3 prosince, 2022

Podobenství o nicku

Na sociálních sítích je běžné používat místo jména nickname (přezdívku), zkráceně nick (k tomu mně slovník překvapivě zase dává význam „šlohnout“, asi jako krádež jména).

Použití nicku je jednak více osobní než formální jméno. Lépe zní „Homere, ty vole, co to kecáš“ než „pane M., vy onuce neschopná vlastního myšlení“. To první je takové téměř přátelské, to druhé je vyhlášení války a navíc spojení uctivého „pane“ a „vy“ a urážlivé „onuce“ zní absurdně.

Kromě toho nick je zdáním anonymity, což je ovšem velice rozšířený omyl. Příslušné oddělení BIS má už dávno rozpracované už ne anonymní nicky známých rozvracečů kapitalistického systému (vedeného našimi americkými přáteli) do složek s podrobnými osobními daty a záznamy o zločinech proti kapitalistickému zřízení. Což je samozřejmě správné, neboť „Republiku si rozvracet nedáme“ a „I na ně dopadne tvrdá pěst dělnické třídy“ – opravdu to mně učili někdy dávno, pak se to trochu zlidštilo a nyní opět pociťuji návrat starých dobrých časů.

Ten pocit anonymity a jen zdánlivé beztrestnosti (viz případ jediné věty k masakru muslimů na Novém Zélandu) svádí k upřímnosti a otevřenosti,  s kterou v osobním kontaktu, zejména v hospodě a po vypití nějaké nezdravé tekutiny, byste měli překvapivé výsledky.

Ale nejste v té hospodě, jste v bezpečí svého místa u PC a nic vám nebrání zmáčknout ENTER. A je vymalováno: ve vaší složce se objeví další zápis nebo druhou stranou je vám dán příslib dentistického zákroku bez narkózy. Jde pokles pudu sebezáchovy a nádherný pocit: „To jsem mu to dal!“

Tam, kde je vaše přístupová cesta ověřována identem , jsou použité výrazy více váženy zejména těmi, kteří nejsou na správné straně plotu. Stačí navštívit Novinky, a vyslovit nějaké pochyby o svaté pravdě, kterou hlásá vláda a její média, a hned si budete připadat jako v hnízdu sršňů. Jste-li ale na správné straně plotu, můžete používat i věty typu Nový Zéland (např. doporučit popravit prezidenta zvlášť vybraným způsobem). A ani vás nemusí chránit nick.

Na sociálních sítích najdete komunity, jejichž nicky koexistují delší dobu. Nepřátelský nick je zjištěn, zahnán, vítězství je vybojováno. Jenže on se vrátí, pod jiným jménem. Pokud je zvlášť lstivý (a schopný), změní i způsob argumentace a změna nicku je pak těžko k odhalení. Ale jednou se prořekne, pozná se kdo je kdo, a společným úsilím komunity je vyobcován. Tyto obojetné nicky to často dělají jen pro své potěšení a mají zábavu z výsledného hemžení. Jsou obtěžující, ale neškodní.

Pak existují pracovní nicky referentů BIS a Kartouzových samozvanců kontroly jediné pravdy. Lze je poznat podle tzv. nástřelů, které popsal Hašek v rozmluvě Švejka a detektiva Bretschneidera: „…nebo si myslíte, že válku nevyhrajeme?“, tedy provokujících otázek či nastolených témat. Na Litterate ti první nebudou (jednak není zatím nebezpečný pro režim, což mně uráží; ovšem vybrané jedince mají pod kontrolou i díky algoritmu pro vyhledáváni slovních spojení nepřátelských vůči našim amerických přátelům). Ti druzí už mají Litterate na svém seznamu a občas se objeví.

Psychologové by se jistě vyřádili nad volbou nicku konkrétního člověka. U mne to bylo jednoduché: „Homer Simpson je moje oblíbená postavička. Je hodně lidský, se všemi vadami a nedostatky. A má ztepilou postavu: jako já“. Myslím, že bych to u nich nevyhrál. Je to podobné maškarnímu plesu, tam výběr masek je také ráj pro psychology. Jen by mně zajímalo, jakou masku by si vybrali oni pro sebe.

