1 července, 2022

Narcisy

Je to takový naivní zvyk, ale mě to baví. V teoretické rovině jsem ho zdědil po tátovi, ale praktická realizace (hnusný slovník, i moje čeština už zparchantěla) je mým vlastním dílkem.

Na maličkém, zastrčeném a skoro opuštěném tržišťátku uprostřed našeho statutárního městyse za křižovatkou U Práce (to je název, co?) bývá teď na jaře jen Vietnamka s ponožkami a jedna vytrvalá zahradnice se sazenicemi takovými i onakými. A s květinami. Vlastně už stará známá, máme spolu dlouholetý kedlubnový, okurkový, cuketový a salátový vztah, především ale květinový.

Když se na jaře objeví na jejím pultu narcisy, nastává moje chvíle. Letos to bylo dva dny před začátkem velikonočních svátků. Nejdřív jsem jich koupil třicet, ale po pár metrech jsem se vrátil a ještě deset dokoupil.

První zastávka byla v malé prodejně pekařství, kde před regály s chlebem a rohlíky, za pultem s koláčky, buchtami a makovci obsluhují dvě (dost)postarší dámy, spíš babičky, jedna z nich obvykle mírně nepříjemná. Každé z nich ten jeden jásavý žlutý květ na dlouhém zeleném stonku rozzářil obličej, což mi bylo důkazem, že cíle bylo dosaženo.

Hned za rohem je nevelké řeznictví, které přitahuje kvalitním masem, jehož závěrečnou úpravu má na svědomí bourající ho řezník. Činí tak viditelně s láskou a odbornou péčí, které kupujícím prezentují dvě mladá děvčata, kralující nad krkovicí, bůčkem, kotletami, vepřovými pacičkami, roštěnou (až se mi sliny sbíhají) v chladicích vitrínách. Zdejší narcisovou operaci (á jeden kus) oživila malá tlustá a opravdu ošklivá zákaznice slovy „Jé, vy se máte….“, kterou jsem v obchodě zanechal němě užaslou, třímající v ruce také jeden exemplář. Už ji nejspíš nikdy nespatřím, ale dost bych se divil, kdyby můj knír neudržela dlouho v paměti….. třeba se objevím i v jejích snech….

V malé cukrárně směrem k náměstí kupuji pravidelně v úterý hezky nazdobené vdolky. Dva kusy – jeden pro moji Labuť a druhý pro děvče, které k nám už léta chodí uklízet (vlastně už to ani není děvče, ale v mých očích pořád). Obsluha se skládá z dlouhé nakrátko ostříhané šedivé a vtipné důchodkyně a její až chorobně tlusté odulé kolegyně. Narcisový výstup byl krátký a úderný, bez nákupu, neb byla středa.

Děvčata v sámošce přímo na náměstí se za těch pětatřicet let, co tam nakupuji, několikrát obměnila, ale na dnešní poměry je to přece jen stabilní kádr (zase tak hnusná čeština), již pouze šestičlenný, jak mi sdělily. A tak dva kousky těm, které doplňovaly zboží do regálů, jeden přes pult s uzeninami, čtvrtý u kasy. Dva jaksi korespondenčně těm, které přijdou na odpolední směnu.

Hned vedle je trafika, která vyniká tím, že v ní od úterý do čtvrtka nabízejí omezené množství zákusků, jež jim vozí z učňovského střediska. Kdo zná nějaký učňovský potravinářský sortiment, ten ví, že se jedná o zboží jaksi (téměř) neošizené, snad ty děti učí, jak se to má dělat správně. Tohle místo jsem nemohl minout.

Nu, nebudu už unavovat podrobnostmi, prošel jsem s tím stále se tenčícím pugétem prodejnu ponožek, francouzskou pekárnu, pivnici U Žumbery a svoji oblíbenou kavárnu Hardy v Bezručovce, ryby drůbež v Gorkého (co se už zase jmenuje Goethovka) a pekařství tamtéž. Vinotéka v sadech byla ještě zavřená.

