velmi je omezí. Každá sranda něco stojí. Nemluvě o obsluze. Osádka by měla mít nejkratší čas na zacvičení 6 měsíců. Při kratším je jen kanonenfuter.
    S Chalengery je to ještě horší. Zásobovat a udržovat 13 kusů v bojové pohotovosti nejde. Moc velký nápor na logistiku. Válka není počítačová hra.
    S Leopardy je to jiné, bude jich víc, jsou lehčí, určené na bojiště podobné Ukrajině. Ale jedna dobrá střela je také vyřadí.

    1. Leopard je lehčí než Abrams?
      Abrams M1A1 (předpokládám, že dodají ty od USMC) – 57tun
      Abrams M1A2 – 63 tun
      Leopard 2A4 – 56 tun
      Leopard 2A6 – 62 tun
      Leopard 2A7 – 66 tun

    2. … á a teď sem Vás, příteli, přichytil při lži a jak si nevidíte na špičku nosu, protože sám tady píšete, že:
      Abramsi… jsou to hodně komplikované stroje
      tak aby z nich nešlo, kurva, něco užitečnýho pro Putina odšroubovat, byť by to měl bejt jeden jedinej čip do ruskýho Moskviče, nebo pračky a byť by to Švamberk zatloukal a zatloukal!

  5. Je to pekne napsane, ale ma to jednu zasadni chybu. Rusove by nikdy nedopustili, aby byla Moskva v dostrelu. Takze cele by se to odehralo daleko drive, nejpozdeji cca 300 km od Moskvy.

    1. Předměstí Moskvy už jednou dokonce dosažena byla (Bitva o Moskvu, tuším 1942). Navíc pokud nejde o gumové atrapy pro propagandistické účely, pak proč Rusové instalují na výškové budovy Pancíř S1? Ono už Ukrům semotamo nějaký drón uletí pár set kilometrů nečekaně daleko…

      1. Re: JzP

        Mrkněte do mapy na délku hranic UA s RUS a BY.
        Doufám, že nevěříte bajce, že je neprodyšně uzavřená. Sám jsem ji několikrát „na černo“ překročil s nákladním autem, i když připouštím, že tenkrát ještě válka nebyla.

        Zpět k tématu. Jak velký problém je naházet do kufru několika osobáků rozložený dron i explozivní matroš a nějakých 100 km před vybraným městem jej složit a vypustit?

  6. Tradice iniciačních povídek a románů, jak vidět, stále žije.
    Co třeba tak napsat parafrázi na Ostrovského „Jak se kalila ocel“ nebo na „Příběh opravdového člověka“ nebo „Mladá garda“. Povídka je psána pěkným jazykem, ale pro mě je zoufale prvoplánová.
    Autor snad promine, ale musel jsem podobných, jenom s jinými časovými, politickými a zeměpisnými reáliemi přečíst dost na to, aby se mi zhnusily. Bývávali jsme z nich zkoušeni ve škole.

    1. To vám závidím.
      My jsme z nich zkoušení nebyli a když jsme měli psát povídky, byla to témata zoufale nudná, nekonfliktní, prázdná. Prakticky nic, co bych si vybral sám.

      1. No, není o co stát.
        Ale víte, co je nejhorší? Že tak do 10 – 11 ket jsem věřil v nádherný svět kdesi tam, v CCCP. Procitnutí z toho snu bylo pro mě, jedenáctiletého kluka dost strašné. Vzali mi víru v ráj světa.
        Nicméně jsem se s tím srovnal, protože třeba odborné radiotechnické časopisy byly na vyšší úrovni než byla u nás Sdělovací technika nebo Amatérské rádio. Prostě byli vpředu, ačkoliv papír, na kterém tyhle ruské časopisy vycházely byl dost hnusný.
        Další ránu můj vztah k CCCP dostal 21/8/1968. A nechuť mi vydržela až do roku 1989. Přičemž jsem musel přísně rozlišovat co je „ruské“ a co „sovětské“, komunistické. U klasiků to bylo snadné, ale třeba co Bulgakov, Okudžava, Vysockij, ruská SF od „bratrů“ Strugackých, Ščedrin, Plisecká a jiní.