A nakonec, to co prozradí nick psychologům a prověrka IP adres odborným referentům, není nic proti tomu, co sami prozradíme svým psaním, především formou, jenž obsah prodává: délkou vět, užíváním odstavců, synonym a homonym a jiných nym, cizích slov, alespoň běžné češtiny, zkratek, vulgarit, vedením textu k nějakému závěru atd.
Jsou vyloženě dobří textaři – mezi ně samozřejmě patří HS – a jsou i tací, kteří formou psaní dávají najevo, že osud k nim nebyl nějakým způsobem příznivý.
Forma psaní je pěkný kabát, když si ji odmyslíme, pro vizitku nicku zůstane obsah. A ten nemusí být zrovna přitažlivý – ovšem, co někomu voní, jinému zapáchá. Ale to už je téma pro jiné povídání.

Poučení 1: Keř vám záruku nedá, že jeho listí neopadá.
Poučení 2: Krásu nebo ošklivost, sílu nebo zchátralost slovo prozradí.

53 thoughts on “Podobenství o nicku

  1. Nejvíc fascinující je, jak si každej druhej libtardí debil, za kterýho myslí televize, dá nějakej nick nebo fotku z Monty Pythonů, Červenýho Trpasíka, Futuramy nebo tak něco. Přitom jeho duševní majetek není schopen zdolat vtip typu „Pane, klepe vám blatník“.

  2. Zvlášť výňatek z komentáře Toho co čte, s kterým naprosto a zcela souhlasím:
    „…. mně doslovně vytáčí imbecilita některých organismů, co se také nějak dokázaly připojit k internetům.“

  3. ad Hudec a jeho Labuť
    Moc se mně líbí to pojmenování životní partnerky. Je to milé slovo.
    Ano, naše ženy jsou pro nás labutě.
    Chyba je, že my, pánové všeho tvorstva a přilehlého vesmíru, jsme ve skutečnosti jenom kačeři.
    Navíc nedůtkliví a svárliví.
    Divím se, že nám to promíjejí a děkuji jim za to.

  4. ad téma zdánlivé beztrestnosti
    To i podle počtu vyjádření v diskuzi je téma, které nám hlodá duši.
    Proti masakru, které prováděli komunisté v 50. létech, je současnost čajový dýchánek. Ani v uvolnění před 89 rokem bych se ale neodvážil vydat (pokud by byl internet) text typu Louky. Ten hlavní důvod pro tu zbabělost by byl, že jsem vyváděl své ratolesti do světa a potřeboval jsem být zaměstnán.
    I v nynější době, kdy ta bouře je teprve před námi, je pocit ohrožení ztrátou příjmů zcela legitimní. Je něco jiného, když si pouští „hubu na špacír“ důchodce, který už nemá moc co ztratit nebo živitel rodiny.
    Nikoho nikdy pro ten pocit ohrožení nebudu kárat.

  5. ad Hudec, Ten co čte a další ke způsobu psaní:
    Psaní, jeho forma, je podobná přízvuku. Žil jsem 35 let na skoro Hané a nikdy jsem se ho nezbavil. Jakýkoliv místní mně vždycky odhalil „Ostravák, že?“. To, co jsme si přinesli z mládí, základní školy, z četby knih jako důležitého vzoru způsobu psaní, už nám zůstane a pokud se dále profesně nepohybujeme v této oblasti se jen málo mění. Jsem proto spíše nakloněn tolerovat skutečnost, že někdo se vyjadřuje jiným stylem než já.
    Přestože mě Hudec vyřadil z podezření, že neumím používat interpunkci, opak je pravdou. Je to můj velký problém.
    Když se dívám na větu, kde se to hemží čárkami, nápravu hledám v jejím hlasitém přečtení: kde mně to nutí k poklesu hlasu, má tam být, jinak jde do stoupy (ale to dělám jen článků). No a přechodníky a opakování stejných slov („je třeba“ atd) je moje další černá skřínka.
    Ale v životě to není zase to nejdůležitější.