Konec mojí narcisové anabáze nastal u nás v domě v zubařské ordinaci a o ten vás nemohu připravit. V čekárně malá, samotná a velice roztomilá holčička, která na moje „Dobrý den“ odpověděla suverénně: „Ahoj“. Zaklepal jsem na dveře ordinace a zavedl s ní řeč:

„Co že jsi tu tak sama?“
„Tatínek je vevnitř. Hele co mám…“. V dlani dvě drobné figurky.
„Aha, no to je krásná kočička“
„Ale ne, to není kočička, to je pejsek. Kočička by měla delší ocásek. To je Ondráškovo,“ vysvětluje.
„A tohle znáš? To je mimoň, ten je můj“.
„To neznám, ale já sám jsem už tak trochu mimoň….“. Odpovědí mi byl nechápavý pohled dětských očí.
Otevřely se dveře ordinace a v nich paní doktorka i sestřička, i přes roušky je vidět, že mají ústa od ucha k uchu. Ony ty dveře zvuk tak úplně netlumí. Nad křeslo za nimi vyčnívá poloholá hlava a i když hovořím k oběma stomatoložkám, má slova při předávání těch drobných poslů jara jsou určena především jemu.

„Řekněte, prosím, tomu pánovi, že nejsem pedofil, že jsem normální, ale že tu jeho dcerce nechám také jeden kousek,“ což jsem promptně učinil.
„Maminka s Ondráškem je na záchodě,“ říká mi místo poděkování.
„Tak ji pozdravuj a předej jí také tuhle další kytičku“.
„A pro Ondráška nic?“
„Ne, dneska je to jenom pro holky….“
Otevírají se dveře toalety a maminka se směje nahlas….
Doufám ve vysvětlení „mých zubařek“, že jsem sice magor, ale ne tak úplný, protože jsem nejen pacient, ale i soused o půl patra výš.

Zase znovu mě zamrzelo, že v rodině máme široko daleko jen samé kluky, fakt žádná holka. Alespoň jedna by se hodila.

108 thoughts on “Narcisy

  1. Tohle si dovolím, Jirko z Terasy, přetisknout celý, aby si náš Godot nemyslel, že s těma narciskama objevil jaro!
    Tohle je dle mýho prostě boží postřeh:
    …“když jedna rozhledna šuká druhou rozhlednu… “

    „Jirka | 16.4.2022 v 08:03

    A teď na chviličku vážně. Večer jsem čirou náhodou hodil voko na protější komín. Čápi máme zase už doma.A jak svědomitý, aby to všechno stihli, tak hodili sranec na Ukrajinu a začali se rozmnožovat. Líídi, to vám byl pohled k nezaplacení. Asi jako když jedna rozhledna šuká druhou rozhlednu na vysokým kopci. Koncem léta to všechno zamává křídly a odletí do teplých krajin.“

    1. U nás se dneska odehrála dvojitá vražda.
      Vyšla jsem na pavlač a slyšela jsem strašný hlasitý ptačí nářek. Před mýma očima skonalo kose, musel je napadnout nějaký dravec.
      Ani nekrvácelo, ale o kousek dál bylo další, v loužičce krve, roztrhané na kusy.
      Pan domácí to roztrhané uklidil, druhé tam ještě půl dne nechal, prý aby si rodiče nemysleli, že ve smrti jejich potomků má prsty on.
      Rodiče naříkali, až to rvalo uši. Ale měli čtyři kosata, tak snad…
      Běžně se tady vyskytuje straka, ale ta letošní moc agresivně nevypadá. Včera blbla se dvěma hřivnáči na stromě a vypadalo to, že spíš honěj hřivnáči jí, než ona je.

        1. Určitě ne.
          Kočky v domě buď nevycházejí, anebo jsou bázlivé a choděj panovi domácímu v patách.
          A kuna asi také ne, i když jsem před týdnem viděla čtveřici běhat po ulici. Ale nedostanou se do baráku, tady se pečlivě zamyká.
          Asi nějaký dravec nečekaně navštívil náš dvůr.
          Včera domácí rozházel po záhonech obsah kompostérů, plný chutných žížal, kosové se vrhli na hostinu a asi přestali být obezřetní.

    1. Vau!!!! To je nádhera! Vletěly mi slzy do očí…

      Tak takhle vypadá město okupované Putinovými vojáky? Jestli ruská okupace na konci znamená takový klid a sepětí s přírodou, pak je třeba začít přemýšlet, jestli to není spíš vysvobození z Velkého resetu.

  2. Podle oblíbené kvetiny se prý dá poznat povaha. Tohle by se na Godota možná hodilo.
    Jste umělecky založení, pečující a milující. Máte výborné organizační schopnosti a jste taky skvělí v multitaskingu. Pracujete obvykle velmi tvrdě, váš život je ale klidný.

