28 září, 2022

Výročí Prohlášení práv člověka a občana

Autor: ZaS

Výročí Prohlášení práv člověka a občana (26. 8. 1789)

 Svého času jsem se dostal s jedním kamarádem do (veskrze zbytečné) diskuze na téma „kdy ten marasmus kolem nás vlastně začal“. On jako ryzí pragmatik se zaměřil toliko na události z naší éry. Já jsem tehdy kontroval i vzdálenější historií, takže jsme se dostali až k francouzské revoluci a řečeno pohádkářským jazykem: ‚kdybychom nedopili, tak tam sedíme dodnes‘. Nebo přinejmenším do té doby, než bychom se dostali ke Kainovi.

Když jsem se dnes podíval na přehled historických událostí, zaujala mě zpráva, že před 233 lety francouzské národní shromáždění schválilo stěžejní deklaraci, která se stala základem většiny evropských ústav a je považována za počátek osvícenství. Při té příležitosti jsem si vzpomněl na pátera Vrbu z Jiráskova F.L.Věka, který jakobíny z duše nenáviděl a viděl v nich největší zlo. Jako ve všem platí známá pravda – sto lidí, sto názorů.

Každopádně je zajímavé osvěžit si školní znalosti a pročíst si dokument, který (alespoň nominálně) formuje evropskou, ale i světovou politiku dodnes. Nechám na úvaze laskavého čtenáře, aby posoudil co z toho přežilo do dnešní doby a co čas tak říkajíc ‚ohnul k obrazu svému‘.

ZaS


Představitelé francouzského lidu, ustanoveni v Národním shromáždění, domnívajíce se, že nevědomost, zapomenutí nebo pohrdání lidskými právy jsou jedinými příčinami veřejných neštěstí a zkorumpování vlád, rozhodli se vyložit v slavnostní Deklaraci přirozená, nezcizitelná a posvátná práva člověka za tím účelem, aby tato Deklarace, neustále jsouc před očima všem členům lidské společnosti, uváděla jim stále na paměť jejich práva a jejich povinnosti; aby činy zákonodárné moci a činy výkonné moci mohly být v každé chvíli porovnávány s účelem každé politické instituce a byly v důsledku toho chovány ještě více v úctě; aby požadavky občanů, když se budou napříště zakládat na jednoduchých a nepopíratelných zásadách, směřovaly vždy k zachování ústavy a ku blahu všech.

V důsledku toho Národní shromáždění uznává a vyhlašuje, za přítomnosti a pod záštitou Nejvyšší Bytosti, tato práva člověka a občana:

I.

Lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých právech. Společenské rozdíly se mohou zakládat pouze na prospěšnosti pro celek.

II.

Účelem každého politického společenství je zachování přirozených a nezadatelných práv člověka. Tato práva jsou: svoboda, vlastnictví, bezpečnost a právo na odpor proti útlaku.

III.

Princip veškeré svrchovanosti spočívá v podstatě v národě. Žádný sbor, žádný jednotlivec nemůže vykonávat moc, která by z něj nebyla výslovně odvozena.

IV.

Svoboda spočívá v tom, že každý může činit vše, co neškodí druhému. Proto výkon přirozených práv každého člověka nemá jiných mezí než ty, které zajišťují ostatním členům společnosti užívání týchž práv. Tyto meze mohou být ustanoveny pouze zákonem.

V.

Zákon má právo zakazovat pouze činy škodlivé společnosti. Nikomu nemůže být bráněno v tom, co není zakázáno zákonem, a nikdo nemůže být nucen činit něco, co zákon nenařizuje.

VI.

Zákon je vyjádřením všeobecné vůle. Všichni občané mají právo účastnit se osobně nebo prostřednictvím svých zástupců při jeho vytváření. Zákon má být stejný pro všechny, ať už poskytuje ochranu či trestá. Všichni občané, jsouce si před zákonem rovni, mají stejný přístup ke všem hodnostem, veřejným úřadům a zaměstnáním, podle svých schopností a jen na základě rozlišení, která vyplývají z jejich ctností a z jejich nadání.

VII.

Každý člověk může být obžalován, zatčen nebo uvězněn pouze v případech stanovených zákonem a pouze způsoby, které zákon předepisuje. Ti, kteří vyžadují, vyhotovují, vykonávají nebo dávají vykonávat svévolné příkazy, mají být potrestáni; ale každý občan předvolaný nebo vzatý do vazby na základě zákona musí okamžitě poslechnout, jinak se stává vinným pro odpor.

VIII.

Zákon má stanovit pouze tresty, které jsou nezbytně a zřejmě nutné; každý může být potrestán pouze na základě zákona, schváleného a vyhlášeného před spáchaným činem a zákonně prováděného.

