3 prosince, 2022

Peskuj peskuj, vykrúcaj vykrúcaj

„len ně pecku nezrúcaj nezrúcaj…“

Trocha z jiného soudku. Ten co čte a málokdy píše mi minule poskytnul obšírnější zpětnou vazbu. Rozhodla jsem se z toho udělat další článeček, neboť je to nejen o češtině (a peskování), ale i o vztahu exilu a Čechů domácích. Býval kdysi časopis, kde se takové věci přetřásaly (Nový polygon), ale ten už odvál čas. Chtěla bych trochu přispět k překlenutí té nešťastné vzdálenosti mezi námi. Mým úmyslem zde není rozebírání slovíček či tónu; doufám vyprovokovat hlubší konverzaci o tématech, která nakousnul Ten co čte, jemuž dík.

Kdybych nebyla zůstala v Americe kvůli invazi a nesvobodě, zůstala bych bývala kvůli všudypřítomnému domácímu zvyku peskování. Moje rodina je toho dosud plná. Jako holka jsem z toho byla úplně nanic. A když jsem si vyřizovala obnovení českého občanství, tak se to na mne zase sesypalo od úřednic. Zaskočilo mě to. Zvyk dál bují jak jedovaté bejlí.

Ten co čte psal:
Vevčo,
jen pár drobností.
Patrně žijete jinde, než v ČR. Chcete-li v ČR, ještě k tomu na webu Alternativy publikovat, musíte holt psát česky a pokud možno tak, aby Vám Vaši Češi rozuměli.
Tentokrát výjimečně ne, ale jindy Vaše nadužívání anglicismů (co je ksakru „gaslightování“??) a zatraceně podivný, jakoby překladačový slovosled způsobí, že Váš článek, jakkoli by mohl být zajímavý svým obsahem, je potom jako celek, zjednodušeně řečeno, „nečtivý“.
Spolu s fakt velkým množstvím gramatických chyb v textu (zde 15 hrubek-a asi nejsou všechny), tohle všechno dokupy pak asi může způsobit, že na Váš článek reaguje málo čtenářů, či jen okrajovými poznámkami, které se nahozeného tématu často ani netýkají. […]
Nesmíte se na mne zlobit, ale připadá mi, že pod vlivem jiného jazykového prostředí, dostává Vaše, kdysi jistě dobrá čeština, pěkně po prdeli
A v této souvislosti ještě maličkost :
Jste-li schopna napsat článek s diakritikou a jakžtakž správnou interpunkcí – tak proč neděláte totéž i v diskusích? Jaksi předpokládám, že obojí (články i komentáře) píšete na stejném zařízení či klávesnici, které jdou přepnout do „českého“ módu.
Možná budu se svým názorem osamocen, ale to psaní bez diakritiky, připadá mně samotnému, jako snaha být zajímavý za každou cenu, neúcta až pohrdání čtenářem, ostatně i neúcta k jeho času :
„Mně se používat českou diakritiku nechce. A tak Ty čtenáři, Ty si můj text (u jiných prznitelů češtiny je i text příspěvku často vohovně) klidně přelouskávej třeba 2x-3x déle. V textu se pro jistotu několikrát vracej, abys ho s mou ušetřenou diakritikou pochopil správně. Já pisatel, z pouhé lenosti, či snahou být zajímavý nepoužitím diakritiky, ušetřil jsem prý svůj čas. A mně je jedno, že Ty čtenáři, toho času při čtení ztratíš o to víc, abys můj text pochopil správně“. Arogancí, sobectvím a bezohledností, mi to smrdí na kilometr.
Skutečně se tu vyskytuje pár chytráků, kteří už nemají jak, nebo čím být zajímaví (jelikož jen kopírují myšlenky i texty, co už byly 100x napsány jinde a mnohem čtivěji), tak je píší aspoň tím typicky „emigrantským“, poučovacím stylem. A hlavně bez té diakritiky, aby se jako „cizinci“ od Čechů odlišili, vymezili se a byli tím, podle nich, ještě zajímavější.
Odněkud jimi kopírované části, samozřejmě diakritiku mají – spolu s vlastním dovětkem bez diakritiky, působí potom taková směska více, než směšně. Spíš trapně.
Není to nic nového a není to záležitostí, týkající se pouze webu Litterate. Pokud nahlédnete například do hnízda pravičáckých zmrdů, do zcela odlišného webu D-Fens, tak tam takových pacientů najdete o hodně více – kanadského emigranta, japonskou letušku evropského původu, ba i člena mezinárodního výzkumného týmu, působícího v Německu. Všichni do jednoho, se vysmívající „Čechům“ a České republice, při sebemenší příležitosti a v jakémkoli tématu.
O těchto „cizincích“ a jejich vždy naprosto dokonalém přehledu o české politické situaci a o obsahu českého mainstreamu, si myslím své. Nic pěkného to není – nebudu to rozvádět, už jsem to tu jednou psal.
Jakkoli je například paní Petra, skutečnou Američankou a skutečně tam i žije, tak paní Petra vyvinula alespoň tu minimální snahu, že si (zřejmě) k PC opatřila českou klávesnici. Proto své články o zemědělství a obchodu v US, píše takřka vzorovou češtinou.
Paní Petra má prostou úctu – jak ke svým čtenářům, tak i ke svému mateřskému jazyku..


Pane Ten-co-čte, ráda se od vás poučím o tom, jaké hrubky či jiné problémy můj text obsahuje. Když už jste si dal práci ty hrubky počítat, třeba byste se mi o některých mohl zmínit: něco bych se naučila, a text bych opravila. Článeček jsem znovu pročetla a bohužel je nevidím.

Co se týče anglicismů, tak se jim snažím vyhýbat. Byla jsem hrubě šokovaná, co se doma s češtinou děje, a není mým úmyslem k tomu přispívat. Spíš si někdy nevím rady. A bohužel, některá anglická slova nemají zatím náhradu (jako například právě gaslighting — viz wikipedie zde, https://cs.wikipedia.org/wiki/Gaslighting). Až se zavede český ekvivalent, hned se toho chytnu. Proto jsem se v textu na to ptala.

Dostává ode mne čeština po prdeli? No, vzhledem k tomu, že vy Češi domácí jste zřejmě vzdali boj za i/y, tak se mi to zas tak hrozné nezdá. Ale opravdu; po několika desítkách let, kdy jsem složitější češtinou vůbec nemluvila, musela jsem se několik posledních let moc snažit, abych se do rodného jazyka zase pořádně vpravila, a není to dosud ideální. Nejde jenom o pravopis a slovosled, ale i o to, že u vás čeština dávno šla dál. Dosud nacházím v textech slova, která neznám, anebo je mi jejich význam nejasný. Třeba slovo “dehonestovat” mi sestřenice vysvětlovala teprve před měsícem. Jindy jsem zase zmatena reakcí domácích, které vůbec (psychologicky řečeno) nerozumím. Je to takový kulturní šok naopak.

Člověk by si myslel, že vy Češi domácí oceníte, když se ztracená dcera či syn snaží navrátit domů, a pilně se doučuje dnešní jazyk, zvyky, i poněkud už odlišnou kulturu. Ale to není ta zkušenost mnoha mých známých exulantů, kteří se nedlouho po plyšáku vrátili domů, koupili byt, a pravidelně dojíždějí. Většina z nich začala doma tajit, že žije jinde. Protože…, no, nevraživost a hyperkritičnost.

Když my jsme přijeli do Ameriky a setkali jsme s Čechy a Slováky, kteří odešli za první republiky, smáli jsme se jejich amerikanismům, jako “kára”= auto, či “rekordy” místo gramofonové desky. Ale bylo nám milé, že si češtinu či slovenštinu zachovali. Myslím, že vy doma si ani nedovedete představit, co úsilí to stojí, zachovat si živou mateřštinu v cizím prostředí, a tenkrát ještě v minimálním kontaktu s domovinou. Bývaly jen občasné dopisy… a stesk.

Teprve nedávno jsem se naučila psát s diakritikou, a to s pomocí zdejších přispívatelů, kteří mi dali odkaz na tzv. korektor. (Asi deset let je tomu, kdy jsem přispívala do české wikipedie, a musela jsem se pinožit s písmenkem za písmenkem.) Ale je s tím piplačka i tak, a kdybych měla korektor používat v komentářích, musela bych to vzdát. Českou klávesnici zatím nemám, a neumím ji ani používat. Vzhledem k tomu, že i řada Čechů domácích píše komentáře bez diakritiky, nikdy mi nepřipadalo, jako bych se lišila. Vaše nelaskavá interpretace se úplně míjí s mou realitou.

Vím o d-fens. Vám vadí, že se tam nějaký kanadský emigrant Česku posmívá? Sama pozoruju, že se Češi domácí nikterak nežinýrují co se posměšné kritiky dotejče. Ostatně to vidím jako klad; náš národ je proslavený tím, že si dělá šprťouchlata z bordelu kolem i z těch, co ho vytváří. Podařilo se nám frustrovat i Heydricha — a to už je co říct! Takže, jak to vlastně je? Češi domácí mají nárok vysmívat se poměrům, ale Češi zahraniční ne? Ti by si měli uvědomit, že jsou občané druhé kategorie, že ničemu doma nerozumí, měli by držet hubu a odprejsknout z veřejných konverzací?

Oháníte se neúctou. Hm. Je snad váš komentář uctivý? Ale nešť. Spíš hádám, že nechápete, a možná ani nechcete chápat, jiný kontext a jinou realitu lidí, kteří kdysi odešli do exilu ale vlast jim chybí, a rádi by našli pěšinku návratu. Jaksi nevidím snahu porozumět; zřejmě raději podsouváte urážlivý záměr a peskujete. Lituji: neberu. Ale že jste si dal práci s kritikou, to si cením. Malinko se revanšuju; kdybyste chtěl zvýšit čtivost vašich komentářů, mohl byste dělit text na jasné odstavce. Přeju moc pěkný den.