    Více na https://horoskopy.blesk.cz/clanek/nove-horoskopy-astroclanky/556766/jakou-mate-povahu-prozradi-to-vase-oblibena-kvetina.html?utm_source=horoskopy.blesk.cz&utm_medium=copy

    1. Zklamu vás, Sibylo, hned dvakrát.
      Jsem jednoúčelový, vykonávat najednou třeba jen dvě činnosti je nad moje možnosti.
      Narcis není mojí oblíbenou květinou, ale je teď na jaře nejlevnější.

      1. Já to samé!
        Narcisky jsou nejlevnější, vkus neuražející, proto jedině narcis a nikdy né třeba tulipán.
        Tulipány nejsou pro občany moji příjmové kategorie.
        😀🌷😉

        1. Ty jsou na výdrž ještě horší,Hned se rozvinout a jsou z nich křápance a druhý den začnou padat lístky plus pyl zasviní ubrus !!

        2. Devět tulipánů v Lídlu za 69,- – , a většinou mají druhy, teré až do zvadnutí vypadají jako poupata.
          Vůbec se v Lídlu nakupujou řezané kytky zdaleka nejlevněji.

          1. Lídl mám daleko, Penny přes ulici.
            A navíc jsem na Lídl zanevřela, po té aféře s odstraněnými křížky na fotce z Řecka.

  3. Teď mně v chodbě pokvetou velikonoční kaktusy. To je taky nádhera,bohužel jen na 10 dní. Ten velikonoční kaktus je kytka vhodná do chodby,pokud tam máte okno a netopí se tam. Oni přes zimu potřebují fakt zimu, až k 5 stupňům neni problém. Bez toho nekcetoum

  4. matka 21:47 Helanov 20:53: tak pánové tím vysvetlena ženská náklonnost ke kytkám. Nemusíte chápat,ostatně kdo chápe ženy,ale když to potěší nebo zvedne náladu,proč jim to občas nedopřát.

    1. Za sebe (a možná i za jiné v tomto směru natvrdlé pány) – ne že bych to holkám nepřál, ale prostě mě to nenapadne. Mužská pozornost je zaměřena jiným směrem.

        1. To jsme si nerozuměli. Nejde mi o získání pozornosti žen. Chtěl jsem napsat, že (moje) mužská pozornost je zcela přirozeně zaměřena jiným směrem. Aby žena netahala těžkou tašku s nákupem. Hlídám, kdy začne na zahradě rýt, abych jí včas rýč sebral a rytí dokončil, protože ona sama si neřekne, a co ona ryje týden, já poryju za odpoledne. A tak podobně. – Tím samozřejmě nezlehčuju Godotův dar, myslet na to, jak udělat květinou holkám radost, to vůbec ne.

          Někteří muži květiny holkám nenosíme prostě proto, že květiny téměř nevnímáme. Nevidíme je.

          Když přijde jaro, moje žena pravidelně vyráží do různých zahradnictví a nakupuje. Vždycky je to otázka celého dne, i několika dní. Naložíme do auta několik bedniček a přivezeme je plné kytek, z toho jsou pak muškáty a lobelky a spousta dalšího kvítí od jara až do podzima kolem domu.

          Já ženu při těchto botanických výpadech doprovázím a užívám si to: kvítí nevnímám, ale žena je ve svém živlu, přebírá se v truhlíkách a květináčích přetékajících rozmanitě kvetoucí zeleninou, porovnává a prohlíží, spokojená a krásná. – Ona si užívá pohledu na květiny, já si užívám pohledu na ni.

          1. Nechci rýpat, ale položme se do otázky.
            Z čeho Alef soudí, že ženě rytí vadí !?
            Možná jde o spořivou ženu, které je líto vytřepat peněženku někde ve fitku, a tak ryje.
            Je to grátis, špeky jdou pěkně dolů a medí si i zahrádka, zkrátka dva v jednom.
            😀
            Pro mne jsou nezapomenutelné zážitky z MHD, když jsem v letním hicu prožívala poslední měsíce těhotenství.
            Strašně jsem se potila, nijak jsem netoužila přilepit se na rozpálenou plastovou sedačku.
            Zůstala by tam po mně loužička a těžce bych se na konci jízdy odlepovala, nó…
            A přesto se vždycky našel nějaký dobrák, který hbitě vyskočil a na svoje ( vyhřáté) sedadlo mě srazil.

            1. Ty otázky jsou jistě zcela na místě, proč bychom je nezodpověděli. Alef snad nebude nic namítat.

              Alefova žena ryje ráda (na rozdíl od Alefa), má ráda vůni hlíny a když se jí rozpadá prsť mezi prsty, je jí to příjemné (na rozdíl od Alefa). Jeden nebo dva zryté záhony jí neublíží. Když se ale ohýbá nad rytím celý týden a pak ji z toho bolí záda, je to špatně. Mj. i proto (a to až v poslední řadě), že pak nemůže v tom „fitku“ předcvičovat ostatním.

