30 ledna, 2023

Vánoční kázání

Zajisté Bůh není tak chud,
aby nemohl každému poutníkovi propůjčit jeho vlastní duši.

Ireneus ze Smyrny

Úvodní citát znám zprostředkovaně – z knihy Karpatské hry od pana Miloslava Nevrlého. Citát sám je stručný, ale obsahuje nedozírně mnoho.

—ﬡ—

Jak to vlastně přijde, že neznaboh*) jako já připomíná slova křesťanského světce a mučedníka? Nějaké spojnice tu jsou, a postupně k nim doputujeme.

Nemám v úmyslu se přít, zda Bůh je či není. Já to nevím. Nemám nic, co by mne utvrzovalo v přesvědčení o tom, že je; nemám nic, co by mne utvrzovalo ve víře v jeho neexistenci. V tomto bodě nevědět pro mne znamená svobodu a otevřenost k poznání, které přijít může a nemusí: nevím.

Ale je tady období Vánoc, Vánoce jsou (v pořadí naposledy) křesťanský svátek; a byť pomyslná krabice, obsahující Schrödingerovu kočku, zatím nebyla otevřena, můžeme si hrát s představou, co by bylo, kdyby. – Pro tuto chvíli snad mohu předpokládat, že Bůh je, a snad nějakým způsobem vede naše kroky.

Je-li tomu tak, je nezbytné, aby k nám Bůh nějakým způsobem promlouval. Jestliže Bůh ze svého všeobsáhlého bohatství vybral každému poutníkovi jeho duši, jeho vlastní a jedinečnou duši, je nad slunce jasnější, kde hledat onen zázračný komunikační kanál, který zprostředkuje přímé spojení s Bohem: v duši samotné, která nese neopakovatelný otisk dlaně Stvořitelovy.

Tím se dostáváme k něčemu, o čem nepíšu poprvé: o vztahu mezi vírou, náboženstvím a církví. Takhle tomu rozumím já:

Víra, to je pro mne důvěrný, intimní vztah k něčemu, co člověka přesahuje; řekněme, že to je vztah věřícího k Bohu. Je to vztah mezi těmi dvěma: člověkem na straně jedné a Bohem na straně druhé; je to jen mezi nimi a nikomu dalšímu do toho vztahu nic není.

Náboženství je učení o předmětu víry. Co je důležité: není nezbytné, aby ten, kdo o víře učí, sám víru měl. Pro účel učení zcela postačuje, aby pronášel „ta správná slova“, nic víc.

Církev je světská organizace, společenství lidí; a to se všemi klady a zápory, které to může přinášet. Církev je firma, která poskytuje náboženství servis tím, že je materiálně zajišťuje. S vírou má (nebo může mít) církev – společenství lidí – společného ještě méně než v předchozím odstavci zmíněné náboženství.

—ﬡ—

Jak jsem pochopil, Vidláka někdo vykázal z jakéhosi společenství, které se schází ve jménu Božím. Zamysleme se: jakého hříchu by se Vidlák musel dopustit, aby ho Bůh zavrhnul? Tam, kde Bůh nesoudil, soudil jeden člověk Jeho jménem, a jiného člověka odsoudil jen pro odlišný názor. – Není to pýcha, smrtelný hřích?

Já myslím, že je.

Ke své víře Vidlák žádné svolení, něčí blahosklonnou akceptaci, ani nic dalšího nepotřebuje, všechno už má. Má onen jedinečný komunikátor s otiskem dlaně Nejvyššího Zahradníka, a je jen na něm, zda bude naslouchat.

—ﬡ—

O tom, že pýcha je nejen z pohledu křesťana smrtený hřích, ale i z pohledu neznaboha jeden ze záludných Strážců prahu na cestě za poznáním, o tom snad někdy jindy. Upřímně věřícím (a proto nepochybně i Vidlákovi) ke Štědrému večeru posílám modlitbu, inspirovanou právě osobností velikého usmiřitele, svatého Ireneje:

Budu uvažovat o tom, jak mám být slávou Boží. Nestanu-li se jí, jak bych pak mohl vidět Boha?

Bože, Tys dal svatému biskupu Irenejovi schopnost úspěšně upevňovat pravou nauku a pokoj v církvi; na jeho přímluvu upevňuj i nás ve víře a lásce, abychom usilovali o svornost a jednotu. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

—ﬡ—

O Štědrém večeru kázání musí být; a není-li, nezbývá, než aby se toho ujal třeba i neznaboh. Vrátím se teď do své obvyklé polohy a řeknu ještě jinými slovy něco hodně blízkého tomu, co říká modlitba výše:

Povolaný nemá vlastního srdce,
činí srdce lidí srdcem svým:
K dobrým jsem dobrý,
a k nedobrým jsem také dobrý,
neboť hluboký Život je dobrota.
Věrným jsem věrný
a nevěrným jsem také věrný,
neboť hluboký Život je věrnost.
Povolaný žije ve světě docela tiše,
ale otevírá mu své srdce.
Lidé naň hledí s údivem a s údivem mu naslouchají.
Povolaný s nimi jedná jako s vlastními dětmi.

To byl Lao-C‘, Tao-Te-Ťing v překladu Jiřího Navrátila, kapitola 49.

Co ještě?

Snad jen – laskavému čtenáři pozdravení a pokoj lidem dobré vůle.

—ﬡ—


*) V mém pojetí neznaboh není totéž co ateista.

Ateista věří, že Bůh není. Je to pořád víra v něco, pro co není důkaz – jen předmět víry je jiný.

Neznaboh prostě neví; je s tím smířen a připouští, že může a nemusí přijít informace, která to změní.

145 thoughts on “Vánoční kázání

  1. Terry Pratchett, „Malí bohové“
    V první lajně čtivá fantasy, jenže ve skutečnosti to je docela hluboká filosofická a sociologická úvaha o tom, jak to s bohy vlastně je.

    A k tomu „kdyby“ – slavili bychom dál zimní slunovrat a prosili zimu, tmu, hlad a nemoci, aby nás a naše rodiny a jinak blízké ušetřily. Zvyky a obřady máme za ta tisíciletí nacvičené a křesťanství ani jiná náboženství je nedokázaly změnit. Zdraví, štěstí, úspěch, dobrou vůli si ostatně přejí lidé po celém světě bez ohledu na to, co mají ve svatyních nebo zda jsou ateisté či jenom bez vyznání.

    Mějme se všichni co nejlépe, buďme zdrávi a kdyby k tomu byl ještě ten klid na celém světě, bylo by to skvělé.

  2. Bůh je. Dal nám svobodnou vůli, ale nemá rád, když děláme některé věci. Třeba pijeme. Já občas piju. Boha to sere. Vím to. Ale i tak piju. Bůh s tím nemůže nic dělat. Taky občas píšu věci, které někoho serou. Ale když s tím nemůže nic dělat Bůh, tak oni tuplem ne. Zdravím!

  3. Připomínám s dovolením lidového filosofa Bolka Polívku, když mluvil s důstojnou dámou o tom, že nemůže věřit něčemu, co nikdy neviděl: „Nikdy jsem vaši pí.u neviděl, ale věřím že ji máte“.

      1. A tak je to taky správně ;). Na základě superpozice stavů podle Schrödingera a party kolem si nikdo nemůže být jistý až do poslední chvíle. „Starý pán“ hraje kostky – Einstein i Polívka se mýlili.

  4. Hezké vánoční zamyšlení Alefe, díky za ně a za Váš prostor, který poskytujete těm, kteří nejsou jinde vítáni.

    Přeji příjemné a klidné prožití zbylých dvou vánočních svátků přeji Vám a všem se kterými se zde virtuálně setkávám.

  5. Autor se hluboce mýlí už v základních premisách.

    Vánoce nejsou „křesťanský svátek“.

    Boží existence je dokazatelná ( ale v tomto světě nežádoucí, proto převládá mýtus, že dokazatelná není ).

    V definici církve je úplně mimo.

    V popisu náboženství, do velké míry, taky.

    S vírou to, aspoň zčásti, trefil.

    Nebo s povšimnutím, že Lao-C‘ nebyl žádný hlupák.

    Podrobnější reakce by byla na knihu.

    Pokud však „Alef Nula“ bude hledat, tak nalezne pravdu a život i bez mé pomoci.

    1. Pro ostatní ( a pro lenochy ) aspoň krátce k té církvi.

      Církev jsou všichni současní, minulí i budoucí posluchači, učedníci, následovníci Ježíše Krista. Ti pro které se stal skutečnou autoritou, nadějí, zastáncem, atd.