IX.

Každý člověk je pokládán za nevinného až do té doby, kdy je prokázána jeho vina; jestliže se pokládá za nezbytné zatknout jej, každá přísnost, která by nebyla nutná k zajištění jeho osoby, má být přísně potlačena.

X.

Nikomu se nesmí dít újma pro jeho názory, i náboženské, ledaže by jejich projev rušil pořádek stanovený zákonem.

XI.

Svobodné sdělování myšlenek a názorů je jedním z nejdrahocennějších práv člověka, každý občan může tedy svobodně mluvit, psát, tisknout, jest se mu však zodpovídat za zneužívání této svobody v případech zákonem stanovených.

XII.

Záruka práv člověka a občana vyžaduje existenci veřejné moci; tato moc je tedy zřízena ve prospěch všech a ne tedy k osobnímu užitku těch, kterým je svěřena.

XIII.

K vydržování veřejné moci a k úhradě správních výdajů je zapotřebí společných daní; mají být rovnoměrně rozvrženy na všechny občany podle jejich majetkové schopnosti.

XIV.

Všichni občané mají právo určit sami nebo prostřednictvím svých zástupců potřebnost veřejných daní, svobodně k nim dát souhlas, kontrolovat jejich používání, určit jejich kvótu, základ, způsob jejich vybírání a dobu jejich trvání.

XV.

Společnost má právo žádat na každém veřejném úředníkovi počet z jeho činnosti.

XVI.

Společnost, ve které záruka práv není zajištěna a ve které rozdělení moci není zavedeno, nemůže o sobě říkat, že má ústavu.

XVII.

Protože vlastnictví je nedotknutelným a posvátným právem, nikdo ho nemůže být zbaven kromě případu, kdy by to vyžadovala zákonně zajištěná veřejná nezbytnost, a pod podmínkou spravedlivého a předchozího odškodnění.


Text převzat z Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám kapitalismu I, Olomouc 1989 resp. https://web.archive.org/web/20180131184228/http://www.historie.upol.cz/19/prameny/prava.htm

17 thoughts on “Výročí Prohlášení práv člověka a občana

  1. Technická poznámka – měla to být aktualita k 26. srpnu, kdy jsem to sepsal. Bohužel to nějak zapadlo. Pro sebe si z toho beru, že ediční termíny jsou delší a tedy je texty potřeba posílat s předstihem.
    Jinak k tématu samotnému – nešlo mi o rozbor francouzské revoluce, ani žádné jiné. Šlo mi spíše o úvahu, co lidi nutí vyjít do ulic. To je po včerejšku naopak nadmíru aktuální.
    Můj názor je, že existuje určitá tichá dohoda mezi vládnoucí supinou a zbytkem obyvatelstva. Dokud se lidé dole mají dobře, nemají potřebu do toho těm nahoře foukat. Jakmile se ale začnou rozevírat ty symbolické nůžky a vláda se o blaho občanů přestane starat, je zaděláno na problém. A to se stává s pravidelností danou neměnností lidské povahy. Vždy, za každého režimu, se najde skupina lidí, která má chorobou touhu po penězích a po moci. Jakmile se jim podaří obsadit všechny rozhodující pozice ve společnosti, začnou ji bezuzdně dojit. Čím víc si nahrabou, tím víc ještě chtějí a budou tak dlouho drancovat svěřené území, až prostým lidem dojde trpělivost.
    Pokud tedy chceme změnit systém, musíme najít nějaký mechanismus, jak tyto lidi udržet na uzdě nebo ideálně mimo mocenské pozice. Jediná cesta je podle mě technokracie, tedy to, čemu se zjednodušeně říká vláda odborníků. Jenže odbornost je jen jedním z nutných kvalifikačních požadavků. Daleko důležitější je morální profil a schopnost empatie.
    Vím, že je to sci-fi (ostatně tohle popisoval už H.G.Wells), ale dokud se to lidstvu nepodaří, tak budeme stále oscilovat mezi obdobími klidu a časy zmaru.

    1. Takový systém neexistuje. Každý má nějaké nedostatky. Kdyby existoval ideální zpúsob vládnutí, tak by skončily dějiny. Nic by se nedělo, jen by se vesele karpédijémovalo. 😀

      1. Merkel prinesla zacatek vyhlazovani Evropy..
        Takovymi vyhlasovanimi se Vyssi Moc rada pobavi a hned bez milosti se jim vysmeje a vzapeti upozorni /velmi krvave /, jak jsou veci ve skutecnosti …
        To se jeste navic opakuje, Charta OSN, Liga narodu, vznesenosti marxismu na pracujici , slavou lidskopravni demokracie , ktera skonci na U. a ve svete s udesnou nenavisti na obyc lidi , ale kde kdo to tvrdohlave opakuje se stejnymy, nebo daleko horsimi vysledky..
        Lepsi je ,kdyz nekdo neco takoveho zaslechne ,prchnout co nejdal..