              Alef ryje nerad, hlínu mezi prsty a za nehty celkem nesnáší. Převracení hlíny z jedné strany na druhou, to je nekonečný koloběh, v němž jeho duch nenachází uspokojení. Jo, hloubení základové rýhy nebo kopání kanalizace, to je něco jiného: vykopu, uložím, zahrabu – a na obzoru vyvstanou další, nové cíle! Umazat si ruce od malty, betonu, lepidla, barvy, tmelu – to Alefovi nevadí, ale hlínu Alef nemusí. – Ale co je to proti rozbolavělým zádům jeho ženy? Jedno, dvě půldne to Alef vydrží, a na dlouho je zase pokoj.

              A špeky? Kde by se vzaly. Alef si zatraceně dobře vybíral, kým se nechá chytit 🙂

  5. Ženskou vášeň pro qětiny jsem – pravděpodobně k vlastní škodě – nikdy nepochopil. Není mi dáno.

    Mám radost z toho, že autor článku rozdal tolik radosti jiným: květinami, i svým textem.

    1. Re: Halef

      To jsme na tom úplně stejně. Vcelku nechápu, proč bych měl mít vbytě kus umírajícího klacku, ze kterého jen padá bordel. Ku příkladu jedna moje chytrá babi měla namísto kytek v květináčích šnytlík – česky pažitku, kterou stříhala na chleba a do polívky. Tomu jsem rozuměl. Ta druhá zas měla v oknech jakési zelí (já říkám kytkám zelí), kterémělo údajně odpozovat mouchy. No, toho jsem si tedy moc nevšiml, ale budiž.

      Ale utrácet prachy za něco, co se nedá sníst nebo obléknout, v nejhorším případě nalít do nádrže, anebo aspoň vrazit do kamen, mi přijde trestuhodné. Ostatně i proto jsem nechal sbalit svou Jahodou. Ta měla stejné názory. Akorát že teď na stará kolena jí hráblo a pravidelně otravuje na eM Dé Žet, Den matek, na svoje narozky a na konci školního roku.

          1. No a kytky dělají život hezčí. Jak prosté. A ta vůně. Narcisy sice moc nevoní,ale takový hyacint. Ten si kuouju 8. března. Z piety,dělával to tak muj tatínek.

            1. Kytka je dokonalé boží/přírodní dílo. Je prostě krásná. Já například v bytě nemám žádné obrazy, ale vždy spoustu kytek, na které vydržím čučet do nekonečna. Jen je trochu smutné pozorovat, jak řezané kytky vadnou.

            2. Re: Gaia

              Kytky ve váze se nedají natírat, když vám to mám napsat tak, abyste porozuměla.
              A křáp jsem natíral proto, že jsem se něco maličko naučil a navrch dostal za tu práci peníze.

      1. Moje kvalitnější polovina mi mou nedostatečnost v tomto směru velkomyslně promíjí a mnohé další toleruje. – Poměrně záhy po začátku naší známosti konstatovala, že je jí jasné, že nudit se se mnou nebude, čemuž jsem svědomitě dostál. Je statečná a odolná, což setrvale prokazuje tím, že si mě nechala.

      2. Na rostlině v květináči je přitažlivá jedna věc. Záleží na tom, jak kdo pohlíží na věc.
        Já třeba už dobře vím, že nic neovlivním, že mám v tomhle ohledu splněno a v podstatě nikoho nezajímá můj názor.
        Což je v pořádku, mladí si se vším stejnak budou muset poradit sami, stejně jako jsem si poradila i já.
        Někdy rozumně, někdy blbě, tak už to na světě chodí…
        Rostlina v květináči přímo prahne po mém názoru na vlhkost zeminy.
        Zalije mě ředitelka domácnosti včas, anebo nechá zas trochu žíznit, jako minule? 🤔
        Plácne se přes kapsu a dopřeje mi kapku toho ňam ňam hnojiva, jako ondyno… uvidí se…
        Dalo by se i říci, že ta květina, na rozdíl od zbytku světa, hnutí mé mysli bedlivě sleduje a že jsem pro ní strašně důležitá.
        Heč !!!