      Církev není lidská organizace, není to budova ani firma, nemá žádné „IČO“ a nijak nesouvisí se „státní registrací“.

      Dokonce se může stát, že hledající člověk příjde do kostela či sboru a v něm je kupa náboženských individuí, ale NIKDO z církve. Nikdo z těch, koho Kristus nazval svými přáteli.

      Přesto lze Boha najít a poznat. A nalézt i lidi z církve. S jejich povahami i slabostmi. Absolutně zásadní je však vlastní touha po Bohu a znalost jeho slov. Přílišná vazba na lidi a spoléhání na ně bývá často zklamáním.

      Církev je tam, kde jsou už i dva nebo tři shromážděni ve jménu Krista.

      1. Já bych si tu církev tak neidealizoval. Není jedna. Každá si evangelium vykládá po svém. Hromadí majetky, soudí (se), upalují lidi… pryč od toho.

            1. “ Když misionáři přišli do Afriky, měli svou Bibli a my měli naši zem.
              Řekli : Modleme se.
              Zavřeli jsme oči. Když jsme je otevřeli, my měli jejich Bibli a oni naši zem.
              ( Desmond Tutu )
              ***
              Z mého pohledu jde jenom o zdroje, ve všech ideologiích. Ty kecy okolo jsou jenom zástěrka, účel je dostat k tučnému soustu. Odvést pozornost obyčejných lidí od skutečného záměru. Dobře to zmarketovat.

        1. I vzájemná řevnivost církví ( včetně těch, které se nehlásí ke křesťanství) má svůj význam, do této chvíle esoterický, ale já ho nyní odkryju. Jde o praktickou demonstraci metody, jak z mála stvořit mnoho.

          Bez ohledu na konkrétní věrouku a BÚNO můžeme předpokládat, že daná církev je ta pravá, zatímco ostatní církve jsou falešné (každá církev to o sobě hlásá).

          Krok 1:
          Jestliže tedy máme n církví, z tohoto počtu je n církví pravých a n*(n-1) nepravých. Celkem tedy máme n+n*(n-1) církví, po úpravě:
          n+n*(n-1) = n+n^2-n = n^2 církví.
          Z výchozího počtu církví jsme tedy získali počet nový, který je původního počtu dvojmocí.

          Krok 2:
          Existence církve, která by o sobě prohlásila, že není pravá, je principielně vyloučena. Nyní máme n^2 pravých církví, a krok 1 můžeme libovolně krát zopakovat.

          V Tao-Te-Ťingu se praví:

          (0) Tao plodí jednotu.
          (1) Jednota plodí dvojici.
          (2) Dvojice plodí trojici.
          (3) Trojice plodí bezpočet tvorů. Bezpočet tvorů má na zádech stín a na břiše světlo.

          Výše uvedený postup zmnožení církví je příkladem praktické aplikace premisy (3).

          A Vy byste, Ládíku!!!, od tak klíčového poznatku prchnul? To bylo neodpustitelné!

          1. V kroku1 se předpokládá existence nepravých církví, což se v dalším kroku správně vylučuje. Stín na zádech a světlo na břiše má třeba dirigent pod frakem. Budu si muset vzít pár rohlíčků.

          2. To už je pomalu ze stejného soudku, jako když se ptali různých profesí, kolik je 1 a 2.
            Matematik: Nevím, kolik je 1 + 2, ale je to stejné jako 2 + 1, protože na ploše reálných čísel je sčítání komutativní.
            Technik vytáhne logaritmické pravítko: Je to 2,999
            Biolog: To přijde na to o který druh se jedná. Může to být jeden kus a můžou to být třeba stovky, ba tisíce, například v případě much.
            Účetní zatáhne závěsy na oknech, zkontroluje zamčené dveře a zeptá se: A kolik chcete, aby to vyšlo?

            1. Biochemik/farmakolog:
              Kolik je 1 + 2 ? „Těžko odhadnout, možné jsou v zásadě čtyři druhy výsledku:
              1 + 2 = 3 aditivní agonismus
              1 + 2 = více než 3 supraaditivní agonismus
              1 + 2 = méně než 3 ale více než 0 parciální antagonismus
              1 + 2 = 0 totální antagonismus
              nutno případ od případu ověřit experimentálně!“

          3. Zakladateli,
            nejprve k tý matice. Mrkněte na to svý zadání. Celkový počet (tzn. součet) n je součtem sčítance n a sčítance n*(n – 1)? A n se nejprve nerovná n, ale zároveň rovná i nerovná n*, a na konci je pak svou druhou mocninou? A je-li jeden ze samostatných sčítanců součinem nějakých dvou činitelů , tak se druhým z těch činitelů (tím n – 1) násobí i první sčítanec? A jak jste vůbec přišel k tomu tvaru n*(n – 1)? Asi bych s tím celým, tzn. zadáním, postupem ani výsledkem jaksi nesouhlasil či co.
            Jako, možná to je esoterický výpočet, takže to má nějaký duševní rozměr. Matematický ovšem moc ne. Já sice vím, že Jahve se tenkrát rozhod udělat z jednice tu trojici, ale to bylo kouzlo. Nebo teda zázrak, ať neurážím věřící. Matematicky se to zpracovat nedá.
            Vymyslete si pro to n nějaké celé číslo, taky nějaké pro n*. Třeba 10 a 4, 10 a 9, 10 a 15, prostě nějaká dvě čísla, vyjadřující počet pravých a počet nepravých vír. Klidně i 10 a 10 nebo 4 a 4 atd. A spočítejte to, klidně i vašim postupem 🙂

            Mezi teistou a ateistou je velmi široká škála agnostiků. Teista věří v existenci nějakého boha, stačí mu k tomu ta víra v existenci. Agnostik vůči té pouhé víře vyjadřuje slabší či silnější skepsi. Čím silnější, tím se po škále blíží k ateistovi, který naopak věří v neexistenci a také mu k tomu stačí jen to věření.
            Nevěřící či neznaboh či mnoho jiných výrazů řečnicky splývá s ateistou, ateista zase splývá s nevěřícím a neznabohem. Například, jak patrně víte, je u nás OSACR. Což je sice dle názvu sdružení ateistů, ovšem patrně ani jeden z nich není tím ateistou ve smyslu pouhé víry v neexistenci. Nejsem sice členem, ale jsem stejným ateistou, vlastně „ateistou“, což ani v nejmenším není víra v neexistenci, nýbrž k nule (ne k Nulovi 🙂 ) se limitně blížící osobní potřeba zabývat se existencí či neexistencí jakékoli nadpřirozené entity jinak, než jako pozorovatel a posuzovatel argumentů.

            1. Psal jsem to z mobilu, je to příliš hutné, zkusím to roztáhnout po vzoru rétorů starověku, kdy ještě neznali obecný zápis algebraický.

              Základní myšlenka je tato: každá církev pokládá sama sebe za jedinou pravou a všechny ostatní za nepravé. Jestliže je církví – dejme tomu – pět, pak každá z nich mezi těmi pěti nalezne jednu pravou (sebe) a čtyři nepravé (ty ostatní). To se odehraje současně pětkrát, protože církví je pět; bude tedy v souhrnu nalezeno pět církví pravých a pětkrát čtyři církve nepravé. To je dohromady pětadvacet církví, pravých i nepravých počítáno nerozdílně. A ejhle: pětadvacet, to je dvojmoc pěti. Původní počet pěti církví se operací rozlišení na pravé a nepravé zmnožil právě jejich počtem, což je dvojmoc.

              Kouzlo onoho zmnožení spočívá v operaci rozlišení (na pravé a nepravé), v ničem jiném. Bez ní bychom nedosáhli ničeho, nic by se nestalo, církví by bylo – v onom hypotetickém příkladě – stále pět. Stačilo by málo: například uznat, že Bůh je jeden a náboženství je něco jako kulturně podmíněný jazyk, jímž se věřící k jednmu a témuž Bohu obracejí.

              Ale to vám nikdo neuzná, a proto je trojice počátkem bezpočtu věcí.

              1. Co je to počítáno nerozdílně? A co rozlišení na pravé a nepravé tak, aby z toho bylo lze určovat celkovou sumu?

                Ok, necháme ten zápis být. I víry. Pojďme do vás.
                A. Pro mě jste borec, pro jinýho frajer, pro dalšího namakanec. Vy sám pro sebe jste nemožnej chlap.
                B. Pro mě borec, zase a zase borec, sebe máte taky za borce.
                C. Pro všechny jste nemožnej chlap. včetně sebe samýho.
                D. Dvakrát borec, jednou frajer, podle sebe frajer.
                E. Třikrát nemožnej chlap, sám při sebe borec.
                My tři jsme vámi pokaždý přirozeně hodnoceni jen a pouze jako borci.