  2. Bouřlivá doba konec 18. století. Vzepětí Francouzů, kdy byly na vrcholu sil. Čas se zrychlil, bylo možné povýšit za rok z poručníka na plukovníka a další rok na generála. Už nebylo nutné být šlechticem pro povýšení. Doba nadějí ale i vlády teroru. Revoluce byla projevem centralismu, kdy z Paříže diktovali necitlivě všechno celé Francii a když narazily na protesty, začali bojovat proti jiným Francouzům. Bretaň nebo Vendée. Všechno rozhodovalo národní shromáždění, které nahrazovalo i soudy. Nebyla politická moc rozdělená. Republika byla nestabilní, že byla nahrazena císařstvím, které reformy dělalotaky rychle. Pro obyčejné lidi ta deklarace práv byla zlepšením.

    1. aj ZSSR v roku 1918 tesne po VOSR mal hadam najlepsiu ustavu na svete a aka bola realita?
      cerveny teror je pojem dodnes
      a genocida vo Vendee bola prva genocida v modernych dejinach porovnatelna s nacistami o 200 rokov neskor
      myslienky boli fajn ale realizacia bola brutalna – dodnes maju vela nasledovnikov napriklad taka M Alrbrightova ktorej nevadilo po miliona zabitych deti v Iraku – Stalo to za to …. podla nej
      A navyse samotni francuzi sa jej nedrzali dosledne – prava pre ludi uz neplatili pre francuzke kolonie
      bol to len sposob ako podplatit ludi aby oni ziskali moc

    2. Když už jsme tedy „našli“ onen bod zlomu, to ďáblovo datum, nebylo by od věci si připomenout, PROČ k jistým projevům došlo, CO a s JAKOU INTEZITOU v historii předcházelo oněm událostem ( aneb není kouře bez ohně), JAK DLOUHO se zadělávalo na problém, a také je NUTNÉ SPRÁVNĚ IDENTIFIKOVAT i z hlediska společenských TŘÍD , o JAKOU ŽE REVOLUCI ( používáme to slovo v souvislosti s těmito událostmi), O ČÍ, V ZÁJMU KOHO PŘEDEVŠÍM, A KÝM VE SKUTEČNOSTI, JAKOU A PRO JAKOU VRSTVU BYLA ŘÍZENA, IDEOVĚ A MYŠLENKOVĚ FORMULOVÁNA, OVLÁDÁNA.
      A ejhle, způsoby francouzské šlechty byly – diplomaticky řečeno prasecké, tresty za triviality děsivé, a míra nechutné arogance, bezohlednosti, bezcitnosti, sadismu a totální lhostejnosti vůči plebsu neuvěřitelná.
      Jen jeden případ jistého myslím sedláka odsouzeného za nějakou trivialitu (snad krádež kousku potravin) roztrrháním koňmo.
      Když už se to nepovedlo podruhé, byly tedy nešťastníkovi naříznuty šlachy u končetin, aby panstvo dostalo svou krev.
      Co se týče druhu trestu, francouzská šlechta byla flexibilní a středověk ji vyhovoval. O církvi pomlcime – opravdu to nebyla armáda spásy. Nakonec i mocní templáři „ochutnali“ kreativitu francouzské vrchnosti a církve.
      Samozřejmě, šlo o mnohá staletí…
      K revoluci dochází v momentě, kdy je na scéně nejen hladová chudinka, ale především chudnpuci a hladová vrstva měšťanů, třída, jenž byla na dějinné trajektorii k nahrazení v té době už pomalu přežité, poněkud myšlenkově i skutkově nepruzne šlechtě.
      Ač neuvedeno, šlo tehdy o revoluci BURŽOAZNÍ, nebo-li revoluci mesťanstva, jenž smetlo dědičný feudální systém, samozřejmě za účasti a pomoci skutečné chudiny, která stejně skončila později jako kanonefutr…
      Tedy míra utrpení francouzského plebsu byla značná, a trvala opravdu dlouho – až technologický pokrok a s tím spojené změny v oblasti sociologické, atd. vytvořily podmínky pro skutečnou změnu, skutečnou systémovou změnu.
      Pokud se komukoliv stýská po „zlatých časech panování francouzské šlechty“ třeba jen v 18.století, pokud argumentuje datem změny systému co by „začátkem konce“ evropské společnosti, mohl by třeba o kousek přidat, a odsoudit konec otroctví, inkvizice, práva první noci, volného pohybu a sezdávání plebsu, atd., a natvrdo otevřeně říci, že lámání v kole, trhání koňmo, drásání zažíva , čtvrcení, sekání končetin, trhání jazyka, vypichování očií – vše veřejné, za současného uplatnění roboty, nevolnictví, nulové lékařské péče, vysoké dětské úmrtnosti, nízkého průměrného věku dožití, hladu, nemocí, vnucených válek, rabování a drakonických trestů vůbec bylo to pravé ořechové, vlastně těžká nekolikasetletá pohoda násilně přerušená buržoazní revolucí…
      Když nic jiného, bylo by to alespoň upřímné, otevřené – bylo by jasněji v otázce : Who IS Who…
      Můžeme začít přepisovat význam, podstatu a hodnocení dějin soudobým, echt spravedlivý způsobem…
      Kampak na nás se souvislostmi…