    2. Jde o atavismus.
      A buďte rád, že nemusíte vorejpávat mamutí kel, vrtat medvědí/vlčí/tygří tesáky, kopat švartnu nebo růčo tahat drátky na všemožné ozdoby 😀 😀 😀
      Květina nejspíš už v pravěku sloužila jako ozdoba, ve středověku se květinové věnce a věnečky nosily při kdejaké příležitosti a až hluboko v novověku byly nahrazeny textilními, papírovými a plastovými náhražkami.
      Kdo zajistil kytku/kytky, měl svoje jistý; a LACINO! Což platí i dnes.

      1. Člověk pochází z přírody a asi má kousek přírody rád doma. To by nahravalo tomu atavismu. A že ženy víc,to zas té ozdobě.

            1. Jak se to vezme.
              Já už mám židli a popelníček na pavlači a pozoruji dovádění plodů lásky.
              Kosata vedou, ale i malí hřivnáčci, hrdličky, sýkorky, zvonky, červenky a dokonce i dvě malé straky.
              Asi to ještě s tím grýndýlem není tak zlé, když se tenhle karneval radosti odehrává na Praze jedna. Na jednom pěkném dvorku, který je obrostlý břečťanem, plným chutné stravy.
              Břečťan má plody, které dozrávají v zimě. A na jaŕe jsou plné cukru, bŕečťan plný ptačích hnízd, je jich tady určitě daleko víc, než lidských partají.

      2. Vida, to je zajímavá připomínka. Já jsem svým láskám vždycky nějaké atavismy nosil. Z kamene, ze dřeva, z kovu… Našeptávač radí i „z lovu“. I to, alespoň v symbolické rovině, nákupem u řezníka.

        A teď to mám i teoreticky zdůvodněno.

        1. To mi připomnělo, jak se moje dcera , také vášnivá čtenářka , kdysi vyjádřila o jedné dámě, která tvrdila, že také moc ráda čte.
          “ Ta by četla , jedině kdyby byly ty stránky prokládané plátkama tlačenky. Ale to by se to zase moc umastilo a četlo by se to blbě. “

          1. No, ale tlačenka není špatná, když je dobře udělaná. Já si u řezníka, když nakupuju, koupím jedno nebo dvě kolečka tlačenky a cestou domů je sním. Je to lepší než zajít do cukrárny.

            Sibyla to asi přehlédne, ale mě by stejně zajímalo, co o člověku vypovídá skutečnost, že k jeho oblíbeným květinám patří tlačenka.

  6. Godote, vaše zdánlivě lyrická, květinová Tour de náměstí Republiky má jeden výrazný aspekt: žádné knihkupectví, žádná galerie, žádná prodejna uměleckých předmětů ba ani sexshop, ale samé papání, bumbání, chlast a zase a znovu žrádlo. Gastronomická vichřice. I ta poslední návštěva u zubařek s tím souvisí, ony se vám starají o příjezd do vašeho konzumačního kombinátu, o vaši šrotovnu místo recepce.

    1. Máte pravdu, to nejspíš souvisí s postupujícím věkem a společenskou situací.
      Knihy, které jsem kdy chtěl, už všechny mám.
      Obrazy jsem nakupoval za pozdní normalizace, když jsem byl chudý. Na splátky. Dneska už si to dovolit nemůžu.
      Umělecké předměty? Mám tzv. „trpaslíků“ (mnohdy celkem ceněných) plný byt. Opět ten věk – už bych se měl všech druhů předmětů spíše zbavovat, než si pořizovat další a další.
      Sexšop? Proboha, neděste mě….!

      1. Ale já jsem vás chtěl jenom trochu načechrat, jinak to mám naprosto stejně, až na váš záchvat romantismu. V kině jsem nebyl třicet let, knížku nekoupil ani nepamatuju, mám jich hromadu a nastává problém, co s nimi, nikdo je nechce, zkuste se zeptat známých, cédéčék za čtyřicet tisíc a to samé, takže taky už obíhám jenom prodejny s obohacením pro břicho.