115 thoughts on “Peskuj peskuj, vykrúcaj vykrúcaj

  1. Na to, aby člověk psal s diakritikou, není potřeba mít českou klávesnici. Já jsem byla v Americe jen deset let, takže nějaký problém s doučováním češtiny jsem neměla. Stačí přehodit v počítači na češtinu a zapamatovat si, které písmenko kde je na té české. V době amerického pobytu jsem psala články na web o motosportu a nikdo nepoznal, že to není psané na české klávesnici.
    Naprosto chápu ten problém, že není snadné vyhnout se anglicismům. Pracovala jsem na korekturách knihy psané česky, autorem je Čech, který žije v Americe snad od 70. let, s přibližně desetiletou přestávkou tady. S mou pomocí tu češtinu zvládl. Kromě slovosledu byly problémem infinitivní vazby, ale hlavně mezinárodní slova, která existují v češtině i v angličtině, ale mají poněkud odlišný význam. Takže já vás nepeskuju, ale chápu. A oceňuji snahu.

  2. Vyčerpávajícím způsobem shrnul emigraci Milan Kundera v jednom ze zřídkavých rozhovorů koncem 90. let.
    Do tří let se lze vrátit „bez ztráty květinky“.
    Po pěti letech už je návrat velmi obtížný.
    Po deseti letech nemožný.

    On sám se rozhodl přijmout Francii za svůj nový domov, psal francouzsky pro Francouze, o překlady do češtiny nestál a dost mu vadilo, když byl v ČR vydáván za „francouzsky píšícího českého spisovatele“.
    Na Československo nezanevřel, ale stalo se pro něho uzavřenou kapitolou – zemí původu, nic víc.
    Dost emigrantů, možná většina, toto nedokázalo, a proto vytvářeli různé nostalgické spolky, pevně ukotvené v minulosti, již nebylo lze vrátit.

    Pokud jste nebyla rodiči vyvezena jako -náctiletá, byla jste jimi k „emigrantskému syndromu“ vychována.
    Menší děti totiž přijímají nové prostředí poměrně rychle za své a země původu se pro ně stává čímsi mlhavým a cizím. Jejich děti už pak vůbec neví, co prarodiče zpěvem „Nevim, kde bydlim“ u sobotního BBQ myslí.

    „Navrátivší se ztracená dcera/syn“ existuje pouze ve vztahu rodiče-dítě. Nikoli ve vztahu emigrant-země původu. Je to prostě cizinec jako každý jiný, který sem přijel žít nebo občas přijíždí pobýt.

    1. Vlastně se divím, že Věra Kunderová darovala Brnu tu knihovnu.
      Kunderovi měli dobrý důvod zanevřít na Kotlinku. Mohli jsme mít nobelistu, kterého zná a čte celý svět.
      Máme nobelistu pana Seiferta, kterého čtou jenom čtenáři doma, protože je to bytostně český básník.
      To není nic proti Seifertovi !!! Ale byl to už pán v letech a nenechal se havloidy přemluvit k nějaké divočině.
      Nobelovka za literaturu se už dávno dává za tu správnou politiku. Čest výjimkám.
      No a po tom, co ÚSTR pod vedením politruka Žáčka učinil z Kundery práskače StB , tak to už bylo úplné dno.
      Vašík , nebo spíš jeho kamarila, si vyřídili účty s literátem, který je všechny převyšoval. Úspěch se neodpouští.

    2. Mluvite, Obcane, velice suverene a autoritativne, jako byste exil zazil osobne. Je to tak?

      Rikate: „co prarodiče zpěvem „Nevim, kde bydlim“ u sobotního BBQ myslí.“
      Nerozumim. Neznam zadny zpev u sobotnich BBQ ani nikoho mezi Cechy, kdo provozuje sobotni BBQ. Mohl byste vysvetlit, na co je to narazka?

      1. Protože mám jak v rodině, tak mezi známými a přáteli lidi odešedší před plyšákem ilegálně i legálně.
        Znám jejich smýšlení, názory i způsob života. Jen jediný z nich poslal svého syna na druhý stupeň základní školy a na SŠ do České republiky.

        Ovšem „Nevim, kde bydlim“ jsem si vypůjčil ze článku v Reflexu o dříve českých emigrantech. Mimo jiné v něm hovořili jejich mlaďasové, vyrostlí nebo narození ve Velké Británii. A těm připadaly zcela nepochopitelné sedánky rodičů a prarodičů s emigrantskými známými, při nichž neustále vzpomínali na dávno minulé časy a když se přiopili, tak zpívali tu divnou písničku (českou hymnu) „Nevim, kde bydlim“.

        V ČR se u grilovaček česká hymna skutečně nezpívá 🙂 Ale jinak se při nich zpěv provozuje dost často, a to i bez motivace alkoholem.

  3. Pro Vevču – tak nějak postupně.

    Prvně bych asi předeslal, že čtení diskusních příspěvků způsobuje něco jako „optické zkreslení“: čtenář, který s autorem souhlasí nebo na daný předmět nemá názor, ne vždy do diskuse něco píše. Zpravidla se ozývají ti, kteří mají nějaké připomínky. To může v autorovi vzbudit dojem, že na něm publikum hledá hnidy, peskuje ho a točí se na prkotinách. – Kromě toho každý z nás, jak víme, ty prkotiny spatřuje v něčem jiném.

    Pokud jde o „gaslajtování“, mně ten termín v češtině připadá nadbytečný. Z toho, co jsem se o něm dočetl, mně vychází, že jeho popularita v anglickojazyčném prostředí je dána kulturním kontextem, který v Čechách a na Moravě chybí. Věcně jde o jednání, které se obsahově vejde do pojmu „manipulace“, „šikana“, a nemyslím, že jde o tak rozšířený a dominantní jev, aby vyžadoval zavést do češtiny speciální pojem.

    Pokud jde o češtinu, vnímání jazyka je zhusta ovlivněno krajovými zvláštnostmi. Já bych třeba nikdy neřekl, že čeština dostává „po prdeli“, nýbrž „na prdel“. Ta první varianta mně zní divně; v kraji, kde žiju, rozhodně je neběžná.

    K psaní bez diakritiky mám postoj velmi kritický, ale mám i pochopení. Ze zahraničí to nemusí být právě jednoduché (osobní zkušenost) a v diskusi, to je na pováženou: jsou psáči, kteří si libují v „tvrdém anglosaském stylu“, i když by klidně mohli psát česky, poněvadž píčou (nejde o překlep) z tuzemska. Čtenář může mít tendenci vnímat text bez diakritiky jako arogantní, ale skutečná arogance tkví v něčem jiném; a je to rozpoznatelné. K formě textů v diskusi bychom asi měli být tolerantnější, poněvadž autor zpravidla nemá možnost text zpětně opravit.

    Mám kamaráda, který se nedávno vrátil z ciziny, kde pobýval desítky let a působil tam v akademickém prostředí. Česky hovoří, jako by vlast nikdy neopustil, ale cizina je na něm přesto znát: je to v reakcích na zdejší, české situace, s nimiž se v cizině desítky let nesetkával. Každý na něm tu cizinu pozná, byť to není jazykem, jímž hovoří. Prostě – zatím nevstřebal zdejšího genia loci, malý kulturní šok.

    Pokud jde o zmíněnou uctivost, k ní bych asi připsal znovu to, co stojí v prvním mém odstavci.

    Klid a nohy v teple, Vevčo 🙂
    A pište!

    1. Dovolím si vás Zakladateli požádat o posudek. Jako, sice si myslím, že jsem to tam nepoplet, ale jistota je holt gulomet. Nejde mi na klávesnici měkký „l“.

      Nečetl jsem to celé, tak jen čeho jsem si povšiml. Když tam Vevča bylabychuje, trochu mi to nesedí. Já bych tam místo „Kdybych nebyla zůstala v Americe kvůli invazi a nesvobodě, zůstala bych bývala kvůli…“ asi napsal „Kdybych byla nezůstala v Americe kvůli invazi a nesvobodě, bývala bych zůstala…“. Nebo obráceně, tzn. ‚Kdybych byla bývala nezůstala…, zůstal bych kvůli…“
      To z mý strany ale není kritika, spíš povšimnutí.

      Takovej Ten co čte ale sice kritizuje Vevčinu diakritiku, nicméně dvakrát jistej si nejsem zase jeho interpunkcí. Podle mě člení blbě. To už má kritika je, taky mě to motivovalo pustit se do toho jazykozpytu. Jeho text by podle mýho měl vypadat jinak, a to –
      „Mně se používat českou diakritiku nechce. A tak Ty – zde má být ČÁRKA, protože jde o oslovení – čtenáři, Ty si můj text (u jiných prznitelů češtiny je i text příspěvku často vohovně) klidně přelouskávej třeba 2x-3x déle. V textu se pro jistotu několikrát vracej, abys ho s mou ušetřenou diakritikou pochopil správně. Já – opět chybí ČÁRKA, protože je to v tom smyslu, že já, kdo jsem pisatelem – pisatel, z pouhé lenosti, či snahou být zajímavý nepoužitím diakritiky, ušetřil jsem prý svůj čas. A mně je jedno, že Ty -a ještě jednou chybí ČÁRKA, protože je to oslovení – čtenáři, toho času při čtení ztratíš o to víc, abys můj text pochopil správně“. Arogancí, sobectvím a bezohledností, mi to smrdí na kilometr.“