  3. Pindy kočky Mindy, už v prvním bodu. Stejně jako i v desateru.
    Lidé se rodí různí, někteří prostě nikdy rovná práva mít nebudou a o svobodě si budou moci nechat jen zdát.
    Sice Nezabiješ, ale když mi někdo půjde po dětech, tak ho klidně zabiju, ani nemrknu.
    Jasně. Vždycky následuje nějaké to ALE.
    A právě v tom je to čertovo kopýtko. Spíš pořádné kopyto. A tak pravidla moštárny určují výhradně ti, kteří jsou momentálně u volantu a kteří ta pravidla vykládají.
    A tak to vždycky bylo a vždycky bude. Řekl by sluha Egypťana Sinuheta.

  4. Jak to říci slušně….
    Pindy jako někdejší zdejší o socialistickém humanismu. A ve skutečnosti….
    Není významné co je a jídelním lístku, ale co je servírováno.
    Vendée…., gilotiny…. Lavoisier… „Revoluce Vaši vědu nepotřebuje.“
    Oslavovaná Francouzská revoluce byla zločinem předznamenávajícím zločin revoluce bolševické, nacistické a dalších.

    1. Re: Mistr obuvník

      Když byly špičky a elity společností tak sebejisté, až arogantní ve svém vztahu k dotčeným lopatám, nemohly se pak divit, když se deklarované dobro poněkud – úplně ganc ,jak říkáme my latiníci od Ostravy- utrhlo z řetězu.

      C´est la vie, nebo jak se to píše, „čínština“ mi nikdy nešla.

    2. Přesně tak.
      Ono by to vlastně nebylo špatné , za předpokladu, že by lidi byli andělé. Ale nejsou, potvory jedny. 😀

  5. No fuj!
    Tohle je na soudruha O-Stříže.
    Blbě žvanit blbé názory, tak tohle, boh-dá, už nikdy nebude!!!

    Přísahám na svou jedině demokratickou Henryovku!!!

    1. Za takovymi podarenymi kulisami absolutniho idealismu ,je mozny pak vsechno.
      I ten nejhorsi skudce muze pak skodit bez obav..
      Kazdej mu odpusti , kdyz to myslel dobre..

      1. On i ten ryzí komunismus (bez přívlastku) je přece nádherný systém. Jenže to lidi vždy bezpečně zkazí.
        Dtto demokracie potažmo ta liberální. Lenost, hrabivost, závist, touha po moci.

        Zajděte si do ZOO k výběhu nějakých lidoopů a setrvejte tam několik desítek hodin. Postupně [;>))!
        Uvidíte tam společnost, která se až na nepoužívání řeči a techniky nijak neliší od té naší. Slezli jsme ze stromů. začali používat oheň a nosit šaty, vydávat knihy a vysílat signály.
        Ale ten grunt, základ je naprosto stejný. Nevěřil jsem, ale když jsem je fotil, zjistil jsem, že to tak je.
        „Člověk je nahá opice.“

        1. Bingo – pán má postřeh. Mnohé státní, soukromé vědecké instituce, investují a utrácejí spousty prostředků na výzkum lidské psychiky ( ať už jedince nebo skupiny, kolektivu) v různých situacích, mnohdy za pomoci složitých modelací… V průběhu desetiletí se občas dochází k protichůdným výsledkům, a tak se vypisují nová, další i opakující se zadání, nové a další granty, atd…
          Nicméně zdaleka nejjednodušší je sledovat antropologiii opičí tlupy – je tam vlastně všechno, co provází jejich méně ochlupené „potomky“…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.