                Dojdete pokaždé k výsledku 16, kdy hodnocen jste 12 lidmi a vás jsou 4 Zakladatelé, nebo bude každý výsledek jiný? Jak to celý dopadne podle kombinatoriky definovaných subjektů a jak to dopadne při tom vámi stanoveným rozlišení a nerozlišení? Metodiku si zvolte.

                Jestliže mě místo toho pošlete do psích jater, tak budiž, protože nejste tímto pohnán před tabuli za účelem tejrání 🙂 Na jednou stranu vám totiž rozumím, na druhou to, řekl bych, ale máte esoterický opravdu hodně…

                  1. Nechci lovit znalosti na netu, tak z hlavy, tuším by se to, pokud byste do toho šel, tak sice esotericky, ale permutovalo. A já vám tam nedal vztahy hodnocení mezi námi třemi, co jsme prali vás, takže by se ten výpočet nedal dokončit ani v jednom případě. Čili, pokud by se něco stalo, tak by se to pak stejně nemohlo stát. Esotericky řečeno…

          4. Váš „předpoklad“ a tedy i oba následné „kroky“ jsou mylné. Ostatně už samotný, množný tvar „církve“ poukazuje na zásadní neznalost.

            Existují různé komunity, denominace, „sekty“, sbory, apod. A co o sobě hlásají je fuk, protože žádná z nich, jako celek není „ta pravá“. Přesto se v těchto komunitách mohou vyskytovat ( v různém množství, včetně nuly ) i lidé, kteří jsou součástí skutečné církve.

            Částečnou schopnost rozlišit, kdo je či není součástí církve mají tzv. obrácení, znovuzrození lidé, učedníci Kristovi, obdaření Duchem a znající bibli.
            Absolutní schopnost tohoto rozlišení pak má pouze Bůh, potažmo Kristus. („Pán zná ty, kdo jsou jeho.“)

            1. To je jak s tím ateismem. Jako, co takovej ateista je za své definice za neznaboha. Jeden jej definuje tak, jinej onak.
              Co to je církev, na to existuje taky víc pohledů, nikdo se třeba nějak extra nepozastavuje u toho, když se řekne, že ten a ten je v té a té církvi. Jedním z pohledů je i ten o těch opravdových. Ostatní jsou pak jeden švindl vedle druhého, protože nejsou ti vopravďáci. Třeba takoví, co zhřešili pomyšlením na nějaký košilatý hřích a pak se řádně z toho nevymeaculpovali. Taky se pak s nima pěkně vyběhne, žádný blažený patření. Ale je to jen jeden z možných výkladů. Každý zastánce zrovna týhle verze by ale především sám pro sebe měl mít jasno, jestli tam opravdu má jen tu agapé lásku. Nebo jestli se mu tam do toho taky trošinku neplete řevnivost , protože to by tak hrálo, aby se někdo k tomu patření pak taky přichomejt jen tak všelijak. A skutečný zásluhy nikde! Otec Školastikus z Hrátek by mu to řádně vysvětlil!

            2. No jo. Jenomže v zásadě totéž, co tvrdíte vy, v jiném gardu oni o sobě říkají také. I ty „různé komunity, denominace, „sekty“, sbory, apod.“ o sobě tvrdí, jsou skutečnými církvemi a ti ostatní nikoli… pořád je to tvrzení proti tvrzení; vybrat si mohu cokoli a nebo nic z toho.

              1. Znovu a pomaleji :

                „co o sobě hlásají je fuk“

                To je meritum a není to věc výběru ze strany pozorovatele. A proč ?

                „protože žádná z nich, jako celek není „ta pravá“.
                Přesto se v těchto komunitách mohou vyskytovat ( v různém množství, včetně nuly ) i lidé, kteří jsou součástí skutečné církve.“

                Výše uvedené může leckoho překvapit, může s tím i nesouhlasit, ale je to biblicky a empiricky ověřitelný fakt.

        1. Vevča : Pozor, Ježíš neříkal „ekklesia“, protože se svými učedníky nemluvil řecky. Přesto použil slovo v tom významu, které je v českých ( i většině slovanských překladů ) již od raného středověku až do současnosti, překládáno jako „církev“. Viz např. Matouš 16,18.

          Druhý pozor : psal jsem přece totéž. Ale je tu tolik „odborníků“ na své dojmy o bibli a tak málo skutečných čtenářů tohoto textu, že to byl možná hrách na stěnu, protože málokdo dokáže při střetu s fakty ihned přiznat omyl.

          1. Prozaiku, že vy jste ten Ahasver? Že víte přesně, co Ježíš říkal a co si myslel…

            Ježíš, podle textů a různých náznaků, patřil k sektě Essenských, což byly neorganizované společenství, ne nepodobná pozdějším společenstvím židů v dobách jejich útlaky v Evropě.

            Vyznačovaly se mistrovskou hierarchií, společenství mělo jednoho „učitele“ – mistra – a všichni ostatní měli statut „učedníka“.

            Církev – v té formě, kterou se snažíte prosacit – je odlišná od významu, který je popisován v Bibli. Biblická církev má světskou strukturu, postavenou na osobě a ne na mistrovství.

    2. Dovoluji si důvodně předpokládat, že Alef Nula toho o životě a pravdě ví hodně.

      Dá se to poznat velmi prostě – projev takového člověka v sobě nese jednoznačné prvky laskavosti a tichého soucitu.

      A má vlastní myšlenka – pokud si tohoto člověk nevšímá, nepovažuje to za důležité, sám o životě ví málo, a často se pak ptá „co je to pravda?…“

      1. Pravda je to, co momentálně většina společnosti považuje za pravdu. Zajímavé mi přijde, jak je ta pravda stěhovavá. Před Vítězným Listopadem sídlila v Kremlu. ( Tedy, aspoň pro naší Kotlinku. )
        Potom se přestěhovala do Washingtonu.
        Docela by mi zajímalo, kde bude za dalších pár desítek let. Kdo ví…

    3. Proč se Bůh zjevit teprve před několika tisíci lety Abrahamovi?
      Anebo, že ve svém záměru se zjevoval již před tím i potom, v různých podobách a náboženských formách?
      Jako žárlivě milující, jako jeden, jako tři, případně více, vyžadující tohler a támhleto, pomáhající, sesílající pohromy, ochraňující, vyžadující krvavé oběti… Vždy náležitě zdůvodněné a vyložené vyvolenými služebníky a podšprajcované krutými tresty za jinou než právě hlásanou víru, či dokonce nevíru?
      Ó to je převeliké tajemství, neboť cesty Páně jsou nevyzpytatelné, pročeš modleme se a doufejme v jeho nekonečné milosrdenství…
      Ach tak…

    4. Vy jste mne četl nepozorně. Napsal jsem, že Vánoce jsou (v pořadí naposledy) křesťanský svátek. Je to období slunovratu a toto (pravděpodobně) oslavuje /oslavovala každá kultura, které se to prakticky dotýká. Že by křesťané Vánoce neslavili? Vánoční mše… to není křesťanská záležitost? Já myslím, že je.

      V otázce Boží existence se mnou polemizujete zbytečně. Já nikde netvrdím, že je nedokazatelná (agnosticismus). Já píšu, že důkaz neznám a nemám a připouštím, že ho třeba někdy někdo přinese.

      Máte-li takový důkaz, jak o něm píšete, zveřejněte jej! Můžete zrovna tady, na tomto webu! Napište ho jako článek a já vám jej zveřejním, nebo vám k tomu (a nejen k tomu) zřídím blog.

      Než to ale uděláte, jedno varování: předložíte-li důkaz Boží existence, překonáte víru a nastolíte vědění. To možná neunese každý. – Mimochodem, existuje-li skutečně důkaz Boží existence, toto by mohl být důvod, proč dosud nebyl zveřejněn…

      Ohledně církve: můj pohled je pohledem zvenčí, do žádné jsem nikdy nepatřil. K tomu, co o církvi píšu, mě přivedly mé osobní praktické zkušenosti. Nejsa insider, nemohu se s vaším pojetím ztotožnit.

      1. Zakladatel a Alef Nula jedno jsou ?

        Co si myslíte neodpovídá tomu, co je pravda. Proto jsem se obtěžoval s odpovědí, abych dal možnost, bližnímu svému, nesetrvat v bludu. Leč zvolil jste jinak.

