2 prosince, 2022

Za mír!

Já vím, že jsem s tím už otravný, ale dnes se chci znovu vrátit ke svému hlasu volajícího na poušti. Znovu se budu snažit, abychom se zorganizovali. Znovu budu volat po českém bratrstvu (podle mluvnického vzoru „muslimské bratrstvo“), budu volat po národním hnutí nás, co jsme ještě nesklonili koleno před Baalem.

Já vím, kdykoliv jsem v posledních letech mlátil hubou na toto téma, vždycky to dopadlo stejně. Víme co nechceme. A když spojíme všechno, co nechceme, tak nic a nikdo nezbude. Babiš je oligarcha a dělá politiku kvůli Agrofertu. Okamura je oportunista, který dělá politiku tak, aby to bylo ziskové a skýtalo to několika lidem dobré bydlo. Komunisti jsou komunisti a kdysi mlátili lidi. Skála je stalinista a ještě k tomu je starý, Konečná přivede KSČM zu grunde, Socani už neexistují, jen si toho ještě nevšimli. Hampl je podivný týpek – sociolog, který říká divné věci. Samková kdysi obhajovala cigána a to se u nás neodpouští. Volný je debil, Majerová Zahradníková vlastně taky, umějí jen křičet o covid diktatuře. Středula je odborářský papaláš, Zeman… vlastně nevíme, jestli on řídí Nejedlého, nebo je to naopak. Jo a Vidlák se posral při prvním vážném problému a zavíral Kydy, když Putinovy hordy překročily ukrajinské hranice… Vynechal jsem něco? Když tak mě doplňte.

Prostě nikdo nemůže jít s nikým, protože každý někomu vadí.

Ale kdybych to měl zobecnit, tak je to všechno tím, že velké geopolitické otázky týkající se naší kotlinky prostě nejsou vyřešené. Nejsou vyřešené, protože všechny pokusy o řešení v posledních sto letech víceméně pokaždé selhaly a byly rozhodnuty o nás bez nás někde v Paříži, Londýně, Berlíně, Jaltě, Postupimi, Moskvě, Washingtonu, Bruseli… A všem těmto velmocím u nás vždycky někdo přicmrndával a řádně se od nich ušpinil.

Každý aktér vybudil trochu naděje a hodně zklamání. Jsme národ špatných zkušeností. S velmocemi i jejich místními lokaji. Nemáme žádné čisté vůdce a nikdy je mít nebudeme, protože je nemožné žít vedle kupky hnoje, aniž by se od nich člověk každý den alespoň trochu neumazal. Kdo nežije jako poustevník, ten se i v obyčejném nepolitickém životě potká s tím vším, co nám sem naši protektoři zanesli. A zkuste kandidovat do zastupitelstva… I když to budete myslet dobře a budete mít vysoce vyvinutý smysl pro morálku a čest, budete za pár let ušpinění politikou ažaž.

Možná to naši současní transatlantičtí bratři přesně takhle chtěli… Na jedné straně straně kázat morálku v jejímž jménu je dovoleno svrhávat vlády a ničit politické kariéry a na straně druhé se postarat, aby šlo o morálku nedosažitelnou. Aby každý měl dost velký škraloup a mohl být odstřelen nikoliv kvérem, ale soft power mediálním lynčem. Aby každý byl jednou nohou v kriminále a téměř jakékoliv jednání bylo protiprávní.

A my jim na to skočili. Sice se vzpouzíme ohledně jejich velmocenských choutek, ale ochotně naskakujeme na vějičku morálnosti, díky které se nikdy nespojíme, nikdy se nesemkneme, protože nejsme schopni toho hlavního, co semknutí tvoří. Nejsme schopni velkoryse přejít drobné vady a kazy těch druhých. Nechali jsme si vsugerovat, že neexistuje malý hřích, že všechny morální poklesky jsou si rovnocenné. Nepromíjíme nic, co se jen trochu odlišuje od našeho osobního pojetí morální politiky. Nepromíjíme kličkování, nepromíjíme taktizování, nepromíjíme lavírování, takové lídry ostrakizujeme na počkání, protože nejsou morální. A tak jsme tu každý sám za sebe. Netvoříme vlastně ani dav…

A já se tu opakovaně a marně pokouším najít společný étos, který by za semknutí stál. Marně a zbytečně se snažím najít směr, kvůli kterému by stálo za to, zapomenout na staré hříchy a staré chyby, stálo za to, přejít drobné charakterové vady souseda, stálo za to snažit se o společnou budoucnost.