      I když ve svých občasných komentářích s naším jazykem nakládám řekněme poněkud nešetrné, přímo jej miluji. Takže si říkám, že když už se něco kritizuje, optimální verze tý kritiky je bez másla na hlavě. Mám totiž, sice ne úplně kontrolovanej, ale pud spravedlnosti. Ve smyslu, že někdy jo, někdy zas ne. Podle aktualniho naladění. A teď mě právě popad právě pro tu máselnou kritiku. Nedalo mi to, tak si chci u vás potvrdit, že jsem tu spravedlivej spravedlivě. To bylabychování je podle mě asi ve Vevčiným podání z puristického pohledu „jen“ ne úplně správně (možná, že nakonec i je, stopro si jistej nejsem), zato ta interpunkce je tam prvopohledově děravá.
      Spoléhám se, přesněji tedy využívám toho, že musíte číst kdejakou pytlovinu, co sem kdo dá, takže uvidíte i tu moji. Tak mi to mý chytrolínování kdyžtak zrecenzujte.
      Je dost možné, že se to v diskusi řešilo, v takovém případě jako sori 🙂

      1. Letmo jsem to po sobě přečetl, tak mám pro vás Zakladateli další práci :). Když teda jsme u toho precizování, v první větě druhého odstavce mám – „Nečetl jsem to celé, tak jen čeho jsem si povšiml.“ Nemá být čárka za „jen“? Řekl bych, že ne, protože je to stejný, jako – „…celé, tak jen ‚toto a toto‘ „. Nebo to je stejné, jako by tam bylo – „…celé, tak jen ‚to, čeho jsem si v přečtené části‘ povšiml“?
        Je to tak, že pokud se vynechá „to“, odpadá i čárka?
        Tak to dopadá, když se jeden do toho „hluboce ponoří „. Pak si není jistý ani tím, jaký íčko se píše ve slově krytika. Každopádně s jazykem nenakládám nešetrné, ale nešetrně. To jsem si jen na tabletu nenatáh velikost, takže jsem myslel, že mi editor nabídl mnou zamýšlenou verzi toho slova…

  4. Formana chtěls jí vyhnat, Mistře Jene
    a poroučel jí robka vozataje,
    a pravdu krve měls, jež milce žene,
    by střetl panu svou. – Však hleď, zda kaje

    Ona se z pletek svých? Viz : ponechala
    si formana, má vozataje k tomu,
    kočího ještě v komoru si zvala,
    a vozka ne a ne se hnout jí z domu-

    teď čtvermo jede : vozka, forman, kočí
    a vozataj jí v loži jejím slouží ,
    a div že po pátém si nezatouží ;

    div druhý : nikdy si je nezamění
    a forman – dávno on už Fuhrmann není.
    Tak ženská hlava, hleď, tím světem točí.

    Pavel Eisner – Sonety kněžně

  5. Gaslighting primo vola po nejakem vtipnem prekladu. Myslim nejbliz je to „delat na potvoru, delat naschvaly“ ale i to plne nevystihuje tu potmesiolou zlovolnost, ktera ke gaslightingu vede. Ten film to vysvetluje, ale ukazuje extremni situaci.

    V normalnim zivote je to spis manzel-tyran, ktery zene schova klice od baraku, kdyz se chysta jit ven, a ona pak beha cela zpanikarena, hleda hleda hleda… cas leti… a on potom ty klice da zpet, kde uz se desetkrat divala. Kdyz je pak najde, tak si jeste sama vynada, ze nevidi pro voci. On ma radost, ze ji udelal male peklo, a nekdy v budoucnosti ji to jeste opepri, jak je prece nemozna. A pak si vymysli neco jeste potmesilejsiho. Je to jako pomala otrava arsenikem, ale psychologicky. Neni, ze by to (nutne) vedlo do blazince, ale cloveka to hrozne zdepta.

    Neni prudit spis jako… nasirat? Iritovat?

    Jako anonym: Nejsme snad vsichni Cesi, at uz zijem kdekoliv? A neni snad peskovani neprijemne pro nas vsecky?

    Anonym: Se mi nezda, ze by to peskovani na Morave nebylo. Ja su Moravanka. Ale nepomohlo to.
    Je vas dojem, ze Cesi se v cizine stydi? Jak se to pozna?

    Na americkem jihu se vyklada, ze za starych casu, kdyz se cernosi snazili trochu vysvihnout, ze jim treba bily soused zabil mulu, kterou si po dlouhem stradani poridili. Ani to nebyla tak zavist, jako zast — ten clovek uz neni tak ponizeny, jak byval, tak ho srazim…

    Homer: No, vidite… Cesi doma slysi Amerika, a mysli si, ze litaj holubi do huby. Nemate paru, jak to bylo tezke, tady zacinat. Majetek jsme ztratili, co si nevzali pribuzni, to nechali rozkrast, a my jsme zacali bez niceho. Ja jsem spala na halde novin, nez meli rodice na lehatko. Kdepak postel, to az za dlouho. A k tomu ta isolace od vlastnich lidi, od pribuznych a znamych… a museli jsme se vsecko ucit od malickosti, vsecko bylo nezname. A tenkrat nebyla zadna podpora, clovek se musel naucit sam se o sebe postarat. Dlouho jsem trela bidu. Ne, ze bych si ztezovala. To bylo cast toho dobrodruzstvi.

    Exil a emigrace jsou velkym ochuzenim. Jsou tu kompenzace, ale nenahradi ty ztraty.

    Nehlede k tomu, kolik negativnich veci v Americe je. Vy doma berete krasu mest jako danou. Napriklad. Ta krasa cervenych strech, a starych budov… hrady a zamky… muka a kaplicky… nic takoveho tu neni. Americka mesta jsou povsechne tak oskliva, ze mi to az leze na mozek.

    Proc nemuzu vynaset soudy, proti komunite, kde dlouhodobe neziju? Nejsem snad taky Ceska? Je snad muj pohled na vec drek? A neni snad to dobra vec, aby ta druha komunita slyset jiny pohled? A nebojte… ja neprestanu… 🙂

    Jenom bych jeste dodala, ze nikoho predelavat neminim. To prece neni ani mozne.

    Juro, pro mne je co pisete zasadni (o ztratach lidi, kteri uz… nebyli).. My jsme se proste sbalili a zmizeli, a uz se moc neohlizeli po te devastaci, zpusobene nasim odchodem. Meli jsme jine starosti. A o tom se v konverzacich mezi tuzemci a exilovci moc nemluvi… Byla to pro narod tragedie, jeste zhorsena tim, ze to byla dalsi vlna exilu po minulych vlnach exilu a emigrace sahajicich az do Ruzoveho paloucku.

    Pro mne je tato tragedie, ktera se uz neda vzit zpet, jeste zhorsena tim, ze to, co jsme se v cizine naucili, o co bychom se radi podedili, to vy berete jako machrovani, a jeste nam vynadate, ze furt „emigrantsky poucujem.“ Je to Hlava 22.

    Manuel: Ono ty etnicke ctvrti uz neexistuji. Chinatown, tam uz zadni Cinani neziji, to je pro turisty. Stejne tak s Italy a podobne. Snad jen ortodoxni zide a chasidi maji porad svoje komunity, protoze musi chodit v sobotu pesky. No a pak jsou Amisove, ze jo. Ti zase musi dojizdet bryckou. Byla jsem v Cedar Rapids, v Iowe, kde bylo velke ceske sousedstvi, meli i noviny, maji tam z te doby jeste o tom muzeum. Ale dnes je to ulice plna duchu… s restauraci, ktera nema narok si rikat ceska ani kdyz clovek obe oci zavre. Zde v Coloradu pobliz byla cela slovinska ctvrt. Zbyva jen par jmen.

    Smrkovsky: „Co já už takhle zkazil nadějných životů.“ Dekuju za dnesni zasmani! 🙂

    Vite, kdyz jsem poprve prijela (od dob po prevratu) tak za mne kamaradka vse platila, protoze jeste si delat hlavu z penez, to uz jsem nezvladla. Byl to tenkrat napor. Tolik se zmenilo. A mate pravdu, je tezke zapadnout. Ja se vzdy snazim, ale jaksi to nejde. Jakoby clovek smrdel jinak… A vidite, slez a bezoar znam… s tema specializovanyma sluvkama a novotvarama zapasim….

    Pisete: „Nástrahy jsou skryty všude a za chvíli už nestydatě lžete úplně každýmu, jak cynická děvka.“ To jste mne uplne dorazil. Kdyz jsem tam byla loni, tak najednou kolem bylo tolik osidel! Treba sestrenice bezela kvuli mne do obchodu pro sekanou, a pak se mne ptala, jak mi to chutna. Byl to takovy obarveny stlaceny platek cehosi, co si teda nemohlo rikat „sekana“ ani ve snu. Malem jsem se zadavila, jak jsem lhala. Ale nejhur na mne pusobila servilnost vuci „covidovym opatrenim.“ Ovsem ta byla i v Americe, jenom ne do takove miry.

    Petro, dik! 🙂 S tim nekritizovanim je to myslim… eh, takove posahane na obou stranach Atlantiku. V Americe se vzdycky rika, ze se nema mluvit o politice a nabozenstvi. Ale pak se to nafouklo tak, ze se neda mluvit o nicem kontroverznim.

    Byly doby, kdy jsem byla rada, ze se zastavili naci Svedci jehovovi, protoze jedni z mala mluvili o nabozenstvi, a ja jsem jim byla za to vdecna.

    Mate uplnou pravdu — bez odvazne zpetne vazby se to vsecko dokurvi, je to pak ten nejnizsi jmenovatel. A najednou zijete mezi lidma, s kteryma se neda mluvit.

    Olgo, vzdy se tesim na vas komentar. Citim ve vas sympatickou dusi.