        ( Ještě můžete svůj exegetický triumf doplnit biblickým úsekem ze kterého je zřejmé, že křesťané „slavili Vánoce“. Nebo citátem Kristových slov, kde něco takového po svých učednících chce nebo si aspoň v náznaku přeje… )

        V otázce Boží existence jsem se nepouštěl do „polemiky“. Jedny z nejviditelnějších důkazů ( i pro ateisty a jejich verze ) jsou v přírodě a designu, který jednoznačně poukazuje na konstruktéra a vyvrací evoluci. Knih je na to téma dostatek, takže mnohé zveřejněno bylo, ale nehodí se to globální ( i lokální ) oligarchii, protože by to znamenalo přehodnocení celé politiky, zákonů, výkladu historie, atd.

        Vaše dojmy zvenčí, které interpretujete jako „zkušenosti“ jsou ( u poctivého, racionálně založeného člověka ) pro tvorbu názoru málo. Já jsem vycházel primárně z textu bible a to je argumentace přes kterou nejede vlak. Pokud dělají některé komunity něco jinak, tak chyba není v bibli.
        Sekundárně jsem informaci doplnil mnohaletou zkušeností vnějšího i vnitřního pohledu na církev.

        1. Protože pokusů už neúspěšně proběhlo tisíce, není toto ode mě pokus o polemiku nevěřícího s věřícím. Jediný, co se o tom může říct, že to nejde.
          Nevelké, spíš značně malé procento společnosti jsou takoví ti tzv. kovaní ateisté, co mají definitivně jasno, protože uvěřili v neexistenci. Pak jsou věřící v existenci, kteří k tomu přišli tou stejnou cestou, pouze opačným směrem. Sice neexistuje žádný Ateistovo evangelium, tomu ať si ale každý přiloží takovou důležitost, jakou chce.
          A pak je to široké spektrum agnostiků. Některým třeba přijdou některý věci dost zvláštní. Kupř. takovej Origenes. Velká šajba, protože koncem 2. stol.n.l. dal do kupy tu Septuagintu, což je první čitelný psaný text SZ. Čitelný proto, že je to řecky. Bezesporu naprosto přesný překlad nejen nečitelné paleohebrejštiny a ústně podaných starých mouder a znalostí 72 hebrejských mudrců, kteří se k tomu sešli 300 – 400 let před Origenem, ale přesný i co do smyslu textů.
          No, takže Řek, rodiče zapálení křesťané, táta Leonidas se nechal vyvraždit Římany. Mladej Origenes se chtěl taky nechat, zasáhla ale máma, protože dostal zaracha, nesměl ven, takže jej nemohli vyvraždit. Nezbylo mu, než se pustit v Alexandrii do sepisování tý šesterky, jejíž součástí byla i Septuaginta.
          A co čert satan belzebub nechtěl (možná naopak chtěl, to on takový věci tuze rád), všecko se to pak poztrácelo, zůstaly jen fragmenty. Ale to nic, pak se to nějak zase dalo dohromady. Takže Řek z Alexandrie v Egyptě, co i měl řeckýho tátu s poctivě řeckým jménem, a kterýmu křesťanští rodiče dali čistě latinský, tzn. římský jméno. Za to, jak je vyvražďovali. Natruc. Ke všemu Origenes, což v překladu znamená původ či zdroj, počátek. To se prostě asi tak přihodí. Úplně normální přirozenou cestou, podobně, jako se démoni, zahnaní do prasat a ty do moře, jmenovali Legie. Na to nikdo nemůže nic říct, proč by se tak nemohli jmenovat, že jo.
          Takže máme Řeka z Egypta s římským jménem. Zdroj původního textu SZ. Jmenuje se Zdroj a je zdrojem poznání skutečně pravdy, bez které se ani jedno z evangelií neobejde…
          Vše pochází z volně dostupných zdrojů, je to snadno ověřitelné, koneckonců to ani naprosto nikdo nezpochybňuje. Jen mně to přišlo trochu…, no, ale to se pochopitelně nepočítá, protože narativ je narativ. Navíc je to moje věc. Ke všemu tím nikomu nechci brát jeho víru, protože to je zase jeho věc.

        2. Ano, Zakladatel a Alef Nula jedno jsou. Je to relikt z dob, kdy jsem vyvíjel web a potřeboval jsem testovat jak roli administrátora, tak i řadového bloggera. Původně se Zakladatel ani moc projevovat neměl, jeho místo bylo plánováno spíše v ústraní a pozadí webu. Jenže došlo k původně neplánované změně zaměření – z litterate.cz se stala svým způsobem „základna Vidlákových kydů“, přibylo čtenářů a zejména trollů, diskuse si žádá téměř trvalou moderaci. Z role Zakladatele bylo čím dál tím obtížnější vystupovat, až jsem v ní v rámci diskusí zůstal. Jako autor píšu coby Alef Nula. Zakladatel píše málo a jen k provozním záležitostem webu.

          Píšete: „Co si myslíte, neodpovídá tomu, co je pravda.“ A totéž mohu napsat já vám.

          Vy žádné důkazy neuvádíte. Uvádíte pouze tvrzení, u nichž předpokládáte apriorní pravdivost; pak vám nutně vychází, že vše, co není s vaší doktrínou v souladu, musí být nepravda. Takový postoj ale může zaujmout kdokoli s jakýmkoli názorovým systémem.

          To, co označujete za důkazy (zmínka o designu, konstruktérovi, atd.), jsou (nebo mohou být) účelové interpretace skutečnosti. Z okolnosti, že si neumíte představit/odmítáte připustit jiný proces vzniku funkční přírody, zdaleka neplyne, že jiný způsob je nemožný. Váš odkaz k oněm „knihám, kterých je dostatek“, že se to nehodí, atd., atd… to je, nezlobte se, jen úhybný manévr, nic víc. Uveďte důkaz! Uveďte fakta, která vylučují jinou interpretaci, než tu vaši. Tady na webu k tomu opravdu můžete mít prostor; já sice váš názor (pravděpodobně) nesdílím, ale to mi nebrání souhlasit s jeho zveřejněním.

          Sám uvádíte, že vycházíte z textu bible. Biblické texty však neargumentují. Ony pouze uvádějí tvrzení bez důkazu (toto mé tvrzení snadno vyvrátíte kontrapříkladem) a vy je stavíte do pozice axiomu. To je samozřejmě možné; pak vám nutně vychází, že vše, co není v souladu s biblickými axiomy, je nepravda, a přes to, co stojí v bibli, nejede vlak.

          A proč by nejel? Pokud pravda nesnese přejezd vlakem, dá se o ní ještě hovořit jako o pravdě?

          1. Zmínka o vlaku je jen obrat používaný dnešní „omladinou“, doufal jsem proto, že jeho srozumitelnost bude zdejším čtenářům blízká.

            Co se týče dalšího vysvětlování, jsem na rozpacích. Na jednu stranu rozumím tomu, že někdo má zájem, aby jste „nerozuměli“. Proto jsem sázel spíše na racionalitu a logiku, než citáty z bible.

            ( Přesto se mi teď vybavilo místo, kde Kristus říká :
            „A plní se na nich proroctví Izaiášovo: `Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.´“ )

            Co se týče důkazů kreace, jsou to např. knihy a přednášky autorů Blahoslav Balcar, Werner Gitt, Walter Veith, a dalších.

            K pravdě nevedou zkratky, je třeba se k ní dostat poctivě.

            To je podobné jako by jste chtěl „tak mi konečně vysvětli historii posledních tří století jednou větou, jinak neuvěřím, že se ta éra vůbec odehrála“.

            Když se tu teď zasekám v detailech jako je kosmické záření, chování vody nebo absence evolučních mezifází, tak to nikoho nebude skutečně zajímat a bude to mít rozsah knih, které už byly stejně sepsány ( a odborníci typu Vevči budou mít nadále problém s pochopením byť jednoduché věty ).

            S těmi trolly věřím, že to není jednoduché. Ti, kdo jsou „na druhé straně“ mají pro jejich množení i placení prakticky neomezené množství prostředků. A když přitom vědí, jak funguje psychika davu, pak není problém názory i chování lidí „moderovat“ žádoucím směrem…

            Osobně si myslím, že než výklad „Vánoc“ nebo „církve“ by teď bylo naléhavější zkusit lidem objasnit jaký mega, giga podvod se „druhé straně“ podařil, když vnesla dokonalý zmatek do myslí lidí při pohledu na základní fakta.