Dneska to zkusím zase znovu.

Co takhle mír?

Všichni víme, jak v posledních letech končily všechny americké importy demokracie. Stejně tak všichni vidíme, jak to vypadá, když si Západ prosazuje svoje. Irák, Afghanistán, Lybie, Mali, Jemen, Sýrie, Kosovo, atd, atd. Všude se to dělalo ve jménu demokracie a západních hodnot, všude je to stokrát horší, než to bylo. Všichni vidíme, že američtí inženýři udělají někde pár průzkumných vrtů a zjistí, že je tam ohrožená demokracie. Všichni vidíme, že nejde o demokracii, nejde o hodnoty, ale jako obvykle jde o prachy a o moc. Všichni vidíme, že našim evropským hodnotám se nezajídá ani ten nejhorší zkurvysyn, pokud je to náš zkurvysyn.

Všichni teď v přímém přenosu sledujeme válku s Ruskem do posledního Ukrajince. Boris Johnson se tím už ani netají. Říká zcela jasně a srozumitelně, že nad Ruskem musí zvítězit, protože jinak to bude znamenat konec Západu. Já myslím, že je to vlastně úplně dokonalé hodnocení. Je to přesně tak. Tahle válka už stála Západ (i Rusko) tolik peněz a politického kapitálu, že její prohra bude znamenat nejspíš konec všeho, co jsme považovali za neměnné.

Angličané (ani Američané) už nám samozřejmě neřeknou, že mezi nimi a Ruskem je kromě Ukrajiny ještě řada dalších států a národů. Neřeknou nám, že pro zachování svých výsad klidně obětují i nás. Ale když si přečtete západní vojenské analytiky, tak je tam náš osud velmi přesně popsán. Hlavní zbraní nejsou americké houfnice, ale naše školy a naše civilní zástavba. Hlavním trumfem proti Rusku jsou civilisté v Azovstalu a Azotu. Bojuje se po hitlerovsku – ve frontových městech, aby se mohlo poukazovat na barbarství nepřítele. Ukrajinci jsou jen první na řadě. Nejenže bojují za americkou velikost, nejenže prolévají svojí krev, ale ještě na ně budou nahrnuty všechny náklady.

A víte, kdo je na naší straně?

Každý, který to vidí stejně. Každý, který vidí tu ruskou metodičnost. Každý, kdo vidí, že Putin to má naplánované, že počítal s dlouhou válkou, že má dost raket i granátů, aby Ukrajinu vykoupal v její vlastní krvi. Náš je každý, kdo vidí, jak Ukrajina prohrává, jak její elity bez jakýchkoliv ohledů dělají z lidí ten nejlacinější frontový materiál. Náš je každý, kdo vidí, že v budoucnu nebude žádná úspěšná ukrajinská ofenzíva, jen pomalá a hnusná agónie.

Mělo by nám být úplně jedno, jestli ti, co to vidí stejně, jsou od komunistů, socanů, modroptáků, Babiše, Okamury, nezávislých nebo jiní. Nás svět prostě končí a kdo to vidí, ten je s námi. Kdo vidí, jak málo můžeme kromě keců nasadit do boje, ten patří k nám. A máme společný cíl – co nejvíce utlumit následky. Máme společný cíl uzavřít jakýkoliv mír, protože i špatný mír je lepší než dobrá válka. Všechno, co bylo před 24. únorem letošního roku, to bylo lepší, než to, co je teď. A co je teď, to je lepší, než to, co bude za dva měsíce.