    Katango, drzim vam palce…

    Hudec: Ptate se na svobodu. Citim se v Americe svobodnejsi, i dnes, kdyz jde vse vsude k sipku. Vy jste strasne (v Evrope vubec) svazani byrokracii. Je to k zaduseni. Na vsecko je nejake pravidlo, nejaky zakaz, nejaky formular. Vsak to Vidlak popisuje v zemedelstvi. A zde se spis lidi ridi svedomim, nez nejakymi prikazy ci zakazy vrchnosti. A porad jeste preziva ten stary americky nezavisly postoj — “my si poradime,” nez aby se koukalo, jak to za nas vlada vyresi. A je tu vyrazny pocit, ze az (jestli) dojde k nejhorsimu, a uplne se to zvrtne do totality, lidi budou bojovat. Jo a pak je to peskovani. V peskovaci kulture lidi takovi polekani, neduverivi, protoze cokoliv clovek dela, tak nekdo ciha, aby ho setrel. Protoze nikdy neni dost dobry, at uz jde o cokoliv… Vytvari to takovy ten opresivni pocit, clovek nevi, kdy do nej zase nekdo pichne. A to v zde tak neni… nebo spis, zdaleka neni do te miry. Spis vyjimka. Lide jsou v Americe pratelstejsi, privetivejsi. (Jsem zvedava, zda to Petra vidi podobne, ci jinak.)

    Toz tak. 🙂

    Paw: priste.

    1. Cítíte-li se svobodná, je to pro mě skvělá zpráva. To není z mojí strany póza.
      Ale každé tvrzení má své ale……
      Ale….. vaše, v tuto chvíli americká, svoboda, je zaplacena nesvobodou mnohde jinde. Za naši, českou, velmi omezenou svobodu, nikdo cizí neplatí, platíme si ji sami.
      S tou byrokracií máte recht. Dílem naše vlastní dílo, ale většinou spíše převzaté/vnucené z Bruselu. To by jistě bylo na dlouhou řeč.
      Ale …. (zase to ale…) každopádně – pište sem, prosím, dál, s diakritikou i bez.

  6. Vevčo, nechtěla byste v některém ze svých dalších článků popsat, jaké jste měla pocity, když jste s rodiči přijela do USA? Jak jste začínali? Jak jste se cítila ve škole? Co se vám líbilo a co vás deptalo?

    Rozumím-li tomu dobře, rozhodla jste se vrátit do Česka. S jakými obtížemi se setkáváte? V čem se vám, naopak, ulevilo oproti USA?

      1. Vevča
        V které části ČR žijete?? stačí přibližně…

        Ona mentalita v ČR, taky není všude stejná!
        Ani oslovování, začátky konverzace, zdvořilosti…
        Žil jsem pár let v Praze a to je zase jiný svět …

  7. Když čtu detektivku, přeloženou do slovenštiny např. z angličtiny a někdo se mě zeptá, jestli je ve slovenštině či češtině když ji zavřu, musím se jít podívat…prostě to nevnímám…přesněji, na několika stech stránkách textu narazím obvykle tak na čtyři slova, kde si nejsem jistý přesným významem.

    Naproti tomu se slovenskou poezií mám leckdy problém, protože je obvykle jazykově mnohem bohatší.

    1. Pochopila jsem správně, že Vám někdo napsal soukromou zprávu a Vy jste ji zde zveřejnila jako součást článku nejspíše bez jeho vědomí? Případně děkuji za upřesnění.

    2. Ad: Asfaltový holub

      Tak niečo z tej poézie?:-).
      ———————————————————-

      Crédo in únnam…

      Ďakujeme, ovlažil si nás.
      Šplháme sa prútmi vody,
      radi sa poznávame…
      Rada je prostosť,
      ktorá z nás uniká
      tenkými pórmi
      po spŕške a slnku.
      Jak kvapka v malej kaluži
      je skrytá túžba po neznámom.
      Pravda nás tlačí vo vnútri,
      raz predsa musí von!
      Strašné je poznať biedu
      dávno poznanú,
      strašne je priznať
      slzu zahnanú
      v rokoch, keď sa neplače…
      Staviame hrdosť nad možnosť
      a plačeme nad stratou možnosti…

      ©JAHA

  8. Zdravím, Vevčo,

    dík, že sem píšete – stejně děkuji paní Petře!
    Opruzování a peskování se pokuste ignorovat – pro mnohé zde jde o hlavní důvod, proč sem píší.

    Obdivuji každého, komu se nerozsypal český pravopis po pár letech pobytu v cizojazyčném prostředí.
    Mně se to stalo po pouhém roce pobytu na slovenské vysoké škole – a to jsem na tom byl ještě dobře ve srovnání s několika svými českými profesory.
    Některé odborné termíny znám pouze slovensky, oni je znali pouze slovensky, rusky a tu a tam anglicky.
    Pokud jsme chtěli vědět, jak se ten či onen termín překládá do češtiny, museli jsme se zeptat naší učittelky ruštiny – rodilé Rusky.
    —–
    Moje mladší dcera se odstěhovala s mou rozvedenou ženou do Norska ve třinácti letech – a její čeština uvízla na tomto stupni, resp. degradovala z tohoto stupně.
    Když přijela do čech studovat VŠ, založila si slovník českých reálií a slovníček…její gramatika odpovídala přibližně romské trojkařce ze zvláštní školy…

    Nedokázala pochopit, proč ji povýšeně ignoruje vrátná na koleji, kterou každé ráno uctivě zdravila Dobrý den, paní vrátnice.
    Nechápala, že nevím, co vidí, když mi řekla Hele, támhle je rychloun! (Tryskáč, stíhačka, logicky)
    Vzpomínal jsem si na Škvoreckého, který líčil konverzaci čechoamerického vnuka s dědou v zoologické zahradě: “ Lukni na toho birdíka, jaký má pinkový fedříčka!“

    1. Holub: No to jsem se zasmala. Krasa. Jak lidi improvizuji…
      Nekteri to vzdaji, a ta dalsi generace uz nema ani ty pinkovy fedricka… a pak casto lituji, ale pozde. Rodice na ne mluvili lamanou anglictinou. No. Jak u blbejch.

  9. Vevčo,
    vy jste netrefila do vosího hnízda, ale přímo hlavičky hřebíku, který vytváří bolístku, kterou si nikdo vlastně ani nechce přiznat.
    Trošku to už poodkryl Homer (Simpson) s tou závistí, ale neurčil kořeny.

    V principu Češství je zakořeněno, že Čechy umožňují více příležitostí jak žít, než jeden život člověka je schopen obsáhnout. Proto se Češi v zahraničí za své Češství stydí, protože neustále žijí v porovnávání svého s cizím. Z toho vyplývá všezahrnující nespokojenost, a to nejenom sama se sebou….

    Pro Čechy platí velké množství přísloví na stejné téma:
    Dej, Bože, aby sousedovi ta koza zdechla.. Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu…
    Případně, nověji – nejvíce rozzlobíš své blízké, když jim dáš najevo, že tobě je dobře a jsi spokojený/á.

    A z této „maličké výrobní vady“ vyvěrají vlastně všechny problémy všech společenství v Čechách (ale NE na Moravě, tam je to hodně jiné). Nejsme schopni vytvořit jednotnou linku, pokud nám není fakt zle, ale jakmile to nejhorší pomine, zase najedeme do kolejí – co bych z toho mohl vyzískat právě já?

    Češi ve svém prostředí si zcela uvykli na tento způsob jednání, ale pro člověka, který v tomto delší dobu nežil, je to skutečný šok…

      1. Sibylo, pokud ve své jasnovidnosti vidíte něco jiného, než oportunismus české povahy, která ale v důsledku podráží jakoukoli možnou spolupráci, sem s tím… Prosím.

  10. Podle počtu komentářů (a řadě odmítavých) jste píchla do vosího hnízda. Snažil jsem se pochopit, co po jeho přečtení cítím, že to jsou pocity dva:
    za prvé závist (nevím proč, protože jsem prožil šťastný život), která asi je podobná závisti vůči tomu řidiči Jaguáru, jenž mně nepatří (no jo, je v Americe, ta si tam žije!)
    za druhé, o ty odmítavé komentáře jste si sama koledovala; patřím mezi ty, kteří si myslí, že nemůžete vynášet soudy vůči komunitě, v jejichž prostředí a s nimi dlouhodobě nežijete.
    Ale to Vás nesmí odradit, já jsem tady taky rebelant. Klidně ve Vašem stylu pokračujte, tak jako v něm pokračuji já a můj dvojník Homer Simpson. Ale počítejte s tím, že pro Vás cizí komunitu nepředěláte ze dne na den, a možná vůbec nikdy.

    1. A ještě doplněk: klidně pište bez interpunkce, i zde mezi tuzemáky je pár takových, kteří se s tím nezdržují (i když koukaj na českou klávesnici a ona na ně). Kupodivu to vašim kritiků stran interpunkce nevadí.

    2. hmm napsal jste “ Ale počítejte s tím, že pro Vás cizí komunitu nepředěláte ze dne na den, a možná vůbec nikdy“.. Tak nějak nechápu proč by se měla ta, nyní cizí – pro ni – komunita přizpůsobovat jí? Žvlášť pokud jde o „návrat ztraceného člověka“ . Chtěla by se vrátit? jako /většina/ z odeševších a my se máme přizpůsobovat jí. To nedává smysl. A stejně je zajímavé, jak velká většina z nich se , byť byla venku úspěšná, na vpodvečer života tak ráda vrací zpět, do té naší kotlinky. Většina z těch co tak rádi vandrovali po světě, byla moc a moc ráda když se nakonec zase octli doma. Kdo ví proč.

        1. ale proč chcete domácí předělávat podle cizího mustru? Není právě tohleto pro nás přitažlivější než všechny výmysly a výhody světa?

        2. Paní Vevčo, výraz kotlinka začala používat jedna novinářka po rozdělení ČSSR.
          Hodně lidí si nemohlo zvyknout na název Česko. Česká republika je zase moc dlouhé. A tak se ta kotlinka , nebo kotlina, docela vžila.