        Po devadesátém se tu začali objevovat ruští kumštýři, kteří utíkali „na západ“ a zjistili, že tu už skoro „západ“ je a navíc jim tu lidi rozumí. Tehdy bylo hodně lidí, kteří uměli jakž-takž rusky tak jako v generaci mých rodičů každý uměl jak-takž německy. Ti Rusové a Ukrajinci, které jsem tehdy poznal byli perfektně připravení profesně a byli pracovití a skromní.
        No a tak jsem přestal být rusofobem, ačkoliv s komunismem jsem se nesmířil nikdy.

        Krásnou zemi USA se mi navštívit nepodařilo, ale nějak jsem ji postupně přestal mít rád. Lidé si tam nechávají vymýt mozky vším tím genderovým a rasovým šílenstvím, včetně Green Deal-u a imigrace, stejně jako u nás. Ale – bohužel – pokud si na vlastní kůži neprožijí něco takového, co popisuje povídka Jana z Polovidlákova se s tím nic udělat nedá. To je generační problém, problém osobní nepřenosné zkušenosti.

        1. 1977-1989 mi chodilo sovětské Radio a ve stejných letech i východoněmecký Funkamateur až do schránky. Roční předplatné na Radio bylo směšné, tuším 60,-Kčs a na Funkamateur asi 120,-Kčs, rozsah oproti AR nejméně dvojnásobný, problém byl s československými ekvivalenty jejich součástek. U Ge se to ještě dalo, u Si už mnohem hůře, nebo vůbec. Dederóni pracovali s československými součástkami často a rádi, Tesla Eltos tam toho vozila mraky. Důležitý byl u Rusů nápad, nebo šikovná improvizace – a těch tam bylo..Dederóni invencí moc nevynikali. Ekvalizér, osazený v roce 1980 východoněmeckými kopiemi uA709 (naše MAA501-504) byl spíš tragédie..Až později začali dělat kopie TL081-084 (B081-B084), ale za moc nestály, šumově rozhodně.
          Sovětské kopie uA709, vyráběné poměrně brzy a pod označením K553UD1/UD1A byly lepší ve všem a hlavně měly odstraněn latch-up. Později začali dělat, dříve nežli zbytek RVHP i kopie uA741 (K140UD7 a UD7A), opět lepší nežli originály (rychlejší, s větší šířkou pásma a nižším šumem).
          Oba časopisy vycházely dál, ale zdražili je tak nesmyslně (Radio asi na šestinásobek, Funkamateur po sjednocení rovnou na desetinásobek) že jsem to odhlásil.
          Nikdy se mi nepodařilo vyjednat a předplatit „polské AR“, tuším se to jmenovalo Radioamator, co měl taky dost zajímavý obsah soudě podle toho, co psali v AR na předposlední čb straně, kde se tiskly obsahy mnoha amatérských časáků, i ze Západu. Už nevím, kde tam byl s tím polským problém.

  7. Plýtvat raketami na dávno rozbitá města kolem Dněpru …

    …“Ohnivé šípy přeletěly UA a mířily dále na Západ. Tu a tam, se nějaký šíp, dva, tři, oddělily a zamířily dolů. Zatímco jiné šípy stoupaly v ústrety těm nahoře, v naprosté většině v marné snaze, je dohonit.
    Jinde letěly celé mraky pomalejších střel. Některé byly dostiženy těmi stoupajícími ze země. Jejich množství však několikanásobně převyšovalo, množství použitelných antiraket. Většina jich byla klamná. Zahltily obranu protivníka a tak naprostá většina těch pravých, doletěla bez úhony k cíli.