            Totální, démonický „majstrštyk“ ( na globální úrovni ) je třeba interpretace EU nebo amerických „demokratů“ a Bidena jako „levičáků“. Nebo užití patvaru „neomarxismus“ při nálepkování počinů různých cvoků prosazujících BLM, LGBTQ, Green Deal, atd.

            Tímhle „spin doctoringem“ úplně vyrazili potenciální opozici zbraň z ruky, protože skoro všichni představitelé alternativy ( až na pár výjimek typu Jan Keller, Ivan David, Josef Skála, Petr Sak, Peter Staněk, Martin Koller, apod. ) mají značný hokej už v základních pojmech. Což je fantastický výsledek ( z pohledu globální mafie…).

            Takže by snad stálo za to dávat dohromady jakousi základnu postavenou na faktech. Opustit dosavadní fikce ( včetně zombie-modly „demokracie“, která nikdy nikde nebyla a nefungovala ), vyvarovat se chyb svých předchůdců ( včetně DVTR-KOB ) a zkusit posunout dějiny dál a k lepšímu.

  6. To bych rád věděl, jak tedy nazývat člověka, kterého žádná víra ani nevíra v něco „nadpozemského“ absolutně nezajímá?
    Který žije v tom smyslu ve svém „jiném“ světě, kde se podobné otázky/problémy nevyskytují?

      1. dovolím si nesouhlasit. Není zvláštní, že pro tyhle lidi ti „neprimitivní“ zatím odpovídající název nenašli?. Já bych, že snad člověk přírodní, copak si neuvědomujete, že právě tento typ lidí de fakto udržuje výskyt lidstva na této planetě? KOlik už bylo, pokud je nám známo, zničujících válek, a byli to právě oni, kteří pomalu, trpělivě budovali a udržovali další život na této planetě. Akorát vždycky když se vydělila jistá část populace/ neprimitivních/ a vše začalo repete.
        Že ti neprimitivní nabobové/nafoukanci, zatím vždycky dovedli současnou populaci k maxi krachu , Že zatím lidstvo nedokázalo překročit ten pomyslný práh vývoje do vyšší střídy, jak by si to tahle zázračná planeta zasluhovala.

              1. Diskutuji. Když ne primitiv,tak přízemní člověk jako odpověď Hudcovi na otázku z 1:18 a to byli všichni, co museli od rána do večera dobývat chléb vezdejší, na folosofování jistě neměli čas

    1. Hudče – pokud takový člověk žije s tím, že život má smysl, a že tento smysl má každý život, toto uvědomění smyslu života již nepotřebuje víru v něco „nadzemského“ – i tak míří ke stejnému cíli – vnitřní realizaci smyslu života.
      Víra je – velmi zjednodušeně – právě takovým pevným pilířem života, který tento smysl nese a symbolizuje.

            1. Já toho v životě přečetla až až a tou svou sečtělostí cítím,že se vzdaluji normálním smrtelníkům.
              Takže co se mi líbilo:
              John Lovelock Smyslem konání matky přírody je recyklace uhlíku. ( dost přízemní,ale pravdivé)
              V.Páral Bez člověka by se divadlo přírody( tedy vlastně ta recyklace ,pozn. autorky) odehrávalo beze svědků.

              Tak jednoduché to je.

              1. Jistě zajímavé čtení či znalosti, ale bohužel příliš úzce zaměřené, pro běžný život k ničemu, ale zajímavé= pro argumentován í a vydávání se za znalce.
                Sib život a svět je tak rozmanitý, že tihle dva nemaj šanci jej vyložit, zvlášť když se objevují stále nové a další objevy, víceméně je stavějící na halvu… sorry sorry

                    1. Hmm Ládíku, já mám takové dilema. Jako DIA mi jedna paní doktor vnutila takové to udělátko na kontrolu. Já ve snaze zjistit co a proč, poctivě každé ráno kontrola, pak někdy odpoledne. No zjistila jsem zatím to oné, ale zajímavé je že o půlhodiny později, na kontrole u doktorky stejným typem, byly hodnoty úplně jiné. Doktorka taky nevěděla proč. Ale když jsem šla na rozbor do laborky, byly hodnoty stejné. Pak těm udělátkům věřte.

        1. Kdyby smysl žiuvota skutečně nebyl, nemáte rodinu, nepíšete, nedýcháte… Tohle vše děláte, protože vám to dává smysl.

          Smysl života nemusí být něco nej-nej, a většinou jsou to jen záblesky, které si člověk pamatuje.

          Smysl života je všude připraven k vidění: Čerstvě napadlý sníh, předení kotěte, žvatlání dítěte, ticho v nitru…
          Stačí se jen pořádně podívat.

          Někdo k tomu uvidění potřebuje i potvrzení – víra je taková forma potvrzení existence, je to dialog, který může končit naplněným tichem.

          1. Můj názor je, že smysl je ryze člověčí konstrukt, který vyplývá z našeho psychického a fyzického ustrojení. Smysl ve své obecnosti je zrcadlem našich motivací. Věci mají takový smysl, jaký jim přisoudíme; to je konec konců patrné i z toho, že rozdílné kultury často přisuzují jednomu a témuž jevu odlišný smysl. Z toho vyvozuji, že věci (jevy, události,…) samy o sobě žádný objektivní smysl nenesou.
            Podle toho: život má takový smysl, jaký mu sami dáme.

            1. Pro mne v tom, co jste napsal, chybí malinkatá větvička se směrovkou „Úžas“, máte ale pravdu v tom, že jen málo lidí si ji všimne.

    2. Já bych řekl – bezvěrec. Je to ovšem jen slovo, jehož přesný obsah se může v různých interpretacích lišit.
      Některá náboženství o bezvěrcích soudí hůře než o stoupencích konkurenčních nauk. Zaručeně skončíte v nejnižším patře nejhoršího pekla 🙂

      1. Dřív byli primitivové všichni,akorát ti kněží byli trochu vzdělaní, církev měla na vzdělání monopol, tudíž museli nějak lidi nahnat do kostelů a tam jim předávat osvětu, dát ten smysl života a nějakou morálku.

          1. Taky byli psychologové a rádci a ponaučení byla na křížcích,aby lidi pamatovali. U nás je jeden,ten jsem si vyfotila na mobil a když mám starosti,opakuji si

            Chce li kdo za mnou přijíti zapřít sebe sám a vezmi kříž svůj a následuj mě. ( na křížku je hrubka mně)

          2. Roztmilé je dešifrovat ty nicky.
            Vašeho Alefa jsem nikdy nepochopile, nemaje dostatečného matematického vzdělání. Zakladatel je mi jasný.
            Jak si asi v životě připadá taková Lentilka, to lze také odhadovat.
            Nejlepší jsou ty, co se mají za bohyně, případně za věštkyně.
            Svého „Hudce“ jsem zdědil po předcích, žádná sláva, ale žít se s tím dá. I tady na litterate, i když to postrádá odér absolutna.
            „Mimo dobro a zlo“ – četli jste?
            Jedna myšlenka z toho komplikovaného dílka.
            Dobro a zlo je lidský konstrukt, míněno nikoliv ve sféře fyzické (bolest je jistě zlo), ale spíše poněkud metafyzické.
            P.S.: „Bohyně Země“ je jistě údernější, než třeba „Vopičková“, tp by nemělo ten šmrnc.

                1. To je vzpomínka na osmou třídu základní školy v dobách reálného socialismu. To se takhle probíralo, co je oxymóron, a příklady se braly z Karla Hynka
                  https://imgway.cz/4O38/harfy_ton.PNG
                  Básník samozřejmě mínil zvuk, který periodickým kmitáním nevznikne, když se harfa byla rozsypala, a struny proto zvostaly nenapnutými, a jsou tudíž kmitání neschopny.
                  Ton (povšimněte si, že ho Mácha píše s krátkým o) zbortěné harfy.

                  A jeden spolužák to recitoval jako ne „zborcené harfy“, ale „zborcený harfy tón“. Utkvělo mi to a jelikož sám jsem nyní již kapku zborcený, přišlo mi k duhu použít to jako nick.
                  🙂

                    1. Přemýšlel jsem o Vaší hypotéze celou noc – a … nevím!
                      Nedokážu posoudit, zda skleslý byt věčnosti, cit mrtvé milenky a ty další tam zmiňované záležitosti představují konzervativní evropské hodnoty.
                      Možná byste to dokázal vypočítat?
                      Já umím jen trojčlenku, a tou se mi to nepovedlo.