      2. Netuším, co je na sexshopu děsivého !
        Já jsem kdysi v jednom pracovala, byl to docela dobrý flek.
        Pan šéf byl uznalý, zřejmě pobýval dlouho v cizině , můj velký zlatý prsten a nesnášel turky s lógrem. Koupil nám luxusní kávovar a pravidelně doplňoval zásoby kávy a dokonce i smetany, on pil patrně jen bílou.
        Já jsem tam dělala vedoucí velkoobchodu, bylo to počátkem devadesátých a sexshopy rostly v české kotlince jako houby po dešti.
        Jinak jsem celkem neměla do čeho píchnout , jednou dvakrát za týden jsem obsloužila zákazníka, který si půl dne vybíral zboží, což nebylo jednoduché. Měli jsme totiž výrazné množstevní slevy a tak jsem se složitě trefovala do částky, kterou u nás hodlal nechat.
        Jinak, veselé historky z natáčení nebyly, vedle velkoskladu pracovaly počestné ženy, balily úhledně zboží na základě objednávek , a bylo jich fakt HODNĚ. Nabídkové kupóny vycházely snad na všech periodikách a výběr byl přepestrý. Trh dychtil po Venušiných kuličkách a skákacích genitáliích na klíček.
        Vlastně i jedna historka by byla.
        Nějakou záhadou jeden pán objevil, kde sídlí naše firma.
        Vlezl oknem mezi děvčata, která balila zboží. Tvrdil, že jde s reklamací, protože vakuová pumpa je mu moc malá, resp. krátká.
        Když si začal rozepínat kalhoty, holky začaly ječet, já jsem tam vlítla a na chlapa řvala, až to uslyšel kolega nahoře.
        Ten v prvním patře přetáčel edukativní videa, hlavně Big melouny, ty šly nejvíc.
        Chlapa čapnul a rázně vyhodil oknem na ulici a bylo.

        1. Na sexšopu nic špatného nevidím, veselé je, že se tam se svou ženou (která tam pracovala) kdysi seznámil starší synek.
          Moje zděšení pramenilo jen z toho, že už jsem se podobných žádostivostí skoro zbavil, což vnímám rozporuplně – trochu mě to mrzí, ale na stranu druhou mám už většinou svatý pokoj… 🙂

        2. Když se u nás sexšopy rozmohly, neodolal jsem své zvědavosti a také jsem provozovnu toho typu navštívil. A byl jsem překvapen, do jaké míry se sortiment podobal tomu, co jsem už znal z úplně jiného oboru – stavebnictví, jmenovitě příprava a zpracování betonové směsi: vibrátory všeho druhu – ponorné, vícenásobné, vibrační lišty, příložné vibrátory, vibrační soustavy. Též lubrikanty, to jest obdobu odbedňovacích a seperačních přípravků, plastifikátorů a superplastifikátorů. Zpomalovače a urychlovače tuhnutí, důležitý obor stavební chemie, o přípravcích proti rozměšování ani nemluvě. Různé úvazky, poutací přípravky, kotevní materiál, vesty (asi bezpečnostní?), rukavice – a vůbec sortiment z oblasti BOZP byl hojně zastoupen.

          Rozdíl byl hlavně v tom, že v sexšopu bylo nářadí významně subtilnější, a použitý materiál by na stavbě dlouho nevydržel.

          1. V devadesátých letech jsem učil stavařinu učně i průmyslováky. V kapitole zpracování a ukládání betonu do konstrukcí je samozřejmě i zhutňování, při probírání klasiky, dusání a propichování nic, jak jsem přešel ke strojnímu, a vyslovil kouzelné slovo vibrátory, nastalo oživení v sále a i ti, co doposud chrápali zvedli hlavy. Když jsem řekl, že jsou ponorné a příložné, tak to jenom zahučelo, ale já měl připravené ještě finále, nakreslil jsem průřez ponorným na tabuli a ta zjevná podobnost s jejich camprdlíky je vybičovala tak, že málem dostali psotník. Při podkapitole ošetřování betonu ale zase usnuli.

            1. No ale to byla chyba, ten spánek. To byla doslova promr…, ehm, promrhaná příležitost ve věci osobního rozvoje.
              Protože jedním ze zásadních postupů při ošetřování betonu je, pokud vím, mlžení. – Dnes přímo nahlížíme, že ovládnutí tohoto technologického kroku významně napomáhá strmému růstu kariéry politika. Kdo dobře a správně ve vhodný okamžik mlží, budoucnost má v kabeli.

              Trochu odbočím od technikálií. – Doneslo se mi, že údajně uvažujete o změně nicku. Upřímně: nepovažuji to za úplně šťastný nápad. Nezkusil jste promyslet si možnost svůj nick místo toho upgradovat? Váš nick je výstižný a pěkný, což tedy přímo to využít a upgradovat na Taras Pěkný? A v anglickém překladu – to by Vás určitě ani nenapadlo – to bude ještě lepší: Taras Nice!

              Jinak Vás samozřejmě vítám na tomto konspiračně-dezinformačním webu, ať už se rozhodnete se svým nickem naložit jakkoli: co Tarasem zvou, i zváno jinak… – však to znáte, a přijďte zas!