    Východněji bylo možno pozorovat jiný obraz. Z podzemních sil, z hangárů, skladišť, vyrazily kolmo nahoru, s burácením, velké rakety. Podobné, jako se používaly při výzkumu vesmíru, jen menší. Motory jejich let urychlily, dokud se nedostaly desítky kilometrů vysoko, do stratosféry. Zde se pohybovaly vpřed, již bez motorů, ničím neohrozitelné, setrvačností, po balistické křivce. Při sestupu se z nich oddělily jednotlivé hlavice. Obraz, obdobný předchozím, bylo možno pozorovat i na moři, kdy ze zdánlivě opuštěných míst, zpod mořské hladiny, začaly vyletovat bílé, protáhlé objekty s ohněm na konci, jako nestvůrně velké, právě vylíhlé, jepice nebo komáři.
    Ještě předtím, než stačily doletět a dopadnout na velkou zemi, rozkládající se mezi západním a východním oceánem, byly aktivovány objekty, ležící do této chvíle pokojně na dně moře, blízko pobřeží. Nazvané příhodně podle dávného boha moře. A tak dříve, než stačily dopadnout hlavice, četná lidnatá města, jež se koncentrovala na pobřeží této země, byla plošně, i s jejich zázemím, zničena mohutnou přílivovou vlnou, zvanou tsunami.
    Takřka identické dění, bylo možno pozorovat se zpožděním několika minut i zde, jen ohnivé šípy letěly z této země, gigantického ostrova, opačným směrem…

    A Nic…
    Lidský jazyk, je na vylíčení obrazů před a po, chtěli -li bychom je popsat, málo barvitý. Avšak, popisovat Nicotu, stejně nemá smysl, neboť není nikdo, kdo by vyprávění ocenil …

    _________________
    Jisté je, že by, díky silnému elektromagnetickému výboji, byla zlikvidována elektrotechnika, takže informace, vědění, by zůstaly pouze v knihách. Vše sofistikovanější by zmizelo v
    Víte by radioaktivitu rozšířil na všechna místa na Zemi.
    Nastala by, díky kouři a prachu v atmosféře, nová doba ledová. Na několik let. Přes den by bylo šero. Nedala by se vypěstovat úroda.
    A velké vymírání. Obdobně jako po pádu meteoritu na konci křídy. Jen o hodně větší…

      1. Tehdy to bylo bez radioaktivity. Izotopů v prachu, s dlouhým poločasem rozpadu. Zabíjejícími stovky a možná tisíce let.
        Škorpióni přežijí. Myši a tak dále, taky. Pro člověka by to bylo jako kdysi pro dinosaury.

  8. Hm, proč Ukrajina má takto skončit sama?
    Ten co tohle způsobil, nedostane žádnou nakládačku? Jen Evropa?
    Prý ta loď se Zirkony je někde na severu a tam to do USA doletí taky a nic to nezastaví.

    1. Protože bude účel SVO splněn. Ukraina bude dokonale denacifikována a nebude v NATO, protože už nebude vůbec. Současně nedojde k útoku na NATO, takže to by k jaderné odpovědi nemělo legitimní důvod (fanatickou reakci samozřejmě vyloučit nejde, ale byl by to konec naší formy života na zemi). Západ mírně popráškovaný radioaktivním spadem (více paniky než reálných rizik) vystřízliví z bojových nálad, beztak bude mít nad hlavu ukrajinských uprchlíků a humanitární katastrofy zcela nad kapacitu zdravotnického i sociálního systému.
      RF jen pokrčí rameny, stejně tak jako USA po útoku na Hirošimu a Nagasaki může jen lakonicky dodat, že další konvenční válka by přinesla ještě větší ztráty na životech. A že se od Západu naprosto ekonomicky odvrací, seženete si suroviny, energie atd. kde chcete. My už s vámi nechceme mít nic společného, země BRICKS jsou 10x víc lidí dohromady než vy, grýndýlem a genderem postižení chudáci…

      1. Já si myslím, že v případě použití jádra od RF, nastane hysterická reakce v USA a ihned nato v Evropě.
        A že na Rusko NATO zaútočí.

        Ale rád bych se mýlil.

        1. Hysterické zatínání pěstiček určitě. Dokud ale platí doktrína MAD (Mutual assured destruction, „vzájemně zaručené zničení“), pak je dost blbé skončit v jaderném ohni kvůli nějakým blbým Ukrajincům. O realizaci MAD ovšem také může rozhodnout přehnaná sebedůvěry jedné strany, a při spotřebě koksu zjištěné v odpadních vodách vládních budov (nejen USA) i toto..