  6. Homere Simpsone, vybral jste si hezké téma (není to poprvé).
    Píšete mimo jiné:
    „Ten pocit anonymity a jen zdánlivé beztrestnosti (viz případ jediné věty k masakru muslimů na Novém Zélandu) svádí k upřímnosti a otevřenosti, s kterou v osobním kontaktu, zejména v hospodě a po vypití nějaké nezdravé tekutiny, byste měli překvapivé výsledky.“

    Používat vlastní jméno jistě přináší nějaká rizika, ale vede také k určité zdrženlivosti. Proto jsem zatím odložil do šuplíku svého Godota (jak jsem na něj přišel je mi samotnému záhadou).

    Je asi pravda, že pro Bis a spol. není problémem rozklíčovat, kdo se za nickem skrývá, ale u autorů, kteří se vyjadřují spíše (hodně) nekompromisně, je nick ochranou před obyčejnými prudiči a lidmi nenávistnými. Takže chápu nick jak u Alefa, tak třeba i u Vlka. Vidlák se odkopal už dávno a kdo chce jeho identitu zjistit, moc opráce mu to nedá.

    Že by zrovna mně kvůli názorům sebrali/omezili důchod, toho se nebojím. Ale že mi sberou úspory, to je skoro jisté a už to probíhá, a žádný nick mě před tím neochrání.

    P.S. Drobná poznámka (netýkající se Homera Simpsona) k formě textů. Prosím, věnujte pozornost interpunkci, když píšete. Nejde o překlepy (těch se dopustí /skoro/ každý), ale o princip. Mě to, jako bývalého rozhlasáka, někdy vysloveně tahá za uši….. opravuji, zde za oči. V každém případě za mozek.

    1. Budete to muset vydržet. Vybraná slova se dají naučit, hodně se toho dá najít v Pravidlech pravopisu.
      Ale kdo zanedbával kdysi mluvnici, tak se tu interpunkcí nemá šanci naučit. Stavba věty je pro něj čínská vesnice. Nepozná ani hlavní větu od vedlejší.

      1. S mojí Labutí si občas s češtinou hrajeme.
        Za velmi oblíbené máme časté tvrzení Pravidel: „Obojí je možné“.

        S intepunkcí je to ovšem věc intuitivní. Stačí si příslušnou (třeba složitější) větu či souvětí vyslovit nahlas a už je zřejmé, že třeba v konkrétním případě čárka před „ale“ prostě nepatří. Apod.

        1. V některých případech to člověka trkne, v některých ne.
          Třeba když nevím, jestli žáci musejí anebo musí, tak napíšu musej. A mám klid. 😀( Obojí zní stejně blbě. )

          1. Nicks nejsou zase casto nic zvlastniho ,jen toothpicks.
            /Paratka na zuby/.
            Kdo chvili stal ,uz stoji opodal.J.Neruda.
            Napsana hovorova cestina a gramaticky nekterejma zdramatizovana , je /toothpick/troskareni , kdyz neni treba mlatit zbesile do zvonu hysterie , domneleho porusovani pravidel a mlacenim do hlav s /toothpicks/a na poplach , kdyz vetsinou nejde o nic jineho ,nez jen pouhe presednuti z jedny kobyly stylu na jinou, novou, casto, jeste neosedlanou , nevyzkousenou.
            Jde o vyzkouseni ,jinotvaru, novych slov, slovosledu, prehazovanim vyrazu do jinyho smyslu ,nebo zase jako prostredek ,potrebnej na zdurazneni zvyseni pozornosti …A kdo chvili stal…
            Ztrnuti pravidel , jako existence vodnich stavidel na strnuti vod, jako obvykle znamena ignoraci zakonu /vodnekud mimo nas svet ,autoru puvodem vzdy neznamych a anonymnich, ale v nasem svete se casto a tragicky do zmen vyskytujicich /,predevsim jde o vytvareni vakua stagnaci /ustrnutim/, ktery vzdy zapricini zesilovani gravitace podobne jako se odehrava v tech bilych , nebo opacne cernych hvezd vesmiru..
            Pritazlivost ,gravitace ,se zintenzivnuje ,veci materialnich , intektualnich a pod. , hromadenych zatim venku a roste zaroven a soucasne zvysovanou silou vakua uvnitr tech hvezd.
            Zvysujici se vnitrni , trvala a strnula prazdnota carskyho rezimu, jako hraz zapricinila ,nahromadeni vnejsich tlaku ,tech intelektualnich , do celkem silne pritazlivyho vakua uvnitr naroda , zapricinila zvysujici gravitaci , zaroven s zesilujicimi zvysujicimi se agresivnimi tlaky novych ideji zevnejsku , dovnitr.
            Potom stavidla ,hraze obvykle rupnou pod tlakem zvysujiciho/snizujicicho se vakua uvnitr…. Na misto otevreni stavidel a pokojne zaplneni prazdnot…
            Nekdy jindy, je to zase opacnej /s absenci vakua/, tlak a treba explozi zevnitr ven..
            A Neruda to jiste a taky nesmirne a vic nez jiny ,vesmirne, vedel ..