  11. K celé diskuzi jen toto:
    Celý svůj život pracuji mezi umělci. Tam je „machrů“ jak „nastláno“. Nejmíň každý třetí. Platí, že čím více toho umělec umí, tím je příjemnější a naopak. Tím jenom vysvětluji, proč se nehodlám účastnit debaty o emigrantech.
    Jenom mám velmi citlivá čidla na to, když vámi někdo pohrdá, i když se u toho usmívá. Někteří umělci mají nadřazenost asi vrozenou – ale pro mě je to práce, nemohu se se svým zákazníkem rozkmotřit jen proto, že mi dává na vědomí, že si mě platí, že jsem něco jako jeho sluha.
    I když už i to se několikrát stalo. Roztrhl jsem teatrálně smlouvu a poslal zahraniční umělkyni do pryč.
    Za těch ztracených pár tisíc korun ten pocit svobody stál.

  12. Nevím(?) proč, ale vybavil se mi velmi úspěšný film „Pelíšky“, na jehož konci se vyskytuje text o tom, komu bylo dílo věnováno. Zjistil jsem, že jen nemnoho z těch, kteří ho s uspokojením zhlédli, tuší, co na tom konci je.

    Zcela poprávu je snímek věnován „všem, kterým tehdy z roku na rok zmizeli kamarádi a kamarádky, milenky a milenci, rodiče nebo děti, blízcí přátelé a oni tu na všechno zůstali sami.“

    1. No já je nikdy neviděla celé, vždy jen úryvky a musím říct moc dobře jsem se necítila. Asi tak blbě jak na „ceněném“ o obsluze anglického krále. Fujtajfl, a už žádný film od takových tvůrců.. „Hnusy fijalové“ nemusím i když vážně by mne zajímalo, jak to dávné úsloví vzniklo. Neví někdo?

      1. Rčení „fialový hnus“ vznikl, když Američané rozdávali na konci války potravinovou pomoc ze svých zásob, kde kromě oblíbené čokolády a nevím co ještě přesně byly sáčky s instantním nápojem v američtině “ grape juice“, tzn. hroznová limča, což jistě Vevča důvěrně zná ale v normální petkové podobě, který je tmavě fialový. Zdejší domorodci neznajíce skutečné použití si ten prášek sypali různě na chleba atd. Tak to jen na okraj a na vysvětlenou.

        1. Šéfe, koukám že na přechodníky jste pes. Nic ve zlém. Mě zase vytáčí lidé nerozlišující y/i. A ano jsem si vědom nedávné diskuze na toto téma. Myslím tím diskuzi o přechodnících. Takže to abych poděkoval, že? Tak jo, díky.

            1. Já to tak neberu. Prostě Vás to točí, stejně jako mne ta i/y podle pravidla shody podmětu a přísudku. U mne jde spíše, že to ani tak necítím jako pravidlo, ale spíše jako ignoranci k zvukomalbě. A to ani nejsem muzikant, byť sluch mám slušný.
              Takže to od Vás beru.

        2. Jo, znam to, hroznovy juice, Americani to cpou nemluvnatum, tak si asi na to zvykli. Je to odpudive i z flasky.

          Je vubec zajimave, ze i chute ci nechute k jidlu jsou jaksi urcovane zemi a kulturou…

    1. Pochopil jsem, že je to nějaká psychická manipulace, ale že by to byl zaběhnutý termín, kterému bez vysvětlení nebo opisu rozumí čtenáři ?

      1. Existuje film Plynové lampy (Gaslight) (neplést s Petrolejové lampy) s Ingrid Bergmann a Charlesem Boyerem. Ona je dědičkou po své tetě, slavné operní pěvkyni, která byla zavražděna a vraha nikdy nevypátrali. Vdá se za milého a pozorného gentlemana (Charles Boyer). A začne mít pocit že blázní. Vidí kolísat světlo (plynové lampy), slyší kroky na půdě. Pamatuje si věci, o kterých její manžel tvrdí, že se nestaly. Manžel jí tvrdí, že to je jen v její hlavě. Zkontaktuje ji obdivovatel její tety a ten jí ubezpečí, že to, co vidí existuje objektivně. Nakonec se ukáže, že milý manžel je vrahem její tety a na půdu chodil hledat drahé kameny, které teta vlastnila a které se nikdy nenašly. Nakonec je objeví našité na zaprášeném kostýmu pověšeném na krejčovské panně stojící uprostřed půdy.

  13. Ten, co čte a málokdy píše byl k paní Vevče přehnaně kritický. Přesto si myslím, že některé pasáže byly tzv. konstruktivní kritika. To je přece to, pro co byl známý anglosaský svět ne ? Konstruktivní kritika, spousta jednoduchých nepsaných pravidel a smysl pro fair play.

  14. Tohle je u nás Čechů nešťastné, že se pořád hádají ti, kteří zůstali, a ti, kteří odešli. Nedokážeme svou emigraci využít v zájmu Čechů kolektivně, ale jen ke zlepšení životní úrovně individuálně, když emigranti “ tam venku“ tvrdě pracovali, pracují. Kde jsou ale české čtvrti v US, Kanadě nebo Austrálii? Rozpustili se tam. Proto tam nemáme vliv jako jiné menšiny. Jestli někomu jazyková úprava článku vadí, mohl se dám nabídnout, že ho opraví. To by možná bylo přínosnější místo psaní dlouhého dopisu plného výtek. Samozřejmě se to lépe čte s diakritikou, ale neodvažuju se soudit češtinu toho, kdo žije venku tak dlouho. Je i možnost, že by zdejší admini odmítali články bez diakritiky vyvěsit na blogu, ale to by bylo ještě horší rozhodnutí, přijít o názory Vevci nebo i jiných přispěvatelů v zájmu uchování jazykového purismu.

  15. Hodíš-li do hejna husí kámen, ta potrefená se ozve. V článku se objevila zmínka o mé maličkosti, proto si dovolím trochu zakejhat.
    Ohledně psaní s diakritikou – někdy se životní handicap může v dlouhém horizontu ukázat jako užitečný. Jako dítě jsem měla velké problémy s rukopisem. Naštěstí jsme měli hodnou učitelku, která nám, škarbalům, říkala: „Nic si z toho nedělejte. Až budete velcí, pořídíte si psací stroj.“ A tak, když se naskytla příležitost, udělala jsem si kurs psaní na stroji. Často si kladu sama pro sebe otázku, zda by se psaní všemi deseti nemělo zahrnout do základního vzdělání. Důvod pro – značně to urychluje komunikaci přes počítač, o tom, že člověk není závislý na typu klávesnice, potřebuje-li psát česky ani nemluvě. Důvod proti – dnes už mají žáci tolik učiva, že je těžké tam ještě něco dalšího vmáčknout.
    Někdy se sama sebe ptám, zda „prudit či neprudit“. My Češi (o Moravácích si to netroufnu tvrdit, protože jich moc neznám) býváme značně kritičtí. Na druhou stranu se mi zdá, že v anglofonním prostředí převládá postoj „zásadně nekritizovat“. (Chování Američanů v cizině je odlišné – v tom případě je to spíš záležitost moci. Kdysi jsem učila ve firmě vlastněné Američany a musím přiznat, že americké vedení skutečně ždímalo české zaměstnance až na dřeň.) Ale tady se tu s kritikou do očí téměř vůbec nesetkávám. A kladu si otázku – co když to, co se kolem nás děje, začalo právě tím postojem „nekritizovat“? Všechny ty výmysly – LGBT, Green Deal, … Co když to tu máme proto, že se tomu nikdo neodvážil postavit ještě v zárodku? Co když snaha nekritizovat vyústila ve stále se snižující úroveň vzdělání národa? Kritika může člověka někam posunout. Ale měla by být konstruktivní a ne člověka ubíjet. Neměl by to být pouhý nástroj k tomu, aby si kritizující leštil své ego.
    Vevča má můj obdiv. Pokud jsem to dobře pochopila, přišla do Ameriky jako dítě nebo puberťačka. Zkrátka v době, kdy ještě neměla jazyk neměla úplně zafixovaný, o pravopisu ani nemluvě. Vezmeme-li toto v úvahu, pak je její čeština velice dobrá.

    1. „… co když to, co se kolem nás děje, začalo právě tím postojem „nekritizovat“?“

      Ne, začalo to tím, že za každým svinstvem je někdo NEKRITIZOVATELNÝ.

    2. Petro, musim se podelit. Koukala jsem na tu vasi vetu, „Hodíš-li do hejna husí kámen“ a rikam si, safra, copak to asi je, ten husi kamen? Haha! (Na Morave bysme rekli hejno hus, tak mne to zmatlo.)

  16. Vevčo, děkuji za Vaše články,vždy se na ně těším a nějaké zásadní problémy s Vaší češtinou jsem si nikdy neuvědomovala. Chyby různého druhu děláme při psaní komentářů skoro všichni,je to dáno spíše technikou – nápověda v počítači doplní do textu úplně jiné slovo, nechce se přemýšlet o doplňování čárek ve větě v překotně se valícím proudu myšlenek…..
    A pokud jde o zde probíranou nevraživost Čechů vůči emigrantům – já ji nikdy necítila ani ve svém okolí nezaznamenávala,pro mne je naopak vždy zajímavá zkušenost z jiného prostředí, zkušenost na vlastní kůži zažívaná, s pochopením souvislostí, které obyčejnému turistovi unikají.
    Budu se těšit na Vaše další články a náhledy na život !

  17. Jenom víc práv emigrantů, jejich světoobčanských zkušeností podávaných tomuto národu. Zkrátka po Koženém, invazi ópérek do řídících orgánů kdysi našeho průmyslu je třeba utvrdit v populaci víru ve správnost nastoupené cesty. Tou cestou je korespondenční volba, pětikolka nestačí.

    1. Jak může volit správně člověk, který sice má také české občanství, ale roky žije v cizině a nemá v úmyslu se k nám vrátit?
      Takový člověk naopak může volit tak, aby to šlo u nás do kytek. Zvláště když má pocit, že mu stát v minulostí ublížil.
      Myslím si, že takoví „občané“ by neměli mít právo volit.