          1. Myslím si to taky.
            Vojáci na Západě mají více rozumu (informací) než politici a vědí., že by to byl opravdu Soudný den. To kupodivu věděli i naši vojáci (tedy vysocí důstojníci) a doufali, že ke jadernému konfliktu Západ – Rusko (nebo Čína) nikdy nedojde.
            ===
            Američané to mají složitější o to, že na jejich území už hodně dlouho žádná válka nebyla. Něco jiného jsou konflikty v Koreji, Vietnamu, Afganistanu, Iráku, Sýrii, Jugoslávii atd., kde nanejvýš do USA dojdou stovky černých pytlů, které jsou pak pohřbeny s vojenskými poctami a něco jiného je, když mi nějaká blbá raketa vymaže můj dům, moji rodinu, mé sousedy. Války se odehrávali jinde…

            1. Když začalo hysterčení kolem eventuálního odpálení taktické JZ na Ukrajinu, vyjádřil se nějaký americký vojenský papaláš (bohužel ten článek nemůžu najít), na otázku co by následovalo, odpověděl, že USA by provedly výstražný jaderný výbuch někde v Arktidě, ev. by potopili loď, co odpálila rakety (předpokládal se útok z Černého moře).

            2. Přesně tak.
              DOUFÁM, že i ti největší vymaštěnci nebudou ochotni obětovat zplanýrování Evropy kvůli vykradené, zkorumpované a nekonečně zadlužené zemi, jejíž nemálo obyvatel jsou plnotuční nacisti.
              Nenávidějící cokoli ruské, včetně svých dlouholetých sousedů z baráku, rozbíjející smíšená manželství a čekající s nataženou rukou na „pomoc Západu“.
              Aby jim údajně pomohl tu jejich, vlastnoručně zkurvenou zemi, prý vyčistit od moskalů, které považují za příčinu všeho zlého, co se jim děje.
              Kde já už jsem tohle viděl…aha, Německo, 30.léta a Židi.

              Pravda, Západ jim tu „pomoc“ vůbec neměl slibovat a už vůbec ne členství v EU a NATO. Notabene ne, když sám Západ a už dávno dobře věděl, co to je za lidi, za zemi, jaké si tam volí vlády a jak vymývají osmi- až desetiletým dětem mozky.
              Ale Západ hlavně moc dobře věděl, nakolik tím slibováním Vasilovi, nasere Rusy. Rus mezitím zesílil, konsolidoval zemi, vyrobil zbraně, vycvičil vojáky – a výsledek je tady a teď.
              Ať tam odtud Západ vypadne, než bude pozdě na všecko.
              Mám takový divný pocit, že od určitého okamžiku, který se nezadržitelně blíží, se Rusové už vůbec s ničím srát nebudou.
              Ty stovky raket, planýrujících ukravinu, jsou podle mě jen začátek toho maléru, do kterého se to tam řítí už od Vánoc.

        2. Pro mě je teda představa, že by USA nechaly Rusko použít „lokálně“ ZHN, málo představitelná. Nebyl by tam sice ten přímý střet, pokud by ale Rusové použili i jen taktickou (stopa by byla kontaminovaná „jen“ jednotkami kilogramů produktů štěpení) zbraň, těžko by šlo zabezpečit, aby se něco nedostalo na území NATO. Co do důsledků by to sice byla jen citlivými přístroji zachytitelná prkotina, nicméně napjatost situace je dnes podobná, jako Karibská krize. A šlo by o precedens, v případě tolerance by nebylo zaručeno, že to Rusko neudělá lokálně znovu a nebude USA tím tlačit ke zdi stejným způsobem, jako se děje obráceně. A tlačení ke zdi, to oni nejsou schopni připustit. Vnímání sebe sama jako světového hegemona jim to nedovolí ani tehdy, kdy by bylo jasné, že nastává i jejich konec. Když ne my, tak nikdo, to je nepřekročitelný imperativ.

          Ještě poznámka, použít menší tonáž, než třeba Hirošimu, by pro Rusko asi těžko dávalo smysl. Ony jsou i granáty o ekvivalentu v desetinách kt, ale proč by si prostřednictvím takových rachejtliček měli hrát s celoplanetárním ohněm…

    2. Amerika na válkách vždy vydělávala a bohatla. Nebyly to ale války v USA. Ta loď se zirkony je jedno z posledních varování . To ovšem použitím zirkonů skončí. A válka na Ukrajině není válkou proti Ukrajincům, je to válka proti Evropě.