          1. A pro oba, čeština za uplynulá léta prošla mnohými změnami. A ne vždycky to bylo k jejímu dobru. Já mám tři Verneovky z konce předminulého století a je to zážitek je číst. Kouzelné. ,

        1. Fakt?
          Po tom, co jsem si přečetla Hovory se spodinou od Liao I – wua, bych čínskou vesnici zase tak optimisticky neviděla. Ale svůj úděl nesou statečně, to zase jo.

          1. Kdyby me chtel nekdo zlabutovat , protestoval bych necim silne drevenym asi ,nebo hur..
            Se metaforicky nechovaji nejlip..
            Aby se nekdo vo mne votiral a s basnickym zpoetizovanim zidealizovaval …
            Kdyz ja to nekdy spacham na jiny..
            Pozor ,zachran se kdo muzes , nasleduje vers..
            …je vyprovoknutej asi..

            Zivot je trapeni a nikdy nad nej,
            nic neni..
            To bude tim dlouhy vekem,
            kdyz chybi ucetni knihy,
            to bude tim dlouhym vztekem ,
            ze peklo se otvira … na zbehy..

    2. Je to, podle mého skromného názoru, zhruba takto – začnu trochu šířeji :
      Ti všichni, kteří absolvovali celou základku, ještě za těch předchozích komunistů (tedy s ničím neovlivněným známkováním), měli z češtiny ma-xi-mál-ně dvojky, tak všichni tito lidé, píší v téměř 100% případů jako vzdělaní, bílí evropští heteráci – i na všech těch internetech.
      Záměrně jsem napsal „v téměř 100%“.
      Ti jedinci, kteří měli na ZDŠ max. ty dvojky z češtiny, zároveň mají načteno hodně kvalitní literatury (lhostejno jakého zaměření, ale vydané za předchozích komunistů) a nemají v hlavách vysloveně sečku – tak to jsou ti, kteří píší spisovně, bez gramatických chyb a v plných 100%, v jakémkoli věku a kdekoli.
      Třebas by to byl jen vzkaz na papírku, pod magnetem na lednici rodině, kolegovi na skříňce/stole v práci, jakákoli korespondence, hodnocení e-obchodů a samozřejmě také působení na diskusních fórech.
      Tihle lidé to mají zažráno pod kůží, už to ani jinak neumějí. Zároveň to ale nejsou žádní „gramatičtí náckové“ – což jsou ti, kteří chodí do některých diskusí nikoli diskutovat, ale „točit se na blbostech“.
      Tyhle grama-nácky nesnáším taky. Ovšem vyložená ignorace jakýchkoli pravidel, okaté sraní na češtinu, její záměrné komolení, současně nápadná přemíra anglicismů a některé obraty z téhož prostředí, to velmi vadí i mně, který se pokládám za poměrně tolerantního – a pak se zpravidla ozvu.. 😀
      Proto se vůbec nedivím i plně chápu, že mnohé z dobrých diskutérů, zvláště pak ty, kteří s českým jazykem pracovali dlouhá léta i profesně – že je doslovně vytáčí imbecilita některých organismů, co se také nějak dokázaly připojit k internetům.