              1. Z hlediska člověka má ale dobro a zlo hluboký význam.
                Ten, koho mají spoluobčani rádi, má snazší život.
                Musel na to přijít už praotec Janeček, že se vyplatí odvalit ze souseda spadlý strom. Že mu to ten soused pravděpodobně jednou oplatí. I když teď právě momentálně bude sedět u pečínky jeden krk navíc.
                😀
                ***
                Když jsi přišel na svět, plakal jsi a všichni se smáli. Žij tak, aby všichni plakali, až jej budeš opouštět.
                Konfucius
                ***
                Samozřejmě, nikdy nebudou plakat všichni. Ale mohlo by jich aspoň být víc než těch, kteří si řeknou : Hurá ! Zase o jednoho škodlivého blba míň.
                😀

        1. Řekla bych že klidně můžete. Zdejší komunita je docela otrlá, byť náhle vytrysknuvší ? rozněžnění? nad náboženským svátkem, patrně zbytky údivu z dob štěněcích. Byť je fajn že ještě zbytky, těch dávných dětských vánoc existují, Ač jsou silně podporovány různými prodejci, v zájmu co největšího dnešního boha konzumu- t.j.many many.

  7. Speciálně k tomu úvodu se mi hodí vánoční Soňa Peková, kterou mám jako člověka rád. A tohle není až tak o tom kovidovém průšvihu a molekulární biologii. Spíše o tušení souvislostí a šíři rozhledu a vidění za „Horizont událostí“. Je to o dalším rozměru, moderně řečeno třeba pohled ve 4D. Kdoví? 😉
    https://www.youtube.com/watch?https://www.youtube.com/watch?app=desktop&v=r5wHrqwHllU&fbclid=IwAR0_yM2Xcq_9M4OLQekGRhEZp3nuOE0lu4mhwwobYr1GwHRs02X6y90uAI4
    Další dáma, kterou jsem o Vánocích zase nevynechal – Moya Brennan či li(ne chilli) hudební
    https://www.youtube.com/watch?v=mm8BPyK_PtY&list=RDmm8BPyK_PtY&start_radio=1
    Abych své proklaté negativní duši udělal dobře, daroval jsem své kamarádce, která cca před deseti dny zakopla o svého milovaného kocoura a zlomila si ruku v zápěstí, aby ji neminula štědrovečerní večeře, dvě podkovy z kapra pro štěstí. A přes domácí mazlíčky jsem se na toto téma pobavil na FB s dámou někde z Moravy. Prostě sdílení pohody přes to, co by nám už taky chtěli upřít.
    Apropó, už vím že hadi prdí. Prdí i vánoční stromeček?
    Dnes jsem to pohřbil, jelikož jsem zapomněl na to, že kapr nechává silnou CO2 stopu. Zapomněl jsem na něj totiž, zatímco jsem (jak je u mne zvykem) zanechával acylovou stopu z Pálavy spálené mým nevhodným metabolizmem😉 Nevhodný je Targusův terminus technicus, který ctím😉
    Ještě musím při té zatraceně dobré Pálavě probrat, jestli jsem negativní proto, že vidím negativně realitu, která je v podstatě negativní. Čistě matematicky, mínus x mínus =plus Ale to je čirý alibismus😁
    Ta Peková je lepší!! Já jen přeji příjemné svátky a křesťanskou pohodu.

  8. Alefe, jsi ten nejlepší nevěřící pes, od kterého jsem kdy co četl. Naše duše jsou z opačných pólů a proto sjednoceny. Nezmíním mého oblíbeného mistra Lao´c, ale krátký štěk-seznamování z parádního filmu o fantastickém panu lišákovi: Canis Lupus..Vulpes vulpes…
    Měj pěkné svátky a díky za to nádherné nedomrlé kázání:)

  9. Co se týká víry jsem bezvěrec, ale s respektem k věřícím lidem. Přišlo by mi neuctivé a zpupné považovat věřící za hlupáky. Navíc mnoho významných myslitelů hluboce věřilo v Boha.
    To všechno co je v článku napsáno je samozřejmě pravda a hezky se to čte. Řídit se tím je jiná věc.
    Kdyby někdo ohrožoval moje dítě, nebo mu dokonce ublížil, určitě bych k němu nebyla dobrá.
    Prostě život je strašně složitej, lidé jsou různí, asi je člověku souzeno celý život tápat. ( Na rozdíl od zvířat, zvíře ví co je pro něj dobré. )
    ***
    Bože , dej mi sílu přijmout to, co nemohu změnit. Dej mi odvahu změnit to, co změnit lze. A dej mi schopnost rozeznat jedno od druhého.
    ***
    Samozřejmě to nikdy nerozeznáme.

  10. Domnívám se, že v kontextu poslední věty příspěvku lze výraz „neznaboh“, potažmo nevěřící pes atp. nahradit elegantním pojmem „agnostik“.

      1. Díky Nulový Alefe za pěkné nasvícení pojmů Víra – Náboženství – Církev.

        Vaše definice „Náboženství“ a „Církve“ mi přijdou perfektní. Náboženství coby „nauka o vztahu s Bohem“ se s žitým důvěrným vztahem k Bohu navzájem dost efektivně vytěsňují. A řekl bych, že z podstaty. Pokud bych veřejně vyučoval „nauku o mém důvěrném vztahu k mé manželce“, odhaduji, že s praxí mého intimního vztahu k mé manželce by to také šlo rychle z kopce 😉

        Co se víry týká, kdysi jsem to chápal velmi podobně, jak píšete. A pak se po nějakém čase pohnula ani ne tak země, ale vlastně se nenápadně pohnulo tak nějak všechno a začal jsem s Ním mluvit a On se mnou. Byl jsem ze sebe v šoku. Býval jsem striktním racionalistou. A najednou jsem se opakovaně přistihl při jakési formě samomluvy, která ale okatě dává najevo, že na druhé straně je NĚKDO.

        Neberte to, prosím, konfrontačně. Pokouším se jen o nástin ještě trochu jiného náhledu, osobní zkušenosti.

        „Důvěrný, intimní vztah“, jak ho chápu coby „terminus technicus“, dost dobře nemůže být vztahem k „něčemu“ ale vždy k NĚKOMU (má-li být skutečně intimním). Vztahem k osobnosti, se kterou si hluboce rozumím. Ale tím pádem už to dost dobře nelze nazývat vírou. Není to tak, že buď věřím nebo nevěřím, že mám vztah k někomu. Buď ten vztah mám nebo nemám. Nedává smysl VĚŘIT, že mám vztah se svou rukou nebo se svou nohou. Buď obě končetiny mám, nebo nemám. Komunikuji s nimi a fungujeme spolu.

        A došel jsem tím směrem ještě dál. Vztah vlastně ani nemůže nebýt. Existuje-li v mé mysli (v zorném poli mé mysli) jakýkoliv pojmenovatelný objekt, nemůžu s ním nemít vztah. Mohu ho přehlížet, úmyslně či nevědomě, protože mě třeba momentálně nezajímá, mohu ho nesnášet, ale všechno to představuje nějakou kvalitu VZTAHU. A je-li, naopak, tento vztah pro mne tak důležitým, že ho vnímám jako velmi osobní – až důvěrný, jak píšete, jsme opět viditelně zcela mimo kategorii pojmu „víra“ tak, jak tomu slovu rozumím.

        Víra je definována NEJISTOTOU ohledně někoho / něčeho. Existuje nebo neexistuje ten objekt?
        Nebo se víra týká neznámého / nejistého děje: „Stalo se to? Děje se to? Stane se to?“.

        Když to shrnu, víra pro mne odpovídá kategorii „NEVÍM“, zatímco vztah je vztahem vždy. Může se měnit mé emoční hodnocení toho vztahu v čase, ale vztah se nemůže odestát a beze zbytku zmizet. (Mohu na jeho existenci pozapomenout, ale pokud si vzpomenu, je tu zas zpátky…

        Takže VĚŘÍM, že Ježíš přijde podruhé, jak ohlásil. Ale kdybych řekl, že VĚŘÍM v Ježíše (vlastně ani nechápu, co by ta věta měla znamenat…) je to stejná kravina, jako kdybych tvrdil, že věřím, že si například s Vámi momentálně povídám…

              1. „To ovšem neplatí, když manželka odjede na měsíc do lázní…“

                To znamená, že v předmětném období lze osahávat Boha?
                V opačném případě bych se musel spokojit s osaháváním manželky někoho jiného.

                  1. Začíná mnou cloumat zelenooká stvůra žárlivosti.
                    Jestli mi Bůh bude osahávat manželku a nebude se přitom jednat o Jeho standardní dotek…
                    Přitom mohu jen tiše doufat, že oním božstvem není Zeus. To je totiž neskutečný chlívák. Na druhou stranu bych se jako jeden z mnoha jím generovaných paroháčů mohl dostat do mytologie.