      1. Malá oprava: Válka USA a Evropy proti Rusku za použití zfanatizované Ukrajiny, která dodává lidi.
        Vydělává USA, hospodářsky tratí Evropa, lidsky Ukrajina. Komplexně tratí Rusko. Čína netratí nic, získává čas na to, aby se vojensky a hospodářsky připravila, už si USA bude chtít vzít i její vliv na svět.

        Můj nadřízený podplukovník mi kdysi řekl takové podobenství k „Soudnému dni“:
        V nákladním výtahy se v podzemních garážích omylem setkají dva zločinecké gangy, které už dlouho chtějí získat absolutní vliv nad městem. Vzájemně se drží v šachu pistolemi a pořád propočítávají, kdo by přežil a vyhrál, kdyby začala přestřelka. Mají i ruční granáty. Ale z výtahu se nedá vystoupit, pořád jede nahoru. Takže ani jedna strana granáty nepoužije, protože by do posledního patra dojel jenom výtah plný mrtvol.

        Ze Zeměkoule se taky nedá nějak „vystoupit“.

  9. Povídka dobrá, leč s malou výhradou.

    Ukrajinec se nemůže NIKDY nazývat Sergejem, maximálně Serhijem.

    Jinak držíte prst na tepu času, ale proč vlastně ne…

      1. Teď jsem zajistila , že Serhijové se vyráběly v Luhansku. Čili bratři Ukrajinci by mohli po ČSD požadovat očkodné za hanlivé pojmenování toho silného stroje , Serhije.

        1. S tou mašinkou jsem jezdil, byl tam anglický ponorkový motor do V – 12-ti válec. Každá řada měla turbodmychadlo a pak to ústilo do Rootsova dmychadla.
          Byl to dvojtakt (diesel), sílu to melo náramnou, nevýhodou byla velká spotřeba nafty.
          Pozn : hlavy válců (odlitek) měl ještě angl. nápisy.

          1. Re: berkowitz

            Bože můj, kde na ta moudra chodíte?

            Fabrika, která tyto motory plácala, vyráběla LODNÍ a LOKOMOTIVNÍ motory.
            Nic více a nic méně.
            Že to byl ruský nepříliš podařený šunt, je zřejmé z toho, že byl neustále problém s podfouknutým těsněním motorových hlav, potažmo s praskajícími hlavami, resp. komedie při provozu tohoto motoru. Viz sledování a zapisování teplot hlav do spešl deníku, povinné protáčení motoru před startem, nefunkční teplotní čidla, blablabla…
            Stran spotřeby.
            1/ Sergej měl stejné nádrže, jako české křápy, cca 4000 litrů.
            2/ Když chceš mít koně, musíš je nakrmit. Porovnejte si výkon Sergeje a výkon českých s-áčů, ve většině vybavených parodiemi na motor od firem Liaz nebo Tatra. Sednout si a plakat.

            Kromě toho Sergej byl dvoutaktní dieselák, z čehož vyplývá z principu, že má menší účinnost, kdežto naše budíky byly čtyřtaktní.

          1. A náš vrchní Signalista prohlásil, že tento rajón si vezmeme na obnovu, včílkaj nevím, jestli už to má s gosudarsvom v Rossiji domluveno.

            1. Náš signalista myslí dopředu, zajisté už existují tajné dohody s gosudarem jak pomůžeme s obnovou Novorusi až v pravý čas převlékneme kabát…

              1. Ne, to bude v rámci reparací, co budeme platit Ruské federaci, za to že jsme vojensky podporovali poraženou Ukrajinu.

          2. Re: strejda

            Nevím, jaké jste měl časy (časy jsou rusky „hodinky“, ale řekl bych, že Lugaňsk předtím nesl jméno Vorošilovgrad.

        2. Re: Helanov

          V lugansku se mluvilo rusky, takže Sergej.

          Jinak ty lokotky byly označovány číslem 781, jméno Sergej bylo POUZE přezdívkou.