      Je samozřejmě možné, že někoho napadly i takové pitomosti, že psaní se (záměrnými) chybami, nebo psaní fonetickým přepisem nářečí, ztíží příslušným orgánům jejich „práci“ a dotyční tak budou hůře identifikovatelní, či snad dokonce anonymní. Anonymita internetu je dnes něco, co už prakticky neexistuje. Dokáží si ji zajistit pouze zdatní zločinci, nebo ještě více zdatní specialisté, kteří byli u začátků internetu – a tím se automaticky stávají podezřelými ve společnosti hochštaplerů, kteří by nejraději řídili všechno a všechny.
      Buďme si jisti, že všichni ti příslušní orgáni, mají naše nicky, kromě IP adres a IDC čísel, propojeny se skutečným jménem, adresou bydliště, telefonním číslem, s Vaším zaměstnavatelem, bankou a číslem účtu.
      To, co o Vás případně ví Zakladatel, je naprosté minimum proti tomu, co o Vás ví stát, jeho správní orgány, justice a samozřejmě fízlové vč. čučkařů.
      Můžete nicky používat třeba čtyři, psát jakoby čtyřmi různými styly apod. a stejně Vám to bude prd platné.
      Zpravidla Vás prozradí ten krám, který máte i při spánku poblíž postele, ve dne vždy v dosahu. Pak je to platební karta, která ach tak úžasně usnadňuje život, šmírovací budky u silnic a ostatně i pohyb Vaší IP a platební karty/čísla účtu po internetech.
      Když všechny tyto informace dá dohromady program, k tomuto svinskému účelu přímo stvořený, tak můžete měnit nicky třeba každý den. Vyvolá to pouze pobavení příslušného personálu, možná ani to ne..

      1. Tak to se hodně pletete.
        Nemám v hlavě sečku, ale zápasím s pravopisem. Vlastně dneska už ne, jsem už povznesená nad případnou kritikou.
        Mám zřejmě nějakou poruchu jemné motoriky a nikdy jsem se nenaučila čitelně psát. Škola pro mne byla utrpení a kromě matematiky mi nešlo nic. Nestíhala jsem si zapisovat látku.
        Dneska bych patrně dostala asistenta, tenkrát se to léčili vareckou a řemenem.
        Ách jo.

    3. Mne daleko víc sere, že v televizi za 135 Kč měsíčně (i na ČT2, i v debatě o vzdělávání) se přídavná jména skloňují jak v Praze před tuzexem. „Děti jsou dneska jiný a zrovna tohle učivo je zbytečný.“
      Evoluční vítězství pražštiny je příkladem fatálních důsledků ignorování pozitivní zpětné vazby.
      Nebo spíš toho, že k nám může někdo mluvit, aniž by k nám musel přijet.

      Bazírování na interpunkci má dva pozitivní vedlejší efekty:
      1. Lidé netvoří zbytečně dlouhá souvětí
      2. Lidé netvoří souvětí poskládaná pouze z vedlejších vět.
      To, co říkají, pak dává častěji smysl a dá se to snáze pochopit.

      A jak nejlépe příjít na skutečnost, že to má tyto pozitivní efekty – přestaňte bazírovat , jednu generaci počkejte a pak si poslechněte v nějaké debatě třeba Boba Kartouse a zkuste sestavit vzorce souvětí, která vypouští…

      1. Televizní čeština je věc strašidelná. Redaktorům dávají nejvíc zabrat přivlastňovací zájmena a skloňování číslovek.

        1. Je to složitý.
          Nejvybranější mluvu má na ČRo PLUS jakási Eva Hůlková.
          Velmi kultivovaná dáma. Obsahově ale z ní padá takový humus, že vypínám rádio, je mi z jejího podlézání klerikúm všem konfesí šoufl. ( Hned bych se dala k uctívačům Satana. 😉)

  7. Pro potěšeni pana H. Simpsona jeden z kouzelných sonetů Pavla Eisnera :

    Ta tvá homonyma : kde je rubáš,
    že máš ze slovesa hned zas rubáš ?
    Jak to, že nám v luhu plaší kosy
    zazvonění sekáčovy kosy?

    Pověz, proč to na oblačné hoře
    roste květ, a má on jméno hoře ?
    Proč on z jara pelichá a líná ,
    sedě za píckou, ten macek líná?