      2. Nerad bych zde zaváděl nějaké scholastické disputace, ale jestli jsem Vás dobře pochopil, tak agnostik věří , že otázky po (ne)existenci Boha jsou objektivně nerozhodnutelné, zatímco Vy věříte, že toto nejste schopen subjektivně svým poznáním postihnout. Ten rozdíl se mi ale nezdá tak veliký.

        1. Ne, asi jsem nenapsal dobře. Zkusím znovu.
          Nebudu psát o agnosticismu. Je to, jak koneckonců i vy píšete, svého druhu víra. Ale můj postoj je jiný, zkusím ho přiblížit na příkladu velmi zemitém.

          Někdo mi položí otázku: bude mně ten batoh stačit? – pokud nepřidá další doplňkové informace, má odpověď bude: nevím. Prostě nevím! Třeba jo, a třeba ne! Nevím, kam a na jak dlouho dotyčný jde, nevím, jak je batoh velký, nevím, v jaké kondici je ten člověk. Kdybych tyto věci věděl, asi bych dokázal věrohodně odpovědět. Ale bez znalosti oněch detailů musela by má odpověď znít: věřím, že ano/věřím, že ne. Dávat takovou odpověď na takovou otázku nemá smysl, proto říkám: nevím.

          Vy patrně vycházíte z předpokladu, že o některých záležitostech „si člověk přece musí něco myslet“. Inu, nemusí.

          Já připouštím možnost, že když sem prozaik napíše zmiňovaný důkaz, že ho pochopím. Připouštím i možnost, že ho nepochopím. Dokud se o pochopení toho důkazu nepokusím, prostě nevím! To přece není otázka víry!

          Držím v ruce bankovku a ptám se vás: dojedu za tyhle peníze z místa A do místa B?

          Moje „nevím“ je přesně z této kategorie. Vysvětlit své „nevím“ mám problém už od střední školy:
          – Jaký máte názor na dílo Jana Nerudy?
          – Nemám názor, nemyslím si o něm nic. Odříkám vám jeho životopis a vyjmenuji díla, o nichž jste nás učila, paní profesorko. Ale názor nemám žádný.
          – … ale něco si přece musíte myslet!
          – Nemusím.

          Nechápu: proč je tak obtížné přijmout prosté „nevím“ a odkud se bere potřeba vyplňovat jeho prázdnotu – tu názorem, tu předsudkem, tu vírou?

          Nevím.

          1. Také mnoho toho nevím, a nevadí mi to – ale dá se vypozorovat, že mnoho lidí to horror vacui prožívá až moc reálně, a neumí to překročit. Televize puštěná v každém pokoji je toho častým svědkem.

          2. Cituji: …Vy patrně vycházíte z předpokladu, že o některých záležitostech „si člověk přece musí něco myslet“. Inu, nemusí…
            Já naopak myslím, že o všech záležitostech si člověk něco musí myslet, pokud je úmyslně z mysli nevytěsní.
            Když jsem v situaci, že něco nevím, tak si myslím, že mám buď málo informací, nebo případně můj mozek není způsobilý tyto byť i kompletní informace vyhodnotit.

              1. Myslím si, že to nevím, protože od Vás nemám dostatek informací o tom, na co teď myslíte a že i v případě, kdybyste mi to řekl, tak bych to v celé komplexnosti nebyl schopen správně interpretovat.

                1. Ano. Ale to, co myslíte, myslíte si o své sadě informací, ne o předmětu mého myšlení. Vaše sada informací o mém předmětu myšlení (na straně jedné) a můj předmět myšlení (na straně druhé) nejsou totožné.

                  O mém (Vám zatím neznámém) předmětu myšlení si nemyslíte nic, přemýšlíte jen o své představě o něm.

                  1. Jenže z hlediska dikce Vaší otázky je předmět Vašeho myšlení základní součástí sady mně neznámých informací a já tudíž o něm nemám žádnou představu, abych o ní mohl přemýšlet.
                    Ergo myslím, že nevím, na co myslíte.

                    1. Paulusi, Vám se nikdy nestalo, že sice děláte či mluvíte jedno a myslíte přitom na něco úplně jiného?

      3. Jsem se tu dnes jaksi rozepsal.
        Nesouhlasíte Zakladateli s agnosticismem, protože nevíte, jestli to je/není rozhodnutelné. Znamená to tedy, že agnostik tu aktuální nerozhodnutelnost podle vás předkládá jako absolutní tvrzení? Absolutní tvrzení jsou v kompetenci teisty. Takovýho, co uvěřil v existenci a nejede vlak. Taky v kompetenci jeho protipólu, ateisty. Takovýho, co uvěřil v neexistenci a nejede vlak.

        Já ale ještě takový bouchnutí do stolu od žádnýho agnostika neslyšel. Právě to „nevím“ je přece krédo agnostikovo. Nikdo mu nebude vykládat, že něco tutově je a hotovo, stejně tak, že něco tutově není a hotovo. Přinejmenším prozatím to rozhodnout není jak.

        Máte tu taky odpověď od anonyma, ve které se přes nemožnost vztahu k ničemu dostává k nutnosti vztahu k něčemu, včetně vztahu zamítavého, tzn. k nutnosti existence toho něčeho. Zvláštní mluvnická cesta k důkazu existence něčeho, kde vztah k němu je tam i blíže popsán. Sémantika?
        Ve výsledku je to sice víra v něco a existenci toho, doložena komunikací s ním, vzápětí označena jako nejistota. Neposmívám se nekonzistenci, protože spousta lidí v tom tu konzistenci má. Uvádím to proto, že s popisem víry coby pevné, příklady doložené jistoty, ovšem v kombinaci s tou nutně přítomnou nejistotou, jsem se setkal už víckrát. Vlastně mnohokrát. Právě ta nejistota tomu pro věřícího (tak si to myslím. Nevím, myslím) dává šťávu, protože umožňuje tu víru, to doufání, jak je to taky nazýváno. Poto to zobecňuju, přinejmenším pro skupinu věřících, kteří to takto či podobně popisují.

        Vyznání ateistovo k dispozici nemám. Nejspíš tam ale nějaký to halíkovský chvění pevnýho, zde míněno neexistujícího, nemá. Prostě hotovo, konec řečí.

        A co ten agnostik? Ten naprosto nemá jasno. Jeden je víc pošoupnutej k teistovi, druhý k ateistovi. Ale s ani jedním by si neplác. Na detektoru pravdy by z něj vylezlo, že prostě fakt neví.

        Kdyby se rozkecal, asi by tam měl taky srovnání teorie náboženský s teorií BigBangu, kdy obojí je pro na ověřitelných důkazech postavenou racionalitu fakt těžko skousnutelný.
        Pozn. – z pouze jemu známých důvodů, i když tou známostí si u něj zas tak jistej nejsem, je tohle čítankovej příklad takzvané zpupnosti, jíž teista ten rozum označuje.
        Jak Jahveho rozmar oddělit světlo od tmy a celý to rozjet, tak vznik singuláru, neboli nehmotného a bezrozměrného bodu, do kterého je nafedrovaný komplet všechno, je obtížná, prakticky nedostupná abstrakce. Veškerá hmota, energie, dokonce prostor i čas. Pro ty smělejší by tam snad nějak ta hmota s energií šla, protože jejich vzájemný vztah v subčásticových dimenzích je tak nějak dost nejasný. Jak to vypadá v elektronu? Jak v protonu a neutronu? Jistě, jsou nějaký subčástice subčástic či jak to říct, ale i to je pořád málo. Když škrtnu sirkou, zplynuje se jí část, nějakej zčernalej škvarek taky zůstane, no a pak barevná plazma – oheň, co mi dá světlo a teplo. Dá příslušný objem toho, který jde hořením získat. Teplo i světlo je tam někde v těch částech atomů, tvořících různé molekuly, ze kterých je to původní dřívko, nacpaný. Nějak z toho pak vyleze. Proč by teda to nemělo jít i naopak, tzn. neměla by hmota, klidně i beze zbytku, jít nacpat do nehmotné a bezrozměrné energie. Zjednodušil jsem to značně, ale tu nehmotnost a bezrozměrnost tím jakžtakž máme pořešenou. Ale prostor? Čas? Co je pak při BB místo prostoru a času? Nic? Nedefinovatelné, nijak blíže nepopsatelné nic? Hm…, to má pro kapacitu běžného mozku ca podobný tvar, jako to Jahveho oddělení.