      1. Puck: Vetsina zahranicnich Cechu stejne volit nemuze, prave tak jako Cesi na stazich a pod. protoze Cesko jen povoluje volby na velvyslanectvich, osobne. Z Floridy by napriklad vsici museli do Washingtonu, to neprichazi v uvahu. Z Colorada bych musela do LA. Jsou velvyslanectvi jen ctyri na cele Staty. Takze se mi to zda jako nafouknuty problem. (Tim ale neradim korespondencni volby. Ukazalo se to byt zkazou. Nestoji to za to riziko.)

        1. Jednalo se jen o poznámku, která nemá s charakterem vašeho článku moc společného.
          O to víc cením, že vám nebylo zatěžko na ni reagovat. A tak díky s přáním, ať se vám daří ve všem, co děláte.

  18. Angličani měli Impérium roztažené po celé zeměkouli, vynalezli kde co od parního stroje po WC a od fotbalu po pojišťovnictví a prostě nemohou mít nějaký národní komplex méněcennosti, který by si potřebovali kompenzovat.

    Takže to pak v praxi vypadá tak, že Angličan někam přijede a skenuje okolí, aby našel aspoň něco, co pochválit (s tichým předpokladem, že horší než v Británii tam je stejně skoro všechno). To pak místním pochválí ať to je čelenka z peří nebo výhled na smetiště, jejich ega jsou posílena, oni jsou spokojení a mají Angličana rádi.

    Když vám naopak Angličan začne něco národně kritizovat, tak to znamená, že už vás vnímá víceméně jako rovnocenného a porovnává si s váma postřehy.

    Vy jste zůstala na západě, musela jste se naučit nový jazyk a je to obrovská práce, o které někdo, kdo se cizí jazyk nikdy nenaučil, nemá ani ponětí.

    Představuje si to jako Hurvínek speciální operaci a svým machrováním jen říká, co všechno neví.

    Psaní na PC je zautomatizovaná činnost, takže, když najednou přepnete klávesnici (což jde v každém počítači), kdy je pak na klávesách napsáno něco jiného, než to píše, takže to není úplně jednoduché. Každou chvíli se musíte vracet, klepnout do několika kláves než vám to napíše, co chcete. Což napsání každého textu strašně časově natahuje.

    No ale když si to dotyčný nikdy nezkusil, tak si může myslet, že to je snadný a prostě tam tu diakritiku jen přimalováváte, jako když se píše rukou a že nemáte, co jinýho na práci a snažíte se jen dělat zajímavou pravopisem a z nějakého podlého důvodu i vyjadřovat neůctu k jeho času, protože všichni žijeme tím, že na netu najdeme někoho, komu vyjádříme neúctu k jeho času. Co já už takhle zkazil nadějných životů.

    Mladší ročníky mohly ušetřený čas věnovat sledování porna (nejčastější činnost na netu), kdežto ti starší, kteří porno prokoukli a vědí, že se na konci stejně nikdy nevezmou, si mohli jít přečíst komentáře třeba pod třema dalšíma blogískama a někam se filosoficky posunout. Třeba. Nebo jít do knihovny a tam si přečíst třeba Voltaira nebo Montesquieua v originále, protože tehdy měli krásnou francouzštinu a i co říci. Není nad to si trošku zapohrdat cizím časem. Ještě, že lidi nevěděj o rolování.

    Jinak ta sekce o anglicismech, to je prostě vtipné, jak dílko od Monthy Pythonů.

    Vypíšu nějaká autorova cizí slova: web, alternativa, publikovat, holt, ksakru, fakt, gramatický, text, reagovat, téma, diakritika, interpunkce, diskuse, komentář, klávesnice, módus, arogance, kilometr, kopírovat, typicky, emigrantský, styl, pacient, republika, politika, situace, mainstream, Petra, minimální, PC, US.

    Když už někomu vytýkáme použití cizího slova, tak je dobré sám nepoužívat cizí slova a tím nejspíš mlčet, protože proto ta slova přebíráme, protože vlastní nemáme. To by každý správný školomet měl vědět. Co je „gaslighting“ – mno, pouhopouhým zadáním do googlu zjistíme, co to je a že na to není české slovo. Jako na televizi, jako na rádio, wikipedia, googlování, flaška/fleška, auto, tramvaj, metro nebo třeba malíř.

    Integrace cizích slov trvá dost dlouho a jestli to je termín z psychologie, tak to bude ještě trvat, protože automobil se nám za 125 let jen zkrátil na auto, ale český ekvivalent ne a ne vzniknout. – Což by dávno bylo, kdyby pořád někdo nemrhal cizím časem.

    Samozřejmě, že nějaké povědomí o tom, jak se v mozku tvoří gramatika a že se prostě propisuje z jednoho jazyka do druhého, protože tak je mozek dělaný, to asi autor neví, protože se moc mrhalo jeho časem. Přitom stačí jednou muset něco překládat a je to jasné, proto spousta překladatelů překládá nadvakrát, jednou slovíčka a podruhé i slovíčka a stylistika.

    Taky neví, že problém emigrantů není ani tak, jak by se odlišili, protože to jde jaksi samo, ale jak by zapadli. Jak často v cizině použijete slovo násep, sléz nebo štábky. Nepoužíváte. Kdo, kromě stavebníků, umí popsat schodiště? Kolik lidí z hlavy ví, co je bezoár nebo kde máte vrátník.

    Odlišíte se už tím, že koukáte na bankovky a snažíte se rozpomenout, jakou hodnotu která barva má. Odlišíte se tím, že máte cizí oblečení a cikánka hned pozná, že nejste místní a budete nejspíš ze Zlína. Odlišíte se tím, že nevíte, kterej arcilotr je kterej a klidně si spletete Pilipa se Špidlou. Úplně všechny vyděsíte, když se zeptáte, co to je za zpěvačku v TV a ona to Lucie Bílá, protože tyhle otázky kladou jen roboti cestující v čase.

    Pro emigranta se odlišit v Čechách není vůbec těžké, zato neodlišit se je jak snaha o cestu minovým polem. Nástrahy jsou skryty všude a za chvíli už nestydatě lžete úplně každýmu, jak cynická děvka. Neeee v Německu nemaj hezký holky. Jóóó ta vepřová pečeně plavající v tuku je fakt dobrota (a pak to jdete radši vyblejt, protože váš žaludek zvyklej na lehkou kuchyni si s tím stejně neporadí). Škodovka je lepší než Rolls-Royce, to ví přeci každej, jak si kdo může myslet opak. Jo, děláte to skvěle, ale Anglánům to radši neřekneme, oni chtěli přesnej opak, jo, prosím udělejte to tak blbě, jak to chtěj.

    Každou chvíli někomu šlápnete na kuří oko jeho ega, protože jste zapomněli vplést do řeči pár neuctivých poznámek k cizině a pár lichotek k Čechům.

    To je ten problém návratů domů.

    Ve skutečnosti, když to zvládnete v cizině, bez pomoci všech příbuzných, známých, přátel a spolužáků, tak už na vás neplatí žádné „to víš, na tebe tam tak čekaj“. Nečekaj, ale nezhynete bídně ve škarpě, jak se bojí ti, co nikdy neodešli ani na chvíli.

    To na emigrantech je vidět, co by byli Češi bez Protektorátu a komunistů.

    1. Budu se opakovat, ale: „Skvělé,pane Smrkovský !“

      Ti dávní emigranti (30, 50, 100 i více let), to je takové nahlédnutí do minulosti. Zastavený čas.

  19. Taky budu prudit,ze srandy

    Len mi piecku nezrůcaj

    váš přepis je z oblasti měkoně nebo rozdávání uhlí v Prodané nevěstě,ale to už člověk musí znát reálie.

    Matky prudičky měl kdekdo. Myslím,že je to znak přechodu a pokud si někdo dceru nenačasuje a potom se sejde puberta s přechodem,na problém je zaděláno a někdo ( jak dcera tak matka) se z toho nevyhrabou do smrti.

  20. Dehonestovat je taky anglicismus. Od slova honest. To se ujalo.Protože se stejně píše jako čte. Ale to gasligtování slyším poprvé a určitě se neujme,je moc anglické a dlouhé přitom má český ekvivalent. Prudit.

        1. Dehonestovat znamená zbavit cti.

          Prudit je úmyslně obtěžovat, otravovat až ubližovat povýšením hodnoty nepatrného detailu na zcela kardinální prvek.

          Ty dvě věci spolu nesouvisí – pokud ale je vidíte jako stejné, můžete, jen se o své pravdě snažte pomlčet a ne vnucovat ji okolí.

          1. A pokud se to týkalo slova gaslichting (což mi došlo až později) – tak gaslichliching má český popis, ale není to zčásti už počeštělé „prudit“, ale je to otravovat (z „Plynových lamp“ – stojí za to shlédnout).

            1. Dehonestace je slovo překládané jako zneuctění nebo urážka. Může znamenat pomluvu, zesměšnění, urážku, fyzické či psychické znásilnění. Dehonestace může být velmi hrubá či zcela prostá nebo použitá za účelem škádlení.

              Wiki

  21. Je o o osobnosti a o vazbě k rodné zemi. Před lety jsem viděl rozhovor s Jiřím Voskovcem natočený v sedmdestkách. Skvělá čeština včetně přízvuku, jako by odsud nikdy neodešel. To samé krasobruslařka Ája Vrzáňová, která do ciziny odešla jako mladá dívka.
    A vedle toho Ivan Lendl: po pár letech v cizině americký přízvuk a potíže se vyjádřit.

  22. Tohleto de mimo mě, ale na:
    …bývaly jen občasné dopisy… a stesk
    bych v tý cizině chcípl … to vím, Vevčo, zcela určitě!