Navíc… Rusko má v Evropě dokonalého spojence – Evropskou komisi. Nikdo neudělal pro vítězství Ruska tolik, co tihle bruselští byrokrati.

Každý, kdo toto vidí, je u Vidláka vítán a je úplně jedno, jak se jmenuje a o co se v minulosti snažil.

A vy, co to vidíte podobně, ale ještě máte ještě nějaké ambice a ideály prosazovat dokonalý volný trh a nebo dokonalý sociální stát, tak na to zapomeňte. Jste v tom úplně stejní jako grýndýlisti, kteří tuto katastrofu vidí jako příležitost, aby konečně prosadili svou. Nikdo neví, jaký bude nový svět, nikdo neví, na čem bude záležet nejvíc. Ale všichni bychom měli vidět, že pokud neuděláme nic, tak si v našich domech udělají střílny, naše syny pošlou do zákopů pod dělostřeleckou palbu, naše rodiče si vezmou do sklepení jako živé štíty, na střechy nemocnic umístí kulometná hnízda a do parčíků zaparkují raketomety. A to všechno jen proto, aby současný hegemon ještě chvíli mohl hegemonit.

Znovu volám po semknutí. Znovu volám, aby ti, co zaplatili kampaň všem Robejškům, Klausům mladším, Volnému, Komunistům, Socanům a ostatním, aby tentokrát dali peníze na společné mírové hnutí. Na České bratrstvo. Ano, přesně jako tomu bylo tenkrát, kdy Čeští bratři odmítali násilí a válku.

Vy, co nevěříte našim pravdomluvným novinářům, vy, co si myslíte, že Rusko neprohrává, kdo si myslíte, že na východě povstává nová mocnost, vy, co si dovedete představit svůj budoucí osud v rozstřílených městech, vy, co sotva vyjdete s platem, vy teď zapomeňte na staré křivdy. Už na tom nezáleží. Máme důležitější úkol. Zachránit, co se zachránit dá.

A vy, co jste rezignovali, co si myslíte, že se stejně nedá nic změnit, vy prostě vyčkejte svého osudu. Nebo se ještě jednou naposled zkuste zmobilizovat alespoň pro mír, když vaše předchozí plány na zlepšení světa nevyšly.

Jestli neuděláme nic, čeká nás ukrajinský osud. Proto do nás Američani třicet let investovali, ne? Proto tu dělali tu občanskou společnost, člověka v tísni, proto školili naše novináře, proto dělali stipendia pro Farského, proto tu připravili ty Aspeny, Římské kluby, Bilderbergy a podobně. Proto přece investovali do Ukrajiny 5 miliard, jak nám řekla Viktorka Nullandová. Abychom se jim jednou odvděčili přesně tak, jak se jim teď odvděčuje Zelenský a celý jeho generální štáb. Abychom jednou našimi hrdly i statky hájili jejich hranice. Osud hlupáků bývá krutý.

Kdo tohle chápe, ten je náš bez ohledu na to, jestli kdysi kradl, dělal revoluci, věřil v peníze, věřil v Boha, hrabal pro sebe nebo poustevničil. Mír je vše. Pokud to nepochopíme, tak se vykoupeme ve vlastní i cizí krvi.

Volám po míru. Dnešní mír bude lepší než zítřejší mír a ten bude lepší než mír pozítří. Já prostě nechci bojovat za Brusel, nechci bojovat za Berlín a už vůbec nechci bojovat za Londýn nebo Washington. Tohle je naše minimální shoda. Kdo také nechce bojovat, kdo chce (nejlépe okamžitý) mír, ten je náš. Tečka.

268 thoughts on “Za mír!

  1. Jdou ženy na prvního máje v průvodu a každá nese jedno z písmen, která tvoří nápis:
    VŠE CO MÁME, PRO MÍR DÁME!?
    Ta co nese třetí M říká té, co nese Í:
    „A ne, aby ses nám zase ztratila jako minule!?“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.