        Pro jednu i druhou teorii (nevím, jestli jsou i jiné, které mají nějaké odůvodnění se jimi zabývat) pak existují nějaké důkazové materiály. Relativisté s kvanťáky mají svůj důkazový set, teisté zase svůj. Ti druzí navíc ani nějakou potřebu důkaznosti nemají.
        Je-li někdo dostatečně upřímný sám k sobě, přizná si, že ty sety jsou dost na vodě. Babo, raď. Jednomu zní líp to od jedný baby, druhýmu od druhý. Mně, i přes ten binec s prostorem a časem, to zní líp od tý první. Námitek, proč by to tak nemělo být, dám nejen já dohromady nesrovnatelně méně, než těch, co vysypu na druhou bábu z rukávu. Věřící si sice ten vodnatej set podepře tím doufáním a ostatní jej víceméně netankuje, ale já pořád jsem ten agnostik. Počkám si, možná či nejspíš se asi nedočkám. S čím přijdou vědci. Za předpokladu, že nebudou kalit vodu, což jen těžko nebudou, protože z takovejch věciček se dá udělat super zbranička. Optimální pro následné kámošení se s kdekým. Ale jsem ten zpupnej.
        Co vám Zakladateli na tom agnostikovi netento?

          1. Dá. Hodně se to dá. Nejen to nevím se dá, ale i věřím a doufám se dá, klidně i do několika desítek knih. V takovém případě se ovšem nepoužívá takový výraz, protože by to bylo známkou neuctivosti.
            Být neuctivý se může jen k nižším duševním kvalitám. Navíc to ani ve skutečnosti není neuctivý, nýbrž to je známkou moudrosti. Je tam totiž pokaždý ta vyslovená či implicitní výzva, aby dotyčnej už konečně přestal být nižší a stal se taky vyšší. Má to totiž svý výhody. Například, když se to neflinká, vzroste šance, že se pak nebude muset skřípat, ale bude se moci patřit 🙂
            To já vím, co to je nižší a vyšší, protože jsem to slyšel i četl od hned několika významných duchovních autorit. Duševně nižší je každej, co nedoufá. Sice o ždibec vyšší je takovej, co sice doufá, ale ne předpisově. Jakási kvalita už tam je, ale pořád nic moc. Osobně jsem velmi nižší. A není na tom navíc nic neuctivýho, protože je v tom hluboká moudrost. Neuctivý by to bylo pouze tehdy, kdyby nižší kvalita řek vyšší kvalitě, že hňácá.
            Protože jednoduše mám tu nižší přišitou, je očekávatelné, že budu šíleně neuctivej. Tuhle jsem čet, jak se jeden převlečený za Mikuláše pohádal se druhým, co byl v civilu. Kvůli Staromáku, že když civilové tam mají Husy, tak že oni tam maj plný právo mít sloupy. Civil mu tehdy taky řek něco fest neuctivýho, protože i když sice nebyl úplně nejnižší kvality, ale jen evangelík, stejně byl nižší. Už přesně nevím, co to z něj vypadlo, tuším něco ve smyslu, že přeci Mikulášové toho mají dost pomalu na každým rohu. To jste měli vidět. Vyšší se vyloženě nas…, totiž, byl důstojně moudrý. Bylo to v nějakým rádiu, prásk mikrofonem a tak důstojně šel pryč, až všichni pokorně čuměli. A moudře pravil cosi ve smyslu, že s takovejma voc…ma se dál bavit nebude.

            Buď to mám v bezdůvodně konfrontačním tónu, nebo si prostě jen všímám některých situačních tvarů…

            1. “…dá, klidně i do několika desítek knih“

              … no právě, dyť to píšu, že Vy si úplně vystačíte sám! Jen mi bylo záhadou, proč mermomocí vyžadujete na druhejch to Vaše „netento“, který vyvolalo u Vás pouhý Zakladatelovo slůvko n e v í m tenhle tady Vámi předvedenej grafomanskej reflex né nepodobnej reflexu akademika Pavlova.

              P.S.
              asi ste tady novej, protože bych si Vašho argumentačního stylu už dávno všiml. Ale, holenku, to si budete muset zvyknout, že některý zdejší starci a stařeny s tou Vaší nižší duševní kvalitou holt už nestíhaj tu zřejmě Vaší vyšší duševní kvalitu
              … něco jako: buď & nebo, jinak Vám garantuju, že z toho Vašeho grafomanskýho monologovýho stylu jinak tady nevyjdete!

              1. Nevšiml jsem si, že už o tom má psáno jinde, ptal jsem se proto Zakladatele na ten nesouhlas s agnostikem. Mermomocí jednou.

                Obšírně, protože věcných souvislostí je u toho dost. I u dalších věcí kolem nábožka je toho dost, obšírný jsem proto i jinde. Jsem si de facto jistej, že to dle svého rozhodnutí ev. zájemce přečte, či nechá ležet 🙂

                Ne úplně nový, spíš zřídkavější. Možná jste si mě povšim kvůli té obšírnosti, její důvod jsem ale uved.

                Při vašem slovníku, vy jste mluvčí zdejších starců a stařen?
                Ty kvality jsem čet na christnet, možná na jiným náboženským webu. Tak horký rozdíly bych snad u mě a těch starců a stařen sice neviděl, v nejhorším případě se to ale fakt prostě může nechat ležet 🙂

  11. Nebýt vítaný v kostele? Na místě, kde po zpovědi farář dá rozhřešení ledasjakému hříšníkovi? Jak strašlivý hřích tíží Vidlákovu duši? Že nešel s davem? Nebo se provinil proti desateru? Spáchal některý ze sedmi smrtelných hříchů?
    Pochybuji, že provedl něco horšího to, že nešel s davem a dovolil si mluvit proti vrchnosti. Ale nejít s davem farizejů jež zaslepila pýcha či hněv není hřích, ale statečnost na hranici sebeobětování.
    A pro takové je určeno království Nebeské.

    1. podla mna
      zhresil politickym hriechom ze odmietal a kritizoval sucasnu cesku vladu a ze ma iny nazor na Putina ako Brusel
      z hladiska nabozenskeho som si u neho zatial nevsimol ziadnu herezu 🙂
      Knieza Myskin

    2. Tak, tak. Nebýt vítaným v kostele je známkou osobnostní integrity a autenticity toho nevítaného. Náboženští duchové nenávidí svébytné osobnosti, pídící se po pravdě, protože to vždycky smrdí epidemií osvobozování myslí dosud slepě podřízených duší a tudíž úbytkem oveček…
      Ostatně Ježíše za něco podobného chtěli jeho rodilí spoluobčané (poštvaní kněžími) rovnou zabít shozením ze srázu za městem.

      1. Hned první přikázání v jednoho boha budeš věřit a kdo neuvěří bude zatracen
        Matouš jděte a kažte evangelium kdo uvěří bude spasen kdo neuvěří bude zatracen.
        Teď se káže, že Rus fuj a vidlák neuvěřil, tudíž zatraceně

  12. Já nevím. Zdálo se mi, že obíhám Travný po lesní cestě pod vrcholem. Vedle mě běžel Deyna. Věděl jsem, že se píše s “y”. Bavili jsme se polsky. Sen byl tak živý, že si ho pamatuji už týden.
    Podíval jsem se ráno do gůlglu. Kazimierz Deyna, ročník 1947, polský fotbalový repre.

    1. Jo, a to se bude asi opakovat častěji.
      Nějak tak si já představuji vlastní smrt. Z „reálného“ života přejdu do „nereálného“. Můj táta o tom mluvil asi tak týden před smrtí. Že prý se mu zdají hrozně živé sny. Že se potkává s lidmi dávno mrtvými. Zdálo se, že ho to dokonce těší.
      Po probuzení býval zklamán, že pořád leží v nemocnici – a snažil se rychle usnout. Odejít do svých snů.

      1. U jedněch prarodičů to mělo ještě druhou fázi. Celý život prošli zcela pohlceni praktickým životem.
        Když už nemohli, tak je to přestalo bavit (nemoce atd.) První fáze byla podobná, jak popisujete.
        Po několika takových setkáních s živými sny, najednou, z ničeho nic, zcela sebejistě si začali plánovat kde se zase narodí a co by si přáli prožít a jak žít…
        Zcela šokující změna pro celou rodinku, v obou případech.

            1. Nevím, nemám tu zkušenost a nikdo mi to ještě nevyprávěl. Jestli to „a pak je to už jedno“ nepatří mezi taková ta klišé, o kterých není žádný důkaz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.