            1. Re: ZH

              Absolutně se s vámi nebudu přít. Na dráze jsem nikdy nepracoval, pouze jsem se musel něco málo naučit k maturitě. A maturitní trapas se odehrál až po tomto datu.

              1. V těch pradávných časech, kdy ještě na hradlech cinkala zvonková znamení, telegrafní dráty dosud hrály svoje nekonečně dlouhý monotónní blues a ještě byla jen dvě pohlaví, jsem jezdíval „na vandry“. Nad ránem nás budíval právě vzdálený hřmot Sergejů, táhnoucích kdesi ve velké dáli vlak s uhlím. Pamatuju si to, jelikož pod celtou se někdy tulilo příjemné děvče. To se vryje.
                Taky jsme ve škole měli předmět Železniční vozidla, přezdívaný „vozejky“. Později jsem se tím neživil, tak už jsem do dneška všecko zapomněl, pamatuju si zrovna už jen ty Sergeje, a pak ještě parní generátor PG-500, zvaný Pegas.
                To jsem si pěkně zavzpomínal.

  10. A naše kriegsministryně Afročeška už nasedá obkročmo na odvetnou raketu, zatímco vědkyně Langšádlová začíná obohacovat uran.

    1. Z PL:
      Ministryně obrany Jana Černochová se pak snažila nálady na sociálních sítích korigovat. Řehkova slova mírnila a v obecné rovině se snažila vysvětlit naše závazky ohledně společné obrany, tedy aktivaci článku 5: „Náčelník generálního štábu poskytl průřezový rozhovor a v něm mimo jiné realisticky popsal stavy ozbrojených sil, jak jsme je zdědili po minulých vládách.

      Jedna z mnoha otázek se týkala i hypotetické situace, pokud by došlo k aktivaci 5. článku washingtonské smlouvy, tedy ke kolektivní obraně NATO. Obrana České republiky by v takovém případě byla věcí celého státu a společnosti, nikoliv jen profesionální armády.

      I proto je důležitý důraz na budování aktivní zálohy nebo průmyslové kapacity českého obranného průmyslu.

      Náčelník generálního štábu odpovídal jako odborník, jehož povinností je zajistit obranu státu, jeho agentu nemohou a nesmějí určovat volby a předvolební kampaně. Vytrhávání vět z kontextu a jejich zneužívání v kampani a ke strašení lidí je chucpe,“ uvedla šéfka obrany, podle které „volební billboardy kandidátů nám nebudou určovat obrannou a bezpečnostní strategii České republiky“.

      „Na Ministerstvu obrany normálně dál pracujeme na koncepcích i legislativě – ať ve volbách kandiduje Petr, nebo Andrej,“ vzkázala.

      P.S
      Zajímavé, že když v Polsku spadla raketa na traktor, tak už vsedala na kůň
      „Nyní vyhodnocujeme prokázaný dopad ruských raket na polské území. Ať by šlo o omyl, nebo provokaci, je to další eskalace konfliktu ze strany Ruska a nesmí zůstat bez odezvy“
      naštěstí se Biden tehdy probudil včas.

  11. Najde se někdo tak hnusný a odvážný aby se oněch namazaných zeptal čím by pro nás válka byla výhodnějším řešením než bezpodmínečná kapitulace? Pro účetní rozvahu.
    Abych si porovnal transakční náklady se ziskem. Nakolik je jimi představovaný podnik výnosný.

        1. Vážně tu musím polopatě vysvětlovat každou nadsázku? Naše strana je _bohužel_ západ, NATO atd. Nemáme absolutně na nic vliv, ale kavárna a pětikolka neustále eskaluje napětí a ukazuje fiktivní svaly. Opozice je umlčována. Huláká se na nejvyšších politických místech, jak se dá „Russákům po hubě“. Za mě je to směšná snaha o poměřování neexistujících pindíků, která nás může dost pravděpodobně stát život úplně všechny. Ještě to musím dál rozvádět?

          1. Správně bylo „Bolšaja“, takže předpokládám, že dnes je to „Great“ (nebo Big, sám nevím). Ale když je to o poměřování pindiků bude to spíš „Big“.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.