              1. Dík za pozvání. S tím Tarasem to bylo jenom povzdechnutí, že mi Ukrajinci nick kapánek dost zdevalvovali, samozřejmě ho nechám, i když vaše návrhy na vylepšení jsou samozřejmě výstižné.

          2. Sortiment byl opravdu velmi pestrý.
            Třeba růžová plastová tyčinka, na které byly v intervalech cca 1,2 cm umístěné drobné kuličky.
            Nikdo nevěděl, k čemu by to jako mohlo sloužit.
            Potom jednou pan šéf přivedl nějakého VIP zákazníka, který si chtěl založit sexšop.
            Já jsem za nimi tiše chodila a zapisovala požadavky.
            No a když došli k těm tyčinkám, tak se zákazník zeptal, k čemu jako tenhle tovar slouží.
            A pan šéf lišácky odvětil, že se to vsune do otvoru.
            A do kterého???
            No, podle založení uživatele , možnosti jsou různé…
            ( A zase jsme věděly kulové. )

            1. Tady bych postupoval vylučovací metodou. Odvážil bych se předpokládat, že do nosu a do uší se to nezasouvá. – Tím se nám množina použitelných otvorů významně zužuje. – Co mne ale momentálně trápí daleko více, je okolnost, že doma není žádná tlačenka a slanina včera padla úplně celá na bryndzové halušky.

              1. Tlačenku je třeba kupovat do foroty. A zamrazit. Pak je k dispozici kdykoliv. U nás Lídl má z Přeštic 10dkg/19,90/ balení, tenké či tlustší plátky. Rozmrazená je za chvíli… než se uvaří a vypije kafe. A není co řešit. A je chutná, jako když se dělávala doma.

                  1. Mno zkuste a pak….
                    kafe je na probuzení organismu, a pak zcivilizování a snídaně. Jde to – zkuste a uvidíte. Stereotypy lze lehce bourat

  7. U Práce, Žumbera, městské lázně, Slovany, tam už bych to nepoznal. Když jsem to zahlédl z dálnice, doslova jsem se vyděsil…
    A Ondrášek…
    … Ondrášek byl nádherný koník na lesní práci, milovali jsme se. Rozuměli jsme si na slovo. Byl pomenší, takový nevydařený, ale měl neuvěřitelnou vytrvalost, v lese byl k neutahání. Když odešel , proplakal jsem tři dny…
    Děkuji, Godote…

    1. Nechápu, co jste mohl vidět z dálnice, která obtáčí náš městys velkým obloukem. Možná škaredá obchodní předměstí v americkém stylu.
      Samotné město (míněno to, co je v původních hradbách i kousek kolem) působí celkem vlídným dojmem. V tomto směru jsem lokálpatriot.

  8. Pane Godote, to je úžasný. Jednak obdivuju tu samozřejmost, s jakou ty kytky rozdáváte (i když je to vlastně jasný, že budou přijaty kladně, tak stejně – prostě ostych) a dvak tohle jsou přesně ty „kapky rosy“, který dělají z vesmíru o něco lepší místo. Snad to nezní moc … blbě.
    Jo a až půjdete příště navštívit nebo „navštívit“ Vašeho tátu, vyřiďte mu prosím poděkování za tenhle nápad.

    1. Otec tvrdil, že květina, darovaná ženě, je jako zbraň hromadného ničení.
      A žáček o nich veršuje:
      Darované květy
      způsobují erotické vzněty.
      Vůně ženám nadme halenky
      a pod ně vklouznou naše myšlenky.

      (Verze pro Targuse:
      Vůně ženám nadme sukénky
      a pod ně vklouznou naše myšlénky.

      1. Všiml si někdo, jak řeč dětí hrubne?
        Za nás se říkalo;
        Tu máš kytku ty dobytku,
        k tvému svátku na památku.
        ***
        Moje děti to vylepšily:
        Děkuji ti milé tele,
        strč si kytku do prd@le.
        ***
        A vnoučátka:
        Strč si kytku do piči,
        ona ti tam vykliči.
        Uff

        1. Nerad bych vás zarmoutil, ale obávám se, že některé informace se k vám pouze dostaly s určitým zpožděním.
          Když jsem absolvoval 5. třídu ZDŠ a přešel na 2. stupeň do šesté, propadli k nám borci, kteří podle věku měli být již deváťáky. Ti nám, novopečeným šesťákům, poskytli vědomosti, o nichž se nám do té doby ani nezdálo.

  9. Godote, to jste mně dostal…

    Budu muset u těch svých včel přijemnit…

    Ale chytám se psát o mariáši, tam to moc nepůjde.

