28 září, 2022

Pan Kryl

Autor: Zappova ukolébavka

Když se mi na sklonku 70.let minulého století dostal do rukou vinyl s názvem Bratříčku zavírej vrátka od do té doby mně neznámého interpreta, netušil jsem, co si odvážím autobusem domů. Do týdne jsem uměl precizně texty písniček zpaměti, a to i přesto, že vzhledem ke zpěvákovi mi deska musela hrát velmi tiše, a na půjčení LP jsem měl právě ten týden. 

V 90. letech 20. století bylo jméno Karla Kryla  skloňováno čím dál častěji. Stal se hlavní ikonou z emigrace se navrátivších lidí; tuze skromný chlápek, žádná primadona, v hlavě věci srovnané. Snad jen Havel byl v převratové době populárnější. S přibývající dobou zněl jeho hlas a názor tím naléhavěji, čím se doba zase obracela k občanovi zády, kdy nově rodící se elity začaly ukazovat, oč jde především – nikoli o tu Krylovu lidskost, nýbrž brala vrchu licoměrnost těch, které zpěvák  pranýřoval, kterými byl posléze upozaďován, vysmíván. 

Při prvních posleších Krylových písniček mi nešlo do hlavy, proč jinak vynikající a pravdivé texty mísí s pitomostí, jako je Důchodce. Jaké žebrání o cigáro, žmoulání kůrky chleba? Penzista v Československu? No, možná zpívá o důchodcích německých, říkal jsem si. Jenže se sešlo pár desítek let, a já už dnes vím, že Karel Kryl to nějak nadčasově věděl už tehdy. A kdož ví, jestli by dnes aktuálně nenapsal něco o zbylých dolních 10 miliónech, co nemají na elektriku a na teplo budou v zimě vzpomínat.

Není bez zajímavosti, že si v německé emigraci nezažádal o tamní občanství, aby neztratil to československé, což nelze napsat o všech odešlých do exilu. Také proto se do mysli vkrádá myšlenka, co by řekl na současnou cenzuru, vypnutí nekamarádských webů, harašení petlicemi pro nesoulad s vládní kolaborantsko-zlodějskou chuntou a bezbřehou masírkou té nejsprávnější pravdy veřejnoprávních médií. 

Napočítal jsem čtyři obce, které po řečeném bardovi pojmenovaly ulici. A třeba jich je ještě víc. Po Havlovi jich je asi sedm. A tak si říkám, že nám zpěvák v srdcích přece jen uvízl, že si jej umíme připomenout i takto a nepotřebujeme na to instalaci nějakého štokrlete za desítky tisíc kaček.

Děkuji, pane Kryle.


16 thoughts on “Pan Kryl

  1. Ako prvé som počul Neznámého vojína na strednej z pásky od spolužiaka (cca.1983), Anděla sme spievali na žúroch. Potom som bol aj na pohrebe. Legenda, ktorou sa zaštiťuje skoro každý.

  2. U nás na kulturáku má bronzovou desku. Péčí jednoho teologa, kterej jednou kandidoval za komunisty na radnici. Asi i proto k ní nikdo nechodí. Každý rok po štědrovečerní večeři mu tam jdu zapálit svíčku, mám to pár kroků. Jednou jsem vyzval k témuž družinu známých, jak jinak než demokratů. Přišel jeden. Jeho svíčku do dvou hodin někdo zcizil, byla „stříbrná“

    1. U nás ji má na Letenském náměstí,v domě,kde po revoluci bydlel. Často kolem chodím do papírnictví nebo na poštu vedle a kytička je tam vždycky. Možná od některé z jeho údajných pražských přítelkyň.

  3. „Není bez zajímavosti, že si v německé emigraci nezažádal o tamní občanství, aby neztratil to československé, což nelze napsat o všech odešlých do exilu.“

    Nebyl by ztratil cs. obcanstvi, kdyby si poridil nemecke. Jenom my Cechoamericani jsme automaticky ztratili cs. obcanstvi nabytim americkeho, protoze byla jista smlouva o tomto z r. 1928. Tehda Amerika nepovolovala dvoji obcanstvi. Rozdil pak byl v tom, ze my jsme mohli do komunistickeho Ceskoslovenska na navstevu (pokud nam dali vizum) a Cecho-Nemci nemohli. Dal tu hralo roli to, ze vetsina z nas exulantu byla odsouzena za ilegalni opusteni republiky, a dostali jsme kazdy trest in absentia. Cili nas chranilo jen to (pri te navsteve), ze nam cs. konzulat vystavil potvrzeni, ze uz nejsme obcane. Cesi z jinych kraju si tu navstevu sotva mohli risknout (i kdyby vizum dostali).

    1. Dobrý den Vevčo. Děkuji za informaci. To jsem nevěděl. A při tom jde o informace důležité pro pochopení jednání některých lidí. Ne jen celebrit, ale i mých známých.