    Ta tvá homonyma : kdo mi praví ,
    že v nich není smysl jakýs pravý ?
    Mám jim hlubší přikládati víru ,

    či jsou z náhod zpěněného víru ?
    Věř mi, není mi to dvakrát milé –
    tak být za nos voděn od své milé !

    ( Sonety kněžně )

      1. Rádo se stalo.
        Pavel Eisner byl velký Čech a nesmírně pilný vědec, překladatel, prozaik i básník.
        Překládal m. j. I Franze Kafku.
        Kafka má jenom v Praze snad tucet pomníků, jistě vzniknou další. Psal německy, učil se hebrejsky, česky snad uměl požádat služku, aby nezapomněla vynést nočník.
        P. Eisner snad ani žádný pomník nemá. Holt byl málo židovatej, stejně trapný případ, jako Karel Poláček.
        Tak mizerně zpracované heslo na Wikipedii jsem ještě neviděla !!!
        Chybí tam knížka Milenky, dost zásadní eseje, věnované potýkání českého, židovského a německého živlu v Kotlině.
        Vydalo nakladatelství Concordia péčí dvou obdivovatelů se souhlasem Dagmar Eisnerove- Peroutkové, v roce 1992.
        Tenhle člověk zkrátka vadil všem, za každého režimu. Úplně chybí informace , jak se živil v posledních letech života. Zemřel 1958.

  8. Nebudu se maskovat. Psát něco na internetu, je stejně tajné, jako to křičet z okna.

    Dneska jsme při pokecu v hospodě dostal NÁPAD.

    NÁPAD, ten nedostávám každý den. Vždy se to projevovalo jako vnuknutí.

    Dám vědět.

  9. “ Jakou masku by si vybrali pro sebe. “
    Trefný nick si vybral Kartouzův učeň, který řádí na Databázi knih.
    Je to pomocník Pana Předsedy a je akční 7/24. Dal si nick Pobíječ much. A obrázek čertíka s vídlemi, kterými odstraňuje zlobivé čtenáře.
    Opravdu se cítím jako moucha, když mi oznámí, že už ho nebaví mazat moje komentáře. A že ještě jednou a budu mít na Databázi utrum.
    ( V mých představách podobaný skřet , který nemaje žádný osobní život nahání na Databázi škodlivé čtenáře. )👹

  10. Ovšem na druhé straně ….
    Bylo li by oněch několik slov proneseno v hospodě, nemělo by oněch následků.
    Reálná hospoda je daleko bezpečnější prostředí než virtuální na netu.
    Svoboda projevu…jak to s ní bylo v době předinternetové?
    Bretschneider musel do terénu. Ne sedět v pohodlí kanclu a lovit na sociálních sítích.
    Když člověk je nasraný, jako voním případě, bezpečnější i příjemnější je ulevit si v hospodě. Venkoncem i neskonale levnější.

  11. Za Ministra Dzůra v dálnověku jsme díky bratrům slovákům měli důstojníky s předzdívkami MAFUK (malý fůzatý kokot) TUFUK (tučný f. k.).Hodně se mi líbí PREFUK.

  12. Zajímavé téma… K ontologii mého nicku – bývaly doby, kdy jsem psal pod svým jménem. Působím na jedné nejmenované vysoké škole. No a jsa ateista či dokonce antiteista, zmínil jsem se jednou dosti kriticky o profesionálních křesťanech, tedy černoprdelnících. Tedy – pustil jsem si hubu na veřejné korzo… No a asi tejden poté mě na chodbě potkal tehdejší děkan – máš chvíli čas? Pojď na chvíli ke mně…
    No a tam mi předložil 6 dopisů, z různejch míst ČR, ale zjevně psanejch jedním člověkem – a neuvěřitelně sprostejch. Plný nadávek a podivu, že takovýmu vyvrhelovi je vůbec dovoleno učit na VŠ. Nicméně každej ten dopis končil větou, že pisatel se modlí za spásu mé duše. Dost jsem ocenil, že pisatel (samozřejmě anonymní) projel půlku Čech, aby každý dopis odeslal odjinud. Všechny adresovány děkanovi fakulty.
    Ten pisatel samozřejmě netušil, že onen děkan je můj kamarád a navíc syn evangelického kněze a na černoprdelníky má ještě kritičtější pohled, než já. Ale řekl mi zajímavou myšlenku – pokud píšeš pod svým jménem jako pracovník fakulty, může být text interpretován jako oficiální stanovisko fakulty. Takže raději piš pod pseudonymem. No a tak se zrodil můj nick…