  10. co bych zapíral, příteli, ale jak tady čtu ty reakce na Vaše narcisky, tak si uvědomuju, jak jsem zpozdilej … že to Vaše asi tak úplně nebylo o narciskách … je dobře bejt někdy zpozdilej!

  11. Kytky dostávám jen velmi, velmi vzácně a tak narciska, případně tulipán, nebo jakákoliv jiná kytka, hlavně luční, by potěšila.

    1. Žádná kytička mě nikdy neudělala větší radost, než ty ušmudlané krátké sedmikrásky a pampelišky, které děti natrhaly cestou ze školy.
      ( I když jsem dobře věděla, že v žákovské knížce bude nějaká fujka. )

  12. JO. Je to o slušnosti a galantnosti. O umění se v této hektické odcizené době umět chovat člověčensky.
    Něco podobného jsem provedl při své první cyklovyjížďce. Projížděl jsem nějakýma vesnicema v okolí a když jsem potkal u plotu nějakého stryca nebo tetu, slušně jsem pozdravil. A bylo vidět, že byli příjemně zaskočeni a překvapeni.

    1. … no nevím – nevím cyklisto Foligno, jestli „člověčenství“, ale asi (= vlastně jistě) NE!

      Kvůli takovým člověčenským člověkům třeba mně přestalo už dávno bavit „dobrýden“ běhání na lyžích a s lítostí vzpomínám na ty bezlidnatý bílý stopy mýho mládí …
      … ještě horší je to na mejch současnejch stále těžších a těžších, ale přitom stále stejných cyklotrasách, kdy mám smrt už už na jazyku i v mírným stoupání a … a kdy mě míjí v naprostý pohodě třímetráková baba s prdelí velikosti klasických kredencí na elektrokole a prej … „dobrý den“ …
      P.S.
      (ani si nepřejte vědět, co se mi vždycky vybaví!).

    2. Když jsem ještě jezdil na kole, už je to pár let (bojím se spadnout), byl jsem v takovém tempu a zadýchaný, že jsem nějaké pozdravy ani nevnímal.
      Děsně mě štvou ve fitku mladíci/mladice, kteří běží nebo šlapou a přitom si něco vyprávějí. Parchanti….. Však uvidí za nějakých třicet či kolik let!

    1. Já jsem si koupila v Penny svazek cca 12 kusů , nerozvité, za dvacku.
      Vypadaly bídně, měli je naskládané v kartonové krabici, ale pod lampičkou postupně rozkvétaly.
      Neuvěřitelnou parádu nadělaly. Nejmíň 5 dní jsem měla dobrou náladu.
      Naproti je květinářství, všechno je tam nejmíň pětkrát dražší, spíš víckrát, a možná ty jejich kytky tak dlouho nevydržej.

      1. Narcisky v Penny kupuju pravidelně. I zcela nerozvité spolehlivě rozkvetou, když je po seříznutí ponoříte na pár minut do velmi teplé vody. A pokud máte možnost nechat je v chladu (mezi okny, na terase) , tak vydrží i tři – čtyři týdny – čím je chladněji (klidně okolo 0 i méně st.) tím déle. Přežily bez úhony i zamrzlou vodu ve váze. To platí i pro tulipány.

          1. Na zahrádce většinou vykvetou až když je teplo. Pak jsou pryč rychleji. Ale když koupím řezané dokud je zima, tak je mám na terase za francouzským oknem i měsíc – fakt.

            1. Že by ženská řevnivost spočívala v tom, které déle vydrží narcisy? 🤔 To je proti té mužské poměřovací docela roztomilé.

              1. Asi to tak vypadalo, ale z mé strany o řevnivost nešlo. Jen mám obsesivní potřebu rozdávat dobré rady. A ty narcisy vážně v chladnu vydrží věčně 🙂

        1. Tulipány jsem nikdy neměla. Ale narcisky mám na stole pod lampičkou, takže rozvijou docela rychle i bez teplé vody.
          Mohla bych je dát mezi okna, anebo na pavlač, ale zase bych si nemohla dlouze užívat jejich krásu.

    1. Připodepisuji!
      Pán má gule.
      Jiného by to třeba i taky napadlo, ale bál by se, aby to nevypadalo že dolejzá.
      ( Já osobně bych se ostýchala. )

    2. Moje Labuť to také říká. I synkové a vnuci, ti ovšem nikoliv kvůli květinám, ale třeba ve vztahu k jehněčím kolínkům, které chystám na pondělí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.