    à propos, Petro, čtete-li to vůbec, tímto se připomínám… pamatujete … je hluboká noc, ležíte v posteli v tom Vašem Mississippi a né a né zabrat, záclony se vzdouvaj v tušeným průvanu, zrak přikovanej ke stropu, kde komíhaj světelný siluety z venku dopadajícího měsíčního světla. Všechno co sem měl tak strašně rád je tak neuvěřitelně daleko, že to snad ani pravda už není. Pohladit to, ani na malilinkou chvilečku do toho bezstarostně zavrtat hlavu a nechat se hladit a snít, nemůžete … jen strach z toho co bude, neskutečnej balvan tam někde uvnitř z toho co sem někde zanechal a obavy, jestli to ještě vůbec uvidím a jestli se v tom novým aspoň kořínkem uchytím … děsnej pocit…

    … ale netlačím na pilu

  23. Ále no ták, to je nemoc všech co se usadili v angloamerickém prostředí. Převzali jejich ,a neúmyslně, nadřazené chování. Tam se , aby se udrželi a vydrželi musí chovat stejně , jinak nemají šanci. A po pár letech už jim to nepřijde. Je to nejen tón, ale i vystupování.
    Akorát je malér , že ti co tam byli krátce, jako ten nejmenovaný, machrují a poučují a někteří naši mladí – patrně aby byli taky „světoví“ ho silně napodobují. Prostě, machrují – ač by si oběd v restauraci sotva dokázali objednat. O nějakém zvládnutí byť běžné řeči , natož chování se nedá ani mluvit.
    Měla jsem kamaráda, asi ve Vašem věku, co zakotvil u protinožců a až se mohl kouknout domů, jejda, to bylo něco. Lidi kteří to nepoznali tak budou reagovat vždycky. A snad jste si všimla, že ten co čte a málokdy píše, srovnává do latě a bez pardonu i nás a moc mi připomíná naši češtinářku… a jé je. .
    Vevčo, to chce klid, ono srovnání s Petrou se nezdaří, ta tam přišla jako hotový dospělý člověk a není tam tak dlouho a ještě si tam pořád zvyká… jestli se nepletu, ale myslím že ne.
    A pro anonyma a kocúra…
    co je na tom “ Češi domácí“ špatného, vážně nechápu, to jste tak zabednění, ?
    Vážně?

    1. Znáte ten klasický fotbalový vtip: „Mrkev je vůl! A Rozhóóódčí je mrkééév!“ ?

      „Češi domácí“ je OK, dokud je nezačnu šmahem nálepkovat. Pak to slouží i k odlišení se od nich, pokud já „ten domácí nejsem“.

      Podstata mé výhrady s textem je ale někde jinde. Prostě si myslím, že má Literate větší hodnotu, než stát se platformou pro vzájemné si vyříkávání osobních bolístek skrze hlavní články.

      1. Jen tak, na Seznamu bývá občas jedna američanka , tuším z LA, a komentuje/porovnává život v Praze a doma. Tam teprve si může člověk uvědomit ten rozdíl života. Nekritizuje, ale…
        No ale přesto je tu už nějaký rok a drží se tu dál,,, je to zajímavé a taky poučné=….

        1. Předpokládám, že míníte Jen.
          https://www.youtube.com/c/DreamPrague/videos

          Jsem veliký fanoušek jejích videí a moc mě baví zrcadlo, které nám dokáže nastavit. A velmi si cením, že tu realitu s námi žije – a hodlá žít dál. Moc jí ve snaze získat občanství fandím.

          Jenom, víte… ten její styl je prostě někde jinde. I jejího partnera Honzy. I pejska Tobyho.

          (Já teda za Čecha už považuju i Erika Besta. A měl bych i jiné příklady ze svého okolí.)

          1. Doufám, že si ji nepletu s jinou podobnou, ale velkej plus ode mne dostala poté, co svým krajanům doporučila napodobit Čechy v několika věcech, z nichž hlavní byla přezouvání se doma. Co jsem se načetla řečí, jak je to umrněně a zaprděně provinční a hle, najednou osvícená dívka z velkýho státu má názor jinej.

  24. Milý deníčku,
    jsou na mě oškliví. A to mám za to, že se jim snažím nastavit zrcadlo, protože to vidím zvenku. Protože teď už (naštěstí) nejsem „oni“. A to je něco, co „oni“ neodpouštějí. Ale já jim to budu opakovat, dokud to nepochopí. A když to nepochopí v diskusi, zhutním jim to do článku. A když to nepochopí ani pak, jen tím dokazují, jakou hlubokou pravdu doopravdy mám… Ti zaprdění domácí čecháčci, fuj…

    Ale vážně, se vším respektem ke každému, kdo je ochoten napsat a publikovat článek, se vším respektem k Zakladateli, coby Bohu tohoto webu, jenž může tvořit i nechat mizet a jehož vůle jest zákon… Trochu si myslím, že podobnému textu svědčí… dotaz na autora, jestli to fakt chce poslat na sklo. Protože málokdy člověk o sobě prozradí tolik, jako když se nechá psát (mluvit) co mu slina na jazyk pošle. A když už na tom autor trvá, doporučil bych mu, ať si své auvajs řeší v komentářích. Od článku bych čekal trochu víc, než „jste na mě oškliví a já vám to teď vytmavím“, a to i kdyby se měl věnovat stejnému tématu. Na Kydech bych hledal zápornou slepici.

      1. Naopak, Vevčo. Špinavé prádlo se pere doma. Nestrká se pod nos náhodným kolemjdoucím. Vyřešte si to s tím, kdo byl na vás eanej a nezatahujte do toho ostatní. Nikdo u nás nemá povinnost vám foukat na bolístku, potažmo když ty, od nichž to žádáte, poněkud nadbytečně mistrujete a tak nějak se stavíte do pozice morálních výšin. Jste skvělá ilustrace nedávného Vidlákova textu.
        Vlastně by mě zajímalo, jakou že diskusi to chcete vyvolat? Takovou, kde se my, zapšklí „Češi Domácí“ skloníme, strháme košili a falgelantsky přejedeme záda důtkami s voláním „Mae culpa! Mae culpa! Odpusťte, ó veliká, za všechna příkoří!“
        Víte, od toho roku ’89 mám těch zapšklých emigrantů, kteří nás cvičí a v naší nedokonalosti a donekonečna nám podsouvají, jak jako my musíme podstoupit nějakou sebereflexi (rozuměj, takovou, jakou nám předepíšou a žádnou jinou) a to teprve že nás jako povznese… Že jako když si „řekneme nahlas, jak jsme ubozí“ se máme šanci stát „velikými“… Tak těchhle rádců zpoza kopců a oceánu mám už celkem plné zuby.
        Jinak vám přeji spokojený a úspěšný život ve vaší nové vlasti a pevně doufám, že nebudete muset někdy příliš zakopávat o ty ošklivce z kotlinky.

        1. Anonym: 30 let ta sama pisnicka. Opravdu se tak zalibila a osvedcila? Zahanbit kazdeho, co se odvazi neco exiloveho kecnout, eh? Osklivce jste si vymyslil sam.

          Bolistku nemam. Jen peskujte dal; ja neberu. 😉

          1. Ano. Třicet let posloucháme stále tutéž písničku. Zpoza těch kopců a moří. Nedivte se, když se jednomu už přejí.

        2. ach bóže anonyme, to je ale úroveň a dokonce anonymní. Už zase provokujete … jděte se vyspat. Nevím kdo Vám co, ale tohle se mi zdá už přes čáru.

        3. Takhle to udělali napřed sami se sebou.

          Zlepšíte se jen opravováním vlastních chyb.

          Já bych vás ovšem chválil. Není potřeba vás vylepšovat. Prostě jsem svině.

      2. Jinak abych vám to vysvětlil:
        Píšete: „Češi domácí mají nárok vysmívat se poměrům, ale Češi zahraniční ne? Ti by si měli uvědomit, že jsou občané druhé kategorie, že ničemu doma nerozumí, měli by držet hubu a odprejsknout z veřejných konverzací?“

        Je velký rozdíl, vysmívá-li se svým podmínkám někdo, kdo je žije. A je závratný rozdíl, vysmívá-li se jim ten někdo zpoza kopce. Protože ten zpoza kopce ne nevysmívá sobě – ale ostatním.

        Na „my“ a „oni“ a přikládat k tomu hodnocení, jste nás začala šmahem dělit vy. Tak nebuďtě překvapená, když to někdo z „oni“ respektuje.

        1. Uuuu-uuuuu-uuuuu.

          Ještě lepší, než se vlastním blbým podmínkám vysmívat je je změnit.

          Jen ten výsměch dá míň práce.

          Tak se ovšem stáváte směšnější než ten, kdo se posmívá tomu samému, jen aby zapadl.

          1. Jsou situace, kdy předmět výsměchu nelze změnit. Já třeba bojuju s dost velkými zdravotními obtížemi. Dvě mrtvice, bolavý klouby, dva zloměný obratle. Neznamená to, že nebojuju, to ne. Ale radši se směju a vysmívám se jim, protože jinak bych musela brečet. A já nechci brečet.

    1. Já články, které mě nezajímají, prostě a jednoduše nečtu,Anonyme.
      A stejně tak vynechávám i četbu řady komentářů pod články, hlavně těch Vašich většinou.A nemusím ztrácet energii a čas rozhořčenými reakcemi.

    1. Kocure, tak malo vam staci?
      Vite, mam tyto dny pocit, ze exil vlastne ani nikdy neskoncil.
      Nova cenzura, nova nevrazivost, nove udavani, novi soudruzi, novi dusiči otevrene konverzace.
      Ale porad mam nadeji, ze prece jenom cesky vtip a duch svejkovani zvitezi.

      Hrrr na defenestraci!

      1. Milá Vevčo,
        jak jednou vystoupíte z vlaku, nikdy si nemůžete být jistá, kdy pojede další, zda bude mít vagóny první, druhé i třetí třídy a ani tím, jestli vůbec pojede, případně zda bude stavět ve vaší stanici.