    1. Zcela kriticky zaklad je na internetu zasadne nikdy nepouzivat sve realne jmeno. Paranoidnejsi z nas si pak i pro dodavani zasilek zaridi PO BOX, bo co je komu do toho, kde bydlim.

      Bonus, nikoliv ani tak v obrane proti Systemu, jako spise v obrane proti ruznym Elfum a jine svoloci, pak spociva v uzivani separatnich prezdivek i e-mailovych adres pro kazdou sluzbu/stranku/forum zvlast. To je koneckoncu i dobra vec z pohledu bezpecnosti, mnoha sluzbam a obchodum unikla data s mailovymi adresami v lepsim pripade, i s hesly a udaji z realneho sveta v horsim pripade. Duslednou separaci vseho se potencialnimu utocnikovi mnohem sloziteji hledaji jine sluzby, ktere jsou spojeny s vasi osobou jako takovou, stejne jako jine sluzby, na kterych by bylo mozno vase pristupove udaje zneuzit (uz jen proto, ze jsou vsude jine, je to marna snaha).

      Podle stylu psani i podle temat, ke kterym se clovek na ruznych mistech vyjadruje, lze mnohdy dojit k tomu, ze ten a ten nick je pravdepodobne jeden a ten samej pisatel, ale uz to stoji spooooustu casu a malokdo je dostatecne motivovan se v tom nimrat.

      … no a s ohledem na tu svobodu po projevu, kterou zde nemame, se dusledne vyhybam jakymkoliv debatam na … hm, vlastne naprostou vetsinu sebemene kontroverznich temat. Vse vyhradne v soukromych rozhovorech, optimalne vedenych osobne, neoptimalne pak papirovou postou – tu totiz nelze narozdil od internetove komunikace tak snadno plosne odposlouchavat.

      1. Ano, presne jak mu to americti poradci poradili.
        Nastesti uz je jeho rezim davno pryc.
        Uvidime, s cim prijdou americti poradci v Cechach.

        1. No, zatím přišli jen s tím, že by mohli vzít část důchodu těm co byli v „nějakých funkcích“ před 33 lety. Až zjistí „že to de“ a že půlka národa tomu dokonce tleská osmělí se možná víc.

    1. Najít záminku a ho veřejně ho zostudit. Brzy už půjde takového berana, který nejde se stádem omezit i jinak.
      Myslíte, že to nejde? Nemylte se, ani soud k to mu není třeba… [;>/

    2. Ono v dnešní době lze takřka vše, stačí mít správnou motivaci.
      Co by se obtěžovali s důchodem když postačí třeba „náhodně“ uniklá informace o vašem bydlišti mezi aktivisty tvrdě zastávající svou jedinou, od vás odlišnou pravdu..
      V minulosti úspěšná metoda, „lid už se postará“ abyste neměl čas mudrovat.

    3. Ale samozrejme, pokusny balonek jiz priletel a lid jej samozrejme prijal s nadsenim.
      https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/jurecka-snizeni-duchodu-by-se-tykalo-zhruba-3000-prominentu-byvaleho-rezimu/2270103

      Predpokladam, ze ve svate valce s dezinformatory bude motivace jeste silnejsi a dopad o to citelnejsi.

      Apropo, dostali se uz Manipulatori k provereni, jestli Fiala nahodou nedezinformoval svym tvrzenim, ze „jsme ve valce“? Tuplem, kdyz to Fiala tvrdi opakovane (prvne jsme dle nej byli ve valce jiz roku 2016).

      1. Traktorista by mohl začít i prominenty z Národní fronty, mohl by začít Lidovci a chovatele a pěstitele si nechat až na konec očistného procesu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.