    1. Přesně tak.
      A dvě poznámky:
      Důchodce – Kryl zažil padesátá a šedesátá léta,ty jsem jako dítě vnímala i já. Důchody těch, kteří se do komunistického převratu poctivě živili vlastní prací, živnostníků a sedláků,byly buď žádné nebo k nežití . O majetky byli připraveni. Znala jsem spoustu starých lidí, kteří celé léto a podzim sbírali pro výkup léčivé byliny a podobně,aby vůbec přežili. Ta písnička je krutě pravdivá a skvělá jako všechny.
      Koncem sedmdesátých let jsem jezdívala trampovat a i kdekoliv jinde,kde se tábořilo,se večer sedávalo u ohňů a zpívalo při kytaře. A Krylovy písničky nikdy nechyběly, Bratříčku zavírej vrátka byla jasná manifestace vůči osmašedesátému, který jsme zažili jako děti…..U kolika ohňů jsem za ty roky ty písničky slyšela zpívat, kolik do toho večera neznámých lidí kolem nich spolu usedalo…..nikdy jsem nezažila, že by se někdo bál zpívat, že by byl následně někdo někde popotahován….a to jsme si tehdy mysleli v jaké nesvobodě žijeme! Tu dnešní bychom si tehdy nevymysleli. Stejně jako dnešní hrůzu nejen důchodců z toho, že nebudeme mít na topení !
      Karel Kryl by asi udiven nebyl. Čest jeho památce, jsem hrdá, že naše země zrodila takové osobnosti, není jich málo!

  4. Díky za literární shrnutí. Je to tak.
    S Krylem jsem se setkal dvakrát. Jednak, když jsme na kazety a pásky 9,53 cm/sec. kopírovali písničky, které nahrál částečně na Vinohradech, částečně v Německu (trochu jiná kolekce „Rakoviny“, než pak vyšla na desce). (Tenkrát nám kluci z Prahy poskytli kopie studiových pásků. Dovezli osobně s křestňákem „Novosvětská symfonie – prví část.)
    Jistěže, byl to jediný zpěvák, který dokázal několika slovy popsat tehdejší dobu. Přesto, že jsem tehdy měl mezi svými lidmi spolupracovníka StB (to jsme nevěděli – a taky kopíroval!) nestalo se nic.

    Podruhé jsem se s ním setkal osobně po sametce, když u nás v Ústavu vystupoval se svým koncertem. Židle, kytara, dva mikrofony a Karel Kryl. Ano, měl úspěch. Ale o pauze jsem se s ním pohádal. Pro ten jeho hořký pesimismus, předesílajíc události, které měly teprve nastat. A tehdy mi řekl: „My máme v rodě „krátký knot“. Já už tu nebudu, ale ty to zažiješ!“ Že už se k moci dostávají ti, kteří to všechno zavinili. Že se to zkazilo. Že jde o prachy a o nic víc. Pak už jsem jenom mlčky kouřili.
    Pár let po jeho smrti se jeho proroctví začalo naplňovat.
    Promiň Karle, viděl jsi dopředu a já ne.
    A už jsi zase „na indexu“ i když ne oficiálně. Kdy jste naposledy slyšeli Karla Kryla z rádia?

    (Možná 21/8? Nevím, rádio z důvodu zachování duševní hygieny neposlouchám a na TV se nedívám – jenom na ZOOM a i to jenom občas.)

    1. Televizi jsem vyhodil před více než 30 lety. To se stalo tak: přestěhovali jsme se z města na venkov, přivezli jsme si jakousi starou čb. kraksnu, která po pár měsících vypověděla službu. Novou jsme už nekupovali. Pohádky jsme našim tehdy cca dvouletým dětem pouštěli z magneťáku, nebo četli z knížek.

      Dlouhou dobu jsme poslouchali rozhlas – já moc ne, reprodukovanou řeč nemusím, jen Meteor a Toulky českou minulostí. Manželka poslouchala častěji, i jiné pořady.

      Teď už neposloucháme ani rádio. Hudbu si pustíme z Trubky, k nasrání stačí internet. – Takže KK bych z rádia neslyšel, ani kdyby ho tam hráli.

    2. Přesně takhle jsem Kryla vnímala i já.
      Po hadráku jsem byla zklamaná, bylo mi líto, že se dal k socanům.
      Tenkrát jsem žrala politiku jako vojnu a byla jsem horlivá volička ODSky.
      Zdál se mi zahořklý, bylo mi líto, že má výhrady k tehdejší pravicové vládě. Nechápala jsem to.
      Dneska bych se mu ráda omluvila, viděl daleko dál a nebral si servítky.
      Ani za bolšána , ani po listopadu.

      1. Opravdu se dal k socanům?
        Nemyslím si to, spíše hledal cestu. Věděl, že se to sere a chtěl to zastavit . Takové špíny co na něj vylili voliči ODS, dodnes je mi z toho nablití.

        1. Jestli byl členem nevím, ale podporoval je. V každém případě ani s nimi nebyl v souladu.
          Ostatní strany se ho chtěly zmocnit (byl svého času ikonou), ale nenechal se.
          Ona byla bitva i o jeho pozůstalost. Jeho Němka ale jeho památku chránila jak mohla.
          Asi ho měla ráda.

      2. Vy jste byla schopna uvěřit těm hov… – pardon – bludům, které vyprávěl pan profesóór?
        Bože můj… a to jste dokázala vlastnit občanský průkaz? Anebo jste žila do Velké Studentské Maškarády v pralese?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.