        Věřím tomu (myslím si), že česká exilová komunita není homogenní, jednotvará, unifikovaná. Ovšem nerad konstatuji, že ti navrátilci z ní hned začátkem let devadesátých nezanechali (alepoň u mě) nijak pozitivní dojem. Užili jsme si od nich peskování až až…… čas většinou ukázal, že to byli namachrovaní a spíše neúspěšní lidé. Ostatně vy jste prchala před nesvobodou – jak se teď ve vaší domovině (nepátrám po tom, která to je) cítíte? Svobodná?

        Ptáte se, proč by nemohl Čech z Kanady kritizovat Čechy obecně, jako Češi domácí. To je jako s těmi syny mojí Labutě (jako by byli i moji), kteří jsou už opravdu hodně dospělí. Někdy se umí pohádat až na dřeň, ale to okamžitě ustane, když do kteréhokoliv z nich zavandruje někdo třetí – to se semknou tělo na tělo proti „agresorovi“.
        Asi je to dost nespravedlivé, ale obávám se, že obecný vjem je v tomto smyslu takový, že v cizině dlouho žijící emigrant, přes veškerou snahu domácích Čechů i jeho vlastní, už je vnímán spíše jako ten třetí.

        1. Špatně své syny Labuť vychovala.

          Vedou kmenovou válku, místo aby šli po podstatě věcí.

          To je právě na emigraci to dobré. Dojde vám tam, že když vám někdo říká, že něco děláte blbě… tak to můžete dělat doopravdy blbě a tedy to pak začít dělat lépe. Někdy není kritika snaha vás ponížit, někdy to je jen snaha vám dát na vědomí, že jinak je to lépe.

          Jo a nebojte, těm normálním emigrantům se sem moc nechtělo. Jezdili sem dost paka, pak lidi kvůli rodině a podobných důvodů. Ti si návštěvy tady jen odkroutěj a pak jedou zpět, bejt zase sami sebou.

          1. Mám intenzivní dojem, že jste vůbec nepřečetl co jsem napsal.
            Píšete:
            „Jezdili sem dost paka….“
            čímž mi vlastně dáváte za pravdu. Nepsal jsem nic o tom, kdo z emigrantů sem nejezdil, protože to nevím, a tak také nevím, proč bych se měl něčeho bát.
            Jak vychovala moje Labuť své syny, o tom samozřejmě nemůžete nic vědět a vaše kategorické tvrzení:
            „Špatně své syny Labuť vychovala.“
            vypovídá více o vás (a vašem nebetyčném sebevědomí), nežli o Labutině výchově.
            Sumasumárum reagujete podobně namachrovaně, jako oni mnou zmínění emigranti z počátku let devadesátých. Zda k nim i patříte, to samozřejmě netuším, ale „zvonku to tak vyzerá“.

            P.S.: A to vám odpouštím vaše: “ Jezdili sem dost paka….“. Správně česky by to bylo: „Jezdila sem dost paka…“

            1. Protentokrát (ne protektorát) zůstanu věrný svému nicku a nebudu se, až na tuto jedinou výjimku, zapojovat do diskuse. Počkám do zítřka.
              Nicméně – o něčem dosti vypovídá i ten zvolený nick. Tady bych asi mohl, k nějakému odlehčení, použít roztlemený ksichtík – ale nepoužiju.
              Z toho příjmení v nicku kolegy diskutéra, se mi totiž dělá zle.

      2. Zase tsunami slov inflace vyznamu slov a chybi a schazi schopnost poctive se zamyslet , potom vyjadrit a jit do hloubky ,az ke korenu veci./Pokusim se../.
        Kazdej kdo se snazi neco napsat a zaroven myslet ,aby to melo kloudnej smysl ,bud se soustredi na smysl ,ale udela obcas nejake chyby v gramatice..
        Soustredeni na presnou gramatiku zase zpusobi opak ,ze utrpi smysl a vyjadeni v textu..
        Tedy u mne ma dulezitejsi smysl a vyjadeni nejake myslenky ,prednost..
        Psal jsem ,ze zpedagogizovanej otrok miluje pohodli a vzdy, mne nevyjimaje, je super konzervativni ,protoze nenavidi zmeny, zkusenost vladne a totalne ,ze jsou vzdy k horsimu a znamenaji pro kazdyho mimo vrchnost ,pri nejmensim nepohodli….
        Jednoduchy vysvetleni..
        Jako spravnej a typickej otrok ,sem zacal psat nediakriticky a ted sem v tom zpohodlnel a nechci potize ,s vynalozenim namahy se menit..
        Pisatel „co cte“ ,cte jen a pouze za ucelem, aby moh rozvlacne stourat do sracicek..
        Tecka nad i , je pro nej osobni nestesti a pro cestinu….Co nechce ,ale cist nemusi..
        Tedy si vyleva do detailu place a ukaji si svoje malicherne stiznustky a krivdicky..
        Problem english ,ze asi je velmi vyvinutej v case jazyk a velmi universalni a agresivne sugestivni a vlezlej..Jsou stiznosti..Ty jsou vsude.
        Asi nejdokonalejsi ze vsech …Velmi popularni…Nejsou velke potize se naucit .Ted.
        Kdyz Cech , nebo jinej ,zacne zit v emerice , uci se nejdriv jazykem mluvit ,dorozumnet se, ale bez povsimnuti vetsinou a posleze zacne s english myslet..
        Dava to predevsim smysl , kdyz je vclenen a nachazi sve misto ,tam kde zije.
        Adaptuje se na podminky. To jinqk nejde..
        Chce neco vyjadrit a musi to z anglictiny prekladat do cestiny ,ve svy mysli a narazi na vyrazy ,ktery nekdy sedi lip a presneji,vystizneji a neodola pokuseni je pouzit.
        English je presnejsi ve vyjadeni , kdy my treba kdyz mluvime ,nedorekneme a pocitame s tim, ze si ostatni domysli zbytek a smysl..
        English nema dost slov na vyjadeni v oblasti citu ,pocitu,zdrobnelin , atd..
        Pouziti a kazdej english vyraz musi doprovazet vysvetleni v cestine..
        Gaslight , nebo eskalace, je jinak utok na cestinu..
        Kdo pise nesmi ztratit ohledy na ctenare ..Kdo ale vyjadruje nejakou myslenku ,musi byt strucny a vystizny ,coz casto zhustuje text a ctenar musi vyvinut usili ,byt zkusenejsi a cist text poctive a treba vickrat ,nez se smysl vyloupne ze slov.
        Priklad, ja ctu Chandlera v originale a dokola, protoze pokazdy tam objevim novej smysl, kterej mi predtim ,nejak unikl.
        Nebo jednou jsem se pokusil cist Ch. ve slovenstine. Prvni veta zacal takhle….
        „Phil Marlow sa usalasil na Broadwaji“…
        Vyraz usalasil v nejvetsim meste sveta ,proste nejde prejit…To slovo vyjadruje znamena pobyt nekde na venkove ,nebo v horach..
        Tady je pozadu potrebuje slovenstina, novej vyraz.
        Jako kazdej jazyk ,cestina se v case meni a vyviji a musi..Jinak zanikne.
        Prestane souznit a souviset se svetem a denim ,ktere se nezastavi..
        Nektery vyrazy odjinud zacleni do cestiny .Neni jiny cesty.
        Naopak Capkuv presnej vyraz robot okamzite prevzala english a casto pouziva ,jako vystiznou a presnou samozrejmost a celej svet rovnez bez vyhrad a protestu..
        Vyvoj proste musi bejt.
        Vyvoj nespravnej jinam jazyka se muze prihodit ,ale se drive ci pozdeji zastavi a jinej vyvoj jinym smerem zapocne…Jako obvykle…
        K nesrovnalostem prispel kdysi nezdarenou reformou Ustav pro jazyk cesky, kdy urednicky akademici chteli predevsim nejak ospravedlnit existenci a platy, nejakou cinosti ………. Domnivam se,ze vsechny oficialni textu musi byt spravne cesky ,bez vyjimky , v mediich rovnez ,vsude a pouziti english , jen pro ilustraci a lepsi vyjadeni smyslu textu a urcite s presnym vysvetlenim vyznamu…

        1. Viete, čo je štěpenie dojč(i?)at proti kiahňam?

          Vyrostla jsem v Československu, přečetla hodně knih ve slovenštině, spoustu z nich dosud mám a čtu. Obdivuji expresivitu jejich jazyka, zejména pak sprosťáren a nadávek.

        2. Paw: zaujalo mne, kdyz jste psal (psala?), ze anglictina je jazyk “agresivne sugestivni a vlezlej.” To mne nikdy nenapadlo. Mohl byste to nejak vic dokreslit?

          Cestina je lyricky, ohebny jazyk, jako vrba, jako lesni zinka. Anglictina je utilitarni, tvrda, slovosled je klec. Jako borovice, jako obr. Ma jednoduchou gramatiku, velikou slovni zasobu, ale vyslovnost je pro Slovana dost horor. Samohlasek je tam taky pet, ale podle vyslovnosti spis 20. Je tak trochu jak kdyz se kladou dlazdice… je to jazyk modularni a prakticky. Taky, protoze se nemusi ohybat, je s nim mozno vic manipulovat a vymejslet si neologismy.

          Zminujete se o Ustavu jazyka ceskeho. To, ze by se proste nekdo, nejaci “vzdelanci” v Praze pustili do diktovani vsem lidem kolem Ceska, jak se ma spravne mluvit, a vsichni to musi dodrzovat… to je pro mne az neuveritelna drzost. (A zase to peskovani. Ted uz oficialne.) To jsou asi ti lidi, co nam na Morave vnucovali “drozdi” a “reven.” A ze vubec nam Moravanum nejaky Prazan vyklada, jak spravne mluvit, kdyz spravna mluva ve strednich Cechach zanikla uz… kdy? V 19. stoleti? Ti sami lidi taky ubijeli nareci. Jazyk patri lidu, a ne nejake hrstce intelektualu. Ale to se ted dostavame hodne jinam. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.